Salix pentandra, el sauce laurifolio, ye un árbol de fronda d'hasta 14 m d'altu, escasamente algama los 17, de la familia de les salicacees. Ye una especie de sauce natural del norte d'Europa y el norte d'Asia.[1]
Les fueyes del Salix pentandra son de color verde escuru brillante, de 5 a 10 cm de llargu y 2,5 cm d'anchu, con un cantu finamente serráu.
Les flores distribúyense monoicamente, amentos en pedúnculos foliaos, cilíndricos.[2] Los amentos masculinos son mariellos, de 2 a 5 cm de llargu y los femeninos de color verdosu, de 1,5 a 3 cm y son polinizadas por abeyes. El frutu ye una pequeña cápsula que contién numberoses granes bien pequeñes, lo qu'ayuda a la so distribución aérea.[1][3]
Les sos brilloses fueyes faen que seya más decorativu qu'otros sauces, de manera que de cutiu llántase como árbol ornamental.[1]
Populus pentandra describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 2: 1016, nel añu 1753.[4]
Salix: nome xenéricu llatín pal sauce, les sos cañes y madera.[5]
pentandra: epítetu llatín que significa "con cinco estames".[6]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Salix pentandra, el sauce laurifolio, ye un árbol de fronda d'hasta 14 m d'altu, escasamente algama los 17, de la familia de les salicacees. Ye una especie de sauce natural del norte d'Europa y el norte d'Asia.
Salix pentandra (lat. Salix pentandra) - söyüdkimilər fəsiləsinin söyüd cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Salix pentandra (lat. Salix pentandra) - söyüdkimilər fəsiləsinin söyüd cinsinə aid bitki növü.
Coeden gollddail fechan o deulu'r helygen yw Helygen bêr sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Salicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Salix pentandra a'r enw Saesneg yw Bay willow.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Helygen Beraroglaidd.
Mae gwreiddiau'r goeden fechan hon yn hoff o bridd gwlyb, a thyf fel arfer ar lan afon, nant neu lyn. Mae'r dail wedi eu lleoli bob yn ail a'r blodau'n unrhyw - gyda chynffonau wyn bach benyw ar un coeden a'r gwryw ar goeden arall hy mae'n blanhigyn deuoecaidd. Mae'r petalau'n fach iawn ac ni cheir petalau. Mae gan y goeden briodweddau meddygol, gan gynnwys atal y ddannodd a gwrth-feiotig.
Coeden gollddail fechan o deulu'r helygen yw Helygen bêr sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Salicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Salix pentandra a'r enw Saesneg yw Bay willow. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Helygen Beraroglaidd.
Mae gwreiddiau'r goeden fechan hon yn hoff o bridd gwlyb, a thyf fel arfer ar lan afon, nant neu lyn. Mae'r dail wedi eu lleoli bob yn ail a'r blodau'n unrhyw - gyda chynffonau wyn bach benyw ar un coeden a'r gwryw ar goeden arall hy mae'n blanhigyn deuoecaidd. Mae'r petalau'n fach iawn ac ni cheir petalau. Mae gan y goeden briodweddau meddygol, gan gynnwys atal y ddannodd a gwrth-feiotig.
Vrba pětimužná (Salix pentandra) je poměrně vzrůstný druh širokého rodu vrba. V České republice se vyskytuje regionálně a obvykle jen v podhůří a nižších polohách hor. Jako důsledek meliorací a vápnění luk a pastvin se její přirozený výskyt stále snižuje a vrba pětimužná se stává se vzácnou. V „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání“ je řazena mezi potenciálně ohrožené druhy žádající si další pozornost (C4a).[2][3][4]
Druh se vyskytuje na rozlehlém areálu rozkládajícím se od Velké Británie a francouzských Alp přes západní Sibiř až do Střední Asie. Mimo to má arely ve Francouzském středohoří, Pyrenejích, Apeninách a na Balkáně. Druhotně vyrůstá na severu Severní Ameriky.
V přírodě České republiky je roztroušeně rozšířena od termofytika po oreofytikum. Hojnější je v podhůří Šumavy a na Českomoravské vysočině, v moravských Karpatech se objevuje již skromněji; výskyt byl zjištěn do nadmořské výšky 1000 m.[2][4][5][6][7]
Tento světlomilný a chladnomilný druh se nejčastěji vyskytuje v mokřadních olšinách a na bažinatých a rašelinných loukách, obvykle na kyselých půdách. Je diagnostickým druhem svazu „mokřadních vrbin“ Salicion cinereae.[2][5][8]
Rozložitý keř vysoký do 4 m nebo strom rostoucí do 6 až 10 m, má přímý kmen, vzpřímené větve a nepravidelně kulovitou korunou. Jeho kůra je zprvu šedivá a hladká, s věkem tmavne a je podélně zbrázděná. Letorosty jsou holé, červenohnědé a výrazně lesklé, kuželovité pupeny bývají velké asi 5 mm, drobné palisty brzy opadávají a mívají tvar vejčitý až kopinatý. Listy s rýhovanými řapíky jsou z jara lepivé, při rašení slabě načervenalé a na podzim žloutnou. Poměrně tuhé a lysé listové čepele bývají elipsovité až vejčitě kopinaté, 5 až 12 cm dlouhé a 2 až 4 cm široké a na bázi sbíhavé až okrouhlé. Po obvodě jsou jemně pilovité a zoubky mají zakončené žlázkou, na líci jsou leskle zelené, na rubu světlejší a mají síťovanou žilnatinu. Žloutnoucí listy, odlupovaná kůra i řezané dřevo vydává hořkomandlovou vůni, kterou způsobuje přítomnost éterických olejů.
Květy jsou seskupeny do převislých jehněd rostoucí na dlouhých stopkách. Tato květenství jsou široce válcovitá a na stopkách mají několik světle žlutých, opadavých, pilovitých listenů podobající se listům. Samčí jehnědy jsou zlatožluté, 2 až 7 cm dlouhé a mají květy s pěti až devíti tyčinkami s chlupatými nitkami a žlutými prašníky. Samičí jehnědy jsou kratší, žlutavě zelené, 1 až 6 cm dlouhé, husté a přetrvávají i přes zimu, jejich květy mají zelené, lysé semeníky na kratičkých stopkách a krátké čnělky s plochými bliznami. Květy rozkvétají v květnu a červnu, obvykle až po úplném vyrašení listů. Obsahují medové žlázky s nektarem a bývají opylovány hmyzem i větrem. Ploidie druhu 2n = 4x = 76.
Plod je nepukavá, 7 mm dlouhá tobolka s mnoha semeny s chmýrem. Zralá semena zůstávají v tobolce po celou zimu a uvolňují se až s příchodem jara.
Vrba pětimužná je asi velmi starý druh, má několik archaických znaků rodu, např. větší počet tyčinek a odstávající jehnědy, které ukazují na blízké fylogenetické vztahy s některými topoly. Díky těmto rozdílům je jen stěží zaměnitelná s jinými druhy vrb rostoucími v české přírodě.
Druhové jméno „pětimužná“ je odvozeno od nejmenšího počtu pěti tyčinek v květu.[2][4][5][6][7][8][9]
Ke křížení dochází u tohoto druhu jen řídce, v Česku připadají do úvahy jen dva hybridy:
Pro svou vzácnost se ekonomicky nevyužívá, byť její kůra obsahuje salicylové deriváty vhodné k léčení při horečkám, revmatismu, neuralgií a při nemocech z nachlazení.[2][8]
Vrba pětimužná jako keř
Letorosty
Tobolky se semeny a chmýrem
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrba pětimužná ve Wikimedia Commons
Vrba pětimužná (Salix pentandra) je poměrně vzrůstný druh širokého rodu vrba. V České republice se vyskytuje regionálně a obvykle jen v podhůří a nižších polohách hor. Jako důsledek meliorací a vápnění luk a pastvin se její přirozený výskyt stále snižuje a vrba pětimužná se stává se vzácnou. V „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání“ je řazena mezi potenciálně ohrožené druhy žádající si další pozornost (C4a).
Femhannet Pil (Salix pentandra) er en stor busk eller et lille træ på 6-10 meter med blanke blade. Den vokser langs søer og vandløb og på fugtige enge og i moser. Han-blomsten har normalt 5 støvdragere.
Blomstrer ved løvspring i maj-juni, hvor den søges af mange slags insekter. Hunraklerne med den hvide frøuld bliver siddende langt ind i vinteren.
Femhannet Pil trives bedst på fugtig næringsrig bund med en del muld.
I Danmark er den almindelig i det meste af landet langs søer, vandløb, fugtige enge og i moser.
Den er egnet som kantplante i skovbryn og vildtplantninger på fugtig jord. Femhannet Pil tåler som alle pile beskæring godt. Den er lyskrævende og tåler vind og frost.
Femhannet Pil (Salix pentandra) er en stor busk eller et lille træ på 6-10 meter med blanke blade. Den vokser langs søer og vandløb og på fugtige enge og i moser. Han-blomsten har normalt 5 støvdragere.
Die Lorbeer-Weide (Salix pentandra) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Weiden (Salix).
Die Lorbeer-Weide ist ein sommergrüner Baum, der Wuchshöhen von bis zu 15 Meter erreicht, seltener ein Strauch. Der Stamm ist dunkelgrau, die Borke ist längsrissig. Die Rinde junger Zweige ist gelblich bis rötlichbraun, glänzend und kahl.
Die Laubblätter sind lanzettlich mit der größten Breite in der Mitte, kurz zugespitzt und keilförmig in den Blattstiel laufend. Ihr Rand ist flach, regelmäßig fein und drüsig gesägt. Die Drüsen sind klebrig und sondern bei Sonnenstrahlung einen balsamischen Duft ab. Die Blattoberseite ist lebhaft dunkelgrün und stark glänzend, die Unterseite ist heller und bläulich-grün. Beide Seiten sind kahl. Die Blattspreite ist 3 bis 13 cm lang und 2 bis 4 cm breit. Der Blattstiel ist 2 bis 14 Millimeter lang, kahl und mit 2 bis 5 Drüsen besetzt. Nebenblätter sind selten, sie kommen nur an Langtrieben vor.
Die Lorbeer-Weide ist zweihäusig getrenntgeschlechtig (diözisch). Die zylindrischen Kätzchen sind 2 bis 3 Zentimeter lang gestielt. Männliche Kätzchen weisen eine Länge von 2 bis 4 (selten bis zu 7) cm und einen Durchmesser von 1 bis 1,2 cm auf, sie besitzen vier bis acht (bis zwölf) Staubfäden, die in der unteren Hälfte behaart sind, sowie zwei Nektardrüsen. Die weiblichen Kätzchen weisen eine Länge von 2 bis 6 cm und einen Durchmesser von 8 mm, einen kurzgestielten, kegelförmigen, kahlen Fruchtknoten mit langem, gespaltenem Griffel und meist umgebogenen Narbenästen auf. Das Tragblatt ist einfarbig hell, die Außenseite ist im unteren Teil kurz kraushaarig, die Spitze kahl und nicht bärtig. Das Tragblatt ist bei männlichen Blüten halb so lang wie der Staubfaden, bei weiblichen Blüten so lang wie der Fruchtknoten und fällt nach der Blütezeit ab. Bei beiden Geschlechtern sind zwei Nektardrüsen vorhanden, wobei die hintere größer ist.
Die Blütezeit reicht von Juni und Juli, nach der Blattentfaltung. Die Lorbeer-Weide ist die am spätesten blühende Weide der Alpen.
Die glänzende Frucht ist 9 mm und reift zwischen August und September.
Die Chromosomenzahl beträgt n = 38.[1]
Die Lorbeer-Weide ist eine eurasische Weide, sie kommt von England und Osteuropa bis nach Westsibirien vor, sowie im Kaukasus. In den Pyrenäen und Apenninen ist diese Art selten.
Die Hauptvorkommen sind in Bruch- und Auwäldern, sowie auf den kiesig-sandigen, dauerfeuchten Anschwemmungen der Flüsse zu finden, Nebenvorkommen gibt es in Hochstaudenfluren und Gebüschen der Gebirge sowie nährstoffarmen Mooren und Moorwäldern. Sie ist eine Charakterart des Salicetum pentandrae aus dem Verband Salicion cinereae, kommt aber auch in Gesellschaften der Verbände Salicion albae, Alno-Ulmion oder der Ordnung Adenostyletalia vor. Sie gedeiht gern auf sickernassen bis staunassen, nährstoffreichen und basenreichen, neutralen bis mäßig sauren, modrig-torfig humosen oder rohen, sandig-kiesigen Tonböden.[2]
Die Lorbeer-Weide (Salix pentandra) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Weiden (Salix).
Вербалоз (па-лацінску: Salix pentandra; іншая назва вярба пяцітычынкавая) — лістападнае дрэва ці куст роду вярба сямейства вярбовых.
Дрэва вышынёю да 15 м, куст — да 3—5 м. Кара цёмна-бурая, бліскучая. Крона разьвесістая, галінкі доўгія, гнуткія. Лісьце шчыльнае, шырокалянцэтнае або яйкападобна-прадаўгаватае. Кветкі ў каташках, якія цьвітуць пасьля распусканьня лісьця. Плод — каробачка.
Вербалоз хутка расьце, непатрабавальны да глебы.
Пашыраны на ўсёй Беларусі: у сырых лясах, на берагах ручаёў і азёраў, на балотах, вільготных лугах. Цьвіце ў траўні-чэрвені.
Зьяўляецца добрым позьнім меданосам. Кара ідзе на здабываньне саліцыну й для вырабу (зьмест танідаў 5,6—10,3%). Зь лісьця здабываюць жоўтую фарбу. Пруць прыдатны на грубае пляценьне. Дэкаратыўная расьліна, ужываецца для абсаджваньня плацін і азеляненьні вуліц. Драўніна шчыльней, чым у іншых відаў, ідзе на паліва й на вырабы.
— сховішча мультымэдыйных матэрыялаў
Вербалоз (па-лацінску: Salix pentandra; іншая назва вярба пяцітычынкавая) — лістападнае дрэва ці куст роду вярба сямейства вярбовых.
Таван дохиурт бургас - (лат. Salix pentandra), (орос. Ива пятитычинковая)
Таван дохиурт бургасны гол иш саарал хальстай, нялх мөчир нь шарлангуй саарал. Нягт, сарьслаг, өндөг хэлбэрийн уртавтар гялтганасан навчтай. 10 гаруй метр өндөр болтлоо ургадаг сөөг буюу мод маягтай ургамал. Тавдугаар сард гөлөглөнө.
Ихэвчлэн голын дагуух сөөгөн төглөөр тохиолдоно. Намгархаг ба чийглэг нуга, шинсэн ой руу орж ургана.[1]
Salix pentandra, the bay willow, is a species of willow native to northern Europe and northern Asia.[1] The scientific name refers to the male flowers having five stamens. The English name derives from the resemblance of the leaves to those of the bay laurel; other common names include bay-leaved willow and laurel willow. Its glossy leaves make it more decorative than many other willows, so it is often planted as an ornamental tree.[1]
The bay willow is a large shrub or small tree growing to 14 m (46 ft) tall (rarely to 17 metres, 56 ft), usually growing in wet, boggy ground. The leaves are glossy dark green, 5–12 cm (2.0–4.7 in) long and 2–5 cm (0.79–1.97 in) broad, with finely serrated margins. The dioecious flowers are catkins, produced in late spring after the leaves; the male catkins are yellow, 2–5 cm long, the female catkins greenish, 1.5–3 cm (0.59–1.18 in) long; they are pollinated by bees. The fruit is a small capsule containing numerous minute seeds embedded in white down which aids wind dispersal.[1][2]
The bay willow occurs naturally in northern Europe and northern Asia. In the British Isles it is most common in Scotland and northern England and is sometimes planted as an ornamental tree elsewhere. It grows beside rivers and streams, on marshy ground and in wet woodland.[3] It occurs beside Llyn Bedydd in Wrexham County Borough, Wales, an uncommon plant in the area.[4] It has become locally naturalised in northern North America, and is known as laurel willow there.[5]
The foliage is the food plant for the larvae of several species of moth, including Ectoedemia intimella whose larvae mine the leaves. The catkins are attractive to bees and other insects for the nectar and pollen they produce early in the year. This willow is susceptible to watermark disease, which causes branches to die back, and is caused by the pathogenic bacterium Brenneria salicis.[3]
Salix pentandra, the bay willow, is a species of willow native to northern Europe and northern Asia. The scientific name refers to the male flowers having five stamens. The English name derives from the resemblance of the leaves to those of the bay laurel; other common names include bay-leaved willow and laurel willow. Its glossy leaves make it more decorative than many other willows, so it is often planted as an ornamental tree.
Salix pentandra, el sauce laurifolio, es un árbol de fronda de hasta 14 m de alto, rara vez alcanza los 17, de la familia de las salicáceas. Es una especie de sauce oriunda del norte de Europa y el norte de Asia.[1]
Las hojas del Salix pentandra son de color verde oscuro brillante, de 5 a 10 cm de largo y 2,5 cm de ancho, con un borde finamente serrado.
Las flores se distribuyen monoicamente, amentos en pedúnculos foliados, cilíndricos.[2] Los amentos masculinos son amarillos, de 2 a 5 cm de largo y los femeninos de color verdoso, de 1,5 a 3 cm y son polinizadas por abejas. El fruto es una pequeña cápsula que contiene numerosas semillas muy pequeñas, lo que ayuda a su distribución aérea.[1][3]
Sus brillantes hojas hacen que sea más decorativo que otros sauces, de manera que a menudo se planta como árbol ornamental.[1]
Populus pentandra fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 1016, en el año 1753.[4]
Salix: nombre genérico latino para el sauce, sus ramas y madera.[5]
pentandra: epíteto latino que significa "con cinco estambres".[6]
Salix pentandra, el sauce laurifolio, es un árbol de fronda de hasta 14 m de alto, rara vez alcanza los 17, de la familia de las salicáceas. Es una especie de sauce oriunda del norte de Europa y el norte de Asia.
Raudremmelgas ehk raudpaju (Salix pentandra) on pajuliste sugukonda paju perekonda kuuluv mitmeaastane heitlehine lehtpuu.
Raudremmelgas võib kasvada 14 meetri kõrguseks (harva kuni 17). Taime lehed on pealt läikivad tumerohelised 5–12 cm pikad ja 2–5 cm laiad. Taim on kahekojaline, õied on urvad, mis õitsevad hiliskevadel pärast lehistumist. Õisi tolmeldavad enamasti mesilased.
Taime looduslik levila on põhjapoolsed Euroopa ja Aasia alad. Eestis kasvab ta pärismaisena. Tavaliselt kasvab ta liigniisketel ja soostunud aladel, näiteks veekogude kallastel.
Raudremmelgas ehk raudpaju (Salix pentandra) on pajuliste sugukonda paju perekonda kuuluv mitmeaastane heitlehine lehtpuu.
Halava (Salix pentandra) on pajukasveihin (Salicaceae) kuuluva kasvi. Sen levinneisyys käsittää suuren osan Eurooppaa sekä Länsi-Siperiaa.
Halava kasvaa pensas- tai puumaisesti 2–14 metriä korkeaksi. Sen hede- ja emikukat ovat norkkoina eri yksilöissä.[3] Se viihtyy etenkin rannoilla ja muilla kosteilla kasvupaikoilla.[4]
Kirjallisuudessa halava mainitaan Aleksis Kiven runossa Ikävyys kokoelmasta Kanervala (1866).[5]
euroopanpähkinäpensas · halava · harmaaleppä · hieskoivu · jokipaju · kaunopihlaja · korpipaatsama · kotipihlaja · kynäjalava · metsähaapa · metsälehmus · metsäomenapuu · metsävaahtera · mustuvapaju · orapaatsama · outapaju · raita · rauduskoivu · ruotsinpihlaja · saarni · suippoliuskaorapihlaja · suomenpihlaja · talvikkipaju · tammi · tervaleppä · tunturikoivu · tuomi · tylppäliuskaorapihlaja · vuorijalava
Halava (Salix pentandra) on pajukasveihin (Salicaceae) kuuluva kasvi. Sen levinneisyys käsittää suuren osan Eurooppaa sekä Länsi-Siperiaa.
Halava kasvaa pensas- tai puumaisesti 2–14 metriä korkeaksi. Sen hede- ja emikukat ovat norkkoina eri yksilöissä. Se viihtyy etenkin rannoilla ja muilla kosteilla kasvupaikoilla.
Kirjallisuudessa halava mainitaan Aleksis Kiven runossa Ikävyys kokoelmasta Kanervala (1866).
Salix pentandra, le saule à cinq étamines, le saule odorant ou le saule-laurier ((en) bay willow) est une espèce de saule native du nord de l'Europe et du nord de l'Asie[2].
C'est un grand buisson (ou petit arbre) de 14 mètres de haut (rarement 17 m), poussant habituellement dans les zones humides, marécageuses. Les feuilles sont brillantes, d'un vert sombre, de 5 à 12 cm de long et de 2 à 5 cm de large, finement crantées à la marge. Les fleurs dioïques sont des chatons, apparaissant à la fin du printemps, après les feuilles. Les fleurs mâles sont jaunes, et mesurent de 2 à 5 cm de long. Les chatons femelles, verdâtres, mesurent de 1,5 à 3 cm de long ; elles sont pollinisées par les abeilles. Le fruit est une petite capsule contenant de nombreuses petites graines enrobées dans une enveloppe cotonneuse ce qui aide à la dispersion par le vent[2],[3].
Le nom scientifique se réfère aux fleurs mâles qui possèdent cinq étamines. Le nom anglais tient plutôt compte de la forme des feuilles qui ressemblent à celles du laurier-sauce.
Les feuilles brillantes en font un arbre plus décoratif que les autres saules. Ce qui le conduit à être parfois planté comme arbre ornemental[2].
Le saule-laurier est un arbre nordique (Écosse, Scandinavie, Russie) mais il est aussi présent dans un certain nombre de montagnes européennes dont françaises (en particulier dans les Alpes, le Jura et le Massif central) où on le trouve dans diverses zones humides. Dans le Massif central, il est fréquent en bordure des tourbières d'altitude.
Il s'est naturalisé en Amérique du Nord (au nord) et s'appelle là-bas le laurel willow[4]. L'arbre est très proche de Salix lucida, aux feuilles brillantes, très présent, lui, en Amérique du Nord.
Salix pentandra, le saule à cinq étamines, le saule odorant ou le saule-laurier ((en) bay willow) est une espèce de saule native du nord de l'Europe et du nord de l'Asie.
Višeprašnička vrba (lovor vrba, prašljika, lat. Salix pentandra), listopoadni vodeni grm ili stablo iz porodice vrbovki. Raste po poplavnim i močvarnim područjima u Europi i srednoj Aziji. Ime vrste pentandra, odnosi se na pet prašnika.
Višeprašnička vrba raste sporo, a razmnožava se sjemenom i vegetativno reznicama. Korijenski sustav je dubok i jak. Drvo je tvrdo, krošnja je široko razgranata, gusta i neptravilna, kora sive do tamnosmeđža, izborana i ispucala, naizmjenični listovi ovalnog ili eliptičnog oblika. Cvjetovi su dvodomni, skupljeni u rese, a plodovi su gole kapsule.[1]
U Sjevernu Ameriku je uvezena, a također i u Belgiju.
S. pentandra
S. pentandra, rese i sjeme
S. pentandra, sjeme
S. pentandra
S. pentandra, rese i sjeme
S. pentandra, sjeme
Pjećmužna wjerba abo ławrjencowa wjerba (Salix pentandra) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae).
Pjećmužna wjerba (Ławrjencowa wjerba) je kerk abo štom, kotryž docpěwa wysokosć wot hač do 12 (wot 3 hač do 15) m. Hałuzy su błyšćace, oliwozelene hač čerwjenobrune. Skora je šěra a podołhostnje rozpukana.
Łopjena su šěroko-lancetojte, dołho-kónčkojte, sćeńka rězane a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 15 cm. Na hornim boku su ćmowozelene błyšćace, při čimž srjedźna žiłka je žołta. Młode łopjena lěpjaty sekret wudźěluja, kotryž aromatisce wonja.
Kćěje wot meje hač do junija. Micki so z łopjenami jewja. Žónske micki su čumpatokćenjowe. Nošne łopješka su jednobarbne žołtozelene. Próškowe łopješka zwjetša su pjeć.
Rosće we łučinach a w žumpadłowych lěsach.
Rostlina je w srjedźnej a sewjernej Europje a Aziji rozšěrjena. Při tym na juhu hač do Pyrenejow, sewjerneje Italskeje a balkanskeje połkupy wustupuje. W Aziji wustupuje w Turkowskej, w Kawkazu, w Sibirskej, w Kazachstanje, w Mongolskej a Chinskej.[3]
« Salix pentandra » w druhich wikimediskich projektach :
Salix pentandra. W: FloraWeb.de. (němsce)
Pjećmužna wjerba abo ławrjencowa wjerba (Salix pentandra) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae).
Gljávíðir (fræðiheiti: Salix pentandra) er tré eða runni af víðisætt ættaður úr norður Evrópu og norður Asíu.[1]
Vísindaheitið vísar til þess að karlreklarnir eru með fimm stíla. Íslenska heitið vísar til gljáandi laufblaðanna, sem eru einkennandi fyrir tegundina.
Gljávíðir (fræðiheiti: Salix pentandra) er tré eða runni af víðisætt ættaður úr norður Evrópu og norður Asíu.
Vísindaheitið vísar til þess að karlreklarnir eru með fimm stíla. Íslenska heitið vísar til gljáandi laufblaðanna, sem eru einkennandi fyrir tegundina.
Virbinis gluosnis (lot. Salix pentandra) – gluosninių (Salicaceae) šeimos mažas medis arba krūmas.
Užauga iki 13 m aukščio, daugiašakis, laja netaisyklinga. Lapai tamsiai žali, blizgūs, lancetiški, lygiakraščiai, iki 12 cm ilgio ir 3-4 cm pločio. Augalas dvinamis. Žirginiai išauga vėlyvą pavasarį, augalui jau sulapojus: vyriški žirginiai geltoni, 2-5 cm ilgio, moteriški žalsvi, 1,5-3 cm ilgio. Vaisius - maža dėžutė, su daugybe smulkių, vėjo išnešiojamų sėklų.
Auga užliejamose pievose, paupiuose, šlapynėse, pelkėse. Dekoratyvus.
Iliustruotas Lietuvos augalų genčių vardynas · Lietuvos vietinės medžių ir krūmų rūšys · Lietuvos išskirtiniai medžiai · Lietuvos svetimžemė dendroflora · Pasaulio išskirtiniai medžiai
Miškas · Miško skliautas · Lietuvos miškai · Pasaulio miškai (šalys pagal miškų plotą) · Miškų nykimas (neteisėtas miško kirtimas)
Miškininkystė (ekologinė miškininkystė) · Miško atkūrimas · Įveisimas · Miškų ūkis · Miškų urėdija · Girininkija · Eiguva · Lietuvos miškų institutas
De laurierwilg (Salix pentandra) hoort tot de wilgenfamilie (Salicaceae). De laurierwilg komt van nature voor in de Benelux.
De laurierwilg heeft aanliggende knoppen die verspreid liggen op de takken. De knoppen lopen spits toe en hebben enkele knikjes. De bladeren van de laurierwilg worden vier tot twaalf centimeter lang en hebben een gezaagde bladrand met een groene kleur. De laurierwilg kan tien tot twaalf meter hoog worden.
De laurierwilg bloeit van mei tot en met juni draagt zaden van juni tot juli en is daarmee de laatste bloeiende van het geslacht Salix. De mannelijke bloeiwijze komt tot uiting in de vorm van gele katjes die vijf tot twaalf meeldraden bevatten. De katjes zijn afstaand geplaatst. De vrouwelijke bloeiwijze bestaat uit groene katjes. De laurierwilg is tweeslachtig.
De laurierwilg komt van nature voor in natte gebieden zoals langs slootkanten, duinvalleien, moerasbossen, trilveen en natte graslanden. De boom komt van oorsprong voor in Europa en Azië. De boom is een snelle groeier. In Nederland komt de laurierwilg voornamelijk voor in het noorden met name in de provincies Drenthe, Gelderland, Friesland en Groningen. In Vlaanderen is de laurierwilg een zeldzame plant en komt meestal voor in valleien of langs rivieren. In Wallonië is de plant zeldzaam.
Bronnen, noten en/of referentiesDe laurierwilg (Salix pentandra) hoort tot de wilgenfamilie (Salicaceae). De laurierwilg komt van nature voor in de Benelux.
Istervier (Salix pentandra Linnaeus) tilhører pilefamilien / vierfamilien (Salicaceae). Istervier er en busk eller et lite tre som kan bli opptil 15 meter høyt. Bladene er glinsende mørkegrønne på oversiden, blågrønne på undersiden, lansettformete eller elliptisk spisse med små tenner langs kanten. Midtnerven på oversiden av bladet er lysegul.
Istervier vokser i skog og kratt, på fuktig myr, grus og torv, gjerne litt ut i vannet. Tåler vinterfrost. Den er også plantet som prydbusk.
Utbredelsen er Sibir, Kaukasus og Europa. I Norge mangler den på Vestlandet, men er vanlig til Finnmark.
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Istervier (Salix pentandra Linnaeus) tilhører pilefamilien / vierfamilien (Salicaceae). Istervier er en busk eller et lite tre som kan bli opptil 15 meter høyt. Bladene er glinsende mørkegrønne på oversiden, blågrønne på undersiden, lansettformete eller elliptisk spisse med små tenner langs kanten. Midtnerven på oversiden av bladet er lysegul.
Istervier vokser i skog og kratt, på fuktig myr, grus og torv, gjerne litt ut i vannet. Tåler vinterfrost. Den er også plantet som prydbusk.
Utbredelsen er Sibir, Kaukasus og Europa. I Norge mangler den på Vestlandet, men er vanlig til Finnmark.
Ël Salix pentandra a l'é n'erbo.
DistribussionA l'é originari d'Euròpa e Asia, ma a l'é stàit antroduvù ëdcò ant la Mérica dël nòrd.
NotissieDa finì.
Wierzba pięciopręcikowa, wierzba laurowa (Salix pentandra) – gatunek krzewu lub drzewa, należący do rodziny wierzbowatych. Rośnie dziko w Europie i Azji[2]. W Polsce rośnie na całym niżu.
Rośnie na wilgotnych łąkach, rozlewiskach rzecznych, bagnach, torfowiskach. Nie ma specjalnych wymagań co do gleby. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla Cl/O/All. Alnetea glutinosae i Ass. Salicetum pentandro-cinereae[4]. Kwitnie później, niż inne wierzby, bo dopiero pod koniec maja i w czerwcu. Kwiaty z miodnikami, zapylane przez owady. Nasiona rozsiewane przez wiatr.
Tworzy mieszańce z wierzbą białą (Salix × ehrhartiana, posiada pojedyncze włoski po obu stronach liści) oraz z wierzbą kruchą (Salix × meyeriana, posiada cechy pośrednie obu gatunków)[3].
Ponadto tworzy mieszańce z wierzbą migdałową, prawdopodobnie także z wierzbą czerniejącą, wierzbą rokitą, wierzbą śląską, wierzbą szarą, bądź wierzbą uszatą.
Wierzba pięciopręcikowa, wierzba laurowa (Salix pentandra) – gatunek krzewu lub drzewa, należący do rodziny wierzbowatych. Rośnie dziko w Europie i Azji. W Polsce rośnie na całym niżu.
Jolster, även kallad jolsterpil, (Salix pentandra) är ett litet träd.
Kronan är mjuk och lummig, med klar grönska, blanka blad och hanblommor som luktar starkt och behagligt.
Växten är skildkönad. Hanblomman har 5 ståndare, bleka, vit- eller gulaktiga, ej svartaktiga skärmblad i axen. Dess blommor slår ut samtidigt som bladen.
Jolstern har bladtandskörtlar. Om bladet pressas mellan papper avsätter sig för varje bladtand en liten gul fläck på papperet, bildad av kådämnet från de sekretalstrande cellerna i bladtanden.
Jolstern är allra lättast att identifiera vintertid eftersom dess fröställningar hänger kvar som ulliga små bollar i trädet.
Denna växt har helt självständiga namn för de olika könen, viket lär vara unikt i växtvärlden.
Jolster är ganska vanlig i hela Norden.
Går i södra Norge upp till 1 000 m ö h; i norra Norge upp till 300 m ö h.
Jolster trivs på fuktiga skogsängar och vid stränder.
Pentandra betyder med fem ståndare av grekiska penta = fem och andros = man. Strängt taget skulle detta gälla endast för hanträd, men får i praktiken gälla även för honträd.
Jolsterbuskage på hösten
Jolsterträd på hösten
Hane, ty inga ullbollar syns.
Ullbollar från honfrukter
Blad
De mörkgröna visar ovansidan, de ljusgröna undersidan
Wikimedia Commons har media som rör Jolster.
Jolster, även kallad jolsterpil, (Salix pentandra) är ett litet träd.
Верба п'ятитичинкова, верболі́з[1], тал[2] (Salix pentandra) — вид дводомних рослин родини вербових. Кущ або невелике дерево до 15 м заввишки.
Гілки голі, жовтувато-оливкові або майже чорні, блискучі.
Кора — без поволоки, на внутрішньому боці — біло-зелена або червонувата.
Молоді гілочки, а також листки під час розпускання клейкі. Листки цілісні, чергові, шкірясті, голі, яйцевидно-ланцетні, довгозагострені, густозалозисто-пилчасті, 5—13 см завдовжки.
Квітки одностатеві, в довгих, товстих, циліндричних сережках, що залишаються на рослині цілу зиму; приквіткові луски жовтаві.
Плід — коробочка. Цвіте у червні— липні, значно пізніше розпускання листя і пізніше за інші види верб.
Росте по всій території України (крім високогір'я Карпат і Криму) на болотах, вологих луках, у вологих лісах, по берегах річок.
Заготівля і зберігання, хімічний склад, фармакологічні властивості і використання, лікарські форми і застосування — усе так, як у статті Верба біла.
Верба п'ятитичинкова, верболі́з, тал (Salix pentandra) — вид дводомних рослин родини вербових. Кущ або невелике дерево до 15 м заввишки.
Гілки голі, жовтувато-оливкові або майже чорні, блискучі.
Кора — без поволоки, на внутрішньому боці — біло-зелена або червонувата.
Молоді гілочки, а також листки під час розпускання клейкі. Листки цілісні, чергові, шкірясті, голі, яйцевидно-ланцетні, довгозагострені, густозалозисто-пилчасті, 5—13 см завдовжки.
Квітки одностатеві, в довгих, товстих, циліндричних сережках, що залишаються на рослині цілу зиму; приквіткові луски жовтаві.
Плід — коробочка. Цвіте у червні— липні, значно пізніше розпускання листя і пізніше за інші види верб.
Salix pentandra là một loài thực vật có hoa trong họ Liễu. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Salix pentandra là một loài thực vật có hoa trong họ Liễu. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Salix pentandra L.
И́ва пятитычи́нковая[2], или Чернота́л[3], или Черноло́з[3] (лат. Sálix pentándra) — вид цветковых растений рода Ива (Salix) семейства Ивовые (Salicaceae).
В природе ареал вида охватывает лесотундру, лесные и степные зоны Евразии.
Произрастает на торфяных и травяных болотах, на влажных лугах и в болотистых долинах, по плавням, в сырых лесах. В горах поднимается до верхней границы леса, 2000—2500 м над уровнем моря.
Доживает до 80 лет. Морозоустойчива. Легко размножается семенами, причем они сохраняют всхожесть под снегом и весной дают обильные всходы.
Дерево высотой до 16 м и диаметром ствола до 75 см или невысокий кустарник (высота 3—5 м). В первом случае крона яйцевидная, во втором — раскидистая. Кора старых стволов серая или тёмно-буроватая, трещиноватая, блестящая; годовалые ветви тёмно-серые или желтовато-оливковые, голые, блестящие, с легко шелушащейся кожицей; молодые веточки клейкие, оставляющие на бумаге жёлтый отпечаток.
Почки яйцевидные, наверху изогнутые, двугранные, бурые, блестящие. Прилистники продолговато- или широко-яйцевидные, железисто-зубчатые, рано опадающие. Листья плотные, кожистые, сверху тёмно-зелёные, блестящие, снизу светлее, от яйцевидно-продолговатых до широко-ланцетных, длиной 5—13 см, шириной 2—4 см, с наибольшей шириной около середины, в основании тупые или клиновидные, к верхушке заостренные, совершенно голые. Черешок голый, часто окрашенный, длиной 0,2—1,4 см.
Мужские серёжки цилиндрические, длиной 2—7 см, диаметром 1—1,5 см, довольно густоцветковые. Женские — длиной 1—6 см, диаметром 0,8 см, повислые, на довольно длинных голых ножках. Прицветные чешуи жёлто-зелёные, в основании ресничатые. Тычинок, обычно, пять, реже две—четыре или до 12—24, с двумя нектарниками (передним и задним), у женских цветков нектарник может быть одиночным. Завязь зелёная, голая, яйцевидно-коническая, на короткой ножке равной заднему нектарнику, с коротким, толстым, раздвоенным, только на верхушке или до основания, столбиком
Плод — голая, блестящая коробочка длиной до 7 мм.
Цветение с мая по июль, почти одновременно с распусканием листьев. Плодоношение в июле — октябре, причём серёжки сохраняются и зимой.
В горах и на торфяниках все части растения мельчают, а окраска коры и листьев более бледная.
Является хорошим поздним медоносом.
Кора идёт на добывание салицина и для дубления (содержание таннидов 5,6—10,3 %).
Из листьев добывают жёлтую краску. Прут пригоден на грубое плетение и на фашинник.
Декоративное растение, применяется для обсадки плотин и озеленения улиц.
Древесина плотнее, чем у других видов, идёт на топливо и на поделки.
Вид Ива пятитычинковая входит в род Ива (Salix) семейства Ивовые (Salicaceae) порядка Мальпигиецветные (Malpighiales).
И́ва пятитычи́нковая, или Чернота́л, или Черноло́з (лат. Sálix pentándra) — вид цветковых растений рода Ива (Salix) семейства Ивовые (Salicaceae).
五蕊柳（学名：Salix pentandra）为杨柳科柳属的植物。分布在朝鲜、蒙古、俄罗斯、欧洲以及中国大陆的新疆、吉林、内蒙古、河北、辽宁、陕西、山西、黑龙江等地，生长于海拔600米至1,200米的地区，一般生于河边、山地林间的水甸子、山坡路旁、山谷林缘以及草甸子中，目前尚未由人工引种栽培。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 五蕊柳（学名：Salix pentandra）为杨柳科柳属的植物。分布在朝鲜、蒙古、俄罗斯、欧洲以及中国大陆的新疆、吉林、内蒙古、河北、辽宁、陕西、山西、黑龙江等地，生长于海拔600米至1,200米的地区，一般生于河边、山地林间的水甸子、山坡路旁、山谷林缘以及草甸子中，目前尚未由人工引种栽培。
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_(14783385382).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
![[1]](http://linnaeus.nrm.se/flora/di/salica/salix/salipenn.jpg){kind=link}