J. W. Nowicke (1968) referred to the one-seeded fruits of Phytolacca acinosa as drupelets.
Líčidlo jedlé (Phytolacca esculenta) je rostlina z čeledi líčidlovité. Původně pochází z jihovýchodní Asie, momentálně se ale intenzívně šíří též Evropou a dalšími oblastmi.
Líčidlo jedlé je vytrvalá bylina. V zemi vytváří mohutný, snadno přesaditelný hlavní kořen s tenkými vedlejšími kořeny, z něhož každý rok vyrůstají až 200 cm vysoké lodyhy nesoucí vzpřímený hrozen bílých květů. Listy jsou široce vejčité až eliptické, lysé s žilkami zřetelnými do třetího řádu. Květenstvím je hrozen, z něhož nakonec vzniká souplodí 8 volných, červenofialových peckoviček, které se podobá ostružině.
Původním areálem druhu je Jihovýchodní Asie, od Pákistánu po Japonsko. Druhotně zplaňuje v mnoha zemích Evropy. V Českých zemích se vzácně vyskytuje od 30. let. Často je pěstováno v zahradách, celkem ochotně zplaňuje, zejména na jižní Moravě a v Polabí. Jeho semena pomáhá rozšiřovat ptactvo živící se jeho plody.
Plody i další části rostliny obsahují saponiny phytolaccatoxin a phytolaccigenin, které jsou toxické pro savce (ne však pro ptáky). V plodech líčidla je však jejich obsah nízký, takže vážnější otrava je naprosto nepravděpodobná (na rozdíl od např. líčidla amerického).
Plody se používají k dobarvování likérů a vín či cukrovinek, nebo se prostě příležitostně konzumují. Určité využití lze najít i ve farmacii, i když zde je upřednostňováno líčidlo americké pro vyšší koncentraci účinných látek. Rostlina bývá též pěstována jako okrasná.
Listy líčidla se někdy používají k přípravě pokrmů (úprava podobná jako u špenátu), přičemž se upřednostňuje dvojí převaření (voda z prvního se vylévá) – smyslem je odstranění saponinů, které ovšem není dokonalé).
Tento druh v roce 1985 přesunul český botanik V. Skalický z rodu Phytolacca Linné, 1853 (líčidlo) do rodu Sarcoca Rafinesque, 1837, emend. Skalický, 1985 (líčivka). Tento přesun však není všemi taxonomy akceptován.
Kvetoucí rostliny
Květenství
Květy a nezralé plody
Nezralé plody
Zralé plody
Obrázky, zvuky či videa k tématu líčidlo jedlé ve Wikimedia Commons
Galerie líčidlo jedlé ve Wikimedia CommonsLíčidlo jedlé (Phytolacca esculenta) je rostlina z čeledi líčidlovité. Původně pochází z jihovýchodní Asie, momentálně se ale intenzívně šíří též Evropou a dalšími oblastmi.
Die Indische Kermesbeere (Phytolacca acinosa), auch als Essbare Kermesbeere, Asien-Kermesbeere oder Asiatische Kermesbeere bezeichnet, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Kermesbeeren (Phytolacca). Sie stammt aus Südostasien.
Die Indische Kermesbeere wächst als staudige, ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von über 1 Meter. Aus einer rübenartig verdickten Wurzelknolle geht eine hellgrüne bis violette Sprossachse hervor, welche sich stark verzweigt. Die grünen, länglich-ovalen Laubblätter sind bis zu 26 cm lang.[1]
Während der Blütezeit zwischen Juni und August erscheinen in endständigen, traubigen Blütenständen die kleinen, weißlichen Blüten. Die Beerenfrüchte sind gekammert und rötlich purpurviolett bis schwarz gefärbt. Blüten- und Fruchtstand stehen aufrecht.[1]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18.[2]
Die Indische Kermesbeere ist potenziell giftig. Sie enthält das Triterpen-Saponin Phytolaccagenin, allerdings in weit geringerer Konzentration als etwa die Amerikanische Kermesbeere (Phytolacca americana).[3] Es konzentriert sich in der Wurzel und in den Samen. Letztere enthalten zudem Betanin und Iso-Betanin, was ihnen eine rötliche Tönung verleiht. In den Blättern sind weitere Triterpene und in allen Pflanzenteilen verschiedene Proteine (Eiweiße) nachweisbar. Chinesischen Berichten zufolge wirkt Phytolacca acinosa psychoaktiv. Eine betäubende Wirkung ist nicht auszuschließen.
Aus altchinesischen Berichten geht hervor, dass die Pflanze in China bereits zwischen 1000 und 500 v. Chr. bekannt war und als Arznei- und Nahrungspflanze genutzt wurde. Junge Blätter werden als Gemüse, Samen als Schneckenmittel verwendet.[3] Die Wurzel (Radix Phytolaccae) wurde als Ersatz für die Schwarze Tollkirsche (Atropa bella-donna) zu Rauschzwecken genutzt, durchaus auch als Zusatz bei der Zubereitung von Sake. In der traditionellen chinesischen Medizin wird die Indische Kermesbeere zur Behandlung von Tumoren, Ödemen und bei bronchialen Beschwerden eingesetzt, in Tibet bei schmerzenden Verletzungen.
Die Indische Kermesbeere ist in Südostasien in China, Japan, Nord- und Südkorea sowie Indien verbreitet. Des Weiteren kommt sie in Bhutan, Myanmar und Vietnam vor.[3] In Europa wird sie als Zierpflanze genutzt und ist, durch Vögel ausgebreitet, gelegentlich in Weinbergen und Gärten verwildert zu finden. Sie wächst in Mitteleuropa in Gesellschaften der Verbände Arction und Alliarion.
In Österreich tritt sie in den Bundesländern Burgenland, Wien, Niederösterreich, Oberösterreich und der Steiermark sowie unbeständig in Kärnten und Salzburg auf. Im pannonischen Gebiet gilt sie als eingebürgert.[4]
Erstmals beschrieben wurde Phytolacca acinosa von dem schottischen Botaniker William Roxburgh. Synonyme für Phytolacca acinosa Roxb. sind: Phytolacca decandra L. var. acinosa, Phytolacca esculenta Van Houtte.
Die Indische Kermesbeere (Phytolacca acinosa), auch als Essbare Kermesbeere, Asien-Kermesbeere oder Asiatische Kermesbeere bezeichnet, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Kermesbeeren (Phytolacca). Sie stammt aus Südostasien.
Phytolacca acinosa, the Indian pokeweed, is a species of flowering plant in the family Phytolaccaceae.[2] It is native to temperate eastern Asia; the Himalayas, most of China, Vietnam to Japan, and has been widely introduced to Europe.[1] The species was originally described by William Roxburgh in 1814.[3][2]
When the species was originally described it was considered a plant located to Nepal.[3] Currently, the plant is considered native to countries surrounding the Himalayas and introduced to large parts of Europe and parts of the United States (Wisconsin).[1]
The young shoots of Indian pokeweed are cooked and eaten by the Gurung people of western Nepal.[4] They are harvested in June and July.
Due to overlap in diagnostic feature Phytolacca acinosa can be confused with Phytolacca americana, Phytolacca latbenia or Phytolacca polyandra.[5]
P. americana
P. polyandra
Phytolacca acinosa is the source of four Flavones,[6] four, oleanane derivatives [7] and six Triterpenoid saponins[8]
{{citation}}: CS1 maint: multiple names: authors list (link) Phytolacca acinosa, the Indian pokeweed, is a species of flowering plant in the family Phytolaccaceae. It is native to temperate eastern Asia; the Himalayas, most of China, Vietnam to Japan, and has been widely introduced to Europe. The species was originally described by William Roxburgh in 1814.
Phytolacca acinosa comúnmente denominada poke indio, hierba carmín o pokeberry es una especie de planta en la familia Phytolaccaceae. Es originaria de Asia oriental y se encuentra naturalizada en Europa y en América del Norte, varias culturas antiguas la consumían.
La hierba carmín es una planta herbácea perenne y tupida y alcanza más de 1 metro de alto. A partir de un tubérculo de raíz engrosado similar a la remolacha, emerge un tallo de color verde brillante a violeta, con varias ramificaciones. Las hojas verdes, oblongas y ovales miden hasta 26 cm de largo. [2]
Durante el período de floración entre junio y agosto, las pequeñas flores blanquecinas aparecen en inflorescencias terminales, en forma de racimos. Las bayas son compartimentadas y purpurina violeta rojiza a color negro. El soporte de flores y frutas está en posición vertical. [2]
Las hojas son venenosas. Se dice que es seguro consumir las hojas jóvenes cocidas, las toxinas se desarrollan a medida que envejecen. Según otro informe, existen dos formas de esta planta; una forma con flores de color púrpura rojizo y raíz púrpura que es venenosa, mientras que la otra con flores blancas posee una raíz blanca comestible.[3]
Los frutos de esta especie son comestibles. El jugo de sus frutos es utilizado como colorante alimentario, por ejemplo para colorear vinos de baja calidad.
La raíz se usa como antiasmático, antibacteriano, antimicótico, diurético, expectorante, laxante y vermífugo.[4][5]
Planta comenzando la floración
Inflorescencia
Inflorescencias con frutos inmaduros
Frutos verdes
Frutos maduros
Detalle de los frutos
Datos: Q1569312
Multimedia:
Especies: Phytolacca acinosa
Phytolacca acinosa comúnmente denominada poke indio, hierba carmín o pokeberry es una especie de planta en la familia Phytolaccaceae. Es originaria de Asia oriental y se encuentra naturalizada en Europa y en América del Norte, varias culturas antiguas la consumían.
Phytolacca acinosa est une espèce de plantes de la famille des Phytolaccaceae.
Elle est originaire d'Asie orientale et est naturalisée en Europe et en Amérique du Nord, à la suite d'anciennes cultures à usage alimentaire.
Cette espèce se distingue du raisin d'Amérique par les caractères suivants :
Les jeunes pousses et les fruits de cette espèce sont comestibles, d'où le nom esculenta donné par Van Houtte. Le jus des fruits a été jadis utilisé comme colorant alimentaire, pour par exemple colorer le vin de basse qualité.
Plante en début de floraison
Inflorescence
Inflorescences avec jeunes fruits
Fruits vert
Fruits mûrs
Détail des fruits
Attention à ne pas confondre avec Phytolacca acinosa sensu Pope, qui est en fait Phytolacca icosandra L.
Phytolacca acinosa est une espèce de plantes de la famille des Phytolaccaceae.
Elle est originaire d'Asie orientale et est naturalisée en Europe et en Amérique du Nord, à la suite d'anciennes cultures à usage alimentaire.
Cette espèce se distingue du raisin d'Amérique par les caractères suivants :
8 étamines (au lieu de 10) 8 carpelles séparés (au lieu de 10 carpelles coalescents formant une baie à maturité)Les jeunes pousses et les fruits de cette espèce sont comestibles, d'où le nom esculenta donné par Van Houtte. Le jus des fruits a été jadis utilisé comme colorant alimentaire, pour par exemple colorer le vin de basse qualité.
De oosterse karmozijnbes (Phytolacca esculenta) is een overblijvende plant die behoort tot de karmozijnbesfamilie (Phytolaccaceae). Het is een plant van voedselrijke, vochtige grond. De plant komt van nature voor in Oost-Azië en China en is in Europa ingevoerd en verwilderd.
De plant wordt 1-2 m hoog en vormt een dikke hoofdwortel. De stengels zijn roodachtig en de gaafrandige bladeren elliptisch met een stompe tot spitse of kort toegespitste top.
De oosterse karmozijnbes bloeit in juli en augustus met witachtige bloemen. De vruchtdragende trossen gaan, in tegenstelling tot die bij de westerse karmozijnbes (Phytolacca americana), later niet overhangen. De acht vruchtbeginsels zijn niet met elkaar vergroeid, in tegenstelling tot die van de westerse karmozijnbes. De zwartpurperen vrucht is besachtig. De bessen werden vroeger gebruikt om de roserode verfstof karmozijn te maken. De zaden, de onrijpe bessen en de wortels zijn giftig.
De plant wordt in de siertuin gebruikt. De plant wordt in Oost-Azië om de eetbare scheuten als groente geteeld.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Phytolacca esculenta op Wikimedia Commons. De oosterse karmozijnbes (Phytolacca esculenta) is een overblijvende plant die behoort tot de karmozijnbesfamilie (Phytolaccaceae). Het is een plant van voedselrijke, vochtige grond. De plant komt van nature voor in Oost-Azië en China en is in Europa ingevoerd en verwilderd.
De plant wordt 1-2 m hoog en vormt een dikke hoofdwortel. De stengels zijn roodachtig en de gaafrandige bladeren elliptisch met een stompe tot spitse of kort toegespitste top.
De oosterse karmozijnbes bloeit in juli en augustus met witachtige bloemen. De vruchtdragende trossen gaan, in tegenstelling tot die bij de westerse karmozijnbes (Phytolacca americana), later niet overhangen. De acht vruchtbeginsels zijn niet met elkaar vergroeid, in tegenstelling tot die van de westerse karmozijnbes. De zwartpurperen vrucht is besachtig. De bessen werden vroeger gebruikt om de roserode verfstof karmozijn te maken. De zaden, de onrijpe bessen en de wortels zijn giftig.
Phytolacca acinosa Roxb., 1832
Синонимы
Лаконос ягодный, или Лаконос костянковый (лат. Phytolacca acinosa) — травянистое растение семейства Лаконосовые (Phytolaccaceae).
Растение может упоминаться под разными названиями: Лаконос виноградный, Лаконос многоплодниковый, Лаконос съедобный, Фитолакка костянковая, Фитолакка съедобная.
Азиатский вид, распространён на дальнем востоке в Корее, Японии, Китае, в тропических районах Азии — Вьетнаме, Индии.
В России культивируется в ботанических садах, где иногда дичает. Изредка рассматривается как декоративное растение. Как дичающее растение отмечен в Воронежской области, Мордовии (Саранск), Московской области (Москва). Ошибочно указывается под названием Phytolacca americana, у которого соцветия при плодах поникающие[4].
Корни, листья и ягоды растений, растущих в Гималаях, Китае и Японии, идут в пищу. В тропических районах Америки и Юго-Восточной Азии растение может культивироваться как овощ. Молодые побеги пригодны для употребления в пищу в вареном виде, a ароматные, приятные на вкус листья могут использоваться наподобие шпината.
Лаконос ягодный, или Лаконос костянковый (лат. Phytolacca acinosa) — травянистое растение семейства Лаконосовые (Phytolaccaceae).
Растение может упоминаться под разными названиями: Лаконос виноградный, Лаконос многоплодниковый, Лаконос съедобный, Фитолакка костянковая, Фитолакка съедобная.
商陆（学名：Phytolacca acinosa），除中國東北、内蒙古、東突厥、圖博外，其它大部分地区有分布。生长于海拔500～3400米的溝谷、山坡。有人工栽培作藥用。
商陆一名首见于《本经》，又名苋陆（《易经》）、蓫薚、马尾（《尔雅》）、常蓼（《广雅》）、藰、蔁柳（《玉篇》）等。
多年生草本植物，高约70～150厘米，无毛。根粗壮，肉质，圆锥形，外皮淡黄色。茎直立，绿色或紫红色。叶互生，椭圆形或卵状椭圆形，长12～25厘米，宽5～10厘米。总状花序顶生或侧生，长10～20厘米；花两性，直径约8毫米。浆果扁球形，紫黑色，多由8个分果组成。
商陆的根茎形状与西洋参相似，因此常有将商陆误判为洋参或人参的事件发生。[1][2]
峻下逐水、消痈散结。
商陆（学名：Phytolacca acinosa），除中國東北、内蒙古、東突厥、圖博外，其它大部分地区有分布。生长于海拔500～3400米的溝谷、山坡。有人工栽培作藥用。
자리공(학명: Phytolacca acinosa)은 석죽목 자리공과에 속하는 여러해살이 풀이다. 덩이뿌리는 굵고, 줄기는 원기둥 모양이며 높이는 1.3m 가량이다. 잎은 달걀 모양이나 타원형으로 어긋나게 달린다. 꽃은 5-6월경에 빽빽하게 총상꽃차례를 이루면서 피는데 꽃덮이가 없다. 열매는 자줏빛으로 8개의 골돌과가 서로 인접하여 둥그렇게 배열되며 독성이 있다.[1] 주로 촌락 부근에 많으며, 한국 각지에 널리 분포하고 있다.
._Locatie,_De_Kruidhof_Buitenpost_01.jpg)
._Locatie,_De_Kruidhof_Buitenpost_01.jpg)
