Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Letusen las sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lactuca tatarica a'r enw Saesneg yw Blue lettuce.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwylaeth Las.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Letusen las sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lactuca tatarica a'r enw Saesneg yw Blue lettuce. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwylaeth Las.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Locika tatarská (Lactuca tatarica) je invazivní plevelná rostlina, která se na nově osídlených územích, včetně České republiky rychle šíří.
Tato rostlina pochází z oblastí rozprostírajících se od jihovýchodní Evropy přes Střední Asii až do Himálají, kde v západním Tibetu vyrůstá i ve výšce 5000 m n. m. Odtud se rozšířila do části střední a západní Evropy, do střední Sibiře, severní Afriky i Severní Ameriky, pravděpodobně se nevyčištěnými zrninami. V původních oblastech roste ve stepích a lesostepích jako suchomilná nebo na pobřežích moří a slaných jezer jako slanomilná rostlina.
Do České republiky, kde byl tento neofyt prvně popsán až v roce 1957, byla locika tatarská pravděpodobně zavlečena s dováženým obilím nebo železnou rudou z jižních oblastí Ruska. Nejlépe ji vyhovují teplé lokality, snáší slunná i zastíněná stanoviště, poměrně zasolenou půdu a nevadí ji ani časté sešlapávání. Přednost dává místům s písčitou a vápnitou půdou. Obvykle vyrůstá okolo železnic a silničních komunikací, na rozličných skládkách a rumištích, je častá v okolí železničních překladišť a na místech ovlivněných lidskou činností.[2][3][4]
Jednoletá nebo ozimá bylina která dlouhodobě setrvává na svém stanovišti kde vytváří tzv. rozrůstající se hnízda. Má lodyhu vysokou 30 až 100 cm vyrůstající z hluboko kořenícího, tenkého kořene s množství postranních výběžků. Roztroušeně chlupaté či zcela holé lodyhy jsou přímé a jednoduché nebo se v horní polovině větví, jsou obdobně jako pevné a lysé listy sivě nebo modře zelené. Lodyhy i listy obsahují buňky s množstvím bílé šťávy, latexu, která z nich po poranění vytéká.
Mladé rostliny vytvářejí pouze listové růžice. U starší rostliny vyrůstá z růžice lodyha jejíž spodní, často objímavé listy jsou eliptické až úzce eliptické, 5 až 18 cm dlouhé a 1 až 5 cm široké. Jejich čepele jsou k bázi zúžené, peřenosečné nebo hrubě zubaté, mívají 2 až 5 párů postranních laloků trojúhelníkovitého tvaru s ostrými konci a jsou někdy zvlněné. Horní listy lodyhy jsou menší, užší a bývají méně dělené.
Na rostlině vyrůstají v řídkých latách asi 2 cm široké úbory s 16 až 26 bleděmodrými až nafialovělými (vzácně i bílými) jazykovitými kvítky. Válcovitý zákrov 1,5 až 2 cm vysoký je tvořen listeny s červenavými skvrnami vyrůstajícími ve třech až čtyřech řadách, mají čárkovitý tvar a délku od 12 do 15 mm. Kvetou nejčastěji od července do srpna a jsou opylovány hmyzem který uvnitř kvítků nachází nektar.
Plody jsou 4 až 6 mm dlouhé a přibližně 1 mm široké, tmavě šedé až černé, smáčknuté, do ostré špičce (zobáčku) zúžené nažky. Mají téměř 1 cm dlouhý, bílý chmýr díky kterému jsou roznášeny větrem nebo vodou na nemalé vzdálenosti. Ploidie 2n = 18.[2][3][5][6]
Locika tatarská se rozmnožuje semeny i vegetativně přímo na stanovišti. Nažky, kterých může být z jedné rostliny i přes tisíc, mohou klíčit ještě téhož roku po uzrání. Pokud na podzim nenajdou příhodné podmínky, klíčí příští rok na jaře až při vyšších teplotách od poloviny dubna. Přímo na stanovištích se rostliny rozmnožují ze svého doširoka se rozrůstajícího kořenového systému, který zasahuje 1 m hluboko, ojediněle až 5 m. Mají silnou regenerační schopnost, stačí 1,5 až 2 cm kořene pro vznik nové rostliny a po posekání lodyhy rostlina bez problému obráží.[3][6]
V prvé řadě je na invazivní lociku tatarskou nahlíženo jako na perspektivně velice nebezpečný plevel. Je to konkurenčně velmi silná rostlina nenáročná na stanoviště. Nelze ji vzhledem k vysoké regenerační schopnosti běžnými prostředky mechanicky ničit a přitom se dokáže velmi rychle a do široka rozmnožovat. Doposud se v České republice na orné půdě nezabydlela.
Hořký latex který je v pletivu rostliny obsažen a má sloužit jako ochrana proti býložravcům, má na lidi mírné sedativní až narkotické účinky, dokonce byl nazýván nepravým opiem. V asijském léčitelství byl aplikován vnitřně při léčbě mj. nespavosti, neurózy a hyperaktivity dětí; vně se uplatňoval při léčbě bradavic.[3][5]
Obrázky, zvuky či videa k tématu locika tatarská ve Wikimedia Commons
Locika tatarská (Lactuca tatarica) je invazivní plevelná rostlina, která se na nově osídlených územích, včetně České republiky rychle šíří.
Der Tataren-Lattich (Lactuca tatarica) ist eine in Osteuropa heimische, in Deutschland im 20. Jahrhundert eingebürgerte Pflanzenart aus der Gattung Lattich (Lactuca) innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Der Tataren-Lattich ist ein ausdauernder Hemikryptophyt. Er bildet unterirdische Ausläufer und wird 30 bis 100 Zentimeter hoch. Die Blätter sind ungeteilt bis schrotsägeförmig-fiederspaltig. Am Grund sind sie verschmälert; der Endabschnitt ist länger als die jeweils ein bis vier seitlichen, die dreieckig sind.
Die Blütenköpfchen stehen in einer Rispe. Die Köpfchen bestehen nur aus Zungenblüten. Die Hüllblätter sind schmal weißrandig und haben purpurne Flecken. Die Blüten sind blau, selten weiß. Die Bestäubung erfolgt durch Insekten, Blütezeit ist Juli und August.
Die Früchte sind Achänen; sie sind flach, geschnäbelt und rundum längsfurchig. Der Fruchtschnabel ist dabei viel kürzer als die braungrüne Frucht. Der Pappus ist stielartig hochgehoben.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18, 16 oder 27.[1]
Die Heimat des Tataren-Lattichs ist Osteuropa, Asien und Nordamerika.[2] In Mitteleuropa und Nordeuropa[3] wurde er eingeschleppt. In Deutschland gilt er als eingebürgert (Neophyt) und kommt vor allem im Bereich von Nord- und Ostsee vor. In Österreich ist er in Niederösterreich selten und unbeständig und wurde hier erst "in neuester Zeit eingeschleppt".[4] Er kommt nur bis in die colline Höhenstufe vor. Er wächst in Strandheiden, Dünen, Spülsäumen, auf Schutt, Brachen und Bahnanlagen. Er kommt auf feuchten bis mäßig trockenen, nährstoffreichen, auch salzhaltigen Böden vor. Er gedeiht in Gesellschaften der Verbände Elymo-Honkenyion peploidis und Agropyro-Rumicion, aber auch in Gesellschaften der Ordnung Cakiletalia maritimae.[5]
Man kann zwei Unterarten unterscheiden:[2]
Der Tataren-Lattich (Lactuca tatarica) ist eine in Osteuropa heimische, in Deutschland im 20. Jahrhundert eingebürgerte Pflanzenart aus der Gattung Lattich (Lactuca) innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Банэшэ (лат-бз. Lactuca tatarica) — илъэс зы бжанэкӀэ къэкӀ удз лӀэужьыгъуэщ.
И пкъым и лъэгагъыр см 50-80-м нос, и лъабжьэр занкӀэу йокӀых. Тхьэмпэ кӀыхь, дзэ цӀыкӀу зиӀэхэр къащхъуэ-удзыфэщ. И щхьэкӀэм деж пкъым къудамэ цӀыкӀу зыбжанэу зегуэшыж. Удз щхьэкӀэм гъэгъа шхъуантӀэхэр гъэмахуэкум къыпедзэ.
Джабэхэм, губгъуэхэм, мэкъупӀэхэм къыщокӀ.
Хьэкъун Б. Адыгэ къэкӀыгъэцӀэхэр. ТхылътедзапӀэ «Элбрус». Налшыч 1992 гъ.
Хоры сындз[1], дыгуронау хуари синдзæ (лат. Lactuca tatarica, уырыс. Латук татарский) у бирæазон кæрдæг зайæгой.
Хоры сындз, дыгуронау хуари синдзæ (лат. Lactuca tatarica, уырыс. Латук татарский) у бирæазон кæрдæг зайæгой.
Lactuca tatarica, known as blue lettuce, is a Eurasian flowering plant in the tribe Cichorieae within the family Asteraceae. It is widespread across much of Europe and Asia.[1]
Lactuca tatarica is an herb up to 60 cm (2 feet) tall with a large taproot. Most of the leaves are near the base of the plant and are larger than leaves farther up the stem. Each flower head has about 20 blue or purple (rarely white) ray flowers and no disc flowers.[2]
Some authors have placed the North American species Lactuca pulchella as a subspecies or variety of a broader concept of Lactuca tatarica, while others consider L. tatarica to occur only in Europe and Asia. Lactuca tatarica (with L. pulchella and others) is commonly separated into the genus Mulgedium, as Mulgedium tatarica.[1][3][4][5]
Lactuca tatarica, known as blue lettuce, is a Eurasian flowering plant in the tribe Cichorieae within the family Asteraceae. It is widespread across much of Europe and Asia.
Lactuca tatarica is an herb up to 60 cm (2 feet) tall with a large taproot. Most of the leaves are near the base of the plant and are larger than leaves farther up the stem. Each flower head has about 20 blue or purple (rarely white) ray flowers and no disc flowers.
Some authors have placed the North American species Lactuca pulchella as a subspecies or variety of a broader concept of Lactuca tatarica, while others consider L. tatarica to occur only in Europe and Asia. Lactuca tatarica (with L. pulchella and others) is commonly separated into the genus Mulgedium, as Mulgedium tatarica.
Tatari piimikas (Lactuca tatarica) on korvõieliste sugukonda arvatud taimeliik.
Taime leidub Eestis paiguti.[1]
Tatari piimikas (Lactuca tatarica) on korvõieliste sugukonda arvatud taimeliik.
Taime leidub Eestis paiguti.
Tataarisinivalvatti (Lactuca tatarica) on monivuotinen salaattien sukuun kuuluva asterikasvilaji.
Tataarisinivalvatti kasvaa 40–100 senttimetriä korkeaksi. Sen varsi haaroo yläosasta ja päättyy mykeröstöön, joka koostuu noin 2,5 cm leveistä sinikukkaisista mykeröistä. Tataarisinivalvatti muistuttaa paljon siperiansinivalvattia, mutta se kasvattaa maarönsyjä ja sen lehdet ovat varren ala- ja keskiosassa pariliuskaisia.[1]
Tataarisinivalvatti esiintyy alkuperäisenä Itä-Euroopassa. Se kasvaa Pohjoismaissa harvinaisena uustulokkaana Etelä-Ruotsissa, Etelä-Suomessa ja Tanskassa. Suomessa se kasvaa myllyjen, rautateiden ja kaatopaikkojen alueella, Helsingissä ja Hangossa myös merenrannoilla.[1][2][3]
Tataarisinivalvatti (Lactuca tatarica) on monivuotinen salaattien sukuun kuuluva asterikasvilaji.
Tataarisinivalvatti kasvaa 40–100 senttimetriä korkeaksi. Sen varsi haaroo yläosasta ja päättyy mykeröstöön, joka koostuu noin 2,5 cm leveistä sinikukkaisista mykeröistä. Tataarisinivalvatti muistuttaa paljon siperiansinivalvattia, mutta se kasvattaa maarönsyjä ja sen lehdet ovat varren ala- ja keskiosassa pariliuskaisia.
Tataarisinivalvatti esiintyy alkuperäisenä Itä-Euroopassa. Se kasvaa Pohjoismaissa harvinaisena uustulokkaana Etelä-Ruotsissa, Etelä-Suomessa ja Tanskassa. Suomessa se kasvaa myllyjen, rautateiden ja kaatopaikkojen alueella, Helsingissä ja Hangossa myös merenrannoilla.
Multimedia w Wikimedia Commons Sałata tatarska (Lactuca tatarica (L.) C.A.Mey.) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych, z sekcji Mulgedium w obrębie rodzaju Lactuca[2]. Występuje w Ameryce Północnej, Azji[3] i południowo-wschodniej Europie, poza tym zawlekany i zadomowiony, m.in. nad Bałtykiem[4]. Zasiedla siedliska ruderalne, jest chwastem na polach, rośnie w miejscach zasolonych, nad morzami[4], rzekami i jeziorami, na wydmach i w miejscach żwirowych[3].
Sałata tatarska rośnie na rozległych obszarach Azji od Chin, Mongolii i Syberii poprzez Azję Środkową i północne Indie, Pakistan i Afganistan po rejon Kaukazu[3][5]. W Europie naturalny zasięg obejmuje wschodnią i południowo-wschodnią część kontynentu na północ od Morza Czarnego po Bułgarię na zachodzie[5]. W Ameryce Północnej gatunek jest szeroko rozprzestrzeniony od Alaski na północy po Kalifornię i Teksas na południu[5][2].
Jako gatunek zawleczony rozprzestrzenia się od początków XX wieku wzdłuż wybrzeży Morza Bałtyckiego i Północnego oraz na siedliskach ruderalnych w części kontynentalnej Europy Środkowej[6].
W Polsce rośnie na wybrzeżu bałtyckim w zachodniopomorskim oraz notowany bywa na terenach kolejowych w południowo-wschodniej części kraju[4].
W górach Azji rośnie do rzędnej 4300 m n.p.m.[3]
Bylina. Kwitnie od maja do października[4]. Rośnie na plażach nadmorskich[4], na wydmach, brzegach rzek i jezior, skrajach pól, terenach o podłożu żwirowym[3]. Jest halofitem fakultatywnym[4].
Roślina zawiera trujący sok mleczny[7].
Liczba chromosomów 2n = 18[4].
Podgatunek nominatywny Lactuca tatarica subsp. tatarica występuje w Eurazji. Rośliny z Ameryki Północnej zaliczane są do podgatunku Lactuca tatarica subsp. pulchella (Pursh) Stebbins[5].
Sałata tatarska (Lactuca tatarica (L.) C.A.Mey.) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych, z sekcji Mulgedium w obrębie rodzaju Lactuca. Występuje w Ameryce Północnej, Azji i południowo-wschodniej Europie, poza tym zawlekany i zadomowiony, m.in. nad Bałtykiem. Zasiedla siedliska ruderalne, jest chwastem na polach, rośnie w miejscach zasolonych, nad morzami, rzekami i jeziorami, na wydmach i w miejscach żwirowych.
Sandsallat (Lactuca tatarica) är en ört i familjen korgblommiga växter. Den kommer ursprungligen från Östeuropa, Sydösteuropa och Asien, men har invandrat till Tyskland, Österrike och även Gotland på 1900-talet.
Sandsallat är en perenn ört. Den är hemikryptofyt och bildar underjordiska utlöpare. Den blir i allmänhet 0,3 till 1 meter hög. Bladen är lansettlika och parflikiga, men smalare nära basen.
Sandsallat blommar i juli och augusti. Blomkorgarna består av blommor som är blå eller blå-violetta, ibland även vita. Pollinering sker med hjälp av insekter. Frukterna är flygburna, på samma sätt som maskrossläktet.
Sandsallat kommer från Östeuropa, Sydösteuropa och Asien. Till Centraleuropa och i Norden[1] har den invandrat de senaste 100 åren. I Tyskland har den utbretts så att den räknas som en invasiv art och det förekommer näre kusten till Östersjön och Nordsjön. I Österrike finns den också, men den är ovanligt och har invandrat på senare tid.[2] Den förekommer bara i lägre höjdzoner. Den växer på strandhedar, dyner, grus, ödetomter och järnvägsinstallationener.
Till Gotland kom Sandsallaten 1928, då den observerades i Närshamn. Numera återfinns den över hela Gotland.[3]
Wikimedia Commons har media som rör Sandsallat.
Sandsallat (Lactuca tatarica) är en ört i familjen korgblommiga växter. Den kommer ursprungligen från Östeuropa, Sydösteuropa och Asien, men har invandrat till Tyskland, Österrike och även Gotland på 1900-talet.
Стебло заввишки 60-100 см.
Стеблові листки продовгувато-еліптичні до ланцетних.
Суцвіття — кошики, квітки блакитні або синювато-бузкові.
Цвіте у червні-серпні.
Вид поширений у Європі, Азії та у Північній Америці. В Україні зустрічається у степу, лісостепу та у Криму, росте на солончаках, на глинистих та кам'янистих схилах. Злісний бур'ян.
Lactuca tatarica (L.) C.A.Mey., 1831
Синонимы
Молока́н тата́рский, или лату́к татарский (лат. Lactúca tatárica), — многолетнее травянистое растение, вид рода Латук (Lactuca).
Сорное растение с голубыми цветками, собранными в корзинки, с лопастными или рассечёнными листьями.
Многолетнее травянистое растение с многоярусной корневой системой, дающее отпрыски, с млечным соком. Стебли прямостоячие, 15—100 см высотой, в верхней части ветвящиеся, тонковойлочный или голый.
Листья сизоватые, голые, нижние и средние стеблевые листья от эллиптических до линейных в очертании, на конце острые или тупые, 6—19 см длиной, перисто-рассечённые, перисто-лопастные или выемчато-зубчатые, с цельным, зубчатым или шиповатым краем, боковые лопасти в 2—5 парах, треугольно-эллиптические, конечная лопасть от ланцетной до узкотреугольной. Верхние листья сходные с нижними, менее глубоко надрезаны и меньших размеров.
Корзинки до 1,4 см в диаметре, собраны в кистевидное или щитковидное метёльчатое общее соцветие. Обёртка 1,1—1,4 см длиной, при плодоношении до 2 см, листочки часто красноватые, перепончатые. Цветки в числе около 20, все язычковые, сиренево-голубые, редко белые.
Плоды — семянки почти чёрного цвета, сплюснуто-цилиндрические до узкоэллиптических, с обеих сторон с 5—7 рёбрами, с тонким носиком 1—2 мм длиной, с белым хохолком около 1 см длиной.
Широко распространён в Евразии и Северной Америке, встречается на полях, на пустырях, у дорог, у водоёмов.
Обычное сорное растение, антропохор, засоряющее посевы пропашных культур.
и другие.
Молока́н тата́рский, или лату́к татарский (лат. Lactúca tatárica), — многолетнее травянистое растение, вид рода Латук (Lactuca).
Сорное растение с голубыми цветками, собранными в корзинки, с лопастными или рассечёнными листьями.
_(14589762157).jpg)
