Hřib moravský (Aureoboletus moravicus (Vacek) Klofac 2010)[1] neboli suchohřib moravský (Xerocomus moravicus (Vacek) Herink. 1964) je velmi vzácná zákonem chráněná houba z čeledi hřibovitých. Snadno rozpoznatelná je podle kombinace barvy klobouku, charakteristické vůně a loupajícího se povrchu třeně.
Hřib moravský jako nový druh popsal český mykolog Václav Vacek v roce 1946. Znal jej od počátku 30. let 20. století z teplých listnatých lesů u Žarošic na Moravě.[5] V mykologických kruzích mimo Československo se objevovaly snahy tento druh ztotožnit s hřibem naduřelým (Boletus tumidus Fr.) a hřibem lvím (Boletus leonis D. A. Reid)[5] V roce 1964 jej Josef Herink přeřadil do rodu suchohřib (Xerocomus).[7] Roku 2010 byl rakouským mykologem Wolfgangem Klofacem přesunutý do rodu Aureoboletus.[1]
Klobouk dosahuje šířky 30–90 milimetrů, povrch je zbarvený bledě okrově, oranžovo hnědě, rezavě hnědě, skořicově. Povrch bývá plstnatý, ve stáří částečně olysalý, za sucha rozpraskaný.[3]
Póry a rourky jsou v mládí zbarvené jako světlá káva, později okrově žluté až žluté, ve stáří olivově okrové až hnědookrové.[3]
Třeň bledě okrový až bledě nahnědlý, horní část kryje jemná síťka, která směrem dolů může přecházet v nahnědlé žilky.[3] Za suchého počasí se povrch třeně samovolně hoblinovitě odlupuje.
Dužnina zůstává po rozkrojení barevně neměnná, bývá bělavá až krémová, lokálně nahnědlá nebo narezlá.
Hřib moravský je typický svou vůní, která je mírně houbová,[3] hřibovitá[8] a v závislosti na stáří plodnice[3] i na subjektivním názoru mohou být vnímané tóny po kokosu, kopru,[9] skořici[9] a vanilce.[3] Za vhodných podmínek (zejména při teplém a suchém počasí) může být toto aroma patrné i na dálku.[9]
Jde o velice vzácnou houbu, která se vyskytuje jen v nejteplejších polohách – nížinách.[3] Obvykle na hrázích rybníků nebo v listnatých lesích, vázán je na duby.[3] V České republice byl doložen výskyt do nadmořské výšky 437 m n. m., na Slovensku v rozmezí 210 až 518 m n. m.[10] Plodnice se objevují od srpna do počátku října.
Roste v Evropě, k zemím s výskytem tohoto druhu patří Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Rakousko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko.[11]
Popsán byl na malém počtu lokalit v jižních Čechách, jižní Moravě (okolí Žarošic) a Polabí (Nymbursko).[3] Počet všech známých lokalit na území České republiky v roce 1995 odpovídal 7[12], v roce 2012 se pohyboval kolem 13–14.[10]
V rámci chráněných území České republiky byl nalezen mimo jiné na následujících lokalitách:
Může vzdáleně připomínat hřib plstnatý, oproti kterému se liší bělavou, krémovou až nahnědlou barevně neměnnou dužninou a typickou vůní.[3]
Hřib moravský je uveden v Červené knize[12] a Červeném seznamu hub České republiky jako kriticky ohrožený (CR).[3][17] Za sběr tohoto zákonem chráněného hřibu hrozí pokuta ve výši až 50 tisíc Kč za každou utrženou plodnici včetně jejich zabavení (podle vyhlášky č. 395/92 Sb. se řadí mezi zvláště chráněné druhy[3]). V roce 2006 byla na Znojemsku udělena pokuta za sběr dvou hřibů moravských ve výši 10 tisíc Kč za každý.[18] Evropská rada pro ochranu hub doporučila tento druh k zahrnutí do připravovaného Červeného seznamu hub Evropy.[19] O nálezech tohoto druhu je vhodné informovat mykologická pracoviště.
Hřib moravský (Aureoboletus moravicus (Vacek) Klofac 2010) neboli suchohřib moravský (Xerocomus moravicus (Vacek) Herink. 1964) je velmi vzácná zákonem chráněná houba z čeledi hřibovitých. Snadno rozpoznatelná je podle kombinace barvy klobouku, charakteristické vůně a loupajícího se povrchu třeně.
Aureoboletus moravicus, commonly known as the tawny bolete,[2] is a species of bolete fungus in the family Boletaceae that is found in Europe. Originally described as Boletus moravicus by Václav Vacek in 1946, it was transferred to the genus Aureoboletus by Wolfgang Klofac in 2010.[3] It is an uncommon bolete of unknown edibility that appears as a vulnerable species on some European Red Lists,[4] and is considered critically endangered in the Czech Republic.[5] Preferred habitats include parklands, near oak trees.[4]
Aureoboletus moravicus, commonly known as the tawny bolete, is a species of bolete fungus in the family Boletaceae that is found in Europe. Originally described as Boletus moravicus by Václav Vacek in 1946, it was transferred to the genus Aureoboletus by Wolfgang Klofac in 2010. It is an uncommon bolete of unknown edibility that appears as a vulnerable species on some European Red Lists, and is considered critically endangered in the Czech Republic. Preferred habitats include parklands, near oak trees.
capel fin a 6 cm., un pòch vlutà un pòch submentos, òcra giaunastr. Tuboj un pòch decorent, giaun, a cambio nen. Përtus motobin gròss, giaun peui camos, a cambio nen. Gamba àuta fin a 8 cm. e larga fin a 2 cm., atenuà, fibrilosa-pontinà, rossastra an dzora a un fond giaunastr, ambrunenta an bass. Carn da biancastra a giaunastra, a cambia nen, dossa.
A chërs sota latifeuje.
A venta mai mangé un bolè trovà se un a l'é nen un bon conossidor dij bolè!
Comestìbil.
Xerocomus leonis (Reid) Bon
capel fin a 6 cm., un pòch vlutà un pòch submentos, òcra giaunastr. Tuboj un pòch decorent, giaun, a cambio nen. Përtus motobin gròss, giaun peui camos, a cambio nen. Gamba àuta fin a 8 cm. e larga fin a 2 cm., atenuà, fibrilosa-pontinà, rossastra an dzora a un fond giaunastr, ambrunenta an bass. Carn da biancastra a giaunastra, a cambia nen, dossa.
AmbientA chërs sota latifeuje.
Comestibilità A venta mai mangé un bolè trovà se un a l'é nen un bon conossidor dij bolè!
Comestìbil.
Aureoboletus moravicus (Vacek) Klofac – gatunek grzybów z rodziny borowikowatych (Boletaceae)[1]
Pozycja w klasyfikacji według Index Fungorum: Aureoboletus, Boletaceae, Boletales, Agaricomycetidae, Agaricomycetes, Agaricomycotina, Basidiomycota, Fungi[1].
Po raz pierwszy takson ten zdiagnozował w 1946 r. Vladimír Vacek nadając mu nazwę Boletus moravicus. Obecną, uznaną przez Index Fungorum nazwę nadał mu w 2010 r. Wolfgang Klofac, przenosząc go do rodzaju Aureoboletus[1].
Przez jakiś czas zaliczany do rodzaju Xerocomus jako Xerocomus moravicus i stąd pochodzi podawana w niektórych opracowaniach nazwa podgrzybek morawski[3]. Nazwa ta nie była używana w polskich naukowych opracowaniach mykologicznych, obecnie zresztą jest już niespójna z nazwą naukową.
Owocnik o brązowym kapeluszu i żółtokremowych nieregularnych porach[3].
Grzyb mikoryzowy, grzyb jadalny
W Europie jest rzadki. Rośnie w ciepłych miejscach pod dębami[3]. W Polsce znaleziony po raz pierwszy w 2017 r.[4], jednak możliwe, że występuje częściej na południu kraju. Wysokie podobieństwo do innych gatunków np. podgrzybka zajączka utrudnia potwierdzanie stanowisk.
Aureoboletus moravicus (Vacek) Klofac – gatunek grzybów z rodziny borowikowatych (Boletaceae)
Aureoboletus moravicus[3] är en sopp i familjen Boletaceae.
Den förekommer spridd i Europa, framförallt i de sydligare delarna. Den har uppgivits för Sverige, men är ej säkert påträffad.[4] Den bildar ektomykorrhiza med lövträd, huvudsakligen ekar, men även lindar och avenbok..
Hatten blir upp till 8 cm i diameter. Hatthuden är gulockra till kopparbrun, fint sammetsluden, åtminstone som ung, och spricker snart upp. Porerna är gula och blånar ej. Foten av samma färg som hatten, eller något ljusare, med ribbor eller med ett mörkare grovt nätmönster. Köttet är blekt (brunaktigt just under hatthuden och ovanför porerna) och missfärgas ej i snittytor. Lukten skall vara karaktäristisk och har beskrivits som kanelartad eller som en blandning av dill, kokos och vanilj.[5] Svampen påminner om Xerocomus subtomentosus, men har vitare kött i foten och bredare sporer. Brunsoppen har blånande kött.
Arten beskrevs som Boletus moravicus av Václav Vacek 1946.[6] År 1964 fördes den över till Xerocomus av Josef Herink[7] och därifrån flyttades den till Aureoboletus av Wolfgang Klofac 2010 på molekylärfylogenetiska grunder.[8] I den svenska databasen Dyntaxa[4] används fortfarande (2018) namnet Xerocomus moravicus.
Artnamnet betyder "från Mähren" (som heter Moravia på latin) och anspelar på att den först beskrevs från denna tjeckiska provins.
