Batagurovití (Bataguridae), též geoemydovití (Geoemydidae) je největší a nejrozmanitější čeledí nadčeledi Testudinoidea s asi 70 druhy želv.
Želvy dorůstají různých velikostí (od 10 do 80 cm) s často vysokým stupněm pohlavního diformismu. Obvykle mají mezi prsty plovací blány a pánevní pletenec spojený pružně s plastronem. Karapax má 24 okrajových štítků. Plastron je složen z 12 štítků a hrudní a břišní štítky má spojeny se štítky okrajovými.
Žijí v tropech a subtropech Asie, Evropy a severní Afriky. Jen jediný rod Rhinoclemmys žije ve Střední a Jižní Americe. Obývají sladkovodní ekosystémy, pobřežní oblasti a tropické lesy. Většina z nich jsou býložraví, ale některé druhy jsou i všežraví a masožraví. Při páření jsou samci obvykle mnohem aktivnější než samičky. Kladou poměrně malý počet vajec několikrát do roka. Některé druhy mají v závislosti na teplotě určení pohlaví, zatímco jiní mají odlišné pohlavní chromozomy.
Asi 70% druhů je považováno za ohrožené nebo zranitelné. Mezi nejohroženější patří například želva žlutočelá (Cuora galbinifrons) a želva třípásá (Cuora trifasciata).
Tradiční systematika je umístila do čeledi emydovití (Emydidae) jako podčeleď Batagurinae. V roce 1980 byla podčeleď povýšena na čeleď a přejmenována na Bataguridae (Geoemydidae) podle ICZN pravidel.
Většina fosilních a molekulárních údajů podporuje jejich blízký vztah s čeledí Želvovití (Testudinidae).
Taxonomie čeledi ještě není dobře zhodnocena vzhledem k velkému počtu a rozmanitosti druhů. Čeleď je obvykle rozdělena do dvou podčeledí a 22–27 rodů. Rozdělení do podčeledí je v současné době sporné některými vědci. U několika druhů je známo, že se můžou křížit a vznikají tak hybridi, což systematiku ještě více komplikuje.[1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Geoemydidae na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu batagurovití ve Wikimedia Commons
Batagurovití (Bataguridae), též geoemydovití (Geoemydidae) je největší a nejrozmanitější čeledí nadčeledi Testudinoidea s asi 70 druhy želv.
