Taka protisečná (Tacca leontopetaloides) je tropická bylina patřící v některých oblastech mezi základní potraviny potřebné k přežití. Její význam spočívá v obsahu velkého množství polysacharidů (škrobu), které jsou zdrojem výživy pro část lidské populace.
Rostlina je pravděpodobně původní v širokém tropickém areálu od západní Afriky přes jižní Asii až do severní Austrálie. Je také rozšířena téměř v celé Oceánii, na některé ostrovy byla dopravena lidmi až při jejich osidlování.
Přirozenými stanovišti tohoto druhu jsou nevysoké vegetace blízko mořského pobřeží, kde je plné oslunění. Nejčastěji roste v malých skupinách na travnatých stanovištích pod řídkým porostem palem či křovin a také po okrajích nížinných deštných pralesů, obvykle v nadmořské výšce pod 200 m. Vyžaduje pravidelně teplé a vlhké klima o průměrných teplotách 23 až 28 °C, v sušším období rostlina neroste a zatahuje.
Rostliny mají svůj sezónní rytmus. Během vegetačního období je stará hlíza nahrazena novou hlavní hlízou, která vyroste z bočního oddenku vyrůstajícího ze staré hlízy. Přitom vzniká i několik menších vedlejších hlíz. Tento cyklus trvá 8 až 10 měsíců, po zbytek roku je období klidu.
Vytrvalá, okolo 1 m vysoká vzpřímená bylina bez stonku, jejíž listy rostou přímo hlízy. Na povrchu hnědá a na řezu bílá škrobnatá hlíza je vzdáleně podobná bramboru, je široce elipsoidní, roste až 50 cm hluboko, mívá v průměru až 20 cm a může vážit téměř 0,9 kg. Z hlízy vyrůstají až 100 cm dlouhé duté řapíky tvarově variabilních listů, jejichž čepele široké až 120 cm jsou dvakrát až třikrát dlanitodílné až dlanitě složené a mají přetrhovaně zpeřené lístky.
Společně s listy z hlízy vyrůstá pevný, vztyčený, dutý, květonosný stvol vysoký až 1,7 m zakončený okolíkem s 20 až 40 oboupohlavnými květy se čtyřmi až dvanácti vejčitými zákrovními listeny v přeslenu. Na květních stopkách vyrůstají až 20 cm dlouhé, velmi úzké listence, které v době kvetení ční do prostoru a později povadle visí. Zvonkovitý květ má ve dvou kruzích šest zelenavých, asi 5 cm dlouhých, vytrvalých, masitých okvětních lístků vespod srostlých v trubku. Šest tyčinek je nitkami srostlých s okvětními lístky a uprostřed květu je krátká čnělku s deštníkovitou trojklanou bliznou rostoucí ze spodního semeníku. Květy jsou opylovány hmyzem, nejčastěji mouchami.
Plod je 5 cm velká, žlutavá, vejčitá tobolka zavěšená na stopce, obsahuje 6 mm velká zploštělá semena vypadávající v době zralosti chlopněmi na vrcholu. Semena mají bílá houbovitá osemení která postupně vysychají.
Taka protisečná se množí semeny nebo hlízami. Semena mohou být rozptylována mořskou vodou, díky houbovitému osemení plavají po hladině i několik měsíců. Semena roznášejí ptáci kteří plody požírají, hlavně z rodu kruhoočko (Zosterops). Rostliny pěstované ze semen vytváří prvým rokem jen celistvé listy, kvetou a mají hlízy vhodné ke konzumaci teprve třetím rokem.
Mimo nahodilého šíření semeny jsou rostliny distribuovány hlavně lidmi. Mnohde se uměle pěstují, drobné sekundární hlízy se vysazují do hloubky 15 cm v odstupu 60 cm v řádcích 45 cm, nejlépe na začátku období dešťů. Když listy počnou vadnout, hlízy se vykopou a krátkodobě mohou být uloženy pro pozdější použití.
Čerstvé hlízy jsou nepoživatelné v důsledku přítomnosti hořkých toxických látek. Nastrouhané hlízy se proto násobně máčejí v mořské vodě a vymačkávají, škodlivé látky se vyplaví. Získaný produkt, škrobová mouka, se buď hned vaří a vznikají kašovité pokrmy, nebo se suší na slunci a pečou se z ní různé placky nebo i chléb. V některých oblastech se nastrouhané hlízy balí do listů, ukládají do jam a nechávají se zkvasit, tím se odbourají obsažené toxické látky.
Zejména v minulosti byla taka protisečná v tropech důležitou plodinou, v současnosti její význam poklesl a slouží jen jako potravina v nouzi. Je nahrazována hlavně maniokem, z něhož je výroba pokrmů méně náročná na práci.
Z usušených a vybělených listů domorodci v nedávné minulosti pletli sukně a vyráběli klobouky a rybářské sítě. V tradiční medicíně se hlízy obsahující množství saponinu používají proti úplavici, průjmu, otokům a proti hadímu uštknutí.[2][3][4][5][6][7]
Okolík se zavřenými květy
Květ
Plody
Hlíza
Obrázky, zvuky či videa k tématu taka protisečná ve Wikimedia Commons
Taka protisečná (Tacca leontopetaloides) je tropická bylina patřící v některých oblastech mezi základní potraviny potřebné k přežití. Její význam spočívá v obsahu velkého množství polysacharidů (škrobu), které jsou zdrojem výživy pro část lidské populace.
Ostindische Pfeilwurz (Tacca leontopetaloides, Syn.: Tacca pinnatifida J.R.Forst. & G.Forst.), auch Pia, Loki oder Grüne Fledermauslilie genannt, ist eine Nutzpflanze aus der Familie der Dioscoreaceae.
Die mehrjährige krautige Pflanze hat sehr wenige und sehr lange und gestielte Laubblätter. Die ganzrandigen, kahlen Blätter sind dreiteilig handförmig zerschnitten und die fiederigen Lappen sind gelappt bis geschnitten. Sie gehen mit einem 60–90 cm langen, rippigen und hohlen Blattstiel aus der Knollen hervor.
Sie bildet aus den Knollen meist einen oder zwei große, aufrechte und grüne Blütenstände an einem ca. 1,5 m langen, dicken und rippigen, hohlen Blütenstandsschaft. Die etwa 20–30 langstieligen Blüten stehen in einer Dolde mit einem großen, grünlichen Hüllkelch mit blattartigen Hochblättern, unterbrochen von mehreren, grünen bis violetten, etwa 12–20 cm langen, fadenförmigen Deckblättern, Bartfäden. Die zwittrigen Blüten sind dreizählig mit einfacher Blütenhülle. Die 6 Tepalen sind grün bis gelb, die Spitzen manchmal lila, und sie stehen in zwei Kreisen. Die 6 Antheren sind in einer haubenartigen, petaloiden Struktur (Staubfäden) auf den Tepalen angebracht. Der Fruchtknoten ist unterständig in einem kantigen Blütenbecher und die auffällige, breite Narbe an einem kurzen Griffel ist dreilappig mit zweiteiligen, herzförmigen Lappen. Es ist ein Diskus vorhanden.
Es werden rippige, glatte und rundliche bis ellipsoide, vielsamige, etwa 2,5–3,5 Zentimeter lange, gelb-bräunliche Beeren mit Perigonresten an der Spitze gebildet. Die rippigen, eiförmigen und gelb-braunen Samen, mit weicher Samenschale, sind 5–8 Millimeter groß und besitzen einen dünnen Arillus.
Aus den Vorblättern der Blattachselknospen entstehen röhrenartige Aussackungen, die sich ausläuferartig verlängern und dann zu kartoffelartigen, gelblichen Knollen mit einigen „Augen“ anschwellen. Morphologisch gehen die Knollen also aus Blattachselknospen hervor. Diese haben normalerweise ein Gewicht von etwa 100 bis 350 g oder auch einiges mehr, sowie eine Größe von 10–15 Zentimeter.
Die Ostindische Pfeilwurz kommt ursprünglich von den Tropen Afrikas, Asiens und Australiens bis zu den Inseln im Pazifik vor.[1]
Die Knollen enthalten etwa 25–27,5 % Stärke (Trockenmasse) und werden als Tahiti-, Fidji- oder East Indian-Arrowroot gehandelt.
Diese Pflanzenart wird außer auf den Inseln, auf denen sie ursprünglich vorkommt, in geringem Umfang auch in China, Indochina, Indien und Kamerun angebaut. Sie ist ein wichtiges Nahrungsmittel auf den Fidschi-Inseln und wurde von dort aus bis nach Polynesien und Malaysia verbreitet.
Die Sprossknollen sind bitter und müssen vor der Weiterverarbeitung gewässert werden. Die Stärke liefert ein gutes „Brotmehl“ und wird auch gekocht oder als Wäschestärke verwendet.
Blütenstand mit langem, rippigen Schaft, Hochblättern und langen Deckblättern
Fruchtstand
Blüte mit Tepalen, Staubblättern und Narbe
Narbe
Ostindische Pfeilwurz (Tacca leontopetaloides, Syn.: Tacca pinnatifida J.R.Forst. & G.Forst.), auch Pia, Loki oder Grüne Fledermauslilie genannt, ist eine Nutzpflanze aus der Familie der Dioscoreaceae.
Ko e māhoaʻa ko e fuʻu ʻakau siʻi ia. ʻOku lava ke kai hono ʻaka (ʻa ia ko e foʻi lea māhoaʻa maʻa e meʻa ʻaonga tanu mā). Kā ʻoku ngāueʻaki pē maʻa e kokaʻanga (māhohaʻa kokaʻanga).
Ko e māhoaʻa ko e fuʻu ʻakau siʻi ia. ʻOku lava ke kai hono ʻaka (ʻa ia ko e foʻi lea māhoaʻa maʻa e meʻa ʻaonga tanu mā). Kā ʻoku ngāueʻaki pē maʻa e kokaʻanga (māhohaʻa kokaʻanga).
Tacca leontopetaloides is a species of flowering plant in the yam family Dioscoreaceae. It is native to Island Southeast Asia but have been introduced as canoe plants throughout the Indo-Pacific tropics by Austronesian peoples during prehistoric times. They have become naturalized to tropical Africa, South Asia, northern Australia, and Oceania.[2] Common names include Polynesian arrowroot, Fiji arrowroot, East Indies arrowroot, pia,[4] and seashore bat lily.[5]
Polynesian arrowroot is an ancient Austronesian root crop closely related to yams. It is originally native to Island Southeast Asia. It was introduced throughout the entire range of the Austronesian expansion during prehistoric times (c. 5,000 BP), including Micronesia, Polynesia, and Madagascar. Polynesian arrowroot have been identified as among the cultivated crops in Lapita sites in Palau, dating back to 3,000 to 2,000 BP.[6] It was also introduced to Sri Lanka, southern India, and possibly also Australia through trade and contact.[7]
Polynesian arrowroot was a minor staple among Austronesians. The roots are bitter if not prepared properly, thus it was only cultivated as a secondary crop to staples like Dioscorea alata and Colocasia esculenta. Its importance increased for settlers in the Pacific Islands, where food plants were scarcer, and it was introduced to virtually all the inhabited islands. They were valued for their ability to grow in low islands and atolls, and were often the staple crops in islands with these conditions. In larger islands, they were usually allowed to grow wild and were useful only as famine food. Several cultivars have been developed in Polynesia due to the centuries of artificial selection. The starch extracted from the root with traditional methods can last for a very long time, and thus can be stored or traded.[6] The starch can be cooked in leaves to make starchy puddings, similar to the use of starch extracted from sago palms (Metroxylon sagu).[8] Due to the introduction of modern crops, it is rarely cultivated today.[6]
The tubers are round, hard and potato-like, with a brown skin and white interior.[4][5] In December, the plant is dormant, the leaves and stalks dry up and die down to the ground until March when new leaves grow back.[9]: 387
The leaves are "palmately incised and/or divided into 3-13 lobes, each lobe pinnately divided into numerous smaller ones".[9]: 401 Several petioles 17–150 cm (6.7–59.1 in) in length extend from the center of the plant which look like giant celery, on which the large leaves (30–70 cm or 12–28 in long and up to 120 cm or 47 in wide) are attached.[5] The leaf's upper surface has depressed veins, and the under surface is shiny with bold yellow veins.
Flowers are borne on tall stalks in greenish-purple umbel-like clusters surrounded by large bracts with long whisker-like appendages, their function is unknown. Each single flower has long, threadlike bracteoles 1 cm long.[4][5]
The fruit emerges from the bracts, each fruit are globular 4–5 cm long.[4][5] The fruits ripen and turn from pale or dark green to pale orange. Each fruit produces many flat, ribbed and yellowish brown seeds 5–8 mm long.[9]: 378
Inflorescence (umbel)
.jpg)
Flower with 6 tepals, 6 stamens and 3-lobed stigma
Infructescence
The tubers of Polynesian arrowroot contain starch, making it an important food source for many Pacific Island cultures, primarily for the inhabitants of low islands and atolls. Polynesian arrowroot was prepared into a flour to make a variety of puddings. The tubers are first grated and then allowed to soak in fresh water. The settled starch is rinsed repeatedly to remove the bitter taste from taccalin, a kind of poisonous substance, and then dried.[9]: 387 The flour was mixed with mashed taro, breadfruit, or pandan fruit extract and mixed with coconut cream to prepare puddings. In Hawaii, a local favorite is haupia, which was originally made with pia flour, coconut cream and kō (cane sugar).[10] Today, Polynesian arrowroot has been largely replaced by cornstarch.
The starch was additionally used to stiffen fabrics, and on some islands, the stem's bast fibres were woven into mats.
In traditional Hawaiian medicine the raw tubers were eaten to treat stomach ailments. Mixed with water and red clay, the plant was consumed to treat diarrhea and dysentery. This combination was also used to stop internal hemorrhaging in the stomach and colon and applied to wounds to stop bleeding.[4]
Tacca leontopetaloides is a species of flowering plant in the yam family Dioscoreaceae. It is native to Island Southeast Asia but have been introduced as canoe plants throughout the Indo-Pacific tropics by Austronesian peoples during prehistoric times. They have become naturalized to tropical Africa, South Asia, northern Australia, and Oceania. Common names include Polynesian arrowroot, Fiji arrowroot, East Indies arrowroot, pia, and seashore bat lily.
arrow-root de Tahiti
L’arrow-root de Tahiti (Tacca leontopetaloides) est une espèce de plantes monocotylédones herbacées vivaces tropicale de la famille des ignames. Ses tubercules racinaires âcres et amers s'adoucissent par la culture et fournissent par lavage une fécule blanche nourrissante.
Cet amidon alimentaire était historiquement l'ingrédient de base du po’e. Son usage a progressivement décliné au XIXe siècle en Polynésie, concurrencé par le manioc, introduit à cette époque dans la plupart des îles hautes, bénéficiant d'un meilleur rendement et d'une plus grande facilité d'extraction de sa fécule[6].
Fleur
Arrow-root de Tahiti (Parc national de Bako, Malaisie)
Détail de l’inflorescence
arrow-root de Tahiti
L’arrow-root de Tahiti (Tacca leontopetaloides) est une espèce de plantes monocotylédones herbacées vivaces tropicale de la famille des ignames. Ses tubercules racinaires âcres et amers s'adoucissent par la culture et fournissent par lavage une fécule blanche nourrissante.
Cet amidon alimentaire était historiquement l'ingrédient de base du po’e. Son usage a progressivement décliné au XIXe siècle en Polynésie, concurrencé par le manioc, introduit à cette époque dans la plupart des îles hautes, bénéficiant d'un meilleur rendement et d'une plus grande facilité d'extraction de sa fécule.
Multimedia w Wikimedia Commons Krąpiel pierzastodzielna (Tacca leontopetaloides (L.) Kuntze) – gatunek wieloletnich, ziemnopączkowych roślin zielnych z rodziny krąpielowatych (Taccaceae), występujący w Afryce, Azji, Australii i Oceanii[2], zasiedlający wybrzeża oraz stale lub okresowo wilgotne obszary nizinne, głównie lasy. Komórki tych roślin posiadają 30 chromosomów, tworzących 15 par homologicznych[3].
Już w starożytności kłącza tej rośliny były ważnym źródłem skrobi, której zawierają nawet do 30%. Gatunek ten był niegdyś podstawową rośliną pokarmową dla mieszkańców Polinezji[4]. Obecnie jest nadal uprawiany jako roślina spożywcza, aczkolwiek w coraz mniejszym stopniu, głównie przez rdzenną ludność Indii, Australii i Oceanii. Gorzkie garbniki[5] zawarte w kłączach usuwane są przez wielokrotne płukanie w świeżej wodzie[6] lub gotowanie[7]. Pozyskiwana skrobia dodawana jest do potraw tak jak mąka ziemniaczana[6]. W handlu mączka ta znana jest jako "krochmal tacca", "arrow-root wschodnioindyjski" oraz "arrow-root tahitański"[4]. Na Jawie wyrabia się z niej słone ciasteczka deserowe. W Wietnamie jest często stosowanym dodatkiem do pieczywa. Na Nowej Gwinei sporządza się z tej mączki miękkie placki, pieczone owinięte w liście[7]. Krąpiel pierzastodzielna w rejonie upraw łatwo dziczeje i w efekcie rozprzestrzenia się wokół osad, utrzymuje się także w obrębie porzuconych dawniej pól. Jest przysmakiem swobodnie wypasanej trzody i dlatego zwana bywa zwyczajowo "świńską rzepą"[7].
Wartość energetyczna 511 kJ (122 kcal) Białka 2,3 g szczegółowe informacje RDA 19–30 31–50 51–70 70+ K 5,0% 5,0% 5,0% 5,0% M 4,1% 4,1% 4,1% 4,1% Węglowodany 28,4 g szczegółowe informacje Błonnik 5,5 g AI 19–30 31–50 51–70 70+ K 22% 22% 26% 26% M 14% 14% 18% 18% Tłuszcze 1,5 g Woda 71,3 g szczegółowe informacje AI 19–30 31–50 51–70 70+ K 2,6% 2,6% 2,6% 2,6% M 1,9% 1,9% 1,9% 1,9% Witaminy Witamina C 47 mg RDA 19–30 31–50 51–70 70+ K 63% 63% 63% 63% M 52% 52% 52% 52% Dane liczbowe na podstawie: Brand Miller, James, Maggiore: Tables of composition of Australian aboriginal food[8]W ajurwedzie kłącze tej rośliny jest stosowane jako środek ściągający, wiatropędny i przeciwrobaczy w takich schorzeniach jak hemoroidy, hemofilia, choroba wrzodowa, kolka, powiększenie śledziony, wymioty, astma oskrzelowa, zapalenie oskrzeli, słoniowacizna i helmintoza. W badaniach potwierdzono w tym surowcu obecność fitosterolu (beta-sitosterolu), alkoholu cetylowego i taccaliny[10].
Krąpiel pierzastodzielna (Tacca leontopetaloides (L.) Kuntze) – gatunek wieloletnich, ziemnopączkowych roślin zielnych z rodziny krąpielowatych (Taccaceae), występujący w Afryce, Azji, Australii i Oceanii, zasiedlający wybrzeża oraz stale lub okresowo wilgotne obszary nizinne, głównie lasy. Komórki tych roślin posiadają 30 chromosomów, tworzących 15 par homologicznych.
Tacca leontopetaloides là một loài thực vật có hoa trong họ Dioscoreaceae. Loài này được (L.) Kuntze miêu tả khoa học đầu tiên năm 1891.[1]
.jpg){kind=small}
Bài viết về bộ Củ nâu này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Tacca leontopetaloides là một loài thực vật có hoa trong họ Dioscoreaceae. Loài này được (L.) Kuntze miêu tả khoa học đầu tiên năm 1891.
Такка перистонадрезанная (лат. Tacca leontopetaloides) — вид многолетних трав из рода Такка семейства Диоскорейные. Ранее род выделяли в отдельное семейство Такковые (Taccaceae).
Наиболее распространённый представитель рода. Растение произрастает на западном побережье тропической Африки, Мадагаскаре, Сейшельских и Маскаренских островах, в Юго-Западной и Южной Азии, Северной Австралии и Океании.
Многолетнее растение травянистого типа. Достигает 3 метров в высоту. Цветки собраны в зонтиковидное верхушечное соцветие, плод — ягода.
Клубни содержат крахмал, что делает их важным источником пищи во многих культурах островов Тихого океана, в первую очередь атоллов, в том числе поднятых. Из них изготовляют муку, применяемую для различных пудингов. Сначала клубни перетирают, а затем вымачивают в пресной воде, в которой растворяется крахмал, потом несколько раз промывают, чтобы убрать из крахмала горечь, и сушат.
Стебли такки используются На островах Полинезии для изготовления шляп и рыболовных сетей.
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её. 
Такка перистонадрезанная (лат. Tacca leontopetaloides) — вид многолетних трав из рода Такка семейства Диоскорейные. Ранее род выделяли в отдельное семейство Такковые (Taccaceae).
蒟蒻薯（学名：Tacca leontopetaloides）为薯蕷科蒟蒻薯属的植物。分布在亚洲热带、非洲、东太平洋、台湾岛等地，生长于海拔1,100米的地区，目前尚未由人工引种栽培。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
分類 界 : 植物界 Plantae 階級なし : 被子植物 angiosperms 階級なし : 単子葉植物 monocots 目 : ヤマノイモ目 Dioscoreales 科 : ヤマノイモ科 Dioscoreaceae 属 : タシロイモ属 Tacca 種 : タシロイモタシロイモ（田代芋、学名：Tacca leontopetaloides）は、ヤマノイモ科タシロイモ属の一種である。台湾から日本へ本植物を紹介した植物学者、田代安定にちなみ命名された。
タシロイモは別名をポリネシアン・アロールート（Polynesian arrowroot）または東インド・アロールート(east indian arrowroot)[2]といい、アフリカ西部から東南アジアを経てオーストラリア北部までの範囲に自生している。人類の初期の移住によって、太平洋諸島に意図的に持ち込まれた。
葉の裏面は、目立つ黄色の葉脈が通り、輝くように見える。花は緑がかった紫色であり、高い茎の上に集団となって咲き、垂れ下った苞葉をつける。果実は液果。一年のほとんどは休眠状態で、地面を這っている。時期がくると新しい葉が地下の塊茎から生じる。塊茎は硬くジャガイモに似ていて、皮は茶色く、内部は白い。
塊茎はデンプンを多く含み、太平洋諸島の特に低地や環礁に住む人々の貴重な栄養源になっている。塊茎をすりつぶし、真水に浸してから何度も洗って苦みを取った上で乾燥させて小麦粉状に加工する。タロイモやパンノキをつぶしたものやココナッツクリームと混ぜ、プリンのようなものが作られる[3]。ハワイではハウピアを作るのに使われるが、今日ではタシロイモの代わりにコーンスターチを用いることが多い。
タシロイモのデンプンは、繊維の強化に使われることもある。また、一部の島ではタシロイモの茎の繊維をマットに加工する。
タシロイモの塊茎は、ハワイの伝統的な薬として胃痛の治療に使われることがある。水と赤土を混ぜ、下痢や赤痢や胃、結腸からの出血の治療に使われることもある。
타카(학명: Tacca leontopetaloides 타카 레온토페탈로이데스[*])는 마과의 여러해살이 식물이다. 아시아(남아시아, 동남아시아), 아프리카(남아프리카, 동아프리카, 서아프리카, 중앙아프리카), 오세아니아의 열대 지역에 분포한다.[2] 원산지는 해양 동남아시아이며, 선사시대(BP 5,000년 경)에 오스트로네시아인들이 미크로네시아, 폴리네시아, 마다가스카르 등 다른 열대 지역으로 전파했다. 마와 비슷한 뿌리채소로, BP 3,000~2,000년 경에 팔라우의 라피타 유적지에서 재배된 작물로 밝혀졌으며,[3] 이후에 남인도와 스리랑카 등지에 무역을 통해 도입되기도 했다.[4] 저지대나 환초에서도 재배가 가능했기 때문에 식용 작물이 귀한 태평양의 작은 섬 지역에서는 중요한 주식 작물로 여겨졌으며, 열대둥근마나 토란 등을 주식 작물로 재배한 큰 섬에서는 들에서 자라는 구황작물로 여겨졌다.
잎
꽃
꽃차례
뿌리
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_(15547510148).jpg)
_(15734527312).jpg)
.jpg)
.jpg)
