Engelhardia és un gènere d'arbres de la família juglandàcia, conté 7 espècies. Actualment són plantes natives del sud-est d'Àsia però fins al plistocè mitjà també ocupaven el nord-oest de la regió mediterrània incloent els Països Catalans i també en altres llocs d'Europa incloent Dinamarca.[1] De vegades el nom del gènere s'escriu erròniament com "Engelhardtia".[2]
Engelhardia és un gènere d'arbres de la família juglandàcia, conté 7 espècies. Actualment són plantes natives del sud-est d'Àsia però fins al plistocè mitjà també ocupaven el nord-oest de la regió mediterrània incloent els Països Catalans i també en altres llocs d'Europa incloent Dinamarca. De vegades el nom del gènere s'escriu erròniament com "Engelhardtia".
Engelhardie (Engelhardia, v minulosti také Engelhardtia) je rod rostlin z čeledi ořešákovité. Jsou to opadavé nebo stálezelené stromy se střídavými zpeřenými listy a drobnými větrosprašnými květy v jehnědovitých květenstvích. Plodem je oříšek se 3 křídly. Rod zahrnuje 12 druhů a je rozšířen v tropické a subtropické Asii od Himálaje po Novou Guineu.
V období třetihor byly engelhardie hojnou součástí evropské flóry a jejich fosílie jsou nacházeny i v českých podkrušnohorských pánvích.
Zástupci rodu elgerhardie jsou opadavé, poloopadavé nebo stálezelené, většinou jednodomé stromy. Některé druhy mohou dorůst výšky až 40 metrů. Větévky mají plnou dřeň. Vrcholové pupeny jsou nahé, výhony hustě hnědavě plstnaté. Listy jsou sudozpeřené nebo řidčeji lichozpeřené, složené ze 2 až 14 celokrajných nebo pilovitých lístků, bez palistů. Květy jsou jednopohlavné, podepřené trojlaločným listenem a 2 listenci, uspořádané v hroznech (jehnědách), které mohou být samostatné nebo uspořádané do latovitých květenství. Samčí květy obsahují 3 až 15 tyčinek a mají často redukované okvětí. Samičí květy mají 4 kališní lístky přirostlé k semeníku a jsou podepřené zvětšeným trojlaločným listenem. Plodem je oříšek opatřený 3 křídly (pseudosamara[1]). Plody jsou uspořádány v převislém plodenství.[2][3]
Rod zahrnuje 12 druhů. Je rozšířen výhradně v Asii v oblasti od západního Himálaje přes jižní Čínu a Indočínu po jihovýchodní Asii a Novou Guineu. Centrum druhové diverzity je na Borneu, kde roste celkem 9 druhů, z toho 3 endemické.[4] V jihovýchodní Asii rostou engelhardie zejména v horských deštných lesích v nadmořských výškách mezi 1000 a 2000 metry, někdy však rostou i v nížině.[3]
Květy jsou tak jako u jiných ořešákovitých opylované větrem. Plody jsou křídlaté a rovněž jsou šířeny větrem.[3]
Ve třetihorách byly engelhardie rozšířeny i v Evropě a Severní Americe.[3] Jejich fosilní pozůstatky jsou nacházeny i v Sokolovské, Mostecké, Žitavské a Chebské pánvi, kde tyto dřeviny tvořily jednu z důležitých složek lesní vegetace. Z období oligocénu je zde znám druh †Engelhardia orsbergensis, z období pozdního eocénu až časného miocénu †Engelhardia haraldii, z raného miocénu †Engelhardia macroptera.[5] Analýzy pylových záznamů třetihorního stáří z oblasti jihovýchodního Holandska ukázaly, že pyl engelhardií v nich tvoří asi 20 % pylu anemogamních druhů, což svědčí o hojném rozšíření těchto dřevin v dané epoše.[3]
Nejblíže příbuznými rody jsou podle výsledků fylogenetických studií rody Oreomunnea a Alfaroa. Tyto 3 rody společně tvoří monofyletickou skupinu.[6] Rod Oreomunnea byl v minulosti slučován s rodem Engelhardia. Tento rod zahrnuje 4 druhy a je rozšířen v tropické Americe od Mexika po Kolumbii. Odlišuje se mj. vstřícným nebo přeslenitým postavením listů.[3]
Hospodářský význam engelhardií je okrajový. Jejich dřevo není příliš kvalitní a má pouze lokální význam. Kůra je v jihovýchodní Asii příležitostně používána při lovu ryb k jejich omámení (tzv. barbasko).[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématu engelhardie ve Wikimedia Commons
Engelhardie (Engelhardia, v minulosti také Engelhardtia) je rod rostlin z čeledi ořešákovité. Jsou to opadavé nebo stálezelené stromy se střídavými zpeřenými listy a drobnými větrosprašnými květy v jehnědovitých květenstvích. Plodem je oříšek se 3 křídly. Rod zahrnuje 12 druhů a je rozšířen v tropické a subtropické Asii od Himálaje po Novou Guineu.
V období třetihor byly engelhardie hojnou součástí evropské flóry a jejich fosílie jsou nacházeny i v českých podkrušnohorských pánvích.
Engelhardia ist eine Gattung laubwerfender oder immergrüner Bäume aus der Familie Walnussgewächse (Juglandaceae). Sie kommt in Ost- und Südostasien vor.
Die Vertreter sind laubwerfende, selten immergrüne Bäume. Das Mark der Zweige ist fest. Die Knospen sind nackt. Die Blätter besitzen keine Nebenblätter und stehen gegenständig. Sie sind paarig gefiedert mit 2 bis 14 Fiederblättchen. Die Blattunterseite ist drüsig punktiert, der Blattrand ist gesägt oder ganz.
Die Bäume sind monözisch oder diözisch. Die Blütenstände stehen seitlich oder endständig an diesjährigen oder vorjährigen Trieben. männliche und weibliche Ähren stehen in androgynen Trauben oder aber getrennt. Die männlichen ährigen Kätzchen hängen einzeln oder in Gruppen. Die weibliche Ähre ist vielblütig, aufrecht oder zur Fruchtreife nach unten gebogen. Die Bestäubung erfolgt durch den Wind (Anemophilie).
Die männlichen Blüten haben ein dreilappiges Tragblatt, zwei (selten fehlende) Brakteolen, 1 bis 4 Kelchblätter und 3 bis 15 Staubblätter. Die Antheren sind kahl oder behaart. Die weiblichen Blüten besitzen ein vergrößertes, dreilappiges Tragblatt. Die beiden verwachsenen Brakteolen können zu einem schmalen Ring reduziert sein, oder bilden ein auffälliges vorderes Vorblatt, das mit der Basis des Fruchtknotens verwachsen ist. Die Blüte hat vier Kelchblätter, die am Fruchtknoten verwachsen und an der Spitze frei sind. Der Griffel ist verlängert. Die Narbe ist zweilappig mit zwei oder vier Enden oder kurz und vierlappig.
Der Fruchtstand ist verlängert und hängend. Die Frucht ist eine dreiflügelige Nuss mit vier, seltener zwei Fächern an der Basis der Frucht.
Die Keimung erfolgt epigäisch. Die ersten Laubblätter des Sämlings sind einfach oder zusammengesetzt. Der Knoten der Kotyledonen hat eine Lakune und zwei Blattspuren.
Die Chromosomenzahl ist wie bei allen Vertretern der Unterfamilie Engelhardioideae 2n = 32.
Der Botaniker Jean Baptiste Leschenault de la Tour (1773–1826) benannte die Gattung zu Ehren des Gouverneurs von Nordost-Java, Nicolaus Engelhard (1761–1831)[1][2]. Die gültige Veröffentlichung des Namens erfolgte durch Carl Ludwig Blume. Der Gattungsname wird bis heute oft fälschlicherweise als „Engelhardtia“ geschrieben, da diese Schreibweise 1829 verwendet wurde und die Gattung in dieser Schreibweise auch in den Index Kewensis aufgenommen wurde.
Engelhardia bildet nur dann eine natürliche Verwandtschaftsgruppe, wenn die meist zur Gattung gezählte Art Engelhardia roxburghiana als eigene Gattung Alfaropsis roxburghiana abgetrennt wird:[3]
Klade mit Alfaroa + Oreomunnea
Engelhardia
Die Gattung besteht aus vier bis sechs Arten. Besonders die südostasiatischen Arten sind nicht gut erforscht. Nach Manning 1978 und Lu et al. 1999 sind es (ohne Engelhardia roxburghiana) folgende Arten:
Engelhardia ist eine Gattung laubwerfender oder immergrüner Bäume aus der Familie Walnussgewächse (Juglandaceae). Sie kommt in Ost- und Südostasien vor.
Engelhardia is a genus of seven species of trees in the family Juglandaceae, native to southeast Asia from northern India east to Taiwan, Indonesia and the Philippines. The genus name is commonly misspelled "Engelhardtia", a "correction" made by the original author Carl Ludwig Blume in 1829 and persistent until today, as it was thus entered in the Index Kewensis; the original spelling is Engelhardia.
Engelhardia pollen has been found in deposits of Miocene Age in Denmark.[1] †Engelhardia orsbergensis leaf fossils have been uncovered from rhyodacite tuff of Lower Miocene age in Southern Slovakia near the town of Lučenec.[2] †Engelhardia orsbergensis and †Engelhardia macroptera fossils have been uncovered from late Miocene strata in Iceland.[3]
Engelhardia is a genus of seven species of trees in the family Juglandaceae, native to southeast Asia from northern India east to Taiwan, Indonesia and the Philippines. The genus name is commonly misspelled "Engelhardtia", a "correction" made by the original author Carl Ludwig Blume in 1829 and persistent until today, as it was thus entered in the Index Kewensis; the original spelling is Engelhardia.
Engelhardia es uno de los géneros de la familia Juglandaceae, original del sudeste asiático, norte de la India, este de Taiwán, Indonesia y las Filipinas.
El nombre del género es comúnmente designado como "Engelhardtia", debido a un error en el Index Kewensis, siendo su designación original Engelhardia.
Engelhardia es uno de los géneros de la familia Juglandaceae, original del sudeste asiático, norte de la India, este de Taiwán, Indonesia y las Filipinas.
El nombre del género es comúnmente designado como "Engelhardtia", debido a un error en el Index Kewensis, siendo su designación original Engelhardia.
Engelhardia Lesch. ex Blume è un genere di piante arboree della famiglia Juglandaceae, originario del sud-est asiatico.[1]
Dal 1829 questo genere è conosciuto anche con il termine Engelhardtia con il quale è inserito nell'Index Kewensis, questo termine però è nato da un errore di trascrizione fatto dall'autore originale Carl Ludwig Blume, il nome originario di questo genere prima di questa data è appunto Engelhardia.[2][3][4]
Polline di piante di Engelhardia è stato ritrovato in depositi dell'epoca del Miocene, precisamente dell'Aquitaniano, in Danimarca.[5]
Fossili di foglie di Engelhardia orsbergensis sono stati scoperti in tufo di riodacite risalenti al basso Miocene nella Slovacchia meridionale, vicino alla città di Lučenec.[6] In Islanda sono stati rinvenuti fossili di Engelhardia orsbergensis e di Engelhardia macroptera provenienti da strati risalenti al tardo Miocene.[7]
Queste piante sono originarie del sud-est asiatico, si estendono dal nord dell'India orientale fino a Taiwan, Indonesia e Filippine. Alcune specie si possono trovare in Borneo, Cina, Filippine, Nepal e in Nuova Guinea.[1]
Il genere comprende le seguenti specie:[1]
Il genere Engelhardia è conosciuto anche con i seguenti sinonimi:[1]
Engelhardia Lesch. ex Blume è un genere di piante arboree della famiglia Juglandaceae, originario del sud-est asiatico.
Engelhardia is de botanische naam van een geslacht van bomen uit de okkernootfamilie (Juglandaceae). De soorten komen van nature voor in Zuidoost-Azië van Noord-India tot Taiwan en de Filipijnen. Het geslacht telt ongeveer een half dozijn soorten.
Engelhardia is de botanische naam van een geslacht van bomen uit de okkernootfamilie (Juglandaceae). De soorten komen van nature voor in Zuidoost-Azië van Noord-India tot Taiwan en de Filipijnen. Het geslacht telt ongeveer een half dozijn soorten.
Engelhardia er en slekt av løvfellende, eller helt eller delvis eviggrønne trær i valnøttfamilien (Juglandaceae).
De er som regel sambu, men kan også være særbu. Bladene er spredte og finnete med 2–14 småblad. Blomstene bestøves av vinden, og frukten er en nøtt med tre vinger. Slekta er utbredt i Sør- og Sørøst-Asia fra Himalaya i vest sørover til Java, østover til Filippinene og Ny-Guinea og nordover til Sør-Kina.[1]
Mer enn ti Engelhardia-arter er beskrevet, men flere av disse artsnavnene er nok synonymer. Engelhardia roxburghiana er flyttet til slekta Alfaropsis.
Slekta fantes også i Europa fra eocen, men den forsvant gradvis etter som klimaet ble kaldere og tørrere. I Mellom-Europa er de yngste funnene 3,4 millioner år gamle og på Den iberiske halvøy 2,2 millioner år, altså fra pliocen. I Italia, Balkan og Vest-Asia overlevde slekta mye lenger, til slutten av midtre pleistocen, og pollen er funnet i bunnprøver fra Adriaterhavet (300 000 år) og det sørlige Svartehavet (200 000 år).[2][3]
Engelhardia er en slekt av løvfellende, eller helt eller delvis eviggrønne trær i valnøttfamilien (Juglandaceae).
De er som regel sambu, men kan også være særbu. Bladene er spredte og finnete med 2–14 småblad. Blomstene bestøves av vinden, og frukten er en nøtt med tre vinger. Slekta er utbredt i Sør- og Sørøst-Asia fra Himalaya i vest sørover til Java, østover til Filippinene og Ny-Guinea og nordover til Sør-Kina.
Mer enn ti Engelhardia-arter er beskrevet, men flere av disse artsnavnene er nok synonymer. Engelhardia roxburghiana er flyttet til slekta Alfaropsis.
Slekta fantes også i Europa fra eocen, men den forsvant gradvis etter som klimaet ble kaldere og tørrere. I Mellom-Europa er de yngste funnene 3,4 millioner år gamle og på Den iberiske halvøy 2,2 millioner år, altså fra pliocen. I Italia, Balkan og Vest-Asia overlevde slekta mye lenger, til slutten av midtre pleistocen, og pollen er funnet i bunnprøver fra Adriaterhavet (300 000 år) og det sørlige Svartehavet (200 000 år).
Engelhardia é um género botânico pertencente à família Juglandaceae.[1][2]
Engelhardia é um género botânico pertencente à família Juglandaceae.
黄杞属（学名：Engelhardia）是胡桃科下的一个属，为乔木或灌木植物。该属共有约15种，分布于亚洲热带和亚热带地区。[1]
这是一篇壳斗目小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
