Kakost smrdutý (Geranium robertianum) je nižší až středně vysoká, jednoletá nebo ozimá, pronikavě páchnoucí bylina z čeledi kakostovitých. Rozmnožuje se pouze generativně semeny. Lidově je nazývána též čapí nůsek, čapina, kyčník nebo jako ostatní druhy tohoto rodu stinkovo koření a muškát.[1][2]
Kakost smrdutý má jednoduché, kůlovité a slabě větvené kořeny, přecházející v dlouhý hypokotyl.[3] Z kořene vyrůstá na jaře přízemní růžice listů. Na podzim vyrašené růžice listů přezimují a listy mají načervenalé zbarvení díky barvivu antokyanu.[4] Přízemní růžice listů záhy odumírají a zůstává suchá část ze zbytků řapíků a palistů.[3] Z růžic vyrůstají vystoupavé až poléhavé, větvené, listnaté lodyhy, dorůstající délek od 20 cm přes 40 cm.
Lodyha má naduřelá, obvykle ve všech částech nachově zbarvená kolénka.[1] Lodyžní listy jsou vstřícné, řapíkaté, dlanitě složené a až 8 cm dlouhé. V obrysu trojboké, zpravidla trojčetné, někdy až pětičetné a dvakrát peřenodílné s hrubě zubatými úkrojky.[5][1]
Rostlina kvete od května do října. Květy jsou drobnější, karmínově červené až nachově růžové a jsou uspořádány ve vidlan skládající se po dvou. Vyrůstají z paždí listů, jež přesahují. Květy jsou oboupohlavné a pětičetné. Květ má pestík se svrchním semeníkem a deset tyčinek.[3][1][4]
Oplozený semeník dozrává v zobanitý plod.[6] Od ostatních druhů tohoto rodu se odlišuje podle typického zápachu.
Kakost se rozmnožuje pouze semeny. Semena zrají v zobanitých plodech od začátku července do konce podzimu. V době zralosti se uvolňují části zobanitého plodu od středního sloupku. Osina semen je prohnuta a napnuta. V určité chvíli je pak napětí naráz uvolněno a zobanitý plod puká na přední straně. Semena jsou vymrštěna do okolí do vzdálenosti často delší než dva metry. Semeno klíčí zejména až v dalších vegetačních obdobích a to zjara. Plody kakostu jsou poltivé a zobanité, obsahující pět plůdků. Na hřbetní straně jsou plody porostlé bílými trichomy. Semena jsou elipsoidní a v průměru 2 mm dlouhá a 1 mm široká. Kromě šíření vymršťováním semen z plodů na kratší vzdálenost je velmi zřídka a náhodně šířen trávicí soustavou zvířat.[6]
Kakost se využívá v lidovém léčitelství. Sbírá se kvetoucí nať, která se suší ve stínu. Droga má slabý pach a chutná hořce.[5] Nať obsahuje zejména hořčinu geraniin, silice a třísloviny.[3] Užívá se vnitřně v podobě bylinného čaje při střevních obtížích a působí mírně močopudně. Zevně se používá v podobě různých mastí při onemocněních kůže.[5]
U nás patří kakost smrdutý k hojným druhům, rozšířený zejména v listnatých a jehličnatých lesích. Roste ve stinných a středně bohatých půdách. Hojně se objevuje v bylinných typech lesů, občas také jako plevel v zahradách.[2] Objevuje se také ve vlhkých a zastíněných roklích a sutích, zdech a rumištích. Dále roste skoro v celé Evropě, zasahuje až do Číny a Japonska. Také roste v Severní Africe, na Kanárských ostrovech a části Severní Ameriky.[4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kakost smrdutý ve Wikimedia Commons
Kakost smrdutý (Geranium robertianum) je nižší až středně vysoká, jednoletá nebo ozimá, pronikavě páchnoucí bylina z čeledi kakostovitých. Rozmnožuje se pouze generativně semeny. Lidově je nazývána též čapí nůsek, čapina, kyčník nebo jako ostatní druhy tohoto rodu stinkovo koření a muškát.
