Rhedynen a gaiff ei thyfu'n aml ar gyfer yr ardd yw Gwrychredynen galed sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Dryopteridaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Polystichum aculeatum a'r enw Saesneg yw Hard-shield fern.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwrychdredynen Galed, March-redynen Glustiog, Marchredynen Wrychog.
Mae'r planhigyn hwn yn hen, credir iddo esblygu i'w ffurf bresennol oddeutu 100 miliwn o flynyddoedd yn ôl.[2]
Rhedynen a gaiff ei thyfu'n aml ar gyfer yr ardd yw Gwrychredynen galed sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Dryopteridaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Polystichum aculeatum a'r enw Saesneg yw Hard-shield fern. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwrychdredynen Galed, March-redynen Glustiog, Marchredynen Wrychog.
Mae'r planhigyn hwn yn hen, credir iddo esblygu i'w ffurf bresennol oddeutu 100 miliwn o flynyddoedd yn ôl.
Kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) patří mezi mohutné, vytrvalé rostliny se vzpřímenými listy. Ty jsou 50 až 70 cm dlouhé, 6 až 14 cm široké, tuhé, svrchu lesklé a dvakrát zpeřeně složené. Vyrůstají ze silného plazivého oddenku a vytrvávají přes zimu. Lístečky jsou kopinatého tvaru a osinkatě zubaté, uspořádány ve spodní části listu vstřícně a v horní části střídavě. Nejspodnější horní lísteček je vždy výrazně (až dvakrát) větší než ostatní. To je velmi význačný rozlišovací znak této kapradiny.[1] Čepel se k bázi a vrcholu postupně zužuje. Je dlouze špičatá a tmavě zelená. Řapík bývá 5 až 20 cm dlouhý a do 7 mm tlustý. Ostěra vytrvává. Výtrusové kupky jsou velké. Výtrusy dozrávají od července do září.
Ve světě se kapradina laločnatá vyskytuje převážně v horských oblastech střední Evropy, na Kavkazu, přes Himálaj na Dálný východ. Dále ji můžeme nalézt v severní Africe. Někdy je tento druh však chápan za ubikvistu, tzn., že je všudypřítomný. Výskyt se tedy udává i v pohoří a v tropech.
V České republice je rozšířena značně nerovnoměrně. Můžeme ji najít na Šumavě u Nové Pece, ve Slezsku a častěji ji však potkáte na Moravě. Občas se pěstuje jako okrasná rostlina na zahradách. Je hojnější než Polystichum lonchitis a Polystichum braunii.
Na českém roste většinou v podhorských a horských suťových a svahových lesích, převážně na skeletových, avšak humózních půdách. Je to převážně lesní druh, ale roste i na výsluní. Vyžaduje ale stále vlhko. Občas se vyskytuje i v horských vysokobylinných nivách a také na zastíněných vlhkých kamenných zídkách a skalách. Kapradina má ráda vápnité substráty. Pokud jsou ale nevápnité, tak se jim zcela nevyhýbá.
Kapradina laločnatá se vyskytuje zřídka. Proto je zaznamenána v Červeném seznamu C4 (vzácnější taxony vyžadující další pozornost – méně ohrožené).
Obrázky, zvuky či videa k tématu kapradina laločnatá ve Wikimedia Commons
Galerie kapradina laločnatá ve Wikimedia CommonsTento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) patří mezi mohutné, vytrvalé rostliny se vzpřímenými listy. Ty jsou 50 až 70 cm dlouhé, 6 až 14 cm široké, tuhé, svrchu lesklé a dvakrát zpeřeně složené. Vyrůstají ze silného plazivého oddenku a vytrvávají přes zimu. Lístečky jsou kopinatého tvaru a osinkatě zubaté, uspořádány ve spodní části listu vstřícně a v horní části střídavě. Nejspodnější horní lísteček je vždy výrazně (až dvakrát) větší než ostatní. To je velmi význačný rozlišovací znak této kapradiny. Čepel se k bázi a vrcholu postupně zužuje. Je dlouze špičatá a tmavě zelená. Řapík bývá 5 až 20 cm dlouhý a do 7 mm tlustý. Ostěra vytrvává. Výtrusové kupky jsou velké. Výtrusy dozrávají od července do září.
Der Gelappte Schildfarn (Polystichum aculeatum), auch Glanzschildfarn oder Dorniger Schildfarn genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Schildfarne (Polystichum) innerhalb der Familie der Wurmfarngewächse (Dryopteridaceae). Sie in europäischen Gebirgen typisch für Schluchtwälder und Schutthangwälder.
Insgesamt ist der Gelappte Schildfarn im Habitus sehr variabel. Der Gelappte Schildfarn ist eine immergrüne, ausdauernde krautige Pflanze. Wedel von jungen Pflanzen sind oft nur einfach gefiedert, wodurch sie wegen der Vorwärtsbiegung der Fiederchen denen des Lanzen-Schildfarns ähneln.
Die Wedel sind doppelt gefiedert und 30 bis 90 Zentimeter lang, selten auch länger. Der Blattstiel macht weniger als ein Drittel der gesamten Länge aus. Im Umriss ist die Blattspreite lanzettlich bis linear und ihr Grund ist deutlich verschmälert. Die ziemlich derbe Blattspreite ist auf der Oberseite glänzend dunkelgrün, auf der Unterseite etwas blasser und spärlich mit kleinen Spreuschuppen besetzt. Die Fiederchen (also die Fieder zweiter Ordnung) sitzen und sind leicht sichelig nach vorne gekrümmt. Charakteristisch ist das unterste Fiederchen, welches deutlich größer ist als alle anderen, meist eineinhalb bis doppelt so groß.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 164.[1]
Der Gelappte Schildfarn findet sich in den Gebirgen und Mittelgebirgen Europas sowie im Kaukasus und im nordindischen Himalaya. Funde aus China, Japan oder Nordamerika scheinen zweifelhaft und wurden inzwischen meist anderen Arten zugeordnet.
Der Gelappte Schildfarn ist die verbreitetste mitteleuropäische Schildfarn-Art. Er kommt zerstreut in felsigen und luftfeuchten Berg- und Schluchtwäldern vor. Er gedeiht meist auf humusreichem, sowohl auf kalkhaltigem als auch auf kalkfreiem Untergrund. In den Alpen steigt er kaum über die Waldgrenze auf. In den Allgäuer Alpen steigt er in Bayern am Kluppenkopf an der Höfats und am Schochen nahe dem Laufbacher Eck in Höhenlagen bis zu 2000 Meter auf.[2]
Der Gelappte Schildfarn wächst gesellig an beschatteten bis schattigen, frischen und bewegten, steilen Hängen mit kalkarmen, doch basenreichen Böden; er wächst gern an schuttreichen Hängen, an Felsen oder auf Mauern, meist in mehr oder weniger wintermilder, luftfeuchter Klimalage. Er ist kennzeichnend für Schluchtwälder (Aceri-Fraxinetum), gelegentlich kommt er auch in schuttreichen oder steilen Buchenwäldern (Asperulo-Fagetum) vor.
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3+ (feucht), Lichtzahl L = 3 (halbschattig), Reaktionszahl R = 3 (schwach sauer bis neutral), Temperaturzahl T = 3 (montan), Nährstoffzahl N = 3 (mäßig nährstoffarm bis mäßig nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 3 (subozeanisch bis subkontinental).[3]
Der Gelappte Schildfarn kann mit dem Lanzen-Schildfarn die Hybride Polystichum ×illyricum bilden.
Der Gelappte Schildfarn wurde 1753 von Carl von Linné als Polypodium aculeatum in Species Plantarum Tomus II, S. 1090 erstbeschrieben. Die Art wurde von Roth in als Polystichum aculeatum (L.) Roth in die Gattung Polystichum Roth gestellt. Synonyme für die Art sind Polypodium aculeatum L., Aspidium lobatum (Huds.) Sw. und Polystichum lobatum (Huds.) Bastard.[4]
Es kann eine Varietät unterschieden werden:[4]
Der Gelappte Schildfarn (Polystichum aculeatum), auch Glanzschildfarn oder Dorniger Schildfarn genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Schildfarne (Polystichum) innerhalb der Familie der Wurmfarngewächse (Dryopteridaceae). Sie in europäischen Gebirgen typisch für Schluchtwälder und Schutthangwälder.
Polystichum aculeatum, the hard shield-fern,[1] is an evergreen fern native to Europe. It is most abundant in upland regions of the British Isles and western France, where it benefits from the combination of mild winters and moist summers, but also occurs more locally across most of Europe except northern Scandinavia, northern Russia; in the Mediterranean region it is confined to high altitudes. It grows on steep slopes in woodlands. it is sometimes considered an indicator of the presence of ancient woodlands. [2]
The glossy dark green fronds are 30–90 cm long, usually drooping downslope, with typically 3-8 fronds on a mature plant. The fronds are stiff and hard-textured, bipinnate (single-pinnate on small, young plants), with the pinnae opposite on the stalk. Each pinna is 3–11 cm long, with a large upward-pointing pinnule at the base, and the other pinnules decreasing in size toward the pinna tip; the pinnules have bristly tips. Individual fronds live for 1.5-2.5 years and remain attached to the rhizome after withering. The round sori occupy two rows on either side of the midrib of each pinnule and are covered by a centrally-attached, umbrella-like indusium with fringed edges. They produce light yellow spores.
The Latin specific epithet aculeatum means “bristly”.[3]
Polystichum aculeatum is grown as an ornamental plant in gardens, and has gained the Royal Horticultural Society’s Award of Garden Merit.[4][5]
Ireland. Counties:Down, Antrim and Derry.[6] Throughout the British Isles and Europe except for the northern countries.[7][8] It is found in mountain limestone screes in the Jura and the alps, and on alpine and subalpine limestone cliffs.[8][9]
.jpg)
{{cite web}}: CS1 maint: url-status (link) Polystichum aculeatum, the hard shield-fern, is an evergreen fern native to Europe. It is most abundant in upland regions of the British Isles and western France, where it benefits from the combination of mild winters and moist summers, but also occurs more locally across most of Europe except northern Scandinavia, northern Russia; in the Mediterranean region it is confined to high altitudes. It grows on steep slopes in woodlands. it is sometimes considered an indicator of the presence of ancient woodlands.
Tannertobel in Tann, Switzerland The glossy dark green fronds are 30–90 cm long, usually drooping downslope, with typically 3-8 fronds on a mature plant. The fronds are stiff and hard-textured, bipinnate (single-pinnate on small, young plants), with the pinnae opposite on the stalk. Each pinna is 3–11 cm long, with a large upward-pointing pinnule at the base, and the other pinnules decreasing in size toward the pinna tip; the pinnules have bristly tips. Individual fronds live for 1.5-2.5 years and remain attached to the rhizome after withering. The round sori occupy two rows on either side of the midrib of each pinnule and are covered by a centrally-attached, umbrella-like indusium with fringed edges. They produce light yellow spores.
The Latin specific epithet aculeatum means “bristly”.
Polystichum aculeatum is grown as an ornamental plant in gardens, and has gained the Royal Horticultural Society’s Award of Garden Merit.
Polystichum aculeatum es una especie de la familia Dryopteridaceae.
Esta especie europea tiene cortos tallos marrones y escamosos, y frondes rígidas, algo arqueadas, de un verde oscuro lustroso y 30-75 cm de largo. Los brotes jóvenes son algo amarillos. Soros generalmente en la parte superior de la lámina, situados en la parte media de las venas secundarias. Forma una mata de unos 60 cm de alto y es una planta robusta y nada exigente para bosques o junto al agua. Madura a lo largo del verano.
En zonas rocosas y sombrías, bosques, muros, etc., prefiriendo los sitios ricos en materia orgánica y ácidos.
Polystichum aculeatum es una especie de la familia Dryopteridaceae.
Ogane astelsõnajalg (Polystichum aculeatum) on sõnajalaliste sugukonda astelsõnajala perekonda kuuluv sõnajalgtaim.
Ta on Eestis väga haruldane.
Ogane astelsõnajalg (Polystichum aculeatum) on sõnajalaliste sugukonda astelsõnajala perekonda kuuluv sõnajalgtaim.
Ta on Eestis väga haruldane.
Piikkihärkylä (Polystichum aculeatum, syn. P. lobatum) on pääasiassa Euroopassa ja Aasiassa kasvava monivuotinen saniainen. Suomessa laji on löydetty ainoastaan kerran 1920-luvulla.
Piikkihärkylän maavarsi on lyhyt ja pystyhkö. Kimppuina kasvavat lehdet ovat 30–80 cm pitkät. Ne ovat lyhytruotisia, nahkeita ja talvehtivat vihreinä. Soikea lehtilapa on 10–20 cm leveä ja 2–3 kertaa parilehdykkäinen. Lehdyköiden hampaat ovat otakärkisiä. Lehtilavan alapinnassa olevien itiöpesäkkeiden katesuomut ovat kilpimäisiä. Piikkihärkylän itiöt kypsyvät heinä-elokuussa.[1]
Piikkihärkylä saattaa risteytyä samoilla kasvupaikoilla suippohärkylän (P. lonchitis) kanssa.[2]
Piikkihärkylä kasvaa Euroopassa Espanjasta Kreikkaan, Romaniaan ja Puolaan saakka. Pohjois-Euroopassa lajia tavataan Britteinsaarilla, Tanskassa, Etelä-Norjassa ja -Ruotsissa sekä Baltian maista. Piikkihärkylää tavataan myös Aasiassa Turkissa, Kaukasuksen alueella, sekä hyvin satunnaisena laajalla alueella Iranista Intiaan, Kiinaan ja Japaniin saakka. Lajia tavataan satunnaisesti myös Afrikasta, Pohjois-Amerikasta ja Etelä-Amerikasta.[2] Suomesta piikkihärkylä on löydetty ainoastaan kerran, Pielaveden Taipaleenkylästä vuonna 1923. Esiintymä sijaitsi 600 kilometriä lähimmistä lajin muista esiintymistä. Mahdollisesti Pielaveden esiintymä oli tuulen mukana tulleiden itiöiden synnyttämä satunnaisesiintymä. Lajia ei ole löydetty muualta Suomesta ja se katosi ainoalta kasvupaikaltaan jo 1920-luvun aikana. [3][4]
Päälevinneisyysalueellaan piikkihärkylä on varjoisten vuoristometsien kalkinsuosijakasvi. Laji ei kestä liiallista auringonvaloa ja kärsii suuresti metsien avohakkuista. Suomen ainoa piikkihärkylän esiintymä kasvoi lehtomaisen sekametsän etelärinteellä. Esiintymä hävisi muutamassa vuodessa keräilyn takia.[3]
Piikkihärkylä (Polystichum aculeatum, syn. P. lobatum) on pääasiassa Euroopassa ja Aasiassa kasvava monivuotinen saniainen. Suomessa laji on löydetty ainoastaan kerran 1920-luvulla.
Polystic à aiguillons
Polystichum aculeatum, appelé Polystic à aiguillons ou Polystic à frondes munies d'aiguillons, est une espèce de fougères de la famille des Dryopteridaceae, originaire d'Europe.
En France, cette espèce est classée « espèce protégée » en Bretagne[1], en Île-de-France[2] dans le Centre-Val de Loire[3] et en Aquitaine[4].
Cette plante est parfois cultivée comme plante ornementale.
Cette fougère vivace à rhizome court possède des frondes bipennées. Chaque penne est falsiforme (en forme de faux) et porte des pinnules crénelés, à la bordure garnie de soies raides. Les pinnules présentent latéralement une petite extension ("auricule"). Le pétiole de la fronde est couvert d'écailles.
Les sores sont arrondis, situés de part et d'autre de la nervure des pinnules. Ils sont temporairement protégés par une indusie circulaire, fixée au pinnule par son centre.
Elle vit dans des zones fraîches telles que pentes ombragées, ou ravins et fossés humides.
Polystic à aiguillons
Polystichum aculeatum, appelé Polystic à aiguillons ou Polystic à frondes munies d'aiguillons, est une espèce de fougères de la famille des Dryopteridaceae, originaire d'Europe.
En France, cette espèce est classée « espèce protégée » en Bretagne, en Île-de-France dans le Centre-Val de Loire et en Aquitaine.
Cette plante est parfois cultivée comme plante ornementale.
Polystichum aculeatum (L.) Roth è una felce tipica europea appartenente alla famiglia delle Aspidiaceae.
Il nome del genere Polystichum deriva dal greco polys (molte) e stix (fila), per i sori disposti in più file.
Pianta perenne, foglie bi-penatosette, lunghe 3-8 dm, coriacee, lucide di sopra, a contorno lineare-lanceolato; elementi di primo ordine lanceolati, aristati, un po' falcati; segmenti ovali, asimmetrici e dentati; sori distanziati non confluenti all'apice.
Si trova comunemente nei boschi freschi e sulle rocce fino a 1800 m.
È costantemente presente in gran parte dell'Europa (eccetto nel nord delle regioni scandinave): in Irlanda (nelle contee di Antrim, Down e Londonderry), nelle isole Britanniche, nella Francia occidentale (è stata dichiarata specie protetta in Bretagna, nell'Île-de-France, nel Centro e in Aquitania) e nei paesi mediterranei (soprattutto in alta quota).
Giugno - Agosto
Polystichum aculeatum (L.) Roth è una felce tipica europea appartenente alla famiglia delle Aspidiaceae.
Miškinis spyglainis (lot. Polystichum aculeatum) – papartinių (Dryopteridaceae) šeimos augalas. Rūšis įrašyta į Lietuvos raudonąją knygą 1(E) kategoriją.
Augalas daugiametis. Paplitęs Eurazijos apyvėsio klimato zonoje, aptinkamas kalnuose ir lygumose. Kalnuose auga ant uolų, nuobirynų. Plinta sporomis, kurios susidaro apatinėje lapų pusėje esančiose sporangėse.
Lietuvoje rastas spygliuočių miške.
De stijve naaldvaren (Polystichum aculeatum) is een varen uit de niervarenfamilie (Dryopteridaceae). De plant is in Nederland zeldzaam in het wild en staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en stabiel of iets in aantal toegenomen. De plant wordt ook in de siertuin gebruikt. In Zuid-Limburg wordt de soort soms aangetroffen in bossen of op muren. De groeivorm doet denken aan een mannetjesvaren (Dryopteris filis-mas), maar er zijn diverse verschillen.
De bladen zijn tot 1 m lang. De bladsteel is bedekt met bruine schubben. Er kunnen wel meer dan vijftig deelblaadjes van de eerste orde aan een enkel blad zitten, die elk aan beide kanten verdeeld zijn in slipjes (blaadjes van de tweede orde). Deze slipjes zijn getand en lopen uit in naaldjes.
Net als bij de mannetjesvaren zitten de sporenhoopjes (sori), die bestaan uit sporangiën, in twee rijen. Het dekvlies (indusium) is rond tot schildvormig. In juli of augustus zijn de sporen rijp.
De namen in andere talen kunnen vaak eenvoudig worden opgezocht met de interwiki-links.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Polystichum aculeatum op Wikimedia Commons. De stijve naaldvaren (Polystichum aculeatum) is een varen uit de niervarenfamilie (Dryopteridaceae). De plant is in Nederland zeldzaam in het wild en staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en stabiel of iets in aantal toegenomen. De plant wordt ook in de siertuin gebruikt. In Zuid-Limburg wordt de soort soms aangetroffen in bossen of op muren. De groeivorm doet denken aan een mannetjesvaren (Dryopteris filis-mas), maar er zijn diverse verschillen.
Falkbregne (latin: Polystichum aculeatum) er en art av store bregner innenfor taggbregneslekten i stortelgfamilien (Dryopteridaceae). Den er en av de tre artene vi har i denne slekten i Norge, men den danner også hybrid med to andre norske arter.
Falkbregnen er 30-90 cm høy, og kortskaftet med rødbrune eller bleke brune skjell. Bladplatene er elliptiske og læraktige, mørkegrønne eller grønngrå, og ofte litt læraktige og blanke oppå. Bladene er dobbelt parflikete. Den har innerst et sekundærflikblad som utgjør en vridd tagg eller tann på den ene siden ved grunnen av bladenes småfinner. Sekundærflikene sitter i spiss vinkel på primærflikens midtnerve.
Man skjelner den fra junkerbregne ved at falkbregnen har smalere og mer tettsittende primærfliker, samt mindre symmetriske og spissere.
Sporehushopene (sori) sitter på undersiden langs kanten eller mellom midtnerven og kanten av bladene, hvor de er dekket at et slør (indusium) som er sirkelrundt eller skjoldformet og lyst.
Norske hybrider dannes med både taggbregne og junkerbregne.
i Norge vokser den på kysten og lavlandet av Østlandet, Agder og Vestlandet, og spredt inne i Trondheimsfjorden. Ellers vokser den i Värmland, Gotland, Bornholm og vestlige Jylland.
Følgende variant og hybrider av arten finnes i Norge:
Falkbregne (latin: Polystichum aculeatum) er en art av store bregner innenfor taggbregneslekten i stortelgfamilien (Dryopteridaceae). Den er en av de tre artene vi har i denne slekten i Norge, men den danner også hybrid med to andre norske arter.
Falkbregnen er 30-90 cm høy, og kortskaftet med rødbrune eller bleke brune skjell. Bladplatene er elliptiske og læraktige, mørkegrønne eller grønngrå, og ofte litt læraktige og blanke oppå. Bladene er dobbelt parflikete. Den har innerst et sekundærflikblad som utgjør en vridd tagg eller tann på den ene siden ved grunnen av bladenes småfinner. Sekundærflikene sitter i spiss vinkel på primærflikens midtnerve.
Man skjelner den fra junkerbregne ved at falkbregnen har smalere og mer tettsittende primærfliker, samt mindre symmetriske og spissere.
Sporehushopene (sori) sitter på undersiden langs kanten eller mellom midtnerven og kanten av bladene, hvor de er dekket at et slør (indusium) som er sirkelrundt eller skjoldformet og lyst.
Norske hybrider dannes med både taggbregne og junkerbregne.
i Norge vokser den på kysten og lavlandet av Østlandet, Agder og Vestlandet, og spredt inne i Trondheimsfjorden. Ellers vokser den i Värmland, Gotland, Bornholm og vestlige Jylland.
Multimedia w Wikimedia Commons Paprotnik kolczysty (Polystichum aculeatum) – gatunek byliny z rodziny nerecznicowatych. Gatunek szeroko rozprzestrzeniony na kuli ziemskiej. W Polsce występuje głównie w górach, na niżu jest rzadkością.
Rośnie w półcienistych wąwozach, często skalistych, przeważnie w buczynach. Preferuje stanowiska wilgotne, gleby próchnicze na wapiennym podłożu. Hemikryptofit. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla All. Tilio platyphylli-Acerion pseudoplatani[2].
Roślina objęta w Polsce ścisłą ochroną gatunkową od 2004 roku[3][4].
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006)[5] w grupie gatunków narażonych na wyginięcie na izolowanych stanowiskach, poza głównym obszarem występowania (kategoria zagrożenia [V]).
Przy nasadzeniach bylinowych i w ogrodach skalnych.
Paprotnik kolczysty (Polystichum aculeatum) – gatunek byliny z rodziny nerecznicowatych. Gatunek szeroko rozprzestrzeniony na kuli ziemskiej. W Polsce występuje głównie w górach, na niżu jest rzadkością.
Uddbräken (Polystichum aculeatum) är en växtart i familjen ormbunksväxter.
I Sverige är Uddbräken fridlyst sedan 1913.[1]
Wikimedia Commons har media som rör Uddbräken.
Uddbräken (Polystichum aculeatum) är en växtart i familjen ormbunksväxter.
I Sverige är Uddbräken fridlyst sedan 1913.
Вічнозелена багаторічна трав'яниста рослина. Має короткі коричневі, лускаті стебла. Молоді пагони дещо жовті. Листові пластини перисті, від 30 до 90 сантиметрів завдовжки, рідко довші. Черешок становить менше однієї третини від загальної довжини. Спори світло-жовті.
Батьківщина: Північна Африка, Західна Азія, Кавказ, Європа (вкл. Україна), північна частина Індійських Гімалаїв. Це найбільш поширена папороть Центрально-європейського щита. Росте на кам'янистих і затінених територіях, лісів, біля стін і т. д., віддаючи перевагу кислим ділянкам, багатим органічними речовинами. Вид характерний для балкових лісів і букових лісів.
Іноді вирощується як декоративна рослина в садах.
.jpg)
Це незавершена стаття про Папороті.Polystichum aculeatum là một loài thực vật có mạch trong họ Dryopteridaceae. Loài này được (L.) Schott miêu tả khoa học đầu tiên năm 1834.[1]
.jpg)
Polystichum aculeatum là một loài thực vật có mạch trong họ Dryopteridaceae. Loài này được (L.) Schott miêu tả khoa học đầu tiên năm 1834.
欧洲耳蕨（学名：Polystichum aculeatum）为鳞毛蕨科耳蕨属（英语：Polystichum）下的一个种。
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 欧洲耳蕨（学名：Polystichum aculeatum）为鳞毛蕨科耳蕨属（英语：Polystichum）下的一个种。
