Molinia són un gènere de plantes de la tribu Arundínia, família de les poàcies[1] És originari d'Euràsia.
Són plantes perennes, cespitoses. Fulles amb llimb pla. Espiguetes comprimides lateralment, amb flors articulades sobre la raquilla. 2 glumes, membranoses, més curta que les flors, subiguals; la inferior innervada; la superior amb 1-3 nervis. Call pelós. Lema papiràcia, trinervada. Pàlea amb 2 quilles.[2]
El gènere va ser descrit per Franz Paula von Schrank i publicat a Baiersche Flora 1: 100, 334. 1789.[3] L'espècie tipus és: Molinia vària Schrank.
Molinia nom genèric que deu el seu nom al sacerdot xilè Juan Ignacio Molina.[1]
El nombre cromosòmic bàsic és x = 9, amb nombres cromosòmics somàtics de 2n = 18, 36 i 90. diploide i sèries poliploides. Els cromosomes són relativament petits.[1]
Molinia són un gènere de plantes de la tribu Arundínia, família de les poàcies És originari d'Euràsia.
Bezkolenec (Molinia) je rod trav z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o vytrvalé byliny. Jsou trsnaté. Stébla dorůstají výšek zpravidla 15-250 cm. Listy jsou hlavně v přízemním trsu, dolní lodyžní články jsou silně zkráceny a horní prodloužený, takže je tráva zdánlivě bez kolének. Čepele listů jsou ploché nebo svinuté, 3-10 mm široké, na vnější straně listu se při bázi čepele nachází místo jazýčku věneček chlupů. Květy jsou v kláscích, které tvoří latu, která je stažená či rozložitá. Klásky jsou zboku smáčklé, vícekvěté (zpravidla 2-6 květů), horní květ je však často sterilní a zakrnělý. Na bázi klásku jsou 2 plevy, které přibližně stejné nebo nestejné, bez osin, zašpičatělé. Pluchy jsou na vrcholu zašpičatělé, bez osin. Plušky jsou dvoužilné, bez osin. Plodem je obilka. Celkově je známo asi 2 až 5 druhů, hlavně v mírném pásu Evropy a Asie.
V České republice rostou pouze dva druhy z rodu bezkolenec. Bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea) je mohutná tráva, která má zpravidla široce rozložitou latu. Roste na střídavě vlhkých bezkolencových loukách (sv. Molinion) a ve vlhkých acidofilních doubravách (as. Molinio-Quercetum). Najdeme ho spíše v nížinách a středních polohách. Příbuzný bezkolenec modrý (Molinia caerulea) je většinou menší a má staženější latu. Roste někdy i v nížninách, zvláště v Čechách, častější je však ve vyšších polohách a hojně je rozšířen i v subalpínském stupni. Roste na vlhkých a slatinných loukách, v rašeliništích a v některých typech vysokostébelných alpínských trávníků.
Obrázky, zvuky či videa k tématu bezkolenec ve Wikimedia Commons
Bezkolenec (Molinia) je rod trav z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o vytrvalé byliny. Jsou trsnaté. Stébla dorůstají výšek zpravidla 15-250 cm. Listy jsou hlavně v přízemním trsu, dolní lodyžní články jsou silně zkráceny a horní prodloužený, takže je tráva zdánlivě bez kolének. Čepele listů jsou ploché nebo svinuté, 3-10 mm široké, na vnější straně listu se při bázi čepele nachází místo jazýčku věneček chlupů. Květy jsou v kláscích, které tvoří latu, která je stažená či rozložitá. Klásky jsou zboku smáčklé, vícekvěté (zpravidla 2-6 květů), horní květ je však často sterilní a zakrnělý. Na bázi klásku jsou 2 plevy, které přibližně stejné nebo nestejné, bez osin, zašpičatělé. Pluchy jsou na vrcholu zašpičatělé, bez osin. Plušky jsou dvoužilné, bez osin. Plodem je obilka. Celkově je známo asi 2 až 5 druhů, hlavně v mírném pásu Evropy a Asie.
Blåtop-slægten (Molinia) er en planteslægt som er udbredt i Mellemøsten, Kaukasus, Centralasien og Østasien samt Europa med 2-3 arter. Blåtop-arterne er flerårige, urteagtige planter, hvor de overvintrende knopper sidder lige over jordoverfladen, men beskyttet af tuens visne blade. De danner kun ganske korte udløbere, så væksten er tueformet. De oprette strå er betydeligt længere end tuen af blade. Det skyldes, at ”knæene” og dermed bladfæsterne sidder med kort afstend nederst på strået. Bladene er smalle og ru med parallelle ribber og flad bladplade. Farven er oftest blågrå, mens høstfarven spænder mellem gul og rødbrun. Blomsterne er samelet i småaks, der tilsammen danner en endestillet top yderst på stråets sidste, lange led. Avnerne kan være med eller uden køl. Frugterne er nødder (”korn”), som er omvendt ægformede.
Arter
Die Pfeifengräser (Molinia) sind eine Pflanzengattung der Familie der Süßgräser (Poaceae). In dieser Gattung gibt es vier Arten, von denen zwei in Mitteleuropa vorkommen. Es gibt Vorkommen in Europa, Afrika, im gemäßigten Klima in Asien und in Nordamerika. Darunter befinden sich für Wiesen typische Gräser.
Der botanische Gattungsname leitet sich von Juan Ignacio Molina (1737–1829) ab, einem in Chile lebenden Jesuiten und Botaniker. Der deutsche Trivialname leitet sich von der Verwendung der harten Halme mit wenigen Knoten als Pfeifenreiniger ab.
Die Molinia-Arten sind ausdauernde, krautige Pflanzen. Die Pfeifengräser sind Hemikryptophyten: Die dichten Horste des Blattwerks schützen im Winter die Erneuerungsknospen, die sich nahe der Erdoberfläche befinden. Sie bilden höchstens kurze Rhizome. Die aufrechten Halme sind je nach Art 15 bis 120 cm lang. Das Blatthäutchen (Ligula) besteht aus einem Haarsaum. Die schmalen, rauen Laubblätter von meist blaugrauer Farbe erreichen eine Länge von 30 bis 90 cm. Ihre auffällige Herbstfärbung reicht von gelb über gelbbraun bis hin zu rotbraunen Tönen.
Der rispige Blütenstand ist aus einzeln stehenden, 4 bis 15 mm langen Ährchen zusammengesetzt. Die fertilen Ährchen sind gestielt und enthalten je nach Art ein bis sechs fertile Blüten. Es sind auch sterile Blüten vorhanden. Die Hüllspelzen sind gekielt oder ungekielt. Die häutige Deckspelze ist ungekielt und ungeflügelt mit drei bis fünf Nerven. Die Vorspelze ist etwa gleich lang wie die Granne mit zwei Nerven. Die zwei Schwellkörperchen (Lodiculae) sind fleischig. Es sind drei Staubblätter und zwei Narbenäste vorhanden.
Die Karyopsen sind verkehrt-eiförmig. Das Hilum ist gleich lang wie die Achäne.
Pfeifengras-Arten bieten mit ihren vielen Sorten eine reiche Verwendungsmöglichkeit. Sie eignen sich in Gärten als Solitärstaude, aber auch für die Gruppenpflanzung. Gern verwendet man sie in naturnahen Staudenpflanzungen. Die Sorte 'Variegata' eignet sich für den Steingarten. Einen seinem natürlichen Vorkommen entsprechenden Standort findet es in Heidegärten oder am Rand von Gehölzpflanzungen. Die Blüten- und Samenstände werden häufig in der Blumenbinderei verwendet.
Die trockenen Samenstände verbleiben ebenfalls bis zum Frühjahr an der Pflanze und bilden im Garten einen dekorativen Winterschmuck. Wie viele Stauden lässt sich das Pfeifengras durch Teilung leicht vermehren, es samt sich allerdings auch selber aus.
Die Gattung Molinia gehört zur Tribus Arundineae der Unterfamilie Arundinoideae. Synonyme für Molinia Schrank sind: Amblytes Dulac, Enodium Pers. ex Gaudin, Moliniopsis Hayata, Monilia Gray orth. var.[1]
In der Gattung Pfeifengräser (Molinia) gibt es zwei bis vier Arten:
Nicht mehr zur Gattung gehören:[1]
Die Pfeifengräser (Molinia) sind eine Pflanzengattung der Familie der Süßgräser (Poaceae). In dieser Gattung gibt es vier Arten, von denen zwei in Mitteleuropa vorkommen. Es gibt Vorkommen in Europa, Afrika, im gemäßigten Klima in Asien und in Nordamerika. Darunter befinden sich für Wiesen typische Gräser.
Der botanische Gattungsname leitet sich von Juan Ignacio Molina (1737–1829) ab, einem in Chile lebenden Jesuiten und Botaniker. Der deutsche Trivialname leitet sich von der Verwendung der harten Halme mit wenigen Knoten als Pfeifenreiniger ab.
Bjunt (Molinia caerulea) woakst wüüld in de Foan un Heede an Gruppen. Fröier in de Bouketetied wuuks Bjunt an de Kaante fon de Bouketenäkker un wuud mäind un as Hoo ferfodderd. Aan Buur kwad: "Wan uus Bäiste Bjunt freeten häbbe, dan wippet de Köätel an de Hielde". Bjunt is n goud Fodder foar Jungbäiste, Säägen un Skäipe. Do Stängele wäide 40 bit 80 cm loang. Ticht an de Wuttele sunt aan bit träi Knätte, dan is de ganse Hoolm glääd.
Deer wuuden uut do loangste un tjukste Hoolme do Bjuntbäiseme moaked. Do saach man fröier in alle Huuse bie dät eepene Fjuur stounden. De Bjuntbäisem bie dät eepene Fjur, de Heedebäisem in de Köäkene un Stoowe un de Riesebäisem ap e Toal. Dät waas t aal, moor Bäiseme roat et toufoarne nit, kooped wuuden neen Bäiseme, do wuuden sälwen moaked.
Bjunt (Molinia caerulea) woakst wüüld in de Foan un Heede an Gruppen. Fröier in de Bouketetied wuuks Bjunt an de Kaante fon de Bouketenäkker un wuud mäind un as Hoo ferfodderd. Aan Buur kwad: "Wan uus Bäiste Bjunt freeten häbbe, dan wippet de Köätel an de Hielde". Bjunt is n goud Fodder foar Jungbäiste, Säägen un Skäipe. Do Stängele wäide 40 bit 80 cm loang. Ticht an de Wuttele sunt aan bit träi Knätte, dan is de ganse Hoolm glääd.
Deer wuuden uut do loangste un tjukste Hoolme do Bjuntbäiseme moaked. Do saach man fröier in alle Huuse bie dät eepene Fjuur stounden. De Bjuntbäisem bie dät eepene Fjur, de Heedebäisem in de Köäkene un Stoowe un de Riesebäisem ap e Toal. Dät waas t aal, moor Bäiseme roat et toufoarne nit, kooped wuuden neen Bäiseme, do wuuden sälwen moaked.
Molinia, or moor grass, is a genus of two species of flowering plants in the grass family, native to damp moorland in Eurasia and northern Africa.[4] They are both herbaceous perennial grasses.[5][6][7]
The genus is named after Juan Ignacio Molina, a 19th-century Chilean naturalist.[8]
see Arctophila Catabrosa Cleistogenes Diarrhena Disakisperma Festuca Glyceria Poa Puccinellia
Molinia, or moor grass, is a genus of two species of flowering plants in the grass family, native to damp moorland in Eurasia and northern Africa. They are both herbaceous perennial grasses.
The genus is named after Juan Ignacio Molina, a 19th-century Chilean naturalist.
Species Molinia caerulea (L.) Moench - (purple moor grass) - Eurasia + northern Africa from Ireland + Morocco to Ethiopia + Kazakhstan; naturalized in parts of United States + Canada Molinia japonica Hack. (Japanese moor grass) - Japan, Korea, Anhui, Zhejiang, Sakhalin, Kuril formerly includedsee Arctophila Catabrosa Cleistogenes Diarrhena Disakisperma Festuca Glyceria Poa Puccinellia
Molinia aquatica - Catabrosa aquatica Molinia distans - Puccinellia distans Molinia distans var. reptans - Puccinellia maritima Molinia fauriei - Diarrhena fauriei Molinia fluitans - Glyceria fluitans Molinia maritima - Puccinellia maritima Molinia maxima - Glyceria maxima Molinia olgae - Festuca olgae Molinia pendulina - Arctophila fulva Molinia plicata - Glyceria fluitans Molinia remota - Poa remota Molinia retusa - Disakisperma dubium Molinia serotina - Cleistogenes serotina Molinia spiculosa - Glyceria spiculosa Molinia squarrosa - Cleistogenes squarrosaMolinia, es un género de plantas herbáceas perteneciente a la familia de las poáceas.[2] Es originario de Eurasia.
Son plantas perennes, cespitosas. Hojas con limbo plano. Espiguillas comprimidas lateralmente, con flores articuladas sobre la raquilla. Glumas 2, membranosas, más corta que las flores, subiguales; la inferior uninervada; la superior con 1-3 nervios. Callo peloso. Lema papirácea, trinervada. Pálea con 2 quillas.[3]
El género fue descrito por Franz Paula von Schrank y publicado en Baiersche Flora 1: 100, 334. 1789.[4] La especie tipo es: Molinia varia Schrank.
Molinia nombre genérico que debe su nombre al sacerdote chileno Juan Ignacio Molina.[2]
El número cromosómico básico es x = 9, con números cromosómicos somáticos de 2n = 18, 36 y 90. diploide y series poliploides. Los cromosomas son relativamente pequeños.[2]
Molinia, es un género de plantas herbáceas perteneciente a la familia de las poáceas. Es originario de Eurasia.
Siniheinät (Molinia) on heinäkasvien (Poaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun luetaan nykyisin kuuluvaksi vain kaksi lajia. Sukuun on kuvattu useita muitakin lajeja, mutta ne on sittemmin todettu samoiksi jonkin jo aiemmin kuvatun lajin kanssa.[1]
Siniheinät ovat monivuotisia ja tiiviisti mätästäviä heiniä, joiden varret ovat pystyjä ja tyveltä sipulimaisesti laajentuneita. Varsissa on yksi solmu tyvellä, ja solmun yläpuolinen varren osa on selvästi alapuolista osaa pidempi. Siniheinien lehdet ovat tasaisia, kapeita sekä väriltään sinivihreitä ja kieleke on karvamainen. Siniheinien kukinto on tiivis, pitkänomainen ja kapea röyhy, jonka tähkylöissä kahdesta viiteen kukkaa. Tähkylöiden kaleet ovat tummanvioletit, tylppäkärkiset, keskenään hieman erikokoiset ja ulkohelpeitä lyhyemmät. Ulkohelpeet ovat kolmisuonisia ja sisähelpeet kalvolaitaisia.[2]
Suvun lajeista Suomessa ja Ruotsissa tavataan vain siniheinää (Molinia caerulea)[2]. Se on luokiteltu joskus myös muun muassa kääpiölauhojen (Aira), helmiköiden (Melica) tai natojen (Festuca) sukuihin[3]. Siniheinästä on myös erotettu erilaisia muunnoksia sekä myös koristeheinänä käytettävä lajike: kirjosiniheinä (Molinia caerulea 'Variegata')[3].
Sniheinien (Molinia) suku on nimetty 1700-luvun lopulla ja 1800-luvun alussa eläneen espanjalaisen Juan Ignacio Molinan mukaan.[2]
Siniheinät (Molinia) on heinäkasvien (Poaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun luetaan nykyisin kuuluvaksi vain kaksi lajia. Sukuun on kuvattu useita muitakin lajeja, mutta ne on sittemmin todettu samoiksi jonkin jo aiemmin kuvatun lajin kanssa.
Siniheinät ovat monivuotisia ja tiiviisti mätästäviä heiniä, joiden varret ovat pystyjä ja tyveltä sipulimaisesti laajentuneita. Varsissa on yksi solmu tyvellä, ja solmun yläpuolinen varren osa on selvästi alapuolista osaa pidempi. Siniheinien lehdet ovat tasaisia, kapeita sekä väriltään sinivihreitä ja kieleke on karvamainen. Siniheinien kukinto on tiivis, pitkänomainen ja kapea röyhy, jonka tähkylöissä kahdesta viiteen kukkaa. Tähkylöiden kaleet ovat tummanvioletit, tylppäkärkiset, keskenään hieman erikokoiset ja ulkohelpeitä lyhyemmät. Ulkohelpeet ovat kolmisuonisia ja sisähelpeet kalvolaitaisia.
Suvun lajeista Suomessa ja Ruotsissa tavataan vain siniheinää (Molinia caerulea). Se on luokiteltu joskus myös muun muassa kääpiölauhojen (Aira), helmiköiden (Melica) tai natojen (Festuca) sukuihin. Siniheinästä on myös erotettu erilaisia muunnoksia sekä myös koristeheinänä käytettävä lajike: kirjosiniheinä (Molinia caerulea 'Variegata').
Sniheinien (Molinia) suku on nimetty 1700-luvun lopulla ja 1800-luvun alussa eläneen espanjalaisen Juan Ignacio Molinan mukaan.
Molinia est un genre de plantes monocotylédones de la famille des Poaceae, sous-famille des Pooideae, originaire d'Eurasie et d'Afrique du Nord, qui comprend deux espèces.
Ses espèces sont appelées sous le nom générique de « molinie » en hommage au botaniste chilien du XIXe siècle, Juan Ignacio Molina.
Ce sont des plantes herbacées vivaces, caractéristiques des prairies humides, tourbières et bois humides siliceux. Elles sont facilement reconnaissables à leurs longs épis violets.
Selon The Plant List (1 novembre 2017)[2] :
Molinia est un genre de plantes monocotylédones de la famille des Poaceae, sous-famille des Pooideae, originaire d'Eurasie et d'Afrique du Nord, qui comprend deux espèces.
Ses espèces sont appelées sous le nom générique de « molinie » en hommage au botaniste chilien du XIXe siècle, Juan Ignacio Molina.
Ce sont des plantes herbacées vivaces, caractéristiques des prairies humides, tourbières et bois humides siliceux. Elles sont facilement reconnaissables à leurs longs épis violets.
Prostak (Molinia) je ród ze swójby słódkich trawow (Poaceae). Wobsahuje sćěhowace družiny:
Molinia è un genere della famiglia Poaceae. Compongono il genere due sole specie, originarie delle aree paludose dell’Eurasia e dell’Africa settentrionale.[3] In entrambi i casi si tratta di piante erbacee perenni.[4][5] Il nome del genere viene da Juan Ignacio Molina, un naturalista cileno del XIX secolo.
(vedi gli attuali generi Arctophila Catabrosa Cleistogenes Diarrhena Disakisperma Festuca Glyceria Poa Puccinellia)
Molinia è un genere della famiglia Poaceae. Compongono il genere due sole specie, originarie delle aree paludose dell’Eurasia e dell’Africa settentrionale. In entrambi i casi si tratta di piante erbacee perenni. Il nome del genere viene da Juan Ignacio Molina, un naturalista cileno del XIX secolo.
Specie Molinia caerulea (L.) Moench - (Gramigna altissima, Molinia arundinacea, Molinia falsa canna) - Eurasia + Africa settentrionale dall’Irlanda al Marocco e all’Etiopia, ad sud-est diffusa fino in Kazakistan; la specie si è naturalizzata in alcune zone degli Stati Uniti e del Canada. Molinia japonica Hack. - Giappone, Corea, Anhui, Zhejiang, Sakhalin e Isole Kurili. Specie precedentemente incluse nel genere(vedi gli attuali generi Arctophila Catabrosa Cleistogenes Diarrhena Disakisperma Festuca Glyceria Poa Puccinellia)
Molinia aquatica - Catabrosa aquatica Molinia distans - Puccinellia distans Molinia distans var. reptans - Puccinellia maritima Molinia fauriei - Diarrhena fauriei Molinia fluitans - Glyceria fluitans Molinia maritima - Puccinellia maritima Molinia maxima - Glyceria maxima Molinia olgae - Festuca olgae Molinia pendulina - Arctophila fulva Molinia plicata - Glyceria fluitans Molinia remota - Poa remota Molinia retusa - Disakisperma dubium Molinia serotina - Cleistogenes serotina Molinia spiculosa - Glyceria spiculosa Molinia squarrosa - Cleistogenes squarrosaMelvenė (Molinia) – miglinių (Poaceae) šeimos augalų gentis, kurioje viena Lietuvoje auganti rūšis – melsvoji melvenė (Molinia coerulea). Augalas apie 10-90 cm aukščio, turintis tankų kerą. Žiedai sukrauti šluotelėje. Žydi liepos – rugsėjo mėn. Auga drėgnose pievose, miškuose. Jauni augalai maistingi, tačiau suaugę tampa kieti ir pašarinės vertės netenka. Augalo stiebe ir žieduose rasta nuodingų medžiagų (HCN).
Molinia is een geslacht uit de grassenfamilie (Poaceae). Het geslacht is vernoemd naar Juan Ignacio Molina, een negentiende-eeuwse Chileense natuuronderzoeker. De soorten van dit geslacht komen voor in Europa, Afrika, gematigd Azië en Noord-Amerika.
Van het geslacht zijn de volgende soorten bekend:
Bronnen, noten en/of referentiesMolinia is een geslacht uit de grassenfamilie (Poaceae). Het geslacht is vernoemd naar Juan Ignacio Molina, een negentiende-eeuwse Chileense natuuronderzoeker. De soorten van dit geslacht komen voor in Europa, Afrika, gematigd Azië en Noord-Amerika.
Multimedia w Wikimedia Commons Trzęślica (Molinia Schrank) – rodzaj roślin należących do rodziny wiechlinowatych. Należą do niego 2–3 gatunki, występujące w Europie i Azji. Gatunkiem typowym jest Molinia caerulea L.[2].
Amblytes J. Dulac, Enodium Persoon ex Gaudin, Monilia S. F. Gray
Rodzaj należący do rodziny wiechlinowatych (Poaceae), rzędu wiechlinowców (Poales)[1]. W obrębie rodziny należy do podrodziny Arundinoideae, plemienia Arundineae[3].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa jednoliścienne (Liliopsida Brongn.), podklasa komelinowe (Commelinidae Takht.), nadrząd Juncanae Takht., rząd wiechlinowce (Poales Small), rodzina wiechlinowate (Poaceae (R. Br.) Barnh.), rodzaj trzęślica (Molinia Schrank)[4].
Trzęślica (Molinia Schrank) – rodzaj roślin należących do rodziny wiechlinowatych. Należą do niego 2–3 gatunki, występujące w Europie i Azji. Gatunkiem typowym jest Molinia caerulea L..
Molinia Schrank é um género botânico pertencente à família Poaceae.[1]
Blåtåtelsläktet (Molinia) är ett släkte i familjen gräs.[1] Blåtåtelsläket finns i Eurasien, Afrika och Nordamerika. Släktet innehåller 2 arter[1] och har uppkallats efter Juan Ignacio Molina[2].
Enligt Catalogue of Life innehåller släktet de två arterna blåtåtel (Molinia caerulea) och Molinia japonica.[1]
Blåtåtelsläktet (Molinia) är ett släkte i familjen gräs. Blåtåtelsläket finns i Eurasien, Afrika och Nordamerika. Släktet innehåller 2 arter och har uppkallats efter Juan Ignacio Molina.
Це незавершена стаття про Тонконогові.Molinia là một chi thực vật có hoa trong họ Hòa thảo (Poaceae).[1]
Chi Molinia gồm các loài:
Bài viết chủ đề Họ Hòa thảo này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Molinia là một chi thực vật có hoa trong họ Hòa thảo (Poaceae).
Molinia Schrank (1789)
Синонимы Типовой вид Виды
Моли́ния (лат. Molínia) — олиготипный род многолетних травянистых растений семейства Злаки, или Мятликовые (Poaceae).
Род назван в честь чилийского натуралиста-ботаника, иезуита Хуана Игнасио Молины.
Многолетнее травянистое растение. Молиния — гемикриптофит: густые листья зимой защищают от вымерзания почки возобновления, находящиеся около поверхности земли. Имеются короткие корневища. Прямостоячие стебли, в зависимости от вида, имеют высоту от 15 до 120 см. Есть лигула. Узкие, шершавые листья, чаще всего серо-голубого цвета, имеют длину от 30 до 90 см. Яркая осенняя окраска листьев варьирует от жёлтых до жёлто-коричневых и красно-коричневых тонов.
Соцветие состоит из одиносных колосков 4—15 мм длиной. Фертильные колоски с черешками, содержат от одного до шести цветков. Также присутствуют стерильные цветки. Колосковые чешуи с килевидным выступом или без него. Плёнчатая нижняя цветковая чешуя бескилевая, бескрылая, с 3—5 жилками. Цветковая чешуя с остью и двумя жилками. Имеется две мясистых лодикулы. Тычинки 3.
Плод — обратнояйцевидная зерновка.
Распространены в Европе, умеренных областях Азии, Северной Америке. Является типичной луговой травой.
Молиния имеет множество разновидностей, применяющихся в садоводстве. Может использоваться как для одиночных, так и групповых посадок. Сорт 'Variegata' подходит для каменистых садов. Хорошо смотрится в вересковых садах. Цветки и семенная шелуха нашли своё применение во флористике.
Сухие соцветия с семенами остаются на растениях до весны и делают сад декоративным зимой. Как и многие другие многолетники, молиния легко размножается делением куста (вегетативное размножение).
Род Молиния включает 2 вида[3]:
Моли́ния (лат. Molínia) — олиготипный род многолетних травянистых растений семейства Злаки, или Мятликовые (Poaceae).
Род назван в честь чилийского натуралиста-ботаника, иезуита Хуана Игнасио Молины.
진퍼리새속(----屬, 학명: Molinia 몰리니아[*])은 벼과의 속이다.[1] 여러해살이 초본식물 2종으로 이루어진 작은 속이며, 학명 "몰리니아"는 칠레의 박물학자 후안 이그나시오 몰리나의 이름에서 따왔다. 진퍼리새는 한국, 중국, 일본과 러시아 극동 등 동아시아에 분포하며, 몰리니아는 중앙아시아부터 서유럽과 북아프리카에 걸친 분포를 보인다.
Wikispecies har information om 
