Nile and Mediterranean regions, eastern desert, Gebel Elba, and Sinai.
Annual.
Els gossets[1] (Misopates orontium) és una planta herbàcia anual de la família Plantaginaceae. És autòctona d'Europa, tot i que també s'ha naturalitzat com a mala herba en altres parts del món com Amèrica del Nord. Molt semblant a Antirrhinum majus, no assoleix la seva grandària tant pel que fa a la planta com a les flors. Prolifera en cultius, erms i matollars. Planta de 20-60 cm d'alçada, herbàcia, erecta, poc ramificada, per sota glabra o de vellositats aspres, per dalt amb pubescència glandulosa. Fulles inferiors oposades, les superiors freqüentment alternes, linears fins oblongo el·líptiques, de 2-5 cm de llarg i fins a 7 mm d'ample, afilades, de marges sencers, curtament peciolades. Inflorescències en raïms laxos. El calze és dividit en 5 parts, dents clarament desiguals. La corol·la fa fins a 15 mm de llarg, d'un color rosa, rarament blanca. El llavi superior és bilobat i l'inferior trilobat. El tub de la corol·la és tancat per dues prominències del llavi inferior, lleugerament dilatat per la base. Quatre estams tancats al tub de la corol·la. L'ovari és súper. El fruit és una càpsula ovalada, amb prominències, glandulosa, amb 3 porus.[2]
Els gossets (Misopates orontium) és una planta herbàcia anual de la família Plantaginaceae. És autòctona d'Europa, tot i que també s'ha naturalitzat com a mala herba en altres parts del món com Amèrica del Nord. Molt semblant a Antirrhinum majus, no assoleix la seva grandària tant pel que fa a la planta com a les flors. Prolifera en cultius, erms i matollars. Planta de 20-60 cm d'alçada, herbàcia, erecta, poc ramificada, per sota glabra o de vellositats aspres, per dalt amb pubescència glandulosa. Fulles inferiors oposades, les superiors freqüentment alternes, linears fins oblongo el·líptiques, de 2-5 cm de llarg i fins a 7 mm d'ample, afilades, de marges sencers, curtament peciolades. Inflorescències en raïms laxos. El calze és dividit en 5 parts, dents clarament desiguals. La corol·la fa fins a 15 mm de llarg, d'un color rosa, rarament blanca. El llavi superior és bilobat i l'inferior trilobat. El tub de la corol·la és tancat per dues prominències del llavi inferior, lleugerament dilatat per la base. Quatre estams tancats al tub de la corol·la. L'ovari és súper. El fruit és una càpsula ovalada, amb prominències, glandulosa, amb 3 porus.
Planhigyn blodeuol yw Trwyn-y-llo lleiaf sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Plantaginaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Misopates orontium a'r enw Saesneg yw Weasel's-snout.[1]
Llwyn (neu brysgwydd) ydyw, fel eraill yn yr un teulu.
Planhigyn blodeuol yw Trwyn-y-llo lleiaf sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Plantaginaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Misopates orontium a'r enw Saesneg yw Weasel's-snout.
Llwyn (neu brysgwydd) ydyw, fel eraill yn yr un teulu.
Šklebivec přímý (Misopates orontium) je jednoletá, planě rostoucí rostlina, jediný druh rodu šklebivec, který se v české přírodě vyskytuje; je chudě rozšířen a je považován za ohrožený vyhynutím. V minulosti byl pod jménem hledík menší součásti rodu hledík.
Původ šklebivce přímého je třeba hledat ve Středozemí, odkud se rozšířil téměř do celé Evropy, na Blízký východ, do Střední Asie a do severních oblastí Indie. Druhotně byl zavlečen i do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland. Již ve středověku se dostal do přírody Střední Evropy, kde roste v teplejších nížinných oblastech.
Počátkem 20. století byl šklebivec přímý považován za teplomilný polní plevel, v současnosti se s ním v České republice můžeme (jako s ohroženou rostlinou) setkat jen vzácně ve středních Čechách a na střední a jižní Moravě. Je typickou rostlinou rostoucí na polích, úhorech a na místech s narušenou vegetací. Obvykle se nachází na výslunných místech v půdách lehkých, poměrně suchých a chudých na dusík.
Jednoletá rostlina s přímou, hranatou lodyhou dorůstající do výše 20 až 50 cm, která bývá ve spodní části lysá a v horní chlupatá. Jen chudě rozvětvená lodyha je řídce porostlá krátce řapíkatými listy, ve spodní části jsou ve tříčetných přeslenech a v horní rostou střídavě. Podlouhlé až čárkovité listové čepele bývají dlouhé 20 až 50 mm a široké jen do 7 mm.
V horní části lodyhy jsou listům podobné listeny, stejně dlouhé nebo delší než oboupohlavné květy, z jejich úžlabí vyrůstají květy na krátkých stopkách a vytvářejí řídké květenství koncový hrozen. Chlupatý květní kalich je dělený do pěti čárkovitých segmentů 1,5 až 2 cm dlouhých; je stejně dlouhý nebo i delší než koruna a v době zrání plodů se ještě prodlužuje. Dvoupyská chlupatá šklebivá koruna je 1 až 1,5 cm dlouhá a zbarvená bývá světle růžově nebo ojediněle bíle s tmavými žilkami. Koruna má horní pysk dvoulaločný a vzpřímený, dolní třílaločný pysk má boční laloky okrouhlé a odstávající, menší střední lalok je plytce vykrojený a v místě ústí korunního hrdla vypouklý. V koruně jsou čtyři dvoumocné tyčinky, z horního dvoupouzdrého semeníku vyrůstá ohnutá čnělka s dvoulaločnou bliznou. Kvete od června či července až do zámrazu, opylován je hmyzem nebo samosprašně. Ploidie druhu je 2n = 16.
Plodem je chlupatá, nafouklá, dvoupouzdrá tobolka otvírající se malými chlopněmi na vrcholu. Obsahuje 1 mm velká, hnědá, vejčitá, plochá, křídlatá semena mající zubatý okraj. Rostlina se rozmnožuje výhradně semeny, která klíči na jaře až při vyšší půdní teplotě.
Jako plevelná rostlina roste nejčastěji v obilí, kde po posečení rychle obroste a na strništích znovu na podzim vykvete. Nevyskytuje se ale v takovém množství, aby škodila užitkovým rostlinám. Je nevhodnou rostlinou ke krmení, zvláště koně po spasení většího množství mají zažívací problémy.
V posledním století se populace tohoto druhu, dříve plevelné rostliny, podstatně snížila. Byla silně postižena vlivem intenzifikace zemědělství, hlavně používáním dusíkatých hnojiv a herbicidů. Šklebivec přímý byl podle „Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2000“ (Procházka) považován za druh kriticky ohrožený (C1). V poslední době je však tato rostlina nalézána o něco častěji a podle „Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ (Grulich) je považován pouze za druh silně ohrožený (C2).[1][2][3][4][5][6][7]
Porost šklebivce přímého
Listy a pupeny
Květ
Obrázky, zvuky či videa k tématu šklebivec přímý ve Wikimedia Commons
Šklebivec přímý (Misopates orontium) je jednoletá, planě rostoucí rostlina, jediný druh rodu šklebivec, který se v české přírodě vyskytuje; je chudě rozšířen a je považován za ohrožený vyhynutím. V minulosti byl pod jménem hledík menší součásti rodu hledík.
Das Acker-Löwenmaul (Misopates orontium, Syn.: Antirrhinum orontium) ist eine Pflanzenart, die zur Familie der Wegerichgewächse (Plantaginaceae) gehört.
Das Acker-Löwenmaul ist eine einjährige Pflanze. Es erreicht Höhen von 8 bis 50 Zentimetern. Die Pflanze wächst aufrecht und ist etwas verzweigt, im unteren Teil kahl bis schwach behaart, im oberen Teil drüsig. Die Blätter sind linealisch bis eiförmig-elliptisch, 2–5 cm lang und 2–7 mm breit und kurz gestielt. Sie sind im unteren Teil gegenständig, nach oben wechselständig. Die Blüten stehen in lockeren endständigen Trauben. Sie sind nur kurz gestielt, ihre Stiele werden zur Fruchtzeit nur bis 4 mm lang. Der Kelch ist 10–17 mm lang, die Kelchzipfel sind linealisch, die längsten etwa 1,5 mal so lang wie die kürzesten. Die Krone des Acker-Löwenmauls ist rosa mit einer dunklen Aderung. Sie ist 10–15 mm lang, so lang oder etwas kürzer als der Kelch. Die Fruchtkapsel ist 8–10 mm lang, eiförmig und drüsig behaart.
Die Chromosomenzahl der Art ist 2n = 16.[1]
Die Bestäubung erfolgt durch Bienen. Der Samen wird durch den Wind verbreitet.
Das Acker-Löwenmaul ist ein Therophyt. Es ist kalkmeidend und bevorzugt sandige bis lehmige Äcker und wächst auch auf Weinbergen und Brachen. Es kommt in Europa, dem Mittelmeer-Raum und Westasien vor. In Deutschland gilt es als Archäophyt. Es ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Setario-Stachyetum-arvensis.[1]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt & al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3w (mäßig feucht aber mäßig wechselnd), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 2 (sauer), Temperaturzahl T = 4+ (warm-kollin), Nährstoffzahl N = 1 (sehr nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 2 (subozeanisch), Salztoleranz 1 (tolerant).[2]
Das Acker-Löwenmaul wird in Deutschland als gefährdet eingestuft.
Für das Acker-Löwenmaul sind oder waren, zum Teil nur regional, auch die Bezeichnungen Affenschädel (Schlesien), Brackenhaupt, Dorant (Schlesien, Thüringen), Hundskopf (Thüringen), Hundsschädel (Thüringen), Kalbsnase (Schlesien), Kleines Löwenmaul, Nasenkraut (Schweiz), Orant (Hessen), Stärkkraut, Teufelsband (Schlesien, mittelhochdeutsch) und Todtenköpfel (Schlesien) gebräuchlich.[3] Weiter Bezeichnungen sind Feldlöwenmaul, Großer Orant und Katzenmaul.[4]
Das Acker-Löwenmaul (Misopates orontium, Syn.: Antirrhinum orontium) ist eine Pflanzenart, die zur Familie der Wegerichgewächse (Plantaginaceae) gehört.
Misopates orontium, known as weasel's snout, is a herbaceous annual plant in the family Plantaginaceae. It is a native of disturbed ground in Europe. It is also naturalised as a weed in other parts of the world such as North America. The pink flowers resemble a miniature snapdragon and are followed by a hairy green fruit which is said to resemble a weasel's snout.
Common names include linearleaf snapdragon,[1] weasel's snout, lesser snapdragon or calf's snout. Past common names have included lesser snapdragon and corn-snapdragon.[2]
Alternatively considered as the type species of section Orontium, genus Antirrhinum.
Misopates orontium, known as weasel's snout, is a herbaceous annual plant in the family Plantaginaceae. It is a native of disturbed ground in Europe. It is also naturalised as a weed in other parts of the world such as North America. The pink flowers resemble a miniature snapdragon and are followed by a hairy green fruit which is said to resemble a weasel's snout.
Common names include linearleaf snapdragon, weasel's snout, lesser snapdragon or calf's snout. Past common names have included lesser snapdragon and corn-snapdragon.
Misopates orontium, conmúmente llamado becerrilla o dragoncillo, entre otros, es una especie de planta herbácea del género Misopates de la familia Plantaginaceae.
Planta anual, de 20-60 (y hasta 90) cm de altura, herbácea, erecta, poco ramificada, por abajo glabra o de vellosidad áspera, por arriba con pubescencia glandulosa. Hojas inferiores opuestas, las superiores frecuentemente alternas, lineares hasta oblongo elípticas, de 2-5 cm de largo y hasta 7 mm de ancho, afiladas, de márgenes enteros, cortamente pecioladas. Inflorescencias en racimos laxos, terminales. Cáliz dividido en 5 partes, con dientes desiguales. Corola de hasta 15 mm de largo, rosa, raramente blanca, bilabiada, con labio superior bilobado. El inferior trilobado. Tubo corolino cerrado por 2 prominencias del labio inferior, peludas y ligeramente dilatado por la base. Los 4 estambres están encerrados en el tubo corolino y el Ovario es súpero. El Fruto es una cápsula ovalada, con prominencias, glandulosa, con 3 poros (los 2 del lóculo inferior dehiscentes, y aquel del lóculo superior indehiscente o de dehiscencia tardía). Semillas milimétricas.[3]
Cultivos, baldíos y arcenes; siempre en suelos algo nitrificados.
En el Mediterráneo y hasta Europa central.
Castellano: becerra (2), becerra yerba (2), becerrilla (3), becerrilla de los panes (2), becerrilla dura (2), cabeza de ternera (2), conejito (2), conejitos (2), dragoncillo (3), flor de sapo, flor del sapo, neguilla, tártagos (2), zapatón. Entre paréntesis, la frecuencia del nombre en España.[5]
|coautores= (ayuda) Misopates orontium, conmúmente llamado becerrilla o dragoncillo, entre otros, es una especie de planta herbácea del género Misopates de la familia Plantaginaceae.
Pikkuleijonankita (Misopates orontium) on yksivuotinen pieni ratamokasvilaji. Se kasvaa 5–30 senttimetriä korkeaksi. Lehdet ovat suikeat ja kahdesta neljään cm pitkät. Kukat kasvavat yksittäin lehtihangoissa lyhyissä perissä. Kukan teriö on vaaleanpunainen, 10–15 millimetriä leveä. Se muistuttaa pientä leijonankitaa.[1]
Pikkuleijonankita esiintyy Euroopassa, Afrikassa, Länsi-Aasiassa ja Intiassa.[2] Suomessa se on harvinainen ja satunnainen uustulokas liikennepaikoilla.[3][4]
Pikkuleijonankita (Misopates orontium) on yksivuotinen pieni ratamokasvilaji. Se kasvaa 5–30 senttimetriä korkeaksi. Lehdet ovat suikeat ja kahdesta neljään cm pitkät. Kukat kasvavat yksittäin lehtihangoissa lyhyissä perissä. Kukan teriö on vaaleanpunainen, 10–15 millimetriä leveä. Se muistuttaa pientä leijonankitaa.
Pikkuleijonankita esiintyy Euroopassa, Afrikassa, Länsi-Aasiassa ja Intiassa. Suomessa se on harvinainen ja satunnainen uustulokas liikennepaikoilla.
Misopates orontium
Le muflier des champs (Misopates orontium), appelé aussi muflier rubicond ou tête-de-mort (en raison de l'aspect de ses fruits) est une petite plante appartenant à la famille des Scrophulariaceae selon la classification classique de Cronquist (1981), ou des Plantaginaceae selon la classification phylogénétique. C'est l'un des très rares représentants du genre Misopates, proche des gueules-de-loup et longtemps classé avec elles dans le genre Antirrhinum. Cette petite plante, adventice des cultures, a tendance à disparaître en raison de l'usage intensif des désherbants. On la reconnaît notamment à ses fleurs rose pourpré et à ses petites feuilles linéaires, semblables à celles de certaines linaires.
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Misopates orontium
Le muflier des champs (Misopates orontium), appelé aussi muflier rubicond ou tête-de-mort (en raison de l'aspect de ses fruits) est une petite plante appartenant à la famille des Scrophulariaceae selon la classification classique de Cronquist (1981), ou des Plantaginaceae selon la classification phylogénétique. C'est l'un des très rares représentants du genre Misopates, proche des gueules-de-loup et longtemps classé avec elles dans le genre Antirrhinum. Cette petite plante, adventice des cultures, a tendance à disparaître en raison de l'usage intensif des désherbants. On la reconnaît notamment à ses fleurs rose pourpré et à ses petites feuilles linéaires, semblables à celles de certaines linaires.
La gallinetta comune (nome scientifico Misopates orontium Raf., 1840) è una pianta appartenente alla famiglia delle Plantaginaceae.[1]
Il nome generico (Misopates) deriva dal latino botanico e vuole significare "riluttante-aperto".[2] Altre etimologie fanno derivare il termine direttamente dl greco misos ( = odio) e patein (= calpestare), ossia "calpestare questa pianta rovinerebbe la sua bellezza".[3] Il termine specifico (orontium) deriva dal nome di un fiume dell'Asia Minore (Vicino Oriente), ora Siria, Oronte, un vecchio nome generico per alcune piante acquatiche.[4][5]
Il nome scientifico della specie è stato definito dal biologo e archeologo statunitense, di origine franco-tedesca Constantine Samuel Rafinesque-Schmaltz (Galata, 22 ottobre 1783 – Filadelfia, 18 settembre 1840) nella pubblicazione "Autikon botanikon. Icones plantarum select. nov. vel rariorum, plerumque americana, interdum african. europ. asiat. oceanic. - Pag 158. 1840" del 1840.[6][7]
Queste piante arrivano ad una altezza di 3 - 8 dm. La forma biologica è terofita scaposa (T scap), ossia in generale sono piante erbacee che differiscono dalle altre forme biologiche poiché, essendo annuali, superano la stagione avversa sotto forma di seme e sono munite di asse fiorale eretto e spesso privo di foglie.[8][9][10][11][12]
Le radici sono fittonanti.
La parte aerea del fusto è eretta, ascendente e ramosa. La superficie è ricoperta da sparsi peli ghiandolari.
Le foglie disposte in modo alterno hanno delle lamine lineari-lanceolate con apice ottuso e margini interi. le foglie superiori sono strettamente lineari. Dimensioni delle foglie: larghezza 4 – 6 mm; lunghezza 30 – 40 mm.
Le infiorescenze sono formate da racemi allungati. I fiori sono subsessili e distanziati.
I frutti sono delle capsule ovoidi gozzute. I semi sono numerosi con teste reticolate-alveolate o crestate. Sono presenti delle strette ali. Dimensioni delle capsule: 5 x 8 mm,
Dal punto di vista fitosociologico alpino questa specie appartiene alla seguente comunità vegetale:[12]
La famiglia di appartenenza di questa specie (Plantaginaceae) comprende 113 generi con 1800 specie[9] (oppure secondo altri Autori 114 generi e 2400 specie[10], o anche 117 generi e 1904 specie[17] o 90 generi e 1900 specie[18]) ed è suddivisa in tre sottofamiglie e oltre una dozzina di tribù. Il genere della specie di questa voce appartiene alla sottofamiglia Antirrhinoideae (tribù Antirrhineae) e si compone di 7 specie distribuite dall'Europa fino all'India.[8]
La specie Misopates orontium fino a poco tempo fa era circoscritta alla famiglia Veronicaceae o Scrophulariaceae a seconda dei vari Autori.[8] L'attuale posizione tassonomica è stata realizzata con i nuovi sistemi di classificazione filogenetica (classificazione APG).[18]
Il basionimo per questa specie è: Antirrhinum orontium L, 1753[12]
Il numero cromosomico di Misopates orontium è: 2n = 16.[19]
Per la specie di questa voce è riconosciuta la seguente sottospecie:[1][16]
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[1]
La bocca di leone dei campi in altre lingue è chiamata nei seguenti modi:
.jpg)
.jpg)
url (aiuto). URL consultato il 16 giugno 2018. La gallinetta comune (nome scientifico Misopates orontium Raf., 1840) è una pianta appartenente alla famiglia delle Plantaginaceae.
De akkerleeuwenbek (Misopates orontium, synoniem: Antirrhinum orontium) is een eenjarige plant uit de weegbreefamilie (Plantaginaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als vrij zeldzaam en sterk afgenomen. De plant komt voor in Eurazië.
De plant wordt 8-30 cm hoog. De opgaande stengel is aan de bovenkant klierachtig behaard. De lijnvormige tot ovaal-elliptische bladeren zijn 2-5 cm lang en 2-7 mm breed.
De akkerleeuwenbek bloeit van juni tot oktober in ijle trossen. De tweeslachtige bloemen zijn helderroze, soms wit en op de kroonbladen komen donkerder strepen voor. De bloemen zijn 1-1,5 cm lang en korter dan de schutbladeren. De kelkslippen zijn lijnvormig.
De vrucht is een eivormige, 8-10 mm grote, met poriën openspringende (dehiscente) doosvrucht en heeft klierachtige haartjes. De zaden zijn iets afgeplat.
De akkerleeuwenbek komt voor op open, vochtige, matig voedselrijke gronden van bouwland, tuinen en langs spoorlijnen.
De akkerleeuwenbek (Misopates orontium, synoniem: Antirrhinum orontium) is een eenjarige plant uit de weegbreefamilie (Plantaginaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als vrij zeldzaam en sterk afgenomen. De plant komt voor in Eurazië.
De plant wordt 8-30 cm hoog. De opgaande stengel is aan de bovenkant klierachtig behaard. De lijnvormige tot ovaal-elliptische bladeren zijn 2-5 cm lang en 2-7 mm breed.
De akkerleeuwenbek bloeit van juni tot oktober in ijle trossen. De tweeslachtige bloemen zijn helderroze, soms wit en op de kroonbladen komen donkerder strepen voor. De bloemen zijn 1-1,5 cm lang en korter dan de schutbladeren. De kelkslippen zijn lijnvormig.
De vrucht is een eivormige, 8-10 mm grote, met poriën openspringende (dehiscente) doosvrucht en heeft klierachtige haartjes. De zaden zijn iets afgeplat.
De akkerleeuwenbek komt voor op open, vochtige, matig voedselrijke gronden van bouwland, tuinen en langs spoorlijnen.
Wyżlin polny (Misopates orontium (L.) Raf.) – gatunek rośliny z rodziny babkowate, wcześniej zaliczany był do rodziny trędownikowatych.
Pierwotnie występowała w północnej Afryce i rejonie śródziemnomorskim, obecnie rozpowszechniona w całej Europie, wschodniej Afryce i na płw. Indyjskim[2]. W Polsce w zachodniej i południowo-zachodniej części kraju, rzadki, archeofit, uznawany za chwast.
Roślina jednoroczna. W Polsce kwitnie od czerwca do września. Rośnie na polach, przydrożach, winnicach, szczególnie na glebach piaszczystych ubogich w wapń.
Gatunek umieszczony na polskiej czerwonej liście w kategorii EN (zagrożony)[3].
Wyżlin polny (Misopates orontium (L.) Raf.) – gatunek rośliny z rodziny babkowate, wcześniej zaliczany był do rodziny trędownikowatych.
Misopates orontium é uma espécie de planta com flor pertencente à família Scrophulariaceae.
A autoridade científica da espécie é (L.) Raf., tendo sido publicada em Autikon Botanikon 158. 1840.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.
Em termos de naturalidade é nativa de Portugal Continental e Arquipélago da Madeira e introduzida no arquipélago dos Açores.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Misopates orontium é uma espécie de planta com flor pertencente à família Scrophulariaceae.
A autoridade científica da espécie é (L.) Raf., tendo sido publicada em Autikon Botanikon 158. 1840.
Kalvnos (Misopates orontium) är en växtart i familjen Grobladsväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Kalvnos.
Kalvnos (Misopates orontium) är en växtart i familjen Grobladsväxter.
Етимологія: грец. μισόπαθος від грец. μῖσος, -ους — «ненавидіти», грец. ἔπαθον — «страждати»; назва дана Діоскоридом, грецьким лікарем і ботаніком, який помер в 90 році нашої ери. Можливо, він рекомендував не топтати цю витончену рослину. грец. ὄρος — «гора, гірський» або грец. Ὀρόντης — Оронт, річка в Сирії[2].
Однорічна трав'яниста рослина до 60–70 см, зазвичай гола внизу, щільно залізисто-опушені частини суцвіття. Стебла прості або розгалужені, прямостоячі. Листя до 6 х 1 (-1.3) см, лінійні, довгасті або еліптичні. Більш-менш щільні суцвіття під час цвітіння. Віночок 9–22 мм, злегка опушені, рожевий, рідше білуватий. Плоди овальна капсула, 5–10 × 4,5–7 мм. Насіння 0,9–1,2 мм, темно-коричневого кольору. Цвітіння і плодоношення з березня по червень.
Африка: Алжир; Єгипет; Лівія; Марокко; Туніс; Кабо-Верде; Еритрея; Ефіопія; Судан; Кенія. Азія: Єгипет — Синай; Іран; Ізраїль; Йорданія; Ліван; Сирія; Туреччина; Індія [пн.]; Непал; Пакистан [пн.]. Європа: Австрія; Бельгія; Чеська Республіка; Нідерланди; Словаччина; Швейцарія; Україна [вкл. Крим]; Албанія; Болгарія; Хорватія; Греція [вкл. Крит]; Італія [вкл. Сардинія, Сицилія]; Румунія; Сербія; Словенія; Португалія [вкл. Мадейра]; Гібралтар; Іспанія [вкл. Балеарські острови, Канарські острови]. Натуралізований в деяких інших країнах. Населяє узбіччя доріг, занедбані поля, пар, байдужий до ґрунту; 0–1200 м.
.jpg)
Misopates orontium là một loài thực vật có hoa trong họ Mã đề. Loài này được (L.) Raf. mô tả khoa học đầu tiên năm 1840.[1]
.jpg)
Misopates orontium là một loài thực vật có hoa trong họ Mã đề. Loài này được (L.) Raf. mô tả khoa học đầu tiên năm 1840.
