Glyphis gangeticus és una espècie de peix de la família dels carcarínids i de l'ordre dels carcariniformes.
Els mascles poden assolir els 204 cm de longitud total.[3]
Es troba a Bengala Occidental (Índia), prop de Karachi (Pakistan) i Taiwan.[4][3]
Glyphis gangeticus és una espècie de peix de la família dels carcarínids i de l'ordre dels carcariniformes.
Žralok ganžský (Glyphis gangeticus) je kriticky ohrožený druh žraloka z čeledi modrounovitých. Jedná se o parybu, která žije ve sladkých a brakických vodách říčního systému řek Ganga, Huglí, Brahmaputra a Padma. Rozšíření v jiných oblastech je nejisté. Patří do rodu Glyphis, jehož zástupci jsou praví říční žraloci, kteří nepotřebují migrovat do slaných vod za účelem rozmnožování. Je často zaměňován s běžnějším a pro člověka nebezpečnějším žralokem bělavým, jenž však obývá i slané vody. Nelze vyloučit, že žraloci původně samostatných druhů G. fowlerae a G. siamensis ve skutečnosti tvoří se žralokem ganžským jeden druh, což by znamenalo zahrnutí do oblasti rozšíření některé pakistánské, myanmarské a bornejské řeky. I se započítáním těchto lokálních populací zůstává žralok ganžský velmi málo prozkoumaný, málo početný a zřejmě bezprostředně ohrožený vyhynutím.
Žralok ganžský se řadí mezi modrounovité (tzv. requiem sharks) do rodu Glyphis. Toto jméno pochází z řečtiny a znamená „řezba“. Rod Glyphis zahrnuje dalších nejméně 5 druhů, z toho tři nepopsané. Jedná se o skutečné říční žraloky, kteří nejen že nepotřebují ke své existenci slanou vodu, ale nejsou zřejmě schopni ji dlouhodobě tolerovat. Celý rod je dosud poznán jen minimálně a v jeho taxonomii nepanuje jasno.[2] Zahrnutí druhu G. siamensis do druhu gangeticus je nejasné a někteří vědci (např. L. J. V. Compagno) s ním nesouhlasí.[3]
Žralok ganžský je podsaditý žralok s krátkým oválným čumákem. Tlama je širší než delší. Oči, jež jsou velmi malé, má posazené poměrně vysoko. Zuby horní čelisti mají trojúhelníkovitý tvar a jsou vroubkované, dolní zuby jsou podstatně užší, mají hladký okraj a vypadají jako hrot kopí. Počet zubů v dolní čelisti je 31 až 34, v horní čelisti 32 až 37. Hřbetní i prsní ploutve dosahují relativně velkých rozměrů, především do šířky. Druhá hřbetní ploutev dorůstá poloviny délky první. Anální ploutev má hluboký zářez.[2][4]
Délka těla dospělých jedinců se udává od 178 do 204 cm, nicméně tyto údaje byly získány na základě změření malého množství exemplářů, tudíž mohou být upřesněny. Novorozená mláďata měří 56 až 61 cm.[2][4] Samice objevená v únoru 2016 na rybím trhu v Bombaji měřila 266 cm, což posouvá rozměry tohoto druhu do podstatně vyšších hodnot.[5]
Výskyt žraloka ganžského byl s jistotou potvrzen jen z říčního systému Ganga-Brahmaputra, jejich společné delty a blízkých pobřežních vod. Druh byl hlášen také z oblasti pobřeží Pakistánu (Karáčí) a západní Indie, ale nelze to tvrdit s jistotou. Další pozorování existují i z Tchaj-wanu a jihočínských pobřežních vod. Až do 60. let 20. století se předpokládalo, že druh žije na mnoha místech Indo-pacifiku, ale zjevně šlo o záměnu s jinými modrounovitými žraloky, například žralokem bělavým a moluckým.[4][6]
O biologii žraloka ganžského se ví jen minimum informací. Žije ve sladké a brakické vodě a má se za to, že je schopen přinejmenším krátkodobě tolerovat i klasickou mořskou vodu, ačkoliv odchyty z otevřeného moře chybějí. Malé oči napovídají, že je uzpůsoben životu v kalných vodách dolního toku velkých řek. Stavba zubů ukazuje, že se živí převážně rybami. Vzácná pozorování hovoří i o kořisti v podobě trnuch. Předpokládá se, že druh je živorodý.[6]
Žralok ganžský má pověst lidožrouta, který má údajně na svědomí mnoho životů. S největší pravděpodobností jde o neoprávněné stigma a za většinou útoků připisovaných tomuto druhu stojí velmi nebezpečný a daleko běžnější žralok bělavý.[4]
Žralok ganžský byl a stále je loven rybáři kvůli trofejím (zuby, čelisti) a masu (ploutve). Další hrozbou pro tento druh je lov jeho kořisti, stavění hrází a znečišťování řek. Indická vláda zavedla v letech 2001 a 2006 jistá ochranná opatření (patřící pod Schedule I, Part II A of the Indian Wildlife (Protection) Act, 1972), ale jejich účinek není znám.[6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu žralok ganžský ve Wikimedia Commons
Žralok ganžský (Glyphis gangeticus) je kriticky ohrožený druh žraloka z čeledi modrounovitých. Jedná se o parybu, která žije ve sladkých a brakických vodách říčního systému řek Ganga, Huglí, Brahmaputra a Padma. Rozšíření v jiných oblastech je nejisté. Patří do rodu Glyphis, jehož zástupci jsou praví říční žraloci, kteří nepotřebují migrovat do slaných vod za účelem rozmnožování. Je často zaměňován s běžnějším a pro člověka nebezpečnějším žralokem bělavým, jenž však obývá i slané vody. Nelze vyloučit, že žraloci původně samostatných druhů G. fowlerae a G. siamensis ve skutečnosti tvoří se žralokem ganžským jeden druh, což by znamenalo zahrnutí do oblasti rozšíření některé pakistánské, myanmarské a bornejské řeky. I se započítáním těchto lokálních populací zůstává žralok ganžský velmi málo prozkoumaný, málo početný a zřejmě bezprostředně ohrožený vyhynutím.
Der Gangeshai (Glyphis gangeticus) ist eine Art der Flusshaie (Gattung Glyphis) innerhalb der Requiemhaie (Carcharhinidae). Diese Haiart lebt als Süßwasserart vor allem in den indischen Flüssen Ganges und Hugli sowie in weiteren größeren Flüssen Indiens, vor allem in Westbengalen. Der Hai wird als kritisch gefährdet eingestuft.
Der Gangeshai ist ein relativ großer Hai mit einer maximalen Körperlänge von ungefähr 200 cm. Er hat eine graue Rückenfärbung ohne auffällige Zeichnung und einen hellen Bauch.
Der Hai besitzt eine abgerundete Schnauze und große, runde Augen mit Nickhäuten. Er besitzt eine Afterflosse und zwei Rückenflossen. Die erste Rückenflosse ist vergleichsweise groß ausgebildet, sie liegt über oder leicht hinter der Mitte der Brustflossenbasis. Ein Interdorsalkamm ist nicht vorhanden. Die zweite Rückenflosse ist vergleichsweise klein und liegt der Analflosse gegenüber. Die Brustflossen sind relativ groß. Wie alle Arten der Gattung besitzen die Tiere fünf Kiemenspalten und haben kein Spritzloch.
Der Gangeshai ist eine Süßwasserart, die sich entsprechend vor allem in größeren Flussbereichen aufhält, jedoch auch bis in die Brackwasserzonen der Flussdelta vordringt. Er ernährt sich räuberisch vor allem von verschiedenen Knochenfischen.
Er ist wie andere Arten der Gattung lebendgebärend und bildet eine Dottersack-Plazenta aus (plazental vivipar). Die Junghaie haben eine Größe von etwa 55 bis 60 Zentimetern. Die Geschlechtsreife erreichen die Tiere bei einer Länge von ungefähr 180 cm.
Der Gangeshai lebt als Süßwasserart vor allem in den indischen Flüssen Ganges und Hugli sowie in weiteren größeren Flüssen Indiens, vor allem in Westbengalen.[1][2]
Der Gangeshai wird in der Roten Liste der IUCN als kritisch gefährdet eingestuft. Die meisten bekannten Exemplare stammen aus Museen und wurden im 19. Jahrhundert gefangen. Sichtungen der letzten Jahrzehnte und Haiunfälle gehen wahrscheinlich vor allem auf in die Flusssysteme einschwimmenden Bullenhaie (Carcharhinus leucas) zurück. Die Flüsse, in denen der Gangeshai lebt, werden stark befischt.[3] Des Weiteren gefährdet die Verschmutzung der Flüsse, wie zum Beispiel des Ganges, die Art.
Der Gangeshai (Glyphis gangeticus) ist eine Art der Flusshaie (Gattung Glyphis) innerhalb der Requiemhaie (Carcharhinidae). Diese Haiart lebt als Süßwasserart vor allem in den indischen Flüssen Ganges und Hugli sowie in weiteren größeren Flüssen Indiens, vor allem in Westbengalen. Der Hai wird als kritisch gefährdet eingestuft.
The Ganges shark (Glyphis gangeticus) is a critically endangered species of requiem shark found in the Ganges River (Padma River) and the Brahmaputra River of India and Bangladesh. It is often confused with the more common bull shark (Carcharhinus leucas), which also inhabits the Ganges River and is sometimes incorrectly referred to as the Ganges shark.[3] The genus is currently considered to contain three recent species; genetic evidence has shown that both the Borneo river shark (G. fowlerae) and Irrawaddy river shark (G. siamensis) should be regarded as synonyms of the Ganges shark, expanding the range of the species to Pakistan, Myanmar, Borneo, and Java. While the other members of the genus Glyphis occur in coastal marine waters as well as rivers, the Ganges shark is found only in fresh water, making it the world's only exclusively freshwater shark. The species remains poorly known and very rare.
Formerly the Borneo river shark (Glyphis fowlerae) and the Irrawaddy river shark (Glyphis siamensis) were considered to represent two other species in the genus Glyphis. They have recently been reclassified as G. gangeticus based on genetic studies, and their scientific names are treated as synonyms.[4]
The Borneo river shark is known only from the Kinabatangan River in Borneo. It can reach a length of 78 cm (31 in). Only 13 specimens are known to science, all collected in 1996. Expeditions in 2010 and 2011 failed to find any, and while fishermen recognised the shark, they have not been seen for many years.[4]
The Irrawaddy river shark is known only from a single museum specimen originally caught at the mouth of the Irrawaddy River in Myanmar, a brackish-water locality in a large, heavily silt-laden river lined with mangrove forests. It was collected in the 19th century and described as Carcharias siamensis by Austrian ichthyologist Franz Steindachner, in Annalen des Naturhistorischen Museums in Wien (volume 11, 1896).[5] However, subsequent authors doubted the validity of this species, regarding it as an abnormal bull shark (Carcharhinus leucas), until in 2005 shark systematist Leonard Compagno recognized it as distinct member of the genus Glyphis.[6] The specimen is a 60-cm-long immature male. It closely resembles the Ganges shark, but has more vertebrae (209 versus 169) and fewer teeth (29/29 versus 32–37/31–34).[6][7]
A possibly undescribed species of Glyphis is known from Mukah in Borneo, as well as Bangladesh. The status of a Borneo specimen from Sampit remains unclear.[4]
G. gangeticus is a little-known species that is yet to be adequately described.[8] Its size at birth is 56 to 61 cm (22 to 24 in), growing to an estimated 178 cm (70 in) at maturity, with a maximum size of about 204 cm (80 in).[9] The size at birth or maturity is unknown for any other Glyphis species.[6]
A typical requiem shark in its external appearance, it is stocky, with two spineless dorsal fins and an anal fin. The first dorsal fin originates over the last third of the pectoral fins, with a free rear tip that is well in front of the pelvic fins. The second dorsal fin is relatively large, but much smaller than the first (about half the height). The anal fin is slightly smaller than the second dorsal fin and the pectoral fins are broad. A longitudinal upper precaudal pit is seen, but no interdorsal ridge. It is uniformly grey to brownish in color, with no discernible markings.[3]
Its snout is broadly rounded and much shorter than the width of its mouth. The mouth is long, broad, and extends back and up towards the eyes.[3]
Its eyes are minute, suggesting that it may be adapted to turbid water with poor visibility, such as occurs in the Ganges River and the Bay of Bengal. It has internal nictitating eyelids.[3]
The upper teeth have high, broad, serrated, triangular cusps and the labial furrows are very short. The lower front teeth have long, hooked, protruding cusps with unserrated cutting edges along the entire cusp, but without spear-like tips and with low cusplets on feet of crowns. The tooth row counts are 32–37/31–34.[10]
G. gangeticus can be identified by the first few lower front teeth, which have cutting edges along entire cusp, giving the cusps a claw-like shape, and low cusplets. Also, a second dorsal fin that is about half the height of first dorsal is distinct to this species.[11]
The Ganges shark, as its name suggests, is largely restricted to the rivers of eastern and northeastern India, particularly the Hooghly River of West Bengal, and the Ganges, Brahmaputra, and Mahanadi in Bihar, Assam, and Odisha, respectively. It is typically found in the middle to lower reaches of a river.[12] One found in 2018 in a Mumbai fish market may have come from somewhere along the banks of the Arabian Sea.[13]
In theory, G. gangeticus could occur in shallow marine estuaries; however, no marine records of the species have been verified to date. Originally, the species was assigned a wide range in the Indo-West Pacific, but this was found to be mostly based on other species of requiem sharks, particularly members of the genus Carcharhinus.[9]
Most literature records and specimens labelled as this species are in fact bull sharks (Carcharhinus leucas) or other carcharhinid species. An extensive 10-year search produced only a few specimens, caught in 1996 in the Ganges River.[14]
G. gangeticus is known to inhabit only freshwater, inshore marine, and estuarine systems in the lower reaches of the Ganges-Hooghly River system. Their feeding habits are mostly unknown. The shark's small eyes and slender teeth suggest that it is primarily a fish-eater and is adapted to turbid water.[3] With such limited visibility typical of many tropical rivers and estuaries, other senses − such as hearing, smell, and electroreception − are likely used for predation.[6] Because its eyes are tilted towards its back rather than to the sides or bottom (as is the case in most carcharhinids), the shark may swim along the bottom and scan the water above it for potential prey back-lit by the sun.[10] However, in the Bay of Bengal, G. gangeticus was found to feed heavily on dasyatid stingrays, which spend much of their time on the bottom.[15]
It is probably viviparous, with a yolk-sac placenta (speculation through analogy to related species of carcharhinids). The litter size and gestation period are unknown.[3] However, their life history cycle is probably similar to other river sharks, characterized by long gestation, slow growth, delayed maturity, and small litter size. These factors make the Ganges shark populations vulnerable to even relatively low levels of exploitation, such as sport angling or gill netting.[6]
Some researchers consider G. gangeticus to be amphidromous, covering more than 100 km in both directions.[16] However, this is not thought to be for breeding, as the case in anadromous and catadromous species.[17] The presence of newborn individuals in the Hooghly River suggests that the young may be born in fresh water.[11]
A specimen photographed in 2011 by natural history journalist Malaka Rodrigo at Negombo fish market in Sri Lanka prompted researcher Rex de Silva to speculate on whether the species could occasionally be carried south of its normal range by ocean currents. However, only the head of the shark appears in the photo. Leading shark expert Leonard Compagno emphasised the need to check the dentition and the dorsal fin proportions to confirm the specimen as G. gangeticus, stating that it could also be one of the four other named species.[18]
G. gangeticus was originally known only from three 19th-century museum specimens, one each in the Muséum national d'histoire naturelle, Paris, Museum für Naturkunde, Berlin, and Zoological Survey of India, Calcutta.[19] No records exist between 1867 and 1996, and the 1996 records have not been confirmed as G. gangeticus. A specimen collected 84 km upstream of the mouth of the Hooghly River at Mahishadal in 2001 was identified as G. gangeticus, but on photographs of the jaw only.[10] If Carcharias murrayi (Günter, 1887) can be considered a junior synonym of this species, one was found near Karachi, Pakistan. However, the holotype was apparently lost or misplaced in the British Museum of Natural History.[3]
Glyphis species, like other sharks, exhibit a very slow rate of genetic change. This makes them even more vulnerable to becoming extinct, as they are unable to adapt to the rapid and extreme changes caused by humans to their environment.[6]
As only a few specimens exist, naturally little material available is for genetic sampling. However, two websites list records for G. gangeticus:
The Barcode of Life Data Systems (BOLDS) Stats website[20] lists one record:
Public Records: 0
Specimens with Barcodes: 1
Species With Barcodes: 1
The NCBI Taxonomy database has one record of mitochondrial genetic material (1,044 base pairs of linear DNA):
Glyphis gangeticus bio-material GN2669,[21] reported in a 2012 paper on DNA sequencing in shark and ray species.[22]
G. gangeticus is one of 20 sharks on the International Union for Conservation of Nature and Natural Resources Red List of endangered shark species. The species is currently classified as critically endangered. According to the organisation, fewer than 250 Ganges sharks are believed to exist. The need is urgent for a detailed survey of the shark fisheries of the Bay of Bengal.[2][3]
River sharks are thought to be particularly vulnerable to habitat changes. The Ganges shark is restricted to a very narrow band of habitat that is heavily affected by human activity. Overfishing, habitat degradation from pollution, increasing river use, and management including the construction of dams and barrages, are the principal threats. Thought to be consumed locally for its meat, the Ganges shark is caught by gillnet, and its oil, along with that of the South Asian river dolphin, is highly sought after as a fish attractant.[23] It is also believed to be part of the Asian shark fin trade.[9] After a sighting in 2006, the species was not seen again for over a decade until one was found at a Mumbai fish market in 2016.[13]
The single Irrawaddy river shark specimen stems from an area of intensive artisanal fishing, mainly gillnetting, but also line and electrofishing. Habitat degradation may pose a further threat to this shark, including water pollution and the clearing of mangrove trees for fuel, construction materials, and other products. The shark may be naturally rare in this area and highly restricted in its range. Despite fishing and scientific surveys in the area, no more Irrawaddy river sharks have been recorded in the 100-plus years since the first.[24]
In 2001, the Indian government banned the landing of all species of chondrichthyan fish in its ports. However, shortly afterwards, this ban was amended to cover only 10 species of chondrichthyans. These, including G. gangeticus, are protected under Schedule I, Part II A of the Wildlife Protection Act of India.[25] Doubt exists about the effectiveness of this measure, however, because of difficulties in enforcement. A widespread, albeit widely dispersed, artisanal fishery exists for both local consumption and international trade. Compagno (1997) recommends an in-depth survey of fishing camps and landing sites, along with a sampling program in the Ganges system to determine the current status of this shark along with other gangetic elasmobranchs such as stingrays and sawfish.[2]
The Ganges shark is widely feared as a ferocious man-eater,[26] but most of the attacks attributed to it are probably the result of confusion with the bull shark Carcharhinus leucas.[10] This is likely because bull sharks are known to travel long distances into freshwater systems and may co-exist in the same waters as the Ganges shark. Since little is known about the behaviour of genuine freshwater river sharks, and since G. gangeticus is critically endangered, contact with humans is very rare.[27]
The biological differences between the Ganges shark and bull shark also point to a lower likelihood of attacks on humans by the Ganges shark. G. gangeticus has much narrower, higher, upper teeth and slender-cusped, less heavily built lower teeth than C. leucas. Such small sharp teeth are more suitable for fish-impaling, and less useful for dismembering tough mammalian prey than the stout teeth of the bull shark.[11]
Glyphis: from Greek glyphe, means "carving".[28]
{{cite journal}}: Cite journal requires |journal= (help) The Ganges shark (Glyphis gangeticus) is a critically endangered species of requiem shark found in the Ganges River (Padma River) and the Brahmaputra River of India and Bangladesh. It is often confused with the more common bull shark (Carcharhinus leucas), which also inhabits the Ganges River and is sometimes incorrectly referred to as the Ganges shark. The genus is currently considered to contain three recent species; genetic evidence has shown that both the Borneo river shark (G. fowlerae) and Irrawaddy river shark (G. siamensis) should be regarded as synonyms of the Ganges shark, expanding the range of the species to Pakistan, Myanmar, Borneo, and Java. While the other members of the genus Glyphis occur in coastal marine waters as well as rivers, the Ganges shark is found only in fresh water, making it the world's only exclusively freshwater shark. The species remains poorly known and very rare.
El tiburón del Ganges (Glyphis gangeticus) es una especie de elasmobranquio carcarriniforme de la familia Carcharhinidae. Es una rara especie de tiburón de agua dulce que habita en el río Ganges. No debe confundirse con Carcharhinus leucas, que también habita en el río Ganges y que a veces se denomina erróneamente tiburón del Ganges.
G. gangeticus es un típico tiburón carcarrínido. Tiene un color uniforme gris a marrón, sin un manchas discernibles. Es compacto, con un hocico redondeado y los ojos pequeños. La primera aleta dorsal está situada a la altura del último tercio de las aletas pectorales con su extremo posterior libre situado frente de la aleta pélvica. La segunda aleta dorsal es mucho más pequeña que la primera, pero sigue siendo relativamente grande. La aleta anal es ligeramente menor que la segunda aleta dorsal. Las aletas pectorales son amplias y en forma de hoz. Posee una fosa precaudal longitudinal superior, pero falta la cresta interdorsal.
El tiburón del Ganges, como su nombre indica, se limita en gran medida a los ríos del este y noreste de la India, en particular el río Hooghly de Bengala Occidental, el Ganges, el Brahmaputra, Mahanadi en Assam, Bihar y Orissa, respectivamente. También ha sido visto en puntos tan lejos como Bagdad.[1] En bengalí se llama "baagh maach" que significa pez tigre. Habita en los cursos medio y bajo de los ríos.
Aunque poco documentada, se sabe que sólo habitan en el agua dulce, estuarios y sistemas marinos costeros. Sus hábitos de alimentación son desconocidos. Su tamaño máximo es probablemente de unos 2 m. Posiblemente sea vivíparo; miden de 55 a 60 cm al nacer.
El tiburón del Ganges está en serio peligro de extinción.[2] Es una parte vital del ecosistema del río. La mayoría de los países del este y nordeste de la India, tienen ríos propensos a inundaciones. Esto provoca grandes pérdidas de vidas humanas y animales. Estos tiburones al recoger los cadáveres, ayudan a mantener limpio el río. Sin embargo, la generalizada y creciente de pesca ha disminuido la población de estos tiburones. Su aceite, junto con el de los delfines del Ganges es muy buscado.
El tiburón parece representar una amenaza para los seres humanos, pero esto no ha sido probado. Aunque algunos consideran que el tiburón del Ganges es "extremadamente peligroso", hasta ahora ha sido imposible separar sus ataques de los de los tiburones sarda (Carcharhinus leucas).[3] Lo más probable es que el tiburón del Ganges sea una especie especializada en capturar peces pequeños. Entre los tiburones que habitan en el Ganges, el tiburón sarda representa un mayor peligro potencial que esta extremadamente rara y amenazada especie. Según la Unión Internacional para la Conservación de la Naturaleza y los Recursos Naturales, el tiburón del Ganges es uno de los 20 tiburones en la "lista roja" de especies de tiburones en peligro de extinción.[2]
El tiburón del Ganges (Glyphis gangeticus) es una especie de elasmobranquio carcarriniforme de la familia Carcharhinidae. Es una rara especie de tiburón de agua dulce que habita en el río Ganges. No debe confundirse con Carcharhinus leucas, que también habita en el río Ganges y que a veces se denomina erróneamente tiburón del Ganges.
Glyphis gangeticus Glyphis generoko animalia da. Arrainen barruko Carcharhinidae familian sailkatzen da.
Glyphis gangeticus Glyphis generoko animalia da. Arrainen barruko Carcharhinidae familian sailkatzen da.
Gangesinhai (Glyphis gangeticus) on Glyphis-sukuun kuuluva harvinainen jokihailaji, joka tunnetaan vain Ganges-joen alajuoksulta. Se on äärimmäisen uhanalainen laji. Samassa joessa esiintyy myös härkähai, johon laji toisinaan sekoitetaan. Haista ei tiedetä paljoakaan, mutta todennäköisesti se voi kasvaa kaksimetriseksi.
Gangesinhai (Glyphis gangeticus) on Glyphis-sukuun kuuluva harvinainen jokihailaji, joka tunnetaan vain Ganges-joen alajuoksulta. Se on äärimmäisen uhanalainen laji. Samassa joessa esiintyy myös härkähai, johon laji toisinaan sekoitetaan. Haista ei tiedetä paljoakaan, mutta todennäköisesti se voi kasvaa kaksimetriseksi.
Glyphis gangeticus
Le requin du Gange (Glyphis gangeticus) est une espère rare de requins d'eau douce vivant dans le Gange et dans l'estuaire du fleuve Hooghly. Le requin du Gange est l’un des seuls requins dotés d’osmorégulation (avec le requin-bouledogue et à moindre mesure le requin-taureau) et l’unique d’entre eux à vivre seulement en eau douce. Il est extrêmement menacé et est présent sur le livret rouge de l’Union internationale pour la conservation de la nature (UICN) et ce depuis l'année 1996[1]. Il peut atteindre une longeur d'environ 2 m et se nourrit de petits poissons.
Le requin du Gange est un vrai requin de rivière, ce qui signifie qu'il vit exclusivement dans un environnement d'eau douce [2], contrairement à d'autres requins d'eau douce qui dépendent de l'eau salée, tels que le requin lancette et le requin de Bornéo[3].
À sa naissance, le requin du Gange présente une taille comprise entre 56 et 61 cm, pour atteindre environ 178 cm à l’âge adulte ; sa taille maximale pouvant s’élever à environ 204 cm[4]. Il possède une couleur uniforme grise à brune, sans rayures ni taches apparentes. Il est trapu avec un museau arrondi et de petits yeux orientés vers le dos[1]. Il est pourvu de deux nageoires dorsales sans épines et une nageoire anale.
Comme son nom l'indique, le requin du Gange ne vit que dans les rivières de l'est et du nord-est de l'Inde, notamment dans le Hughli (Bengale occidental), le Gange (Assam), le Brahmapoutre (Bihar) et le Mahanadi (Orissa)[5]. Les Bengalis l'appellent Baagh Maach, ce qui signifie « poisson tigre »[1]. Il habite les cours moyens et inférieurs des rivières. Théoriquement, le Glyphis gangeticus pourrait être présent dans les estuaires marins peu profonds ; cependant, aucun enregistrement marin de l'espèce n'a été vérifié à ce jour[6]. Une autre espèce de requin vit dans le Gange, le Carcharhinus leucas (ou requin-bouledogue) qui est appelé parfois, à tort, le requin du Gange[4].
Glyphis gangeticus est connu pour n'habiter que dans des systèmes d'eau douce, marins côtiers et estuariens dans le cours inférieur du système Gange-Hooghly. Son habitude alimentaire est peu connue. Ses petits yeux et ses dents fines suggèrent qu'il est principalement un mangeur de poisson et qu'il est adapté aux eaux troubles[7]. Étant donné que ses yeux sont tournés vers le dos plutôt que vers les côtés ou vers le bas (comme c'est le cas chez la plupart des carcharhinidés), le requin peut nager au fond de la rivière et "scanner" l'eau au-dessus de lui à la recherche de proies potentielles[6].
Il est probablement vivipare, avec un placenta vitellin (spéculation par analogie avec des espèces apparentées de carcharhinidés). La taille de la portée et la période de gestation sont inconnues[7]. Cependant, leur cycle biologique est probablement similaire à celui des autres requins de rivière, caractérisé par une longue gestation, une croissance lente, une maturité retardée et une petite taille de portée. Ces facteurs rendent les populations de requins du Gange vulnérables même à des niveaux d'exploitation relativement faibles, tels que la pêche sportive ou la pêche au filet maillant.
Glyphis gangeticus n’était connue à l’origine qu’à travers trois musées abritant cette espèce, à partir du XIXe siècle: au Muséum national d'histoire naturelle de Paris, au Musée d'histoire naturelle de Berlin et au Zoological Survey of India de Calcutta[8].
G. gangeticus est l'un des 20 requins figurant sur la liste rouge de l’UICN comme espèce de requin menacée, classée actuellement en danger critique d’extinction. Selon l'organisation, il y aurait moins de 250 requins du Gange.
Les requins de rivière seraient particulièrement vulnérables aux changements d'habitat. Le requin du Gange est limité à une bande d'habitat très étroite qui est fortement affectée par l'activité humaine. La surpêche, la dégradation de l'habitat due à la pollution, l'utilisation croissante des rivières et la gestion, y compris la construction de barrages, constituent les principales causes.
Des sites de conservation ont été mis en place, ainsi qu'un plan de gestion de recueil de l'espèce. Les requins du Gange sont protégés par l'Indian Wildlife Protection Act[9].
Glyphis gangeticus
Le requin du Gange (Glyphis gangeticus) est une espère rare de requins d'eau douce vivant dans le Gange et dans l'estuaire du fleuve Hooghly. Le requin du Gange est l’un des seuls requins dotés d’osmorégulation (avec le requin-bouledogue et à moindre mesure le requin-taureau) et l’unique d’entre eux à vivre seulement en eau douce. Il est extrêmement menacé et est présent sur le livret rouge de l’Union internationale pour la conservation de la nature (UICN) et ce depuis l'année 1996. Il peut atteindre une longeur d'environ 2 m et se nourrit de petits poissons.
Le requin du Gange est un vrai requin de rivière, ce qui signifie qu'il vit exclusivement dans un environnement d'eau douce , contrairement à d'autres requins d'eau douce qui dépendent de l'eau salée, tels que le requin lancette et le requin de Bornéo.
Lo squalo del Gange (Glyphis gangeticus Müller ed Henle, 1839) è una rara specie di squalo della famiglia dei Carcarinidi diffusa nel corso del Gange, in India. Non deve essere confuso con lo squalo leuca, anch'esso presente nel Gange e talvolta chiamato erroneamente «squalo del Gange».
Nell'aspetto esteriore G. gangeticus mostra le caratteristiche tipiche di tutti i Carcarinidi: corpo tozzo, muso piuttosto arrotondato e occhi piccoli. La prima pinna dorsale è situata sull'ultimo terzo delle pinne pettorali e la sua estremità libera si trova proprio davanti alle pinne pelviche. La seconda pinna dorsale è molto più piccola della prima, sebbene sia ugualmente piuttosto grande. La pinna anale è leggermente più piccola della seconda pinna dorsale. Le pinne pettorali sono larghe e falcate. È presente una fossetta precaudale superiore longitudinale, ma manca la cresta interdorsale. Raggiunge al massimo 2 metri di lunghezza.
Questa specie tende ad avere una colorazione uniforme grigia o marroncina, senza strisce o macchie apparenti.
Lo squalo del Gange, come dice il nome, vive solamente nei fiumi dell'India orientale e nord-orientale, soprattutto nell'Hughli (Bengala Occidentale), nel Gange (Assam), nel Brahmaputra (Bihar) e nel Mahanadi (Orissa). I bengalesi lo chiamano Baagh Maach, che significa «pesce tigre». Generalmente predilige il corso medio-inferiore dei fiumi.
Lo squalo del Gange abita con un ridotto numero di esemplari le acque dolci, le zone costiere e gli estuari. Le sue abitudini alimentari sono sconosciute. Probabilmente è viviparo e i piccoli alla nascita sono lunghi 55-60 centimetri.
Lo squalo del Gange si trova in grave pericolo di estinzione[1]. Secondo l'Unione Internazionale per la Conservazione della Natura, è una delle 20 specie di squalo più minacciate del mondo[2]. La sovrapesca, molto diffusa e tuttora in aumento, ha diminuito notevolmente il numero di questi squali. L'olio da essi ricavato, insieme a quello ottenuto dal platanista, è molto richiesto.
Lo squalo del Gange potrebbe costituire una minaccia per l'uomo, ma questo non è mai stato provato con certezza. Sebbene alcuni lo considerino «estremamente pericoloso», è praticamente impossibile distinguere i suoi attacchi da quelli provocati dallo squalo leuca[3]. Molto probabilmente questo squalo è un animale specialista che basa la sua alimentazione sui piccoli pesci. Tra le specie di squali pericolosi che vivono nel Gange, lo squalo leuca rappresenta una minaccia molto più concreta di questa specie estremamente minacciata ed elusiva.
Lo squalo del Gange (Glyphis gangeticus Müller ed Henle, 1839) è una rara specie di squalo della famiglia dei Carcarinidi diffusa nel corso del Gange, in India. Non deve essere confuso con lo squalo leuca, anch'esso presente nel Gange e talvolta chiamato erroneamente «squalo del Gange».
De Gangeshaai[3] (Glyphis gangeticus) is een haai uit de familie van de requiemhaaien.
De Gangeshaai kwam voor in de rivier de Hooghly, Ganges-delta, West-Bengalen, India. Het is een haai met een zeer verborgen leefwijze die zich ophoudt in riviermondingen in zowel zoet, zout als brak water. De soort kan makkelijk worden verward met de stierhaai die ook in dit habitattype kan voorkomen, maar een veel grotere verspreiding over de wereld heeft. Van de Gangeshaai zijn slechts drie museumexemplaren bekend (Musée national d'histoire naturelle, Parijs; Humboldt Museum, Berlijn en het Zoölogisch Survey of India, Calcutta). De vangsten dateren uit de 19e eeuw. Tussen 1867 en 1996 is geen enkele bevestigde vangst. In 2001 werd een exemplaar gevangen op 84 km afstand van zee in de rivier de Hooghly en op grond van een foto van de kaak gedetermineerd.
Als deze haai niet al uitgestorven is, komt hij voor in een zeer beperkt gebied waar zijn habitat wordt bedreigd door steeds toenemende menselijke activiteit zoals overbevissing, waterverontreiniging en de bouw van dammen en stuwen. Daarom staat de Gangeshaai als ernstig bedreigd op de internationale Rode Lijst van de IUCN.[1]
Deze haai heeft opvallend kleine ogen, wat wijst op een aanpassing aan het leven in troebel water, waarbij zicht een ondergeschikte rol speelt bij het opsporen van prooien. Op grond van het weinige materiaal en vergelijking met andere verwante soorten wordt geschat dat deze haai bij een lengte van 187 cm volwassen wordt en een maximale lengte kan bereiken van 204 cm. De Gangeshaai is waarschijnlijk levendbarend en de jongen zijn tussen de 56 rn 61 cm lang als ze ter wereld komen.[1][4]
De Gangeshaai (Glyphis gangeticus) is een haai uit de familie van de requiemhaaien.
O tubarão-de-ganges é uma espécie raríssima de tubarão que habita água-doce. É encontrado como seu próprio nome já diz no rio de Ganges na Índia, e é frequentemente confundido com o tubarão-cabeça-chata pois também é uma espécie que vive por aí nesses locais. Hoje em dia essa espécie de tubarão está na beira da extinção.[1]
Os tubarões-de-ganges são iguais à todos os seus parentes do gênero Glyphis, com barbatanas largas, cabeça achatada e etc, porém se distingue por seu hábitat, seus dentes e sua coloração na área dorsal que é cinzenta com um tom claro. Pode atingir um tamanho de até 204 cm.
Como o seu próprio nome já diz, o tubarão-de-ganges é encontrado em águas doces, no rio de Ganges na Índia, de temperaturas quentes de clima tropical. Muitas vezes pode ser confundido com o tubarão-cabeça-chata (Carcharhinus leucas), mas pode ser distinguido por seus tamanhos, e o tubarão-cabeça-chata tende ser mais agressivo que o tubarão-de-ganges e é potencialmente perigoso. Tem a distribuição de menor quantidade do seu gênero, causa disso o humano.
O tubarão-de-ganges foi considerado como espécie em perigo crítico pela União Internacional para a Conservação da Natureza (IUCN) desde 2007. Resultado disso são as áreas comerciais e industriais que afetaram o seu hábitat e usado para pesca e colheita de recursos aquáticos.
O tubarão-de-ganges é uma espécie raríssima de tubarão que habita água-doce. É encontrado como seu próprio nome já diz no rio de Ganges na Índia, e é frequentemente confundido com o tubarão-cabeça-chata pois também é uma espécie que vive por aí nesses locais. Hoje em dia essa espécie de tubarão está na beira da extinção.
Загальна довжина становить 2,04 м. Зовнішню схожа на акулу-бика. Голова коротка та широка. Очі невеликі з мигательною перетинкою. Рот середнього розміру. На верхній щелепі розташовано 32-37 відносно великих зубів трикутної форми з пильчастою крайкою. На нижній щелепі — 31-34 тонких та прямих зубів. У неї 5 пар зябрових щілин. Тулуб обтічний, черево товсте. Осьовий скелет нараховує 169 хребців. Грудні плавці великі, серпоподібної форми. Має 2 спинних плавця, з яких перший значно більше за задній. Передній спинний плавець трохи зігнутий назад, кінчик округлий. Він розташований позаду грудних плавців. Задній спинний плавець — навпроти анального. Хвостовий плавець гетероцеркальний, верхня лопать більш розвинена, має виїмку-«вимпел».
Забарвлення спини сіро-сталеве з коричнюватим відтінком. Черево має попелясто-білий або білий колір.
Зустрічається у каламутній воді. Здатна перебувати у прісній воді найбільший проміжок часу серед інших акул. Водночас чудово переносить перебування у морській воді. Полює на здобич завдяки своєї бокової лінії та інших органів відчутів, оскільки має доволі поганий зір. Живиться костистою рибою, скатами, ракоподібними, молюсками.
Статева зрілість настає при розмірах 1,7-1,8 м. Це живородна акула. народжені акуленята сягають 60 см.
Є об'єктом значного вилову місцевими рибалками. М'ясо їстівне, також цінується жир, який з неї добувається. Жир цей використовується в індійській медицині.
Вважається акулою-людожером. Проте достеменних фактів нападу на людину не зафіксовано. На думку низки вчених напади акули-бика вважають атаками гангської акули.
Мешкає у гирлі річки Ганг, річкова система Хуглі (Індія, Бангладеш), а також на значні частині цієї річки. Звідси походить назва цієї акули. окрім того зустрічається у притоках Гангу — Брахмапутра та Маханаді у штатах Біхар, Орісса й Ассам.
Glyphis gangeticus (J. P. Müller & Henle, 1839)
СинонимыCarcharhinus gangeticus Müller & Henle, 1839
Carcharias gangeticus Müller & Henle, 1839
Eulamia gangetica Müller & Henle, 1839
Гангская акула, или азиатская серая акула, или индийская речная акула[1] (Glyphis gangeticus) — один из видов рода Glyphis семейства Carcharhinidae. Очень редок.
Индийская серая акула обитает в пресной воде и, возможно, в прибрежных водах и устьях рек. Первоначально вид был известен только по трём музейным экспонатам, пойманным в 19 веке в нижнем течении речной системы Ганга-Хугли. Эти экспонаты были собраны в музее естественной истории в Париже, музей имени Гумбольдта в Берлине и в Зоологическом музее Калькутты. Никаких подтверждённых данных о существовании этого вида с 1867 по 1996 не было. Акула, пойманная в 84 км вверх по течению от устья реки Хугли в Mahishadal в 2001 году была отнесена к виду Glyphis gangeticus по фотографиям челюстей[2].
Ареал включает реку Хугли, речную систему Ганга, западный Бенгал, Карачи и Пакистан. Есть данные о присутствии вида на о.Тайвань[3].
О биологии этого вида известно очень мало. Средний размер — около 178 см, максимальный зафиксированный размер — около 204 см. Вероятно, индийская серая акула является живородящей[4]. Длина новорожденных — 56—61 см. Маленькие глаза и тонкие зубы этой акулы дают возможность предположить, что она адаптирована к мутной воде Ганга и Бенгальского залива.
Глаза индийской серой акулы приплюснуты сверху, а не сбоку или снизу, как у большинства серых акул, вероятно, это говорит о том, что данный вид держится у дна и может выслеживать добычу против солнца. Есть неподтверждённые данные о том, что в Бенгальском заливе эти акулы охотятся в основном на скатов Dasyatis longa, которые проводят большую часть своего времени на дне.
Гангская акула имеет репутацию свирепого людоеда, однако[5], вероятно, большая часть атак, приписываемых этому виду, в действительности совершена акулами-быками[2]. Известно, что акулы-быки заходят в русла пресноводных рек на довольно большие расстояния и могут оказаться в местах обитания гангских акул. В настоящее время гангские акулы встречаются крайне редко. Кроме того, на причастность к нападениям акул-быков, а не гангских акул, указывает биологическое различие между этими видами. По сравнению с акулами-быками у гангских акул верхние зубы выше, у́же и оснащены тонкими остриями, а нижние — не такие массивные. Такое строение зубов более приспособлено для захвата рыбы, тогда как зубы акул-быков адаптированы для того, чтобы расчленять тела морских млекопитающих[6].
Гангские акулы сильно страдают от ухудшения среды обитания. Перелов, загрязнение воды, всё увеличивающееся присутствие человека в ареале, в том числе строительство дамб и заграждений, являются главными угрозами существованию этого вида. Международный союз охраны природы присвоил этому виду статус сохранности «На грани исчезновения»[7].
Гангская акула, или азиатская серая акула, или индийская речная акула (Glyphis gangeticus) — один из видов рода Glyphis семейства Carcharhinidae. Очень редок.
Индийская серая акула обитает в пресной воде и, возможно, в прибрежных водах и устьях рек. Первоначально вид был известен только по трём музейным экспонатам, пойманным в 19 веке в нижнем течении речной системы Ганга-Хугли. Эти экспонаты были собраны в музее естественной истории в Париже, музей имени Гумбольдта в Берлине и в Зоологическом музее Калькутты. Никаких подтверждённых данных о существовании этого вида с 1867 по 1996 не было. Акула, пойманная в 84 км вверх по течению от устья реки Хугли в Mahishadal в 2001 году была отнесена к виду Glyphis gangeticus по фотографиям челюстей.
{{Translated page}}标签。 恆河露齒鯊（學名：Glyphis gangeticus）又名印度露齒鯊、恆河真鯊、恆河白眼鮫、大沙、恒河鯊，為真鯊科露齒鯊屬的魚類，屬於極危物種。印度和孟加拉部分的布拉馬普特拉河、恆河、博多河流域，該物種的模式產地主要在印度恆河。本種容易與同樣分布於恆河的鼬鯊誤認[2]，但與鼬鯊不一樣，恆河露齒鯊與他的另外兩個近親露齒鯊（Glyphis glyphis）、北河露齒鯊（Glyphis garricki）才是真正的淡水鯊魚。
|access-date=中的日期值 (帮助) 
这是一篇與鲨鱼相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
恆河露齒鯊（學名：Glyphis gangeticus）又名印度露齒鯊、恆河真鯊、恆河白眼鮫、大沙、恒河鯊，為真鯊科露齒鯊屬的魚類，屬於極危物種。印度和孟加拉部分的布拉馬普特拉河、恆河、博多河流域，該物種的模式產地主要在印度恆河。本種容易與同樣分布於恆河的鼬鯊誤認，但與鼬鯊不一樣，恆河露齒鯊與他的另外兩個近親露齒鯊（Glyphis glyphis）、北河露齒鯊（Glyphis garricki）才是真正的淡水鯊魚。
갠지스상어(학명:Glyphis gangeticus)는 흉상어목 흉상어과에 속하는 물고기이다. 몸길이는 1.78m로 상어에선 작은 편에 속한다.
갠지스상어는 모습이 전형적인 레퀴엠형 상어의 모습을 하고 있다. 몸의 옆줄을 기점으로 등쪽은 검은색을 띄며 배쪽은 흰색을 띈다. 영어권에서는 갠지스 샤크(Ganges Shark)라는 이름으로 불린다. 등지느러미는 2개이며 제1등지느러미는 가슴의 앞쪽에 위치하고 제2등지느러미는 꼬리지느러미와 가까운 곳에 위치한다. 또한 등지느러미와 항문지느러미가 함께 이어지며 제1등지느러미는 골반지느러미의 앞에 있는 무료 후면 팁으로 구성되고 가슴지느러미의 3분에 1의 크기가 된다. 제2등지느러미도 다른 흉상어과의 어류에 비해서 큰 편이며 항문지느러미는 제2등지느러미보다 약간 작고 가슴지느러미가 넓다. 세로 위에 전갑의 구덩이를 볼 수가 있지만 인터도르 산등성이는 없다. 그것은 눈에 띄는 표시가 없이 갈색과 회색으로 이뤄진다. 주둥이는 입의 너비보다 둥글고 넓으며 훨씬 짧은 특징이 있다. 입은 길고 넓으며 눈을 향해 앞뒤로 확장된 형태를 가진다. 이빨은 위턱과 아래턱에 총 14~16개를 가지고 있다. 위턱의 이빨은 높고 넓은 톱니의 모양을 가진 이빨이며 삼각형 자두와 음순의 고량을 가지고 있다. 아래턱의 이빨은 비교적 좁고 낮은 모양을 가지고 있다. 앞니의 아래는 길고 푹 튀어나온 커프스 전체에 따라 깍아입지 않은 절삭날이 있지만 창과 같은 팁이 없고 크라운 발에 커플릿이 낮다. 먹이로는 물고기와 갑각류, 양서류 등을 먹고 사는 육식성물고기에 속한다.
갠지스상어의 주요한 서식지는 갠지스강으로 담수와 해수를 오고가는 황소상어와는 달리 진정한 담수어인 민물 상어이다. 강의 수심이 비교적 깊고 강의 유속이 느린 중류나 하류에서 주로 서식하는 어류이다. 갠지스상어는 갠지스강의 오염과 사람의 무분별한 남획 때문에 멸종위기에 처한 야생동·식물의 국제거래에 관한 협약을 통하여 보호를 받는 심각한 위급의 멸종위기종으로 인도에서 갠지스상어의 서식지를 보존하는 노력을 기울이고 있다.
