La consolda[1] o suelda[2] (Symphytum tuberosum) ye una planta de la familia Boraginaceae.
Planta viviega, de 25 a 50 (60) cm, provista de rizomes tuberosos más o menos deformes. Tarmos pocu ramificaos y pelosos. Fueyes llanceoláu-oblongues, grandes (hasta 12 cm), estrechaes en peciolu nada o bien pocu decurrente; les cimeres sentaes; les medies superen en tamañu a les inferiores. Flores tubulares de color mariellu maciu, con escames nel gargüelu. Lóbulos del mota con un llargor 3 vegaes mayor que'l tubu. Ovariu con tubérculos, estilu saliente y estames ocultos. Frutu granulientu y brillosu. Floria en primavera.[3]
Montes caducifolios.
Gran parte d'Europa sacante nel norte, Portugal, Irlanda, Bélxica, Holanda.[4]
Symphytum tuberosum desempeñó un papel curatible na medicina natural a lo llargo de los sieglos.[5][6] Nestos cures tradicionales, les recetes utilicen les fueyes y los raigaños , d'antiguo utilizábase p'acelerar el sanamientu de les abrasiones menores al traviés de ser aplicada direutamente sobre la piel estropiada so una compresa.[7]
Symphytum tuberosum describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 136. 1753.[8]
Symphytum: nome xenéricu que remanez del griegu sympho o symphein = "crecer xuntos", y phyton = "planta", el nome symphytum foi utilizáu por Dioscórides pa la planta llamada consolda que tenía fama de curar les feríes.[9]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. La consolda o suelda (Symphytum tuberosum) ye una planta de la familia Boraginaceae.
La consolda menor o mill bord (Symphytum tuberosum L.) és una espècie de planta del gènere de les consoldes amb flors de color groc pàlid. De distribució eurosiberiana, que es pot trobar a totes les províncies dels Països Catalans, en zones ombrívoles de boscs de ribera i caducifolis húmits en sòls rics en nutrients.[1] La infusió de les seves arrels aplicada en compreses té propietats cicatritzants i ajuda a la regeneració dels teixits.[2]
És una herba perenne de deu a seixanta centímetres, de fulles amples però fines, ovalades o lanceolades, que acaba en una inflorescència allargada sense bràctees. Floreix de març a juny. Les flors són tubuloses, que són de color groc i amb el tub de la corol·la obstruït per cinc xicotetes escates i sobrepassat per l'estil, es disposen en cimes escorpioides.[1]
Es tracta d'una herba considerada medicinal l'arrel de la qual s'usa com a astringent, calmant, regenerador cutani i cicatritzant; en infusió per a beure (uns 3 a 4 grams per got d'aigua) o per a ús extern en compresses (usant uns 150 grams d'arrel per a cada litre d'aigua).
S'aconsella no prende-la de forma continuada i es considera contraindicada durant l'embaràs o en persones amb insuficiència hepàtica.
La consolda menor o mill bord (Symphytum tuberosum L.) és una espècie de planta del gènere de les consoldes amb flors de color groc pàlid. De distribució eurosiberiana, que es pot trobar a totes les províncies dels Països Catalans, en zones ombrívoles de boscs de ribera i caducifolis húmits en sòls rics en nutrients. La infusió de les seves arrels aplicada en compreses té propietats cicatritzants i ajuda a la regeneració dels teixits.
Planhigyn blodeuol bychan yw Cyfardwf glorog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Boraginaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Symphytum tuberosum a'r enw Saesneg yw Tuberous comfrey.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Cyfardwf Oddfynog, Llysiau'r Cwlwm.
Planhigyn blodeuol bychan yw Cyfardwf glorog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Boraginaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Symphytum tuberosum a'r enw Saesneg yw Tuberous comfrey. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Cyfardwf Oddfynog, Llysiau'r Cwlwm.
Kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum) je jedním ze čtyř druhů vytrvalých rostlin z rodu kostival které v české přírodě vyrůstají.
Kostival hlíznatý byl v minulosti pojímán velmi široce a proto byl jeho výskyt uváděn od Španělská až po Ukrajinu. V současnosti je tento druh posuzován v užším smyslu a jeho přítomnost byla pozorována hlavně ve Střední Evropě kde se vyskytuje v Německu, Rakousku, Polsku, České republice a na Slovensku, zavlečen byl do Severní Ameriky. V Česku roste především na Moravě v oblasti Bílých Karpat odkud zasahuje přes Českomoravskou pahorkatinu do Čech, kde se objevuje hlavně podél Vltavy.
Stínomilný druh vyskytující se nejčastěji na kyprých a výživných vlhčích půdách v lužních lesích, v dubo habrových a dubo lipových hájích, okolo lesních potoků, tůní či jezírek i kolem lesních cest. Vyhovují mu půdy zásadité až slabě kyselé a běžně se vyskytuje do nadmořské výšky 600 m.
Vytrvalá bylina s přímou lodyhou vysokou 20 až 40 cm. Lodyha, 3 až 7 mm tlustá, bývá jednoduchá a jen ojediněle je v horní části větvená s jednou až dvěma větvemi rostoucími z paždí listů. Dutá, hranatá, na omak drsná lodyha je na vrcholu dvouklaná a porostlá delšími odstávajícími či nazpět ohnutými chlupy a krátkými háčkovitými chloupky. Vyrůstá z vodorovného až šikmého oddenku který je v průřezu válcovitý a místy hlíznatě ztlustlý. Dužnaté kulovité hlízy oddenku až 1,5 cm velké jsou vně hnědé a uvnitř bělavé.
Lodyha je porostlá pěti až osmi střídavými listy s eliptickou až vejčitě kopinatou čepelí která bývá dlouhá 5 až 11 a široká 2,5 až 4 cm a na vrcholu je zašpičatělá. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté a v období kvetení již obvykle usychají, střední jsou krátce řapíkaté a horní přisedlé. Horní strana listů bývá tmavě zelená a hustě drsně chlupatá, spodní je světle zelená s delšími odstálými a mnoha drobnými háčkovitými chlupy.
Oboupohlavné květy, se stopkami až 5 mm dlouhými a měkce chlupatými, vytvářejí řídká květenství, dvojité vijany. Zelený, chlupatý, vytrvalý kalich, dělený do pěti úzkých cípů až 5 mm dlouhých je ve spodní části srostlý, po odkvětu se jeho cípy prodlužují. Žlutá trubkovitá koruna bývá dlouhá 15 až 20 mm a má pět široce trojúhelníkovitých, nazpět ohnutých cípů. V korunní trubce je pět trojhranných šupin. Nitky pěti tyčinek jsou srostlé s korunní trubkou i šupinami a z trubky nepřečnívají, prašníky jsou špičaté. Čnělka jen málo přesahuje z koruny a je zakončena drobnou hlavičkovitou bliznou. Květy rozkvétají v květnu až červnu, opylovány jsou hmyzem.
Plodem jsou čtyři srostle, tmavě hnědé tvrdky, asi 3 mm dlouhé, nepravidelně vejčitého tvaru a po povrchu hustě bradavčité, obsahují po kulatém semeni. Kostival hlíznatý se rozmnožuje oddenky i semeny. Je dodekaploidní druh, 2n = 96.[1][2][3][4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostival hlíznatý ve Wikimedia Commons
Kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum) je jedním ze čtyř druhů vytrvalých rostlin z rodu kostival které v české přírodě vyrůstají.
Der Knoten-Beinwell (Symphytum tuberosum), seltener Knotige Wallwurz genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Beinwell (Symphytum) innerhalb der Familie der Raublattgewächse (Boraginaceae). Weitere Trivialnamen sind Knollen-Beinwell und Knolliger Beinwell, die aber auch als Bezeichnung für die nahe verwandte Art Symphytum bulbosum benutzt werden. Der Knoten-Beinwell ähnelt mit seinen blassgelben Blüten den hellblütigen Formen des Echten Beinwells, ist aber erheblich kleiner und kaum verzweigt.
Der Knoten-Beinwell wächst als ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 20 bis 30 Zentimeter erreicht. Als Überdauerungsorgan wird ein wenig verzweigtes knolliges Rhizom ausgebildet. Der Stängel verzweigt sich kaum. Die oberirdischen Pflanzenteile sind rau behaart. Die unteren Laubblätter sind eiförmig und verschmälern sich in einen Blattstiel; die oberen sind sitzend und nur halb, schmal herablaufend.
Die Blütezeit reicht von April bis Mai. Meist sechs bis zehn Blüten stehen in einem Doppelwickel zusammen. Vom ansonsten sehr ähnlichen Knollen-Beinwell (Symphytum bulbosum) unterscheidet sich der Knoten-Beinwell vor allem durch die größeren Blüten. Die gelblich-weißen Blüten sind trichterförmig röhrig und weisen fünf zurückgekrümmte Kronzipfel auf. Die Kronzipfel sind beim Knoten-Beinwell 15 bis 20 Millimeter lang, beim Knollen-Beinwell nur 7 bis 11 Millimeter und sie überragen anders als beim Knollen-Beinwell die Schlundschuppen.
Die Teilfrüchte sind mehr oder weniger rau und netzartig-runzelig.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18, 64,72, 96, 100 oder 128.[1]
In der Heilkunde wird der Knoten-Beinwell (lateinisch früher wohl auch als Consolida media bezeichnet[2]) ähnlich vieler anderer, als consolida bezeichneter Beinwell-Arten (wie Kriechender Günsel und Echter Beinwell) verwendet.
Das Rhizom ist stärkehaltig, es wurde in Notzeiten gemahlen und Brotteig zugemischt. Wenn man das Rhizom röstet, bis es braun ist, und dann mahlt, kann das Pulver Kaffee ersetzen; es hat eine Weichheit im Geschmack, die bei echtem Kaffee nicht zu finden ist.
Gelegentlich verwendet man den Knoten-Beinwell als Bodendecker in Gärten als Zierpflanze.
Der Knoten-Beinwell ist in West-, Mittel- und Südeuropa verbreitet. Im Norden erreicht er die Britischen Inseln, im Osten die Ukraine und im Südosten die Türkei[3]. Durch Gartenflüchtlinge hat sie sich auch in Teilen der USA eingebürgert. In Deutschland wächst der Knoten-Beinwell vor allem im mittleren und südlichen Teil Bayerns östlich des Lechs, daneben in Norddeutschland an der Elbe und Oder. Als Standort bevorzugt er schattige bis halbschattige Plätze in nährstoffreichen Laub- und Mischwäldern. Er ist eine Fagetalia-Ordnungscharakterart.[1] In Österreich fehlt er nur im Bundesland Vorarlberg[4].
Die Erstveröffentlichung von Symphytum tuberosum erfolgte durch Carl von Linné.[3] Das Artepitheton tuberosum leitet sich ab vom zum Teil knolligen „Wurzelstock“, gemeint ist das Rhizom.
Von Symphytum tuberosum gibt es mindestens zwei Unterarten:[3]
Der Knoten-Beinwell (Symphytum tuberosum), seltener Knotige Wallwurz genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Beinwell (Symphytum) innerhalb der Familie der Raublattgewächse (Boraginaceae). Weitere Trivialnamen sind Knollen-Beinwell und Knolliger Beinwell, die aber auch als Bezeichnung für die nahe verwandte Art Symphytum bulbosum benutzt werden. Der Knoten-Beinwell ähnelt mit seinen blassgelben Blüten den hellblütigen Formen des Echten Beinwells, ist aber erheblich kleiner und kaum verzweigt.
Symphytum tuberosum is a species o Symphytum in the Boraginaceae faimily.
Symphytum tuberosum, the tuberous comfrey,[1][2] is a species of Symphytum in the family Boraginaceae.
Tuberous comfrey flowers from April to June, however it also reproduces asexually, that is vegetatively, having rhizomes that allow it to spread out from the original site, colonising and competing as it grows. This process continues into the autumn and the young clonal plants can be seen at this time of year, whilst the parent plants leaves are rotting down. Being very hardy, this plant is well able to survive northern winters.[3] Both the stems and leaves are softly hairy, the leaves have deep veining.[4]
The flowers themselves are a subtle pale creamy yellow, a significant characteristic for separating its identity from the purple flowered Russian Comfrey. The usual pollinators are the common carder bumble bee, honey bee,[5] and red mason bee. The stem and leaves are clothed with soft hairs. The stem usually remains unbranched and the leaves are distinctly veined with a clear reduction in size from top to base.
Symphytum tuberosum can be found throughout Europe.[6] In Great Britain it is naturally less common in the south,[7] and distribution maps show the species to be common in Scotland and present, but uncommon, throughout much of England and Wales.[8]
The Isle of Skye now has a well-established and wide distribution thanks to planting,[3] this has also occurred in Ireland.[9] The North American west coast has a number of introduced S. tuberosum sites.[4]
Vernacular common names such as 'knitbone' reveal the healing role that tuberous comfrey and the various hybrid comfreys have played in herbal medicine throughout the ages.[7][10] In these traditional cures, the recipes make use of the leaves & roots, the former being used to speed up the healing of minor abrasions through their being applied directly to the damaged skin under a compress.[4]
In spring the fresh young leaves may be used as an herb in cooked recipes, however due to their hairy nature and mildly toxic properties they are not eaten raw. As with dandelion, the root makes a palatable and non-acidic alternative to coffee once prepared, roasted until brown & brittle, and grind it into a powder.
Symphytum tuberosum, the tuberous comfrey, is a species of Symphytum in the family Boraginaceae.
La consuelda menor o consuelda turmosa[1] (Symphytum tuberosum ) es una planta de la familia de las boragináceas.
Planta vivaz, de 25 a 50 (60) cm, provista de rizomas tuberosos más o menos deformes. Tallos poco ramificados y pelosos. Hojas lanceolado-oblongas, grandes (hasta 12 cm), estrechadas en pecíolo nada o muy poco decurrente; las superiores sentadas; las medias superan en tamaño a las inferiores. Flores tubulares de color amarillo pálido, con escamas en la garganta. Lóbulos del cáliz con una longitud 3 veces mayor que el tubo. Ovario con tubérculos, estilo saliente y estambres ocultos. Fruto granuloso y brillante. Florece en primavera.[2]
Bosques caducifolios.
Gran parte de Europa excepto en el norte, Portugal, Irlanda, Bélgica, Holanda.[3]
Symphytum tuberosum ha desempeñado un papel curativo en la medicina natural a lo largo de los siglos.[4][5] En estos curas tradicionales, las recetas utilizan las hojas y las raíces , antiguamente se utilizaba para acelerar la curación de las abrasiones menores a través de ser aplicada directamente sobre la piel dañada bajo una compresa.[6]
Symphytum tuberosum fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 136. 1753.[7]
Symphytum: nombre genérico que deriva del griego sympho o symphein = "crecer juntos", y phyton = "planta", el nombre symphytum fue utilizado por Dioscórides para la planta llamada consuelda que tenía fama de curar las heridas.[8]
.jpg)
.jpg)
|coautores= (ayuda) La consuelda menor o consuelda turmosa (Symphytum tuberosum ) es una planta de la familia de las boragináceas.
Zolda-belar txikia (Symphytum tuberosum) Borrajinazeoen familiako belar-landare iletsu baten izen arrunta da. Europa osotik hedatutako landarea da.[1]
Artikulu hau biologiari buruzko zirriborroa da. Wikipedia lagun dezakezu edukia osatuz. Zolda-belar txikia (Symphytum tuberosum) Borrajinazeoen familiako belar-landare iletsu baten izen arrunta da. Europa osotik hedatutako landarea da.
Symphytum tuberosum, nommée Consoude à tubercules ou Consoude tubéreuse en français[3],[4],[5], est une espèce de plantes de la famille des Boraginaceae. On la rencontre un peu partout en Europe et jusqu'en Turquie. C'est également une plante cultivée.
Planche botanique
Spécimen d'herbier
Vue d'ensemble
Plante in situ, forêt roumaine
Partie souterraine
Inflorescence
Cette espèce est originaire de Turquie pour l'Asie et en Europe dans de nombreux pays[6].
Cette espèce a été décrite en 1753 par le naturaliste suédois Carl von Linné (1707-1778)[7]. L'épithète spécifique tuberosum signifie « tubéreux, qui produit des racines souterraines renflées »[8].
Dans la classification phylogénétique APG III (2009), de même que dans la classification classique de Cronquist (1981), elle est classée dans la famille des Boraginaceae.
Selon BioLib (20 avril 2017)[2], Catalogue of Life (20 avril 2017)[9] :
Selon The Plant List (20 avril 2017)[1] :
Symphytum tuberosum, nommée Consoude à tubercules ou Consoude tubéreuse en français,,, est une espèce de plantes de la famille des Boraginaceae. On la rencontre un peu partout en Europe et jusqu'en Turquie. C'est également une plante cultivée.
Tołste kosćadło (Symphytum tuberosum) je rostlina ze swójby wódrakowych rostlinow (Boraginaceae).
Tołste kosćadło je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač do 30 cm. Rostlina je husto wotstejo kosmata.
Pjenk je sukojće stołstnjeny.
Stołpik je kulojty.
Stołpikowe łopjena su jasnje stołpikate. Wone njewotběžu na stołpiku.
Kćěje wot apryla hač do meje. Nygace, rołkojte kćenja su blědožołte a docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač do 2 cm.
Rosće w zahrodach a w parkach, rědko wodrjewjena na lěsnych kromach, we winicach, pod žiwych płotach. Preferuje čerstwe hač włóžne, zwjetša małowapnite pódy w połsćinje.
Tołste kosćadło (Symphytum tuberosum) je rostlina ze swójby wódrakowych rostlinow (Boraginaceae).
Symphytum tuberosum Tourn. ex L., chiamato anche consolida femmina, è una pianta appartenente alla famiglia delle Boraginaceae presente in gran parte dell'Europa.[1][2][3]
È una pianta erbacea perenne, alta dai 20 ai 50 cm, molto diffusa che cresce fino a 1500 m di altitudine. Presenta rizoma che ogni anno emette radici e fusti avventizi. È in generale densamente pelosa, con foglie setolose ovato-oblunghe od obovate di 3–12 cm, larghe 3–4 cm. I fiori sono di colore giallo-pallido, riuniti in cime dense e pendule.
Fiorisce da marzo a maggio.
Ha proprietà emollienti, cicatrizzanti, espettoranti, analgesiche e vulnerarie[4]. Viene usata l'intera pianta, ma soprattutto le radici; le giovani foglie ed i getti vengono usati in cucina.
E' visitata dalle api per il suo nettare.[5]
Symphytum tuberosum Tourn. ex L., chiamato anche consolida femmina, è una pianta appartenente alla famiglia delle Boraginaceae presente in gran parte dell'Europa.
Knolsmeerwortel (Symphytum tuberosum) is een vaste plant uit de ruwbladigenfamilie (Boraginaceae) en het geslacht smeerwortel (Symphytum). De plant wordt 20 tot 50 cm hoog en de bloeitijd strekt zich uit over de maanden april mei en juni. Hij komt voor in gemengde bossen en loofbossen, langs beken en op beschaduwde open plekken in vrijwel geheel Europa. In Nederland slechts op enkele plaatsen verwilderd aangetroffen.
Op de ondergrondse buisachtige verdikte wortels van de knolsmeerwortel vormen zich rechtopstaande harige stengels waaraan ruw behaarde bladeren groeien. De onderste bladeren zijn eirond, de bovenste lancetvormig. De plant heeft trompet- of buisvormige geelwitte bloemen die in eenzijdige trossen groeien. De vruchtjes bestaan uit vier nootjes die opgeborgen liggen in de kelkbuis.
Symphytum tuberosum is makkelijk te onderscheiden van Symphytum officinale doordat hij geen gevleugelde bladvoeten heeft.
Knolsmeerwortel (Symphytum tuberosum) is een vaste plant uit de ruwbladigenfamilie (Boraginaceae) en het geslacht smeerwortel (Symphytum). De plant wordt 20 tot 50 cm hoog en de bloeitijd strekt zich uit over de maanden april mei en juni. Hij komt voor in gemengde bossen en loofbossen, langs beken en op beschaduwde open plekken in vrijwel geheel Europa. In Nederland slechts op enkele plaatsen verwilderd aangetroffen.
Op de ondergrondse buisachtige verdikte wortels van de knolsmeerwortel vormen zich rechtopstaande harige stengels waaraan ruw behaarde bladeren groeien. De onderste bladeren zijn eirond, de bovenste lancetvormig. De plant heeft trompet- of buisvormige geelwitte bloemen die in eenzijdige trossen groeien. De vruchtjes bestaan uit vier nootjes die opgeborgen liggen in de kelkbuis.
Symphytum tuberosum is makkelijk te onderscheiden van Symphytum officinale doordat hij geen gevleugelde bladvoeten heeft.
Żywokost bulwiasty (Symphytum tuberosum L.) – gatunek rośliny należący do rodziny ogórecznikowatych (dawniej szorstkolistnych). Występuje na terenie Europy; zawleczony do Ameryki Północnej. W Polsce występuje pospolicie w Karpatach sięgając po regiel dolny, na Dolnym i Górnym Śląsku oraz na Wyżynie Lubelskiej.
Bylina. Kwitnie od kwietnia do czerwca. Rośnie w półcieniu, na glebach świeżych i wilgotnych, żyznych, o odczynach od obojętnego do zasadowego. Spotykana w żyznej buczynie karpackiej, w żyznych lasach jodłowych, a czasami w nadrzecznej olszynie górskiej. Jest gatunkiem wskaźnikowym starych lasów.
Żywokost bulwiasty (Symphytum tuberosum L.) – gatunek rośliny należący do rodziny ogórecznikowatych (dawniej szorstkolistnych). Występuje na terenie Europy; zawleczony do Ameryki Północnej. W Polsce występuje pospolicie w Karpatach sięgając po regiel dolny, na Dolnym i Górnym Śląsku oraz na Wyżynie Lubelskiej.
Kostihoj hľuznatý (lat. Symphytum tuberosum) je liečivá rastlina z čeľade borákovité (Boraginaceae).
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Kostihoj hľuznatý
Wikidruhy ponúkajú informácie na tému Kostihoj hľuznatý
Tento článok týkajúci sa botaniky je zatiaľ „výhonok“. Pomôž Wikipédii tým, že ho doplníš a rozšíriš. Kostihoj hľuznatý (lat. Symphytum tuberosum) je liečivá rastlina z čeľade borákovité (Boraginaceae).
Gul vallört (Symphytum tuberosum) är en växtart i familjen strävbladiga växter.
Den växer inte naturligt i Sverige, men eftersom den odlas händer det att man träffar på ett förvildat exemplar.
Wikimedia Commons har media som rör Gul vallört.
Gul vallört (Symphytum tuberosum) är en växtart i familjen strävbladiga växter.
Den växer inte naturligt i Sverige, men eftersom den odlas händer det att man träffar på ett förvildat exemplar.
Wikimedia Commons har media som rör Gul vallört.Bilder & media 
Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
_sl1.jpg)
