dcsimg

Description ( англиски )

добавил Flora of Zimbabwe
Herbs or shrubby perennials; stems woody-fibrous, black or dark brown, bearing overlapping persistent leaf bases. Leaves with parallel folds or rolled in the dry season, either basal or clustered at the ends of the branches. Inflorescences terminal, with 1-few flowers in clusters. Flowers bisexual. Corolla blue, dark purple, white or yellow, with 6 free or united segments arranged in 2 whorls. Stamens 6, anthers linear. Ovary inferior, usually covered in outgrowths (trichomes), 3-locular with many ovules in each loculus; style simple. Fruit a dry, hard capsule. Seeds wrinkled, black.
лиценца
cc-by-nc
авторски права
Mark Hyde, Bart Wursten and Petra Ballings
библиографски навод
Hyde, M.A., Wursten, B.T. and Ballings, P. (2002-2014). Velloziaceae Flora of Zimbabwe website. Accessed 28 August 2014 at http://www.zimbabweflora.co.zw/speciesdata/family.php?family_id=230
автор
Mark Hyde
автор
Bart Wursten
автор
Petra Ballings
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
Flora of Zimbabwe

Velloziaceae ( астурски )

добавил wikipedia AST

.


Les velloziacees (nome científicu Velloziaceae) son una familia de plantes monocotiledónees, xeromórficas y dacuando arborescentes (pero'l "tueru" ta fechu principalmente por raigaños adventicias), pueden ser reconocíes polos sos fueyes trísticas con bases persistentes y marxes espinosos. Les inflorescencies son terminales, magar munches vegaes paecen axilares, y munches vegaes son d'una sola flor. Les flores son más bien grandes con tépalos petaloideos y un llargu estilu, puede haber una corona, y los estames pueden ser munchos. La velloziácea basal ye Acanthochlamys bracteata, que ye abondo distintu del restu: ye una yerba rizomatusa y cespitosa con fueyes espiralaes con lígula basal arrodiando'l tarmu. El escapo de la inflorescencia tien una anatomía bien distintiva, "como una fueya envainando un rizoma". La especie ta distribuyida nel sudeste del Tíbet y el sudoeste de China. El restu de les especies tán distribuyíes nel centru de Suramérica y el centru y sur d'África (incluyendo a Madagascar, y llegando tamién a Arabia).

La familia ye reconocida por sistemes de clasificación modernos como'l sistema de clasificación APG III (2009[2]) y el APWeb (2001 d'equí p'arriba[3]), onde dempués de los analises moleculares d'ADN determinóse que pertenecía ensin batura a duldes al orde Pandanales. Sicasí, por cuenta de la so paecencia superficial dacuando acomuñar coles bromeliácees.

Taxonomía

Introducción teórica en Taxonomía
Ver tamién Filoxenia

La familia foi reconocida pol APG III (2009[2]), el Linear APG III (2009[1]) asignó-y el númberu de familia 48. La familia yá fuera reconocida pol APG II (2003[4]).

La llista de xéneros, según el APWeb[3] (visitáu en xineru del 2009):

Xéneros antiguos que son sinónimos d'otros taxones, según el APWeb[3] (visitáu en xineru del 2009):

Sinónimu de la familia, según el APWeb[3] (visitáu en xineru del 2009): Acanthochlamydaceae P. C. Kao

Ver tamién

Bibliografía

Referencies citaes

  1. 1,0 1,1 Elspeth Haston, James Y. Richardson, Peter F. Stevens, Mark W. Chase, David J. Harris. The Linear Angiosperm Phylogeny Group (LAPG) III: a linear sequence of the families in APG III Botanical Journal of the Linnean Society, Vol. 161, Non. 2. (2009), pp. 128-131. doi:10.1111/j.1095-8339.2009.01000.x Key: citeulike:6006207 pdf: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1095-8339.2009.01000.x/pdf
  2. 2,0 2,1 The Angiosperm Phylogeny Group III ("APG III", n'orde alfabéticu: Brigitta Bremer, Kåre Bremer, Mark W. Chase, Michael F. Fay, James L. Reveal, Douglas Y. Soltis, Pamela S. Soltis y Peter F. Stevens, amás collaboraron Arne A. Anderberg, Michael J. Moore, Richard G. Olmstead, Paula J. Rudall, Kenneth J. Sytsma, David C. Tank, Kenneth Wurdack, Jenny Q.-Y. Xiang y Sue Zmarzty) (2009). «An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG III.». Botanical Journal of the Linnean Society (161). http://www3.interscience.wiley.com/journal/122630309/abstract.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 «Angiosperm Phylogeny Website (Versión 9, xunu del 2008, y actualizáu dende entós)» (inglés) (2001 d'equí p'arriba). Consultáu'l 15 de xineru de 2009.
  4. APG II. «An Update of the Angiosperm Phylogeny Group Classification for the orders and families of flowering plants: APG II.». Botanical Journal of the Linnean Society (141). http://www.blackwell-synergy.com/doi/pdf/10.1046/j.1095-8339.2003.t01-1-00158.x. Consultáu 'l 12 de xineru de 2009.

Enllaces esternos


Cymbidium Clarisse Austin 'Best Pink' Flowers 2000px.JPG Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies.
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia authors and editors
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia AST

Velloziaceae: Brief Summary ( астурски )

добавил wikipedia AST

.


Les velloziacees (nome científicu Velloziaceae) son una familia de plantes monocotiledónees, xeromórficas y dacuando arborescentes (pero'l "tueru" ta fechu principalmente por raigaños adventicias), pueden ser reconocíes polos sos fueyes trísticas con bases persistentes y marxes espinosos. Les inflorescencies son terminales, magar munches vegaes paecen axilares, y munches vegaes son d'una sola flor. Les flores son más bien grandes con tépalos petaloideos y un llargu estilu, puede haber una corona, y los estames pueden ser munchos. La velloziácea basal ye Acanthochlamys bracteata, que ye abondo distintu del restu: ye una yerba rizomatusa y cespitosa con fueyes espiralaes con lígula basal arrodiando'l tarmu. El escapo de la inflorescencia tien una anatomía bien distintiva, "como una fueya envainando un rizoma". La especie ta distribuyida nel sudeste del Tíbet y el sudoeste de China. El restu de les especies tán distribuyíes nel centru de Suramérica y el centru y sur d'África (incluyendo a Madagascar, y llegando tamién a Arabia).

La familia ye reconocida por sistemes de clasificación modernos como'l sistema de clasificación APG III (2009) y el APWeb (2001 d'equí p'arriba), onde dempués de los analises moleculares d'ADN determinóse que pertenecía ensin batura a duldes al orde Pandanales. Sicasí, por cuenta de la so paecencia superficial dacuando acomuñar coles bromeliácees.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia authors and editors
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia AST

Velloziàcies ( каталонски; валенсиски )

добавил wikipedia CA

Velloziaceae és una família de plantes amb flors.

Relacions i evolució

En contrast amb altres membres de l'ordre Pandanales aquesta família mostra una morfologia floral estricta, malgrat que l'estructura de la flor és força variable.

Aquesta família de plantes es va originar a l'antic continent de Gondwana entre el peróde Neogen i el Cretaci.[2]


(Àsia) clade

Acanthochlamys



(Àfrica) clade

Xerophyta



Talbotia





Barbacenia




Barbaceniopsis


(Amèrica del Sud) clade

Vellozia



Nanuza







Distribució i ecologiay

Les espècies de Velloziaceae es troben a l'Antic Món i al Nou Món. Gèneres com Vellozia, Nanuza i Barbacenia es troben a Amèrica del Sud (Brasil, Cerrado). Xerophyta i Talbotia creixen a Àfrica i Barbacenia inclou moltes espècies. Plantes d'aquesta família es troben a Madagascar i al sud de la Península Aràbiga. Només una espècie es troba a àsia (a la Xina, Acanthochlamys bracteata).


Referències

Enllaços externs

 src= Podeu veure l'entrada corresponent a aquest tàxon, clade o naturalista dins el projecte Wikispecies.  src= A Wikimedia Commons hi ha contingut multimèdia relatiu a: Velloziàcies Modifica l'enllaç a Wikidata
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autors i editors de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CA

Velloziàcies: Brief Summary ( каталонски; валенсиски )

добавил wikipedia CA

Velloziaceae és una família de plantes amb flors.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autors i editors de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CA

Velociovité ( чешки )

добавил wikipedia CZ

Velociovité (Velloziaceae) je čeleď jednoděložných rostlin z řádu pandánotvaré (Pandanales). Jsou to byliny i dřeviny se střídavými jednoduchými listy a nápadnými květy. Čeleď zahrnuje asi 250 druhů v 6 rodech. Je rozšířena v Jižní Americe, Africe, Madagaskaru, Arábii a v Číně. Ekonomický význam není velký, různé druhy však mají poměrně pestré lokální využití.

 src=
Kresba Barbacenia tomentosa z první poloviny 19. století

Popis

Zástupci čeledi velociovité jsou vytrvalé byliny, keře nebo stromky připomínající často vzhledově dračinec. Mohou dorůstat výšky od několika centimetrů (Vellozia minima, V. abietina) až po více než 6 metrů (Vellozia gigantea). Stonek je jednoduchý nebo řídce větvený, pokrytý zaschlými pochvami listů. Z nadzemních uzlin kmene často vyrůstají četné adventivní kořeny. Listy jsou jednoduché, úzké a dlouhé, často ostře zakončené, střídavé, přisedlé, nahloučené na koncích kmenů a větví. Mohou být dlouhé od několika centimetrů po téměř 1 metr. Čepel je nedělená, na okraji často osténkatě zubatá, řidčeji celokrajná, se souběžnou žilnatinou.

Jsou to většinou jednodomé rostliny s oboupohlavnými květy, výjimečně dvoudomé (Barbaceniopsis). Květy jsou často velké a nápadné, nejčastěji purpurové, bílé nebo žluté, mohou však být i červené, oranžové či zelené. Jsou jednotlivé nebo uspořádané v chudokvětých, zdánlivě vrcholových květenstvích. Okvětí je nerozlišené na kalich a korunu, petaloidní, složené ze 6 lístků. Lístky okvětí jsou volné nebo na bázi srostlé v krátkou až dlouhou trubku. Často je přítomna pakorunka. Tyčinek je většinou 6, u rodu Vellozia až 76. Nitky jsou volné nebo chybějí a prašníky jsou pak přisedlé k okvětí nebo k hypanthiu. Semeník je spodní, synkarpní, srostlý ze 3 plodolistů. Obsahuje 3 komůrky s mnoha vajíčky. Plodem je tobolka pukající pouzdrosečně nebo vrcholovými, bazálními či podélnými štěrbinami. Plody obsahují mnoho semen.[1][2][3]

Rozšíření

Čeleď velociovité zahrnuje 6 rodů a asi 250 druhů. Největší rody jsou velocie (Vellozia, přes 100 druhů), barbacenie (Barbacenia, přes 100 druhů) a Xerophyta (34 druhů). Centrum druhové diverzity je v tropické Americe, kde roste celkem asi 220 druhů ve 4 rodech: velocie (Vellozia), barbacenie (Barbacenia), Barbaceniopsis a Nanuza. Většina druhů se vyskytuje v horách střední Brazílie, několik druhů roste na východních svazích And a na Guyanské vysočině. Mimo tropickou Ameriku se vyskytují pouze 2 rody. Rod Xerophyta je rozšířen v subsaharské Africe, na Madagaskaru a přesahuje do jihozápadní části Arabského poloostrova. Rod Acanthochlamys je monotypický, má jediného zástupce (Acanthochlamys bracteata) v Číně v oblasti západního S’-čchuanu a východního Tibetu.[3][4][5]

Většina zástupců této čeledi roste na relativně suchých, skalnatých nebo písčitých stanovištích v nadmořských výškách od 700 do 2000 metrů.[3]

 src=
Včela sbírající pyl na květu velocie

Ekologické interakce

Většina zástupců velociovitých je opylována včelami. Druh Vellozia leptopetala je opylován ptáky, zatímco bílé trubkovité květy některých jiných druhů můrami. Květy Barbacenia vytvářejí mnoho nektaru a jsou rovněž opylovány ptáky, u některých druhů i netopýry. O způsobech šíření drobných semen je známo málo. Některé druhy, např. Vellozia prolifera, se snadno množí vegetativně. Některé brazilské druhy velociovitých vykvétají v období sucha po periodických požárech.[3]

Zástupci

Význam

Velociovité nemají velký ekonomický význam, jsou však využívány lokálně. Smolnaté kmeny mnohých druhů slouží jako pochodně. Kmeny Vellozia sincorana jsou dokonce v brazilském státě Bahia prodávány na trzích. Ze stonků Vellozia furcata a V. glabra se zhotovují štětky sloužící k bílení domů. Suché stonky Vellozia glabra a V. compacta jsou v brazilském státě Minas Gerais sklízeny, vyváženy a používány k dekoračním účelům. Druh Vellozia canelinha je ve státě Bahia používán při léčení ledvinových a jaterních neduhů. Některé africké a brazilské druhy velociovitých byly zkoumány z hlediska léčby rakoviny.[3]

Některé druhy, např. Vellozia bahiana, jsou celkem zřídka pěstovány jako okrasné rostliny.[7] V českých botanických zahradách se velociovité téměř nepěstují. Jediný druh, Xerophyta elegans (syn. Talbotia elegans), je uváděn z horského skleníku Pražské botanické zahrady v Tróji.[8]

Přehled rodů

Acanthochlamys, Barbacenia (včetně Burlemarxia, Pleurostima), Barbaceniopsis, Nanuza, Vellozia, Xerophyta (vč. Talbotia)[4]

Reference

  1. STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky)
  2. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J. The Families of Flowering Plants: Velloziaceae [online]. Dostupné online. (anglicky)
  3. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky)
  4. a b The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky)
  5. JI, Zhanhe; MEEROW, Alan W. Flora of China: Acanthochlamys [online]. Dostupné online. (anglicky)
  6. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)
  7. LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)
  8. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia autoři a editory
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CZ

Velociovité: Brief Summary ( чешки )

добавил wikipedia CZ

Velociovité (Velloziaceae) je čeleď jednoděložných rostlin z řádu pandánotvaré (Pandanales). Jsou to byliny i dřeviny se střídavými jednoduchými listy a nápadnými květy. Čeleď zahrnuje asi 250 druhů v 6 rodech. Je rozšířena v Jižní Americe, Africe, Madagaskaru, Arábii a v Číně. Ekonomický význam není velký, různé druhy však mají poměrně pestré lokální využití.

 src= Kresba Barbacenia tomentosa z první poloviny 19. století
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia autoři a editory
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia CZ

Velloziaceae ( германски )

добавил wikipedia DE
 src=
Talbotia elegans, Habitus und Blüten von der Seite, deutlich sichtbar ist der unterständige Fruchtknoten

Die Velloziaceae sind eine Pflanzenfamilie in der Ordnung der Schraubenbaumartigen (Pandanales). Die etwa zehn Gattungen mit etwa 250 Arten sind in den Tropen und Subtropen verbreitet, mit einem Zentrum der Artenvielfalt in Südamerika.

Beschreibung

Die Arten der Familie sind ausdauernde baumartige oder krautige Pflanzen. Wie alle Monokotyledonen haben sie kein sekundäres Dickenwachstum. Die wechselständig und spiralig angeordneten Laubblätter sind einfach. Sie sind mehr oder weniger xerophytisch. Der Blattrand ist glatt oder (stachlig) gezähnt.

Die Blüten stehen einzeln oder zu wenigen in Blütenständen zusammen. Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und dreizählig. Die sechs gleichgestalteten Blütenhüllblätter (Perigon) sind frei oder verwachsen. Pro Blüte gibt es 6 bis 66 Staubblätter vorhanden. Die drei Fruchtblätter sind zu einem unterständigen, synkarpen Fruchtknoten verwachsen. Es sind ein oder zwei Griffel vorhanden; wenn es einer ist dann kann der bis oben hin oder unterschiedlich weit verwachsen sein.

Sie bilden Kapselfrüchte. Die Samen enthalten Stärke.

Systematik und Verbreitung

Diese Familie mit einer Gondwana-Verbreitung kommt im paleotropischen und neotropischen Florenreich von den Subtropen bis zu den Tropen vor. Ihr disjunktes Areal umfasst das tropische Südamerika, Afrika, Arabien und Madagaskar. Nur jeweils eine Art kommt in China (Acanthochlamys bracteata), im Jemen sowie Saudi-Arabien (Xerophyta arabica) und etwa 30 Arten kommen in Afrika sowie Madagaskar vor. Alle anderen Arten kommen in Südamerika vor, wobei nur eine davon (Vellozia tubiflora) bis Mittelamerika (Panama) reicht.

Die Familie der Velloziaceae wird in zwei Unterfamilien und zehn Gattungen[1] mit etwa 240 Arten gegliedert:[2]

  • Unterfamilie Vellozioideae N.L.Menezes: Sie enthält etwa neun Gattungen[1] mit etwa 239 Arten:
    • Aylthonia N.L.Menezes: Sie werden von manchen Autoren zu Barbacenia gestellt.[2]
    • Barbacenia Vand.: Die etwa 110 Arten sind hauptsächlich in Brasilien (überwiegend im Zentrum und Osten) und nur Barbacenia celiae ist auch in Venezuela verbreitet.[2]
    • Barbaceniopsis L.B.Sm.: Die etwa vier Arten kommen im nordwestlichen Argentinien, Bolivien und Peru vor.[2]
    • Burlemarxia N.L.Menezes & Semir: Sie werden von manchen Autoren zu Barbacenia gestellt.[2] Sie enthält nur drei Arten, die in Brasilien vorkommen.[2]
    • Nanuza L.B.Sm. & Ayensu: Die etwa drei Arten kommen im östlichen Brasilien vor.[2]
    • Pleurostima Raf.: Die etwa 12 Arten sind im tropischen Südamerika verbreitet. Sie werden auch von manchen Autoren zu Barbacenia gestellt.[2]
    • Talbotia Balf. (Syn.: TalbotiopsisL.B.Sm.): Die Gattung wird von manchen Autoren zu Xerophyta gestellt.[2] Sie enthält nur eine Art:
    • Vellozia Vand.: Die etwa 132 Arten in sind in Bolivien, Brasilien (hauptsächlich im Zentrum und Osten), Kolumbien, Guyana, Venezuela und Panama weitverbreitet.[2]
    • Xerophyta Juss.: Die etwa 57 Arten sind im tropischen und südlichen Afrika, in Madagaskar (drei Arten kommen nur dort vor) und auf der Arabischen Halbinsel verbreitet.[2]
  • Unterfamilie Acanthochlamydoideae (Syn.: Acanthochlamydaceae): Sie enthält nur eine monotypische Gattung:
    • Acanthochlamys P.C.Kao: Sie enthält nur eine Art:
      • Acanthochlamys bracteata P.C.Kao: Sie gedeiht in Höhenlagen zwischen 2700 und 3500 Metern nur in der chinesischen Provinz westliches Sichuan sowie im östlichen Teil des autonomen Gebietes Tibet.[2]

Illustrationen

Vellozia-Arten:

Quellen

  • Die Familie der Velloziaceae bei der APWebsite. (Abschnitte Systematik und Beschreibung)
  • Beschreibung der Familie der Velloziaceae bei DELTA. (Abschnitt Beschreibung)
  • Renato de Mello-Silva: Velloziaceae, In: N. Smith, S. A. Mori, A. Henderson, D. W. Stevenson & S. V. Heald: Flowering plants of the neotropics, S. 490–491, Princeton University Press, 2004.
  • Renato de Mello-Silva: Morphological analysis, phylogenies and classification in Velloziaceae, In: Botanical Journal of the Linnean Society, Volume 148, Issue 2, 2005, S. 157–173. Volltext-PDF. (Abschnitte Systematik und Beschreibung)
  • Renato de Mello-Silva: Three new Combinations in Barbacenia (Velloziaceae), Neodiversity, Volume 3, 1–2, 2008: Volltext-PDF.
  • Renato de Mello-Silva, 2009: Neotropical Velloziaceae bei Neotropikey.
  • Renato Mello-Silva, Déborah Yara A. C. Santos, Maria Luiza F. Salatino, Lucimar B. Motta, Marina B. Cattai, Denise Sasaki, Juliana Lovo, Patrícia B. Pita, Cintia Rocini, Cristiane D. N. Rodrigues, Mehdi Zarrei & Mark W. Chase: Five vicarious genera from Gondwana: the Velloziaceae as shown by molecules and morphology, In: Annals of Botany, Volume 108, Issue 1, S. 87–102. doi:10.1093/aob/mcr107 (Abschnitte Systematik und Verbreitung)

Einzelnachweise

  1. a b Velloziaceae im Germplasm Resources Information Network (GRIN), USDA, ARS, National Genetic Resources Program. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland. Abgerufen am 19. August 2013.
  2. a b c d e f g h i j k l m Rafaël Govaerts (Hrsg.): Velloziaceae. In: World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) – The Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, abgerufen am 5. Juni 2020.

Weblinks

 src=
– Sammlung von Bildern, Videos und Audiodateien
 title=
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia DE

Velloziaceae: Brief Summary ( германски )

добавил wikipedia DE
 src= Talbotia elegans, Habitus und Blüten von der Seite, deutlich sichtbar ist der unterständige Fruchtknoten  src= Xerophyta viscosa

Die Velloziaceae sind eine Pflanzenfamilie in der Ordnung der Schraubenbaumartigen (Pandanales). Die etwa zehn Gattungen mit etwa 250 Arten sind in den Tropen und Subtropen verbreitet, mit einem Zentrum der Artenvielfalt in Südamerika.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia DE

Velloziaceae ( англиски )

добавил wikipedia EN

Velloziaceae is a family of monocotyledonous flowering plants. The APG II system, of 2003 (unchanged from the APG system, 1998), also recognizes this family, and assigns it to the order Pandanales.

Relationships and evolution

By contrast to other members of Pandanales the family demonstrates stricter flower morphology. Despite that, the flower structure is still quite variable and with a lot of specifics. Thus morphological analyses are not able to uncover realistic phylogenetical relationships neither appropriate taxonomy. Embryological development places the family among the amaryllids while the composition of the ovary puts it near the distinct Hypoxidaceae. However, a study regarding the pollen structure in two genera from Velloziaceae was found to be an important character and suggests some correlation but this is still a variable trait.

Molecular analyses[2] recognize five distinct genera (by including Talbotia in Xerophyta and Nanuza in Vellozia thus forming two sister groups) and show that the monotypic genus Acanthochlamys is sister to the rest of the members. The family originated in Gondwana. The crown group is dated to be very young - 14 Mya (Mid Neogene) but the stem group was found to be much older - 108 Mya (Mid Cretaceous).[3] Velloziaceae has a total of 306 known species.[4]

Velloziaceae Asian clade

Acanthochlamys

African clade

Talbotia

Xerophyta

South American clade

Barbacenia

Barbaceniopsis

Vellozia

Nanuza

Distribution and ecology

Members of Velloziaceae are distributed both in the Old and the New world. Genera as Vellozia, Nanuza and Barbacenia are found in South America (Brazil, Cerrado). Xerophyta and Talbotia are growing across Africa. Plants from the family are also found in Madagascar and the southern part of the Arabian peninsula. One distinct species (Acanthochlamys bracteata) is restricted to China as the only member found in Asia.

Velloziaceae includes different xerophytes inhabiting open and dry habitats.[5] These plants exhibit various adaptations against desiccation as for example less-densely distributed stomata, decreased surface area by the use of developed furrows (as in many cacti) and expansive leaf sheets that cover the stem or the aerial roots until they grow long enough to reach the ground level. In some members these sheaths are able to create a microclimate that sustains the roots by keeping a constant level of moisture.

Flowers

In the majority of Velloziaceae flowers are single or sometimes collected in bracts. There is no definite flowering period. They[6] are hypanthium-forming, sometimes papillate at their base or smooth, mostly white, creme or colored in different shades of purple although species with yellow, orange or red flowers also exist. Despite stricter, their structure is quite variable in some aspects (the number and structure of stamens varies at very high rate) as in other members of Pandanales. Tepals are six. The ovary is divided into three chambers with many ovules developed in them. Pistil and Stigma are also divided into three parts.

Pollen and pollination

Examination with scanning electron microscope uncovers that one of the distinctive characteristics of the family is the structure[7] of the pollen. Its shape and composition are distinctive. For example, in Barbacenia pollen grains are singular and represent simple monads with ellipsoidal shape and one aperture. In Vellozia the grains are tetragonal (organized in tetrads) and non-apperturate. The size of pollen in Barbacenia is around half the size of that of Vellozia. However, the structure of the exine (pollen's envelopment) is a trait shared by the members of Velloziaceae. It is composed of many reticulations which in many cases may be described as vermiform. In some species, such as Vellozia abietina, the pollen wall does not fit this description, lacking any surface reticulations.

Vellozia with a visiting pollinator

Both cross and self pollination are observed inside the family, and the process is accomplished in various manners. Pollinators of Vellozia include the common honeybee (Apis mellifera) and different species of solitary bees as Megachile curvipes, Psaenythia sp. and Augochlora metallica. The reward is pollen which is much more abundant than nectar. Nectar in the genus contains very low concentration of sugars. Bees use the three lobed stigma as a landing platform, and visually orient towards it. When the tepals are removed, bees will visit the flowers, but when the stigma is removed, no pollinators are recorded. It was found that hummingbirds visit these plants despite the diluted composition of nectar. Barbacenia differs in that its nectar is more abundant than its pollen. The pollen is probably taken by carpenter ants but whether ants are successful pollinators is not known. Pollen grains in Barbacenia are smaller, and these insects may be able to carry them and leave some on the stigma while they are searching for nectar.

Fruits and seeds

Fruits and seeds[5] of these plants appear in large variety of shapes and sizes which demonstrate adaptations enhancing dispersal. Such adaptations include the development of bristles or hooks (Talbotia elegans) that cover the seed capsule. This allows attachment to animals, making the seeds able to travel long distances. Another characteristic is that the capsule is sticky, which also helps it to attach.

References

  1. ^ Angiosperm Phylogeny Group (2009). "An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG III". Botanical Journal of the Linnean Society. 161 (2): 105–121. doi:10.1111/j.1095-8339.2009.00996.x.
  2. ^ "Five vicarious genera from Gondwana: the Velloziaceae as shown by molecules and morphology | Annals of Botany | Oxford Academic".
  3. ^ "Archived copy" (PDF). Archived from the original (PDF) on 2012-03-19. Retrieved 2012-06-22.{{cite web}}: CS1 maint: archived copy as title (link)
  4. ^ Christenhusz, M. J. M. & Byng, J. W. (2016). "The number of known plants species in the world and its annual increase". Phytotaxa. Magnolia Press. 261 (3): 201–217. doi:10.11646/phytotaxa.261.3.1.
  5. ^ a b https://www3.hhu.de/biodidaktik/Exkursionen/Brasil_doku/downloads/vellozia.pdf
  6. ^ "Angiosperm Families - Velloziaceae Endl". Archived from the original on 2006-02-02.
  7. ^ Ayensu, E. S. (1972). "BioStor-Lite". Proceedings of the Biological Society of Washington. 85: 469–480.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia authors and editors
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia EN

Velloziaceae: Brief Summary ( англиски )

добавил wikipedia EN

Velloziaceae is a family of monocotyledonous flowering plants. The APG II system, of 2003 (unchanged from the APG system, 1998), also recognizes this family, and assigns it to the order Pandanales.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia authors and editors
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia EN

Velloziaceae ( шпански; кастиљски )

добавил wikipedia ES

Las velloziáceas (nombre científico Velloziaceae) son una familia de plantas monocotiledóneas, xeromórficas y a veces arborescentes (pero el "tronco" está hecho principalmente por raíces adventicias), pueden ser reconocidas por sus hojas trísticas con bases persistentes y márgenes espinosos. Las inflorescencias son terminales, si bien muchas veces parecen axilares, y muchas veces son de una sola flor. Las flores son más bien grandes con tépalos petaloideos y un largo estilo, puede haber una corona, y los estambres pueden ser muchos. La velloziácea basal es Acanthochlamys bracteata, que es bastante diferente del resto: es una hierba rizomatosa y cespitosa con hojas espiraladas con lígula basal rodeando el tallo. El escapo de la inflorescencia tiene una anatomía muy distintiva, "como una hoja envainando un rizoma". La especie está distribuida en el sudeste del Tíbet y el sudoeste de China. El resto de las especies están distribuidas en el centro de Sudamérica y el centro y sur de África (incluyendo a Madagascar, y llegando también a Arabia).

La familia es reconocida por sistemas de clasificación modernos como el sistema de clasificación APG III (2009[2]​) y el APWeb (2001 en adelante[3]​), en donde después de los análisis moleculares de ADN se determinó que pertenecía sin lugar a dudas al orden Pandanales. Sin embargo, debido a su parecido superficial a veces se las asoció con las bromeliáceas.

Taxonomía

Introducción teórica en Taxonomía
Véase también Filogenia

La familia fue reconocida por el APG III (2009[2]​), el Linear APG III (2009[1]​) le asignó el número de familia 48. La familia ya había sido reconocida por el APG II (2003[4]​).

La lista de géneros, según el APWeb[3]​ (visitado en enero del 2009):

Géneros antiguos que son sinónimos de otros taxones, según el APWeb[3]​ (visitado en enero del 2009):

Sinónimo de la familia, según el APWeb[3]​ (visitado en enero del 2009): Acanthochlamydaceae P. C. Kao

Referencias

  1. a b Elspeth Haston, James E. Richardson, Peter F. Stevens, Mark W. Chase, David J. Harris. The Linear Angiosperm Phylogeny Group (LAPG) III: a linear sequence of the families in APG III Botanical Journal of the Linnean Society, Vol. 161, No. 2. (2009), pp. 128-131. doi:10.1111/j.1095-8339.2009.01000.x Key: citeulike:6006207 pdf: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1095-8339.2009.01000.x/pdf
  2. a b The Angiosperm Phylogeny Group III ("APG III", en orden alfabético: Brigitta Bremer, Kåre Bremer, Mark W. Chase, Michael F. Fay, James L. Reveal, Douglas E. Soltis, Pamela S. Soltis y Peter F. Stevens, además colaboraron Arne A. Anderberg, Michael J. Moore, Richard G. Olmstead, Paula J. Rudall, Kenneth J. Sytsma, David C. Tank, Kenneth Wurdack, Jenny Q.-Y. Xiang y Sue Zmarzty) (2009). «An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG III.» (pdf). Botanical Journal of the Linnean Society (161): 105-121. Archivado desde el original el 25 de mayo de 2017.
  3. a b c d Stevens, P. F. (2001 en adelante). «Angiosperm Phylogeny Website (Versión 9, junio del 2008, y actualizado desde entonces)» (en inglés). Consultado el 15 de enero de 2009.
  4. APG II (2003). «An Update of the Angiosperm Phylogeny Group Classification for the orders and families of flowering plants: APG II.» (pdf). Botanical Journal of the Linnean Society (141): 399-436. Consultado el 12 de enero de 2009.

 title=
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autores y editores de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia ES

Velloziaceae: Brief Summary ( шпански; кастиљски )

добавил wikipedia ES

Las velloziáceas (nombre científico Velloziaceae) son una familia de plantas monocotiledóneas, xeromórficas y a veces arborescentes (pero el "tronco" está hecho principalmente por raíces adventicias), pueden ser reconocidas por sus hojas trísticas con bases persistentes y márgenes espinosos. Las inflorescencias son terminales, si bien muchas veces parecen axilares, y muchas veces son de una sola flor. Las flores son más bien grandes con tépalos petaloideos y un largo estilo, puede haber una corona, y los estambres pueden ser muchos. La velloziácea basal es Acanthochlamys bracteata, que es bastante diferente del resto: es una hierba rizomatosa y cespitosa con hojas espiraladas con lígula basal rodeando el tallo. El escapo de la inflorescencia tiene una anatomía muy distintiva, "como una hoja envainando un rizoma". La especie está distribuida en el sudeste del Tíbet y el sudoeste de China. El resto de las especies están distribuidas en el centro de Sudamérica y el centro y sur de África (incluyendo a Madagascar, y llegando también a Arabia).

La familia es reconocida por sistemas de clasificación modernos como el sistema de clasificación APG III (2009​) y el APWeb (2001 en adelante​), en donde después de los análisis moleculares de ADN se determinó que pertenecía sin lugar a dudas al orden Pandanales. Sin embargo, debido a su parecido superficial a veces se las asoció con las bromeliáceas.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autores y editores de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia ES

Lumokkikasvit ( фински )

добавил wikipedia FI

Lumokkikasvit (Velloziaceae) on enimmäkseen trooppinen kasviheimo koppisiemenisten lahkossa Pandanales. Heimoon kuuluvat mm. lumokit (Vellozia) ja toivukit (Xerophyta).[1]

Tuntomerkit

Lumokkikasvit ovat kuiviin kasvupaikkoihin sopeutuneita kserofyyttejä, joilla on putkiloita myös varsissa ja lehdissä (yksisirkkaisilla niitä on yleensä vain juurissa) ja joiden varren kuoriosa (korteksi) on jakautunut kolmeen syysoluesiintymien jakamaan vyöhykkeeseen. Kasvit ovat ainavihantia, joskus puumaisia, joskin runko muodostuu pääasiassa versojuurista. Lehdet sijaitsevat tavallisesti kolmena rivinä, ovat piikkireunaisia ja niiden kuihduttua kannat jäävät jäljelle varteen. Kookkaat kukat sijaitsevat näennäisesti lehtihankoihin kiinnittyvissä kukinnoissa (lienevät oikeasti terminaalisia); usein kukinto on surkastunut yksikukkaiseksi. Kehälehdet ovat violetinvärisiä ja terälehtimäisiä, ja kukassa voi olla myös lisäteriö. Kukkapohjus on maljamainen; sen reunaan heteet kiinnittyvät. Sikiäin on kehänalainen ja siinä on kaksiosaiset, varrelliset ja pallomaiset istukat, joissa on paljon siemenaiheita. Vartalo on pitkä. Hedelmä on selkäluomaisesti avautuva. Siemenessä on proteiinipitoista aleuronisolukkoa ja tärkkelyspitoinen endospermi (tilannen muistuttaa heinäkasvien jyvää).[2]

Levinneisyys

Lumokkikasvien kotiseutua ovat Etelä-Afrikka, Afrikka, Madagaskar ja Arabian niemimaan lounaisosa. Lisäksi on yksi laji Kiinassa.[3]

Luokittelu

Lumokkikasvien heimossa on viisi sukua ja 240 lajia. Alaheimoja erotetaan kaksi.[4]

Alaheimo 1. Acanthochlamydoideae P. C. Kao

Acanthochlamys bracteata on alaheimonsa ainoa laji. Se kasvaa Tiibetin kaakkoisosassa ja Lounais-Kiinassa ja on juurakollinen ja vanallinen ruoho. Lehdet kiinnittyvät vanaan kierteisesti ja niissä on vain yksi johtojänne ja kookas tyvikieleke, joka ympäröi varren. Vanan päähän kehittyy kukinto, joka kerrainnainen: osakukinnot ovat mykerömäisiä. Kehälehdet ovat yhtyneitä, heteenponnet ja palhot lyhyitä. Siemenessä on kookas tai keskikokoinen alkio. [5]

Alaheimo 2. Vellozioideae Rendle

Kasvit ovat puu- tai ruohovartisia, ja niiden jälkijuuret kasvavat usein pysyvien lehtikantojen läpi. Kasvit ovat karvaisia. Lehdet sijaitsevat kolmena rivinä ja niissä on vahva keskisuoni ja tavallisesti piikkiset reunat. Kukinto on usein surkastunut yksikukkaiseksi. Kukkapohjus voi olla maljamainen ja kehälehdet ovat enimmäkseen erillisiä ja väriltään violetteja. Heteitä on kuusi tai enemmän; niiden palhot ovat lieriömäisiä ja ponnet pitkiä. Sikiäimessä on mesiäisiä, ja luotit ovat kookkaita, pystyjä tai siirottavia, pallomaisia. Hedelmä on toisinaan reikäluomainen. Siemenessä on keskikokoinen tai lyhyt alkio.[6]

Alaheimossa on neljä sukua ja 240 lajia, jotka kasvavat Etelä-Amerikassa, Afrikassa, Madagaskarissa ja Arabian niemimaan lounaisosassa.[7]

Suvut

Lumokkikasveihin kuuluvat seuraavat suvut:[8]

  • Acanthochlamys P.C.Kao
  • Aylthonia N.L.Menezes
  • Barbacenia Vand.
  • Barbaceniopsis L.B.Sm.
  • Burlemarxia N.L.Menezes & Semir
  • Nanuza L.B.Sm. & Ayensu
  • Pleurostima Raf.
  • Talbotia Balf.
  • Vellozia Vand. – lumokit
  • Xerophyta Juss. – toivukit

Kuvia

Lähteet

Viitteet

  1. http://finto.fi/kassu/fi/page/?uri=http%3A%2F%2Fwww.yso.fi%2Fonto%2Fkassu%2Fk102376
  2. Stevens (2001-), viittaus 22.2.2015
  3. Stevens (2001-), viittaus 22.2.2015
  4. Stevens (2001-), viittaus 22.2.2015
  5. Stevens (2001-), viittaus 22.2.2015
  6. Stevens (2001-), viittaus 22.2.2015
  7. Stevens (2001-), viittaus 22.2.2015
  8. http://data.kew.org/cgi-bin/vpfg1992/genlist.pl?VELLOZIACEAE

Aiheesta muualla

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedian tekijät ja toimittajat
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia FI

Lumokkikasvit: Brief Summary ( фински )

добавил wikipedia FI

Lumokkikasvit (Velloziaceae) on enimmäkseen trooppinen kasviheimo koppisiemenisten lahkossa Pandanales. Heimoon kuuluvat mm. lumokit (Vellozia) ja toivukit (Xerophyta).

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedian tekijät ja toimittajat
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia FI

Velloziaceae ( француски )

добавил wikipedia FR

La famille des Velloziacées regroupe des plantes monocotylédones ; elle comprend 270 espèces réparties en 7 genres : Acanthochlamys, Aylethonia, Barbacenia, Barbaceniopsis, Burlemarxia, Vellozia, Xerophyta. Ce sont des plantes arborescentes, des arbustes ou des plantes herbacées pérennes, à division dichotomique, plus ou moins xérophytes, des régions tropicales d'Amérique du Sud, d'Afrique, de Madagascar et d'Arabie.

Étymologie

Le nom vient du genre Vellozia qui fut donné en l'honneur du botaniste brésilien Joaquim Vellozo de Miranda (1733-1815)[1],[2] premier disciple du naturaliste italien Domenico Agostino Vandelli (1732-1816). Miranda récolta de nombreuses spécimens de plantes lors d'un voyage d'exploration scientifique au Brésil entre 1779 et 1799 dans la région de Minas Gerais[3].

Classification

La classification phylogénétique place aujourd'hui cette famille dans l'ordre des Pandanales.

Liste des genres

Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (15 avr. 2010)[4] :

Selon Angiosperm Phylogeny Website (17 mai 2010)[5] et NCBI (15 avr. 2010)[6] :

Selon DELTA Angio (15 avr. 2010)[7] :

Liste des espèces

Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (15 avr. 2010)[4] :

Selon NCBI (15 avr. 2010)[6] :

Notes et références

  1. André Trombeta, « Joaquim Vellozo de Miranda », sur https://sites.google.com/a/neglectedscience.com/neglectedscience-1/, 2011 (consulté le 12 novembre 2020)
  2. Joaquim Vellozo a un homonyme contemporain José Mariano de Conceição Vellozo (1742–1811) lui aussi botaniste brésilien
  3. Mathieu L. GARDÈRE, Maria Cristina DUARTE, Pedro L. R. MORAES, Serge MULLER et Maria M. ROMEIRAS, « L’expédition scientifique de João da Silva Feijó aux îles du Cap Vert (1783-1796) et les tribulations de son herbier », Adansonia, vol. 41, no 12,‎ 2019, p. 46 (ISSN , e-ISSN , lire en ligne, consulté le 12 novembre 2020)
  4. a et b WCSP. World Checklist of Selected Plant Families. Facilitated by the Royal Botanic Gardens, Kew. Published on the Internet ; http://wcsp.science.kew.org/, consulté le 15 avr. 2010
  5. Stevens, P. F. (2001 onwards). Angiosperm Phylogeny Website. Version 14, July 2017 [and more or less continuously updated since]." will do. http://www.mobot.org/MOBOT/research/APweb/, consulté le 17 mai 2010
  6. a et b NCBI, consulté le 15 avr. 2010
  7. DELTA Angio, consulté le 15 avr. 2010

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia FR

Velloziaceae: Brief Summary ( француски )

добавил wikipedia FR

La famille des Velloziacées regroupe des plantes monocotylédones ; elle comprend 270 espèces réparties en 7 genres : Acanthochlamys, Aylethonia, Barbacenia, Barbaceniopsis, Burlemarxia, Vellozia, Xerophyta. Ce sont des plantes arborescentes, des arbustes ou des plantes herbacées pérennes, à division dichotomique, plus ou moins xérophytes, des régions tropicales d'Amérique du Sud, d'Afrique, de Madagascar et d'Arabie.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia FR

Velloziaceae ( хрватски )

добавил wikipedia hr Croatian

Velloziaceae, velocijevke su biljna porodica u redu pandanolike koja je ime dobila po rodu velocija (Vellozia). Velocije su rod od 130 vrsta zimzelenih trajnica i grmova, a porodicu čini još 5 drugih rodova. Ukupan broj vrsta je preko 300.[1]

Rodovi

  1. Genus Acanthochlamys
  2. Genus Barbacenia
  3. Genus Barbaceniopsis
  4. Genus Nanuza
  5. Genus Vellozia
  6. Genus Xerophyta
Logotip Zajedničkog poslužitelja
Na Zajedničkom poslužitelju postoje datoteke vezane uz: Velloziaceae
Logotip Wikivrsta
Wikivrste imaju podatke o: Velloziaceae

Izvori

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autori i urednici Wikipedije
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia hr Croatian

Velloziaceae: Brief Summary ( хрватски )

добавил wikipedia hr Croatian

Velloziaceae, velocijevke su biljna porodica u redu pandanolike koja je ime dobila po rodu velocija (Vellozia). Velocije su rod od 130 vrsta zimzelenih trajnica i grmova, a porodicu čini još 5 drugih rodova. Ukupan broj vrsta je preko 300.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autori i urednici Wikipedije
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia hr Croatian

Velloziaceae ( индонезиски )

добавил wikipedia ID

Velloziaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut sistem klasifikasi APG II suku ini termasuk ke dalam bangsa Pandanales, klad Monokotil.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Penulis dan editor Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia ID

Velloziaceae: Brief Summary ( индонезиски )

добавил wikipedia ID

Velloziaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut sistem klasifikasi APG II suku ini termasuk ke dalam bangsa Pandanales, klad Monokotil.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Penulis dan editor Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia ID

Velloziaceae ( италијански )

добавил wikipedia IT

Velloziaceae J.Agardh è una famiglia di angiosperme monocotiledoni dell'ordine Pandanales.[1]

Descrizione

Fiori

Nella maggior parte delle Velloziacee i fiori sono singoli o talvolta raccolti in brattee. Non esiste un periodo di fioritura definito. Sono a forma di ipantio[2], a volte papillati alla base o lisci, per lo più bianchi, crema o colorati in diverse tonalità di viola sebbene esistano anche specie con fiori gialli, arancioni o rossi. Nonostante siano più rigidi, la loro struttura è abbastanza variabile in alcuni aspetti (il numero e la struttura degli stami varia a un ritmo molto elevato) come in altri membri di Pandanales. I tepali sono sei. L'ovaio è diviso in tre camere con molti ovuli sviluppati in esse. I pistilli e lo stigma sono anche divisi in tre parti.

Un'altra caratteristica di questa famiglia è la longevità dei fiori. La maggior parte delle angiosperme esibiscono un'età relativamente definita delle loro strutture floreali, che successivamente moriranno. Sono in grado di rimanere freschi per giorni fino a quando si verifica l'impollinazione innescando avvizzimento. Si suppone che ciò sia dovuto alla formazione di auxina o etilene.

Polline

L'esame al microscopio elettronico a scansione rivela che una delle caratteristiche distintive della famiglia è la struttura del polline.[3] La sua forma e composizione sono distintive. Ad esempio, in Barbacenia i granelli di polline sono singolari e rappresentano semplici monadi con forma ellissoidale e un'apertura. In Vellozia i grani sono tetragonali (organizzati in tetradi) e non pertinenti. La dimensione del polline in Barbacenia è circa la metà di quella di Vellozia. Tuttavia, la struttura dell'esine (involucro del polline) è un tratto condiviso dai membri della Velloziaceae. È composto da molte reticolazioni che in molti casi possono essere descritte come vermiformi. In alcune specie, come Vellozia abietina, l'involucro non corrisponde a questa descrizione, privo di reticolazioni superficiali.

Frutti e semi

I frutti e semi di queste piante appaiono in una grande varietà di forme e dimensioni, dimostrando molti adattamenti diversi che migliorano la dispersione[4]. Tali adattamenti includono lo sviluppo di setole o ganci (Xerophyta elegans) che coprono la capsula del seme. Ciò consente l'attaccamento agli animali rendendo i semi in grado di viaggiare su lunghe distanze. Un'altra caratteristica importante una capsula appiccicosa che aiuta anch'essa ad attaccarsi. Un tratto di particolare interesse per quanto riguarda la struttura del seme è la comparsa di uno strato aggiuntivo formato dall'interfaccia endospermale.

Biologia

Queste piante mostrano vari adattamenti contro l'essiccazione come ad esempio stomi distribuiti in modo meno denso, ridotta superficie con l'uso di solchi sviluppati (come in molti cactus) e lamine fogliari espansive che coprono lo stelo o le radici aeree fino a quando non crescono abbastanza a lungo da raggiungere il livello del suolo. In alcune specie queste foglie sono in grado di creare un microclima che sostiene le radici mantenendo un livello costante di umidità.

Impollinazione

 src=
Vellozia con un impollinatore in visita

Sia l'impollinazione crociata che l'autoimpollinazione sono osservate all'interno della famiglia e il processo è realizzato in vari modi. Gli impollinatori della Vellozia includono l'ape mellifera comune (Apis mellifera) e diverse specie di api solitarie come Megachile spp., Psaenythia spp. e Augochlora metallica.[4][5] La ricompensa è il polline che è molto più abbondante del nettare. Il nettare nel genere contiene una concentrazione molto bassa di zuccheri. Le api usano lo stigma trilobato come piattaforma di atterraggio e si orientano visivamente verso di esso. Quando i tepali vengono rimossi, le api visiteranno i fiori, ma quando lo stigma viene rimosso, non vengono registrati impollinatori.
È stato scoperto che i colibrì visitano queste piante nonostante la composizione diluita del nettare.[5][6] Barbacenia differisce in quanto il suo nettare è più abbondante del suo polline. Il polline viene probabilmente catturato dalle formiche dei carpentieri, ma non è noto se le formiche abbiano successo come impollinatori. I granuli di polline in Barbacenia sono più piccoli e questi insetti possono essere in grado di trasportarli e lasciarli sullo stigma mentre cercano il nettare. Tuttavia, anche su questo genere sono stati osservati colibrì.[7]

Distribuzione e habitat

Le specie della famiglia Velloziaceae sono distribuiti sia nel vecchio che nel nuovo mondo. I generi Vellozia, Nanuza, Barbacenia e Barbaceniopsis si trovano in Sud America (prevalentemente in Brasile); il genere Xerophyta è diffuso in tutta l'Africa, compreso il Madagascar ed è presente con una specie anche nella parte meridionale della penisola arabica; una sola specie (Acanthochlamys bracteata) è endemica della Cina ed è l'unica specie della famiglia trovata in Asia.[8]

Comprende diverse specie xerofile che abitano habitat aperti e secchi.[4]

Tassonomia

La famiglia Velloziaceae comprende 6 generi:[9]

Il sistema Cronquist classificava questa famiglia nell'ordine Liliales.[10]

Filogenesi

Lo sviluppo embriologico della famiglia ricorda quello delle Amaryllidaceae, mentre la morfologia tricamerata dell'ovario la avvicina alle Hypoxidaceae.[4] La famiglia dimostra una notevole variabilità nella morfologia dei fiori e pertanto le analisi morfologiche non sono in grado di indicare relazioni filogenetiche realistiche né tassonomia appropriata. Uno studio sulla struttura del polline in due generi di Velloziaceae ha evidenziato che la morfologia del polline possa essere un carattere tassonomico importante e suggerisce una correlazione, ma questo è ancora un tratto variabile.

Analisi molecolari riconoscono cinque generi distinti (includendo Talbotia in Xerophyta e Nanuza in Vellozia) e mostrano che il genere monospecifico Acanthochlamys è il sister group dell'insieme delle altre specie.[8]

La famiglia si è sviluppata in Gondwana. Il crown group è datato per essere molto giovane – (Neogene medio) 14 Ma (fa), ma lo stem group è risultato essere molto più vecchio – (Cretacico medio) 108 Ma (fa).[11]

Asian clade

Acanthochlamys

    African clade

Xerophyta (comprende Talbotia)

South American clade  

Barbacenia

     

Barbaceniopsis

     

Vellozia

   

Nanuza

           

Note

  1. ^ a b (EN) The Angiosperm Phylogeny Group, An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the ordines and families of flowering plants: APG IV, in Botanical Journal of the Linnean Society, vol. 181, n. 1, 2016, pp. 1–20.
  2. ^ (EN) Angiosperm families - Velloziaceae Endl., su www.delta-intkey.com. URL consultato il 13 settembre 2019.
  3. ^ (EN) Ayensu E.S., Studies On Pollen Morphology In The Velloziaceae, in Proceedings of The Biological Society of Washington, vol. 85, 1972, pp. 469–480. URL consultato il 13 settembre 2019.
  4. ^ a b c d (EN) Ayensu E.S., Biological and Morphological Aspects of the Velloziaceae (PDF), in Biotropica, vol. 5, n. 3, 1973, pp. 135-149.
  5. ^ a b (EN, ES) Jacobi C.M, Laboissiérè del Sarto M.C., Pollination of two species of Vellozia (Velloziaceae) from high-altitude quartzitic grasslands, Brazil, in Acta Bot. Bras., vol. 21, n. 2, 2007.
  6. ^ (EN) Sazima M., Sazima I., Hummingbird Pollination in Two Species of Vellozia (Liliiflorae: Velloziaceae) in Southeastern Brazil, in Plant Biology, vol. 103, n. 1, 1990, pp. 83-86.
  7. ^ (EN) Sazima M., Hummingbird Pollination of Barbacenia flava (Velloziaceae) in the Serra do Cipó, Minas Gerais, Brazil, in Flora, vol. 166, n. 3, 1977, pp. 239-247.
  8. ^ a b (EN) Mark W. Chase, Mehdi Zarrei e Cristiane D. N. Rodrigues, Five vicarious genera from Gondwana: the Velloziaceae as shown by molecules and morphology, in Annals of Botany, vol. 108, n. 1, 1º luglio 2011, pp. 87–102, DOI:10.1093/aob/mcr107. URL consultato il 13 settembre 2019.
  9. ^ (EN) Velloziaceae J.Agardh, su Plants of the World Online, Royal Botanic Gardens, Kew. URL consultato il 26 gennaio 2021.
  10. ^ (EN) Cronquist A., The evolution and classification of flowering plants, Bronx, NY, New York Botanical Garden, 1988.
  11. ^ (EN) Janssen T., Bremer K., The age of major monocot groups inferred from 800+ rbcL sequences, in Botanical Journal of the Linnean Society, vol. 146, n. 4, 2004, pp. 385-398.

 title=
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autori e redattori di Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia IT

Velloziaceae: Brief Summary ( италијански )

добавил wikipedia IT

Velloziaceae J.Agardh è una famiglia di angiosperme monocotiledoni dell'ordine Pandanales.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autori e redattori di Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia IT

Velloziaceae ( холандски; фламански )

добавил wikipedia NL

Velloziaceae is een botanische naam, voor een familie van eenzaadlobbige planten. Een familie onder deze naam wordt algemeen erkend door systemen van plantentaxonomie, en ook door het APG-systeem (1998) en het APG II-systeem (2003).

Het gaat om een niet al te grote familie van ruim een half dozijn genera, met als belangrijkste genera Barbacenia, Vellozia en Xerophyta.

De plaatsing in het Cronquist systeem (1981) was in de orde Liliales.

Externe links

Wikimedia Commons Zie de categorie Velloziaceae van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp.
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia-auteurs en -editors
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia NL

Velloziaceae: Brief Summary ( холандски; фламански )

добавил wikipedia NL

Velloziaceae is een botanische naam, voor een familie van eenzaadlobbige planten. Een familie onder deze naam wordt algemeen erkend door systemen van plantentaxonomie, en ook door het APG-systeem (1998) en het APG II-systeem (2003).

Het gaat om een niet al te grote familie van ruim een half dozijn genera, met als belangrijkste genera Barbacenia, Vellozia en Xerophyta.

De plaatsing in het Cronquist systeem (1981) was in de orde Liliales.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia-auteurs en -editors
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia NL

Velloziaceae ( норвешки )

добавил wikipedia NO

Velloziaceae er en plantefamilie i ordenen Pandanales, bestående av trær, busker og urter med 7-9 slekter og anslått 270 arter. De vokser i tropene i alle verdensdeler, særlig i Sør-Amerika, Afrika, Madagaskar og Arabia.

Slekter

Det er 7-9 slekter i familien, som omfatter:

Eksterne lenker

botanikkstubbDenne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den.
Det finnes mer utfyllende artikkel/artikler på .
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia forfattere og redaktører
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia NO

Velloziaceae: Brief Summary ( норвешки )

добавил wikipedia NO

Velloziaceae er en plantefamilie i ordenen Pandanales, bestående av trær, busker og urter med 7-9 slekter og anslått 270 arter. De vokser i tropene i alle verdensdeler, særlig i Sør-Amerika, Afrika, Madagaskar og Arabia.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia forfattere og redaktører
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia NO

Velloziaceae ( полски )

добавил wikipedia POL
Commons Multimedia w Wikimedia Commons

Velloziaceaerodzina roślin z rzędu pandanowców. Wyróżnia się w niej 7[3]–8[4] rodzajów liczących ok. 240[1]–250[4] gatunków. Rośliny z tej rodziny rosną niemal wyłącznie na siedliskach skrajnie suchych[4].

Rozmieszczenie geograficzne

Jedyny przedstawiciel podrodziny Acanthochlamydoideae występuje w południowych Chinach. Większość pozostałych roślin z tej rodziny występuje w Ameryce Południowej na obszarach na południe od Amazonia. Tylko jeden gatunek rośnie w północno-zachodnim krańcu Ameryki Południowej. W Afryce na południe od Sahary, w zachodnim Madagaskarze, na południowym krańcu Półwyspu Arabskiego rosną przedstawiciele dwóch rodzajów – Xerophyta i Barbacenia[5][1][4].

 src=
Xerophyta viscosa

Morfologia

Pokrój
Kserofityczne byliny i rośliny krzewiaste o drewniejącym pędzie. Rośliny te wyróżniają się charakterystyczną budową pędu. Proste lub widlasto rozgałęziające się łodygi są cienkie, ale okrywają je twardniejące podstawy liści. W dodatku wyrastające z wyższych partii łodygi korzenie przybyszowe rosną w dół, przerywając blaszki liście i tworząc szczelny płaszcz otaczający pęd[4]. W efekcie tak zbudowane pędy osiągają grubość do 15 cm[5].
Liście
Ułożone spiralnie, skupiają się zwykle tylko na szczycie pędu. Równowąskie, twarde o trwałej nasadzie obejmującej łodygę. Całobrzegie lub kolczasto ząbkowane na brzegu[5][4].
Kwiaty
Promieniste, wyrastają pojedynczo lub w liczniejszych, luźnych skupieniach na szczycie pędu. W rodzaju Acanthochlamys kwiaty zebrane są po kilka w główki. Kwiaty są obupłciowe z wyjątkiem jednopłciowych w rodzaju Barbaceniopsis. Niezróżnicowany okwiat składa się z dwóch trójkrotnych okółków, których listki mają jaskrawe barwy od białych przez żółte, purpurowe do jaskrawo niebieskich. U niektórych gatunków listki te u podstawy są zrośnięte. Pręciki także rosną w dwóch okółkach po 3, przy czym u niektórych roślin rozdzielają się tworząc 6 pęczków liczących w sumie 18 do 66 pręcików[5]. Zalążnia jest dolna lub wpół dolna, składa się z 3 owocolistków[4].
Owoce
Torebki zawierające liczne, drobne nasiona. Torebki pękają wzdłuż szwu górnego lub nieregularnie wysypując nasiona roznoszone przez wiatr[5]. Nasiona zawierają drobny zarodek otoczone twardym skrobiowym bielmem[4].

Systematyka

Pozycja systematyczna według Angiosperm Phylogeny Website (aktualizowany system APG IV z 2016)[1]
pandanowce

Velloziaceae



tryurydowate Triuridaceae




Stemonaceae




pandanowate Pandanaceae



okolnicowate Cyclanthaceae





Podział[3]

Zastosowanie

Niektóre gatunki są uprawiane jako ozdobne (np. pochodzące z Afryki południowej rośliny z rodzaju Barbacenia[5]). Czasem pędy niektórych gatunków wykorzystywane są jako pochodnie lub robi się z nich pędzle[4].

Przypisy

  1. a b c d Stevens P.F.: Angiosperm Phylogeny Website (ang.). 2001–. [dostęp 2016-01-23].
  2. a b James Reveal: Indices Nominum Supragenericorum Plantarum Vascularium (ang.). [dostęp 2010-12-12].
  3. a b World Checklist of Selected Plant Families (ang.). Kew Gardens. [dostęp 2011-02-18].
  4. a b c d e f g h i Heywood V.H., Brummitt R.K., Culham A., Seberg O.: Flowering plant families of the world. Ontario: Firely Books, 2007, s. 406. ISBN 1-55407-206-9.
  5. a b c d e f Rośliny kwiatowe. Warszawa: Muza S.A., 1998, s. 421-422, seria: Wielka Encyklopedia Przyrody. ISBN 83-7079-779-2.
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia POL

Velloziaceae: Brief Summary ( полски )

добавил wikipedia POL

Velloziaceae – rodzina roślin z rzędu pandanowców. Wyróżnia się w niej 7–8 rodzajów liczących ok. 240–250 gatunków. Rośliny z tej rodziny rosną niemal wyłącznie na siedliskach skrajnie suchych.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia POL

Velloziaceae ( португалски )

добавил wikipedia PT

Velloziaceae é uma família de angiospermas monocotiledôneas nativas e não endêmicas do Brasil.[1] Ela pertence à ordem Pandanales, possuindo cerca de 250 espécies divididas em sete gêneros: Acanthochlamys, Barbacenia, Barbaceniopsis, Nanuza, Talbotia, Vellozia e Xerophyta.[2] Entre as espécies de Velloziaceae, a maioria ocorre na região neotropical, estando concentradas nos campos rupestres do Brasil[3], enquanto o restante está distribuído entre África, península arábica e China, as duas últimas com apenas uma espécie cada.[4]

Entre as espécies de Vellozia, destaca-se Vellozia squamata, popularmente conhecida como canela-de-ema, um arbusto com importância medicinal, podendo ser usada como anti-inflamatório, e importância ornamental.[5]

Lista de espécies brasileiras

No Brasil, ocorrem apenas os gêneros Vellozia e Barbacenia, com as seguintes espécies:[1]

  • Barbacenia andersonii L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia aurea L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia bahiana L.B.Sm.
  • Barbacenia beauverdii Damazio
  • Barbacenia bishopii L.B.Sm.
  • Barbacenia blackii L.B.Sm.
  • Barbacenia blanchetii Goethart & Henrard
  • Barbacenia brachycalyx Goethart & Henrard
  • Barbacenia brasiliensis Willd.
  • Barbacenia brevifolia Taub.
  • Barbacenia burlemarxii L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia celiae Maguire
  • Barbacenia chlorantha L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia coccinea Mart. ex Schult. & Schult.f.
  • Barbacenia contasana L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia culta L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia curviflora Goethart & Henrard
  • Barbacenia cyananthera L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia cylindrica L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia damaziana Beauverd
  • Barbacenia delicatula L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia ensifolia Mart. ex Schult. & Schult.f.
  • Barbacenia exscapa Mart.
  • Barbacenia fanniae (N.L.Menezes) Mello-Silva
  • Barbacenia filamentifera L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia flava Mart. ex Schult. & Schult.f.
  • Barbacenia flavida Goethart & Henrard
  • Barbacenia foliosa Goethart & Henrard
  • Barbacenia fulva Goethart & Henrard
  • Barbacenia gardneri Seub.
  • Barbacenia gaveensis Goethart & Henrard
  • Barbacenia gentianoides Taub. ex Goethart & Henrard
  • Barbacenia glabra Goethart & Henrard
  • Barbacenia glauca Mart. ex Schult. & Schult.f.
  • Barbacenia glaziovii Goethart & Henrard
  • Barbacenia globata Goethart & Henrard
  • Barbacenia glutinosa Goethart & Henrard
  • Barbacenia goethartii Henrard
  • Barbacenia gounelleana Beauverd
  • Barbacenia graciliflora L.B.Sm.
  • Barbacenia graminifolia L.B.Sm.
  • Barbacenia grisea L.B.Sm.
  • Barbacenia hatschbachii L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia hilairei Goethart & Henrard
  • Barbacenia hirtiflora Goethart & Henrard
  • Barbacenia ignea Mart. ex Schult. & Schult.f.
  • Barbacenia involucrata L.B.Sm.
  • Barbacenia irwiniana L.B.Sm.
  • Barbacenia itabirensis Goethart & Henrard
  • Barbacenia latifolia L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia leucopoda L.B.Sm.
  • Barbacenia lilacina Goethart & Henrard
  • Barbacenia lilacina Goethart & Henrard var. lilacina
  • Barbacenia lilacina var. pallidiflora Henrard
  • Barbacenia longiflora Mart.
  • Barbacenia longiscapa Goethart & Henrard
  • Barbacenia luzulifolia Mart. ex Schult. & Schult.f.
  • Barbacenia lymansmithii Mello-Silva & N.L.Menezes
  • Barbacenia macrantha Lem.
  • Barbacenia mantiqueirae Goethart & Henrard
  • Barbacenia markgrafii Schulze-Menz
  • Barbacenia minima L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia mollis Goethart & Henrard
  • Barbacenia mollis Goethart & Henrard var. mollis
  • Barbacenia mollis var. microphylla L.B.Sm.
  • Barbacenia nana L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia nanuzae L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia nigrimarginata L.B.Sm.
  • Barbacenia oxytepala Goethart & Henrard
  • Barbacenia pabstiana L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia pallida L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia paranaensis L.B.Sm.
  • Barbacenia piranga Mello-Silva
  • Barbacenia plantaginea L.B.Sm.
  • Barbacenia polyantha Goethart & Henrard
  • Barbacenia pulverulenta L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia pungens (N.L.Menezes & Semir) Mello-Silva
  • Barbacenia purpurea Hook.
  • Barbacenia rectifolia L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia reflexa L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia regis L.B.Sm.
  • Barbacenia riedeliana Goethart & Henrard
  • Barbacenia riparia (N.L.Menezes & Mello-Silva) Mello-Silva
  • Barbacenia rodriguesii (N.L.Menezes & Semir) Mello-Silva
  • Barbacenia rogieri T.Moore & Ayres
  • Barbacenia rubra L.B.Sm. Barbacenia rubrovirens Mart.
  • Barbacenia saxicola L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia schidigera Lem.
  • Barbacenia schwackei Goethart & Henrard
  • Barbacenia sellowii Goethart & Henrard
  • Barbacenia serracabralea Mello-Silva
  • Barbacenia sessiliflora L.B.Sm.
  • Barbacenia seubertiana Goethart & Henrard
  • Barbacenia spectabilis L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia spiralis L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia squamata Herb.
  • Barbacenia stenophylla Goethart & Henrard
  • Barbacenia tomentosa Mart.
  • Barbacenia trigona Goethart & Henrard
  • Barbacenia tuba Mello-Silva
  • Barbacenia umbrosa L.B.Sm. & Ayensu
  • Barbacenia vandellii Pohl ex Seub.
  • Barbacenia vellozioides Mello-Silva
  • Barbacenia williamsii L.B.Sm. Vellozia abietina Mart.
  • Vellozia alata L.B.Sm.
  • Vellozia albiflora Pohl
  • Vellozia aloifolia Mart.
  • Vellozia alutacea Pohl
  • Vellozia angustifolia Goethart & Henrard
  • Vellozia armata Mello-Silva
  • Vellozia asperula Mart.
  • Vellozia auriculata Mello-Silva & N.L.Menezes
  • Vellozia bahiana L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia barbaceniifolia Seub.
  • Vellozia barbata Goethart & Henrard
  • Vellozia bicarinata L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia blanchetiana L.B.Sm.
  • Vellozia brachypoda L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia bradei Schulze-Menz
  • Vellozia brevifolia Seub.
  • Vellozia breviscapa Mart. ex Schult. & Schult.f.
  • Vellozia bulbosa L.B.Sm.
  • Vellozia caespitosa L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia candida J.C.Mikan
  • Vellozia canelinha Mello-Silva
  • Vellozia capiticola L.B.Sm.
  • Vellozia caput-ardeae L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia caruncularis Mart. ex Seub.
  • Vellozia caudata Mello-Silva
  • Vellozia ciliata L.B.Sm.
  • Vellozia cinerascens (Mart. ex Schult. & Schult.f.) Mart. ex Seub.
  • Vellozia compacta Mart. ex Schult. & Schult.f.
  • Vellozia costata L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia crinita Goethart & Henrard
  • Vellozia cryptantha Seub.
  • Vellozia dasypus Seub.
  • Vellozia decidua L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia declinans Goethart & Henrard
  • Vellozia echinata Goethart & Henrard
  • Vellozia epidendroides Mart. ex Schult. & Schult.f.
  • Vellozia everaldoi N.L.Meneezs
  • Vellozia exilis Goethart & Henrard
  • Vellozia fibrosa Goethart & Henrard
  • Vellozia filifolia (L.B.Sm.) Mello-Silva
  • Vellozia fimbriata Goethart & Henrard
  • Vellozia froesii L.B.Sm.
  • Vellozia fruticosa L.B.Sm.
  • Vellozia furcata L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia geotegens L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia gigantea N.L.Menezes & Mello-Silva
  • Vellozia giuliettiae N.L.Menezes & Mello-Silva
  • Vellozia glabra J.C.Mikan Vellozia glandulifera Goethart & Henrard
  • Vellozia glauca Pohl
  • Vellozia glochidea Pohl
  • Vellozia goiasensis L.B.Sm.
  • Vellozia graminea Pohl
  • Vellozia graomogolensis L.B.Sm.
  • Vellozia grisea Goethart & Henrard
  • Vellozia gurkenii L.B.Sm.
  • Vellozia hatschbachii L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia hemisphaerica Seub.
  • Vellozia hirsuta Goethart & Henrard
  • Vellozia hypoxoides L.B.Sm.
  • Vellozia intermedia Seub.
  • Vellozia jolyi L.B.Sm.
  • Vellozia laevis L.B.Sm.
  • Vellozia lilacina L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia linearis Mello-Silva
  • Vellozia luteola Mello-Silva & N.L.Menezes
  • Vellozia marcescens L.B.Sm.
  • Vellozia maxillarioides L.B.Sm.
  • Vellozia metzgerae L.B.Sm.
  • Vellozia minima Pohl
  • Vellozia nanuzae L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia nivea L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia nuda L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia obtecta Mello-Silva
  • Vellozia ornata Mart. ex Schult. & Schult.f.
  • Vellozia ornithophila Mello-Silva
  • Vellozia patens L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia peripherica Mello-Silva
  • Vellozia pilosa Goethart & Henrard
  • Vellozia piresiana L.B.Sm. Vellozia plicata Mart.
  • Vellozia prolifera Mello-Silva
  • Vellozia pterocarpa L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia pulchra L.B.Sm.
  • Vellozia pumila Goethart & Henrard
  • Vellozia punctulata Seub.
  • Vellozia pusilla Pohl
  • Vellozia ramosissima L.B.Sm.
  • Vellozia religiosa Mello-Silva & D.Sasaki
  • Vellozia resinosa Mart. ex Schult. & Schult.f.
  • Vellozia scabrosa L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia sellowii Seub.
  • Vellozia semirii Mello-Silva & N.L.Menezes
  • Vellozia sessilis L.B.Sm. ex Mello-Silva
  • Vellozia seubertiana Goethart & Henrard
  • Vellozia sincorana L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia spiralis L.B.Sm.
  • Vellozia squalida Mart. ex Schult. & Schult.f.
  • Vellozia squamata Pohl
  • Vellozia stellata L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia stenocarpa Mello-Silva
  • Vellozia stipitata L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia strangii L.B.Sm. ex Mello-Silva
  • Vellozia streptophylla L.B.Sm.
  • Vellozia subalata L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia subscabra J.C.Mikan
  • Vellozia sulphurea Pohl
  • Vellozia swallenii L.B.Sm.
  • Vellozia taxifolia (Mart. ex Schult. & Schult.f.) Mart. ex Seub.
  • Vellozia teres L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia tillandsioides Mello-Silva
  • Vellozia tomeana L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia tomentosa Pohl
  • Vellozia torquata L.B.Sm. & Ayensu
  • Vellozia tragacantha (Mart. ex Schult. & Schult.f.) Mart. ex Seub.
  • Vellozia tubiflora (A.Rich.) Kunth
  • Vellozia variabilis Mart. ex Schult. & Schult.f.
  • Vellozia variegata Goethart & Henrard
  • Vellozia viannae L.B.Sm.
  • Vellozia wasshausenii L.B.Sm.

Domínios e estados de ocorrência no Brasil

 src=
Distribuição de espécies de Velloziaceae entre os estados do Brasil

No Brasil, são encontrados apenas os gêneros Vellozia e Barbacenia, com a família ocorrendo nas regiões Norte (Amazonas, Pará, Roraima, Tocantins), Nordeste (Bahia, Ceará, Maranhão, Paraíba, Pernambuco, Piauí, Rio Grande do Norte, Sergipe), Centro-Oeste (Distrito Federal, Goiás, Mato Grosso do Sul, Mato Grosso), Sudeste (Espirito Santo, Minas Gerais, Rio de Janeiro, São Paulo) e Sul (Paraná), além dos domínios fitogeográficos Amazônia, Caatinga, Cerrado e Mata Atlântica.[1]

O gênero Vellozia apresenta cerca de 121 espécies, distribuídas pelos estados de Roraima (1 espécie), Pará (4 espécies), Tocantins (6 espécies), Amazonas (1 espécie), Bahia (23 espécies), Ceará (1 espécie), Maranhão (1 espécie), Paraíba (1 espécie), Pernambuco (2 espécies), Piauí (4 espécies), Rio Grande do Norte (1 espécie), Sergipe (1 espécie), Distrito Federal (5 espécies), Goiás (14 espécies), Mato Grosso do Sul (1 espécie), Mato Grosso (5 espécies), Espirito Santo (5 espécies), Minas Gerais (95 espécies), Rio de Janeiro (4 espécies) e São Paulo (5 espécies).[1]

O gênero Barbacenia possui cerca de 100 espécies, ocorrendo apenas nos estados de Roraima (1 espécie), Piauí (1 espécie), Bahia (8 espécies), Goiás (6 espécies), Mato Grosso do Sul (1 espécie), São Paulo (4 espécies), Minas Gerais (73 espécies), Espirito Santo (5 espécies), Rio de Janeiro (9 espécies) e Paraná (1 espécie).[1]

Entre os estados, Minas Gerais é o que apresenta maior diversidade, com cerca de 170 espécies, localizadas, sobretudo, na região da Serra do Cipó e Planalto de Diamantina, onde se concentram em formações de quartzito, estando restritas aos topos de morros.[6]

Morfologia

As plantas da família Velloziaceae são em sua maioria litófitas, incluindo formas perenes, às vezes arbustivas.

 src=
Vellozia angustifolia

O caule é simples ou bifurcado, variando de três a seis centímetros, envolvido por folhas trísticas (dispostas em três séries ou fileiras) ou espirotrísticas (espiralam ao redor do caule), paralelinérveas, que ficam agrupadas no ápice dos ramos.[7]

A inflorescência é do tipo uniflora, mas pode ocorrer multiflora, e as flores são, em sua maioria, bissexuadas (possuem ambas as estruturas reprodutivas masculinas e femininas) e com simetria actinomorfa. O cálice e a corola são trímeros e geralmente estão unidos entre si[3], há seis ou mais estames (normalmente 18), com ou sem filete e anteras basifixas ou dorsifixas. A cor das flores pode variar entre violeta, branco, verde, amarelo, rosa e vermelho.

O ovário é trilocular e ínfero, com 3 estigmas apicais ou subapicais, lineares, elípticos ou orbiculares.[7]

Relações filogenéticas

As relações filogenéticas de Velloziaceae têm sido alvo de muitas controvérsias ao longo do tempo, devido principalmente à dificuldade dos pesquisadores em delimitarem características para a separação dos grupos.[8] Essa dificuldade se reflete nas diferentes famílias com as quais Velloziaceae já foi tida como próxima, entre elas Hypoxidaceae, Amaryllidaceae, Haemodoraceae e Bromeliaceae. Porém, trabalhos recentes, baseados em dados moleculares e morfológicos, agruparam a família dentro da ordem Pandanales, juntamente com as famílias Cyclanthaceae, Pandanaceae, Stemonaceae e Triuridaceae, e a apontaram como grupo basal[9].

A filogenia dos gêneros de Velloziaceae ainda é pouco entendida, variando entre os autores. Na classificação do Angiosperm Phylogeny Website (APG), o gênero Barbacenia é parafilético, com a subfamília Barbacenioideae sendo considerada monofilética, e o gênero Acanthochlamys grupo-irmão dos outros gêneros da família.[10]

Gêneros

De acordo com o sistema de classificação filogenético Angiosperm Phylogeny Website, possui os seguintes gêneros:[10]

Galeria

Vellozia

Referências

  1. a b c d e «Detalha Taxon Publico». floradobrasil.jbrj.gov.br. Consultado em 14 de setembro de 2019
  2. «Velloziaceae — The Plant List». www.theplantlist.org. Consultado em 14 de setembro de 2019
  3. a b Souza, Vinicius Castro. (2012). Botânica sistemática : guia ilustrado para identificação das famílias de Fanerógamas nativas e exóticas no Brasil baseado em APG III. [S.l.]: Instituto Plantarum de Estudos da Flora LTDA. ISBN 9788586714399. OCLC 841163599
  4. Mello-Silva, Renato (março de 2018). «Flora das cangas da Serra dos Carajás, Pará, Brasil: Velloziaceae». Rodriguésia. 69 (1): 259–262. ISSN 2175-7860. doi:10.1590/2175-7860201869125
  5. Quintão, F. J. O. (2013). «Caracterização dos óleos essenciais de Microlicia graveolens, Melaleuca leucadendron e de extratos hidroalcoólicos das folhas e caules de Vellozia Squamata para o desenvolvimento de nanoemulsões para uso farmacêutico.». Universidade Federal de Ouro Preto, Ouro Preto. Consultado em 14 de setembro de 2019
  6. Mello-Silva, R. (25 de junho de 1995). «Aspectos Taxonômicos, Biogeográficos, Morfológicos das Velloziaceae de Grão-Mogol, Minas Gerais, Brasil». Boletim de Botânica. 14 (0). 49 páginas. ISSN 2316-9052. doi:10.11606/issn.2316-9052.v14i0p49-79
  7. a b Mello-Silva, R. (2005). «Velloziaceae» (PDF). Instituto de Botânica. Consultado em 14 de setembro de 2019
  8. Silva, Shelka Alcântara da (8 de março de 2013). «Germinação e morfoanatomia do desenvolvimento pós-seminal de espécies de Vellozia Vand. de campos rupestres brasileiros»
  9. Cattai, Marina Blanco (4 de maio de 2007). «Anatomia em Velloziaceae: caracteres, evolução e filogenia». São Paulo. doi:10.11606/d.41.2007.tde-06112007-140016
  10. a b «Angiosperm Phylogeny Website». www.mobot.org. Consultado em 14 de setembro de 2019
 title=
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autores e editores de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia PT

Velloziaceae: Brief Summary ( португалски )

добавил wikipedia PT

Velloziaceae é uma família de angiospermas monocotiledôneas nativas e não endêmicas do Brasil. Ela pertence à ordem Pandanales, possuindo cerca de 250 espécies divididas em sete gêneros: Acanthochlamys, Barbacenia, Barbaceniopsis, Nanuza, Talbotia, Vellozia e Xerophyta. Entre as espécies de Velloziaceae, a maioria ocorre na região neotropical, estando concentradas nos campos rupestres do Brasil, enquanto o restante está distribuído entre África, península arábica e China, as duas últimas com apenas uma espécie cada.

Entre as espécies de Vellozia, destaca-se Vellozia squamata, popularmente conhecida como canela-de-ema, um arbusto com importância medicinal, podendo ser usada como anti-inflamatório, e importância ornamental.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Autores e editores de Wikipedia
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia PT

Họ Phỉ nhược thúy ( виетнамски )

добавил wikipedia VI

Họ Phỉ nhược thúy (danh pháp khoa học: Velloziaceae) là một họ thực vật hạt kín. Họ này được nhiều nhà phân loại học công nhận.

Hệ thống APG III năm 2009 (không đổi so với hệ thống APG II năm 2003 và hệ thống APG năm 1998) công nhận họ này và đặt nó trong bộ Pandanales của nhánh monocots.

Phân loại

Phần lớn các nguồn cho rằng họ này chứa khoảng 7-10 chi tại Nam Mỹ, miền nam châu Phi (bao gồm cả Madagascar), bán đảo Ả Rập và Trung Quốc. Họ này chứa khoảng 240-270 loài thực vật thân thảo hay cây bụi ưa khô hạn nhiều hay ít, sống lâu năm. Các chi đa dạng nhất là Vellozia (~105 loài), Barbacenia (~90 loài). Rễ chùm. Lá đơn, mọc so le hay thành vòng xoắn. Hoa lưỡng tính, mọc đơn độc hay thành cụm chứa vài hoa. Quả nang, nứt khi chín. Hạt nhỏ, giàu nội nhũ, chứa tinh bột.

  • Phân họ Acanthochlamydoideae P. C. Kao
    • Acanthochlamys P. C. Kao (đồng nghĩa: Didymocolpus S.C.Chen): 1 loài, mang bao thảo (Acanthochlamys bracteata): Tây nam Trung Quốc (tây Tứ Xuyên, đông Tây Tạng ở độ cao 2.700-3.500 m). Từng được xếp trong họ Amaryllidaceae.
  • Phân họ Vellozioideae Rendle: Nam Mỹ và châu Phi (tới bán đảo Ả Rập), đồng nghĩa: Barbaceniaceae Arnott

Phát sinh chủng loài

Cây phát sinh chủng loài dưới đây lấy theo APG III.

Pandanales


Velloziaceae



Triuridaceae




Stemonaceae




Pandanaceae



Cyclanthaceae





Chú thích

Tham khảo

 src= Wikispecies có thông tin sinh học về Họ Phỉ nhược thúy
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia tác giả và biên tập viên
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia VI

Họ Phỉ nhược thúy: Brief Summary ( виетнамски )

добавил wikipedia VI

Họ Phỉ nhược thúy (danh pháp khoa học: Velloziaceae) là một họ thực vật hạt kín. Họ này được nhiều nhà phân loại học công nhận.

Hệ thống APG III năm 2009 (không đổi so với hệ thống APG II năm 2003 và hệ thống APG năm 1998) công nhận họ này và đặt nó trong bộ Pandanales của nhánh monocots.

лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia tác giả và biên tập viên
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia VI

Веллозиевые ( руски )

добавил wikipedia русскую Википедию
Царство: Растения
Подцарство: Зелёные растения
Отдел: Цветковые
Надпорядок: Lilianae
Семейство: Веллозиевые
Международное научное название

Velloziaceae J.Agardh (1858), nom. cons.

Синонимы
  • Acanthochlamydaceae P.C.Kao (1989)
  • Barbaceniaceae Arn. (1832)
Wikispecies-logo.svg
Систематика
на Викивидах
Commons-logo.svg
Изображения
на Викискладе
ITIS 43324NCBI 16376EOL 8179GRIN f:1173IPNI 30003090-2FW 55855

Веллозиевые (лат. Velloziaceae) — семейство однодольных цветковых растений порядка Панданоцветные (Pandanales).

Биологическое описание

Кустарники или травянистые растения[2]. Листья у растений очередные, сидячие, простые[2]. Цветки растений одиночные или собраны в соцветия. Тычинок 6 или от 18 до 66[2].

Распространение

Виды семейства встречаются в тропических районах Южной Америки, в Африке, на Мадагаскаре, а также в Аравии[2] и Китае.

Таксономия

Семейство включает около 240 видов в 9 родах:

Примечания

  1. Об условности указания класса однодольных в качестве вышестоящего таксона для описываемой в данной статье группы растений см. раздел «Системы APG» статьи «Однодольные».
  2. 1 2 3 4 Velloziaceae
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Авторы и редакторы Википедии
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia русскую Википедию

Веллозиевые: Brief Summary ( руски )

добавил wikipedia русскую Википедию
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Авторы и редакторы Википедии
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia русскую Википедию

翡若翠科 ( кинески )

добавил wikipedia 中文维基百科

参见正文

翡若翠科共有9约240,主要分布在南美洲非洲马达加斯加岛,少数在阿拉伯半岛中国中国只有1几种。

植物都是旱生型的。

外部链接

 src= 维基共享资源中相关的多媒体资源:翡若翠科
 title=
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
维基百科作者和编辑
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia 中文维基百科

翡若翠科: Brief Summary ( кинески )

добавил wikipedia 中文维基百科

翡若翠科共有9约240,主要分布在南美洲非洲马达加斯加岛,少数在阿拉伯半岛中国中国只有1几种。

植物都是旱生型的。

芒苞草属 Acanthochlamys P.C.Kao Aylthonia N.L.Menezes Barbacenia Vand. Barbaceniopsis L.B.Sm. Burlemarxia N.L.Menezes & Semir Nanuza L.B.Sm. & Ayensu Pleurostima Raf. 翡若翠属 Vellozia Vand. 旱生丛菔属 Xerophyta Juss.
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
维基百科作者和编辑
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia 中文维基百科

벨로지아과 ( корејски )

добавил wikipedia 한국어 위키백과

벨로지아과(Velloziaceae)는 속씨식물 과의 하나이다. 많은 분류학자들에게 인정되고 있다.

2003년의 APG II 분류 체계(1998년의 APG 분류 체계에서 바뀐 게 없음) 또한 이 과를 인정했으며, 외떡잎식물군 내의 판다누스목으로 분류하였다. 주요 하위 속은 다음과 같다.

외부 링크

 title=
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia 작가 및 편집자
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia 한국어 위키백과

벨로지아과: Brief Summary ( корејски )

добавил wikipedia 한국어 위키백과

벨로지아과(Velloziaceae)는 속씨식물 과의 하나이다. 많은 분류학자들에게 인정되고 있다.

2003년의 APG II 분류 체계(1998년의 APG 분류 체계에서 바뀐 게 없음) 또한 이 과를 인정했으며, 외떡잎식물군 내의 판다누스목으로 분류하였다. 주요 하위 속은 다음과 같다.

바르카케니아속 (Barbacenia) Vand. 벨로지아속 (Vellozia) Vand. Xerophyta Juss.
лиценца
cc-by-sa-3.0
авторски права
Wikipedia 작가 및 편집자
изворно
посети извор
соработничко мреж. место
wikipedia 한국어 위키백과