Bodlochlup (Centropogon) je rod rostlin z čeledi zvonkovité. Jsou to byliny, keře a liány s jednoduchými střídavými listy a nápadnými, výrazně dvoustranně souměrnými květy, které jsou opylovány kolibříky nebo netopýry. Plodem je bobule. Rod zahrnuje asi 213 druhů a je rozšířen výhradně v tropické Americe. Centrum rozšíření je v jihoamerických Andách. Hospodářský význam bodlochlupů je malý. Některé druhy jsou využívány v domorodé medicíně.
Bodlochlupy jsou více či méně dužnaté byliny s polodřevnatým stonkem nebo keře, někdy i šplhavé liány. Listy jsou jednoduché, střídavé, řapíkaté, obvykle s celokrajnou, zoubkatou, jemně pilovitou nebo výjimečně hluboce laločnatou čepelí. Květy jsou středně velké až velké, obvykle jednotlivé a úžlabní, u některých druhů uspořádané do vrcholových chocholíků či hroznů. Kališní lístky mohou být volné nebo srostlé. Koruna je obvykle jasně červená, oranžová, purpurová nebo žlutá, řidčeji zelená nebo bílá, trubkovitá až dvoupyská, výrazně dvoustranně souměrná, zakončená nestejnými laloky. Horní lalok bývá větší a někdy je srpovitě zahnutý. Tyčinky jsou srostlé do trubičky. Čnělka nese dva zaoblené bliznové laloky. Plodem je dužnatá bobule s mnoha semeny.[1][2]
Centropogon grandidentatus
Centropogon talamancensis
Centropogon gutierrezii
Rod zahrnuje asi 213 druhů. Je rozšířen výhradně v tropické Americe od jižního Mexika po Peru a Bolívii a na Malých Antilách.[3][1] Centrum rozšíření rodu je v montánním stupni jihoamerických And v oblasti od Kolumbie po Bolívii. V Kolumbii roste okolo 80 druhů, v Ekvádoru a Peru asi po 50. Ze Střední Ameriky je udáváno 14 druhů. Některé druhy rostou i nad hranicí lesa v páramu, a to až do nadmořských výšek okolo 3500 metrů.[4][5][6][7] Některé druhy rostou jako epifyty.[8]
Tvar květů bodlochlupů je podobně jako jejich barva a vůně přizpůsoben opylovačům. Část druhů má nevonné, jasně zbarvené (červené, oranžové nebo růžové) květy se zúženým korunním ústím, které jsou opylovány kolibříky. Některé druhy mají nápadně prohnutou korunní trubku a jsou specializovány na opylování kolibříky se zahnutým zobákem, jako je např. kolibřík orlozobec (Eutoxeres aquila). U některých druhů došlo ke specializaci na opylování netopýry. Tyto druhy mají bledě zbarvené květy, které se otevírají na noc a silně, čpavě voní. Příkladem může být druh Centropogon nigricans se zelenožlutými květy, které navštěvuje nektarožravý netopýr glosofága bezocasá (Anoura geoffroyi). Daný druh netopýra má nejdelší jazyk ze všech savců, jehož délka koresponduje s výjimečnou délkou květů zmíněného bodlochlupu, dosahující délky přes 8 cm.[9][10][11]
Rod Centropogon je v rámci čeledi Campanulaceae řazen do podčeledi Lobelioideae. Mezi blízce příbuzné rody náleží Burmeistera a Siphocampylus. Podle výsledků molekulárních studií je rod v současném pojetí parafyletický a vyžaduje taxonomickou revizi.[9]
Hospodářský význam bodlochlupů není velký. Druh Centropogon cornutus slouží v Guyaně při léčení venerických chorob, při potížích s močovým ústrojím. Šťáva se používá na podrážděné oči.[12][13]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bodlochlup ve Wikimedia Commons
Bodlochlup (Centropogon) je rod rostlin z čeledi zvonkovité. Jsou to byliny, keře a liány s jednoduchými střídavými listy a nápadnými, výrazně dvoustranně souměrnými květy, které jsou opylovány kolibříky nebo netopýry. Plodem je bobule. Rod zahrnuje asi 213 druhů a je rozšířen výhradně v tropické Americe. Centrum rozšíření je v jihoamerických Andách. Hospodářský význam bodlochlupů je malý. Některé druhy jsou využívány v domorodé medicíně.
Centropogon is a plant genus in the family Campanulaceae. In systems where the Lobeliaceae are recognized as distinct, Centropogon is placed there.
Centropogon is a plant genus in the family Campanulaceae. In systems where the Lobeliaceae are recognized as distinct, Centropogon is placed there.
Centropogon en un género de plantas con flores perteneciente a la familia Campanulaceae. Las especies están distribuidas desde México a Perú, con varias especies en Brasil, Argentina, Chile y otros países latinoamericanos. En Ecuador se encuentran 65 especies.[1][2]
Son hierbas y arbustos con flores solitarias agrupadas en racimos o corimbos que tienen la corola larga y el tubo entero, estrecho en la base y más ancho en el limbo. El fruto es una baya carnosa con numerosas semillas.
El género fue descrito por Karel Presl y publicado en Prodromus Monographiae Lobeliacearum 48. 1836.[3]
A continuación se brinda un listado de las especies del género Centropogon aceptadas hasta octubre de 2013, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor, abreviado según las convenciones y usos.
Centropogon en un género de plantas con flores perteneciente a la familia Campanulaceae. Las especies están distribuidas desde México a Perú, con varias especies en Brasil, Argentina, Chile y otros países latinoamericanos. En Ecuador se encuentran 65 especies.
Centropogon est un genre de plantes de la famille des Campanulaceae. Il comprend de nombreuses espèces des régions tropicales.
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (29 avr. 2010)[1] :
Centropogon est un genre de plantes de la famille des Campanulaceae. Il comprend de nombreuses espèces des régions tropicales.
Centropogon é um gênero botânico pertencente à família Campanulaceae.[1]
Centropogon é um gênero botânico pertencente à família Campanulaceae.
Centropogon este un gen de plante din familia Campanulaceae. În sistemele în care Lobeliaceae este recunoscută ca distinctă, Centropogon este plasată acolo.
Centropogon este un gen de plante din familia Campanulaceae. În sistemele în care Lobeliaceae este recunoscută ca distinctă, Centropogon este plasată acolo.
_BHL275929.jpg)
.jpg)
.jpg)
