L'eswèrtia (Swertia) és una herba de tija de poques fulles present en el Pirineu. Floreix els mesos de juliol, agost i setembre. La corol·la està formada per 5 pètals i és d'un violeta negrós amb estries fosques, encara que pot tenir una coloració més clara, fins i tot blanca. El seu fruit és una càpsula.
El nom d'aquest tàxon es va posar en honor a l'Emanuel Sweert, herborista alemany, nascut en 1552.[1]
L'eswèrtia (Swertia) és una herba de tija de poques fulles present en el Pirineu. Floreix els mesos de juliol, agost i setembre. La corol·la està formada per 5 pètals i és d'un violeta negrós amb estries fosques, encara que pot tenir una coloració més clara, fins i tot blanca. El seu fruit és una càpsula.
Kropenáč (Swertia) je rod rostlin z čeledi hořcovitých. Jsou to jednoleté nebo vytrvalé byliny se stonkem nebo pouze s přízemní růžicí listů. Květy jsou čtyř nebo pětičetné, s nápadnými nektárii. Rod zahrnuje asi 150 druhů a je rozšířen zejména v Asii a Africe. V České republice se stejně jako v celé Evropě a Severní Americe vyskytuje pouze kropenáč vytrvalý. Analýzou DNA bylo zjištěno, že se jedná o silně parafyletický taxon a tento rod čeká spolu s celou skupinou příbuzných rodů taxonomická revize.
Hlavní význam kropenáčů je v lékařství. Rostliny obsahují četné aktivní látky s rozmanitými biologickými účinky, zejména xanthony. Mezi nejvýznamnější druhy náleží himálajský druh Swertia chirayita, využívaný v lékařství i v tradiční medicíně.
Kropenáče jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny. Některé druhy mají přímý či vystoupavý stonek, jiné jen přízemní růžici. Listy jsou vstřícné (výjimečně střídavé nebo přeslenité), celokrajné. Květy jsou čtyř nebo pětičetné, pravidelné, stopkaté, ve vrcholičnatých květenstvích, která bývají uspořádána do jednoduchých nebo latovitých thyrsů. Řidčeji jsou květenství hroznovitá, jednoduše vidličnatě větvená nebo redukovaná na jediný květ. Kalich je členěný až k bázi na 4 nebo 5 laloků, podobně i koruna. Korunní trubka je krátká, do 3 mm délky. Na cípech koruny jsou přítomna nápadná nektária v počtu 1 až 2 na každý korunní lístek. Nektária jsou buď celistvá nebo s třásnitým okrajem. Tyčinek je 4 až 5 a jsou přirostlé na bázi korunní trubky. Semeník je srostlý ze 2 plodolistů, obsahuje jedinou komůrku s mnoha vajíčky. Čnělka je krátká nebo prodloužená, zakončená paličkovitou nebo dvoulaločnou bliznou. Plodem je tobolka pukající 2 chlopněmi a obsahující mnoho drobných semen.[1][2]
Rod kropenáč zahrnuje asi 150 druhů. Je rozšířen zejména v Asii a Africe. Centrum druhové diverzity je v horách Číny a v Himálaji. V Severní Americe a v Evropě roste jediný druh.[1] Z Číny je uváděno 75 druhů, tedy více než polovina celkového počtu.[2]
V České republice je rod zastoupen stejně jako v celé Evropě jen kropenáčem vytrvalým. Druh je rozšířen téměř v celé Evropě s výjimkou Skandinávie, Britských ostrovů a některých oblastí jihovýchodní Evropy a roste i v západní části Severní Ameriky.[1][3][4]
V kropenáčích bylo zjištěno bezmála 200 obsahových látek. Nejbohatší skupinou jsou xanthonoidy (více než 100 různých látek), dále terpenoidy, iridoidní glykosidy a flavonoidy. Alkaloidy jsou zastoupeny méně, mezi nimi gentianin, swertinin aj. Z medicínského hlediska jsou podstatné zejména tetrahydroxované xanthony, u nichž byla zjištěna celá řada účinků (hypoglykemický, antimalarický, protirakovinný aj.).[5] Frmakologicky je významný zejména himálajský druh Swertia chirayita (syn. S. chirata). Rostlina obsahuje hořčiny gentiopikrin, glykosidy amarogentin, amaroswerin, chiratin a řadu jiných látek. Bylo v ní zjištěno více než 20 polyhydroxylovaných xanthonů, mj. swertianin, swerchirin a mangiferin. Např. u mangiferinu bylo zjištěno, že vychytává v těle volné radikály a superoxidy a má také potenciál při léčbě neurodegenerativních onemocnění.[6][7]
Rod Swertia je v rámci čeledi hořcovité řazen do tribu Gentianeae a subtribu Swertiinae. Molekulární analýzou DNA bylo zjištěno, že se jedná o taxon velmi silně parafyletický, jehož vývojové větve jsou promíseny s větvemi celé řady jiných rodů subtribu Swertiinae (Bartonia, Frasera, Gentianopsis, Halenia, Megacodon, Pterygocalyx, Veratrilla, Gentianella, Jaeschkea, Comastoma a Lomatogonium). Celou tuto příbuzenskou skupinu tak čeká velká taxonomická revize.[8]
Některé druhy kropenáčů jsou využívány v lékařství a mají zejména v Asii své místo v tradiční medicíně. Aplikují se zejména při různých trávicích a jaterních potížích. Jedním z nejvýznamnějších je himálajský druh Swertia chirayta, který je v Indii, Nepálu a Bhútánu využíván zejména při různých trávicích potížích, žaludečních vředech, poškození jater ap. Rostlina je též medicínsky využívána jako antileprotikum při léčbě lepry a v kombinaci s dapsonem zlepšuje jeho účinek.[9][10]
V Indii je dále využíván druh Swertia corymbosa, v Japonsku S. japonica, v Číně S. pseudochinesis a S. franchetiana.[10][11][12] V Pákistánu se používá kořen S. petiolata jako oftalmintikum.[10]
Kropenáč (Swertia) je rod rostlin z čeledi hořcovitých. Jsou to jednoleté nebo vytrvalé byliny se stonkem nebo pouze s přízemní růžicí listů. Květy jsou čtyř nebo pětičetné, s nápadnými nektárii. Rod zahrnuje asi 150 druhů a je rozšířen zejména v Asii a Africe. V České republice se stejně jako v celé Evropě a Severní Americe vyskytuje pouze kropenáč vytrvalý. Analýzou DNA bylo zjištěno, že se jedná o silně parafyletický taxon a tento rod čeká spolu s celou skupinou příbuzných rodů taxonomická revize.
Hlavní význam kropenáčů je v lékařství. Rostliny obsahují četné aktivní látky s rozmanitými biologickými účinky, zejména xanthony. Mezi nejvýznamnější druhy náleží himálajský druh Swertia chirayita, využívaný v lékařství i v tradiční medicíně.
चिराइतो नेपालमा पाइने एक किसिमको जडीबुटी हो। यो उच्च पहाडी भेकमा पाइने गर्दछ। चिराइतोको बिरुवा नेपालको हिमाली कछाडतिर समुद्री सतहबाट १,२०० मि.देखि ३,००० मी. उचाईमा अलि चिसो खुल्ला चौरमा पाइन्छ। यसको जरा धेरै तलसम्म गाडिएको हुँदेन र माटोको सतहमा फैलिएको हुन्छ। त्यसैले यसलाई सजिलैसँग उखेल्न सकिन्छ। यो बिरुवा १ देखि १.५ मि. सम्म अग्लो हुन्छ। डाँठको फेद गोलाकार र माथितिर चारकुने परेको हुन्छ। हरेक आँख्लाको दुबैतिर पात र हाँगा पलाएका हुन्छन्। पात १ देखि ११ से.मि. लामो र ०.५ देखि ३ से.मी. चौडा, भालाकृत भै टुप्पो तीखो हुन्छ। पात र डाँठमा रौं हुंदैन र चिल्ला हुन्छन्। कुनै कुनै पातहरू फेदैबाट पलाएका हुन्छन्। हरेक आँख्लामा पात र काण्डको कक्षबाट फूलहरू एउटै झुप्पामा निस्केका हुन्छन्। फूलहरू एउटै झुप्पामा हुन्छन्। फूलको रङ्ग पहेलो वा हरियो हुन्छ। एउटै फूलमा भाले तथा पोथी दुवै योनी पाइन्छन्। अरु साधारण फूल झैं यसको पत्रदल ५ वटा हुन्छ। तल्लो भागमा स–साना मसिनो रौंले ढाकिएको दुईवटा ग्रन्थिहरू पाइन्छन्।
चिराइतोको खेती यसको बीउबाट गरिन्छ। खेतीको लागि नतिशितोष्ण जलवायु र आद्रतापूर्ण क्षेत्र अति आवश्यक रहन्छ। खेतमा पानीको राम्रो निकासको व्यवस्था हुनुपर्दछ। कार्तिक, मंसिरतिर बीउ छरिनुपर्दछ। बीउ एकदमै सानो हुँने हुँदा पहिले नर्सरी बेडमा लगाउनु उपयुक्त हुन्छ। ६ देखि ८ से.मी. लामो भएपछि बेर्नालाई मलजल गरी तयार गरिएको वारी वा खेतमा सार्नु पर्दछ।
आषाढ–श्रावणदेखि आश्विनसम्ममा यसको फूल फुल्छ। फूल परिपक्व भएपछि बोटै उखेल्ने कार्य हुन्छ र चैत्र महिनासम्ममा यसको संकलन गरिसक्नु पर्दछ। आयुर्वेदीय पद्धति अनुसार यो जडीबुटी निम्न रोगहरूमा प्रयोग गरिन्छ। कृमि नाशक, ज्वरान्तक, घाउ, खटिरा, स्वाद र रुचि बढाउने इत्यादि। औलोको ज्वरोमा पनि यो निकै उपयोगी भएको पाईएको छ।
बैज्ञानिक नामः स्वयरसिया चिराता (Swertia chirayita ( Roxb. ex fleming Karsten)
संस्कृत नामः किरातक, तिक्तक, भूनिम्व
वनस्पति परिवारः जेन्सीएनेसी (Gentianaceae)
चिराइतो नेपालमा पाइने एक किसिमको जडीबुटी हो। यो उच्च पहाडी भेकमा पाइने गर्दछ। चिराइतोको बिरुवा नेपालको हिमाली कछाडतिर समुद्री सतहबाट १,२०० मि.देखि ३,००० मी. उचाईमा अलि चिसो खुल्ला चौरमा पाइन्छ। यसको जरा धेरै तलसम्म गाडिएको हुँदेन र माटोको सतहमा फैलिएको हुन्छ। त्यसैले यसलाई सजिलैसँग उखेल्न सकिन्छ। यो बिरुवा १ देखि १.५ मि. सम्म अग्लो हुन्छ। डाँठको फेद गोलाकार र माथितिर चारकुने परेको हुन्छ। हरेक आँख्लाको दुबैतिर पात र हाँगा पलाएका हुन्छन्। पात १ देखि ११ से.मि. लामो र ०.५ देखि ३ से.मी. चौडा, भालाकृत भै टुप्पो तीखो हुन्छ। पात र डाँठमा रौं हुंदैन र चिल्ला हुन्छन्। कुनै कुनै पातहरू फेदैबाट पलाएका हुन्छन्। हरेक आँख्लामा पात र काण्डको कक्षबाट फूलहरू एउटै झुप्पामा निस्केका हुन्छन्। फूलहरू एउटै झुप्पामा हुन्छन्। फूलको रङ्ग पहेलो वा हरियो हुन्छ। एउटै फूलमा भाले तथा पोथी दुवै योनी पाइन्छन्। अरु साधारण फूल झैं यसको पत्रदल ५ वटा हुन्छ। तल्लो भागमा स–साना मसिनो रौंले ढाकिएको दुईवटा ग्रन्थिहरू पाइन्छन्।
चिराइतोको खेती यसको बीउबाट गरिन्छ। खेतीको लागि नतिशितोष्ण जलवायु र आद्रतापूर्ण क्षेत्र अति आवश्यक रहन्छ। खेतमा पानीको राम्रो निकासको व्यवस्था हुनुपर्दछ। कार्तिक, मंसिरतिर बीउ छरिनुपर्दछ। बीउ एकदमै सानो हुँने हुँदा पहिले नर्सरी बेडमा लगाउनु उपयुक्त हुन्छ। ६ देखि ८ से.मी. लामो भएपछि बेर्नालाई मलजल गरी तयार गरिएको वारी वा खेतमा सार्नु पर्दछ।
आषाढ–श्रावणदेखि आश्विनसम्ममा यसको फूल फुल्छ। फूल परिपक्व भएपछि बोटै उखेल्ने कार्य हुन्छ र चैत्र महिनासम्ममा यसको संकलन गरिसक्नु पर्दछ। आयुर्वेदीय पद्धति अनुसार यो जडीबुटी निम्न रोगहरूमा प्रयोग गरिन्छ। कृमि नाशक, ज्वरान्तक, घाउ, खटिरा, स्वाद र रुचि बढाउने इत्यादि। औलोको ज्वरोमा पनि यो निकै उपयोगी भएको पाईएको छ।
बैज्ञानिक नामः स्वयरसिया चिराता (Swertia chirayita ( Roxb. ex fleming Karsten)
संस्कृत नामः किरातक, तिक्तक, भूनिम्व
वनस्पति परिवारः जेन्सीएनेसी (Gentianaceae)
चिरायता (Swertia chirata) ऊँचाई पर पाया जाने वाला पौधा है। इसके क्षुप 2 से 4 फुट ऊँचे एक-वर्षायु या द्विवर्षायु होते हैं। इसकी पत्तियाँ और छाल बहुत कडवी होती और वैद्यक में ज्वर-नाशक तथा रक्तशोधक मानी जाती है। इसकी छोटी-बड़ी अनेक जातियाँ होती हैं; जैसे- कलपनाथ, गीमा, शिलारस, आदि। इसे जंगलों में पाए जानेवाले तिक्त द्रव्य के रूप में होने के कारण किराततिक्त भी कहते हैं। किरात व चिरेट्टा इसके अन्य नाम हैं। चरक के अनुसार इसे तिक्त स्कंध तृष्णा निग्रहण समूह में तथा सुश्रुत के अनुसार अरग्वध समूह में गिना जाता है।
यह हिमालय प्रदेश में कश्मीर से लेकर अरुणांचल तक 4 से 10 हजार फीट की ऊँचाई पर होता है। नेपाल इसका मूल उत्पादक देश है। कहीं-कहीं मध्य भारत के पहाड़ी इलाकों व दक्षिण भारत के पहाड़ों पर उगाने के प्रयास किए गए हैं।
इसके काण्ड स्थूल आधे से डेढ़ मीटर लंबे, शाखा युक्त गोल व आगे की ओर चार कोनों वाले पीतवर्ण के होते हैं। पत्तियाँ चौड़ी भालाकार, 10 सेण्टीमीटर तक लंबी, 3 से 4 सेण्टीमीटर चौड़ी अग्रभाग पर नुकीली होती हैं। नीचे बड़े तथा ऊपर छोटी होती चली जाती है। फूल हरे पीले रंग के बीच-बीच में बैंगनी रंग से चित्रित, अनेक शाखा युक्त पुष्पदण्डों पर लगते हैं। पुष्प में बाहरी व आभ्यन्तर कोष 4-4 खण्ड वाले होते हैं तथा प्रत्येक पर दो-दो ग्रंथियाँ होती हैं। फल लंबे गोल छोटे-छोटे एक चौथाई इंच के अण्डाकार होते हें तथा बीज बहुसंख्य, छोटे, बहुकोणीय एवं चिकने होते हैं। वर्षा ऋतु में फूल आते हैं। फल जब वर्षा के अंत तक पक जाते हैं तब शरद ऋतु में इनका संग्रह करते हैं। इस पौधे में कोई विशेष गंध नहीं होती, परन्तु स्वाद तीखा होता है।
इसका पंचांग व पुष्प प्रयुक्त होते हैं। बहुत शीघ्रता से उपलब्ध न होने के कारण इसमें मिलावट काफी होते हैं। पंचांग में भी प्रधानतया काण्ड की ही होती है जो दो तीन फीट लंबा होता है। इसकी छाल चपटी, अन्दर की ओर कुछ मुड़ी हुई तथा बाहर की तरफ भूरे रंग की व अन्दर से गुलाबी रंग की ही होती है। चबाने पर छाल रेशेदार, कुरकुरी, कसैली मालूम पड़ती है। छाल के अंदर की तरफ सूक्ष्म रेखाएँ खिंची होती हैं। सुअर्सिया चिरायता की कई प्रजातियों का प्रयोग मिलावट में पंसारीगण करते हैं। इनमें कुछ हें मीठा या पहाड़ी चिरायता (सुअसिंया अंगस्टीफोलिया) सुअर्शिया अलाटा, बाईमैक-लाटा, सिलिएटा, डेन्सीफोलिया, लाबी माईनर, पैनीकुलैटा। इसके अतिरिक्त चिरायता में कालमेघ (एण्ड्रोग्राफिस पैनिकुलैटा) तथा मंजिष्ठा (रुविया कॉडियाफोलिया) की भी मिलावट की जाती है।
कालमेघ को हरा चिरायता नाम भी दिया गया है। इनकी पहचान करने का एक ही तरीका है कि दीखने में एक से होते हुए भी शेष स्वाद में अर्ध तिक्त या मीठे होते हैं। छाल के अंदर की बनावट को ध्यान से देखकर भेद किया जा सकता है। अनुप्रस्थ काट पर मज्जा का भाग स्पष्ट दिखाई देता है। यह कोमल होता है, आसानी से पृथक हो जाता है। शेष परीक्षण रासायनिक विश्लेषण के आधार पर किया जाता है। जिसके अनुसार तिक्त सत्व कम से कम 1.3 प्रतिशत होना चाहिए। मीठे चिरायते का तना आयताकार होता है तथा असली चिरायते की तुलना में मज्जा का भाग अपेक्षाकृत कम होता है। शेष सभी मिलाकर औषधियों को उनके विशिष्ट लक्षणों द्वारा पहचाना जा सकता है।
इसे लगभग सभी विद्यानों ने सन्निपात ज्वर, व्रण, रक्त, दोषों की सर्वश्रेष्ठ औषधि माना है।[4] इस प्रकार एक प्रकार की प्रतिसंक्रामक औषधि यह है, जो ज्वर उत्पन्न करने वाले मूल कारणों का निवारण करती है। इसी प्रकार यह तीखेपन के कारण कफ पित्त शामक तथा उष्ण वीर्य होने से वातशामक है। इन सभी दोषों के कारण उत्पन्न किसी भी संक्रमण से यह मोर्चा लेता है। कोढ़, कृमि तथा व्रणों को मिटाता है।
चिरायते में पीले रंग का एक कड़ुवा अम्ल-ओफेलिक एसिड होता है। इस अम्ल के अतिरिक्त अन्य जैव सक्रिय संघटक हैं। दो प्रकार के कडुवे ग्लग्इकोसाइड्स चिरायनिन और एमेरोजेण्टिन, दो क्रिस्टलीयफिनॉल, जेण्टीयोपीक्रीन नामक पीले रंग का एक न्यूट्रल क्रिस्टल यौगिक तथा एक नए प्रकार का जैन्थोन जिसे 'सुअर्चिरन' नाम दिया गया है। एमेरोजेण्टिन नामक ग्लाईकोसाइड विश्व के सर्वाधिक कड़वे पदार्थों में से एक है। इसका कड़वापन एक करोड़ चालीस लाख में एक भाग की नगण्य सी सान्द्रता पर भी अनुभव होता रहता है। यह सक्रिय घटक ही चिरायते की औषधीय क्षमता का प्रमुख कारण भी है। इण्डियन फर्मेकोपिया द्वारा निर्धारित मानकों के अनुसार चिरायते में तिक्त घटक 1.3 प्रतिशत होना चाहिए। इसके द्रव्य गुण पक्ष पर लिखे शोध प्रबंध में बी.एच.यू. के डॉ॰ प्रेमव्रत शर्मा ने इसके रासायनिक संघटकों में से प्रत्येक के गुण धर्मों व उनके प्रायोगिक प्रभावों पर विस्तार से प्रकाश डाला है।
चिरायता (Swertia chirata) ऊँचाई पर पाया जाने वाला पौधा है। इसके क्षुप 2 से 4 फुट ऊँचे एक-वर्षायु या द्विवर्षायु होते हैं। इसकी पत्तियाँ और छाल बहुत कडवी होती और वैद्यक में ज्वर-नाशक तथा रक्तशोधक मानी जाती है। इसकी छोटी-बड़ी अनेक जातियाँ होती हैं; जैसे- कलपनाथ, गीमा, शिलारस, आदि। इसे जंगलों में पाए जानेवाले तिक्त द्रव्य के रूप में होने के कारण किराततिक्त भी कहते हैं। किरात व चिरेट्टा इसके अन्य नाम हैं। चरक के अनुसार इसे तिक्त स्कंध तृष्णा निग्रहण समूह में तथा सुश्रुत के अनुसार अरग्वध समूह में गिना जाता है।
यह हिमालय प्रदेश में कश्मीर से लेकर अरुणांचल तक 4 से 10 हजार फीट की ऊँचाई पर होता है। नेपाल इसका मूल उत्पादक देश है। कहीं-कहीं मध्य भारत के पहाड़ी इलाकों व दक्षिण भारत के पहाड़ों पर उगाने के प्रयास किए गए हैं।
इसके काण्ड स्थूल आधे से डेढ़ मीटर लंबे, शाखा युक्त गोल व आगे की ओर चार कोनों वाले पीतवर्ण के होते हैं। पत्तियाँ चौड़ी भालाकार, 10 सेण्टीमीटर तक लंबी, 3 से 4 सेण्टीमीटर चौड़ी अग्रभाग पर नुकीली होती हैं। नीचे बड़े तथा ऊपर छोटी होती चली जाती है। फूल हरे पीले रंग के बीच-बीच में बैंगनी रंग से चित्रित, अनेक शाखा युक्त पुष्पदण्डों पर लगते हैं। पुष्प में बाहरी व आभ्यन्तर कोष 4-4 खण्ड वाले होते हैं तथा प्रत्येक पर दो-दो ग्रंथियाँ होती हैं। फल लंबे गोल छोटे-छोटे एक चौथाई इंच के अण्डाकार होते हें तथा बीज बहुसंख्य, छोटे, बहुकोणीय एवं चिकने होते हैं। वर्षा ऋतु में फूल आते हैं। फल जब वर्षा के अंत तक पक जाते हैं तब शरद ऋतु में इनका संग्रह करते हैं। इस पौधे में कोई विशेष गंध नहीं होती, परन्तु स्वाद तीखा होता है।
इसका पंचांग व पुष्प प्रयुक्त होते हैं। बहुत शीघ्रता से उपलब्ध न होने के कारण इसमें मिलावट काफी होते हैं। पंचांग में भी प्रधानतया काण्ड की ही होती है जो दो तीन फीट लंबा होता है। इसकी छाल चपटी, अन्दर की ओर कुछ मुड़ी हुई तथा बाहर की तरफ भूरे रंग की व अन्दर से गुलाबी रंग की ही होती है। चबाने पर छाल रेशेदार, कुरकुरी, कसैली मालूम पड़ती है। छाल के अंदर की तरफ सूक्ष्म रेखाएँ खिंची होती हैं। सुअर्सिया चिरायता की कई प्रजातियों का प्रयोग मिलावट में पंसारीगण करते हैं। इनमें कुछ हें मीठा या पहाड़ी चिरायता (सुअसिंया अंगस्टीफोलिया) सुअर्शिया अलाटा, बाईमैक-लाटा, सिलिएटा, डेन्सीफोलिया, लाबी माईनर, पैनीकुलैटा। इसके अतिरिक्त चिरायता में कालमेघ (एण्ड्रोग्राफिस पैनिकुलैटा) तथा मंजिष्ठा (रुविया कॉडियाफोलिया) की भी मिलावट की जाती है।
कालमेघ को हरा चिरायता नाम भी दिया गया है। इनकी पहचान करने का एक ही तरीका है कि दीखने में एक से होते हुए भी शेष स्वाद में अर्ध तिक्त या मीठे होते हैं। छाल के अंदर की बनावट को ध्यान से देखकर भेद किया जा सकता है। अनुप्रस्थ काट पर मज्जा का भाग स्पष्ट दिखाई देता है। यह कोमल होता है, आसानी से पृथक हो जाता है। शेष परीक्षण रासायनिक विश्लेषण के आधार पर किया जाता है। जिसके अनुसार तिक्त सत्व कम से कम 1.3 प्रतिशत होना चाहिए। मीठे चिरायते का तना आयताकार होता है तथा असली चिरायते की तुलना में मज्जा का भाग अपेक्षाकृत कम होता है। शेष सभी मिलाकर औषधियों को उनके विशिष्ट लक्षणों द्वारा पहचाना जा सकता है।
इसे लगभग सभी विद्यानों ने सन्निपात ज्वर, व्रण, रक्त, दोषों की सर्वश्रेष्ठ औषधि माना है। इस प्रकार एक प्रकार की प्रतिसंक्रामक औषधि यह है, जो ज्वर उत्पन्न करने वाले मूल कारणों का निवारण करती है। इसी प्रकार यह तीखेपन के कारण कफ पित्त शामक तथा उष्ण वीर्य होने से वातशामक है। इन सभी दोषों के कारण उत्पन्न किसी भी संक्रमण से यह मोर्चा लेता है। कोढ़, कृमि तथा व्रणों को मिटाता है।
चिरायते में पीले रंग का एक कड़ुवा अम्ल-ओफेलिक एसिड होता है। इस अम्ल के अतिरिक्त अन्य जैव सक्रिय संघटक हैं। दो प्रकार के कडुवे ग्लग्इकोसाइड्स चिरायनिन और एमेरोजेण्टिन, दो क्रिस्टलीयफिनॉल, जेण्टीयोपीक्रीन नामक पीले रंग का एक न्यूट्रल क्रिस्टल यौगिक तथा एक नए प्रकार का जैन्थोन जिसे 'सुअर्चिरन' नाम दिया गया है। एमेरोजेण्टिन नामक ग्लाईकोसाइड विश्व के सर्वाधिक कड़वे पदार्थों में से एक है। इसका कड़वापन एक करोड़ चालीस लाख में एक भाग की नगण्य सी सान्द्रता पर भी अनुभव होता रहता है। यह सक्रिय घटक ही चिरायते की औषधीय क्षमता का प्रमुख कारण भी है। इण्डियन फर्मेकोपिया द्वारा निर्धारित मानकों के अनुसार चिरायते में तिक्त घटक 1.3 प्रतिशत होना चाहिए। इसके द्रव्य गुण पक्ष पर लिखे शोध प्रबंध में बी.एच.यू. के डॉ॰ प्रेमव्रत शर्मा ने इसके रासायनिक संघटकों में से प्रत्येक के गुण धर्मों व उनके प्रायोगिक प्रभावों पर विस्तार से प्रकाश डाला है।
ਚਿਰਾਇਤਾ ਨੇਪਾਲੀ ਮੂਲ ਦਾ ਆਮ ਮਿਲਣ ਵਾਲਾ ਪੌਦਾ ਹੈ। ਇਹ ਭਾਰਤ 'ਚ ਸਾਰੇ ਮਿਲਦਾ ਹੈ। ਇਸ ਦਾ ਪੌਦਾ 2 ਤੋਂ 4 ਫੁੱਟ ਉੱਚਾ ਹੁੰਦਾ ਹੈ। ਤਿੱਖੇ, ਚੀਕਨੇ ਪੱਤੇ 2 ਤੋਨ 3 ਇੰਚ ਲੰਬੇ, 3 ਤੋਂ 4 ਸੈਟੀਮੀਟਰ ਚੌੜੇ ਹੁੰਦੇ ਹਨ। ਛੋਟੇ-ਛੋਟੇ, ਪੀਲੇ ਬੈਂਗਣੀ ਭਾਅ ਮਾਰਦੇ ਫੁੱਲ ਲੱਗਦੇ ਹਨ। ਅੰਡਾਕਾਰ ਅਕਾਰ ਦੇ ਫਲ 6 ਤੋਂ 7 ਮਿਲੀਮੀਟਰ ਵਿਆਸ ਦੇ ਹੁੰਦੇ ਹਨ।[1][2]
ਇਸ ਦਾ ਰਸ ਤੇਜ, ਗਰਮ ਤਸੀਰ ਵਾਲ, ਪਾਚਣਸੀਲ, ਕਬਜ਼, ਪੀਲੀਆ, ਦਿਲ ਦੀ ਕਮਜ਼ੋਰੀ, ਖੂਨ ਦੀ ਪਿੱਤ, ਚਮੜੀ ਦੀ ਬਿਮਾਰੀਆਂ ਆਦਿ ਲਈ ਲਾਹੇਬੰਦ ਹੈ। ਇਸ ਦੇ ਪੀਲੇ ਰੰਗ ਦਾ ਓਫੇਲਿਕ ਤੇਜ਼ਾਬ ਹੁੰਦਾ ਹੈ। ਵਿਸ਼ਵ ਦਾ ਸਭ ਤੋਂ ਕੋੜਾ ਗਲਾਇਕੋਸਾਇਡ੍ਰਸ ਇਸ ਵਿੱਚ ਹੁੰਦਾ ਹੈ ਜੋ ਇਸ ਦਾ ਵਿਸ਼ੇਸ਼ ਗੁਣ ਹੈ। ਇਹ ਮਲੇਰੀਆ, ਟਾਇਫਾਇਡ ਆਦਿ ਬਿਮਾਰੀਆਂ ਲਈ ਫਾਇਦਾ ਕਰਦਾ ਹੈ।
કરિયાતું (Swertia chirata) એ ઊઁચાઈવાળી જગ્યા પર જોવા મળતી એક જાતની વનસ્પતિ છે. આના છોડ (ક્ષુપ) ૨ થી ૪ ફુટ જેટલા ઊઁચા એક-વર્ષાયુ અથવા દ્વિવર્ષાયુ હોય છે. આ વનસ્પતિનાં પાંદડાં અને છાલ ખુબજ કડવી હોય છે અને આયુર્વેદના શાસ્ત્રોમાં જ્વર-નાશક તથા રક્તશોધક માનવામાં આવી છે. આ વનસ્પતિની નાની - મોટી અનેક પ્રજાતિઓ હોય છે; જેમ કે - કલપનાથ, ગીમા, શિલારસ, ઇત્યાદિ. એને જંગલોમાંથી મળી આવતા તિક્ત દ્રવ્યના રૂપમાં હોવાને કારણે કિરાતતિક્ત પણ કહેવામાં આવે છે. ચિરાયતા, કિરાત તથા ચિરેટ્ટા એનાં અન્ય નામો છે. મહર્ષિ ચરકના ગ્રંથમા જણાવ્યા અનુસાર આ વનસ્પતિ તિક્ત સ્કંધ તૃષ્ણા નિગ્રહણ સમૂહમાં તથા આચાર્ય સુશ્રુતના વર્ણન અનુસાર અરગ્વધ સમૂહમાં ગણાય છે.
કરિયાતું હિમાલય પર્વતમાળામાં, કાશ્મીરથી લઇને અરુણાચલ પ્રદેશ સુધી ૪ થી ૧૦ હજાર ફીટ જેટલી ઊઁચાઈ પર ઊગી નીકળે છે. નેપાળ કરિયાતુંનો મૂળ ઉત્પાદક દેશ છે. ક્યાંક-ક્યાંક મધ્ય ભારતના પહાડી ઇલાકાઓ તથા દક્ષિણ ભારતના પહાડો પર પણ આ છોડ ઉગાડવાના પ્રયાસ કરવામાં આવ્યા છે.
કરિયાતુંના પ્રકાંડ સ્થૂળ અડધા થી દોઢ મીટર લાંબા, શાખા યુક્ત ગોળ અને આગળની તરફ ચાર ખુણાવાળા પીતવર્ણનાં હોય છે. પાંદડાં પહોળાં ભાલા આકારનાં, ૧૦ સેન્ટિમીટર સુધીની લંબાઈ ધરાવતાં, ૩ થી ૪ સેન્ટિમીટર પહોળાઇ ધરાવતાં અગ્રભાગ પરથી અણીયાળાં હોય છે. આ અણી નીચે તરફ મોટી તથા ઊપર તરફ નાની થતી જાય છે. ફૂલ લીલાશ પડતા પીળા રંગના, વચ્ચે-વચ્ચે રીંગણીયા રંગથી ચિત્રિત, અનેક શાખા યુક્ત પુષ્પદંડો પર લાગે છે. પુષ્પમાં બાહ્ય અને અભ્યંતર કોષ ૪ - ૪ ખંડવાળા હોય છે તથા પ્રત્યેક પર બે-બે ગ્રંથિઓ આવેલી હોય છે. ફળ લંબગોળ નાનાં-નાનાં એક ચતુર્થાંશ ઇંચ જેટલું કદ ધરાવતાં ઇંડાકાર હોય છે તથા બીજ બહુસંખ્ય, નાનાં, બહુકોણીય તેમજ ચિકણાં હોય છે. વર્ષા ઋતુમાં ફૂલ બેસે છે. ફળ જ્યારે ચોમાસાના અંત સુધીમાં પાકી જાય છે ત્યારે શરદ ઋતુમાં તેનો સંગ્રહ કરવામાં આવે છે. આ છોડમાં કોઈ વિશેષ ગંધ નથી હોતી, પરંતુ સ્વાદ તીખા હોય છે.
કરિયાતુંનાં પંચાંગ અને પુષ્પ પ્રયુક્ત હોય છે. સામાન્ય રીતે ઝડપથી ઉપલબ્ધ ન થતું હોવાને કારણે એમાં મિલાવટ મોટા પાયે થતી હોય છે. પંચાંગમાં પણ મુખ્યત્વે પ્રકાંડ જ હોય છે. જે બે ત્રણ ફુટ લંબાઇના હોય છે. કરિયાતાંની છાલ ચપટી, અંદરની તરફ થોડી વળેલી તથા બહારની તરફ ભૂરા રંગની અંદરથી ગુલાબી રંગની હોય છે.
चिरायता (अङ्ग्रेजी: Swertia chirata) उचाई पर पावल जाइ वाला पौधा छी । एकर क्षुप २ सँ ४ फिट उंच एक-वर्षायु या द्विवर्षायु होइत अछि । एकर पत्ता आ छाल बहुत कडवी होइत अछि आ वैद्यकमे ज्वर-नाशक तथा रक्तशोधक मानल जाइत अछि । एकर छोट-पैग अनेक जातिसभ होइत अछि; जना- कलपनाथ, गीमा, शिलारस, आदि । ई जङ्गलसभमे पावल जाइवाला तिक्त द्रव्यकें रूपमे होमए के कारण किराततिक्त सेहो कहैत अछि । किरात आ चिरेट्टा एकर अन्य नाम छी ।
चिरायता (अङ्ग्रेजी: Swertia chirata) उचाई पर पावल जाइ वाला पौधा छी । एकर क्षुप २ सँ ४ फिट उंच एक-वर्षायु या द्विवर्षायु होइत अछि । एकर पत्ता आ छाल बहुत कडवी होइत अछि आ वैद्यकमे ज्वर-नाशक तथा रक्तशोधक मानल जाइत अछि । एकर छोट-पैग अनेक जातिसभ होइत अछि; जना- कलपनाथ, गीमा, शिलारस, आदि । ई जङ्गलसभमे पावल जाइवाला तिक्त द्रव्यकें रूपमे होमए के कारण किराततिक्त सेहो कहैत अछि । किरात आ चिरेट्टा एकर अन्य नाम छी ।
Swertia is a genus in the gentian family containing plants sometimes referred to as the felworts.[4] Some species bear very showy purple and blue flowers.[5][6] Many members of this genus have medicinal and cultural purposes.[7]
Plants of genus Frasera are sometimes considered part of this genus, sometimes as a separate genus, and sometimes as synonymous.
Species in the genus Swertia include, but are not limited to:[1][8]
Swertia contains the chemicals sawertiamarine, mangeferin and amarogenitine[9] 1,5,8-trihydroxy-3-methoxyxanthone, 1-hydroxy-2,3,5,7-tetramethoxyxanthone, 1-hydroxy-3,5,8-trimethoxyxanthone, 1-hydroxyl-2,3,4,6-tetramethoxyxanthone, 1-hydroxy-2,3,4,7-tetramethoxyxanthone, 1,8-dihydroxy-3,5-dimethoxyxanthone, 1,7-dihydroxy-3,8-dimethoxyxanthone, 1,3,5,8-tetrahydroxyxanthone, balanophonin, oleanolic acid, maslinic acid, and sumaresinolic acid.[10] Swerilactones from Swertia mileensis showed anti-hepatitis B virus activity in vitro.[11]
Swertia is used in Indian Ayurvedic Herbal System to cure Fever as in Laghu sudarshana churna, Maha sudarshan Churna and in Tibetan folk medicine.[12] It is also one of the most widely used medicinal plants of Sikkim, and is considered Vulnerable based on IUCN CAMP Criteria.[13]
{{cite web}}
: CS1 maint: archived copy as title (link) {{cite web}}
: CS1 maint: archived copy as title (link) Swertia is a genus in the gentian family containing plants sometimes referred to as the felworts. Some species bear very showy purple and blue flowers. Many members of this genus have medicinal and cultural purposes.
Plants of genus Frasera are sometimes considered part of this genus, sometimes as a separate genus, and sometimes as synonymous.
Swertia[1] es un género de plantas con flores perteneciente a la familia Gentianaceae. Comprende 374 especies descritas y de estas, solo 91 aceptadas.[2]
Es una planta herbácea con tallo de pocas hojas presente en el Pirineo. Florece los meses de julio, agosto y septiembre. La corola está formada por 5 pétalos y es de un violeta negruzco con estrías oscuras, aunque puede tener una coloración más clara, incluso blanca .Su fruto es una cápsula .
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 226. 1753.[3] La especie tipo es: Swertia perennis L.
Swertia: nombre genérico que fue otorgado en honor de Emanuel Sweert, herbalista alemán, nacido en 1552.[4]
|coautores=
(ayuda) Swertia es un género de plantas con flores perteneciente a la familia Gentianaceae. Comprende 374 especies descritas y de estas, solo 91 aceptadas.
Swertia est un genre de plantes de la famille des Gentianaceae comptant environ 150 espèces, principalement en Asie et Afrique. Certaines espèces portent des fleurs violacées ou bleues[1],[2].
Ce genre est représenté en Europe par la seule espèce Swertia perennis L., la swertie vivace, protégée en France[3].
Des espèces généralement placées dans le genre Frasera sont parfois considérées comme appartenant au genre Swartia.
Selon Catalogue of Life (17 août 2012)[4] :
Selon ITIS (17 août 2012)[5] :
Selon NCBI (17 août 2012)[6] :
Les swerties contiennent généralement des composants de type sawertiamarine, mangiférine (un xanthonoïde aussi présent dans les mangues) et amarogénitine[7] 1,5, 8-trihydroxy-3-méthoxyxanthone, 1-hydroxyl-2, 3, 5, 7-tétraméthoxyxanthone, 1-hydroxyl-3, 5, 8-triméthoxyxanthone, 1-hydroxyl-2, 3, 4, 6-tetraméthoxyxanthone, 1-hydroxyl-2, 3, 4, 7-tetraméthoxyxanthone, 1,8-dihydroxy-3, 5-diméthoxyxanthone, 1, 7-dihydroxy-3, 8-diméthoxyxanthone, 1, 3, 5, 8-tétrahydroxyxanthone, balanophonin, oleanolic acid, acide maslinique, et acide sumaresinolique[8].
Les Swerilactones de Swertia mileensis ont montré des propriétés anti-hépatite B in vitro[9].
Les composants des swerties sont utilisés pour traiter des désordres gastriques, et ces constituants actifs, particulièrement la mangiférine, se sont avérés avoir des propriétés hépatoprotectives, hypoglycémiques, anti-inflammatoires, anti-oxydantes, anti-tuberculeuses et antifongiques, ainsi que de nombreuses autres propriétés pharmacologiques[10].
Swertia est un genre de plantes de la famille des Gentianaceae comptant environ 150 espèces, principalement en Asie et Afrique. Certaines espèces portent des fleurs violacées ou bleues,.
Ce genre est représenté en Europe par la seule espèce Swertia perennis L., la swertie vivace, protégée en France.
Des espèces généralement placées dans le genre Frasera sont parfois considérées comme appartenant au genre Swartia.
Pochowc (Swertia) je ród ze swójby hórkowcowych rostlinow (Gentianaceae). Wobsahuje sćěhowace družiny:
Swertia è un genere di piante appartenente alla famiglia delle Gentianaceae[1], il cui nome deriva da Emmanuel Swart, un giardiniere olandese autore di un Florilegium nei primi anni del diciassettesimo secolo[2].
Il genere è diffuso soprattutto nelle zone temperate di Asia ed Africa, e con pochissime specie in Europa e Nord America.
Il genere comprende le seguenti specie:[1]
Swertia è un genere di piante appartenente alla famiglia delle Gentianaceae, il cui nome deriva da Emmanuel Swart, un giardiniere olandese autore di un Florilegium nei primi anni del diciassettesimo secolo.
Niebielistka, swercja (Swertia L.) – rodzaj roślin należący do rodziny goryczkowatych (Gentianaceae). Obejmuje ponad 100[4] do ok. 150[3] gatunków. Najliczniej przedstawiciele tego rodzaju reprezentowani są w Afryce i Azji, mniej liczne gatunki rosną w Europie i Ameryce Północnej[3]. W Polsce występuje tylko jeden – niebielistka trwała (Swertia perennis)[5]. Łacińska nazwa rodzaju pochodzi od nazwiska żyjącego na przełomie XVI i XVII w. holenderskiego ogrodnika – Emmanuela Swerta.
Swertia Boehmer in Ludwig = Tolpis Adanson
Rodzaj z rodziny goryczkowatych (Gentianaceae), która jest jednym z kladów w obrębie rzędu goryczkowców (Gentianales) z grupy astrowych spośród roślin okrytonasiennych[1].
Niebielistka, swercja (Swertia L.) – rodzaj roślin należący do rodziny goryczkowatych (Gentianaceae). Obejmuje ponad 100 do ok. 150 gatunków. Najliczniej przedstawiciele tego rodzaju reprezentowani są w Afryce i Azji, mniej liczne gatunki rosną w Europie i Ameryce Północnej. W Polsce występuje tylko jeden – niebielistka trwała (Swertia perennis). Łacińska nazwa rodzaju pochodzi od nazwiska żyjącego na przełomie XVI i XVII w. holenderskiego ogrodnika – Emmanuela Swerta.
Swertia L. é um género botânico pertencente à família Gentianaceae.
Swertia L. é um género botânico pertencente à família Gentianaceae.
Swertia L., 1753
Типовой видСве́рция, или трипу́тник (лат. Swertia) — род травянистых цветковых растений семейства Горечавковые (Gentianaceae).
Род был назван Карлом Линнеем в честь голландского художника и садовода Эмануэля Сверта[en] (1552—1612).
Представители рода — корневищные многолетние травы.
Листья собраны в прикорневую розетку, не исчезающие. Стеблевые листья обычно супротивные, реже очерёдные.
Цветки 4—5-членные, собраны на конце побега в кистевидное, головчатое или зонтичное соцветие. Венчик колесовидный, лепестки почти свободные, окрашенные в белый, желтоватый или синий цвет. Тычинки широкие, с желтоватыми или голубоватыми повислыми пыльниками. Пестик короткий, рыльце двураздельное, столбик может вовсе отсутствовать. Завязь одногнёздная.
Плод — коробочка с многочисленными семенами, при созревании раскрывающаяся двумя створками. Семена уплощённые или выпуклые, угловатые, у некоторых видов с крылышком.
Род включает более 80 видов. Некоторые из них:
Све́рция, или трипу́тник (лат. Swertia) — род травянистых цветковых растений семейства Горечавковые (Gentianaceae).
獐牙菜属(学名:Swertia),又名當藥屬,是龙胆科下的一个属,为一年生或多年生草本植物。该属共有约100种,分布于全球。[4]
センブリ属(センブリぞく、学名:Swertia L. )はリンドウ科の属の1つ。
多年草、一年草又は越年草で、茎は直立し、葉は対生する。花冠は紫色、淡紫色、淡黄色または白色で、基部まで深く4-5裂する。
世界に約80種ある。日本には9種知られている。
センブリ属(センブリぞく、学名:Swertia L. )はリンドウ科の属の1つ。
多年草、一年草又は越年草で、茎は直立し、葉は対生する。花冠は紫色、淡紫色、淡黄色または白色で、基部まで深く4-5裂する。
世界に約80種ある。日本には9種知られている。
쓴풀속(Swertia)은 용담과의 한 속이다.