Nile region, Oases, Mediterranean region, Eastern desert and Sinai.
Cosmopolitan.
Planhigyn blodeuol lluosflwydd, caled yw Claerlys sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Samolus. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Samolus valerandi a'r enw Saesneg yw Brookweed.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Claerlys, Clairllysg, Clerllysg, Cleyrllys, Ffrydlys, Samwl, Samylen.
Tyf i uchder o 0.3 m (1tr). Blodeua rhwng Mehefin ac Awst ac aeddfeda'r hadau rhwng Gorffennaf ac Awst.
Planhigyn blodeuol lluosflwydd, caled yw Claerlys sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Samolus. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Samolus valerandi a'r enw Saesneg yw Brookweed. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Claerlys, Clairllysg, Clerllysg, Cleyrllys, Ffrydlys, Samwl, Samylen.
Tyf i uchder o 0.3 m (1tr). Blodeua rhwng Mehefin ac Awst ac aeddfeda'r hadau rhwng Gorffennaf ac Awst.
Solenka Valerandova (Samolus valerandi) je drobná, bíle kvetoucí, slanomilná, bažinná bylina s přízemní růžici listů. Je jediným druhem rodu solenka, který se v evropské přírodě vyskytuje; může růst emerzně i submerzně.
Je rozšířena po všech kontinentech, v přímořských státech se vyskytuje častěji než ve vnitrozemských. Je hojnější na jižní polokouli, málo se vyskytuje ve studených vodách.
Na území ČR je velmi vzácná, prokazatelně roste pouze v přírodní památce Trkmanec-Rybníčky poblíž obce Rakvice v okrese Břeclav a u rybníka Nesyt v národní přírodní rezervaci Lednické rybníky u obce Sedlec v okrese Břeclav. Dále se pravděpodobně po mnoholeté nepřítomnosti opět vrátila do přírodní památky Netřebská slaniska u obce Úžice v okrese Mělník.[4][5][6]
Roste na zasolených loukách, slaných bažinách, při ústí řek a nejvíce v poloslané brakické vodě. Pokud má dostatek spodní vláhy, poroste i pokvete též na vysychajících stanovištích. Je málo schopná konkurovat jiných rostlinám a obsazuje hlavně stanoviště na obnažených půdách. Vyskytuje se na málo výživných, vápnitých nebo kyselých půdách, které jsou hlavně jílovité, případně i písčité.
Dokáže růst i dlouhodobě ponořená pod hladinou, květy se však vytvářejí a semena dozrávají jen nad hladinou. V přímořských oblastech dobře roste i mimo vodní prostředí, stačí dostatečná vzdušná vlhkost a občasná vodní sprška. Přestože snese zasolenou půdu i brakickou vodu, v mořské vodě dlouho nepřežije.
Je to velmi specializovaný druh, její populace jsou často nestálé a kolonizují malá a jen přechodně vhodná stanoviště, ta se často mění s posunem vodní hladiny. Rostliny někdy vykvetou jen jednou a uhynou, častěji však rostou a kvetou po několik let.[4][7][8][9]
Krátce vytrvalá, stálezená bylina s přímou lodyhou, která vyrůstá z listové růžice a bývá vysoká od 10 do 50 cm. Lodyha je lysá nebo roztroušeně chlupatá a bývá někdy v horní části větvená. Řapíkaté listy v růžici mají čepele 2 až 6 cm dlouhé, téměř okrouhlé, celokrajné a na koncích zaoblené. Menší a směrem vzhůru se zmenšující lodyžní listy vyrůstají střídavě, jsou slabě masité a krátce řapíkaté až přisedlé, vejčité a na koncích zašpičatělé.
Na konci lodyh se vytvářejí 8 až 20 cm dlouhá, přetrhávaná, hroznovitá květenství, která jsou tvořená 10 až 20 květy. Oboupohlavné, pětičetné květy mají prohnuté stopky 1 až 2,5 cm dlouhé a uprostřed stopek vyrůstají kopinaté listeny. Zvonkovitý, vytrvalý kalich má pět trojúhelníkovitých laloků do třetiny srostlých, v době květu je asi 1 mm velký a za plodu se dvojnásobně zvětší. Bílá, kolovitá koruna 3 mm velká má pět vejčitých laloků a trubku stejně dlouhou jako kalich. V květu je pět tyčinek přirostlých ke koruně a mezi nimi je střídavě pět drobných, neplodných patyčinek. Semeník je polospodní a nese kratičkou čnělku s kulatou bliznou. Květy jsou drobné, nenápadné a bez nektaru, jsou proto hmyzem jen málo navštěvované a opyluji se nejčastěji samosprašně. Ploidie druhu je 2n = 26.
Plod je kulovitá, 3 mm velká tobolka srostlá s vytrvalým kalichem, která ve zralosti puká na vrcholu pěti chlopněmi. Obsahuje hnědá, hranatá semena velká 0,5 mm, která klíčí pouze na světle a podržují si schopnost vyklíčit i více než 5 let.[4][6][8][10][11]
Přestože solenka Valerandova není celosvětově ohrožena, v České republice i dalších evropských vnitrozemských státech je většinou ohrožená vyhynutím nebo již vyhynula. Je to způsobeno hlavně likvidaci vhodných stanovišť. V ČR je proto chráněna zákonem, ve vyhlášce „Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. je jako kriticky ohrožený druh“ zařazena pod (§1) a stejně je hodnocena i v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky (C1t)“.[4][12][13]
Obrázky, zvuky či videa k tématu solenka Valerandova ve Wikimedia Commons
Solenka Valerandova (Samolus valerandi) je drobná, bíle kvetoucí, slanomilná, bažinná bylina s přízemní růžici listů. Je jediným druhem rodu solenka, který se v evropské přírodě vyskytuje; může růst emerzně i submerzně.
Die Salz-Bunge (Samolus valerandi)[1] ist eine Pflanzenart aus der Gattung Bunge (Samolus)[2] in der Unterfamilie Theophrastoideae innerhalb der Familie der Primelgewächse (Primulaceae). Diese seltene Art kommt auf feuchten, in der Regel etwas salzhaltigen Standorten vor.
Die Salz-Bunge wächst als wintergrüne, ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 10 bis 50 Zentimetern.[1] Die oberirdischen Pflanzenteile sind fast kahl.[1]
Die Laubblätter stehen in einer grundständigen Rosette und wechselständig am Stängel verteilt angeordnet. Ihre dickfleischigen, dunkelgrünen, glänzenden Grundblätter sind bei einer Länge von 2 bis 6 Zentimetern sowie einer Breite von 0,5 bis 2 Zentimetern verkehrt-eiförmig bis spatelig. Die oberen Stängelblätter sind etwas kleiner.[1]
Der traubige Blütenstand ist locker. Der relativ dünne und etwa 1 Zentimeter lange Blütenstiel ist in der Mitte häufig geknickt und mit kleinen Blättchen versehen.[1]
Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die weißen Blütenkronen haben nur 3 bis 4 Millimeter Durchmesser.[1]
Die kugeligen Kapselfrüchte sind kürzer als der Kelch.[1]
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 12 oder 13;[1] es liegt Diploidie vor mit einer Chromosomenzahl von 2n = 24 oder 26.[3]
Bei der Salz-Bunge handelt es sich um einen helomorphen Hemikryptophyten.[1] Die Salz-Bunge ist eine typische Pollenblume, die den sie bestäubenden Insekten Pollen als „Belohnung“ anbietet. Die Kapselfrüchte werden durch das Wasser ausgebreitet. Durch ihre leichte Klebwirkung können diese auch an Tieren haften bleiben. Die langlebigen Samen sind Lichtkeimer. Die Blütezeit reicht von Juni und September.
Die Salz-Bunge ist unter anderem unstetig in Europa, Vorderasien und Nordafrika verbreitet. Die in Nordamerika und Japan vorkommende Unterart Samolus valerandi subsp. parviflorus wird oft als eigene Art angesehen.
Die Salz-Bunge wächst an wechselfeuchten bis feuchten, zeitweise auch überfluteten, oft salzhaltigen Standorten. Dies sind häufig Ränder von Gewässern, lückige Brackwasserröhrichte oder feuchte Täler der Küstendünen. Abseits der Küste gedeiht sie nur auf feuchten Binnensalzstellen und gelegentlich auf wechselnassen, tonhaltigen Rohbodenstandorten. Ihren Lebensraum hat die Salz-Bunge in Mitteleuropa vor allem in Salzpflanzenfluren, salztoleranten Kriech- und Trittrasen und in kurzlebigen Rohboden-Pionierfluren. Sie kommt vor in Pflanzengesellschaften der pflanzensoziologischen Verbände Armerion maritimae, Agropyro-Rumicion, Nanocyperion (Zwergbinsen-Gesellschaften) und Scirpion maritimi.[4]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 4w+ (sehr feucht aber stark wechselnd), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 4+ (warm-kollin), Nährstoffzahl N = 3 (mäßig nährstoffarm bis mäßig nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 2 (subozeanisch), Salztoleranz 1 (tolerant).[2]
Salz-Bunge wächst häufig zusammen mit Strand-Grasnelken, Salzschwaden, Bodden-Binsen, Strand-Dreizack, Strand-Milchkraut und Salz-Teichbinsen in Schilf-Röhrichten. Nach den Ellenberg-Zeigerwerten handelt es sich um eine Halblicht- bis Volllichtpflanze, sie ist recht wärmeliebend, zeigt See- bis gemäßigtes Seeklima, ist ein Feuchte- bis Nässezeiger, weist auf Überschwemmungen hin, ist ein Schwachbasenzeiger und kann mäßigen Salzgehalt ertragen.
In Deutschland wurde 1996 die Salz-Bunge auf der Roten Liste der Gefäßpflanzen als „stark gefährdet“ eingestuft. In Bayern und Sachsen ist sie sogar vom Aussterben bedroht, im Saarland gilt sie bereits als verschollen. Im Bereich der Küsten kommt sie vor allem an der Ostsee vor, weniger an der Nordsee. Doch sie ist nicht nur in Deutschland, sondern auch im übrigen Europa stark gefährdet. Grund für das Verschwinden ist unter anderem eine ausbleibende Standortdynamik (kleinflächige Bodenverwundungen durch mechanische Kräfte etc.). Die Zerstörung und Umnutzung von kleinräumigen Sonderstandorten ist eine weitere Ursache.
Die Erstveröffentlichung von Samolus valerandi erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, S. 443.
Die Salzbunge kann emers im Paludarium gehalten werden und wird auch in Aquarien verwendet.[5]
Die Salz-Bunge (Samolus valerandi) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Bunge (Samolus) in der Unterfamilie Theophrastoideae innerhalb der Familie der Primelgewächse (Primulaceae). Diese seltene Art kommt auf feuchten, in der Regel etwas salzhaltigen Standorten vor.
Solankòwy jarnik (Samolus valerandi L.) - to je roscëna z rodzëznë pierwùlcowatëch (Primulaceae Vent).[1][2] Òn rosce m. jin. na Kaszëbach, ale je gò baro mało.
Solankòwy jarnik (Samolus valerandi L.) - to je roscëna z rodzëznë pierwùlcowatëch (Primulaceae Vent). Òn rosce m. jin. na Kaszëbach, ale je gò baro mało.
Samolus valerandi is a species of flowering plant in the primrose family Primulaceae. Common names include seaside brookweed,[3] brookweed,[4] thin-leaf brookweed, water cabbage, and water rose.[5]
It is a small perennial, growing to around 35 cm (13.8 inches) high. Its inflorescence is a raceme, with small white flowers on long stalks. Its corollas have five lobes. It can produce flowers throughout the growing season, from spring to fall. Its fruits are capsules that are green and globose.[6]
Mature inflorescences are widely spreading, with fruits on long stalks
Although some floras recognize the North American populations of S. valerandi as a separate species (S. parviflorus) or subspecies (S. valerandi ssp. parviflorus),[7][8] a 2012 investigation based on molecular and morphological data indicated that S. vagans and S. parviflorus should not be regarded as separate species but as part of a widespread "S. valerandi species complex".[9]
Samolus vaerandi is widely distributed across western and Mediterranean Europe, north Africa, Asia and Australia, Central and South America including Cuba, and Japan.[10]
This species is found in a variety of wet habitats, including stream banks, tidal marshes, and seeps.[4] It can be found in both degraded and intact natural communities.[11]
The plant can be grown in ponds, bog gardens, and damp areas in the garden. S. valerandi prefers light (sandy), medium (loamy), and heavy (clay) soils, preferably neutral or basic (alkaline) soils. It cannot tolerate shade and likes a bright, sunny position. It requires moist or wet soil and can even grow in water. The plant can tolerate maritime exposure and is self-fertile. S. valerandi is sometimes grown in aquariums, although they seem to last only a limited time when grown fully submersed.
The plant's leaves, when cut and agitated in water, produce a lather, for which reason in Palestine it has been used by the local Arab population, in former times, to launder clothes and was called by them sabūn 'arab (= Arab soap).[12]
Wikispecies has information related to Samolus valerandi. Samolus valerandi is a species of flowering plant in the primrose family Primulaceae. Common names include seaside brookweed, brookweed, thin-leaf brookweed, water cabbage, and water rose.
Liht-randpung (Samolus valerandi) on nurmenukuliste sugukonda kuuluv taimeliik.[1][2] See on ainuke Euroopas looduslikult levinud randpunga perekonda kuuluv liik.
Ta on Eestis arvatud II kaitsekategooriasse (seisuga 2012).
Liht-randpung on 10–40 cm kõrgune paljas rohttaim püstise, vahel veidi haruneva varrega. Lehed on terveservalised ja tömbitipulised, alusel ahenevad, kergelt lihakad. Õied väikesed, valged, tipmistes kobarõisikutes, 5–9 mm pikkustel raagudel. Õiekroon on umbes 3 mm pikkune. Kupar on kerajas ja tupest veidi lühem, paljuseemneline. Õitseb juunist augustini.[3]
Maailmas on liht-randpung levinud peaaegu kosmopoliitselt ehk kõikjal. Eestis jõuab oma areaali põhjapiirile ning on meil levinud Saaremaal ja Väinamere rannikul. Mandril on nüüdisajal teada vaid leiukoht Puhtulaiul, varem leitud ka Tõstamaa ja Varbla rannikult (leiukohad on praeguseks muutunud liigile sobimatuks).[4] Eestis harva.
Liht-randpung (Samolus valerandi) on nurmenukuliste sugukonda kuuluv taimeliik. See on ainuke Euroopas looduslikult levinud randpunga perekonda kuuluv liik.
Ta on Eestis arvatud II kaitsekategooriasse (seisuga 2012).
Suolapunka eli valkosuolapunka (Samolus valerandi) on merenrantaniityillä viihtyvä kasvi. Suomessa suolapunka on luokiteltu erittäin uhanalaiseksi ja se on luonnonsuojeluasetuksessa erityisesti suojeltava laji. Suolapunka on rauhoitettu Manner-Suomessa.[2]
Suolapunka on monivuotinen, 3–40 senttimetriä korkeaksi kasvava kalju merenrantakasvi. Kasvin juurakko on lyhyt ja pysty. Varren tyvessä kasvaa lehtiruusuke, ja varrella vuorottain lusikkamaisia, pyöreäkärkisiä meheviä varsilehtiä. Lehdet ovat ehytlaitaisia. Valkoiset kukat muodostavan kasvin latvaan harsun tertun. Toisinaan esiintyy myös lyhyempiä lehtihangoista lähteviä kukkaterttuja. Kellomaiset kukat ovat halkaisijaltaan noin 3 millimetriä ja niissä on viisi terälehteä. Siemenkota on pallomainen. Suolapunka kukkii Suomessa heinä-elokuussa.[3]
Suolapunkaa esiintyy laajalti lauhkean vyöhykkeen eteläosassa ja lämpimän vyöhykkeen pohjoisosassa Euroopassa, Aasiassa ja Pohjois-Amerikassa. Lajia tavataan myös Afrikasta ja Australiasta. Etelämpänä se kasvaa sekä rannikoilla että sisämaassa, varsinkin vuoristoissa. Itämeren piirissä suolapunkaa tavataan vain rannikoilla. Sen esiintymät Suomessa ja samalla korkeudella Ruotsin puolella ovat lajin pohjoisimmat kasvupaikat maailmassa.[4]
Suomessa suolapunkaa tavataan vain Ahvenanmaalla ja Suomenlahden rannikolla Itä-Uudeltamaalta Kaakkois-Suomeen.[5] Runsaimmat esiintymät ovat Ahvenanmaalla Lemlandissa, Finströmissä ja Hammarlandissa sekä Manner-Suomessa entisen Porvoon maalaiskunnan, Haminan ja Vehkalahden alueilla.[6][7][8]
Itämeren rannikolla suolapunka viihtyy avoimilla, kivikkoisilla ja matalakasvuisilla merenrantaniityillä. Se kasvaa tyypillisesti lähellä vesirajaa, ja on usein pitkiäkin aikoja veden pinnan alla. Suolapunka on harvinaistunut Itämeren piirissä rantaniittyjen laidunnuksen loputtua, kun merenrantaniityt ovat monin paikoin kasvaneet umpeen. Itämeren rehevöityminen on omalta osaltaan kiihdyttänyt rantaniittyjen umpeutumista. [6]
Suolapunka eli valkosuolapunka (Samolus valerandi) on merenrantaniityillä viihtyvä kasvi. Suomessa suolapunka on luokiteltu erittäin uhanalaiseksi ja se on luonnonsuojeluasetuksessa erityisesti suojeltava laji. Suolapunka on rauhoitettu Manner-Suomessa.
Samolus valerandi est une plante herbacée discrète, rarement dénommée par l'un de ses deux noms vernaculaires : Samole de Valérand ou mouron d'eau. Cette plante est rattachée à la famille des Primulaceae.
Samolus valerandi est une petite plante vivace, cylindrique, de 15-60 cm de haut. Elle se montre soit étroite, bien dressée et non ramifiée ; soit plus étalée avec quelques rameaux. Sa partie souterraine est formée d'une courte souche fibreuse. Ses feuilles sont vert pâle, les inférieures en rosette, pétiolées, puis sur la tige, alternes, sessiles, à limbe obovale et entier. Inflorescence en grappe lâche ; fleurs portées par un pédicelle coudé muni d’une bractée ; calice gamosépale à tube subglobuleux et à 5 dents subaiguës. La corolle est blanche, large de 2-3 mm, à 5 lobes. Floraison : juin-août. Le fruit est une capsule globuleuse incluse dans le calice.
C'est une espèce relativement ubiquiste des zones humides (dunaires y compris[1]), des eaux douces stagnantes à courantes, éventuellement saumâtres[2]
Il existe les synonymes suivants[3],[4] :
On trouve cette plante, çà et là, dans des lieux humides ou ombragés, au bord de fossés, de cours d'eau, de prés humides, de bord de mer, sur sols sableux, calcaires ou salés. On peut la retrouver sur des dunes, dans des roselières et dans des lieux tourbeux. Cette plante a une très large répartition[5] ; elle est présente sur les cinq continents ; dans une grande partie de l'Europe, en Afrique du Nord, au Moyen-Orient, en Asie centrale dont l'Himalaya, en Chine, en Australie, aux USA...).
Samolus valerandi fut citée par le botaniste aveyronnais H. Coste en 1937 comme présentant des propriétés vulnéraires, apéritives et antiscorbutiques. Cependant, ces effets ne semblent pas avoir été mentionnés par d'autres connaisseurs depuis. La composition chimique de cette plante demeure encore très mal connue[6].
Samolus valerandi est une plante herbacée discrète, rarement dénommée par l'un de ses deux noms vernaculaires : Samole de Valérand ou mouron d'eau. Cette plante est rattachée à la famille des Primulaceae.
Lopatasti opojan (žilavac, lat. Samolus valerandi), vrlo rasprostranjena vrsta vodene trajnice iz porodice jaglačevki. Autohtona je u Europi, Africi i dijelovima Sjeverne i Južne Amerike i Azije.
Ima dugu stabljiku koja naraste do 35 cm (13.8 inči) na čijim vrhovima se nalazi nekoliko bijelih sitnih cvjetova. Postoje dvije podvrste.[1]
Lopatasti opojan (žilavac, lat. Samolus valerandi), vrlo rasprostranjena vrsta vodene trajnice iz porodice jaglačevki. Autohtona je u Europi, Africi i dijelovima Sjeverne i Južne Amerike i Azije.
Ima dugu stabljiku koja naraste do 35 cm (13.8 inči) na čijim vrhovima se nalazi nekoliko bijelih sitnih cvjetova. Postoje dvije podvrste.
Wšědna potočniwka je rostlina ze swójby kropačkowych rostlinow (łaćonsce: Samolus valerandi, Primulaceae).
Wšědna potočniwka je rostlina ze swójby kropačkowych rostlinow (łaćonsce: Samolus valerandi, Primulaceae).
Waterpunge (Samolus valerandi) is een vaste, wintergroene plant, die behoort tot de sleutelbloemfamilie Primulaceae, maar ook wel tot de Theophrastaceae wordt gerekend. De soort is in Nederland plaatselijk vrij algemeen in de kuststreken en langs het IJsselmeer, ze is zeldzaam in Twente en de Achterhoek en elders zeer zeldzaam. In Vlaanderen is waterpunge vrij- tot zeer zeldzaam. De plant komt van nature voor in gebieden met een gematigd of vrij warm klimaat. Het aantal chromosomen is 2n = 12 of 18.
De onbehaarde plant wordt 5 – 50 cm hoog. De onderste, 2 – 6 cm lange en 0,5 – 2 cm brede bladeren zitten in een wortelrozet, maar ook verspreid aan de al dan niet vertakte stengel. De lichtgroene, iets vlezige bladeren zijn omgekeerd eirond.
De plant bloeit van juni tot in de herfst met witte, 2 – 3 mm grote bloemen, die in eindelingse trossen zitten. De geknikte, 1 cm lange bloemstelen hebben in de knik een 1 mm lang steelblaadje. De vijf kroonbladen zijn tot de helft vergroeid en de bloemkroon is ongeveer twee keer zo lang als de groene, urnvormige kelk, die vanaf halverwege in omhoogstaande slippen is gespleten.
De vrucht is een bruine, kogelvormige, 3 mm grote doosvrucht met een centrale zaaddrager, die aan de bovenkant met vijf tanden opengaat.
Waterpunge is een pionierssoort die voorkomt op natte, matig voedselrijke of brakke grond in duinvalleien, laagveenmoerassen, aan greppelranden en op drassige kapvlakten.
De volgende namen zijn synoniemen van S. valerandi:[1][2]
Externe links
Waterpunge (Samolus valerandi) is een vaste, wintergroene plant, die behoort tot de sleutelbloemfamilie Primulaceae, maar ook wel tot de Theophrastaceae wordt gerekend. De soort is in Nederland plaatselijk vrij algemeen in de kuststreken en langs het IJsselmeer, ze is zeldzaam in Twente en de Achterhoek en elders zeer zeldzaam. In Vlaanderen is waterpunge vrij- tot zeer zeldzaam. De plant komt van nature voor in gebieden met een gematigd of vrij warm klimaat. Het aantal chromosomen is 2n = 12 of 18.
De onbehaarde plant wordt 5 – 50 cm hoog. De onderste, 2 – 6 cm lange en 0,5 – 2 cm brede bladeren zitten in een wortelrozet, maar ook verspreid aan de al dan niet vertakte stengel. De lichtgroene, iets vlezige bladeren zijn omgekeerd eirond.
De plant bloeit van juni tot in de herfst met witte, 2 – 3 mm grote bloemen, die in eindelingse trossen zitten. De geknikte, 1 cm lange bloemstelen hebben in de knik een 1 mm lang steelblaadje. De vijf kroonbladen zijn tot de helft vergroeid en de bloemkroon is ongeveer twee keer zo lang als de groene, urnvormige kelk, die vanaf halverwege in omhoogstaande slippen is gespleten.
De vrucht is een bruine, kogelvormige, 3 mm grote doosvrucht met een centrale zaaddrager, die aan de bovenkant met vijf tanden opengaat.
Waterpunge is een pionierssoort die voorkomt op natte, matig voedselrijke of brakke grond in duinvalleien, laagveenmoerassen, aan greppelranden en op drassige kapvlakten.
Strandsamel (Samolus valerandi) er en plante i samelslekten. Den er kun funnet én gang i Norge på skrotemark i Oslo i 1834. Knut Fægri kaller den bunge.
En flerårig urt med skruestilte blad som blir 10 til 30 cm høy. Noen av bladene er samlet i en rosett ved bakken. Bladene er omvendt eggformet og smalner av mot bladfestet. De er tjukke og blågrønne. Planten har små hvite blomster i en endestilt klase. Blomstene er samkronet og emtallige. Den har 5 reduserte sterile støvbærere rett innenfor begerbladene i tillegg til de vanlige støvbærerne.
Strandsamel er salttolerant, og vokser gjerne på steder med salt i jorda[2][3][4]
.jpg)
Fra Flora Batava bind 1, 1800
Følgende synonymer for artsnavnet er kjent:[5][6]
Strandsamel (Samolus valerandi) er en plante i samelslekten. Den er kun funnet én gang i Norge på skrotemark i Oslo i 1834. Knut Fægri kaller den bunge.
Multimedia w Wikimedia Commons Jarnik solankowy (Samolus valerandi L.) – gatunek rośliny z rodziny pierwiosnkowatych (Primulaceae Vent). Jest szeroko rozprzestrzeniony na półkuli północnej[2]. W Polsce jest rzadki, w województwie zachodniopomorskim i wielkopolskim zagrożony.
Na świecie zasięg obejmuje:
W Polsce, do 2001, opublikowano następujące stanowiska:
Ponadto, w 2007, Wanda Bacieczko, zlokalizowała roślinę także w Kotlinie Pyrzyckiej w:
Bylina, halofit. W Polsce rozwija się najczęściej na łąkach nadmorskich ze słonymi wysiękami. Czasem spotykany w głębi lądu, na bagnistych terenach nadrzecznych. Preferuje gleby piaszczyste lub gliniaste o dużym stężeniu chlorku sodu. Kwitnie od lipca do września. Liczba chromosomów 2n = 24, 26[4].
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006)[5] w grupie gatunków wymierających (kategoria zagrożenia E). W wydaniu z 2016 roku otrzymała kategorię EN (zagrożony)[6]. Objęta ochroną ścisłą.
Jarnik solankowy (Samolus valerandi L.) – gatunek rośliny z rodziny pierwiosnkowatych (Primulaceae Vent). Jest szeroko rozprzestrzeniony na półkuli północnej. W Polsce jest rzadki, w województwie zachodniopomorskim i wielkopolskim zagrożony.
Samolus valerandi é uma espécie de planta com flor pertencente à família Primulaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 171–172. 1753.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.
Em termos de naturalidade é nativa das três regiões atrás indicadas.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Samolus valerandi é uma espécie de planta com flor pertencente à família Primulaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 171–172. 1753.
Bunge (Samolus valerandi) är en växtart i familjen Viveväxter.[1][2]
Bunge förekommer på havsstränder bland annat i Sverige och har glatta, nedtill rosettställda, upptill strödda blad och i klase ordnade vita, klocklika blommor, vilkas stödjeblad är förskjutna ut på skaften.[3]
Wikimedia Commons har media som rör Bunge (växt).
Bunge (Samolus valerandi) är en växtart i familjen Viveväxter.
Bunge förekommer på havsstränder bland annat i Sverige och har glatta, nedtill rosettställda, upptill strödda blad och i klase ordnade vita, klocklika blommor, vilkas stödjeblad är förskjutna ut på skaften.
Багаторічна, трав'яниста, тьмяно-зелена рослина. Стебла (6) 10-80 см. Листи 12-80 (-115) х 3.5-35 (-45) мм, обернено-яйцеподібні. Суцвіття прикінцеві, прості або розгалужені. Віночок 24 мм в діаметрі, білий. Плоди кулясті капсули 2,5-3,2 мм. Квітне з червня по листопад.
Азія, Середземномор'я, пд. і зх. Європа, Макаронезія; введений в Америці. Населяє мокрі канави, береги, тимчасово заболочені ґрунти; 0-1150 м.
Samolus valerandi là một loài thực vật có hoa trong họ Anh thảo. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[2][3][4]
.jpg)
Bài viết về chủ đề Họ Anh thảo này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Samolus valerandi là một loài thực vật có hoa trong họ Anh thảo. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Samolus valerandi L.
Охранный статус
Са́молюс Валера́нда (лат. Sāmolus valerāndi) — типовой вид рода Самолюс (Samolus) семейства Первоцветные (Primulaceae).
Многолетнее травянистое растение от 5 до 50 см высотой, неопушено и может быть полностью голым. Сочные, блестящие базальные листья достигают 2—6 см в длину и 0,5—2 см в ширину, от обратнояйцевидной до лопатовидной формы, собраны в прикорневую розетку. Верхние стеблевые листья мельче, располагаются очерёдно.
Соцветие слегка рыхлое. Цветоножка каждого цветка очень тонкая, около 1 см в длину. Некоторые из них снабжены маленькими листьями. Белые венчики цветков достигают лишь 3—4 мм в диаметре.
Плод — сферическая коробочка, короче чашечки. Семена долго сохраняют жизнеспособность.
В каждой клетке растения находится от 12 до 18 хромосом.
Общий вид растений
Внешний вид (сентябрь)
Широко распространён в различных частях Европы, на Ближнем Востоке и в Северной Африке. Есть популяции в Японии и Северной Америке.
Обычно растёт на влажных, часто временно затопляемых, нередко засолённых местах. Самолюс Валеранда может обитать в таких местах, как берега водоёмов, солоноватые воды тростниковых зарослей или влажные долины прибрежных дюн. Предпочитает тень и полутень.
Может расти вместе с армерией приморской (Armeria maritima), бескильницей (Puccinellia), ситником Жерара (Juncus gerardii), триостренником приморским (Triglochin maritima), млечником приморским (Glaux maritima), схеноплектусом Табернемонтана (Schoenoplectus tabernaemontani).
Зиму растение переживает как гемикриптофит. Насекомоопыляемое растение (энтомофилия). Плоды распространяются водой. Они, будучи клейкими, прикрепляются к животным и ими переносятся.
По всей Европе самолюс Валеранда находится в опасности из-за разрушения естественных мест обитания.
Растение может выращиваться в садах около прудов и в заболоченных местах. Предпочитает лёгкие (песчаные), средние (глинистые) и тяжёлые почвы, преимущественно с нейтральным или щелочным характером. Не выносит тени, предпочитает ясные, солнечные места. Иногда самолюс Валеранда выращивают в аквариумах, хотя он, будучи полностью погружённым в воду, способен жить лишь короткое время.
Са́молюс Валера́нда (лат. Sāmolus valerāndi) — типовой вид рода Самолюс (Samolus) семейства Первоцветные (Primulaceae).
水茴草（学名：Samolus valerandi）为报春花科水茴草属下的一个种。
.jpg)
.jpg)
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
