dcsimg
Image of Small-flowered Cranesbill
Creatures » » Plants » » Dicotyledons » » Storksbill Family »

Small Flowered Cranesbill

Geranium pusillum L.

Associations

provided by BioImages, the virtual fieldguide, UK
Foodplant / parasite
mainly epiphyllous, becoming superficial pseudothecium of Coleroa circinans parasitises live leaf of Geranium pusillum
Remarks: season: 10-4

Foodplant / open feeder
Limobius borealis grazes on leaf of Geranium pusillum

In Great Britain and/or Ireland:
Foodplant / parasite
sporangium of Peronospora conglomerata parasitises live Geranium pusillum
Other: major host/prey

Foodplant / parasite
cleistothecium of Podosphaera fugax parasitises live Geranium pusillum

Foodplant / spot causer
hypophyllous colony of Ramularia anamorph of Ramularia geranii causes spots on live leaf of Geranium pusillum

Foodplant / parasite
hypophyllous telium of Uromyces geranii parasitises live leaf of Geranium pusillum

license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
BioImages
project
BioImages

Comments

provided by eFloras
Although found as a naturalized weed in Taiwan, this species could be found as a native plant near the W boundaries of China, because its natural area includes the W Himalayas. This species also grows as an introduced weed in America and Australia.
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliographic citation
Flora of China Vol. 11: 8, 13, 14 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
source
Flora of China @ eFloras.org
editor
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
project
eFloras.org
original
visit source
partner site
eFloras

Description

provided by eFloras
A diffuse slender glandular-pubescent annual. Leaves suborbicular or reniform, 10-28 mm broad, plamatipartite; segments 5-7, terminally 2-3-lobed, lobes obtuse, mucronate. Stipules 1.5-2 mm long, ovate-lanceolate, sometimes 2-fid, hairy. Peduncles 2-flowered, glandular. Flowers c. 4 mm broad. Bracts ovate-lanceolate, 1-1.5 mm long, hairy. Sepals 1.5-3 mm long, ovate or oblong-ovate, long ciliate, glandular-pubescent. Petals slightly exceeding sepals, obovate, lilac or pink, base sparsely ciliate. Filament base dilated, ciliate. Beak 6-8 mm long, glandular-pubescent. Mericarps appressed pubescent, not wrinkled. Seed c. 1.5 mm long, oblong, glabrous.
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliographic citation
Flora of Pakistan Vol. 0: 9 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
source
Flora of Pakistan @ eFloras.org
editor
S. I. Ali & M. Qaiser
project
eFloras.org
original
visit source
partner site
eFloras

Description

provided by eFloras
Annuals. Stem 10-50 cm tall, erect or decumbent, not rooting at nodes, with 0.1-0.3 mm patent nonglandular trichomes and 0.1-0.2 mm patent glandular trichomes. Stipules lanceolate, distinct. Leaves opposite; petiole with 0.1-0.3 mm patent nonglandular trichomes and 0.1-0.2 mm patent glandular trichomes; leaf blade 1.5-3.8 cm, palmately cleft, ratio of main sinus/middle segment length = 0.3-0.75, pilose with appressed nonglandular trichomes; segments 5, obtriangular, 2-4 mm wide at base, 3(-5)-lobed at apex, ratio of second sinus/middle segment length = 0.16-0.29. Cymules solitary, 2-flowered; peduncle 0.5-3.2 cm. Pedicel 0.6-1.6 cm, with 0.1-0.3 mm patent nonglandular trichomes and 0.1-0.2 mm patent glandular trichomes; bracteoles linear-lanceolate. Sepals 3-4.5 mm, mucro ca. 0.1 mm, ratio of mucro/sepal length = 0.02-0.03, outside with 0.6-1 mm patent nonglandular trichomes and 0.2-0.5 mm ± patent nonglandular and glandular trichomes, outside glabrous. Petals pale purple, 2-3 mm, erect to patent, both surfaces glabrous, margin basally ciliate, apex emarginate with a 0.2-0.5 mm notch. Stamens external whorl lacking anthers and reduced to 5 staminodes; filaments white, lanceolate, abaxially pilose and proximal half ciliate, trichomes 0.1-0.2 mm; anthers purplish, ca. 0.3 mm. Nectaries 5, hemispheric, glabrous. Stigma yellowish. Fruit 0.9-1.1 cm, erect when immature; mericarps smooth, without a basal callus, with to 0.2 mm appressed nonglandular trichomes, base with a few cilia; rostrum 7-9 mm, without a narrowed apex; stigmatic remains 0.5-0.7 mm. Seeds 1.7-1.8 mm. Fl. Jun-Jul, fr. Aug-Oct. 2n = 26.
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliographic citation
Flora of China Vol. 11: 8, 13, 14 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
source
Flora of China @ eFloras.org
editor
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
project
eFloras.org
original
visit source
partner site
eFloras

Distribution

provided by eFloras
Distribution: Europe (except N.), W. & C. Asia, Africa, Syria and W. temperate Himalaya, from 800-2700 m.
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliographic citation
Flora of Pakistan Vol. 0: 9 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
source
Flora of Pakistan @ eFloras.org
editor
S. I. Ali & M. Qaiser
project
eFloras.org
original
visit source
partner site
eFloras

Distribution

provided by eFloras
Naturalized in Taiwan [native to Afghanistan, W Asia, Europe, Kashmir, Kazakhstan, Kyrgyzstan, Russia, Tajikistan, Turkmenistan, Uzbekistan].
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliographic citation
Flora of China Vol. 11: 8, 13, 14 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
source
Flora of China @ eFloras.org
editor
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
project
eFloras.org
original
visit source
partner site
eFloras

Flower/Fruit

provided by eFloras
Fl. Per.: April-May.
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliographic citation
Flora of Pakistan Vol. 0: 9 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
source
Flora of Pakistan @ eFloras.org
editor
S. I. Ali & M. Qaiser
project
eFloras.org
original
visit source
partner site
eFloras

Habitat

provided by eFloras
Open habitats, dry grassland, cultivated and waste places; 1800-2300 m.
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliographic citation
Flora of China Vol. 11: 8, 13, 14 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
source
Flora of China @ eFloras.org
editor
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
project
eFloras.org
original
visit source
partner site
eFloras

Distribution ( Spanish; Castilian )

provided by IABIN
Chile Central
license
cc-by-nc-sa-3.0
copyright
Universidad de Santiago de Chile
author
Pablo Gutierrez
partner site
IABIN

Comprehensive Description

provided by North American Flora
Geranium pusillum Burm. f. Sp. Geran. 27. 1759 Annual or biennial. Stems branched at the base, the branches decumbent or prostrate, 1-5.5 dm. long, forking, puberulent; leaf-blades reniform in outline, 1.5-5 cm. broad, 5-7parted, the divisions toothed or lobed at the apex ; petioles puberulent and with few spreading hairs ; pedicels in pairs, minutely glandular-pubescent, especially under the calyx ; sepals elliptic to ovate-elliptic, 2.5—1 mm. long, awnless; petals violet, often pale, cuneate, longer than the sepals, notched ; stamens 5 ; style-column 8-9 mm. long at maturity, shortbeaked ; carpel-bodies about 2 mm. long, finely pubescent; seeds smooth.
Type locality : England and France.
Distribution: Ontario to British Columbia, New England, New Jersey, Virginia, Nebraska, and Utah ; Bermuda. Naturalized from Europe.
license
cc-by-nc-sa-3.0
bibliographic citation
John Kunkel Small, Lenda Tracy Hanks, Nathaniel Lord Britton. 1907. GERANIALES, GERANIACEAE, OXALIDACEAE, LINACEAE, ERYTHROXYLACEAE. North American flora. vol 25(1). New York Botanical Garden, New York, NY
original
visit source
partner site
North American Flora

Geranium pusillum ( Catalan; Valencian )

provided by wikipedia CA

Geranium pusillum és una espècie classificada a la família de les geraniàcies que habita des d'Europa excepte a Islàndia a l'Àsia central, Índia, Iraq i Àfrica. Prolifera en zones ermes i en camps de cultiu. Creix en penya-segats, turons àrids i camps. És com Geranium molle però amb flors més petites, de pètals lila pàl·lid de 2-4 mm, i sèpals aproximadament de 4 mm. Amb 3-5 estams estèrils, sense anteres. El fruit és pilós, sense crestes transversals. Floreix a la primavera i estiu.

Referències

  1. «Geranium pusillum ». Real Jardín Botánico: Proyecto Anthos.
 src= A Wikimedia Commons hi ha contingut multimèdia relatiu a: Geranium pusillum Modifica l'enllaç a Wikidata
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autors i editors de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CA

Geranium pusillum: Brief Summary ( Catalan; Valencian )

provided by wikipedia CA

Geranium pusillum és una espècie classificada a la família de les geraniàcies que habita des d'Europa excepte a Islàndia a l'Àsia central, Índia, Iraq i Àfrica. Prolifera en zones ermes i en camps de cultiu. Creix en penya-segats, turons àrids i camps. És com Geranium molle però amb flors més petites, de pètals lila pàl·lid de 2-4 mm, i sèpals aproximadament de 4 mm. Amb 3-5 estams estèrils, sense anteres. El fruit és pilós, sense crestes transversals. Floreix a la primavera i estiu.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autors i editors de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CA

Pig-yr-aran fân-flodeuog ( Welsh )

provided by wikipedia CY

Planhigyn blodeuol collddail yw Pig-yr-aran fân-flodeuog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Geraniaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Geranium pusillum a'r enw Saesneg yw Small-flowered crane's-bill.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pig yr Aran Manflodeuog, Garanbig Bychan, Pig yr Aran Bychan, Troedrudd.

Tyf mewn ardaloedd ble ceir hinsawdd tymherus neu gynnes. Ceir dail rheolaidd a chymesur a pheillir y blodyn gan bryfaid.

Gweler hefyd

Cyfeiriadau

  1. Gerddi Kew; adalwyd 21 Ionawr 2015
Comin Wikimedia
Mae gan Gomin Wikimedia
gyfryngau sy'n berthnasol i:
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Awduron a golygyddion Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CY

Pig-yr-aran fân-flodeuog: Brief Summary ( Welsh )

provided by wikipedia CY

Planhigyn blodeuol collddail yw Pig-yr-aran fân-flodeuog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Geraniaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Geranium pusillum a'r enw Saesneg yw Small-flowered crane's-bill. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pig yr Aran Manflodeuog, Garanbig Bychan, Pig yr Aran Bychan, Troedrudd.

Tyf mewn ardaloedd ble ceir hinsawdd tymherus neu gynnes. Ceir dail rheolaidd a chymesur a pheillir y blodyn gan bryfaid.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Awduron a golygyddion Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CY

Kakost maličký ( Czech )

provided by wikipedia CZ
 src=
Nákres kakostu maličkého

Kakost maličký (Geranium pusillum) je útlá, nízká bylina s drobnými, světle fialovými květy. V české přírodě není původní druh, ale archeofyt. Připutovala před více než pěti sty léty, postupně zdomácněla a v současnosti patří mezi nejčastěji se vyskytující druhy rodu kakost.

Rozšíření

Roste téměř v celé Evropě, Jihozápadní a Střední Asii, na Kavkaze, severu indického subkontinentu i severovýchodě Afriky. Zavlečen byl do Severní i Jižní Ameriky i Austrálie, kde si získal pověst plevelné rostliny. V Česku se vyskytuje hojně v nižších a středních polohách, chybí však v oblastech nad 700 m nadmořské výšky.[1][2]

Ekologie

Vyhledává světlá i polostinná místa na vlhkých i suchých, slabě kyselých nebo zásaditých a na živiny bohatých půdách. Roste na polích, pastvinách, v zahradách, parcích, na opuštěných místech, rumištích, okolo cest i přímo na sídlištích. Hojný je v zemědělské krajině a osídlených aglomeracích.

Semeno klíčící na podzim vytvoří semenáč ve formě listové růžice, ta přezimuje a na jaře z nich vyroste lodyha s květy. Semeno, jenž vyklíčí až na jaře vykvete téhož roku. Ploidie druhu je 2n = 26.[1][3]

Popis

Jednoletá nebo dvouletá rostlina, s 10 až 30 cm dlouhou lodyhou, vyrůstající z tenkého, kůlovitého kořene. Hustě chlupatá, poléhavá nebo vystoupavá, na průřezu oblá lodyha je od báze bohatě větvená. Přízemní listy v růžici i spodní lodyžní mají řapíky dlouhé až 10 cm, výše na lodyze postavené listy jsou protistojné nebo zdánlivě střídavé a jejich řapíky se směrem vzhůru zkracují. Okrouhlé čepele listů jsou 2 až 4 cm velké, hluboce dlanitě pěti až sedmidílné a jejich jednotlivé klínovité, tupě zubaté úkrojky jsou mělce rozeklány ve tři části. Lodyha i všechny listy jsou porostlé krátkými chlupy, malé palisty jsou kopinaté.

Květenství je krátký vidlan nesoucí dva nenápadné, pětičetné, světle fialové květy, ani ne 1 cm velké. Kališní lístky jsou vejčité, 4 mm velké, mají tři žilky a po okraji jsou blanité. Korunní lístky jsou obvejčité, na bázi zúžené do krátkého nehtu, na vrcholu vykrojené a bývají stejně dlouhé jako kališní. Tyčinky rostou ve dvou kruzích, ve vnějším kruhu jsou obvykle bez prašníků. Bylina kvete od května do září.

Poltivý plod je červeně hnědý, hladký a má 1 cm dlouhý zoban. Ve zralosti se rozdělí na pět pouzder, plůdků, obsahující po jednom hnědém, hladkém, matném, asi 1,6 mm dlouhém vejčitém semeni. Rostlina se rozmnožuje výhradně semeny, která se šíří větrem, vodou nebo zvířaty.[1][3][4][5][6][7]

Význam

Kakost maličký dříve patřil mezi méně významné plevele, postupem doby se, vzhledem ke skladbě pěstovaných plodin, stává stále známějším, zapleveluje zejména obilniny, okopaniny, ale i jiné plodiny. Jeho regulaci komplikuje poměrně vysoká tolerance vůči používaným herbicidům.[4][5]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. a b c MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Kakost maličký [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 21.09.2010 [cit. 2017-05-05]. Dostupné online. (česky)
  2. US National Plant Germplasm System: Geranium pusillum [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2017-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  3. a b FUTÁK, Ján; BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska III: Pakost nízky [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1982 [cit. 2017-05-05]. S. 497- 499. Dostupné online. (slovensky)
  4. a b Herba, Atlas plevelů: Kakost maličký [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2017-05-05]. Dostupné online. (česky)
  5. a b MIKULKA, Jan; SLAVÍKOVÁ, Lucie. Ohrožené, invazní a rezistentní plevele: Kakost maličký [online]. Výzkumný ústav rostlinné výroby v.i.i., Praha - Ruzyně, rev. 2009 [cit. 2017-05-05]. Dostupné online. (česky)
  6. Atlas plevelů: Kakost maličký [online]. Agromanual cz, Kurent, s.r.o., České Budějovice [cit. 2017-05-05]. Dostupné online. (česky)
  7. XU, Langran; AEDO, Carlos. Flora of China: Geranium pusillum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-05-05]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Kakost maličký: Brief Summary ( Czech )

provided by wikipedia CZ
 src= Nákres kakostu maličkého

Kakost maličký (Geranium pusillum) je útlá, nízká bylina s drobnými, světle fialovými květy. V české přírodě není původní druh, ale archeofyt. Připutovala před více než pěti sty léty, postupně zdomácněla a v současnosti patří mezi nejčastěji se vyskytující druhy rodu kakost.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Liden storkenæb ( Danish )

provided by wikipedia DA

Liden storkenæb (Geranium pusillum) er en enårig, 10-30 centimeter høj plante i storkenæb-familien. Den er tæt fløjlshåret af ens lange hår. I Danmark er arten almindelig på tør kulturjord.

Kilder og eksterne henvisninger


license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-forfattere og redaktører
original
visit source
partner site
wikipedia DA

Liden storkenæb: Brief Summary ( Danish )

provided by wikipedia DA

Liden storkenæb (Geranium pusillum) er en enårig, 10-30 centimeter høj plante i storkenæb-familien. Den er tæt fløjlshåret af ens lange hår. I Danmark er arten almindelig på tør kulturjord.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-forfattere og redaktører
original
visit source
partner site
wikipedia DA

Kleiner Storchschnabel ( German )

provided by wikipedia DE

Der Kleine Storchschnabel (Geranium pusillum), auch als Zwerg-Storchschnabel bezeichnet[1][2], ist eine auch in Mitteleuropa verbreitete Pflanzenart, die zur Familie der Storchschnabelgewächse (Geraniaceae) gehört.

Beschreibung

 src=
Die Blütenstiele sind mit rund 0,2 mm langen drüsenlosen und Drüsenhaaren besetzt.
 src=
Blüte
 src=
Fruchtstand
 src=
Die Fruchtklappen sind behaart.

Der Kleine Storchschnabel ist eine ein- oder zweijährige Pflanze (sommer- oder winterannuell). Er erreicht Wuchshöhen von 15 bis 30 Zentimeter. Die Stängel sind niederliegend oder aufsteigend und werden 50 (selten 70) Zentimeter lang. Sie sind stark verzweigt, abstehend kurz behaart, häufig verkahlend, an der Oberseite meist drüsenhaarig.

Die Laubblätter der grundständigen Rosette sind 4 bis 8 Zentimeter lang gestielt. Ihre Blattspreite ist 1 bis 3 Zentimeter breit, im Umriss rundlich und zu 3/4 in fünf bis sieben (selten neun) Lappen geteilt. Die Stängelblätter sind gegenständig, in der Nähe der Blüten auch scheinbar wechselständig. Sie sind 0,5 bis 5 Zentimeter lang gestielt. Ihre Blattspreite ist 2 bis 3 (selten 5) Zentimeter breit, auf beiden Seiten weich behaart und 3/5 bis 4/5 in fünf bis sieben Lappen geteilt. Die Lappen selbst sind (selten zwei- bis fünf-) meist dreizipfelig. Die Nebenblätter sind klein, spitz und bewimpert.

Die Teilblütenstände sind meist zweiblütig und überragen meist die Tragblätter. Sie sind 3 bis 10 Millimeter, die untersten auch bis 20 Millimeter lang gestielt. Die Blütenstiele selbst sind 6 bis 12 Millimeter lang, spreizend bis herabgeschlagen, zur Fruchtreife dann wieder aufrecht. Stiel wie Kelch tragen 0,1 bis 0,2 Millimeter lange, abstehende drüsenlose und drüsige Haare. Die zwittrigen, radiärsymmetrischen, fünfzähligen Blüten weisen einen Durchmesser von maximal einem Zentimeter auf. Die fünf behaarten Kelchblätter sind meist 2,5 bis 5,5 (1 bis 6) Millimeter lang und kurz bespitzt. Neben den kurzen Haaren tragen sie auch 0,5 bis 1 Millimeter lange Seidenhaare. Die fünf blasslilafarbenen Kronblätter sind mit einer Länge von 2,5 bis 4 Millimeter etwa so lang wie der Kelch. Sie sind schwach ausgerandet und der Nagel ist bewimpert. Drei bis fünf der zehn Staubblätter sind zu Staminodien reduziert. Die Staubfäden sind weißlich und die Staubbeutel sind violett. Die Narben sind violett.

Die Frucht ist angedrückt behaart und 8 bis 12 Millimeter lang. Die Fruchtklappen sind rund 22 Millimeter lang, dicht anliegend, aber nicht drüsig behaart. Der Fruchtschnabel trägt Flaum- und kurze Drüsenhaare. Die Samen sind glatt und hellbraun.

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 26, 34[3] oder 36.

Ökologie

Kleine ooievaarsbek plant (Geranium pusillum).jpg

Die Blütezeit reicht von Mai bis Oktober. Die Blüten sind leicht proterogyn. Neben Insektenbestäubung kommt auch Selbstbestäubung häufig vor. Als Bestäuber fungieren Syrphiden, kleine Apoiden und Grabwespen. Der Blütenstand ist mit gestielten Drüsen ausgestattet, was kleine Insekten aber nicht am Aufkriechen hindert.[4]

Die Früchte sind jung drüsig, sie wirken als Austrocknungsstreuer und Schleuderfrüchte; sie erreichen eine Schleuderweite bis 1,90 m. Die dicht anliegend behaarten Teilfrüchte nehmen begierig Wasser auf und haften sehr gut an feucht-nassen Wirbeltieren. Daraus ergibt sich ihre Ausbreitung als Wasserhafter und als Bodenkriecher auf wechselfeuchten Böden. Daneben erfolgt eine Bearbeitungsverbreitung durch Vögel und eine Zufallsausbreitung durch Paarhufer. Die Fruchtreife liegt zwischen Juni und Oktober.[4]

Der Kleine Storchschnabel besitzt eine dünne Pfahlwurzel, die 60 Zentimeter Tiefe erreichen kann.[3]

Vorkommen

Der Kleine Storchschnabel kommt von Nordafrika über Europa bis nach Westasien (Afghanistan, Kaschmir, Russland) vor und hat eine meridionale bis temperate, eher ozeanische Verbreitung.

Er wächst an Wegrändern, Dorfplätzen, Weinbergen in nährstoffreichen, meist kalkarmen, oft sandigen bis lehmigen Böden. Er ist ein ausgesprochener Stickstoffzeiger. Er kommt von der kollinen bis in die montane (selten subalpine) Höhenstufe vor. In Mitteleuropa ist er eine Charakterpflanze der Klasse Chenopodietea.[3]

Quellen

Literatur

  • Xu Langran, Carlos Aedo: Geranium. In: Wu Zheng-yi, Peter H. Raven, Deyuan Hong (Hrsg.): Flora of China. Volume 11: Oxalidaceae through Aceraceae. Science Press/Missouri Botanical Garden Press, Beijing/St. Louis 2008, ISBN 978-1-930723-73-3, S. 13 (englisch, online).
  • Rudolf Schubert, Klaus Werner, Hermann Meusel (Hrsg.): Exkursionsflora für die Gebiete der DDR und der BRD. Begründet von Werner Rothmaler. 13. Auflage. Band 2: Gefäßpflanzen. Volk und Wissen, Berlin 1987, ISBN 3-06-012539-2 (Areal).
  • Siegmund Seybold (Hrsg.): Schmeil-Fitschen interaktiv. CD-ROM, Version 1.1. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2002, ISBN 3-494-01327-6.

Einzelnachweise

  1. Arten-Portraits von Pflanzen oder Flechten: botanik-seite.de
  2. Pflanzenarten-Zeigerwerte: botanik.mettre.de
  3. a b c Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. Unter Mitarbeit von Angelika Schwabe und Theo Müller. 8., stark überarbeitete und ergänzte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2001, ISBN 3-8001-3131-5, S. 627.
  4. a b Ruprecht Düll, Herfried Kutzelnigg: Taschenlexikon der Pflanzen Deutschlands und angrenzender Länder. Die häufigsten mitteleuropäischen Arten im Porträt. 7., korrigierte und erweiterte Auflage. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2011, ISBN 978-3-494-01424-1.

Weblinks

 src=
– Album mit Bildern, Videos und Audiodateien
 title=
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Kleiner Storchschnabel: Brief Summary ( German )

provided by wikipedia DE

Der Kleine Storchschnabel (Geranium pusillum), auch als Zwerg-Storchschnabel bezeichnet, ist eine auch in Mitteleuropa verbreitete Pflanzenart, die zur Familie der Storchschnabelgewächse (Geraniaceae) gehört.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Geranium pusillum

provided by wikipedia EN

Wikimedia Commons has media related to Geranium pusillum.

Geranium pusillum, commonly known as small-flowered crane's-bill[1] or (in North America) small geranium,[2] is a herbaceous annual plant of the genus Geranium.

Small geranium is native to Europe[3] but is introduced in almost every region of the USA and Canada,[2] where it is associated with ecologically disturbed sites.[3]

References

  1. ^ BSBI List 2007 (xls). Botanical Society of Britain and Ireland. Archived from the original (xls) on 2015-06-26. Retrieved 2014-10-17.
  2. ^ a b USDA, NRCS (n.d.). "Geranium pusillum". The PLANTS Database (plants.usda.gov). Greensboro, North Carolina: National Plant Data Team. Retrieved 19 January 2016.
  3. ^ a b "UC/JEPS: Jepson Manual treatment for GERANIUM pusillum".

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia EN

Geranium pusillum: Brief Summary

provided by wikipedia EN
Wikimedia Commons has media related to Geranium pusillum.

Geranium pusillum, commonly known as small-flowered crane's-bill or (in North America) small geranium, is a herbaceous annual plant of the genus Geranium.

Small geranium is native to Europe but is introduced in almost every region of the USA and Canada, where it is associated with ecologically disturbed sites.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia EN

Geranium pusillum ( Spanish; Castilian )

provided by wikipedia ES

Geranium pusillum, es una especie perteneciente a la familia de las geraniáceas.

 src=
Ilustración
 src=
Vista de la hoja

Descripción

Es como Geranium molle pero con flores más pequeñas, de pétalos lila pálido de 2-4 mm, y sépalos aproximadamente de 4 mm; 3-5 estambres estériles, sin anteras. Fruto peloso, sin crestas transversales. Florece en primavera y verano.

Hábitat

Habita en zonas baldías y en campos de cultivo. Crece en acantilados, colinas áridas y campos.

Distribución

Se produce desde Europa excepto en Islandia a Asia Central, India, Irak y África.

Taxonomía

Geranium pusillum fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Systema Naturae, Editio Decima 2: 1144. 1759.[1]

Etimología

Geranium: nombre genérico que deriva del griego: geranion, que significa "grulla", aludiendo a la apariencia del fruto, que recuerda al pico de esta ave.[2]

pusillum: epíteto latino que significa "muy pequeña".[3]

Sinonimia
  • Geranium circinatum Kanitz
  • Geranium delicatulum Ten. & Guss.
  • Geranium divaricatum var. tenuisectum Sennen
  • Geranium dubium Chaix
  • Geranium humile Cav.
  • Geranium x hybridum Hausskn.
  • Geranium multiflorum Lang ex Schur
  • Geranium parviflorum var. humile (Cav.) Chevall.
  • Geranium parviflorum Chevall.
  • Geranium parviflorum Curtis
  • Geranium pseudopusillum Schur
  • Geranium elatum Picard
  • Geranium malvifolium Scop.
  • Geranium schrenkianum Trautv. ex Becker[4]

Nombre común

  • Castellano: aguja de Salamanca, geranio silvestre, pico de cigüeña.[5]

Referencias

  1. «Geranium pusillum». Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. Consultado el 29 de noviembre de 2013.
  2. En Flora de Canarias
  3. En Epítetos Botánicos
  4. Sinónimos en Wikipedia [1]
  5. «Geranium pusillum». Real Jardín Botánico: Proyecto Anthos. Consultado el 24 de noviembre de 2009.
  1. Aedo, C. 2012. Revision of the Geranium (Geraniaceae) in the New World. Syst. Bot. Monogr. 95: 1–550.
  2. Fernald, M. 1950. Manual (ed. 8) i–lxiv, 1–1632. American Book Co., New York.
  3. Gleason, H. A. 1968. The Choripetalous Dicotyledoneae. vol. 2. 655 pp. In H. A. Gleason Ill. Fl. N. U.S. (ed. 3). New York Botanical Garden, New York.
  4. Gleason, H. A. & A.J. Cronquist. 1991. Man. Vasc. Pl. N.E. U.S. (ed. 2) i–910. New York Botanical Garden, Bronx.
  5. Great Plains Flora Association. 1986. Fl. Great Plains i–vii, 1–1392. University Press of Kansas, Lawrence.
  6. Nasir, E. & S. I. Ali (eds). 1980-2005. Fl. Pakistan Univ. of Karachi, Karachi.
  7. Radford, A. E., H. E. Ahles & C. R. Bell. 1968. Man. Vasc. Fl. Carolinas i–lxi, 1–1183. University of North Carolina Press, Chapel Hill.
  8. Scoggan, H. J. 1978. Dicotyledoneae (Saururaceae to Violaceae). 3: 547–1115. In Fl. Canada. National Museums of Canada, Ottawa.
  9. Voss, E. G. 1985. Michigan Flora. Part II Dicots (Saururaceae-Cornaceae). Bull. Cranbrook Inst. Sci. 59. xix + 724.
  10. Zuloaga, F. O., O. N. Morrone, M. J. Belgrano, C. Marticorena & E. Marchesi. (eds.) 2008. Catálogo de las plantas vasculares del Cono Sur. Monogr. Syst. Bot. Missouri Bot. Gard. 107: 3 Vols., 3348 p.

 title=
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autores y editores de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia ES

Geranium pusillum: Brief Summary ( Spanish; Castilian )

provided by wikipedia ES

Geranium pusillum, es una especie perteneciente a la familia de las geraniáceas.

 src= Ilustración  src= Vista de la hoja
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autores y editores de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia ES

Madal kurereha ( Estonian )

provided by wikipedia ET

Madal kurereha (Geranium pusillum) on kurerehaliste sugukonda kurereha perekonda kuuluv taimeliik.

Madal kurereha on väikesekasvuline, 5–40 cm kõrgune ühe- või kaheaastane rohttaim. Lehed seitsmeti kuni üheksati sõrmhõlmised või sõrmlõhised. Õied väikesed, roosad kuni lillakad, kroonlehed keskmiselt 3 mm pikkused, tupplehed umbes sama pikad.

Võib kergesti segi minna pehme kurerehaga, ent erinevalt temast on madala kurereha õieraod vaid madalate näärmekarvadega (pikad lihtkarvad puuduvad) ning õied on väiksemad.

Üldlevilalt Eurosiberi areaaliga. Eestis on tavalisem Lääne-, Põhja- ja Kagu-Eestis, Kesk-Eestis ja Viljandimaal pigem harva. [1] Kasvab aedades ja põldudel umbohuna, teeservadel ja raudteetammidel, jäätmaadel.

Viited

  1. "Geranium pusillum — madal kurereha". Eesti taimede uue levikuatlase tööversioon, 2019.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Vikipeedia autorid ja toimetajad
original
visit source
partner site
wikipedia ET

Madal kurereha: Brief Summary ( Estonian )

provided by wikipedia ET

Madal kurereha (Geranium pusillum) on kurerehaliste sugukonda kurereha perekonda kuuluv taimeliik.

Madal kurereha on väikesekasvuline, 5–40 cm kõrgune ühe- või kaheaastane rohttaim. Lehed seitsmeti kuni üheksati sõrmhõlmised või sõrmlõhised. Õied väikesed, roosad kuni lillakad, kroonlehed keskmiselt 3 mm pikkused, tupplehed umbes sama pikad.

Võib kergesti segi minna pehme kurerehaga, ent erinevalt temast on madala kurereha õieraod vaid madalate näärmekarvadega (pikad lihtkarvad puuduvad) ning õied on väiksemad.

Üldlevilalt Eurosiberi areaaliga. Eestis on tavalisem Lääne-, Põhja- ja Kagu-Eestis, Kesk-Eestis ja Viljandimaal pigem harva. Kasvab aedades ja põldudel umbohuna, teeservadel ja raudteetammidel, jäätmaadel.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Vikipeedia autorid ja toimetajad
original
visit source
partner site
wikipedia ET

Pihakurjenpolvi ( Finnish )

provided by wikipedia FI

Pihakurjenpolvi eli matalakurjenpolvi (Geranium pusillum) on kurjenpolvien (Geranium) sukuun kuuluva yksivuotinen kasvilaji. Se muistuttaa paljolti pehmytkurjenpolvea (Geranium molle), mutta eroaa siitä muun muassa varsien erilaisen karvoituksen perusteella.[1]

Pihakurjenpolvi on pienikokoinen, ja sen varret ovat lyhytkarvaisia sekä maanmyötäisiä tai kohenevia. Lehdet ovat melko syvään liuskoittuneet ja ovat muodoltaan sormijakoisia tai sormiosaisia. Pihakurjenpolvi kukkii läpi kesän toukokuusta syyskuulle, ja sen kukat ovat viisilukuisia, pieniä sekä vaaleanpunaisia. Kukissa on viisi tavallista hedettä sekä viisi sellaista hedettä, joiden päissä ei ole pontta. Terälehdet ovat lyhyitä, suunnilleen verholehtien pituisia, ja tyveltä ristissä. Pihakurjenpolven hedelmä on pitkulainen, yleensä noin 2 mm pitkä, lohkohedelmä.[1]

Pihakurjenpolvi kasvaa erilaisilla kuivilla paikoilla, kuten kalliohyllyillä, mäenrinteillä, pelloilla sekä joutomailla[1]. Suomessa pihakurjenpolvea kasvaa lähinnä vain Ahvenanmaalla, lounaissaaristossa sekä aivan lounaisimmalla rannikolla[2]. Monia havaintoja pihakurjenpolvesta on kuitenkin muualtakin maasta Oulun eteläpuolelta sekä yksi yli 50 vuotta vanha havainto Inarista[2]. Etelä-Ruotsissa pihakurjenpolvi on melko yleinen[1].

Lähteet

  1. a b c d Anna-Lena Anderberg: Den virtuella floran::Sparvnäva (Geranium pusillum) Den virtuella floran. 1997. Naturhistoriska riksmuseet. Viitattu 20.9.2017.
  2. a b Raino Lampinen & Tapani Lahti: Kasviatlas 2016: Pihakurjenpolvi (Geranium pusillum) Kasviatlas. Luonnontieteellinen keskusmuseo. Viitattu 20.9.2017.

Aiheesta muualla

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visit source
partner site
wikipedia FI

Pihakurjenpolvi: Brief Summary ( Finnish )

provided by wikipedia FI

Pihakurjenpolvi eli matalakurjenpolvi (Geranium pusillum) on kurjenpolvien (Geranium) sukuun kuuluva yksivuotinen kasvilaji. Se muistuttaa paljolti pehmytkurjenpolvea (Geranium molle), mutta eroaa siitä muun muassa varsien erilaisen karvoituksen perusteella.

Pihakurjenpolvi on pienikokoinen, ja sen varret ovat lyhytkarvaisia sekä maanmyötäisiä tai kohenevia. Lehdet ovat melko syvään liuskoittuneet ja ovat muodoltaan sormijakoisia tai sormiosaisia. Pihakurjenpolvi kukkii läpi kesän toukokuusta syyskuulle, ja sen kukat ovat viisilukuisia, pieniä sekä vaaleanpunaisia. Kukissa on viisi tavallista hedettä sekä viisi sellaista hedettä, joiden päissä ei ole pontta. Terälehdet ovat lyhyitä, suunnilleen verholehtien pituisia, ja tyveltä ristissä. Pihakurjenpolven hedelmä on pitkulainen, yleensä noin 2 mm pitkä, lohkohedelmä.

Pihakurjenpolvi kasvaa erilaisilla kuivilla paikoilla, kuten kalliohyllyillä, mäenrinteillä, pelloilla sekä joutomailla. Suomessa pihakurjenpolvea kasvaa lähinnä vain Ahvenanmaalla, lounaissaaristossa sekä aivan lounaisimmalla rannikolla. Monia havaintoja pihakurjenpolvesta on kuitenkin muualtakin maasta Oulun eteläpuolelta sekä yksi yli 50 vuotta vanha havainto Inarista. Etelä-Ruotsissa pihakurjenpolvi on melko yleinen.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedian tekijät ja toimittajat
original
visit source
partner site
wikipedia FI

Géranium fluet ( French )

provided by wikipedia FR

Geranium pusillum

Le Géranium fluet ou Géranium à tiges grêles (Geranium pusillum) en anglais Small-flowereded Crane's-bill, en allemand Kleiner Storchschnabel, en italien geranio minore, en néerlandais kleine ooievaarsbek, en roumain buchet et en danois liden storkenæb est une plante de la famille des Géraniacées[1].

Les synonymes taxonomiques sont nombreux, parmi eux Geranium dubium Chaix,Geranium circinatum Kitt, Geranium malvaefolium Scopoli.

Description

C'est une plante annuelle, aux tiges couchées de 10 à 40 cm de hauteur. Les feuilles sont palmatifides en 5 à 7 lobes.

Les fleurs sont très petites de couleur rose violacé[2].

Caractéristiques

Organes reproducteurs
Graine

Habitat et répartition

Présente dans les décombres et au bord des chemins.

Eurasiatique, elle se retrouve dans toute la France métropolitaine.

Notes et références

Annexes

Article connexe

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia FR

Géranium fluet: Brief Summary ( French )

provided by wikipedia FR

Geranium pusillum

Le Géranium fluet ou Géranium à tiges grêles (Geranium pusillum) en anglais Small-flowereded Crane's-bill, en allemand Kleiner Storchschnabel, en italien geranio minore, en néerlandais kleine ooievaarsbek, en roumain buchet et en danois liden storkenæb est une plante de la famille des Géraniacées.

Les synonymes taxonomiques sont nombreux, parmi eux Geranium dubium Chaix,Geranium circinatum Kitt, Geranium malvaefolium Scopoli.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia FR

Mólička pyskawa ( Upper Sorbian )

provided by wikipedia HSB

Mólička pyskawa (Geranium pusillum) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow (Geraniaceae). Dalše serbske mjeno je pyski.

Wopis

Stejnišćo

Rozšěrjenje

Wužiwanje

Nóžki

  1. Pawoł Völkel: Prawopisny słownik hornjoserbskeje rěče. Hornjoserbsko-němski słownik. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 2005, ISBN 3-7420-1920-1, str. 410.
  2. W internetowym słowniku: Storchschnabel

Žórła

  • Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
  • Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
  • Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
  • Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia HSB

Mólička pyskawa: Brief Summary ( Upper Sorbian )

provided by wikipedia HSB

Mólička pyskawa (Geranium pusillum) je rostlina ze swójby pyskowničkowych rostlinow (Geraniaceae). Dalše serbske mjeno je pyski.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia HSB

Smulkusis snaputis ( Lithuanian )

provided by wikipedia LT

Smulkusis snaputis (lot. Geranium pusillum, vok. Kleiner Storchschnabel, angl. Small-flowered Crane's-bill) – snaputinių (Geraniaceae) šeimos, snapučių (Geranium) genties augalas.

Vienmetis, retai dvimetis žolinis augalas. Žiedynai dvižiedžiai, lapų pažastyse. Žiedai taisyklingi, penkianariai, smulkesni negu kitų pas mus augančių snapučių, ne daugiau kaip 6−7 mm skersmens. Taurelės lapeliai ovališki, apaugę paprastais ir liaukiniais plaukeliais. Vainikėlio lapeliai beveik tokio pat ilgio kaip ir taurėlapiai, rausvi arba violetiniai, viršūnėlės iškirptos. Kuokelių 10. Vaisius sausas, su ilgu plaukuotu snapeliu, prinokęs skyla. Vaisiukai nubyra nuo puslankiu išsirietusių snapelio sąvarų, kurios prisitvirtinusios prie snapelio viršūnės. Vaisiai statūs, jų koteliai žemyn išlinkę. Stiebai keli, gulsti arba kylantys, briaunoti, šakoti, apaugę trumpais, o viršutinė stiebo dalis ir žiedkočiai dar ir liaukiniais plaukeliais. Lapai apskriti, plaukuoti, plaštakiškai skiltėti; skilčių viršūnės apskritomis skiautėmis. Prie lapkočių pagrindo esti odiški, lancetiški prielapiai, kurių kraštai blakstienoti. Dauginasi sėklomis.

Auga daržuose, pakelėse, panamėse, šiukšlynuose, laukuose, dažniausiai smėlio arba priesmėlio dirvožemiuose. Žydi visą vasarą, iki spalio mėn. Žiedus apdulkina vabzdžiai, renkantys nektarą. Daržų ir laukų piktžolė.

Literatūra

Rudenį žydintys augalai, Ramunėlė Jankevičienė, Živilė Lazdauskaitė, Vilnius, Mokslas, 1991, 58 psl.


Vikiteka

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Vikipedijos autoriai ir redaktoriai
original
visit source
partner site
wikipedia LT

Smulkusis snaputis: Brief Summary ( Lithuanian )

provided by wikipedia LT

Smulkusis snaputis (lot. Geranium pusillum, vok. Kleiner Storchschnabel, angl. Small-flowered Crane's-bill) – snaputinių (Geraniaceae) šeimos, snapučių (Geranium) genties augalas.

Vienmetis, retai dvimetis žolinis augalas. Žiedynai dvižiedžiai, lapų pažastyse. Žiedai taisyklingi, penkianariai, smulkesni negu kitų pas mus augančių snapučių, ne daugiau kaip 6−7 mm skersmens. Taurelės lapeliai ovališki, apaugę paprastais ir liaukiniais plaukeliais. Vainikėlio lapeliai beveik tokio pat ilgio kaip ir taurėlapiai, rausvi arba violetiniai, viršūnėlės iškirptos. Kuokelių 10. Vaisius sausas, su ilgu plaukuotu snapeliu, prinokęs skyla. Vaisiukai nubyra nuo puslankiu išsirietusių snapelio sąvarų, kurios prisitvirtinusios prie snapelio viršūnės. Vaisiai statūs, jų koteliai žemyn išlinkę. Stiebai keli, gulsti arba kylantys, briaunoti, šakoti, apaugę trumpais, o viršutinė stiebo dalis ir žiedkočiai dar ir liaukiniais plaukeliais. Lapai apskriti, plaukuoti, plaštakiškai skiltėti; skilčių viršūnės apskritomis skiautėmis. Prie lapkočių pagrindo esti odiški, lancetiški prielapiai, kurių kraštai blakstienoti. Dauginasi sėklomis.

Auga daržuose, pakelėse, panamėse, šiukšlynuose, laukuose, dažniausiai smėlio arba priesmėlio dirvožemiuose. Žydi visą vasarą, iki spalio mėn. Žiedus apdulkina vabzdžiai, renkantys nektarą. Daržų ir laukų piktžolė.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Vikipedijos autoriai ir redaktoriai
original
visit source
partner site
wikipedia LT

Kleine ooievaarsbek ( Dutch; Flemish )

provided by wikipedia NL

De kleine ooievaarsbek (Geranium pusillum) is een eenjarige plant, die behoort tot de ooievaarsbekfamilie (Geraniaceae). De kleine ooievaarsbek lijkt veel op de zachte ooievaarsbek (Geranium molle). De kleine ooievaarsbek heeft alleen korte haren, de stempels zijn van binnen gelig en de behaarde deelvruchten hebben geen fijne dwarsrichels, terwijl de zachte ooievaarsbek ook lange haren tussen de korte haren heeft, de stempels van binnen paars zijn en de deelvruchten onbehaard zijn met fijne dwarsrichels.

De plant wordt 5-40 cm hoog en heeft een penwortel. De stengel, bladsteel en bloemsteel zijn alleen bezet met korte haren. Het blad is handgelobd.

De kleine ooievaarsbek bloeit van mei tot de herfst met bleek blauwpaarse, zelden paarsrode, 2-5 mm lange bloemen. De kroonbladen zijn hartvormig. De stempels zijn van binnen gelig.

De vrucht is een vijfdelige kluisvrucht. De deelvruchten zijn behaard en hebben geen dwarsricheltjes. De kelkbladen omsluiten de deelvruchten niet. De plant komt voor op open, vochtige, voedselrijke grond.

Namen in andere talen

  • Duits: Kleiner Storchschnabel
  • Engels: Small-flowered Crane's-bill
  • Frans: Géranium fluet

Externe links

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visit source
partner site
wikipedia NL

Kleine ooievaarsbek: Brief Summary ( Dutch; Flemish )

provided by wikipedia NL

De kleine ooievaarsbek (Geranium pusillum) is een eenjarige plant, die behoort tot de ooievaarsbekfamilie (Geraniaceae). De kleine ooievaarsbek lijkt veel op de zachte ooievaarsbek (Geranium molle). De kleine ooievaarsbek heeft alleen korte haren, de stempels zijn van binnen gelig en de behaarde deelvruchten hebben geen fijne dwarsrichels, terwijl de zachte ooievaarsbek ook lange haren tussen de korte haren heeft, de stempels van binnen paars zijn en de deelvruchten onbehaard zijn met fijne dwarsrichels.

De plant wordt 5-40 cm hoog en heeft een penwortel. De stengel, bladsteel en bloemsteel zijn alleen bezet met korte haren. Het blad is handgelobd.

De kleine ooievaarsbek bloeit van mei tot de herfst met bleek blauwpaarse, zelden paarsrode, 2-5 mm lange bloemen. De kroonbladen zijn hartvormig. De stempels zijn van binnen gelig.

De vrucht is een vijfdelige kluisvrucht. De deelvruchten zijn behaard en hebben geen dwarsricheltjes. De kelkbladen omsluiten de deelvruchten niet. De plant komt voor op open, vochtige, voedselrijke grond.

 src=

Jonge plant

 src=

Vijfdelige kluisvrucht

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visit source
partner site
wikipedia NL

Bodziszek drobny ( Polish )

provided by wikipedia POL

Bodziszek drobny (Geranium pusillum L.) – gatunek rośliny należący do rodziny bodziszkowatych.

Zasięg występowania

Gatunek pochodzenia irano-turańskiego[3]. Jako gatunek zawleczony rozprzestrzenił się w Australii, Ameryce Południowej i Północnej[4]. Obecnie występuje także w Afryce (w Sudanie) i na wielu wyspach (m.in. Nowa Zelandia, Grenlandia, Haiti, wyspy japońskie)[5]. W Polsce jest pospolity na całym niżu i w niższych położeniach górskich. Stanowisko we florze Polski: archeofit[3].

Morfologia

Łodyga
Przeważnie wzniesiona, czasami rozesłana, owłosiona, o wysokości 15-30 (45) cm[6]. Jest krótko, ukośnie odstająco owłosiona[7].
Liście
Dolne liście naprzeciwległe, górne pozornie skrętoległe. Dolne liście długoogonkowe, górne krótkoogonkowe lub siedzące. Blaszki liściowe o okrągławonerkowatym zarysie, 5-9 dłoniastodzielne, wcięte przeważnie do 3/4 długości blaszki[8].
Kwiaty
Pojedyncze na długich szypułkach. Pączki zwisające. Podczas kwitnienia szypułki wyprostowują się, po przekwitnięciu znów zwisają. Kwiaty mają średnicę 2-4 mm, kielich złożony z 5 jajowatych, 3-nerwowych i owłosionych działek. Płatki korony różowe lub fioletowe, o tej samej długości co działki lun nieco krótsze. Mają odwrotnie sercowaty kształt i krótki, orzęsiony paznokieć. Wewnątrz korony 10 pręcików w dwóch okółkach; 5 wewnętrznych jest płodnych, zewnętrzne są bezpłodne. Słupek z długą szyjką i 5 znamionami[3][6].
Owoc
Rozłupnia rozpadająca się na 5 niepomarszczonych i owłosionych rozłupek[3], zawierających po 4 nasiona. Jedna roślina wytwarza około 200-400 nasion[9].
 src=
Pokrój
 src=
Kwiaty
 src=
Płatki korony
 src=
Liść i owoce
 src=
Łodyga


Biologia i ekologia

Rozwój
Roślina jednoroczna. Kwitnie od maja do października. Kwiaty przedsłupne, zapylane przez błonkówki lub samopylne[8]. Nasiona rozsiewają się przez tzw. ballochorię. Pękająca rozłupnia wyrzuca nasiona na odległość do kilku metrów. Nasiona posiadają wystającą ość, która pod wpływem wilgoci wkręca się w glebę zwiększając jego szansę na skuteczne wykiełkowanie[10].
Siedlisko
Na rodzimym obszarze swojego występowania rośnie w suchych murawach, wśród skał, oraz w zaroślach. W Polsce rośnie głównie na siedliskach ruderalnych i segetalnych: odłogi, nieużytki, przydroża, wysypiska. W ogrodach i na polach jest (chwast)em, głównie w uprawach roślin zbożowych, okopowych i pastewnych[3]. Szczególnie dobrze rozwija się na glebach z dużą ilością wapnia i azotu[10]. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla rzędu (O.) Polygono-Chenopodietalia[11].
Genetyka
Liczba chromosomów 2n = 26[7].
Korelacje międzygatunkowe
Pasożytują na nim niektóre gatunki grzybów: Podosphaera fugax wywołujący mączniaka prawdziwego, Uromyces gaeranii wywołujący rdzę, Ramularia geranii i Coleroa circinans powodujące plamistość liści, grzybopopodobny lęgniowiec Peronospora conglomerata wywołujący mączniaka rzekomego oraz żeruje chrząszcz Limobius borealis[12].

Szkodliwość i zwalczanie

Zazwyczaj jest to mało uciążliwy chwast, staje się problemem dopiero wtedy, gdy pojawi się na polu czy w ogrodzie w dużych ilościach. Szybko rosnąc pobiera z gleby duże ilości soli mineralnych i wody, osłabiając rośliny uprawne. Jego dość długie, rozgałęzione i owłosione łodygi utrudniają zbiór plonu. Szczególnie szkodliwy jest w nasiennych plantacjach koniczyny i lucerny, powoduje bowiem zanieszczenie zbioru własnymi nasionami[10].

Ogranicza się jego liczebność w uprawach przez stosowanie zwykłych, standardowych zabiegów agrotechnicznych. Szczególnie ważne jest niszczące jego siewki wiosenne bronowanie gleby. Bardzo ważną rolę odgrywa unikanie przenawożenia, zwłaszcza azotem, oraz utrzymywanie odpowiedniego pH gleby. Przy stosowaniu do nawożenia kompostu lub obornika należy pilnować, by były one dobrze przefermentowane. W przydomowych ogrodach bardzo skuteczne w zwalczaniu bodziszka drobnokwiatowego (i wielu innych chwastów) jest ściółkowanie gleby. Przy uprawie na większych polach, jeśli bodziszek pojawił się w dużej ilości, należy go zwalczać chemicznie. Jest wrażliwy na większość znajdujących się w herbicydach substancji czynnych. Zarejestrowano liczne preparaty przeznaczone do jego zwalczania. Poza bodziszkiem zwalczają on także inne chwasty. Preparaty te zawsze należy stosować zgodnie z zaleceniami zawartymi na etykiecie preparatu i w odpowiedniej fazie rozwojowej, zarówno rośliny użytkowej jak i chwastu[10].

Przypisy

  1. Stevens P.F.: Angiosperm Phylogeny Website (ang.). 2001–. [dostęp 2010-03-02].
  2. The Plant List. [dostęp 2018-01-22].
  3. a b c d e Barbara Sudnik-Wójcikowska: Rośliny synantropijne. Warszawa: Multico, 2011. ISBN 978-83-7073-514-2. OCLC 948856513.
  4. Germplasm Resources Information Network (GRIN). [dostęp 2010-03-01].
  5. Discover Life Maps. [dostęp 2018-01-22].
  6. a b Jakub Mowszowicz: Flora jesienna. Przewodnik do oznaczania dziko rosnących jesiennych pospolitych roślin zielnych. Warszawa: 1986 wydawca=WSiP. ISBN 83-02-00607-6.
  7. a b Lucjan Rutkowski: Klucz do oznaczania roślin naczyniowych Polski niżowej. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14342-8.
  8. a b Olga Seidl, Józef Rostafiński: Przewodnik do oznaczania roślin. Warszawa: PWRiL, 1973.
  9. Horst Klaaßen, Joachim Freitag: Profesjonalny atlas chwastów. Limbergerhof, 2004.
  10. a b c d Bodziszek drobny – opis, charakterystyka i zwalczanie. [dostęp 2018-01-22].
  11. Władysław Matuszkiewicz: Przewodnik do oznaczania zbiorowisk roślinnych Polski. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14439-4.
  12. Malcolm Storey: Geranium pusillum L. (Small-flowered Crane’S-bill). W: BioInfo (UK) [on-line]. [dostęp 2018-02-28].
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visit source
partner site
wikipedia POL

Bodziszek drobny: Brief Summary ( Polish )

provided by wikipedia POL

Bodziszek drobny (Geranium pusillum L.) – gatunek rośliny należący do rodziny bodziszkowatych.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visit source
partner site
wikipedia POL

Geranium pusillum ( Portuguese )

provided by wikipedia PT

Geranium pusillum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Geraniaceae.

A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Systema Naturae, Editio Decima 2: 1144. 1759.

Portugal

Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.

Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.

Protecção

Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.

Referências

 title=
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autores e editores de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia PT

Geranium pusillum: Brief Summary ( Portuguese )

provided by wikipedia PT

Geranium pusillum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Geraniaceae.

A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Systema Naturae, Editio Decima 2: 1144. 1759.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autores e editores de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia PT

Sparvnäva ( Swedish )

provided by wikipedia SV

Sparvnäva (Geranium pusillum) är en växtart i familjen näveväxter och förekommer naturligt från Europa till centrala Asien, Indien, Irak och Nordafrika. I Sverige förekommer arten upp till Gästrikland, och även sällsynt även längre norrut. Den växer på berghällar, torrbackar, åkrar och ruderatmark.

Sparvnäva är en liten låg, ettårig ört med nedliggande till upprätta stjälkar som är mycket kort håriga. Bladen är djupt handflikiga och relativt djupt loberade. Foderbladen är utbredda och har en mycket kort uddspets. Blommorna kommer några tillsammans i en flock. Kronbladen är korta, grunt urnupna och ungefär lika långa som foderbladen. Ståndarna är tio, varav fem är fertila och fem är ombildade till så kallade staminoider. Delfrukterna är långsmala, ca 2mm långa, tilltryckt håriga och sprids oöppnade.

Sparvnäva liknar mjuknävan (G. molle), den senare skiljer sig genom att stjälkarna har långa mjuka hår som är längre än stjälkens bredd, tio fertila ståndare och delfrukter som är brett elliptiska och oftast kala.

I Sverige blommar arten under hela sommaren, från maj till september.

Synonymer

Geranium circinatum Kitt.
Geranium delicatulum Ten. & Guss.
Geranium dubium Chaix
Geranium dubium Chaix in Vill.
Geranium elatum Picard
Geranium humile Cav.
Geranium malvifolium Scop.
Geranium molle L. 1754 ej L. 1753
Geranium parviflorum Curtis
Geranium pseudopusillum Schur
Geranium pusillum Burm.f.
Geranium schrenkianum Trautv. ex Becker

Externa länkar

Rödklöver.png Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia författare och redaktörer
original
visit source
partner site
wikipedia SV

Sparvnäva: Brief Summary ( Swedish )

provided by wikipedia SV

Sparvnäva (Geranium pusillum) är en växtart i familjen näveväxter och förekommer naturligt från Europa till centrala Asien, Indien, Irak och Nordafrika. I Sverige förekommer arten upp till Gästrikland, och även sällsynt även längre norrut. Den växer på berghällar, torrbackar, åkrar och ruderatmark.

Sparvnäva är en liten låg, ettårig ört med nedliggande till upprätta stjälkar som är mycket kort håriga. Bladen är djupt handflikiga och relativt djupt loberade. Foderbladen är utbredda och har en mycket kort uddspets. Blommorna kommer några tillsammans i en flock. Kronbladen är korta, grunt urnupna och ungefär lika långa som foderbladen. Ståndarna är tio, varav fem är fertila och fem är ombildade till så kallade staminoider. Delfrukterna är långsmala, ca 2mm långa, tilltryckt håriga och sprids oöppnade.

Sparvnäva liknar mjuknävan (G. molle), den senare skiljer sig genom att stjälkarna har långa mjuka hår som är längre än stjälkens bredd, tio fertila ståndare och delfrukter som är brett elliptiska och oftast kala.

I Sverige blommar arten under hela sommaren, från maj till september.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia författare och redaktörer
original
visit source
partner site
wikipedia SV

Журавець дрібний ( Ukrainian )

provided by wikipedia UK

Опис

Однорічна трав'яниста рослина 10–50 см заввишки. Стебла прямостійні чи лежачі, не вкорінюється в вузлах. Стебла, черешки та квітконіжки з 0.1–0.3 мм незалозистими трихомами й 0.1–0.2 мм залозистими трихомами. Прилистки ланцетні, чіткі. Листки супротивні; листова пластинка 1.5–3.8 см, волосиста з притиснутими незалозистими трихомами. Суцвіття двоквіті; стебельце суцвіття 0.5–3.2 см. Квітконіжки 0.6–1.6 см. Чашолистки 3–4.5 мм, зовні з 0.6–1 мм незалозистими трихомами і 0.2–0.5 мм незалозистими і залозистими трихомами, всередині голі. Пелюстки блідо-фіолетові, 2–3 мм завдовжки, обидві поверхні голі, поля при основі війчасті, верхівка з 0.2–0.5 мм надрізом; пиляки пурпурні, ≈ 0.3 мм. Плоди 0.9–1.1 см, випростані, коли незрілі; мерикарпи гладкі, з до 0.2 мм притиснутими незалозистими трихомами, основа з кількома війками, дзьоб 7–9 мм, без звуженої вершини. Насіння 1.7–1.8 мм. 2n = 26[2][3].

Поширення

Батьківщиною виду є пн. Алжир, Марокко та Євразія від Португалії й Ірландії до західних Гімалаїв; вид натуралізований в Австралії й на деяких помірних територіях Північної й Південної Америки[4][5][6].

В Україні зростає на полях, в степах, біля доріг і в чагарниках як бур'ян — на всій території[2].

Галерея

Примітки

  1. Geranium pusillum // Ю. Кобів. Словник українських наукових і народних назв судинних рослин (Серія «Словники України»). — Київ : Наукова думка, 2004. — 800 с. — ISBN 966-00-0355-2.
  2. а б в Доброчаева Д. Н., Котов М. И., Прокудин Ю. Н., и др. Определитель высших растений Украины. — К. : Наукова думка, 1987. — С. 221. (рос.)(укр.)
  3. Flora of China. Процитовано 01.02.2019. (англ.)
  4. Euro+Med Plantbase. Процитовано 01.02.2019. (англ.)
  5. Plants of the World Online — Kew Science. Процитовано 02.01.2019. (англ.)
  6. Germplasm Resources Information Network (GRIN). Процитовано 01.02.2019. (англ.)


license
cc-by-sa-3.0
copyright
Автори та редактори Вікіпедії
original
visit source
partner site
wikipedia UK

Geranium pusillum ( Vietnamese )

provided by wikipedia VI

Geranium pusillum là một loài thực vật có hoa trong họ Mỏ hạc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1759.[1]

Hình ảnh

Chú thích

  1. ^ The Plant List (2010). Geranium pusillum. Truy cập ngày 28 tháng 8 năm 2013.

Liên kết ngoài


Hình tượng sơ khai Bài viết về thực vật Bộ Mỏ hạc này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia tác giả và biên tập viên
original
visit source
partner site
wikipedia VI

Geranium pusillum: Brief Summary ( Vietnamese )

provided by wikipedia VI

Geranium pusillum là một loài thực vật có hoa trong họ Mỏ hạc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1759.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia tác giả và biên tập viên
original
visit source
partner site
wikipedia VI

小花尨牛儿苗 ( Chinese )

provided by wikipedia 中文维基百科
Arrows-orphan.svg
沒有或很少條目链入本條目(2017年6月5日)
請根据格式指引,在其他相關條目加入本條目的內部連結,來建構維基百科內部網絡
二名法 Geranium pusillum
L., 1759

小花尨牛儿苗学名Geranium pusillum)为牻牛儿苗科老鹳草属下的一个种。

参考文献

扩展阅读


小作品圖示这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
 title=
license
cc-by-sa-3.0
copyright
维基百科作者和编辑

小花尨牛儿苗: Brief Summary ( Chinese )

provided by wikipedia 中文维基百科

小花尨牛儿苗(学名:Geranium pusillum)为牻牛儿苗科老鹳草属下的一个种。

license
cc-by-sa-3.0
copyright
维基百科作者和编辑