Palolo zelený (Eunice viridis, synonymum Palola viridis) je mnohoštětinatec žijící na korálových útesech v teplých mořích Tichého oceánu (Fidži, Samoa, Indonésie). Je známý mimo jiné tím, že jeho rozmnožování je jako u nemnoha jiných živočichů ovlivňováno měsíčními fázemi.
Palolo zelený má článkovité tělo dlouhé asi 30 cm.[2] Poslední článek tvoří hlavu a vyrůstá z něj 5 tykadel, jedno dlouhé uprostřed obklopeno párem menších tykadel po obou stranách. Zbylé články tvoří zadeček (Epitoke), který je u samiččích jedinců modrozelený a u samčích světle hnědý. Každý jeho článek obsahuje buňky citlivé na světlo.
Rozmnožování palola zeleného je řízeno fázemi Měsíce. V průběhu poslední čtvrti 12.–13. lunárního měsíce (obvykle v listopadu) se uvolní palolův červovitý zadeček naplněný pohlavními buňkami,[3] začne se ve vodě svíjet a odplave z útesu pryč.
Když se zadečky dostanou na hladinu, postupně se jejich obaly rozpustí a pohlavní buňky se uvolní do vody.[4] Z vajíček, které vzniknou jejich splynutím, se vyvinou malé larvy, které jsou spolu s ostatním planktonem unášeny oceánem. Ty se zachytí na korálových útesech a přemění se v dospělého mnohoštětinatého červa.
Původnímu jedinci, který zůstává přisedlý, zadeček opět doroste.
Palolo zelený je využíván především jako potrava místních domorodých kmenů, které sbírají uvolněné zadečky plovoucí po hladině.[2] Celý tento jev nastává jeden, výjimečně dva dny v roce. Trvá jen několik hodin do svítání. Příliv vyplaví zadečky na mělčinu. Zde je domorodci loví do sítěk za pomocí baterek, kdy zřejmě využívají citlivosti jednotlivých článků na světlo.
Jde o oblíbenou místní pochoutku, která obsahuje velké množství bílkovin a tuků.[4]
Palolo zelený (Eunice viridis, synonymum Palola viridis) je mnohoštětinatec žijící na korálových útesech v teplých mořích Tichého oceánu (Fidži, Samoa, Indonésie). Je známý mimo jiné tím, že jeho rozmnožování je jako u nemnoha jiných živočichů ovlivňováno měsíčními fázemi.
Der Samoa-Palolo (Palola viridis, Syn.: Eunice viridis) ist eine Art der Palolowürmer (Palola) innerhalb der Vielborster (Polychaeta). Dabei handelt es sich um die bekannteste und zugleich die Typusart dieser Gattung. Die Bekanntheit ist auf das besondere Fortpflanzungsverhalten zurückzuführen.
Der Samoa-Palolo ist ein typischer Vertreter der Palolowürmer mit einer Körperlänge von etwa 40–70 Zentimetern. Er besteht aus einer variablen Anzahl von Segmenten, die mit deutlichen Parapodien ausgestattet sind. Sie besitzen fünf Antennen und typische hakenförmige Borsten, außerdem schaufelförmig ausgestaltete Mundwerkzeuge. Die Kiemen sind fädig und nicht wie bei anderen Eunicida gefächert. Männchen sind grün-blau, Weibchen rosa bis rotbraun.[1]
Zur Fortpflanzungszeit bildet sich ein deutlich anders gestalteter Hinterleib, der vor allem die Gonaden enthält (Epitokie). Das epitoke Hinterende ist mit speziellen Borsten ausgestattet, die ihm eine freie Bewegung ermöglichen. Dieses Hinterende wird zur Fortpflanzungszeit abgeschnürt und bewegt sich an die Wasseroberfläche, wo es sich auflöst und die Geschlechtsprodukte freilässt (siehe unten).
Zu finden ist er im Bereich um Samoa und die Fidschi-Inseln im Pazifischen Ozean sowie auf verschiedenen der Kleinen Sundainseln.[1]
Der Samoa-Palolo lebt im Hartsubstrat des Meeresbodens, bohrt sich dort in das Korallengestein und kommt nur während der Dämmerung heraus. Im Normalfall gräbt er weiter Tunnel im Kalkstein und ernährt sich wahrscheinlich fast ausschließlich von dort lebenden symbiotischen Algen der Korallen.
Das Fortpflanzungsverhalten dieser Art ist, wie bei einigen anderen Polychaeten ebenfalls, sehr eng mit dem Phasenwechsel des Mondes gekoppelt. So kommt es bei den Tieren zweimal im Jahr zu einer Massenbildung von Geschlechtsprodukten, wobei in Samoa die Mblalolo lailai (kleine Palolozeit) auf den zweiten und dritten Tag nach dem dritten Mondviertel im Oktober fällt und die Mblalolo levu (große Palolozeit) exakt einen Monat später stattfindet. An der Ostspitze Timors findet das kleine Mechi kiik im letzten Mondviertel vom Februar statt und bei Neumond im März das große Mechi boot.[1]
Die Geschlechtsprodukte (Eier und Samenzellen) werden ausschließlich im Hinterkörper produziert, die 30 bis 35 cm lang sind (nach anderer Quelle 12 bis 15 cm)[1] und die zu den Fortpflanzungsperioden abgeschnürt und in das freie Wasser abgegeben werden. Dieser Hinterkörper kann sich aktiv fortbewegen und schwimmt dem Licht entgegen (positive Phototaxis) zur Oberfläche. Zum Sonnenaufgang entlassen alle Hinterleiber ihre Eier und Spermien, sodass sich in diesen Phasen eine meterdicke Schicht von Hinterleibern, Eiern und Spermien an der Gewässeroberfläche bildet. Die Eier werden hier von den Spermien befruchtet, und es bilden sich die für die Gliederwürmer (Annelida) typischen Trochophora-Larven, aus denen dann eine neue Generation der Würmer entsteht.
Die erste wissenschaftliche Beschreibung der Art erfolgte durch John Edward Gray 1847, der sie als Palola viridis beschrieb und damit zugleich als Typusart der gesamten Gattung der Palolowürmer definierte. Er hatte dabei allerdings nur den Hinterleib gefunden und kannte den eigentlichen Wurm nicht. Erst 1898 durch Friedländer und 1899 durch Krämer wurde auch der Vorderkörper im Kalkgestein gefunden. Aufgrund von morphologischen Ähnlichkeiten mit den Vertretern der Gattung Eunice wurde die Gattung Palola später aufgelöst und diese Art als Eunice viridis neu eingeordnet. Heute ist die alte Gattung wieder etabliert, der Name E. viridis findet sich allerdings in sehr vielen Quellen noch heute.
Für viele Ethnien im Verbreitungsgebiet des Palolo stellt das synchronisierte Auftreten der Geschlechtssegmente der Palolowürmer eine besondere Zeit dar.
Auf Samoa und anderen pazifischen Inseln gelten die Hinterleiber als Delikatesse und zugleich als Aphrodisiakum und Fruchtbarkeitsmittel. Die Segmente werden zu diesem Zweck aufgesammelt und roh, zwischen Bananenblättern gedünstet oder gebacken als Mbalolo verspeist.
An der Südküste der indonesischen Insel Lombok finden sich jedes Jahr für wenige Tage Schwärme des Samoa-Palolos ein. Dem Wurm zu Ehren wird dann das zwei bis drei Tage dauernde Bau-Nyale-Fest veranstaltet, das zur Musiktradition von Lombok gehört. Tausende Jungen und Mädchen singen sich in einem Wettstreit mythologische Erzählungen vor, flirten miteinander und springen schließlich auf das Zeichen eines Priesters ins Wasser, um die Würmer zu fangen, die hinterher als Delikatesse gegessen werden.
Für die Fataluku aus Osttimor ist die Ernte der dort Meci genannten Würmer der Beginn eines neuen landwirtschaftlichen Jahres. Das Ereignis wird beim Mechi im Februar und März groß gefeiert, wobei die Geschlechtssegmente des Wurms mit Chili und Zitrone als Salat roh gegessen werden.[1]
Ähnliche Zeremonien gibt es auch auf Sawu, Roti und im Westen Sumbas.[1]
Der Samoa-Palolo (Palola viridis, Syn.: Eunice viridis) ist eine Art der Palolowürmer (Palola) innerhalb der Vielborster (Polychaeta). Dabei handelt es sich um die bekannteste und zugleich die Typusart dieser Gattung. Die Bekanntheit ist auf das besondere Fortpflanzungsverhalten zurückzuführen.
Palola viridis, (or Eunice viridis) commonly known as the palolo worm, Samoan palolo worm, balolo, wawo, or nyale, is a Polychaeta species from the waters of some of the Pacific islands, including Samoa, Tonga, Fiji, Vanuatu, and the islands of the Malay Archipelago (Indonesia , Timor-Leste and the Philippines ).
Reproduction involves mass spawning at night in spring or early summer (October – November in the Southern Hemisphere). A local red land crab descends to the sea the same night, the palolo is supposed to rise.[3] The terminal parts of their bodies drop off and float over the surface of the water,[4] releasing sperm and eggs. The mechanisms or triggers which induce spawning such that it occurs during nights of a waning moon, continuing for several nights, are not completely known.[5][6] Exposure to sunlight destroys this "tail" part of the worm's body afterwards.[7] The palolo worms' rising in Fiji is preceded by the descent of a local red land crab to the sea the same night.[3] In Samoa a crab known as mali'o also descends to the sea around the palolo rising.[3] Other sea creatures such as sharks and fishes come to spawn during the event.[3]
It is sometimes considered to be synonymous with Palola siciliensis.
The palolo worm is found in tropical regions around various islands of the Pacific Ocean, including Samoa, Tonga, Fiji, Indonesia, Vanuatu, and some islands of the Philippines. They are variously known as palolo (Samoa and Tonga), balolo (Fiji), wawo or nyale (Indonesia),[7][8][9][5][10][11][12] Within these tropical regions, the palolo worms are usually found in shallow waters where there is coral rubble for them to take shelter in.[13]
Some Indigenous populations in regions where palolo occur deem the worm a delicacy.[14] During their short-lived annual appearance in the last quarter of the moon in October and November or in February (Lombok, Indonesia),[4] [15]worms are gathered with nets or buckets, and are either eaten raw or cooked in several different ways.
In Samoa, the worms are revered as an excellent food source, hunting for them taking place seven days after the first full moon in October. Often bright blue in colour, the flavour is said to resemble a cross between mussels, abalone and oysters. They are sometimes eaten fresh, but usually fried with butter and onions and served with taro or banana chips. The palolo harvest is part of the culture and tradition of Samoans, where the feast is shared with family and relatives, but in recent years has been sold in the markets of Apia and Salelologa for more than A$100 per kilogram.[7]
On the island of Lombok in Indonesia, a traditional event called the Nyale Festival, or Bau Nyale (meaning "to catch the sea worms[9]), is held between February and March. The event focuses on catching these worms, which are known as wawo.[10][9] In local legend, the nyale are believed to be the reincarnation of Princess Mandalika, who had jumped into the sea to drown herself.[16]
The spawning event is so important to the inhabitants of the Torres and Banks Islands of Vanuatu that it is featured in their lunar calendar.[17] [18]
{{cite web}}
: CS1 maint: multiple names: authors list (link) Palola viridis, (or Eunice viridis) commonly known as the palolo worm, Samoan palolo worm, balolo, wawo, or nyale, is a Polychaeta species from the waters of some of the Pacific islands, including Samoa, Tonga, Fiji, Vanuatu, and the islands of the Malay Archipelago (Indonesia , Timor-Leste and the Philippines ).
Palola viridis, Palola siciliensis
Le Ver palolo (Palola viridis) est une espèce d'invertébrés de la famille des Eunicidae. Il vit dans les récifs coralliens tropicaux. Les adultes mesurent environ 30 cm de long et ressemblent à des spaghettis.
Selon l’ITIS le taxon officiel de cette espèce est Palola siciliensis (Grube, 1840)[2], dès lors que le WoRMS considère qu'il s'agit de Palola viridis (Gray, 1840)[1]. Toutefois dans sa description originale[3] , Adolph Eduard Grube précise que les spécimens ont été collectés dans les environs de Palerme (d'où le nom spécifique siciliensis, bien loin de la zone de répartition de cette espèce.
Lors de la reproduction qui a lieu au printemps ou au début de l'été (octobre-novembre dans l'hémisphère sud), les parties terminales de leurs corps portant les parties génitales se séparent de leurs têtes (qui restent dans les coraux) et flottent à la surface de l'eau, libérant les spermatozoïdes et les ovules. Les mécanismes déclencheurs de cette ponte (partiellement connus) la font se produire sur plusieurs nuits, pendant une lune décroissante[4],[5].
On le trouve aux Samoa américaines, aux Fidji, en Indonésie, et aux Samoa.
La partie reproductive du Ver palolo est consommée, crue ou cuite selon différentes recettes, par les populations autochtones des Samoa. Les prises se font à l'aide de filets en octobre et novembre durant la courte période propice. Cet événement est si important pour les habitants des îles Banks qu'il est présent dans leur calendrier lunaire[6],[5].
Au Timor oriental, lors du Mechi, le Ver palolo est aussi l'objet d'une fête et d'une consommation.
Palola viridis, Palola siciliensis
Le Ver palolo (Palola viridis) est une espèce d'invertébrés de la famille des Eunicidae. Il vit dans les récifs coralliens tropicaux. Les adultes mesurent environ 30 cm de long et ressemblent à des spaghettis.
Cacing palolo adalah cacing rambut dari famili Eunicidae yang telah diteliti oleh ahli Biologi dan Antropologi di sekitar kepulauan Samoa.[1]
Cacing palolo identik dengan dua moncong, tiga antena dan kepala berbentuk sekop serta tidak adanya mulut pengait.[2] Cacing dewasa berukuran sekitar 40 cm dan terbagi menjadi segmen-segmen yang setiap segmenya memiliki kaki semu serupa rambut.[3] Terdapat juga beberapa tentakel sensor yang tumbuh di bagian kepala.[3] Palolo jantan berwarna merah kecoklatan sedangkan yang betina biru kehijauan.[3] Cacing ini hidup di pantai Pasifik bagian selatan.[4] Cacing ini hidup di bebatuan karang dan untuk berkembang biak, mereka menumbuhkan ekor khusus yang memuat sperma ataupun sel telur.[5] Selama masa perkembangbiakan, ekor khusus cacing ini pecah dan muncul ke permukaan air laut lalu melepaskan telur atau sperma berupa cairan kental.[6]
Cacing palolo dikonsumsi menjadi makanan sehari-hari bagi masyarakat di sekitar kepulauan Fiji, Tonga, Samoa juga pulau-pulau lain yang tersebar di pasifik bagian selatan.[7]
Cacing palolo adalah cacing rambut dari famili Eunicidae yang telah diteliti oleh ahli Biologi dan Antropologi di sekitar kepulauan Samoa.
Palola viridis is een borstelworm uit de familie Eunicidae. Het lichaam van de worm bestaat uit een kop, een cilindrisch, gesegmenteerd lichaam en een staartstukje. De kop bestaat uit een prostomium (gedeelte voor de mondopening) en een peristomium (gedeelte rond de mond) en draagt gepaarde aanhangsels (palpen, antennen en cirri).
Palola viridis werd in 1847 voor het eerst wetenschappelijk beschreven door Gray.
Bronnen, noten en/of referentiesRobaki palolo (j. samoa palolo) – poławiane przez ludność tubylczą strefy subtropikalnej stadia epitokowe niektórych wieloszczetów, głównie z rodzajów Eunice i Palola. Są to przekształcone całe osobniki lub przekształcone i odrzucone, tylne części ich ciał zawierające jaja i plemniki[1]. W czasie masowych wystąpień, ściśle związanych z fazami Księżyca[2] i określanych jako rojenie się robaków[3], pojawiają się w znacznych ilościach na powierzchni mórz, w pobliżu raf koralowych, gdzie są poławiane w celach konsumpcyjnych przez oczekujących na nie ludzi.
W wielu regionach uważane są za smakołyk. Spożywane są na surowo, wędzone lub smażone w liściach przez mieszkańców wysp Fidżi, Samoa i Tonga. Okres połowu jest lokalnym świętem o długiej tradycji.
O związku masowych wystąpień robaków palolo naukowcy dowiedzieli się od ludności Samoa w XIX wieku[2].
Do najbardziej znanych gatunków robaków palolo należą:
Robaki palolo (j. samoa palolo) – poławiane przez ludność tubylczą strefy subtropikalnej stadia epitokowe niektórych wieloszczetów, głównie z rodzajów Eunice i Palola. Są to przekształcone całe osobniki lub przekształcone i odrzucone, tylne części ich ciał zawierające jaja i plemniki. W czasie masowych wystąpień, ściśle związanych z fazami Księżyca i określanych jako rojenie się robaków, pojawiają się w znacznych ilościach na powierzchni mórz, w pobliżu raf koralowych, gdzie są poławiane w celach konsumpcyjnych przez oczekujących na nie ludzi.
W wielu regionach uważane są za smakołyk. Spożywane są na surowo, wędzone lub smażone w liściach przez mieszkańców wysp Fidżi, Samoa i Tonga. Okres połowu jest lokalnym świętem o długiej tradycji.
O związku masowych wystąpień robaków palolo naukowcy dowiedzieli się od ludności Samoa w XIX wieku.
Do najbardziej znanych gatunków robaków palolo należą:
Palola viridis opisywany też pod nazwą Eunice viridis, występujący w Oceanie Spokojnym, Eunice fucata z Morza Karaibskiego.
Palola viridis é uma espécie de invertebrado da família Eunicidae.
Pode ser encontrada nos seguintes países: Samoa Americana, Fiji, Indonésia e Samoa, onde é conhecido como palolo e usado como fonte de alimentação.
Palola viridis é uma espécie de invertebrado da família Eunicidae.
Pode ser encontrada nos seguintes países: Samoa Americana, Fiji, Indonésia e Samoa, onde é conhecido como palolo e usado como fonte de alimentação.
Palolo viridis[1] är en ringmaskart som beskrevs av Gray in Stair 1847. Palolo viridis ingår i släktet Palolo och familjen Eunicidae.[4][5] Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.[4]
Palolomaskar tillbringar större delen av sitt liv med att gräva i korallrev eller annat underlag på grunda vattennivåer ner till 23 meter, där de konsumerar organiskt material som de påträffar. Masken består huvudsakligen av två delar: en framdel med mun och ögon och en bakdel där könscellerna bildas. Under året växer bakdelen, som förberedelse för leken, till och bildar en lång svans som är uppbyggd av segment. Hos honorna är svansen blågrön och hos hanarna brunaktig. Varje segment är fullpackat med mogna könsceller. Denna del av masken kallas epitoke.
Vid leken, som inträffar en bestämd natt efter fullmåne i oktober-november, snörs honornas äggrika bakkropp av och flyter upp till vattenytan. Ursprungsbefolkningar i olika delar av Stilla havet - inklusive Vanuatu och Samoa - använder den reproduktiva delen av palolomasken som en näringskälla. Under deras kortvariga årliga framträdande i det sista kvartalet av månen i oktober och november, insamla den infödda befolkningen entusiastiskt maskarna med ett nät, och äter dem antingen råa eller kokta på olika sätt.
Denna händelse är så viktig att invånarna i Torres och Banks Islands i Vanuatu har den noterad i månkalendern.
Palolo viridis är en ringmaskart som beskrevs av Gray in Stair 1847. Palolo viridis ingår i släktet Palolo och familjen Eunicidae. Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.
Пало́ло — общее наименование многощетинковых червей из семейств Eunicidae и Nereidae. В узком смысле — название отделившихся эпитокных частей их тел. Живут в расщелинах коралловых рифов. Взрослые особи — до 45 см в длину и при рассмотрении под водой напоминают спагетти.
Черви «палоло» представлены тремя видами:
Палоло периодически массами появляется в некоторых местах в океане, который в это время буквально кишит ими. Так, атлантический палоло (Eunice fucata), за три дня до последней четверти луны, в июне-июле, массово всплывает на поверхность моря около Флориды и близлежащих островов. Задние сегменты таких червей устроены несколько иначе, чем передние и именно в задних развиваются половые продукты (молоки и икра), удаляемые через сегментальные органы (Mayer, 1900). В Тихом океане около островов Самоа и Фиджи массами встречается за день до последней четверти луны (убывающая луна), в октябре-ноябре другой червь (Eunice viridis), причём появляются на поверхности не целые особи, а оторвавшиеся задние сегменты, отличные от передних и наполненные половыми продуктами. Половые продукты выводятся из этих обрывков при этом тоже через сегментальные органы. Японский вид (Ceratocephale osawai), в отличие от остальных палоло, отбрасывает переднюю часть, которая и устремляется к поверхности.
В дальнейшем утраченные части тела восстанавливаются.
Относительно причин столь периодичного появления палоло на поверхности высказывались различные предположения. Говорили даже о причинах космического характера (влияние положения Луны относительно Земли), но удовлетворительного объяснения этого явления до сих пор не имеется.[1]
Всплывающие палоло служат ценным кормом для рыб, ракообразных и птиц.
Коренное население в различных частях Тихого океана — включая Вануату и Самоа — использует репродуктивные части палоло как источник пищи (подобно тому, как население Евразии — икру и молоки некоторых видов рыб). Во время их непродолжительного ежегодного появления при последней четверти луны в октябре-ноябре, черви с энтузиазмом вылавливаются сетями: их едят как сырыми, так и готовят разнообразными способами, заготавливают впрок. Это событие настолько важно для жителей Торреса и других коралловых островов Вануату, что оно указано в их лунном календаре.[2][3]
В повести Игоря Забелина «В погоне за ихтиозаврами» (1957), описывается роение палоло, и их ежегодный вылов жителями атолла Тикехау (атолл Крузенштерна).
|month=
(справка) Пало́ло — общее наименование многощетинковых червей из семейств Eunicidae и Nereidae. В узком смысле — название отделившихся эпитокных частей их тел. Живут в расщелинах коралловых рифов. Взрослые особи — до 45 см в длину и при рассмотрении под водой напоминают спагетти.