Lathyrus palustris (lat. Lathyrus palustris) — paxlakimilər fəsiləsinin güllücə cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin.
Lathyrus palustris (lat. Lathyrus palustris) — paxlakimilər fəsiləsinin güllücə cinsinə aid bitki növü.
Llysieuyn blodeuol (neu legume) yw Ytbysen y gors sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Fabaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lathyrus palustris a'r enw Saesneg yw Marsh pea.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Ytbysen Las y Morfa, Ydbysen Las y Morfa.
Eraill yn yr un teulu yw: ffa soya (Glycine max), y ffa cyffredin (Phaseolus), pys gyffredin (Pisum sativum), chickpea (Cicer arietinum), cnau mwnci (Arachis hypogaea), pys per (Lathyrus odoratus) a licrs (Glycyrrhiza glabra).
Llysieuyn blodeuol (neu legume) yw Ytbysen y gors sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Fabaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lathyrus palustris a'r enw Saesneg yw Marsh pea. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Ytbysen Las y Morfa, Ydbysen Las y Morfa.
Eraill yn yr un teulu yw: ffa soya (Glycine max), y ffa cyffredin (Phaseolus), pys gyffredin (Pisum sativum), chickpea (Cicer arietinum), cnau mwnci (Arachis hypogaea), pys per (Lathyrus odoratus) a licrs (Glycyrrhiza glabra).
Hrachor bahenní (Lathyrus palustris) je z volné přírody pomalu mizející druh bobovité, popínavé rostliny, jeden z mnoha druhů rodu hrachor.
Rostlina s výrazným cirkumpolárním rozšířením vyskytující se v severní a střední Evropě, na severu Asie jakož i v mírném pásmu Severní Ameriky. Na severu euroasijského prostoru sahá jeho výskyt až na Island a po sever Skandinávie a evropské části Ruska, dále přes celou Sibiř až na Dálný východ a zasahuje i sever Japonska. Jižní hranice Evropou prochází severem Pyrenejského poloostrova, severní Itálii, Balkánem a Ukrajinou. Vyskytuje se hlavně na vlhkých a bažinatých loukách kde mnohdy vyrůstá současně s ostřicemi a rákosy a také v křovinách lemující břehy vodních toků a nádrží. Potřebuje periodicky zaplavovaná stanoviště s humózní půdou na zásaditém podloží. Snáší i místa mírně zasolená. Nejčastěji se jeho stanoviště nacházejí na slunných až polostinných místech v planárním, řidčeji v kolinním stupni.
V ČR se vyskytuje v termofytiku a to jen vzácně, část jeho tradičních lokalit již zanikla. Početnější výskyt je pouze podél větších toků ve středním Polabí a na Moravě v Hornomoravském a Dolnomoravském úvalu až po soutok Moravy s Dyjí. Velký úbytek lokalit byl zaznamenán i v okolních státech včetně Slovenska. Obvykle roste na kontinentálních zaplavovaných loukách kde je uváděn jako diagnostický druh v rostlinných společenstvech svazu Cnidion venosi, někdy se vyskytuje i ve vegetaci vysokých ostřic společenstev svazu Magnocaricion elatae.[2][3][4][5]
Vytrvalá rostlina s ochablou, popínavou až poléhavou lodyhou o délce 30 až 70 cm, ojediněle až 150 cm. Lodyha jednoduchá nebo rozvětvená rostoucí z plazivého členitého oddenku je hranatá, s výraznými dvěma křídla 1 až 4 mm širokými. Hustě vyrůstající řapíkaté listy s vřetenem zakončeným listovým úponkem mají 2 až 4 páry lístků s čepelemi čárkovitě kopinatými nebo podlouhlými. Krátce řapíčkaté lístky s 3 až 6 souběžnými žilkami jsou dlouhé 30 až 70 mm a široké 5 až 10 mm, na bázi bývají prudce zúžené a na vrcholu většinou špičaté, lysé nebo roztroušeně chlupaté, na horní straně světle zelené a na spodní nasivělé. Palisty mívají tvar čárkovitě kopinatý a bývají až 15 mm dlouhé a 5 mm široké.
Obvykle 3 až 6 purpurově fialových květů na stopkách 3 až 4 mm dlouhých, šikmo odstávajících, vytváří nesouměrné květenství úžlabní hrozen se stopkou dlouhou 3 až 12 cm. Zvonovitý kalich, často modravý, má nestejně dlouhé lístky 7 až 9 mm. Koruna 15 až 20 mm dlouhá má barvu purpurově fialovou a po odkvětu modrou. Pavéza je široce obvejčitá, křídla mají dlouhý nehet a ouška a kratší člunek bývá bělavý. Tento hemikryptofyt kvete v červnu a červenci, květy jsou opylovány entomogamicky. Ploidie 2n = 42.
Plody jsou podlouhlé čárkovité lusky 40 až 50 × 7 až 9 mm velké nahnědlé barvy, holé nebo pomoučené. Obsahují průměrně po 8 až 12 semenech která jsou kulatá, sférická až vejčitá, na obou koncích stlačená a mající v průměru cca 3,5 až 4 mm. Jsou hladké, matné a jejich barva je písková až hnědá s tmavšími skvrnami.[2][3][4][6]
Z přírody České republiky trvale mizí mnohé lokality s jeho výskytem a proto je hrachor bahenní vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. i Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky 3. vydání vyhodnocen jako druh kriticky ohrožený (§1,C1). Na Slovensku je ((slovensky) hrachor močiarny) považován za druh ohrožený.[2][7][8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hrachor bahenní ve Wikimedia Commons
Hrachor bahenní (Lathyrus palustris) je z volné přírody pomalu mizející druh bobovité, popínavé rostliny, jeden z mnoha druhů rodu hrachor.
Die Sumpf-Platterbse (Lathyrus palustris)[1] ist eine Pflanzenart aus der Gattung Platterbsen (Lathyrus) in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae). Sie ist auf der Nordhalbkugel in Eurasien und im östlichen Nordamerika weitverbreitet.
Die Sumpf-Platterbse ist eine klimmende, ausdauernde krautige Pflanze mit dünnen, ästigen Bodenausläufern. Die oberirdischen, vegetativen Pflanzenteile sind meist völlig kahl und von meergrüner Färbung. Der kletternde oder niederliegende Stängel ist 30 bis 100 Zentimeter lang, einfach oder verzweigt und mit den schmalen Flügeln 2 bis 4 mm breit.
Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind kürzer oder auch etwas länger als die Internodien und sind in Blattstiel sowie Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist relativ kurz und kaum geflügelt. Die gefiederte Blattspreite besitzt zwei oder drei, selten fünf Paare kurz gestielter Blättchen mit kräftiger, einfacher oder meist ästiger Ranke. Die Blättchen sind bei einer Länge von 3 bis 6 Zentimetern sowie einer Breite von 3 bis 8 Millimetern meist lanzettlich mit meist spitzem oberen Ende. Die bläulich-grünen und unterseits etwas heller gefärbten Blättchen besitzen in der Regel fünf Längsnerven. Die Nebenblätter sind halbpfeilförmig bis halbspießförmig, mehr oder weniger so lang oder etwas kürzer als der Blattstiel und oft ohne deutliche Nerven.
Die Blütezeit reicht von Juni bis August. Die traubigen Blütenstände sind in etwa so lang wie die Laubblätter und besitzen eine dünne, bogige Achse. Sie bestehen aus zwei bis sechs an kurzen Stielen in den Achseln pfriemlicher, hinfälliger Tragblätter. Die nickenden Blüten verströmen einen schwachen Duft.
Die zwittrigen Blüten sind 1,5 bis fast 2 Zentimeter lang, zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kelchblätter sind kurz glockig, sehr schief verwachsen und der Kelch endet in lanzettlichen, oft kurz gewimperten Kelchzähnen. Die unteren Kelchzähne sind etwa so lang wie die Kelchröhre und die oberen sind, stark aufwärts gekrümmt sowie viel kürzer. Die fünf hell blauvioletten bis lilafarbenen Kronblätter stehen in der typischen Form der Schmetterlingsblüte zusammen. Die Fahne besitzt einen ziemlich langen Nagel und eine verkehrt-eiförmige Platte. Diese ist wenig länger als die Flügel und das weißliche Schiffchen.
Die abstehenden bis nickenden, bei Reife kastanienbraunen Hülsenfrüchte sind etwa 3 bis 4 Zentimeter lang und 6 bis 7 Millimeter breit, etwas aufgedunsen und nach beiden Enden kurz verschmälert. Sie besitzen stark hervortretende Netznerven und enthalten in der Regel neun bis zwölf Samen.
Die ziemlich glatten und rötlich-braunen Samen sind bei einem Durchmesser von etwa 3,5 Millimetern fast kugelig.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 42.[2]
Die Sumpf-Platterbse ist auf der Nordhalbkugel in Mittel- und Nordeuropa bis Skandinavien und Island, Irland, Belgien, Frankreich, Iberische Halbinsel, Apenninen-Halbinsel, Balkanhalbinsel, Ukraine, Sibirien, Sachalin, Japan und im östlichen Nordamerika weitverbreitet.
Die Sumpf-Platterbse wächst in Rohrsümpfen, Seewiesen und Auengebüschen. Sie ist eine Charakterart der Ordnung Molinietalia und kommt besonders in Gesellschaften des Verbands Cnidion dubii aber auch der Verbands Magnocaricion vor.[2]
Viele der Standorte in Mitteleuropa scheint Lathyrus palustris erst nach 1700 erreicht zu haben. Sie kann Röhrichte, Seeufer usw. nur dort dauernd besiedeln, wo nicht regelmäßig starke Wasserstandsschwankungen, insbesondere Überschwemmungen auftreten. An den Alpenflüssen reicht die Sumpf-Platterbse deshalb nur so weit aufwärts, wie größere Seebecken die Wasserstandsschwankungen mildern. Zumindest in Norddeutschland ist diese Platterbse aber eine Art der Überschwemmungswiesen. Mit ihren engen Standortansprüchen hängt es auch zusammen, dass diese Art kaum jemals auf künstliche Standorte übergeht. Die Sumpf-Platterbse ist in Deutschland nur stellenweise häufiger anzutreffen; so vor allem im Elbe- und Donaugebiet. In den anderen deutschen Regionen ist sie meist nur sehr selten zu finden.
In Deutschland liegt eine Gefährdungskategorie von 3+ = „gefährdet“ vor und Lathyrus palustris ist besonders geschützt in Deutschland.[1]
In der Schweiz gilt Lathyrus palustris im Jura als ausgestorben und im Mittelland sowie auf der Alpennordflanke als VU „Vulnerable“ = „“gefährdet; in anderen Gebieten kam sie nicht vor.[3]
Die Sumpf-Platterbse (Lathyrus palustris) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Platterbsen (Lathyrus) in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae). Sie ist auf der Nordhalbkugel in Eurasien und im östlichen Nordamerika weitverbreitet.
Lathyrus palustris is a species of wild pea known by the common name marsh pea.[1] It is native to Europe, Asia, and North America. It is a perennial herb with leaves made up of oval-shaped or oblong leaflets a few centimeters long. It has branched, coiled tendrils. The plant bears an inflorescence of two to eight pinkish purple pea flowers each up to two centimeters wide. The fruit is a dehiscent legume pod.
Lathyrus linifolius is a perennial plant with a sprawling or climbing stem that grows to 25 to 80 cm (10 to 31 in) and is shallowly-winged and nearly hairless. The leaves are alternate with short winged stalks and long narrow stipules. The leaf blades are pinnate with two to four pairs of narrow lanceolate leaflets, entire margins and a terminal branching tendril. The inflorescence has a long stem and two to eight purple flowers, each 12 to 20 mm (0.5 to 0.8 in) long. These have five sepals and five petals and are irregular. The uppermost petal is known as the "standard", the lateral two as the "wings" and the lowest two are joined to form the "keel". There are ten stamens and a single carpel. The fruit is a flat brown pod containing up to twelve seeds. This plant flowers in July and August.[2]
Lathyrus linifolius is native to Europe, parts of Asia and North America. Its typical habitat is in rich ground and this plant is found in damp meadows, on river banks, on the margins of ponds, by lakes and near the sea, and occasionally in coastal hedgerows. It often seems to grow among reeds (Phragmites australis).[2] The species epithet palustris is Latin for "of the marsh" and indicates its common habitat.[3] Marsh Pea grows from long rhizomes that allows the plant to spread vegetatively. As the common name implies, Marsh Pea, it is found in wet to moist areas where it can receive adequate sun and also allows other plants to climb on.[4]
Lathyrus palustris is a species of wild pea known by the common name marsh pea. It is native to Europe, Asia, and North America. It is a perennial herb with leaves made up of oval-shaped or oblong leaflets a few centimeters long. It has branched, coiled tendrils. The plant bears an inflorescence of two to eight pinkish purple pea flowers each up to two centimeters wide. The fruit is a dehiscent legume pod.
Soo-seahernes (Lathyrus palustris) on seaherne perekonda kuuluv taimeliik.
Taimed köitraagudega, varred nõrgad ja tiivulised. Õied sinakaslillad. Lehekesed kitsad, piklikud ja terava tipuga.
Eestis on tavaline taim soodes, niisketel niitudel ja rannaniitudel.
Soo-seahernes (Lathyrus palustris) on seaherne perekonda kuuluv taimeliik.
Taimed köitraagudega, varred nõrgad ja tiivulised. Õied sinakaslillad. Lehekesed kitsad, piklikud ja terava tipuga.
Eestis on tavaline taim soodes, niisketel niitudel ja rannaniitudel.
Rantanätkelmä (Lathyrus palustris) on Euroopassa kasvava myrkyllinen nätkelmälaji.
Monivuotisen rantanätkelmän rento, siipipalteinen, harvakarvainen, kiipeilevä ja melko pysty varsi kasvaa 25-80 senttimetriä pitkäksi. Kukinto on 2–8-kukkainen pitkäperäinen terttu. Verhiö on viisilehtinen, yhdislehtinen. Teriö on vastakohtainen, perhomainen: ylinnä purje, sivuilla siivet ja alinna kahdesta terälehdestä muodostunut venho. Teriö (12–20 mm) on sinipunainen. Kukat ovat kaksineuvoisia. Heteitä on 10, palhot ovat yhdistyvisiä, ympäröivät emiötä torvena. Emiö on yksilokeroinen, yksiluottinen. Lehdet ovat 2–4-parisia, kärhellisiä, lehdykät (5 cm) ovat suikeita, viisisuonisia. Korvakkeet ovat pitkiä ja kapeita. Lehtiruoti on palteeton.
Rantanätkelmä on yleinen rannikoilla ja Kainuussa, mutta harvinainen muualla Suomessa. Sitä ei esiinny ollenkaan käsivarren Lapissa. Rantanätkelmä kukkii kosteilla niityillä, rannoilla ja luhtaisilla soilla loppukesästä.
Rantanätkelmä on ihmiselle erittäin myrkyllinen, koska sen siemenissä on beeta-n-oksaaliamino-l-alaniinia eli BOAAta.
Rantanätkelmä (Lathyrus palustris) on Euroopassa kasvava myrkyllinen nätkelmälaji.
Lathyrus palustris
La Gesse des marais, Lathyrus palustris, est une espèce de plantes herbacées annuelle de la famille des Fabaceae (de la sous-famille des Faboideae selon la classification phylogénétique).
Elle est originaire d'Europe, d'Asie et d'Amérique du Nord.
Elle est protégée dans plusieurs régions de France. Elle est notamment inscrite dans la liste des espèces végétales protégées en Alsace.
Lathyrus palustris
La Gesse des marais, Lathyrus palustris, est une espèce de plantes herbacées annuelle de la famille des Fabaceae (de la sous-famille des Faboideae selon la classification phylogénétique).
Elle est originaire d'Europe, d'Asie et d'Amérique du Nord.
Bahnowy hróšik (Lathyrus palustris) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Bahnowy hróšik docpěwa wysokosć wot 30 hač 100 cm.
Stołpik je nižo ležacy abo łažaty a wusko křidłaty.
Łopjena wobsteja z 4 hač 6 lancetojtych, pjećnerwowych pjeritych łopješkow z dołhosću wot 3 hač 6 cm.
Kćěke wot julija hač awgusta. Kćenja docpěwaja dołhosć wot 15 hač 20 mm a su mazanje módre abo módrowioletne.
Rosće na łuhojtych łukach a w towarstwach wulkich rěznow.
Rostlina je w sewjernej a srjedźnej Europje rozšěrjena.
Bahnowy hróšik (Lathyrus palustris) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Moeraslathyrus (Lathyrus palustris) is een vaste plant die behoort tot de vlinderbloemenfamilie. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als vrij zeldzaam en matig afgenomen. De soort komt van nature voor in de koel-gematigde en koudere streken op het noordelijk halfrond. Het aantal chromosomen is 2n = 42.
De plant wordt 30 - 100 cm hoog, vormt ondergrondse uitlopers en wortelknolletjes. De klimmende, iets behaarde stengel is breed gevleugeld. De even geveerde bladeren hebben 2 - 5 paar blaadjes en een 0,5 - 1 mm brede bladsteel. De 2,5 - 8 cm lange en 3 - 8 mm brede, langwerpige tot lijnvormige, niet vlezige blaadjes zijn parallel-nervig met niet uitspringende zijnerven. De steunblaadjes zijn half-spiesvormig. De bovenste en middelste bladeren hebben ranken.
De plant bloeit van mei tot in augustus met in het begin roodpaars gekleurde, later verkleurend naar vuilblauwe, 1 - 2 cm grote bloemen, die met 3 - 6 bloemen in langgesteelde trossen staan. De bloem heeft tien meeldraden.
De vrucht is een bruine, kale, 2,5 - 6 cm lange en 6 - 7 mm brede peul met 9 - 12, 3 mm grote, ronde, roodbruine zaden. Op de peul zitten netvormige nerven.
Moeraslathyrus komt voor op natte voedselrijk grond in gras- en rietlanden en in duinvalleien.
Moeraslathyrus (Lathyrus palustris) is een vaste plant die behoort tot de vlinderbloemenfamilie. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als vrij zeldzaam en matig afgenomen. De soort komt van nature voor in de koel-gematigde en koudere streken op het noordelijk halfrond. Het aantal chromosomen is 2n = 42.
De plant wordt 30 - 100 cm hoog, vormt ondergrondse uitlopers en wortelknolletjes. De klimmende, iets behaarde stengel is breed gevleugeld. De even geveerde bladeren hebben 2 - 5 paar blaadjes en een 0,5 - 1 mm brede bladsteel. De 2,5 - 8 cm lange en 3 - 8 mm brede, langwerpige tot lijnvormige, niet vlezige blaadjes zijn parallel-nervig met niet uitspringende zijnerven. De steunblaadjes zijn half-spiesvormig. De bovenste en middelste bladeren hebben ranken.
De plant bloeit van mei tot in augustus met in het begin roodpaars gekleurde, later verkleurend naar vuilblauwe, 1 - 2 cm grote bloemen, die met 3 - 6 bloemen in langgesteelde trossen staan. De bloem heeft tien meeldraden.
De vrucht is een bruine, kale, 2,5 - 6 cm lange en 6 - 7 mm brede peul met 9 - 12, 3 mm grote, ronde, roodbruine zaden. Op de peul zitten netvormige nerven.
Moeraslathyrus komt voor op natte voedselrijk grond in gras- en rietlanden en in duinvalleien.
Myrflatbelg (Lathyrus palustris) er en flerårig, klatrende urt i erteblomstfamilien.
Stilken kan bli opptil 120 cm lang og har vingekanter. Bladene har slyngtråder, og det er 2–5 par småblader. Blomstene er purpurblå og sitter i langstilkete klaser. Myrflatbelg vokser på fuktige og kalkrike steder sammen med andre høye stauder og busker. Typiske voksesteder er sump, rikmyr, fuktige enger og vegkanter.[2]
Det er to underarter: Snau myrflatbelg (L. p. subsp. palustris) er utbredt i Europa og Vest-Sibir. Håret myrflatbelg (L. p. subsp. pilosus) forekommer hovedsakelig i Asia og Nord-Amerika, men utbredelsen strekker seg gjennom Nord-Russland vestover til Nord-Norge.
I Norge finnes snau myrflatbelg på Østlandet og i Steinkjer i Nord-Trøndelag. Den er i tilbakegang på grunn av gjengroing og inngrep langs vassdrag og er vurdert som sterkt truet (EN) i Norsk rødliste for arter 2015.[3][4]
Håret myrflatbelg er funnet i Steigen og Hadsel i Nordland og i Harstad i Troms. Den er vanligere i Finnmark der den finnes fra Alta til Sør-Varanger og Båtsfjord. Også denne underarten er i en viss tilbakegang og er vurdert som sårbar (VU) i Norsk rødliste for arter 2015.[5]
Myrflatbelg (Lathyrus palustris) er en flerårig, klatrende urt i erteblomstfamilien.
Stilken kan bli opptil 120 cm lang og har vingekanter. Bladene har slyngtråder, og det er 2–5 par småblader. Blomstene er purpurblå og sitter i langstilkete klaser. Myrflatbelg vokser på fuktige og kalkrike steder sammen med andre høye stauder og busker. Typiske voksesteder er sump, rikmyr, fuktige enger og vegkanter.
Det er to underarter: Snau myrflatbelg (L. p. subsp. palustris) er utbredt i Europa og Vest-Sibir. Håret myrflatbelg (L. p. subsp. pilosus) forekommer hovedsakelig i Asia og Nord-Amerika, men utbredelsen strekker seg gjennom Nord-Russland vestover til Nord-Norge.
I Norge finnes snau myrflatbelg på Østlandet og i Steinkjer i Nord-Trøndelag. Den er i tilbakegang på grunn av gjengroing og inngrep langs vassdrag og er vurdert som sterkt truet (EN) i Norsk rødliste for arter 2015.
Håret myrflatbelg er funnet i Steigen og Hadsel i Nordland og i Harstad i Troms. Den er vanligere i Finnmark der den finnes fra Alta til Sør-Varanger og Båtsfjord. Også denne underarten er i en viss tilbakegang og er vurdert som sårbar (VU) i Norsk rødliste for arter 2015.
Multimedia w Wikimedia Commons Groszek błotny[3] (Lathyrus palustris L.) – gatunek rośliny z rodziny bobowatych.
Zwarty obszar zasięgu obejmuje niemal całą Europę i znaczną część Azji, w Ameryce Północnej występuje w rozproszeniu[4]. W Polsce występuje głównie na niżu, najliczniej w dolinach dużych rzek: Wisły, Odry, Warty, Noteci, Bugu[4]. W Karpatach stwierdzono występowanie tylko na jednym stanowisku na Pogórzu Cieszyńskim i jedno na Pogórzu Jasielskim w miejscowości Józefów[4].
Bylina, hemikryptofit. Rośnie na podmokłych łąkach, na których w okresie wiosennym występuje stała i duża wilgotność. Kwitnie od czerwca do sierpnia. Liczba chromosomów 2n = 42[4]. Gatunek charakterystyczny związku Calthion i zespołu Poo-Lathyretum palustris[6].
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006)[7] w grupie gatunków narażonych na wyginięcie (kategoria zagrożenia V). Od 2014 roku jest objęta w Polsce ochroną częściową[8]. Głównym zagrożeniem dla gatunku jest melioracja łąk, oraz postępujące zalesienie nieużytków[4].
Groszek błotny (Lathyrus palustris L.) – gatunek rośliny z rodziny bobowatych.
Kärrvial (Lathyrus palustris) är en ört i familjen ärtväxter. Utbredd i hela den nordiga tempererade zonen i Europa, Ryssland, Östasien och Nordamerika. Förekommer sällsynt i nästan hela Sverige.
Mångformig flerårig, klängande ört till 100 cm, kal eller hårig. Stjälk kantig och vanligen med två vingkanter. Blad parbladiga med 2-3 blågröna bladpar. Småblad lansettlika med enkelt eller grenigt klänge, bladskaften saknar vingkanter. Stipler lansettlika. Blommor 2-10 i långskaftade klasar, de blir 13-15 (-20) mm långa. Kronan är blåviolett till blekt blåviolett med blek köl. Baljan är kal, 3-4 cm lång, frön klotrunda. Kärrvial blommar i juli-augusti.
Två underarter och två varieteter erkänns:
Artepitetet palustris (lat.) betyder "kärrlevande".
var. exalatus (H.P. Tsui) Kenicer
var. palustris
Wikimedia Commons har media som rör Kärrvial.
Kärrvial (Lathyrus palustris) är en ört i familjen ärtväxter. Utbredd i hela den nordiga tempererade zonen i Europa, Ryssland, Östasien och Nordamerika. Förekommer sällsynt i nästan hela Sverige.
Mångformig flerårig, klängande ört till 100 cm, kal eller hårig. Stjälk kantig och vanligen med två vingkanter. Blad parbladiga med 2-3 blågröna bladpar. Småblad lansettlika med enkelt eller grenigt klänge, bladskaften saknar vingkanter. Stipler lansettlika. Blommor 2-10 i långskaftade klasar, de blir 13-15 (-20) mm långa. Kronan är blåviolett till blekt blåviolett med blek köl. Baljan är kal, 3-4 cm lång, frön klotrunda. Kärrvial blommar i juli-augusti.
Två underarter och två varieteter erkänns:
subsp. exalatus - saknar vingkanter. (Kina). subsp. palustris - stjälkarna har vingkanter. var. palustris - blad med grenigt klänge, 2-4 par småblad. Blomklasar med 2-5 blommor, som är kala eller håriga. var. sinomontanus - blad med kort, ogrenigt klänge, 1-3 bladpar. Blomklasar med 1-4 blommor, som är håriga eller kala. (Kina). subsp. nudicaulis = Lathyrus nudicaulisArtepitetet palustris (lat.) betyder "kärrlevande".
Багаторічна трав'яниста рослина заввишки 25–80(100) см. Стебла безвільні, виткі, неглибоко крилаті, бідно волохаті. Листки чергові; черешки безкрилі; листкові пластини пірчасті, складаються з двох - чотирьох пар листочків. Листочки ланцетні, цілокраї, блакитнувато-зелені, кількасантиметрові. Має розгалужені спіральні вусики.
Суцвіття - довгочерешкові 2–8-квіткові китиці. Квітковий віночок фіолетовий, 12–20 мм завдовжки; пелюсток 5; чашечка п'ятизібчаста; тичинок 10. Плоди — плоскі, довжиною 25–50 мм, голі, коричневі, 6–12-насінні боби, які іноді неправильно називають стручками.
Північна Америка (Канада, США); Азія (Грузія, Росія, Китай, Японія, Корея, Казахстан, Монголія, Туреччина, Лаос); Європа (Білорусь, Естонія, Латвія, Литва, Молдова, Україна, Австрія, Бельгія, Чехія, Німеччина, Угорщина, Нідерланди, Польща, Швейцарія, Данія, Фінляндія, Ісландія, Ірландія, Норвегія, Швеція, Велика Британія, Албанія, Болгарія, колишня Югославія Італія, Румунія, Франція, Португалія, Іспанія). Населяє багатий вологий ґрунт, тому часто виростає на луках поруч річок, озер і моря, і рідше в прибережних огорожах.
В Україні зростає на вологих луках, серед чагарників — у лісовій зоні й лісостепу[3].
Це незавершена стаття про Бобові.Lathyrus palustris là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên.[1]
Bài viết liên quan đến tông Đậu này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Lathyrus palustris là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên.
欧山黧豆（学名：Lathyrus palustris）为豆科山黧豆属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 