Cerastium pumilum can look like a small annual form of C. fontanum but differs in its smaller capsules and the characteristic rather short, glandular hairs on the sepals, bracts, and inflorescence. It can be separated from C. semidecandrum by the much narrower scarious margins of the sepals and bracts and by the branching veins in the petals, which tend to be slightly longer and more conspicuous than in C. semidecandrum. Some forms of C. glomeratum have a very open inflorescence and may be confused with C. pumilum, but C. glomeratum has ten stamens, a narrower capsule, all the bracts herbaceous, and long, eglandular hairs (often mixed with glandular ones) on the bracts and sepals.
Rožec nízký (Cerastium pumilum) je bíle kvetoucí, nenápadná, přízemní bylina, jednoletý nebo ozimý druh rodu rožec.
Tento středomořsko-subatlantský druh je v Evropě rozšířen od Britských ostrovů a jihu Skandinávského poloostrova směrem na jih a jihovýchod Evropy. Přesný rozsah areálu není dosud znám, doteď byl druh determinován převážně na základě nesprávných rozpoznávacích znaků. V nejbližších zemích prokazatelně roste na Slovensku, Ukrajině, v Rakousku, Maďarsku a Rumunsku. Na území České republiky vyrůstá především ve středních a severozápadních Čechách a na jihu Moravy.
Roste v nížinách a pahorkatinách na bazických vápencových, čedičových nebo hadcových substrátech, zásaditých spraších a nánosech říčních štěrků a písků. Je vázán především na výslunná a suchá místa, jako jsou stepní louky, kamenité stráně s křovinami a sutinami, někdy bere zavděk i stanovišti antropogenního charakteru.[1][2]
Jednoletá, pouze do 20 cm vysoká rostlina s lodyhou přímou nebo vystoupavou vyrůstající jednotlivě nebo se již od báze větvící do trsu 2 až 9. Lodyha je tmavozelená neb u báze načervenalá a je porostlá žláznatými i nežláznatými chlupy. Listy přezimující přízemní růžice (jen v případě že semeno vyklíčilo již na podzim) bývají elipsovitého tvaru, ve spodní polovině jsou zúžené do řapíku, na rubu jsou holé a na líci řídce chlupaté, v době kvetení již usychají. Vstřícné lodyžní listy dlouhé 5 až 15 mm a široké 2 až 7 mm jsou barvy tmavě zelené a na vrcholu mívají červenavou špičku, z obou stran bývají porostlé chlupy.
Horní strana listenů je obvykle lysá a lesklá, někdy i chlupatá. Listeny spodních květů jsou elipsovité či vejčité a obvykle nemívají na vrcholu blanitý lem nebo jen velmi úzký. Vidlanovité květenství s hustě chlupatými větvemi je tvořeno 3 až 18 pětičetnými bílými květy. Jejich stopky, 1,5 až 2,5krát delší než kalich, jsou při kvetení vzpřímené a v době plodů svěšené. Kopinaté, ostře zakončené kališní lístky s blanitým lemem v horní části bývají dlouhé 5 až 6 mm a jsou na vnější straně porostlé žláznatými chlupy nepřesahující vrchol kalichu. Obvejčité bílé korunní lístky jsou na vrcholu hluboce dvoulaločné se zářezem hlubokým někdy až 40 % jejich délky. Bývají o málo delší než kališní a jsou lysé. V květu je nejčastěji 6 (někdy 5 až 10) tyčinek a pět čnělek. Kvetou v dubnu až květnu, občas ještě i v červnu. Ploidie je 2n = 12x = 108.
Plodem jsou slabě se zužující válcovité tobolky, dlouhé okolo 8 mm a nahoře široké průměrně 2 mm. Jsou rovné nebo mírně vzhůru zakřivené a slabě z boku zploštěné, pukají na vrcholu 10 zuby. Obsahují tmavohnědá, okrouhlá, mírně zploštělá semena velká asi 0,6 mm s drsným povrchem. Rozmnožuje se výhradně semeny která po uzrání klíčí buď ještě téhož roku, a pak zimu přečkávají ve formě listové růžice, nebo až dalším rokem z jara.[1][2][3]
Rožci nízkému je velmi podobný rožec lepkavý který s ním bývá často zaměňován nebo do jehož druhu byl v širším pojetí Cerastium pumilum s. l. i řazen. V současnosti se prosazuje, že rožec lepkavý patří do skupiny podobných druhů rožce nízkého, do Cerastium pumilum agg. Přestože rostou i na stejných stanovištích vzájemně se nekříží.
Posledním výzkumem byly stanoveny tyto diferencující znaky:
Po prozkoumání četnosti výskytu byl rožec nízký "Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky z roku 2012" zařazen do kategorie ohrožených druhů (C3).[3][4][5]
Obrázky, zvuky či videa k tématu rožec nízký ve Wikimedia Commons
Rožec nízký (Cerastium pumilum) je bíle kvetoucí, nenápadná, přízemní bylina, jednoletý nebo ozimý druh rodu rožec.
Das Dunkle Hornkraut (Cerastium pumilum), auch Niedriges Hornkraut genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae).
Das Dunkle Hornkraut wächst als ein- bis zweijährige krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von etwa 2 bis 20 Zentimeter. Die oberirdischen Pflanzenteile sind von trübgrüner Farbe. Der mehr oder weniger aufrechte Stängel ist mit zahlreichen Drüsenhaaren besetzt und ist unten meist rötlich überlaufen. Die Laubblätter sind länglich oder eiförmig bis lanzettlich, die untersten kurz gestielt. Es sind keine Nebenblätter vorhanden.
Die Blütezeit reicht von März bis Mai. Das unterste Deckblattpaar ist ganz krautig und beiderseits behaart. Die obersten Deckblätter sind schmal hautrandig. Die Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf freien Kelchblätter sind schmal hautrandig. Die fünf Kronblätter sind weiß und etwa dreimal so lang wie breit. Es sind fast stets fünf Staubblätter vorhanden.
Die Fruchtstiele stehen mehr oder weniger aufrecht ab und sind etwa so lang wie der Kelch. Sie können aber auch an der Spitze hakig umgebogen und dann zwei- bis viermal länger als der Kelch sein. Die länglich-walzenförmige Kapselfrucht springt mit zehn Zähnen auf.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 72, 90, 94, 96 oder 100.[2]
Cerastium pumilum ist ein submediterran-subatlantisches Florenelement, dessen genaue Verbreitung noch ungenügend bekannt ist. Es kommt in Europa vor.[3] Das Dunkle Hornkraut wächst in Trocken- und Sandrasen, an Böschungen, Erdanrissen, auf Äckern und an Wegen. Es bevorzugt warmtrockene, mehr oder weniger nährstoffreiche, meist kalkhaltige, neutral-milde, humose, lockere Sand- und flachgründige Steinböden, auch auf Löss. Es ist wärmeliebend. Es ist in Mitteueropa eine Charakterart des Cerastietum pumili, kommt aber auch in anderen Gesellschaften der Klasse Sedo-Scleranthetea oder der Ordnung Brometalia vor.[2]
In Österreich ist es nur im pannonischen Gebiet häufig, sonst sehr selten, in der Schweiz besonders in den wärmeren Gegenden zerstreut vorkommend. Das Dunkle Hornkraut kommt im mittleren Teil Deutschlands zerstreut bis selten vor, ansonsten ist es offenbar sehr selten anzutreffen.
Die Art Cerastium pumilum wurde früher als Sammelart geführt und umfasste auch das neuerdings abgetrennte Bleiche Hornkraut (Cerastium glutinosum).
Das Dunkle Hornkraut (Cerastium pumilum), auch Niedriges Hornkraut genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae).
Cerastium pumilum, the dwarf mouse-ear[1] or European chickweed,[2] is an annual or biannual herbaceous plant, between 2 and 20 cm. high, native to Central and western Europe. The petals of the white flowers are shorter or equally long as the sepals, and split in the middle, up to a quarter of the length. The fruit petioles stand diagonal to the stems, often bent over at their top. Flowering occurs between March and May. Rarely occurs on the seacoast.
Cerastium pumilum, the dwarf mouse-ear or European chickweed, is an annual or biannual herbaceous plant, between 2 and 20 cm. high, native to Central and western Europe. The petals of the white flowers are shorter or equally long as the sepals, and split in the middle, up to a quarter of the length. The fruit petioles stand diagonal to the stems, often bent over at their top. Flowering occurs between March and May. Rarely occurs on the seacoast.
Madal kadakkaer (Cerastium pumilum) on taimeliik nelgiliste sugukonnast kadakkaera perekonnast.
Madal kadakkaer (Cerastium pumilum) on taimeliik nelgiliste sugukonnast kadakkaera perekonnast.
Cerastium pumilum
Le Céraiste nain (Cerastium pumilum) est une plante appartenant au genre Cerastium.
Dvergafræhyrna (fræðiheiti: Cerastium pumilum[2]) er einær eða tvíær jurt af hjartagrasaætt. Hún er ættuð frá Evrópu.[3]
Dvergafræhyrna (fræðiheiti: Cerastium pumilum) er einær eða tvíær jurt af hjartagrasaætt. Hún er ættuð frá Evrópu.
De steenhoornbloem (Cerastium pumilum) is een eenjarige plant die behoort tot de anjerfamilie (Caryophyllaceae). Het is een plant van droge, matig voedselrijke, zandige of stenige grond langs spoordijken en op dijken. De plant komt van nature voor in het Middellandse Zeegebied en Midden- en West-Europa. In Nederland komt de plant voor in stedelijke gebieden. Op de Vlaamse rode lijst komt ze voor onder de naam kleine hoornbloem. Ze staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en stabiel of toegenomen. In de Nederlandse Oecologische Flora is deze soort opgenomen onder de naam Dwerghoornbloem.
De donkergroene, vaak sterk rood aangelopen plant wordt 2-20 cm hoog. De stengel is met klierharen bezet. De bladeren met kortbehaarde bladranden zijn langwerpig of ei- tot lancetvormig.
De steenhoornbloem bloeit in april en mei met 6-9 mm grote, witte bloemen. De bloemstelen knikken niet omlaag. De 1,9-3,5 mm brede, ingesneden kroonbladen zijn langer dan de vrije kelkbladen. De haren aan de top van de kelkbladen steken niet buiten de rand. De nagel van het kroonblad is kaal. De stijlen zijn 1,2-1, 8 mm lang. De bovenste schutbladen hebben een vliezige rand, die van de op één na onderste vertakking minder dan een kwart van de totale lengte van het schutblad inneemt, dit in tegenstelling tot die bij de zandhoornbloem (Cerastium semidecandrum). De bloeiwijze is met 0,2-0,3 mm lange klierharen bezet.
De vrucht is een lang-walsvormige doosvrucht, die met tien tanden openspringt. De wrattige zaden zijn bruin en iets plat.
De steenhoornbloem (Cerastium pumilum) is een eenjarige plant die behoort tot de anjerfamilie (Caryophyllaceae). Het is een plant van droge, matig voedselrijke, zandige of stenige grond langs spoordijken en op dijken. De plant komt van nature voor in het Middellandse Zeegebied en Midden- en West-Europa. In Nederland komt de plant voor in stedelijke gebieden. Op de Vlaamse rode lijst komt ze voor onder de naam kleine hoornbloem. Ze staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en stabiel of toegenomen. In de Nederlandse Oecologische Flora is deze soort opgenomen onder de naam Dwerghoornbloem.
De donkergroene, vaak sterk rood aangelopen plant wordt 2-20 cm hoog. De stengel is met klierharen bezet. De bladeren met kortbehaarde bladranden zijn langwerpig of ei- tot lancetvormig.
De steenhoornbloem bloeit in april en mei met 6-9 mm grote, witte bloemen. De bloemstelen knikken niet omlaag. De 1,9-3,5 mm brede, ingesneden kroonbladen zijn langer dan de vrije kelkbladen. De haren aan de top van de kelkbladen steken niet buiten de rand. De nagel van het kroonblad is kaal. De stijlen zijn 1,2-1, 8 mm lang. De bovenste schutbladen hebben een vliezige rand, die van de op één na onderste vertakking minder dan een kwart van de totale lengte van het schutblad inneemt, dit in tegenstelling tot die bij de zandhoornbloem (Cerastium semidecandrum). De bloeiwijze is met 0,2-0,3 mm lange klierharen bezet.
De vrucht is een lang-walsvormige doosvrucht, die met tien tanden openspringt. De wrattige zaden zijn bruin en iets plat.
Rogownica drobna (Cerastium pumilum Curtis s. s.) – gatunek rośliny należący do rodziny goździkowatych.
Występuje w Europie, północnej Afryce, południowo-zachodniej Azji i Ameryce Północnej[2]. W Polsce jest gatunkiem rzadkim[3].
Roślina jednoroczna lub dwuletnia. Kwitnie od kwietnia do czerwca. Gatunek charakterystyczny muraw kserotermicznych z klasy Festuco-Brometea[5]. Liczba chromosomów 2n = 72[6].
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006, 2016)[7] w grupie gatunków narażonych na wyginięcie (kategoria zagrożenia VU)[8].
Rogownica drobna (Cerastium pumilum Curtis s. s.) – gatunek rośliny należący do rodziny goździkowatych.
Alvararv (Cerastium pumilum) är en växt med vita blommor, och blommar från maj till juni.
Wikimedia Commons har media som rör Alvararv.
Cerastium pumilum là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được Curtis mô tả khoa học đầu tiên năm 1794.[1]
Cerastium pumilum là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được Curtis mô tả khoa học đầu tiên năm 1794.
