Lněnka Dollinerova (Thesium dollineri) je nenapádná, nizoučká, kriticky ohrožená poloparazitická rostlina, v Česku vzácně se vyskytující druh rodu lněnka
Lněnka Dollinerova je ryze evropská bylina, její areál výskytu se nachází převážně v jihovýchodní Evropě; na Balkáně v Srbsku, Bulharsku, Rumunsku a odkud dále odkud ostrůvkovitě zasahuje přes Moldávii až na Ukrajinu. Severnější část oblasti s již chudším rozšířením zahrnuje Rakousko, Českou republiku, Slovensko a Maďarsko.
Roste na vápencovém nebo sprašovém podloží na travnatých stráních, loukách, mezích, úhorech a v místech s narušeným drnem. V Česku vyrůstá, a to jen velice řídce, v několika lokalitách většinou na jižní a částečně i střední Moravě. V okolí Prahy v minulosti rostla také, ale v poslední době tam již nebyla pozorována.
Centrum výskytu lněnky Dollinerovy je v panonském termofytiku jižní Moravy, v planárním i kolinním stupni, v nadmořské výšce od 170 do 400 m. Bývá součásti společenstev svazů Bromion erecti, Festucion valesiaceae a Caucalion lappulae.[2][3][4]
Poloparazitická rostlina která vytváří jednoletou nebo vytrvalou formu s krátkým dřevnatým, mnohohlavým oddenkem. Vyrůstají z něj 5 až 15 cm dlouhé lodyhy, v prvém roce obvykle jen jedna a v dalších létech jich bývá již více, 10 až 25. Jednoleté rostliny vytvářejí pouze jedinou bohatě větvenou lodyhu. Podélně rýhované lodyhy bývají poléhavé, vystoupavé nebo vzpřímené a ve spodní čtvrtině až polovině se rozvětvují. Vyrůstají na nich úzké, na koncích zašpičatělé, jednožilné, přisedlé listy 1 až 3 cm dlouhé a 1 až 2 mm široké. Celokrajné čepele bývají lysé nebo na okraji drobně brvité a jejich barva je temně zelená nebo žlutě zelená.
Květenství v prvém roce je bohatě rozvětveno nejčastěji v dolní čtvrtině až polovině lodyhy, v následných létech ho tvoří jednoduchý hrozen. Květy v květenství vyrůstají jednotlivě, jsou přisedlé nebo rostou na krátkých, silných, nejvíce 5 mm dlouhých odstálých květonosných větvičkách. Jednožilné, lysé, čárkovité listeny dlouhé 0,7 až 2,5 cm a široké okolo 1 mm jsou zelené nebo žlutozelené, obdobnou barvu i tvar mají kratičké čárkovité listence. Zpravidla pětičetné oboupohlavné květy mají nálevkovité, 3 mm dlouhé trvalé okvětí které je v horní části rozčleněno do vejčitých cípů. Zevnitř mají barvu bílou, zvenku jsou žlutě zelené nebo žlutě hnědé. Kvete od dubna až do září, těžiště kvetení je v květnu.
Vejčitě elipsoidní žlutozelený plod dlouhý 3 mm a široký 2 až 2,5 mm má krátkou hnědavou stopku a je podélně žilkovaný. Kuželovité suché okvětí objímající zralý plod je kratší než plod, měří jen okolo 1 mm a své cípy má dovnitř stočené.[2][3][4][5]
Jak již výše uvedeno, nachází se lněnka Dollinerova ve dvou morfotypech, jako jednoletá nebo vytrvalá; vyrůstají oba vedle sebe i na jednom stanovišti. Vytrvalý typ byl pojmenován Thesium simplex, ale po zjištění že se v podstatě shodují je pro oba používáno původní jméno Thesium dollineri. Důvod existence dvou morfotypů není v tomto případě objasněn.[2]
Pro ubývající množství míst kde lněnka Dollinerova v ČR vyrůstá byla v "Seznamu cévnatých rostlin květeny České republiky" z roku 2012 klasifikována stupněm (C1 t) kriticky ohrožený druh a stejně tak ve vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. kde byla zařazena pod (§ 1).[2][6][7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu lněnka Dollinerova ve Wikimedia Commons
Lněnka Dollinerova (Thesium dollineri) je nenapádná, nizoučká, kriticky ohrožená poloparazitická rostlina, v Česku vzácně se vyskytující druh rodu lněnka
Das Dolliner-Leinblatt (Thesium dollineri), auch Niedrig-Leinblatt genannt, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Sandelholzgewächse (Santalaceae). Dieser Halbschmarotzer ist hauptsächlich auf der Balkanhalbinsel sowie in Osteuropa verbreitet.
Das Dolliner-Leinblatt ist eine einjährige, teilweise ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von meist 6 bis 15 Zentimeter erreicht. An denselben Fundorten können zwei unterschiedliche Formen auftreten: Exemplare, welche bereits im Herbst erblühen, entwickeln entlang des Hauptsprosses lange, blühende Seitenäste (Kofloreszenzen). Exemplare die überwintern, treiben hingegen aus dem Hypokotyl zahlreich unverzweigte Blühtriebe. Letztere Form wurde als eigene Art Th. simplex beschrieben und wird manchmal als Unterart Thesium dollineri subsp. simplex eingestuft. Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind einfach, ungeteilt, schmal-linealisch, ganzrandig und weisen eine Blattader auf.[1]
Die Blühzeit des Dolliner-Leinblatts reicht in Mitteleuropa von April bis September. Der Blütenstand ist eine Traube. Der 1 bis 3 Millimeter lange Blütenstiel besitzt am oberen Ende, direkt unterhalb der Blüte, drei Hochblätter: ein Deckblatt, dessen Stiel mit dem Blütenstiel verwachsen ist, und seitlich zwei kleinere Vorblätter. Während die Spreite des Deckblatts gleich lang bis viermal so lang wie die Frucht ist, weisen die Vorblätter ungefähr die Länge der Frucht auf.[1]
Die Blüten weisen ein verwachsenblättriges, radiärsymmetrisches Perigon auf, das fünf, manchmal nur vier, innen weiß und außen grün gefärbte Zipfel aufweist. Zur Fruchtzeit rollen sich die Perigonzipfel bis auf den Grund ein. Die Blüte weist vier bis fünf Staubblätter und einen unterständigen Fruchtknoten mit einem Griffel auf. Die netznervigen Früchte sind mindestens so lang wie Fruchtstiel und drei- bis viermal so lang wie das eingerollte Perigon.[1]
Beim Dolliner-Leinblatt handelt es sich um einen Therophyten, teilweise Hemikryptophyten. Das Dolliner-Leinblatt ist ein Halbschmarotzer (Hemiparasit): die Wurzeln des Leinblatts zapfen mittels Haustorien (Saugorgane zur Nährstoffaufnahme) die Wurzeln von Wirtspflanzen an und entziehen diesen Nährstoffe.[1]
Das Dolliner-Leinblatt hat sein Hauptverbreitungsgebiet auf der Balkanhalbinsel sowie von Mitteleuropa bis Osteuropa. Im deutschsprachigen Raum ist diese Art nur in Österreich indigen.[2][1]
In Österreich tritt das Dolliner-Leinblatt selten auf trockenen Wiesen, Trockenrasen und Ackerböschungen in der collinen Höhenstufe auf. Die österreichischen Vorkommen beschränken sich auf das pannonische Gebiet der Bundesländer Wien, Niederösterreich und Burgenland. Das Dolliner-Leinblatt gilt als stark gefährdet.[1]
Die Erstbeschreibung von Thesium dollineri erfolgte 1891 durch Svante Samuel Murbeck. Das Artepitheton dollineri ehrt den österreichischen Botaniker Georg Dolliner (1794–1872).
Es wurden drei Unterarten beschrieben:[2]
Das Dolliner-Leinblatt (Thesium dollineri), auch Niedrig-Leinblatt genannt, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Sandelholzgewächse (Santalaceae). Dieser Halbschmarotzer ist hauptsächlich auf der Balkanhalbinsel sowie in Osteuropa verbreitet.
Thesium dollineri est une espèce de plante européenne de la famille des Santalaceae.
Thesium dollineri est une plante herbacée annuelle, partiellement vivace, qui atteint une hauteur de 6 à 15 centimètres. Deux formes différentes peuvent apparaître aux mêmes endroits : Les spécimens qui fleurissent en automne développent de longues branches latérales fleuries (coflorescences) le long de la pousse principale. Cependant, les spécimens qui hibernent chassent de l'hypocotyle de nombreuses pousses florales non ramifiées. Cette dernière forme s'appelait Th. simplex et est parfois décrit comme une sous-espèce Thesium dollineri subsp. simplex. Les feuilles alternes sont simples, non divisées, étroites et linéaires, entières et ont une nervure foliaire[1].
La période de floraison des Thesium dollineri en Europe centrale s'étend d'avril à septembre. L'inflorescence est une grappe. Le pédoncule de 1 à 3 mm de long a trois bractées à l'extrémité supérieure, directement en dessous de la fleur : une bractée de couverture, dont la tige est envahie par la tige de la fleur, et deux petites bractées sur le côté. Alors que la lame de la bractée est de la même longueur à quatre fois plus longue que le fruit, les petites bractées ont approximativement la longueur du fruit[1].
Les fleurs ont un tépale marqué par la symétrie radiale, qui a cinq, parfois seulement quatre, extrémités blanches à l'intérieur et vertes à l'extérieur. Pendant la saison de fructification, les pointes du tépale s'enroulent vers le bas. La fleur a quatre à cinq étamines et un ovaire inférieur avec un stylet. Les fruits réticulés sont au moins aussi longs que le pédoncule et trois à quatre fois plus longs que le tépale enroulé[1].
Inflorescence en grappe
Feuille
Fruit
Plante en entier
Thesium dollineri se trouve principalement dans les Balkans et en Europe de l'Est. Dans la région germanophone, cette espèce n'est indigène qu'en Autriche[1].
En Autriche, Thesium dollineri se rencontre rarement sur les prairies sèches, l'herbe sèche et les talus à l'étage collinien. Les gisements autrichiens sont limités à la région pannonienne des Länder de Vienne, de Basse-Autriche et du Burgenland. Thesium dollineri est considéré comme étant en grand danger[1].
Thesium dollineri est un thérophyte, parfois un hémicryptophyte. Elle est une plante hémiparasite : les racines du Thesium pénètrent dans les racines des plantes hôtes à l'aide de l'haustorium et en retirent les nutriments[1].
Thesium dollineri est une plante hôte du champignon Erysiphe thesii (sv) et du puceron Aphis thesii (sv)[2].
Thesium dollineri est une espèce de plante européenne de la famille des Santalaceae.
Thesium dollineri là một loài thực vật có hoa trong họ Santalaceae. Loài này được Murb. ex Velen. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1891.[1]
Bài viết liên quan đến họ Đàn hương này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Thesium dollineri là một loài thực vật có hoa trong họ Santalaceae. Loài này được Murb. ex Velen. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1891.
