дафина

İydə (lat. Elaeagnus) — iydəkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.^[1]

Azərbaycanda 2 növü yayılıb: ensizyarpaq iydə (Eleagnus angustifolia) və Xəzər iydəsi (Eleaegnus caspica). Yuxarıda göstərilənlərdən başqa, Azərbaycanda 2 növ iydə becərilir. Onlardan biri tikanlı və ya daim yaşıl iydə (E. pungens) o biri isə şərq iydəsi (E. orientalis) adlanır.

Azərbaycanda becərilən iydə növləri bəzək, meliorativ və eləcə də xoş dad malik meyvələri bitki hesab olunur. Onların hamısının meyvələri yeməlidir.

İydə meyvəsinin lət hissəsində 40 %-ə qədər şəkərlər vardır ki, bunların da 20 %-ni qlükoza və fruktoza təşkil edir. Bundan əlavə tərkibində selik, zülal maddələr, aşı maddələr, C vitamini, üzvi turşular, boyayıcı maddələr də vardır. Meyvəsinin lət hissəsi kalium və fosfor duzları ilə zəngindir.

Azərbaycanda becərilən iydə ağaclarının meyvələrindən xoşətirli və dadlı nemət kimi geniş istifadə olunur. Bundan əlavə meyvələrin lət hissəsindən alınan aşı və kolloidli maddələrin konsentratı olan "pşatin" preparatından mədə – bağırsaq xəstəliklərində, büzüşdürücü, bakterisid və antiseptik vasitə kimi də istifadə olunur.

Meyvələrindən həmçinin, böyrək xəstəliklərində sidikqovucu, bürüyücü maddə kimi də istifadə edilir. Bundan əlavə boğaz ağrısında, ağız nahiyəsinin iltihabında qarqara dərmanı kimi "loxtan" adı preparatı işlədilir.

İydə ağacının respublikada daha geniş becərilməsi zəruridir.

Növləri

Azərbaycanın dərman bitkiləri

• Ensizyarpaq iydə (Elaeagnus angustifolia L.)
• Xəzər iydəsi (Elaeagnus caspica (Sosn.) Grossh.)

İstinadlar

Elaeagnus és un gènere de plantes amb flors de la família Elaegnaceae. Conté unes 50–70 espècies. La immensa majoria de les espècies són originàries de les regions temperades i subtropical d'Àsia amb una espècie (E. triflora) que s'estén fins a Austràlia i una altra (E. commutata) restringida a Amèrica del Nord.E. angustifolia podria ser originària de la part més al sud-est d'Europa però potser ha estat introduïda des de temps antics. E. angustifolia, plantat en jardins, es considera més o menys naturalitzat als Països Catalans.^[1]

Són arbres o arbusts caducifolis o de fulles persistents. les fulles són alternades. Fulles i brots estan coberts amb esquames platejades. Les flors són menudes, oloroses i sense pètals. El fruit és una drupa carnosa que té una sola llavor, en algunes espècies és comestible però sense gaire gust.

Algunes espècies

• Elaeagnus angustata (Rehd.) C. Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus angustifolia L. (Oleastre, Olivera de Bohèmia; oest d'Àsia).
• Elaeagnus argyi Levl. (Xina)
• Elaeagnus bambusetorum Hand.-Mazz. (Xina)
• Elaeagnus bockii Diels (Xina)
• Elaeagnus cinnamomifolia W. K. Hu et H. F. Chow (Xina)
• Elaeagnus commutata Bernh. (American Silverberry o Wolf-willow; Amèrica del Nord)
• Elaeagnus conferta Roxb. (sud d'Àsia).
• Elaeagnus courtoisi Belval (Xina)
• Elaeagnus davidii Franch. (Xina)
• Elaeagnus delavayi Lecomte (Xina)
• Elaeagnus difficilis Serv. (Xina)
• Elaeagnus formosana Nakai (Taiwan)
• Elaeagnus glabra Thunb. (est d'Àsia)
• Elaeagnus gonyanthes Benth. (Xina)
• Elaeagnus griffithii Serv. (Xina)
• Elaeagnus grijsii Hance (Xina)
• Elaeagnus guizhouensis C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus henryi Warb. (China)
• Elaeagnus jiangxiensis C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus jingdonensis C.Y. Chang (Xina)

• Elaeagnus kanaii Momily. (Xina)
• Elaeagnus lanceolata Warb. (Xina)
• Elaeagnus lanpingensis C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus latifolia L. (sud d'Asia)
• Elaeagnus liuzhouensis C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus longiloba C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus loureirii Champ. (Xina)
• Elaeagnus luoxiangensis C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus luxiensis C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus macrantha Rehd. (Xina)
• Elaeagnus macrophylla Thunb. (est Asia)
• Elaeagnus magna Rehd. (China)
• Elaeagnus micrantha C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus mollis Diels (China)
• Elaeagnus morrisonensis Hayata (Taiwan)

• Elaeagnus multiflora Thunb. (Cherry Silverberry o Gumi; est d'Àsia)
• Elaeagnus nanchuanensis C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus obovata Li (Xina)
• Elaeagnus obtusa C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus oldhami Maxim. (Xina)
• Elaeagnus ovata Serv. (Xina)
• Elaeagnus oxycarpa Schltdl. (Xina)
• Elaeagnus pallidiflora C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus parvifolia Wallich ex Royle (Àsia central)
• Elaeagnus pauciflora C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus philippinensis Perrott. (Filipines)
• Elaeagnus pilostyla C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus pingnanensis C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus pungens Thunb. (Silverthorn; Japó)
• Elaeagnus pyriformis Hook.f. (est d¡Himàlaia).
• Elaeagnus retrostyla C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus sarmentosa Rehd. (Xina)
• Elaeagnus schlechtendalii Serv. (Xina)

• Elaeagnus stellipila Rehd. (Xina)
• Elaeagnus taliensis C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus thunbergii Serv. (Xina)
• Elaeagnus tonkinensis Serv. (sud Asia)
• Elaeagnus triflora Roxb. (sud-est Asia, nord-est d'Austràlia).
• Elaeagnus tubiflora C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus tutcheri Dunn (sud Xina).
• Elaeagnus umbellata Thunb. (est d'Àsia).
• Elaeagnus viridis Serv. (Xina)
• Elaeagnus wenshanensis C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus wilsonii Li (China)
• Elaeagnus wushanensis C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus xichouensis C.Y. Chang (Xina)
• Elaeagnus xizangensis C.Y. Chang (Xina)

Híbrids

• Elaeagnus x ebbingei (E. macrophylla × E. pungens)
• Elaeagnus × pyramidalis (E. commutata × E. multiflora)
• Elaeagnus × reflexa (E. pugens × E. glabra)

Notes

Enllaços externs

• eFloras Chinese Plant list: Elaeagnus
• Elaeagnus veteris-castelli holotip, pàgina de l'herbari de Louis-Marie Herbarium (Laval University).

Galeria

Elaeagnus × ebbingei

E. pungens bonsai

Hlošina (Elaeagnus) je rod rostlin z čeledi hlošinovité (Elaeagnaceae). Hlošiny jsou keře, stromy a výjimečně i dřevnaté liány s jednoduchými stříbřitými listy. V květech chybí koruna a nahrazuje ji čtyřčetný kalich. Rod zahrnuje celkem asi 90 druhů a je rozšířen v mírných oblastech severní polokoule s přesahem do tropického pásu v Asii a Austrálii. V Evropě je domácí jediný druh, hlošina úzkolistá. Pochází ze Středomoří a je pěstována i v ČR. Jako okrasné dřeviny se pěstují i další druhy hlošin. Některé mají také jedlé plody.

Popis

Hlošiny jsou opadavé nebo stálezelené stromy, keře nebo výjimečně i dřevnaté liány s jednoduchými střídavými listy. Charakteristické je pro ně stříbřité až hnědavé odění z hvězdovitých až štítnatých chlupů. Některé druhy mají trny vzniklé přeměnou zkrácených větévek. Listy jsou jednoduché a většinou celokrajné, řapíkaté. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, jednotlivé nebo častěji nahloučené na zkrácených větévkách, často vonné. Kalich je srostlý, trubkovitý, čtyřčetný (výjimečně více, až osmičetný), zakončený rozestálými cípy. Kalich bývá z vnitřní strany barevný (bílý, smetanový nebo žlutý) a nahrazuje chybějící korunu. Tyčinky jsou 4, jsou připojeny v ústí kališní trubky a střídají se s kališními cípy. Semeník je svrchní, s jedním pouzdrem obsahujícím jediné vajíčko. Čnělka je čárkovitá a nevyčnívá z květu. Plod je kulovitá až oválná pseudopeckovice obklopená zdužnatělou kališní trubkou. U čínského druhu Elaeagnus mollis je plod podélně křídlatý. Plody obsahují jedinou a často podélně rýhovanou pecku.^[1][2]

• Květy hlošiny okoličnaté (Elaeagnus umbellata)

• Detail květů hlošiny úzkolisté

• Tropická hlošina Elaeagnus latifolia

• Detail plodů hlošiny pichlavé (Elaeagnus pungens)

Rozšíření

Rod hlošina zahrnuje asi 90 až 104 druhů.^[1][3] Je rozšířen od východní Evropy po jihovýchodní Asii a sv. Austrálii a v Severní Americe. Nejvíce druhů se vyskytuje v Asii, jen ze samotné Číny je udáváno 67 druhů, z toho je 55 endemických.^[1] V Evropě je domácí jediný druh, hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia). Přirozeně je rozšířena ve východní Evropě a Asii, je však pěstována i v České republice a občas zplaňuje.^[4][5] Taktéž v Severní Americe je domácí jediný druh, hlošina stříbrná (Elaeagnus commutata). Některé pěstované druhy v různých částech světa zplaňují a mohou se stát invazivními dřevinami.^[6]

V Asii a Austrálii přesahuje areál rozšíření rodu hlošina i do tropického pásu. Druhy Elaeagnus conferta a E. latifolia jsou rozšířeny od Indie po jihovýchodní Asii, Elaeagnus triflora od jihovýchodní Asie po sv. Austrálii (Queensland). Tyto druhy rostou jako dřevnaté liány v nížinných a montánních tropických vlhkých lesích.^[2]

Zástupci

• hlošina Ebbingeova (Elaeagnus x ebbingei)
• hlošina mnohokvětá (Elaeagnus multiflora)
• hlošina okoličnatá (Elaeagnus umbellata)
• hlošina pichlavá (Elaeagnus pungens)
• hlošina stříbrná (Elaeagnus commutata)
• hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia)
• hlošina velkolistá (Elaeagnus macrophylla)^[7][8]

Význam

Hlošiny jsou pěstovány jako okrasné dřeviny, odolné vůči suchu i imisím. V České republice je nejčastěji pěstována hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia). Z dalších druhů se pěstuje zejména hlošina mnohokvětá (E. multiflora), hlošina pichlavá (E. pungens), hlošina okoličnatá (E. umbellata) a severoamerická hlošina stříbrná (E. commutata).^[7][9] Některé druhy, např. hlošina mnohokvětá (E. multiflora), mají jedlé plody.^[7] V různých kultivarech se pěstuje také hlošina Ebbingeova, kříženec hlošiny velkolisté a hlošiny pichlavé.^[8]

• Plody hlošiny Ebbingeovy (Elaeagnus x ebbingei)

• Jedlé plody hlošiny mnohokvěté (E. multiflora var. hortensis)

• Okrasný kultivar hlošiny Ebbingeovy (Elaeagnus x ebbingei) 'Gilt Edge'

Reference

1. ↑ ^{a b c} QIN, Haining; GILBERT, Michael G. Flora of China: Elaeagnus [online]. Dostupné online.
2. ↑ ^{a b} STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 10 (2). Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1986. ISBN 0-247-3280-8.
3. ↑ The Plant List [online]. Dostupné online.
4. ↑ SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0.
5. ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
6. ↑ FRALISH,, James S.; FRANKLIN, Scott B. Taxonomy and Ecology of Woody Plants in North American Forests. [s.l.]: [s.n.], 2002. ISBN 978-0471161585.
7. ↑ ^{a b c} KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
8. ↑ ^{a b} Dendrologie online [online]. Dostupné online.
9. ↑ Florius – katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hlošina ve Wikimedia Commons
• Taxon Elaeagnus ve Wikidruzích

Slægten Sølvblad (Elaeagnus) er udbredt i Østasien og Nordamerika. Det er buske med sølvhvide, skinnende bladundersider og bronzefarvede grene. Blomsterne er gule eller hvide. Bærrene er røde eller sølvgrå. Her omtales kun de arter, som dyrkes i Danmark.

• Bredbladet sølvblad (Elaeagnus commutata)
• Mangeblomstret sølvblad (Elaeagnus multiflora)
• Smalbladet sølvblad (Elaeagnus angustifolia)
• Skærmsølvblad (Elaeagnus umbellata)

Die Ölweiden (Elaeagnus) sind eine Pflanzengattung mit etwa 45–90 Arten innerhalb der Familie der Ölweidengewächse (Elaeagnaceae).

Namensgebung

Elaeagnus conferta

Der Gattungsname nimmt im ersten Wortteil Bezug auf das griechische Wort élaios für den Ölbaum und dessen Frucht, die Olive, wegen der fleischigen, essbaren Steinfrucht der Ölweide und im zweiten Wortteil vermutlich auf das lateinische Wort ágnos für Lamm wegen der weißfilzigen Laubblätter.^[1] Andere Quellen führen jedoch den zweiten Wortteil auf das griechische gnos für Erkenntnis bzw. Gotteserkenntnis zurück.

Beschreibung

Elaeagnus-Arten sind meist frostharte und robuste, immergrüne oder laubabwerfende Sträucher oder kleine Bäume, die meist selbstständig aufrecht oder manchmal kletternd wachsen. Einige Arten besitzen Dornen. Die Blätter, die Rinde junger Zweige und die Blüten- und Blütenknospen besitzen silbrige oder weiße bis braune Schüppchen (Schülfern), ähnlich wie beim verwandten Sanddorn. Die wechselständigen Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Die einfache Blattspreite besitzt meist einen glatten Rand.

Die Blüten stehen einzeln oder zu mehreren in den Blattachseln zusammen. Die zwittrigen Blüten mit einfacher Blütenhülle sind meist vierzählig, Kronblätter fehlen. Die vier weißen oder innen gelben, petaloiden Kelchblätter sind basal röhrig verwachsen. Die nur vier Staubblätter sind mit der Kelchröhre verwachsen. Der Fruchtknoten ist mittelständig, der Griffel ist gerade, die Narbe ist länglich bis kopfig.

Es werden kugelige bis längliche, glatt bis behaarte Scheinfrüchte (Steinfrüchte) gebildet; selten (Elaeagnus mollis) sind sie geflügelt. Der meist achtrippige Samen besitzt einen großen Embryo.

Verbreitung

Sie haben ihre Verbreitung von den warm gemäßigten Breiten bis zu den Subtropen der Nordhalbkugel, mit einer Art in Australien. Ein Schwerpunkt der Artenvielfalt ist Asien. In China kommen etwa 67 Arten vor, davon 55 nur dort.

Silber-Ölweide (Elaeagnus commutata)

Wintergrüne Ölweide (Elaeagnus × ebbingei)

Elaeagnus latifolia

Reichblütige Ölweide (Elaeagnus multiflora)

Systematik

Der Gattungsname Elaeagnus wurde von Carl von Linné in seinem 1753 erschienenen Werk Species Plantarum aufgelistet, wo die beiden Arten Elaeagnus angustifolia und Elaeagnus latifolia genannt wurden. Ein Synonym ist Oleaster Heister ex Fabricius. In der Gattung Elaeagnus werden heute etwa 45 bis 90 Arten unterschieden. Viele der Arten sind morphologisch kaum unterscheidbar, deshalb werden wohl einige Arten zusammengefasst werden.

Hier eine Auflistung der bei GRIN genannten Arten und Arthybriden:^[2]

• Schmalblättrige Ölweide (Elaeagnus angustifolia L.)
• Elaeagnus caudata Schlecht. ex Momiy.: Nepal bis Bhutan.^[3]
• Silber-Ölweide (Elaeagnus commutata Bernh. ex Rydb.)
• Elaeagnus conferta Roxb.: Sie kommt in Indien, Bangladesch, Bhutan, Indonesien, Malaysia, Indochina und in China vor.^[4]
• Wintergrüne Ölweide (Elaeagnus ×ebbingei Boom) = Elaeagnus macrophylla × Elaeagnus pungens
• Elaeagnus formosana Nakai: Taiwan.^[3]
• Elaeagnus glabra Thunb.: Sie kommt in China, Japan, Korea und in Taiwan vor.^[4]
• Elaeagnus grandifolia Hayata: Taiwan.^[3]
• Elaeagnus infundibularis Momiy.: Nepal bis Bhutan.^[3]
• Elaeagnus kanaii Momiy.: Himalaja.^[3]
• Elaeagnus latifolia L.: Sie kommt in Indochina vor.^[4]
• Großblättrige Ölweide (Elaeagnus macrophylla Thunb.): Östliches China, Korea, Japan und Taiwan.^[3]
• Reichblütige Ölweide, Vielblütige Ölweide (Elaeagnus multiflora Thunb.)
• Elaeagnus oldhamii Maxim.: Südöstliches China und Taiwan.^[3]
• Dornige Ölweide (Elaeagnus pungens Thunb.)
• Elaeagnus pyriformis Hook. f.: Sie kommt in Indien und Bhutan vor.^[4]
• Elaeagnus ×reflexa C. Morren & Decne. = Elaeagnus pungens × Elaeagnus glabra
• Elaeagnus thunbergii Serv. (Syn.: Elaeagnus morrisonensis Hayata): Taiwan.^[3]
• Elaeagnus tricholepis Momiy.: Zentrales Nepal.^[3]
• Elaeagnus triflora Roxb.: Sie kommt in Indonesien, Malaysia, auf den Philippinen, in Taiwan, Papua-Neuguinea und in Queensland vor.^[4]
• Elaeagnus tutcheri Dunn: Sie kommt in Hongkong vor.^[4]
• Korallen-Ölweide, Schirm-Ölweide (Elaeagnus umbellata Thunb., Syn.: Elaeagnus obovata Li; Elaeagnus parvifolia Wall. ex Royle): Sie kommt in Afghanistan, Pakistan, Indien, Nepal, Bhutan, Japan, Korea, Taiwan und in China vor. In Nordamerika und auf Hawaii ist sie ein Neophyt.^[4]

Quellen

• Haining Qin & Michael G. Gilbert: Elaeagnaceae in der Flora of China, Vol. 13, S. 251: Elaeagnus - Online.

Literatur

• Kremer: Strauchgehölze. Niedernhausen, 2002. ISBN 3-576-11478-5

Einzelnachweise

1. ↑ Helmut Genaust: Etymologisches Wörterbuch der botanischen Pflanzennamen. 3., vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Birkhäuser, Basel/Boston/Berlin 1996, ISBN 3-7643-2390-6, S. 223–224.
2. ↑ Artenliste bei GRIN
3. ↑ ^{a b c d e f g h i} Datenblatt Elaeagnus bei POWO = Plants of the World Online von Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew: Kew Science.
4. ↑ ^{a b c d e f g} Elaeagnus im Germplasm Resources Information Network (GRIN), USDA, ARS, National Genetic Resources Program. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland. Abgerufen am 25. April 2017.

Jiyda (Elaeagnus L.) — jiydadoshlar oilasiga mansub daraxt yoki buta. Jan. Yevropa, Markaziy va Sharqiy Osiyo, Shimoliy Amerikada oʻsadigan 40 ga yaqin turi bor. Oʻrta Osiyo, xususan Oʻzbekistonda J.ning qargʻajiyda. (E. angustifolia; yovvoyi holda oʻsadi), sharq jiydasi (E. orientalis), tikanakli J. (E. pungens), kumushsimon J. (E. argentea), non J. (E. edulis) turlari oʻsadi. Sharq J.sining bargi oddiy, ensiz, kumushrang . Daraxti 8—10 m, shoxlari siyrak, tikanli yoki tikansiz. Guli ikki jinsli, sariq, serasal, xushboʻy, efir moyli. Mevasi sargʻish, magʻizsiz danakli, eti 31,2—88,7%, unsimon, xushxoʻr. Tarkibida 46—65% qand, 10% oqsil, 1,3% kislota, 200 mg% S vitamini mavjud. J.ning mevasi yangiligida yoki quritib isteʼmol etiladi. Mevasidan spirt va kuchsiz alkogolli ichimliklar tayyorlanadi. Tabobatda oshqozon-ichak kasalliklarini davolashda ishlatiladi. Yogʻochidan turli xil buyumlar yasaladi, parfyumeriya sanoatida, gulidan efir moy olinadi.

J. qurgʻoqchilikka chidamli, yer osti suvlari yuza va shoʻr tuproqlarda ham oʻsaveradi. Danagidan, ildiz bachkisidan va qalamchasidan koʻpayadi. Koʻchati oʻtkazilgach, 3—5- yili hosilga kiradi. May—iyun oyida gullaydi, mevasi sent.—okt.da pishadi. Bir tupi 50 kg gacha hosil beradi. J. 60—80 y. yashaydi. Non J. mevali daraxt sifatida ekiladi, oʻrta boʻyli daraxt. Sernam yerlarda yaxshi oʻsadi. Serhosil. Mevasi yirik, mazali, qizgʻish-qoʻngʻir rangli. Oʻzbekiston oʻrmonchilik i.t. institutida uning 20 ga yaqin navi taʼriflangan (Qizil J., Raʼno, Urganch, Xurmoy, Toshkent deserti, Choʻli qandak, Kizil qandak va b.). Hoz. davrga kelib sanoat ahamiyatini yoʻqotdi. Oʻzbekiston, Tojikiston va koʻpgina mamlakatlarda ayrim tomorqa bogʻlarida havaskorlar ekadi. Koʻproq yoʻl yoqalari, kanal boʻylari, dala-ihota oʻrmon mintaqalari, tashlandiq yerlarga ekiladi. Tuproqni azot bilan boyitadi.

Azimov E., Non jiyda, T., 1967.^[1]

Manbalar

Sinc dareke bi histrî ye. Ji pelçên evê bîhna xweş tê. Fêkiya wê bi mezinbûyînê ya mîna zeytûnan e. Rengî fêkiyê yê wek surengî ye.

Жийделер (лат. Elаеаgnus, L. 1753) – эки үлүштүү өсүмдүктөрдүн жалгыз тукуму Ж. уруусу. Алар дарактар же бадалдар, жалбырагы жөнөкөй кезектешкен же түгөйлүү канаттай. Гүлү 1 же 2 жыныстуу, туура түзүлүштө. Бул тукумга 3 уруу, 50дөй түр кирет. Таралышы Европа, Америка, Азия. Түктүү, сөөкчө, мөмөсү желет, дары жасоодо колдонулат, алар кооздук үчүн өстүрүлөт.

Колдонулган адабияттар

• Биология: Энциклопедиялык окуу куралы/Мамлекеттик тил жана энциклопедия борбору. -Б.:2004, ISBN 9967-14-002-4

Санҷид, ҷигда (лотинӣ: Elaeagnus) — як ҷинси бутта ё дарахт, ки дар Аврупои Ҷанубӣ, Осиёи Марказӣ ва Шарқӣ, Амрикои Шимолӣ мерӯяд. Қариб 40 навъаш маълум аст.

Тавсифоти биологӣ

Аз 5 то 12 м қад мекашад. Барги санҷидро пулакчаҳои нуқратоб пӯшидаанд. Гулаш зангӯлашакл ё қифмонанд, зард, хушбӯй, сершаҳд ва аз равғани эфир бой мебошад. Мевааш иборат аз пӯст, ордаки ширин ва донак, хушхӯр; сентябр – октябр мепазад. Санҷид намудҳои бисёр дорад. Дар таркибаш 46-65% қанд, 1,3% кислота, 200мг% витамини C мавҷуд аст.

Намудҳои санҷид дар Тоҷикистон

Дар Тоҷикистон се намуди он мерӯяд: Elaeagnus angustifolius (дар водии дарёҳои Помиру Олойи Шимолӣ ва Ҷанубӣ), Elaeagnus orientalis (дар бешаҳои паҳнбарги Помиру Олойи Марказӣ; дар дигар ноҳияҳои ҷумҳурӣ мепарваранд) ва Elaeagnus songarica (дар водии Зарафшон).

Хосияти шифоӣ

Санҷид меваи писандидаи мардуми Шарқ аст. Онро барои тархӯрӣ ва хушконида истифода мебаранд. Санҷид меваи фараҳовар ва қувватбахш мебошад. Хӯрдани он барои дарди сар шифо мебахшад, сурфаи гармро таскин медиҳад, неруи нигаҳдорандагии меъдаро меафзояд, иллати қай карданро таскин медиҳад. Истеъмоли санҷиди хом исҳолро манъ мекунад; ордаки он низ чунин таъсир дорад, харошидагии даруни рӯдаҳоро шифо мебахшад, бисёр омадани пешоб ва чакмезакро ба ислоҳ меоварад. Бӯидани гули санҷид боҳро меангезад (хусусан дар занҳо), фараҳ меоварад, дил ва майнаро қувват мебахшад, агар бихӯранд барои фалаҷ ва кузоз дору мебошад, дамкӯтаҳӣ ва захми шушро сиҳат мекунад, меъда ва ҷигарро қувват мебахшад, бодҳоро таҳлил медиҳад, истисқо ва зардпарвинро дафъ менамояд. Агар барги санҷидро ба ҷароҳат ва захмҳо гузошта банданд, ба рим меоварад, рими онҳоро пок месозад. Молидани равғани санҷид барои буғум ва пайвандҳои бадан, суст ва нотавон гаштани аъзо даво мебошад, мӯйро дароз мекунад. Бо мақсади тайёр кардани равғани санҷид баргҳои онро дар равған то муҳарро шуданаш меҷӯшонанд.

Эзоҳ

Адабиёт

• Нуралиев Ю., Лекарственные растения, Д., 1988;
• Зоҳидов Ҳ., Канзи шифо, Д., 1998.

Сарчашма

• Энсиклопедияи мухтасари тиб. Ҷилди IV. — Душанбе: СИЭМТ, 2012. — 504 с. — ISBN 978-99947-33-46-0.

मदिलो (/ˌɛliːˈæɡnəs/)^[१] अण्डाकार लाम्चिला पात हुने, पातका तल्लापट्टि चाँदीको जलपझैँ सेतो टल्कने भएको फूल फुल्ने वनस्पति तथा यसको फल हो । यसको फल औषधीका रूपमा समेत सेवन गरिन्छ । यो दक्षिण तथा पूर्वी एसिया, उत्तर अमेरिका तथा युरोका केही भूभागमा पाइने गर्छ । यसका ५० देखी ७० वटा सम्म प्रजातिहरू रहेका छन् ।

सन्दर्भ सामग्रीहरू

बाह्य लिङ्कहरू

Elaeagnus /ˌɛliːˈæɡnəs/,^[2] silverberry or oleaster, is a genus of about 50–70 species of flowering plants in the family Elaeagnaceae.^[3]

Description

Elaeagnus plants are deciduous or evergreen shrubs or small trees.^[3] The alternate leaves and the shoots are usually covered with tiny silvery to brownish scales, giving the plants a whitish to grey-brown colour from a distance. The flowers are small, with a four-lobed calyx and no petals; they are often fragrant. The fruit is a fleshy drupe containing a single seed; it is edible in many species. Several species are cultivated for their fruit, including E. angustifolia, E. umbellata, and E. multiflora (gumi). E. umbellata contains the carotenoid lycopene.^[4]

Taxonomy

The genus Elaeagnus was erected in 1754 by Carl Linnaeus, who attributed the name to Joseph Pitton de Tournefort.^[1][5] There is agreement that the name is based on Theophrastus's use of the Ancient Greek ἐλαίαγνος (elaíagnos, latinized to elaeagnus) as the name of a shrub.^[6] The first part of the name, elae-, is from ἐλαία, 'olive'. Sources differ on the origin of the second part: it may be from ἂγνος, Vitex agnus-castus, the chaste tree,^[6] or from the Greek name for a kind of willow.^[7] In either case, the second part is derived from ἁγνός (hagnós), meaning 'pure', 'chaste'.^[8]

Species

Elaeagnus comprises the following species:^[9][10]

Species names with uncertain taxonomic status

The status of the following species is unresolved:^[9]

Hybrids

The following hybrids have been described:^[9][10]

• Elaeagnus × maritima Koidz.
• Elaeagnus × reflexa E.Morren & Decne. (E. pungens × E. glabra)
• Elaeagnus × submacrophylla Servett. (E. macrophylla × E. pungens)

Habitat

The vast majority of the species are native to temperate and subtropical regions of Asia.^[3] Elaeagnus triflora extends from Asia south into northeastern Australia, while E. commutata is native to North America, and Elaeagnus philippinensis is native to the Philippines. One of the Asian species, E. angustifolia, may also be native in southeasternmost Europe, though it may instead be an early human introduction there. Also, several Asiatic species of Elaeagnus have become established as introduced species in North America, with some of these species being considered invasive, or even designated as noxious, in portions of the United States.^[3][11][12]

Ecology

Elaeagnus species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including Coleophora elaeagnisella and the Gothic moths. The thorny shrubs can also provide good nesting sites for birds.

Nitrogen fixation

Many Elaeagnus species harbor nitrogen-fixing organisms in their roots, so are able to grow well in low-nitrogen soils.^[3] This ability results in multiple ecological consequences where these Elaeagnus species are present. They can become invasive in many locations where they are established as exotic species. Two species (E. pungens and E. umbellata) are currently rated as category II noxious, invasive species in many world regions^[3] and by the Florida Exotic Pest Plant Council.^[12]

Cultivation

Elaeagnus species are widely cultivated for their showy, often variegated, foliage, and numerous cultivars and hybrids have been developed.^[13]

The fruit is acidic and somewhat astringent.^[3] It makes good tarts.^[14]

E. angustifolia cultivated as bonsai

Notable species and hybrids in cultivation include:-

• Elaeagnus angustifolia
• Elaeagnus commutata
• Elaeagnus macrophylla
• Elaeagnus multiflora
• Elaeagnus pungens
• Elaeagnus × reflexa
• Elaeagnus × submacrophylla (syn. E. × ebbingei)
• Elaeagnus umbellata

The hybrid Elaeagnus × submacrophylla^[15] and the cultivar 'Gilt Edge'^[16] have gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.^[17]

Berries from a large-fruited cultivar

Elaeagnus oldhamii

References

Elaeagnus oldhamii

Elaeagnus es un género de plantas con flores de la familia Elaeagnaceae. Comprende 215 especies descritas y de estas, solo 98 aceptadas.^[1]​

La inmensa mayoría de estas especies son endémicas de regiones templadas y subtropicales de Asia, con una especie (E. triflora) extendiéndose al sur hasta el noreste de Australia y otra (E. commutata) exclusiva de Norteamérica. Una tercera especie (E. angustifolia) puede ser también endémica del extremo sureste de Europa, aunque también pudo ser introducida por el hombre hace tiempo.

Descripción

Son arbustos o pequeños árboles caducifolios o perennifolios con hojas alternas. Las hojas y brotes suelen estar cubiertas de diminutas escamas de color plateado a marrón, dando a las plantas una apariencia blancuzca a marrón grisácea desde lejos. Las flores son pequeñas, con un cáliz de cuatro lóbulos y sin pétalos, a menudo fragantes. Su fruto es una drupa carnosa con una única semilla, comestible en muchas especias, aunque generalmente carecen de buen sabor. Varias especies se cultivan por sus frutos, incluyendo E. angustifolia, E. umbellata y E. multiflora. Aunque se cultivan más en China que ninguna otra parte, su popularidad está creciendo en el resto del mundo.

Propiedades

E. umbellata tiene altas cantidades de licopeno, un antioxidante del que se ha demostrado que decrementa la probabilidad de padecer cáncer de próstata.^[2]​ E. multiflora se cuenta entre las plantas «nutracéuticas» que los chinos usan como alimento y medicina.

Ecología

Las plantas de especies de Elaeagnus se usan para alimentar las larvas de algunas especies de lepidópteros, incluyendo Coleophora elaeagnisella y Naenia typica.

Taxonomía

El género fue descrito por Carolus Linnaeus y publicado en Species Plantarum 1: 121. 1753.^[3]​ La especie tipo es: Elaeagnus angustifolia L.

Etimología

Elaeagnus: nombre genérico compuesto que proviene de las palabras del griego antiguo: elaea = "la oliva" y agnus, que significa "sagrado".

Especies seleccionadas

• Elaeagnus angustata (Rehd.) C. Y. Chang (China)
• Elaeagnus angustifolia L. (oeste Asia)
• Elaeagnus argyi Levl. (China)
• Elaeagnus bambusetorum Hand.-Mazz. (China)
• Elaeagnus bockii Diels (China)
• Elaeagnus cinnamomifolia W. K. Hu et H. F. Chow (China)
• Elaeagnus commutata Bernh. (Norteamérica)
• Elaeagnus conferta Roxb. (sur de Asia) - guara de la India^[4]​
• Elaeagnus courtoisi Belval (China)
• Elaeagnus davidii Franch. (China)
• Elaeagnus delavayi Lecomte (China)
• Elaeagnus difficilis Serv. (China)
• Elaeagnus formosana Nakai (Taiwán)
• Elaeagnus glabra Thunb. (este de Asia)
• Elaeagnus gonyanthes Benth. (China)
• Elaeagnus griffithii Serv. (China)
• Elaeagnus grijsii Hance (China)
• Elaeagnus guizhouensis C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus henryi Warb. (China)
• Elaeagnus jiangxiensis C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus jingdonensis C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus kanaii Momily. (China)
• Elaeagnus lanceolata Warb. (China)
• Elaeagnus lanpingensis C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus latifolia L. (sur de Asia)
• Elaeagnus liuzhouensis C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus longiloba C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus loureirii Champ. (sur de China)
• Elaeagnus luoxiangensis C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus luxiensis C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus macrantha Rehd. (China)
• Elaeagnus macrophylla Thunb. (este de Asia)
• Elaeagnus magna Rehd. (China)
• Elaeagnus micrantha C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus mollis Diels (China)
• Elaeagnus morrisonensis Hayata (Taiwán)
• Elaeagnus multiflora Thunb. (este de Asia)
• Elaeagnus nanchuanensis C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus obovata Li (China)
• Elaeagnus obtusa C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus oldhami Maxim. (China)
• Elaeagnus ovata Serv. (China)
• Elaeagnus oxycarpa Schltdl. (China)
• Elaeagnus pallidiflora C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus parvifolia Wallich ex Royle (Asia central)
• Elaeagnus pauciflora C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus philippinensis Perrott. (Filipinas)
• Elaeagnus pilostyla C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus pingnanensis C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus pungens Thunb. (Japón)
• Elaeagnus pyriformis Hook.f. (este del Himalaya)
• Elaeagnus retrostyla C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus sarmentosa Rehd. (China)
• Elaeagnus schlechtendalii Serv. (China)
• Elaeagnus stellipila Rehd. (China)
• Elaeagnus taliensis C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus thunbergii Serv. (China)
• Elaeagnus tonkinensis Serv. (sureste de Asia)
• Elaeagnus triflora Roxb. (sureste de Asia, noreste de Australia).
• Elaeagnus tubiflora C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus tutcheri Dunn (sur de China)
• Elaeagnus umbellata Thunb. (este de Asia)
• Elaeagnus viridis Serv. (China)
• Elaeagnus wenshanensis C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus wilsonii Li (China)
• Elaeagnus wushanensis C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus xichouensis C.Y.Chang (China)
• Elaeagnus xizangensis C.Y.Chang (China)

Híbridos

• Elaeagnus × ebbingei (E. macrophylla × E. pungens)
• Elaeagnus × pyramidalis (E. commutata × E. multiflora)
• Elaeagnus × reflexa (E. pugens × E. glabra)

Notas

Bibliografía

1. Davidse, G., M. Sousa Sánchez, S. Knapp & F. Chiang Cabrera. (eds.) 2013. Piperaceae a Brassicaceae. Fl. Mesoamer. 2(2): ined.
2. González Ramírez, J. 2010. Elaeagnaceae. En: Manual de Plantas de Costa Rica. Vol. 5. B.E. Hammel, M.H. Grayum, C. Herrera & N. Zamora (eds.). Monogr. Syst. Bot. Missouri Bot. Gard. 119: 220–221.
3. Molina Rosito, A. 1975. Enumeración de las plantas de Honduras. Ceiba 19(1): 1–118.
4. Nasir, E. & S. I. Ali (eds). 1980-2005. Fl. Pakistan Univ. of Karachi, Karachi.
5. Nelson, C. H. 2008. Cat. Pl. Vasc. Honduras 1–1576.

Hopeapensaat eli kilsepensaat (Elaeagnus) on suku hopeapensaskasvien (Elaeagnaceae) heimossa. Lajit ovat kesävihantia tai ainavihantia pensaita tai pieniä puita. Lehtien pintaa peittää hopeanhohtoinen nukka. Lajit kasvavat alkuperäisinä pohjoisen pallonpuoliskon lauhkeilla alueilla, etenkin Aasiassa. Monia lajeja kasvatetaan Suomessa koristekasveina. Sukuun kuuluu ainakin 40 lajia.

Lajeja

• Elaeagnus angustifolius – idänhopeapensas^[2]
• Elaeagnus commutata – hopeapensas (lännenhopeapensas)^[3][2]
• Elaeagnus multiflora – japaninhopeapensas^[2]
• Elaeagnus umbellata – sarjahopeapensas

Lähteet

Aiheesta muualla

• Kassu – Kasvien suomenkieliset nimet: Hopeapensaat eli kilsepensaat (Elaeagnus)
• Den virtuella floran: Elaeagnus (ruotsiksi)
• United States Department of Agriculture (USDA): Elaeagnus (englanniksi)
• Flora of China: Elaeagnus (englanniksi)

Elaeagnus est un genre botanique de la famille des Elaeagnaceae, composé d'une soixantaine d'espèces originaires pour la plupart des régions tempérées d'Asie, avec une espèce (Elaeagnus triflora) originaire d'Australie, une autre (Elaeagnus commutata) originaire d'Amérique du Nord et une dernière (Elaeagnus angustifolia) originaire d'Europe.

Étymologie

Elaeagnus (du grec elaea, l'olivier et de agnos qui signifie « sacré ») porte le nom vernaculaire de chalef (qui signifie « saule » en arabe) car on croyait Elaeagnus apparenté au genre Salix.

Le mot français Chalef, qui désigne souvent, même dans le commerce, les elaeagnus, est parfois présenté comme un mot arabe, Chalef, qui désignerait le « saule ». C’est sans doute la transcription déformée de khilaf (khalef خلف) qui désigne le saule en arabe^[1].

Description

Ce sont des arbustes ou des petits arbres à feuilles alternées caduques ou persistantes généralement recouvertes d'un voile argenté à brun donnant à la plante un aspect grisonnant de loin.

Les fleurs parfumées sont petites, avec un calice à quatre lobes et sans pétale.

fleurs d'Elaeagnus

Le fruit est une drupe généralement comestible et contenant une seule graine. Caractéristique rare, les fruits de certaines espèces sont mûrs à la fin de l'hiver.

fruits d'Elaeagnus

fruits d'Elaeagnus oldhamii

Utilisation

De nombreuses espèces sont cultivées pour leurs fruits : Elaeagnus angustifolia, Elaeagnus umbellata et Elaeagnus multiflora (gumi) principalement en Chine, mais l'intérêt pour cette espèce est grandissant dans d'autres parties du monde. Elaeagnus umbellata a un fort taux de lycopène. Elaeagnus multiflora est utilisé par les Chinois comme aliment et comme médicament. Ses fruits sont nombreux et ont particulièrement bon goût.

Comme certaines Légumineuses (pois, haricots, lentilles, etc.) utilisées comme engrais vert, le genre peut pousser sur des sols très pauvres. Comme le genre Hippophae, Elaeagnus améliore les sols grâce à la présence au niveau des racines de nodosités hébergeant des bactéries spécialisées du genre Frankia, capables de fixer l'azote atmosphérique. En réaction à la pénétration des bactéries, l'hôte développe des nodules (kystes) qui circonscrivent les foyers microbiens. La bactérie obtient de son hôte le glucose et lui abandonne des composés qu'elle produit en excès.

Les différentes espèces d'Elaeagnus sont utilisées comme aliment par les larves de certaines espèces de Lépidoptères comme Coleophora elaeagnisella et Naenia typica.

Sélection d'espèces d'Elaeagnus

• Elaeagnus angustata (Rehd.) C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus angustifolia L. (Olivier de Bohême, Ouest de l'Asie)
• Elaeagnus argyi Levl. (Chine)
• Elaeagnus bambusetorum Hand.-Mazz. (Chine)
• Elaeagnus bockii Diels (Chine)
• Elaeagnus cinnamomifolia W. K. Hu et H. F. Chow (Chine)
• Elaeagnus commutata Bernh. (Chalef argenté ou chalef changeant ; Amérique du Nord)
• Elaeagnus conferta Roxb. (Asie du Sud)
• Elaeagnus courtoisi Belval (Chine)
• Elaeagnus davidii Franch. (Chine)
• Elaeagnus delavayi Lecomte (Chine)
• Elaeagnus difficilis Serv. (Chine)
• Elaeagnus ebbenzeï
• Elaeagnus formosana Nakai (Taïwan)
• Elaeagnus glabra Thunb. (Extrême-Orient)
• Elaeagnus gonyanthes Benth. (Chine)
• Elaeagnus griffithii Serv. (Chine)
• Elaeagnus grijsii Hance (Chine)
• Elaeagnus guizhouensis C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus henryi Warb. (Chine)
• Elaeagnus jiangxiensis C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus jingdonensis C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus kanaii Momily. (Chine)
• Elaeagnus lanceolata Warb. (Chine)
• Elaeagnus lanpingensis C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus latifolia L. (Asie du Sud)
• Elaeagnus liuzhouensis C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus longiloba C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus loureirii Champ. (Chine méridionale)
• Elaeagnus luoxiangensis C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus luxiensis C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus macrantha Rehd. (Chine)
• Elaeagnus macrophylla Thunb. (Extrême-Orient)
• Elaeagnus magna Rehd. (Chine)
• Elaeagnus micrantha C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus mollis Diels (Chine)
• Elaeagnus morrisonensis Hayata (Taïwan)
• Elaeagnus multiflora Thunb. (Goumi du Japon ; Extrême-Orient)
• Elaeagnus nanchuanensis C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus obovata Li (Chine)
• Elaeagnus obtusa C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus oldhami Maxim. (Chine)
• Elaeagnus orientalis L.
• Elaeagnus ovata Serv. (Chine)
• Elaeagnus oxycarpa Schltdl. (Chine)
• Elaeagnus pallidiflora C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus parvifolia Wallich ex Royle (Asie centrale)
• Elaeagnus pauciflora C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus philippinensis Perrott. (Philippines)
• Elaeagnus pilostyla C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus pingnanensis C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus pungens Thunb. (Chalef piquant; Japon)
• Elaeagnus pyriformis Hook.f. (Himalaya oriental)
• Elaeagnus retrostyla C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus sarmentosa Rehd. (Chine)
• Elaeagnus schlechtendalii Serv. (Chine)
• Elaeagnus stellipila Rehd. (Chine)
• Elaeagnus taliensis C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus thunbergii Serv. (Chine)
• Elaeagnus tonkinensis Serv. (Asie du Sud-Est)
• Elaeagnus triflora Roxb. (Asie du Sud-Est, Australie du Nord-Est)
• Elaeagnus tubiflora C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus tutcheri Dunn (Chine méridionale)
• Elaeagnus umbellata Thunb. (Chalef ou Olivier d'automne ; Extrême-Orient)
• Elaeagnus viridis Serv. (Chine)
• Elaeagnus wenshanensis C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus wilsonii Li (Chine)
• Elaeagnus wushanensis C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus xichouensis C. Y. Chang (Chine)
• Elaeagnus xizangensis C. Y. Chang (Chine)

Hybrides

• Elaeagnus ×submacrophylla (Elaeagnus macrophylla × Elaeagnus pungens) C'est un arbuste ornemental souvent planté en isolé ou en alignement pour former des haies. Les petites fleurs blanches émettent un parfum particulièrement suave en automne.
• Elaeagnus ×pyramidalis (Elaeagnus commutata × Elaeagnus multiflora)
• Elaeagnus ×reflexa (Elaeagnus pugens × Elaeagnus glabra)

Notes et références

Zlolesina (dafine, maslinice, lat. Elaeagnus), biljni rod od devedesetak vrsta^[1] listopadnih i vazdazelenih grmova i drveća iz porodice zlolesinovki (Elaeagnaceae). U Hrvatskoj je poznata uskolisna zlolesina ili srebrna vrba (E. angustifolia), koja može narasti do 8 metara. Grane su joj trnovite, cvjetovi maleni i jako mirisni, listovi nalik na maslinove.

Vrste

Izvori

Dźiwi wolijowc (Elaeagnus) je ród ze swójby rokotnikowych rostlinow (Elaeagnaceae).

Wobsahuje sćěhowace družiny:

• slěborny dźiwi wolijowc (Elaeagnus commutata)
• wuski dźiwi wolijowc (Elaeagnus angustifolia)

Elaeagnus ^[1] Silfurblað , er ættkvísl um 50–70 tegunda blómstrandi plantna í Elaeagnaceae.

Valdar tegundir

eyða

• Elaeagnus angustata (Rehd.) C. Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus angustifolia L. vestur Asía).
• Elaeagnus argyi Levl. (Kína)
• Elaeagnus bambusetorum Hand.-Mazz. (Kína)
• Elaeagnus bockii Diels (Kína)
• Elaeagnus cinnamomifolia W. K. Hu et H. F. Chow (Kína)
• Elaeagnus commutata Bernh. - Norður-Ameríka).
• Elaeagnus conferta Roxb. (1820) (suður Asía)
• Elaeagnus courtoisi Belval (Kína)
• Elaeagnus davidii Franch. (Kína)
• Elaeagnus delavayi Lecomte (Kína)
• Elaeagnus difficilis Serv. (Kína)
• Elaeagnus formosana Nakai (Taiwan)
• Elaeagnus glabra Thunb. (austur Asía)
• Elaeagnus gonyanthes Benth. (Kína)
• Elaeagnus griffithii Serv. (Kína)
• Elaeagnus grijsii Hance (Kína)
• Elaeagnus guizhouensis C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus henryi Warb. (Kína)
• Elaeagnus jiangxiensis C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus jingdonensis C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus kanaii Momily. (Kína)
• Elaeagnus lanceolata Warb. (Kína)
• Elaeagnus lanpingensis C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus latifolia L. (suður Asía)
• Elaeagnus liuzhouensis C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus longiloba C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus loureirii Champ. (suður Kína)
• Elaeagnus luoxiangensis C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus luxiensis C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus macrantha Rehd. (Kína)
• Elaeagnus macrophylla Thunb. (austur Asía)
• Elaeagnus magna Rehd. (Kína)
• Elaeagnus micrantha C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus mollis Diels (Kína)
• Elaeagnus morrisonensis Hayata (Taiwan)
• Elaeagnus multiflora Thunb. (austur Asía)
• Elaeagnus nanchuanensis C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus obovata Li (Kína)
• Elaeagnus obtusa C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus oldhami Maxim. (Kína)
• Elaeagnus ovata Serv. (Kína)
• Elaeagnus oxycarpa Schltdl. (Kína)
• Elaeagnus pallidiflora C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus parvifolia Wallich ex Royle (mið Asía)
• Elaeagnus pauciflora C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus philippinensis Perrott. ([Philippines)
• Elaeagnus pilostyla C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus pingnanensis C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus pungens Thunb. (Japan)
• Elaeagnus pyriformis Hook.f. (austur Himalaya).
• Elaeagnus retrostyla C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus sarmentosa Rehd. (Kína)
• Elaeagnus schlechtendalii Serv. (Kína)
• Elaeagnus stellipila Rehd. (Kína)
• Elaeagnus taliensis C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus thunbergii Serv. (Kína)
• Elaeagnus tonkinensis Serv. (suðaustur Asía)
• Elaeagnus triflora Roxb. (suðaustur Asía, norðaustur Ástralía).
• Elaeagnus tubiflora C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus tutcheri Dunn (suður Kína).
• Elaeagnus umbellata Thunb. (austur Asía).
• Elaeagnus viridis Serv. (Kína)
• Elaeagnus wenshanensis C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus wilsonii Li (Kína)
• Elaeagnus wushanensis C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus xichouensis C.Y. Chang (Kína)
• Elaeagnus xizangensis C.Y. Chang (Kína)

Snið:Div col end

Blendingar

• Elaeagnus × ebbingei (E. macrophylla × E. pungens)
• Elaeagnus × pyramidalis (E. commutata × E. multiflora)
• Elaeagnus × reflexa (E. pungens × E. glabra)

Tilvísanir

Ytri tenglar

• eFloras Chinese Plant list: Elaeagnus
• Elaeagnus veteris-castelli holotype, sheet from Louis-Marie Herbarium (Laval University).
• 'Florida Exotic Pest Plant Council Invasive Plant Lists'

Þessi líffræðigrein er stubbur. Þú getur hjálpað til með því að bæta við greinina.

Wikimedia Commons er með margmiðlunarefni sem tengist

Elaeagnus

Wikilífverur eru með efni sem tengist

Elaeagnus

Elaeagnus Tourn. ex L. è un genere di piante della famiglia Elaeagnaceae.

Descrizione

Al genere Elaeagnus appartengono piante arbustive o qualche volta arboree, con dimensioni, in tal caso, di alberetti che possono raggiungere i 7–10 m, non di rado spinose sulle branche ramose, hanno foglie sia caduche, sia persistenti, alterne, semplici, brevemente picciolate, intere, più o meno ricoperte (come anche nei giovani rametti) di un indumentum di peli squamosi di color argenteo o bruniccio. Hanno fiori bianchi o gialli, ascellari, solitari, o in grappoli piuttosto vistosi. Il frutto è apparentemente una drupa ed è commestibile in diverse specie, alcune delle quali sono a tal fine sfruttate.

E. angustifolia è detta volgarmente olivastro perché le foglie e il frutto la fanno lontanamente rassomigliare a un olivo. Questa specie è un albero talora spinescente, con i rami giovani e le foglie (specialmente al di sotto) bianco-argentee per peli squamosi. Il frutto è drupiforme, rosso a maturità, circondato dal calice accresciuto, polposo e sugoso e con un nocciolo durissimo dentro. Una sua varietà, E. angustifolia var. orientalis, pianta alta 5–8 m, si differenzia essenzialmente anche per il frutto che è più grosso, sugoso, simile a una corniola, dolce e mangreccio. E. multiflora è un arbusto cespugliante, del Giappone, alto attorno a 1,5–2 m, assai ramificato sin dalla base, a foglie caduche, intere, di un color verde velluto sulla faccia superiore e grigio-argenteo al di sotto. Il frutto, che, nella specie tipica, è piccolo e aspro, in E. multiflora var. edulis è invece più grosso, dolce, sugoso, di forma ovata e pendulo su lunghi piccioli.

Distribuzione e habitat

Il genere comprende una specie (E. angustifolia) che cresce in Italia, in qualche località del Veneto e della Valle d'Aosta, allo stato spontaneo, per naturalizzazione delle coltivazioni, e porta i nomi volgari di eleagno o olivagno. Questa ampia naturalizzazione, che si estende anche al Nordafrica, sta a dimostrare la relativamente antica introduzione di questa pianta. Tuttavia, il genere non appartiene alla flora europea, ma a quella dell'Asia occidentale e orientale giacché, allo stato spontaneo, si sono ritrovate specie nell'Iran (tale è, ad esempio, E. angustifolia), nella regione della Cocincina (Vietnam), nella Cina, nel Giappone, nella regione del Tonchino e dell'Annam (Vietnam). Del pari nel Nuovo Mondo e più precisamente nell'America settentrionale, Elaeagnus è rappresentato da due specie naturalizzate, originarie del Giappone.

Tassonomia

Specie

Il genere comprende le seguenti specie^[1]:

Ibridi

• Elaeagnus × maritima Koidz.
• Elaeagnus × reflexa É.Morren & Decne.
• Elaeagnus × submacrophylla Servett.

Note

Žilakrūmis (lot. Elaeagnus) – žilakrūminių (Elaeagnaceae) šeimos augalų gentis, kurią sudaro 50-70 įvairių krūmų ir nedidelių medžių rūšys. Dauguma rūšių kilusios iš vidutinių platumų ir subtropinės Azijos, yra augančių Australijoje, Šiaurės Amerikoje, Filipinuose. Dabar įvairios rūšys introdukuotos visame pasaulyje.

Žilakrūmiai auginami parkuose, plentų apsauginiuose želdiniuose, prie geležinkelių^[1].

Rūšys

Lietuvoje auginamos 3 rūšys:

• Siauralapis žilakrūmis (Elaeagnus angustifolia)
• Amerikinis žilakrūmis (Elaeagnus commutata)
• Gausiažiedis žilakrūmis (Elaeagnus multiflora)

Šaltiniai

Sølvbuskslekten (Elaeagnus) er en planteslekt i sølvbuskfamilien i roseordenen.

Artene er busker eller små trær. De kan være løvfellende eller eviggrønne, og noen har torner. Bladene sitter spredt, har stilk og er som regel helrandede. Blomstene er tvekjønnede, dufter og sitter oftest flere sammen på korte skudd i bladhjørnene. Begeret er klokke- eller traktformet med fire fliker og er hvitt eller gult på innsiden. Kronblad mangler, og det er fire pollenbærere. Frukten minner om en steinfrukt, og steinen har vanligvis åtte ribber.

Sølvbuskslekten er naturlig utbredt i Asia og Nord-Amerika, og det er også én art i Australia. Smalsølvbusk (Elaeagnus angustifolia) er helt naturalisert i Sør-Europa. Flora of China oppgir 67 arter i slekten derav 55 endemiske for Kina. En nyere revisjon av de kinesiske artene konkluderer med at det er 36 arter i Fastlands-Kina.

Artene inneholder tidvis ulike virksomme stoffer. Elaeagnus umbellata inneholder lykopen og er trolig kreftmotvirkende. Også gumi (Elaeagnus multiflora) i Kina brukes innvortes som medisinplante. Smalsølvbusk og sølvbusk (Elaeagnus commutata) plantes som prydplanter i Norge.

Noen arter

Et lite utvalg av artene omfatter blant annet:

• smalsølvbusk (Elaeagnus angustifolia)
• sølvbusk (Elaeagnus commutata)
• Elaeagnus formosana
• gumi (Elaeagnus multiflora)
• Elaeagnus philippinensis
• Elaeagnus pungens
• Elaeagnus umbellata

Galleri

• Smalsølvbusk (Elaeagnus angustifolia)

• Blomster hos Elaeagnus conferta

• Frukt hos Elaeagnus multiflora

• Bladverk av hybriden Elaeagnus × submacrophylla

Litteratur

• B. Mossberg og L. Stenberg (2016). Gyldendals store nordiske flora. Gyldendal. s. 395. ISBN 978-82-05-42485-2.
• «Elaeagnus». Flora of China. Besøkt 13. mars 2019.
• Miao Sun og Qi Lin (2010). «A revision of Elaeagnus L. (Elaeagnaceae) in mainland China». Journal of Systematics and Evolution. 48 (5): 356–390. ISSN 1759-6831. doi:10.1111/j.1759-6831.2010.00085.x.
• E. von Raab-Straube (2018). «Elaeagnus». Elaeagnaceae. – In: Euro+Med Plantbase - the information resource for Euro-Mediterranean plant diversity. Besøkt 13. mars 2019.

Eksterne lenker

• (sv) Sølvbuskslekten hos Dyntaxa
• (en) Sølvbuskslekten – oversikt og omtale av artene i WORMS-databasen
• (en) Sølvbuskslekten i Encyclopedia of Life
• (en) Sølvbuskslekten i Global Biodiversity Information Facility
• (en) Sølvbuskslekten hos NCBI
• (en) Sølvbuskslekten hos ITIS
• (en) Sølvbuskslekten hos Tropicos
• (en) Sølvbuskslekten hos The International Plant Names Index
• (en) Kategori:Elaeagnus – bilder, video eller lyd på Wikimedia Commons
• (en) Elaeagnus – galleri av bilder, video eller lyd på Wikimedia Commons

Oliwnik (Elaeagnus L.) – rodzaj krzewów i drzew z rodziny oliwnikowatych. Podział taksonomiczny rodzaju nie jest jednoznacznie ustalony i w różnych ujęciach liczba gatunków waha się od ok. 40^[4] do ok. 90 gatunków^[3]. Zasięg rodzaju obejmuje południowo-wschodnią Europę (tu rośnie oliwnik wąskolistny), poprzez Azję, gdzie osiąga największe zróżnicowanie, po Japonię i południowo-wschodnią część Ameryki Północnej (gdzie występuje oliwnik srebrzysty)^[5]. Są to rośliny kserofityczne, nierzadko halofityczne (rosnące na glebach słonych)^[5]. Rosną na suchych siedliskach na stepach, półpustyniach, w suchych zaroślach, także w górach. Mogą rosnąć na ubogich siedliskach m.in. dzięki symbiozie z promieniowcami w brodawkach korzeniowych^[4]. Uprawiane są jako rośliny pionierskie, miododajne, ozdobne, użyźniające glebę, rzadziej także jako owocowe^[5]. Walorem ozdobnym są srebrzyste liście i silnie pachnące kwiaty^[4]. Do najbardziej rozpowszechnionych w uprawie, także w Polsce, należy oliwnik wąskolistny, poza tym oliwnik srebrzysty i baldaszkowy^[5]. Popularne są także (w strefie klimatu umiarkowanego ciepłego) zimozielone gatunki japońskie – E. macrophylla i E. pungens oraz mieszaniec między nimi – E. × ebingii^[4].

Kwiat oliwnika wąskolistnego

Oliwnik srebrzysty

Oliwnik wielokwiatowy

Oliwnik baldaszkowy

Morfologia

Pokrój

Krzewy i niskie drzewa (do 7 m^[4], rzadko do 14 m wysokości^[5]), często cierniste^[5], rzadko rośliny o pędach wspinających się^[4]. Pędy srebrzyste lub brązowe w zależności od barwy tarczek lub promienistych włosków je pokrywających^[5].

Liście

Skrętoległe, opadające zimą lub zimozielone. Blaszka liściowa całobrzega, o kształcie od lancetowatego do jajowatego^[5]. Pączki i liście pokryte tarczkami i łuskami obustronnie lub tylko od spodu i z tego powodu srebrzyste^[5].

Kwiaty

Rozwijają się w kątach liści pojedynczo lub skupione w niewielkich pęczkach wyrastając na krótkopędach^[3]. Silnie pachną i mają barwę białą, kremową lub żółtą. Barwę nadają kwiatom 4 działki rurkowatego lub dzwonkowatego kielicha – brak płatków korony. Kwiaty są obupłciowe^[5][4]. Pręciki są 4, naprzemianległe działkom. Zalążnia górna, tworzona jest przez jeden owocolistek, zawiera jeden zalążek. Pojedynczy słupek zwieńczony jest wydłużonym znamieniem^[4].

Owoce

Owoc pozorny – nibypestkowiec. Jego nibyowocnia powstaje z rozrastającego się podczas owocowania kielicha. U niektórych gatunków nibyowocnia jest sucha i srebrzysta od tarczek (np. oliwnik wąskolistny i srebrzysty), u innych mięsista i soczysta, barwy czerwonej. Właściwe owoce to twarde orzeszki (nibypestki) z podłużnymi 8 żebrami^[5].

Systematyka

Podział rodzaju na gatunki podlega rewizjom i znacznym zmianom. Wiele gatunków wyróżniono na podstawie zmian cech ilościowych, zmieniających się nierzadko płynnie, przez co ich diagnoza taksonomiczna jest bardzo problematyczna^[3]. Po rewizji systematycznej oliwników chińskich z podawanych we „Flora of China” 67 gatunków (w tym 55 endemitów tego kraju), pozostało 36 gatunków^[6].

Pozycja systematyczna według APweb (aktualizowany system APG III z 2009)

Jeden z trzech rodzajów z rodziny oliwnikowatych (Elaeagnaceae Juss.), z rzędu różowców w obrębie okrytonasiennych^[1].

Wykaz gatunków^[7]

Przypisy

Elaeagnus oldhamii

Elaeagnus commutata

Elaeagnus multiflora

Elaeagnus × ebbingei

Elaeagnus L. é um género botânico pertencente à família Elaeagnaceae.^[1]

Espécies

• Elaeagnus angustata (Rehd.) C. Y. Chang
• Elaeagnus angustifolia
• Elaeagnus argyi Levl.
• Elaeagnus bambusetorum Hand.-Mazz.
• Elaeagnus bockii Diels
• Elaeagnus cinnamomifolia W. K. Hu et H. F. Chow
• Elaeagnus commutata Bernh.
• Elaeagnus conferta Roxb.
• Elaeagnus courtoisi Belval
• Elaeagnus davidii Franch.
• Elaeagnus delavayi Lecomte
• Elaeagnus difficilis Serv.
• Elaeagnus formosana Nakai
• Elaeagnus glabra Thunb.
• Elaeagnus gonyanthes Benth.
• Elaeagnus griffithii Serv.
• Elaeagnus grijsii Hance
• Elaeagnus guizhouensis C.Y. Chang
• Elaeagnus henryi Warb.
• Elaeagnus jiangxiensis C.Y. Chang
• Elaeagnus jingdonensis C.Y. Chang
• Elaeagnus kanaii Momily.
• Elaeagnus lanceolata Warb.
• Elaeagnus lanpingensis C.Y. Chang
• Elaeagnus latifolia L.
• Elaeagnus liuzhouensis C.Y. Chang
• Elaeagnus longiloba C.Y. Chang
• Elaeagnus loureirii Champ.
• Elaeagnus luoxiangensis C.Y. Chang
• Elaeagnus luxiensis C.Y. Chang
• Elaeagnus macrantha Rehd.
• Elaeagnus macrophylla Thunb.
• Elaeagnus magna Rehd.
• Elaeagnus micrantha C.Y. Chang
• Elaeagnus mollis Diels
• Elaeagnus morrisonensis Hayata
• Elaeagnus multiflora Thunb.
• Elaeagnus nanchuanensis C.Y. Chang
• Elaeagnus obovata Li
• Elaeagnus obtusa C.Y. Chang
• Elaeagnus oldhami Maxim.
• Elaeagnus ovata Serv.
• Elaeagnus oxycarpa Schltdl.
• Elaeagnus pallidiflora C.Y. Chang
• Elaeagnus parvifolia Wallich ex Royle
• Elaeagnus pauciflora C.Y. Chang
• Elaeagnus philippinensis Perrott.
• Elaeagnus pilostyla C.Y. Chang
• Elaeagnus pingnanensis C.Y. Chang
• Elaeagnus pungens Thunb.
• Elaeagnus pyriformis Hook.f.
• Elaeagnus retrostyla C.Y. Chang
• Elaeagnus sarmentosa Rehd.
• Elaeagnus schlechtendalii Serv.
• Elaeagnus stellipila Rehd.
• Elaeagnus taliensis C.Y. Chang
• Elaeagnus thunbergii Serv.
• Elaeagnus tonkinensis Serv.
• Elaeagnus triflora Roxb.
• Elaeagnus tubiflora C.Y. Chang
• Elaeagnus tutcheri Dunn
• Elaeagnus umbellata Thunb.
• Elaeagnus viridis Serv.
• Elaeagnus wenshanensis C.Y. Chang
• Elaeagnus wilsonii Li
• Elaeagnus wushanensis C.Y. Chang
• Elaeagnus xichouensis C.Y. Chang
• Elaeagnus xizangensis C.Y. Chang

Híbridas

• Elaeagnus × ebbingei (E. macrophylla × E. pungens)
• Elaeagnus × pyramidalis (E. commutata × E. multiflora)
• Elaeagnus × reflexa (E. pugens × E. glabra)
• Lista completa

Classificação do gênero

Referências

Silverbusksläktet (Elaeagnus) är ett släkte träd i familjen havtornsväxter, med 45–90 arter som förekommer naturligt från södra Europa till Asien, nordöstra Australien och Nordamerika. Nya studier visar att antalet arter troligen är långt mindre än man tidigare trott (Du, Fl. Yunnan. 12: 749–776. 2006). Några arter odlas som trädgårdsväxter i Sverige.

Silverbusksläktet innehåller lövfällande till städsegröna, ofta taggiga, buskar eller små träd. Bladen är täckta med silverfärgade fjäll. Blommorna sitter ensamma i bladvecken eller i samlingar. De kan vara enkönade eller tvåkönade. Fodret är klocklikt eller rörformigt med 4–6 flikar. Kronblad saknas. Ståndarna är lika många som foderflikarna. Frukten är bärlik och består av en nöt som är innesluten i en köttig blombotten.

Externa länkar

• Wikimedia Commons har media som rör silverbusksläktet.
  Bilder & media
• Jord i hatten – Elaeagnus umbellata: koreansk silverbuske (Om odling av Elaeagnus i Sverige)
• Flora of China – Elaeagnus
• Flora of Pakistan – Eleagnus

İğde (Elaeagnus), bir tür meyve ve bu meyveyi veren İğde ağacı türlerine verilen genel addır. Azotu kökünde depolayabilme özelliği sayesinde en verimsiz topraklarda dahi yetişir. Ayrıca kuraklığa dayanıklılığı sebebiyle pek çok türü erozyonla mücadeledede kullanılabilmektedir. Yaz kış yeşildir ve yapraklarını döker. Türkiye'de özellikle Güneydoğu ve İç Anadolu bölgesinde yetişir. Bağ ve bahçe kenarlarında çit bitkisi olarak da kullanılır. Böbrek rahatsızlığı olan kişilere bolca yemeleri tavsiye edilmektedir. Meyveleri zeytin büyüklüğünde ve sarı-kahverengi olup, yenilebilir. Bağırsak bozukluklarını ve ağız pasını gidermek için de kullanılır.

En yaygın ve kültüre alınmış türlerden biri kuş iğdesidir (Elaeagnus angustifolia) ve bunun aşılı çeşitleri iri meyveli olup sultan iğdesi adıyla tanınır. Dünyada özellikle Asya, Avrupa ve Kuzey Amerika'ya yayılmış çok çeşitli iğde türleri bulunmaktadır. En önemli diğer bilinen türlerden ikisi Japon iğdesi (Elaeagnus umbellata) ve Elaeagnus multiflora (Gumi-Kırmızı iğde) olarak sayılabilir.

Türkiye'de özellikle karasal iklime sahip olan pek çok ilde yetiştirilebilmektedir.

Türleri

Melez Türler

• Elaeagnus × ebbingei (E. macrophylla × E. pungens)
• Elaeagnus × pyramidalis (E. commutata × E. multiflora)
• Elaeagnus × reflexa (E. pugens × E. glabra)

• 1 Назва
• 2 Опис
• 3 Поширення
• 4 Види
• 5 Джерела
• 6 Примітки