Pinus tropicalis (lat. Pinus tropicalis) - şamkimilər fəsiləsinin şam ağacı cinsinə aid bitki növü.
_at_Bhandakthathaatch_(8000_ft)_I_IMG_7363.jpg){kind=small}
İynəyarpaqlılar ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Etdiyiniz redaktələri mənbə və istinadlarla əsaslandırmağı unutmayın.
Pinus tropicalis (lat. Pinus tropicalis) - şamkimilər fəsiləsinin şam ağacı cinsinə aid bitki növü.
Pinus tropicalis és una espècie arbòria de la família de les pinàcies i del gènere Pinus, endèmica de l'illa de Cuba. És una de les set espècies de pi endèmiques de les Antilles. Té els usos comuns de les altres espècies de pins, essent aprofitada la seva fusta. Tot i no comptar amb una fusta de molta qualitat, la forma recta del seu tronc permet que sigui utilitzada per fer làmines i taulons per la construcció en general. La seva facilitat per arrelar en sòls sorrencs i poc profunds fa que sovint també sigui utilitzada en replantacions per fixar els sòls i evitar l'erosió.
L'espècie està distribuïda de forma natural a l'extrem occidental de l'illa, a la província de Pinar del Río i la Isla de la Juventud. Té una gran resistència a diferents condicions edàfiques, prosperant a qualsevol terreny, tant en sòls profunds i fèrtils com en sòls superficials i sorrencs, i tant en sòls calcícoles com àcids. Sol trobar-se combinada amb l'espècie Pinus caribaea, tot i que en sòls àcids o poc fèrtils sol créixer sola. Espècie heliòfila, està adaptada a temperatures elevades i forta lluminositat, situant-se dels 0 als 400 metres d'altitud i especialment en vessants assolellades. També és piròfila i les pinyes solen esclatar amb el foc, dispersant els pinyons i afavorint la recolonització. Les zones on es distribuïx compten amb una precipitació mitjana (1.500-1.700 mm) una mica superior que la del conjunt de Cuba (1.300 mm), tot i que sol arrelar en sòls més secs i pobres que altres pinàcies.
Cuba compta amb importants masses forestals d'espècies de pins tropicals. Això és degut a la presència de sòls àcids i amb poca capacitat de retenir aigua, com els sòls sorrencs i limonítics. L'espècie de Pinus tropicalis, igual que la resta de pins, té la capacitat, a través de la simbiosi amb fongs, d'obtenir suficient capacitat de nutrients per créixer i arrelar ràpidament en sòls amb condicions difícils.
Aquest arbre pot assolir alçades considerables, podent arribar als trenta metres, amb un tronc recte, cilíndric, d'escorça rugosa i amb fissures, de fins a 30 centímetres de diàmetre. Forma una copa de forma cònica, tot i que en exemplars vells i que creixen aïllats pren una forma lleugerament arrodonida. Les fulles són perennes i en acícules de dos agulles, de 20 a 30 centímetres de llargada i d'1,5 a 2 mil·límetres d'ample, d'un color verd groguenc, rígides i agrupades al final dels branquillons. És una planta monoica, amb inflorescències masculines en aments terminals i femenines en estròbils subterminals, que surten de gener a abril depenent dels factors climàtics o físics. Els fruits, de fins a 10 centímetres de llargada i 3 de diàmetre, tenen forma de con lleugerament asimètric i maduren des de finals de juny fins al final de juliol de l'any següent de la floració. Les llavors, que fan de 10 a 20 mil·límetres de llargada, són lleugerament ovoides i de color grisenc.
Pinus tropicalis és una espècie arbòria de la família de les pinàcies i del gènere Pinus, endèmica de l'illa de Cuba. És una de les set espècies de pi endèmiques de les Antilles. Té els usos comuns de les altres espècies de pins, essent aprofitada la seva fusta. Tot i no comptar amb una fusta de molta qualitat, la forma recta del seu tronc permet que sigui utilitzada per fer làmines i taulons per la construcció en general. La seva facilitat per arrelar en sòls sorrencs i poc profunds fa que sovint també sigui utilitzada en replantacions per fixar els sòls i evitar l'erosió.
Pinus tropicalis je borovice, rostoucí v tropických pobřežních a nížinných oblastech Kuby.
Stálezelený a jehličnatý strom, dorůstající do výšky 30 m. Kmen stromu je štíhlý a kulatý, dosahuje průměru 1,8 m. Koruna je široce zaoblená, nepravidelná a otevřená. Borka je u mladých stromů a větví šupinovitá a loupající se a červenohnědá, u starších stromů šedá, tlustá, drsná, šupinovitá a rozlámaná do nepravidelných mnohoúhelníkových plátů, rozdělených hlubokými podélnými prasklinami. Letorosty tvoří jednu uzlinu ročně; letorosty jsou silné, drsné, s velkými a neopadavými, dolů zahnutými, kolénky listové stopky (Pulvinus); oranžovohnědé v 1. a 2. roce, potom šednoucí a šupinovité, s plochými základnami kolének listové stopky. Jehlice jsou ve svazečcích (Fasciculus) po 2 (vzácně též po 3 ); jehlice jsou přímé a tuhé, s nepatrně vroubkovanými okraji, ostré, světle zelené nebo žlutozelené, 30 cm dlouhé, 1,5 mm široké, s průduchy v 6-8 řadách na všech površích jehlic, se 2-9 velkými pryskyřičnými kanálky, dotýkající se pokožky (Epidermis) a podkožky (Hypodermis) a tvořící přepážku; svazečkové pochvy jsou neopadavé, zpočátku 20 mm dlouhé, žlutohnědé s bělavými okraji, později, na starších svazečcích, 10 mm dlouhé; jehlice zůstávají na stromě 2 roky. Samčí šištice jsou seskupené, vztyčené, obdélníkové až válcovité, 30 mm dlouhé a 5 mm široké, růžové, později žluté, později hnědé. Samičí šištice - šišky jsou umístěné blízko konců větví, jsou vztyčené, na krátkých a silných stopkách; vyskytují se po jedné či po dvou či v přeslenech po 6 ; nezralé šišky jsou úzce vejčité, purpurovočervené, 10 mm dlouhé a 5-7 mm široké; zralé šišky jsou vejčité se zploštělou základnou, v otevřeném stavu 5-8 cm dlouhé a 4-5,5 cm široké; zůstávají několik let na stromě a pak padají i se stopkou. Šupin šišek je asi kolem 100-120 , jsou tmavohnědé, rovné nebo silně zakřivené, s plochými či mírně vyvýšenými, 12 mm širokými, oranžovohnědými, výrůstky; s plochým či mírně vyvýšeným, 3 mm širokým, kosočtverečným, šedohnědým a beztrnným, přírůstkem prvního roku na záďové straně. Semena jsou šikmo vejčitá, mírně zploštělá, šedohnědá, 5 mm dlouhá a 4 mm široká, s ohebným, dvěma drápky přichyceným, obvejčitě obdélníkovým, žlutočerným, 12-15 mm dlouhým a 5-6 mm širokým, křídlem. Strom kvete leden-květen, semena dozrávají v červenci až srpnu následujícího roku.
Pinus tropicalis je blízce příbuzná s borovicemi Pinus latteri, Pinus massoniana a Pinus merkusii.
Pinus tropicalis se vyskytuje endemicky na západní Kubě (provincie Pinar del Río, Ostrov Mládeže (do roku 1978 nazývaný Ostrůvek Borovic).
Nížinný strom, rostoucí na pobřežních rovinách a v nízkých podhůřích, v nadmořských výškách 1-300 m, v na živiny chudých, písečných či štěrkovitých, aluviálních a suchých, půdách, které rychle odvádějí vodu. Klima tropické, s ročním srážkovým úhrnnem 1200 mm a s dlouhotrvajícím obdobím sucha. Pinus tropicalis se vyskytuje částečně sympatricky s borovicí Karibskou (Pinus caribaea) varieta caribaea, která má větší výškový rozsah. Pinus tropicalis roste na otevřených borovicových nížinných savanách, ve kterých převládají trávy, a kde dochází k častým požárům, Pinus tropicalis zde má výhodu oproti Pinus caribaea, protože díky stavu podobnému trávě, takzvaná „Trávová etapa“ (jedná se o etapu života mladistvých borovic, která se vyznačuje zabráněním růstu semenáčů do výšky, tvorbou sekundárních jehlic, které se neprodlužují - borovice připomíná bylinu (trávu) a zůstává v této etapě (kolem 3 let), přičemž si současně vyvíjí velký hlavní kořen a pak, když dojde k nárůstu množství světla, například po požáru, začne rychle růst do výšky), dokáží semenáče Pinus tropicalis přežít opakované ohně, a stát se tak jedinou borovicí v tomto typu vegetace. „Trávovou etapou“ procházejí i jiné borovice, byla zjištěna také u: Pinus devoniana, borovice Elliotovy varieta densa (Pinus elliottii varieta densa), Pinus engelmannii, Pinus merkusii, Pinus montezumae, borovice bahenní (Pinus palustris) a Pinus pseudostrobus. Pinus tropicalis je mrazuvzdorná pouze do –1 °C.
Semenáče stromu jsou často napadány houbovou chorobou fusariovým vadnutím.
Pinus tropicalis je místně důležitým zdrojem dřeva, využívaného hlavně místními dřevozpracujícími podniky. Dřevo z tohoto stromu je hutné a trvanlivé, ale má vysoký obsah pryskyřice.
Strom je v seznamu IUCN veden jako zranitelný. Jeho populace klesá. Celá jeho populace je přirozeně rozdělena do dvou hlavních podpopulací, jedna na pevninské Kubě a druhá na Ostrově Mládeže. Přílišné kácení tento strom ohrožuje, navíc lesníci a správci země raději vysazují rychleji rostoucí borovici Karibskou (Pinus caribaea varieta caribaea / Pinus hondurensis), jejíž semenáče nejsou navíc tak náchylné k fusariovému vadnutí. I přesto je regenerace populace Pinus tropicalis poměrně dobrá, obzvláště v oblastech chráněných proti přílišnému spásání. Pinus tropicalis je vysazována v lesnictví především na Kubě, omezeně též mimo Kubu. Pinus tropicalis je součástí dvou národních parků pevninské Kuby, v provincii Pinar del Río: Národní park Viñales a Národní park La Güira.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pinus tropicalis ve Wikimedia Commons
Pinus tropicalis je borovice, rostoucí v tropických pobřežních a nížinných oblastech Kuby.
Pinus tropicalis ist ein immergrüner Nadelbaum aus der Gattung der Kiefern (Pinus). Das Verbreitungsgebiet liegt im Westen Kubas und auf Isla de la Juventud, einer Nebeninsel von Kuba. Dort wächst sie im Tiefland in Höhen bis 300 Metern. Sie ist nicht gefährdet und wird wegen ihres Holzes forstwirtschaftlich genutzt.
Pinus tropicalis bildet bis zu 30 Meter hohe Bäume mit Stammdurchmessern von bis zu 1,8 Meter[1]. Der Stamm ist aufrecht und geradschaftig. Die Borke ist dick, rau, schuppig, rötlich braun und unter Witterungseinfluss grau. Sie zerbricht in unregelmäßig geformte Platten, die im unteren Stammbereich durch tiefe, longitudinale Risse getrennt sind. Die Äste sind aufsteigend oder ausgebreitet und bilden eine unregelmäßige, offene Krone. Die Zweige sind dick, sehr rau, im ersten und zweiten Jahr glänzend orange-braun und später grau.[2]
Die Niederblätter sind pfriemlich, zurückgebogen, schuppenförmig und braun. Die Blattknospen sind eiförmig-länglich, spitz und haben zurückgebogene Knospenschuppen. Endknospen werden 15 bis 25 Millimeter lang, Seitenknospen sind kürzer und nicht harzig. Die Nadeln wachsen zu zweit oder seltener zu dritt in anfangs etwa 20 Millimeter langen, bleibenden Nadelscheiden, die sich später auf 10 Millimeter verkürzen. Die Nadeln bleiben zwei Jahre am Baum, sie sind sehr einheitlich, gerade und steif, manchmal 15 meist 20 bis 30 Millimeter lang und 1,5 Millimeter dick, gesägt, spitz, hellgrün oder gelblich grün. Auf allen Nadelseiten befinden sich sechs bis acht Spaltöffnungsstreifen[3]. Je Nadel werden zwei bis neun Harzkanäle gebildet.[2][1]
Die Pollenzapfen sind länglich-eiförmig bis zylindrisch, 2 bis 3 Zentimeter lang mit Durchmessern von etwa 5 Millimetern. Sie sind anfangs rosafarben und werden später gelblich und danach braun. Die Samenzapfen stehen einzeln, paarweise oder in Wirteln von bis zu 6 nahe den Enden von Zweigen auf kurzen und dicken Stielen. Sie stehen aufrecht oder etwas geneigt. Junge Zapfen sind purpurrot etwa 10 Millimeter lang mit Durchmessern von 5 bis 7 Millimetern. Sie reifen innerhalb zweier Jahre. Ausgereifte Zapfen sind geschlossen schmal eiförmig bis verschmälert eiförmig, geöffnet eiförmig mit abgeflachter Basis. Sie sind dann 5 bis 8 Zentimeter lang und 4 bis 5,5 Zentimeter breit, bleiben mehrere Jahre am Baum und fallen mit dem Stiel ab. Die 100 bis 120 dunkelbraunen Samenschuppen sind länglich, gerade oder stark zurückgebogen. Die Apophyse ist flach oder leicht erhöht, quer gekielt, rhombisch bis fünfeckig, radial gestreift und hell bis rötlich braun. Die Samen sind deutlich eiförmig, etwas abgeflacht, 5 Millimeter lang und 4 Millimeter breit und hell graubraun. Der Samenflügel ist 12 bis 15 Millimeter lang, 5 bis 6 Millimeter breit, gelblich mit einer schwarzen oder grauen Tönung.[4][3]
Sämlinge zeigen anfangs ein vermindertes Höhenwachstum verbunden mit einem starken Wachstum der Wurzeln, was ihnen ein grasähnliches Aussehen verleiht („grass stage“) und eine Anpassung an die häufigen Brände darstellt.[5]
Das natürliche Verbreitungsgebiet von Pinus tropicalis liegt in der Provinz Pinar del Río im Westen von Kuba und auf Isla de la Juventud einer Nebeninsel von Kuba. Sie wächst im Tiefland in den Küstenebenen und auf den anliegenden Gebirgsausläufern in Höhen von 1 bis 150 manchmal bis 300 Metern auf nährstoffarmen, sandigen oder kiesigen, gut durchlässigen jungen Schwemmböden. Das Klima ist tropisch, mit einer durchschnittlichen jährlichen Niederschlagsmenge von etwa 1200 Millimetern und langen Trockenperioden. Man findet sie teilweise zusammen mit Pinus caribaea var. caribaea, die aber auch in höheren Lagen vorkommt. Pinus tropicalis wächst häufig in grasdominierten Savannen mit häufigem Feuer. In dieser Umgebung hat sie gegenüber Pinus caribaea den Vorteil, feuerresistentere Sämlinge zu bilden, wodurch sie auch häufig die einzige Kiefernart in solchen Lebensräumen darstellt.[5]
In der Roten Liste der IUCN wird Pinus tropicalis als nicht gefährdet („Lower Risk/least concern“) geführt. Es wird jedoch darauf hingewiesen, dass eine Neubeurteilung ausständig ist.[6]
Pinus tropicalis ist eine Art der Gattung der Kiefern (Pinus), in der sie der Untergattung Pinus, Sektion Pinus und Untersektion Pinus zugeordnet ist. Sie wurde 1851 von Pierre Marie Arthur Morelet im Revue Horticole de la Cote-d’Or erstbeschrieben.[7] Doch ging das für die Erstbeschreibung verwendete Material verloren, Aljos Farjon und Brian Styles bestimmten daher 1997 Material aus einer Sammlung durch Nathaniel Lord Britton von 1916 als Neotypus. Die Art wurde 1903 durch Shaw ein weiteres Mal als Art mit dem Namen Pinus terthrocarpa (Synonym) ein weiteres Mal beschrieben, wobei er die 1866 von August Grisebach als Pinus cubensis var. terthrocarpa beschriebene Varietät auf Artstatus hob.[8]
Der Gattungsname Pinus wurde schon von den Römern für mehrere Kiefernarten verwendet.[9] Das Artepitheton tropicalis verweist auf das tropische Verbreitungsgebiet der Art.[2]
Pinus tropicalis ist auf Kuba ein wichtiger Holzlieferant, das in lokalen Sägewerken weiterverarbeitet wird. Das Holz ist schwer und haltbar aber auch harzig. Trotz der starken Nutzung ist sie noch weit verbreitet und die Bestände können sich zumindest abseits von Weideland gut regenerieren. Sie wird in Kuba und in einem geringeren Maße auch außerhalb Kubas, so in der chinesischen Provinz Guangdong[1], forstwirtschaftlich kultiviert.[5]
Pinus tropicalis ist ein immergrüner Nadelbaum aus der Gattung der Kiefern (Pinus). Das Verbreitungsgebiet liegt im Westen Kubas und auf Isla de la Juventud, einer Nebeninsel von Kuba. Dort wächst sie im Tiefland in Höhen bis 300 Metern. Sie ist nicht gefährdet und wird wegen ihres Holzes forstwirtschaftlich genutzt.
Pinus tropicalis, the tropical pine, is a pine tree endemic to the western highlands of the island of Cuba.
Pinus tropicalis, the tropical pine, is a pine tree endemic to the western highlands of the island of Cuba.
La tropika pino, (Pinus tropicalis), estas neotropisa pino kiu estas endemia en la okcidentaj altaĵoj de la insulo de Kubo.
La tropika pino, (Pinus tropicalis), estas neotropisa pino kiu estas endemia en la okcidentaj altaĵoj de la insulo de Kubo.
Pinus tropicalis est une espèce de conifères de la famille des Pinaceae.
Pinus tropicalis se trouve dans l’ouest de l’île de Cuba.
Frumskógarfura (fræðiheiti: Pinus tropicalis) er barrtré af þallarætt. Hún er einlend í hálendi á vestur Kúbu og Isla de la Juventud.
Frumskógarfura (fræðiheiti: Pinus tropicalis) er barrtré af þallarætt. Hún er einlend í hálendi á vestur Kúbu og Isla de la Juventud.
Systematyka[1] Domena eukarionty Królestwo rośliny Klad rośliny naczyniowe Klad Euphyllophyta Klad rośliny nasienne Rząd sosnowce Rodzina sosnowate Rodzaj sosna Gatunek sosna tropikalna Nazwa systematyczna Pinus tropicalis Morelet
Sosna tropikalna (Pinus tropicalis Morelet) – gatunek drzewa iglastego z rodziny sosnowatych (Pinaceae). Występuje na zachodzie Kuby w prowincji Pinar del Río i na wyspie Isla de la Juventud, endemit.
Na wszystkich stronach liścia widać po 6–8 rzędów aparatów szparkowych. Dwie wiązki przewodzące w liściu. Kanałów żywicznych w igle od 2 do 9, są duże, stykają się zarówno z endodermą jak i hipodermą[4]. Igły pozostają na drzewie przez 2 lata[5].
Szyszki nasienne dojrzewają w drugim sezonie. Po otwarciu i uwolnieniu nasion pozostają na drzewie przez kilka lat, a następnie odpadają razem z szypułką.
Sosna tropikalna występuje na przybrzeżnych równinach (sawannach) i wzgórzach do wysokości 150 (300) m n.p.m. Rośnie na piaszczystych lub żwirowych madach, dobrze zdrenowanych, ubogich w składniki odżywcze. Klimat w zasięgu występowania jest podzwrotnikowy, z wydłużoną porą suchą i rocznymi opadami ok. 1200 mm.
Na stanowiskach na wyspie Isla de la Juventud towarzyszy jej odmiana typowa sosny karaibskiej P. caribaea var. caribaea[6]. Sosna tropikalna wydaje się być lepiej przystosowana do odnowy po częstych pożarach lasu niż sosna karaibska. W warunkach tłumiących wzrost siewki wykształcają formę trawiastą, co pozwala przetrwać mniej intensywne pożary[5].
Pozycja gatunku w obrębie rodzaju Pinus[7]:
Gatunek został opisany przez francuskiego przyrodnika Pierre’a Moreleta w 1851 r. na podstawie okazów znalezionych na zachodzie Kuby (w tym na wyspie Isla de la Juventud). Kiedy oryginalny materiał zaginął za neotyp uznano kolekcję Brittona z 1916 r. zebraną na wyspie Isla de la Juventud[5]. Gatunek został powtórnie opisany ok. 1865 r. przez Charlesa Wrighta jako P. terthrocarpa, a informacje o nim opublikował August Grisebach w 1866 r. nadając mu rangę odmiany: P. cubensis var. terthrocarpa. W 1904 r. Shaw podniósł tę odmianę do rangi gatunku jako P. terthrocarpa, jednak już w 1914 r. uznał za synonim P. tropicalis Morelet[6].
P. tropicalis uznawano za blisko spokrewnioną z sosną czerwoną (P. resinosa), jednak gatunki te nie krzyżują się ze sobą[8]. Fakt ten wraz z wynikami badań molekularnych umiejscowił P. tropicalis blisko trzech subtropikalnych sosen: P. massoniana, P. merkusii i P. latteri[9].
Międzynarodowa organizacja IUCN umieściła ten gatunek w Czerwonej księdze gatunków zagrożonych, przyznając mu kategorię zagrożenia LC (Least Concern)[3].
Zagrożenie to jednak może być niedoszacowane, ze względu na zakładanie na przełomie XX i XXI w. licznych plantacji sosny karaibskiej (P. caribaea var. caribaea) na sawannach zachodniej Kuby - dotychczasowym naturalnym siedlisku P. tropicalis. W celu ochrony sawann jako siedlisk lasów sosnowych założony został w 2001 r. rezerwat Reserva Florística Manejada San Ubaldo-Sabanalamar[9].
Źródło drewna. Gatunek uprawiany w Chinach (Guangdong)[4].
Sosna tropikalna (Pinus tropicalis Morelet) – gatunek drzewa iglastego z rodziny sosnowatych (Pinaceae). Występuje na zachodzie Kuby w prowincji Pinar del Río i na wyspie Isla de la Juventud, endemit.
Pinus tropicalis é uma espécie de pinheiro originária do Novo Mundo. Faz parte do grupo de espécies de pinheiros com área de distribuição na América Central, Caraíbas, México, sul do Arizona e Novo México.
Pinus tropicalis é uma espécie de pinheiro originária do Novo Mundo. Faz parte do grupo de espécies de pinheiros com área de distribuição na América Central, Caraíbas, México, sul do Arizona e Novo México.
Дерево до 30 м у висоту, з тонким круглим стовбуром. Філії товсті, поширюються по зростанню. Кора молодих дерев і гілок лускоподібна, червоно-коричневого до сірого кольору, з віком стає товстою, грубою, лускатішою, розділена глибокими поздовжніми тріщинами. Пагони оранжево-коричневі в 1-й і 2-й рік, виробляють один вузол на рік. Голки зібрані в пучки по 2 (рідко 3), прямі і жорсткі, (15 —) 20—30 см × 1,5 мм, гострі, світло- або жовто-зелені, зберігаються до 2-х років. Пилкові шишечки розташовані по 20-30 при основі останнього річного приросту, довгасті до циліндричних, діаметром 5 мм. Шишки субтермінальні, розміщені вертикально на коротких товстих квітконосах, поодинокі, в парах або обороті до 6-ти. Незрілі шишки вузько яйцеподібні, 10 × 5-7 мм, пурпурово-червоні, з терміном дозрівання два роки. Зрілі шишки яйцеподібні, з плоским вершком, то 5-8 x 4-5,5 см у відкритому стані, зберігаються на гілках кілька років. Насіннєвих лусок 100–120, вони прямо або сильно відігнуті, темно-коричневі. Апофіз плоский або злегка піднятий, до 12 мм. Насінини косо яйцеподібні, злегка сплюснуті, 5 × 4 мм, світло—сіро—коричневого кольору.
Країни зростання: Куба. Більший ареал на заході країни.
Стовбур
Шишки
Це незавершена стаття про родину Соснові.Pinus tropicalis là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Morelet miêu tả khoa học đầu tiên năm 1885.[1]
Pinus tropicalis là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Morelet miêu tả khoa học đầu tiên năm 1885.
热带松（学名：Pinus tropicalis）为松科松属的植物。原生長於古巴西部，目前已由人工引种栽培。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
