Pritchardie[1] (Pritchardia) je rod palem. Jsou to solitérní, středně vysoké palmy s vějířovitými listy. Květenství jsou nápadně dlouze stopkatá a na konci stěsnaná. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 28 druhů a je rozšířen výhradně na tichomořských ostrovech, zejména na Havaji. Mnohé druhy jsou ohrožené a některé i na pokraji vyhynutí. Pritchardie jsou pro svůj pěkný vzhled pěstovány v tropech a subtropech jako okrasné palmy. Mají také různé místní využití.
Pritchardie jsou středně velké, jednodomé, solitérní, beztrnné palmy s přímým kmenem. Listy jsou dlanitozpeřené, induplikátní. U mladých rostlin zůstávají odumřelé listy na rostlině, u starších opadávají. Čepel je asi do 1/3 až 1/2 členěná v jednoduše přeložené segmenty. Řapík je dlouhý, na líci zploštělý až žlábkatý, bez přerušení přecházející v krátké střední žebro listu. Hastula na líci listu tvoří lem se středovým výběžkem. Listové pochvy jsou plstnaté a brzy se přeměňují ve vláknitou změť. Květenství jsou jednotlivá nebo po 2 až 4, vyrůstají mezi bázemi listů a mají dlouhou stopku a relativně krátkou a hustou koncovou část s květy. Mohou být delší nebo kratší než listy a jsou větvená až do 3. řádu. Květy jsou oboupohlavné, v rámci květenství jednotlivé, přisedlé nebo spočívající na nízkých hrbolcích. Kalich je spíše tlustý a kožovitý, trubkovitý, zakončený 3 mělkými laloky. Koruna přesahuje kalich a je zakončena 3 protáhlými laloky. Tyčinek je 6 a jsou přirostlé u ústí korunní trubky a bázemi nitek srostlé. Gyneceum je tvořeno 3 plodolisty, které jsou ve spodní části volné a ve čnělkové části srostlé. Čnělka je prodloužená, zakončená lehce trojlaločnou bliznou. Plody jsou kulovité nebo vejcovité, jednosemenné, na povrchu hladké peckovice s vytrvalým kalichem a zbytky čnělky na vrcholu. Dužnina (mezokarp) je spíše tenčí, dužnatá a vláknitá. Semena jsou víceméně kulovitá a obsahují homogenní endosperm.[2]
Rod zahrnuje asi 28 druhů. Je rozšířen v Tichomoří na souostrovích Fidži, Tonga, Cookovy ostrovy, Šalamounovy ostrovy a Havaj. Převážná většina druhů (celkem 24) roste na Havajských ostrovech. Havajské druhy jsou všechny endemity jediného z ostrovů a jsou to také jediné palmy domácí na Havaji.[3][4] Pritchardie tichomořská je známa pouze z kultury a je pěstována na Fidži, Tonga, Pukapuka i na Havaji. Druh P. thursonii pochází z Fidži a Tonga, P. vuylstekeana z Tuamotu, P. mitiaroana z Cookových ostrovů a Tuamotu.[2]
Druhy z Polynézie rostou na korálových atolech, naproti tomu havajské druhy rostou charakteristicky ve vlhkých tropických lesích na návětrných svazích hor v nadmořských výškách do 1500 metrů. Pouze několik druhů roste v suchých lesích na závětrných svazích.[2][5]
Rod Pritchardia je v rámci systému palem řazen do podčeledi Coryphoideae a tribu Livistoneae. Nejblíže příbuzným rodem je podle výsledků molekulárních studií americký rod Washingtonia.[6]
Archeologickým průzkumem bylo zjištěno, že pritchardie byly na Havajských ostrovech před jejich osídlením v době okolo roku 400 n. l. rozšířeny velmi hojně a patřily zde k nejběžnějším stromům. Na ostrově Oahu zmizely nížinné lesy s pritchardií někdy okolo roku 1020. Když James Cook v roce 1778 na Havaji přistál, byly již hlavní ostrovy silně přeměněny lidskou činností. Francouzský botanik Jules Rémy zmiňuje pritchardii po 4 letech pobytu na Havaji pouze jednou, což svědčí o velké vzácnosti těchto rostlin již v 19. století.[4]
V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je celkem 9 druhů tohoto rodu vedeno jako kriticky ohrožené, 8 jako ohrožené.[7] Nejohroženější havajské druhy jsou P. munroi (pouze 2 volně rostoucí exempláře na ostrově Molokai), P. aylmer-robinsonii (2 kusy na Niihau) a P. viscosa (3 kusy na Kauai). Naopak nejvíc exemplářů (asi 10000) čítá populace druhu P. martii na ostrově Oahu.[4] Populace pritchardií jsou nejvíc ohrožovány introdukovanými hlodavci (krysa obecná, krysa ostrovní a potkan), které konzumují semena a semenáčky a poškozují růstové vrcholy palem. Semenáče také spásají nepůvodní jelenovití, kozy a prasata.[4]
Pritchardie jsou ceněné pro svůj pěkný vzhled a jsou v tropech celého světa pěstovány jako okrasné palmy. Jednotlivé druhy se spolu velmi snadno kříží. Vyžadují dobře propustnou půdu a stanoviště chráněné před největším slunečním úpalem a silnými větry. Některé havajské druhy z vyšších nadmořských výšek lze pěstovat i v subtropech.[5]
Semena některých druhů jsou jedlá. Listy jsou používány domorodci jako střešní krytina, k pletení košů, klobouků, slouží jako vějíře či deštníky a podobně. Nezralé plody jsou místní delikatesa.[5][2]
Pritchardie (Pritchardia) je rod palem. Jsou to solitérní, středně vysoké palmy s vějířovitými listy. Květenství jsou nápadně dlouze stopkatá a na konci stěsnaná. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 28 druhů a je rozšířen výhradně na tichomořských ostrovech, zejména na Havaji. Mnohé druhy jsou ohrožené a některé i na pokraji vyhynutí. Pritchardie jsou pro svůj pěkný vzhled pěstovány v tropech a subtropech jako okrasné palmy. Mají také různé místní využití.
Pritchardia ist eine auf den Inseln des Westpazifik heimische Palmengattung. Ihren Verbreitungsschwerpunkt haben diese Fächerpalmen auf den Hawaii-Inseln.
Die Vertreter sind mäßig große, solitäre, unbewehrte Fächerpalmen. Sie sind zwittrig und mehrmals blühend. Der Stamm ist aufrecht, manchmal tief gefurcht, und mit dicht stehenden Blattnarben besetzt.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 36, 36 ± 2.
Die Blätter sind induplicat gefaltet und costapalmat. Bei jungen, noch stammlosen Individuen verbleiben sie nach dem Absterben an der Pflanze (Marzeszenz), bei älteren Pflanzen fallen sie unter dem eigenen Gewicht ab. Die Blattscheide ist behaart und zerfällt bald zu Fasern. Der Blattstiel ist lang, an der Oberseite flach oder mit einer Rille, die Unterseite ist rundlich oder eckig. Der Stiel geht ohne Übergang in die Costa (Mittelrippe) über. Die Hastula der Blattoberseite ist eine Kante mit einem zentralen Punkt, die Hastula der Unterseite fehlt.
Die Blattspreite ist zu einem Drittel bis zur Hälfte des Radius entlang der adaxialen Falten in einfach gefaltete Segmente geteilt. Entlang der abaxialen Falten sind sie nur seicht eingeschnitten. Filamente zwischen den Falten sind häufig vorhanden. Die Segmente sind steif und stehen in einer Ebene, oder sie sind unterschiedlich hängend. Die Oberflächen sind ähnlich, oder sie die Unterseiten sind deutlich glauk. Häufig sind sie auch an den Rippen deutlich behaart, auch kleine Schuppen sind häufig.
Die Blütenstände stehen einzeln zwischen den Blättern (interfoliar), oder zu zweit oder dritt in einer Blattachsel. Sie sind dann vom gemeinsamen Vorblatt eingehüllt. Ein Blütenstand ist dreifach verzweigt. Der Blütenstandsstiel ist auffallend, steif, aufrecht bis hängend, kürzer oder länger als die Blätter. Das Vorblatt ist röhrig, zweikielig, eng anliegend, dicht behaart und zerfällt manchmal zu Fasern. Am Stiel gibt es mehrere Hochblätter, diese ähneln dem Vorblatt, reißen gerne entlang einer Seite auf, sind manchmal aufgeblasen. Adaxial sind sie kahl, abaxial dicht behaart, selten später verkahlend. Die Blütenstandsachse ist deutlich kürzer als der Stiel. Die blütentragenden Achsen (Rachillae) sind gerade, gebogen oder leicht zickzack-artig. Sie stehen häufig gedrängt und bilden so einen Kopf von Blüten. Die Rachillae sind kahl oder leicht bis dicht behaart und tragen in spiraliger Anordnung kleine Hochblätter, die je eine Einzelblüte tragen.
Die Blüten sind zwittrig. Sie sind sitzend oder stehen an niedrigen Tuberkeln. Brakteolen sind nicht erkennbar. Der Kelch ist röhrig, flach dreizipfelig, eher dick und lederig. Die Krone überragt den Kelch deutlich, ist lederig, an der Basis röhrig, und oben in drei längliche, valvate Zipfel geteilt. Die Zipfel bilden eine Kappe, die zur Anthese abfällt. Die sechs Staubblätter stehen nahe dem Röhrenschlund, die Filamentbasen sind verwachsen und bilden eine auffällige Röhre, die über den Kelch hinausragt. An den kurzen frei Spitzen sitzen die latrorsen Antheren. Das Gynoeceum besteht aus drei keilförmigen Fruchtblättern. Im unteren Bereich sind sie frei, im Bereich des gemeinsamen, langen Griffels sind sie verwachsen. Die Narbe ist klein und dreilappig. Die Samenanlage setzt basal an und ist anatrop. Der Pollen ist ellipsoidisch und besitzt eine leichte bis deutliche Asymmetrie, manchmal ist der Pollen abgeflacht dreieckig. Die Keimöffnung ist ein distaler Sulcus.
Die Früchte sind kugelig bis eiförmig und entwickeln sich aus nur einem Fruchtblatt. Sie tragen apikal die Narbenreste und die Reste der nicht entwickelten Fruchtblätter. Der Kelch ist ausdauernd. Das Exokarp ist glatt, das Mesokarp ist eher dünn, fleischig, und faserig, das Endokarp ist dünn, holzig und eher spröde. Der Samen ist kugelig, setzt basal oder subbasal an, hat einen rundlichen Nabel (Hilum). Das Endosperm ist homogen. Die Samenschale ist beim Hilum leicht verdickt, aber reicht nicht in das Endosperm hinein.
Pritchardia kommt auf Fidschi, Tonga, den Danger Islands und auf den Hawaii-Inseln vor. Mit Ausnahme von fünf Arten sind alle auf Hawaii endemisch. Etliche Arten sind sehr selten und gefährdet, manche seit Jahren verschollen.
Die meisten der hawaiianischen Arten wachsen auf den windzugewandten Hängen der Inseln in den feuchten Wäldern von Meeresniveau bis 1600 m Seehöhe. Wenige Vertreter kommen in den trockenen Wäldern der windabgewandten Seiten vor.
Die Gattung Pritchardia Seem. & H.Wendl. wird innerhalb der Familie Arecaceae in die Unterfamilie Coryphoideae, Tribus Trachycarpeae gestellt. Innerhalb der Tribus kann sie jedoch keiner Subtribus zugeordnet werden. Die Gattung ist wahrscheinlich monophyletisch. Pritchardia ist möglicherweise die Schwestergruppe von Washingtonia.
In der World Checklist of Selected Plant Families der Royal Botanic Gardens, Kew, werden folgende Arten anerkannt:[1]
Pritchardia wurde von Hermann Wendland 1862 erstbeschrieben, Typusart ist Pritchardia pacifica Seem. & H. Wendl. ex H. Wendl. Der Gattungsname ehrt William Thomas Pritchard (1829–1907), einen britischen Konsul auf Fidschi.[2]
Synonyme der Gattung sind Eupritchardia Kuntze und Styloma O.F. Cook.
Pritchardia ist eine auf den Inseln des Westpazifik heimische Palmengattung. Ihren Verbreitungsschwerpunkt haben diese Fächerpalmen auf den Hawaii-Inseln.
Ko e piu pe niupiu ko e fuʻu ʻakau lahi ia. ʻOku meimei tatau ʻene ʻai mo e niu, kā ʻoku tupu ʻene lou tatau mo e ī, ʻoku ui ia ko e sakiki. Taimi ʻe niʻihi ʻoku ʻikai vahevaheʻi ʻa e ngaahi lou, kā ʻoku tatau mo ha mimiha, ʻoku ui ia ko e fepiupiuaki.
Ko e piu pe niupiu ko e fuʻu ʻakau lahi ia. ʻOku meimei tatau ʻene ʻai mo e niu, kā ʻoku tupu ʻene lou tatau mo e ī, ʻoku ui ia ko e sakiki. Taimi ʻe niʻihi ʻoku ʻikai vahevaheʻi ʻa e ngaahi lou, kā ʻoku tatau mo ha mimiha, ʻoku ui ia ko e fepiupiuaki.
The genus Pritchardia (family Arecaceae) consists of between 24 and 40 species of fan palms (subfamily Coryphoideae) found on tropical Pacific Ocean islands in Fiji, Samoa, Tonga, Tuamotus, and most diversely in Hawaii.[2][3] The generic name honors William Thomas Pritchard (1829-1907), a British consul at Fiji.[4]
These palms vary in height, ranging from 6 to 40 m (20 to 131 ft).[5] The leaves are fan-shaped (costapalmate) and the trunk columnar, naked, smooth or fibrous, longitudinally grooved, and obscurely ringed by leaf scars. The flowers and subsequent fruit are borne in a terminal cluster with simple or compound branches of an arcuate or pendulous inflorescence that (in some species) is longer than the leaves.
There are 29 known species, of which 19 are endemic to the Hawaiian Islands, with the remainder on other island groups.
The genus Pritchardia (family Arecaceae) consists of between 24 and 40 species of fan palms (subfamily Coryphoideae) found on tropical Pacific Ocean islands in Fiji, Samoa, Tonga, Tuamotus, and most diversely in Hawaii. The generic name honors William Thomas Pritchard (1829-1907), a British consul at Fiji.
Pritchardia es un género con 29 especies de plantas con flores perteneciente a la familia de las palmeras (Arecaceae).
Es originario de las islas tropicales del Océano Pacífico, incluidos Fiyi, Samoa, Tonga, Tuamotu y Hawái.
Estas palmeras varían en altura, alcanzando un tamaño de 6,1 a 40 m. Las hojas son en forma de abanico y el tronco columnar, desnudo, liso o fibroso, longitudinalmente acanalado, y oscuro rodeado por cicatrices de las hojas desprendidas. Las flores y frutas posteriores se encuentran en un grupo terminal con ramas simples o compuestas en forma de arco o inflorescencias colgantes que (en algunas especies) son más largas que las hojas.
El género fue descrito por (O.F.Cook) Becc. y publicado en Bonplandia 10(12–13): 197. 1862.[2] La especie tipo es: Pritchardia pacifica Seem. & H. Wendl.
Pritchardia: nombre genérico otorgado en honor de William Thomas Pritchard, Cónsul británico en Fiyi.[3]
Pritchardia es un género con 29 especies de plantas con flores perteneciente a la familia de las palmeras (Arecaceae).
Es originario de las islas tropicales del Océano Pacífico, incluidos Fiyi, Samoa, Tonga, Tuamotu y Hawái.
Pritchardia est un genre de plantes de la famille des Arécacées. Il comprend une trentaine d'espèces à feuilles palmées. On le rencontre dans les îles des zones tropicales de l'Océan Pacifique, telles Fidji, Samoa, Tonga, Tuamotu et Hawaii.
Ce sont des palmiers dont le stipe solitaire peut atteindre 40 mètres de hauteur.
Les feuilles sont costopalmées et en éventail. Les pétioles sont inermes. Le stipe est longitudinal, nu et lisse ou recouvert de fibres, et entouré de cicatrices annellées.
Les fleurs sont hermaphrodites et les fruits prennent naissance à l'extrémité d'une inflorescence souvent arquée, avec des branches simples ou composées, plus ou moins longue suivant les espèces, mais qui dépasse dans tous les cas la longueur des feuilles.
Dix-neuf espèces du genre Pritchardia sont endémiques aux Îles de l'archipel Hawaii. On trouve également des espèces sur d'autres îles du Pacifique. Les espèces poussent dans les régions pluvieuses, et affectionnent les sols d'origine volcanique.
Selon les données de la Liste rouge de l'UICN, de nombreuses espèces du genre sont extrêmement menacées.
Le palmier est souvent cultivé pour sa valeur ornementale.
Ce genre partage cette tribu (des «non encore placés») avec six autres genres : Acoelorrhaphe, Brahea, Colpothrinax, Copernicia, Serenoa, Washingtonia [1].
Pritchardia maideniana, Pritchardia hardyi, Pritchardia kaalae, Pritchardia munroi, Pritchardia napaliensis, Pritchardia schattaueri et Pritchardia viscosa sont des espèces en danger critique d'extinction (CR).
Pritchardia forbesiana, Pritchardia glabrata, Pritchardia lanigera, Pritchardia perlmanii et Pritchardia remota sont des espèces en danger (EN).
Pritchardia lowreyana et Pritchardia waialealeana sont des espèces vulnérable (VU).
Pritchardia thurstonii est une espèce présentant un faible risque de disparition (LR).
Pritchardia est un genre de plantes de la famille des Arécacées. Il comprend une trentaine d'espèces à feuilles palmées. On le rencontre dans les îles des zones tropicales de l'Océan Pacifique, telles Fidji, Samoa, Tonga, Tuamotu et Hawaii.
Pritchardia Seem. & H.Wendl. è un genere di palme della sottofamiglia Coryphoideae.[1]
Comprende le seguenti specie:[2]
Le specie di questo genere sono concentrate principalmente nelle isole Hawaii ed in altre isole dell'oceano Pacifico sud-occidentale e centrale (isole Cook, Figi, Samoa, Tonga, Tuamotu).[3]
Pritchardia Seem. & H.Wendl. è un genere di palme della sottofamiglia Coryphoideae.
Pritchardia[2] est genus arborum familiae Arecacearum, quod in 24–40 speciebus palmarum flabellarum tribus Coryphearum consistit, in tropicis Oceani Pacifici insulis natum, et praecipue in Havaiis, Samoa, Tonga, Tuamotuibus, et Vitiis excultum.
Hae palmae altitudine inter se late variantur, a 20 m ad 130 m.[3] Folia sunt costapalmata. Truncus est columnaris, nudus, laevis vel fibrosus, in longitudinem sulcatus, et cicatricibus foliorum delapsorum obscure annulatus. Flores fructusque in fasciculo terminali portantur, ramis simplicibus vel compositis, inflorescentiis arcuatis vel pendulis, quae in aliquibus speciebus sunt foliis longiores.
Sunt viginti novem species, quarum undeviginti sunt in Havaiis endemicae, reliquaeque in aliis Oceani Pacifici gregibus.
Pritchardia est genus arborum familiae Arecacearum, quod in 24–40 speciebus palmarum flabellarum tribus Coryphearum consistit, in tropicis Oceani Pacifici insulis natum, et praecipue in Havaiis, Samoa, Tonga, Tuamotuibus, et Vitiis excultum.
Pritchardia é um género botânico pertencente à família Arecaceae[1].
Pritchardia é um género botânico pertencente à família Arecaceae.
«Pritchardia — World Flora Online». www.worldfloraonline.org. Consultado em 19 de agosto de 2020Pritchardia[1] är ett släkte av enhjärtbladiga växter. Pritchardia ingår i familjen Arecaceae.[1]
Arter i alfabetisk ordning enligt Catalogue of Life[1]:
Pritchardia är ett släkte av enhjärtbladiga växter. Pritchardia ingår i familjen Arecaceae.
Pritchardia Seem. & H.Wendl., 1861
СинонимыПритчардия (лат. Pritchardia) — род пальм, включающий около 30 видов[2], произрастающих на тропических островах Тихого океана таких как Фиджи, Самоа, Тонга, Туамоту и Гавайи.
Род получил своё название в честь британского консула на Фиджи Уильяма Томаса Причарда (англ. William Thomas Pritchard, 1829—1907).
Деревья с прямыми колоннообразными стволами, достигающие от 5 до 40 метров в высоту. Стволы голые, со следами от старых листьев, либо покрыты остатками от черешков листьев. Листья веерной формы, крупные до 1,5 м в диаметре, сгруппированы в верхней части ствола.
Пальмы естественным образом произрастают в тропических лесах, преимущественно на влажных участках. Некоторые виды встречаются в горах на высотах до 1500 метров над уровнем моря.
Ряд видов культивируются как декоративные или комнатные растения.
Некоторые известные виды:
Притчардия (лат. Pritchardia) — род пальм, включающий около 30 видов, произрастающих на тропических островах Тихого океана таких как Фиджи, Самоа, Тонга, Туамоту и Гавайи.
Род получил своё название в честь британского консула на Фиджи Уильяма Томаса Причарда (англ. William Thomas Pritchard, 1829—1907).
Деревья с прямыми колоннообразными стволами, достигающие от 5 до 40 метров в высоту. Стволы голые, со следами от старых листьев, либо покрыты остатками от черешков листьев. Листья веерной формы, крупные до 1,5 м в диаметре, сгруппированы в верхней части ствола.
Пальмы естественным образом произрастают в тропических лесах, преимущественно на влажных участках. Некоторые виды встречаются в горах на высотах до 1500 метров над уровнем моря.
Ряд видов культивируются как декоративные или комнатные растения.
Некоторые известные виды:
Pritchardia hillebrandii Becc. — Притчардия Хилледранта Pritchardia kaalae Rock Pritchardia pacifica Seem. & H.Wendl. typus Pritchardia thurstonii F.Muell. & Drude