Tulbaghia és un gènere de plantes herbàcies monocotiledònies perennes i bulboses. Són plantes natives d'Àfrica,[1] i pertanyen a la família Amaryllidaceae.[2] Ryk Tulbagh (1699-1771) va donar nom a aquest gènere.[3]
Les seves fulles fa olor d'all si s'estrenyen. Les flors es disposen en umbel·la. Com a característica del gènere és la presència d'una corona al centre de les flors.[4]
Segons:[1]
Tulbaghia és un gènere de plantes herbàcies monocotiledònies perennes i bulboses. Són plantes natives d'Àfrica, i pertanyen a la família Amaryllidaceae. Ryk Tulbagh (1699-1771) va donar nom a aquest gènere.
Les seves fulles fa olor d'all si s'estrenyen. Les flors es disposen en umbel·la. Com a característica del gènere és la presència d'una corona al centre de les flors.
Tulbagie[1] (Tulbaghia) je rod rostlin z čeledi amarylkovité. Jsou to hlíznaté, česnekově vonící byliny s trávovitými listy a květy v okolíkovitém květenství. Plodem je tobolka. Rod zahrnuje 28 druhů a je rozšířen převážně jen v jižních oblastech Afriky, zejména v Kapsku.
Tulbagie mají význam v domorodé medicíně jižní Afriky a některé druhy slouží i jako potravina. Tulbagie fialová a tulbagie vonná jsou pěstovány jako okrasné trvalky. Tulbagie fialová je v České republice často prodávána pod triviálním názvem česneková tráva nebo také pokojový česnek.
Tulbagie jsou stálezelené nebo zatahující byliny s podzemním, krátkým až hlízovitým oddenkem. Při rozemnutí obvykle voní po cibuli nebo po česneku. Listy jsou řemenovité, uspořádané v přízemní růžici, v době květu zpravidla vyvinuté. Květní stvol je zakončen okolíkem květů podepřeným 2 velkými listeny. Květy jsou obvykle purpurové, bílé nebo zelené. Okvětní lístky jsou asi do poloviny srostlé ve válcovitou okvětní trubku. V ústí trubky je korunka tvořená 3 nebo i více šupinami, které jsou u některých druhů srostlé do zbytnělého, dužnatého kruhu. Někdy má korunka jinou barvu než okvětí (oranžová nebo hnědá). Tyčinky jsou uspořádány ve 2 kruzích. Semeník nese krátkou čnělku zakončenou knoflíkovitou bliznou. Plodem je tobolka, otevírající se v horní části 3 chlopněmi. Semena jsou černá, klínovitého tvaru.[2][3]
Detail květů tulbagie fialové
Květy Tulbaghia acutiloba s dužnatou oranžovou korunkou
Květenství Tulbaghia capensis
Plodenství tulbagie fialové
Rod tulbagie zahrnuje 28 druhů a je rozšířen výhradně v subsaharské Africe. Největší počet druhů se vyskytuje v jižních částech kontinentu, zejména v oblasti Kapska (15 druhů), Severozápadní provincie (10 druhů) a KwaZulu-Natal (9 druhů). Nejdále na sever zasahují druhy Tulbaghia rhodesica (do Tanzanie) a T. cameronii (do Kamerunu).[4] Za vývojové centrum rodu je považováno Východní Kapsko.[5] Rostliny nejčastěji rostou na travnatých kamenitých pláních a skalních výchozech, některé druhy se vyskytují na bažinatých březích řek. Většina druhů roste v oblastech s letními dešti, zatímco druhy T. capensis a T. alliacea rostou v oblastech zimních dešťů.[2][5]
Květy řady druhů ve večerních a nočních hodinách sladce či hřebíčkově voní, zatímco přes den je jejich vůně mdlá. Jsou opylovány můrami. Tulbagie fialová a tulbagie vonná mají nápadné, světle fialové květy, které jsou opylované motýly nebo včelami.[2][3] Rostliny se obvykle rozrůstají prostřednictvím shluků drobných hlízek, tvořících se z mateřské hlízy. Pro tuto vlastnost se tulbagiím někdy říká society garlic (společenský česnek).[3]
Většina druhů tulbagií má intenzivní česnekový pach, který vytrvává i u sušených rostlin po dlouhou dobu. Je dokonce zřetelný i u originálních Linnéových položek z konce 18. století.[6]
Tulbagie obsahují podobně jako česneky prchavé sulfonované sloučeniny, které způsobují jejich česnekovou vůni. Po biochemické stránce jsou dosud na rozdíl od česneků jen málo prozkoumané. U tulbagie fialové byly zjištěny 3 blíže neidentifikované deriváty cystein sulfoxidu a enzym C-S lyáza. Dále byly zjištěny flavonoidy kaempferol, kvercetin a myricetin.[7]
Rod Tulbaghia je v rámci čeledi Amaryllidaceae řazen do podčeledi Allioideae a tribu Tulbaghieae. Je to jediný rod daného tribu. Od ostatních rodů bývalé čeledi Alliaceae (Allium, Agapanthus aj.) se Tulbaghia odlišuje zejména podzemními orgány (zkrácený oddenek namísto cibule).[8]
Jako okrasná rostlina je pěstována zejména tulbagie fialová, v menší míře i tulbagie vonná. Jsou to poměrně nenáročné rostliny, odolné vůči suchu, škůdcům a chorobám. Vyžadují slunné stanoviště a dobře propustnou půdu. Doba květu je dosti dlouhá. Poměrně rychle se rozrůstají a vytvářejí porosty. V zástinu jsou vytáhlé a málo kvetou.[3] Rostliny prospívají v sušších a teplých oblastech s téměř či zcela bezmrazými zimami, jako je například Kalifornie. Za sucha nebo chladu zatahují.[8] V podmínkách střední Evropy je možno je pěstovat jako kbelíkové rostliny nebo v chladném skleníku.[2] Tulbagie fialová je v České republice většinou nabízená pod triviálními názvy česneková tráva nebo pokojový česnek.
Listy i květy tulbagie fialové jsou jedlé a je možno je použít do salátů, polévek ap. nebo jako součást oblohy. Rovněž hlíza je jedlá, má česnekovou chuť, na rozdíl od česneku však nekazí dech.[9] Květy i listy tulbagie fialové používají jihoafričtí Zulové jako zeleninu a nazývají ji icinzini. Rostlinu také vysazují v okolí svých obydlí na ochranu před hady.[6]
Tulbagie fialová je v domorodé medicíně ve Východním Kapsku a provincii KwaZulu-Natal používána při léčení celé řady neduhů, jako jsou horečky, nachlazení, astma, tuberkulóza, bolesti břicha a rakovina jícnu. Hlízy slouží k léčení plicní tuberkulózy a k likvidaci střevních parazitů. Zulové používají hlízy k přípravě afrodisiaka. Někteří Rastafariáni jedí rostlinu v zimním období spolu s chilli na prohřátí krve a proti bolestem a pálení. Listy rozmačkané na čele ulevují od bolesti hlavy. Z dalších druhů se využívá např. T. leucantha a T. acutiloba. Druhy s intenzivním pachem mají dobrý účinek proti střevním parazitům a používají se při léčení tuberkulózy. V Jižní Africe se hlízy T. alliacea používají k přípravě lázně na léčení revmatismu.[2][6]
Tulbagie fialová má antimikrobiální účinky proti rostlinným patogenům, jako jsou různá bakteriální onemocnění (Clavibacter michiganensis, Ralstonia solanacearum, Xanthomonas campestris) a široká škála houbových chorob (Botrytis cinerea, Sclerotium rolfsii, Rhizoctonia solani, Mycosphaerella pinodes, Botryosphaeria dothidea, Pythium ultimum).[9] Druhy T. dieterlenii a T. leucantha jsou míchány s tabákem k zesílení jeho účinku.[5]
Obrázky, zvuky či videa k tématu tulbagie ve Wikimedia Commons
Tulbagie (Tulbaghia) je rod rostlin z čeledi amarylkovité. Jsou to hlíznaté, česnekově vonící byliny s trávovitými listy a květy v okolíkovitém květenství. Plodem je tobolka. Rod zahrnuje 28 druhů a je rozšířen převážně jen v jižních oblastech Afriky, zejména v Kapsku.
Tulbagie mají význam v domorodé medicíně jižní Afriky a některé druhy slouží i jako potravina. Tulbagie fialová a tulbagie vonná jsou pěstovány jako okrasné trvalky. Tulbagie fialová je v České republice často prodávána pod triviálním názvem česneková tráva nebo také pokojový česnek.
Tulbaghia (beater bekend as kaapske knovlouk of wilde knovlouk) is een geslacht van eynsådlobbige krüüdachtige oaverblyvende bolgewassen dee van oorsprung in Afrika vöärkummen en dee tot de tydlousachtigen (Amaryllidaceae) behöyren. Tulbaghia wördt eklassificeerd as undersoort van de loukfamily, en is vernöömd når Ryk Tulbagh (1699–1771), een vroggere guvernöör van de Kaap de Gode Houp.
De meyste soorten binnen inheymsk in de Oustkaap van Süüdafrika. Lykas by andere soorten üüt de loukfamily, göären de bladen van de planten üüt dit geslacht når knovlouk as se eknöäsd wörden, vandår de name. De blomen wörden edröägen in een skarm. Elke blome hevt ses smalle bloomdekbladen. Kenmarkend vöär et geslacht is dat der een soort "kroune" in et midden van de blome sit. Dit kan klein en up skåle weasen of et kan wat grouter weasen, ungeväär so as de trompette van een kleine tydlouse.
Party soorten kreagen vrogger de name Tulbaghia, mär binnen teagenswoordig inedeyld by et geslacht van de afrikaanske lelys (Agapanthus).
Tulbaghia (beater bekend as kaapske knovlouk of wilde knovlouk) is een geslacht van eynsådlobbige krüüdachtige oaverblyvende bolgewassen dee van oorsprung in Afrika vöärkummen en dee tot de tydlousachtigen (Amaryllidaceae) behöyren. Tulbaghia wördt eklassificeerd as undersoort van de loukfamily, en is vernöömd når Ryk Tulbagh (1699–1771), een vroggere guvernöör van de Kaap de Gode Houp.
De meyste soorten binnen inheymsk in de Oustkaap van Süüdafrika. Lykas by andere soorten üüt de loukfamily, göären de bladen van de planten üüt dit geslacht når knovlouk as se eknöäsd wörden, vandår de name. De blomen wörden edröägen in een skarm. Elke blome hevt ses smalle bloomdekbladen. Kenmarkend vöär et geslacht is dat der een soort "kroune" in et midden van de blome sit. Dit kan klein en up skåle weasen of et kan wat grouter weasen, ungeväär so as de trompette van een kleine tydlouse.
Tulbagija (lat. Tulbaghia), Rod lukovičastih geofita iz porodice zvanikovki, smješten u vlastiti tribus Tulbaghieae, dio potporodice lukovki. Postoje 28 priznatih vrsta, sve su iz Afrike[1].
Tulbagija (lat. Tulbaghia), Rod lukovičastih geofita iz porodice zvanikovki, smješten u vlastiti tribus Tulbaghieae, dio potporodice lukovki. Postoje 28 priznatih vrsta, sve su iz Afrike.
Tulbaghiasläktet (Tulbaghia) är ett växtsläkte med 26 arter i södra Afrika. Några arter odlas som krukväxter i Sverige. Arten Tulbaghia violacea är den härdigaste och tål lätt frost.
Släktets arter är fleråriga örter med lök eller jordstammar. Bladen blir 4-8, smala, remlika. Blomstängeln är upprätt med 6-40 blommor i en flock med 2 svepeblad. Hyllebladen är till hälften sammanvuxna till en blompip. I blompipens mynning finns en bikrona som kan vara cylindrisk eller bestå av tre fria fjäll. Ståndarknapparna sitter direkt mot blompipen i två serier över varandra. Pistillen är kort med ett knapplikt märke. Frukten är en kapsel med trekantiga frön.
Wikimedia Commons har media som rör Tulbaghiasläktet.
Tulbaghiasläktet (Tulbaghia) är ett växtsläkte med 26 arter i södra Afrika. Några arter odlas som krukväxter i Sverige. Arten Tulbaghia violacea är den härdigaste och tål lätt frost.
Släktets arter är fleråriga örter med lök eller jordstammar. Bladen blir 4-8, smala, remlika. Blomstängeln är upprätt med 6-40 blommor i en flock med 2 svepeblad. Hyllebladen är till hälften sammanvuxna till en blompip. I blompipens mynning finns en bikrona som kan vara cylindrisk eller bestå av tre fria fjäll. Ståndarknapparna sitter direkt mot blompipen i två serier över varandra. Pistillen är kort med ett knapplikt märke. Frukten är en kapsel med trekantiga frön.
Wikimedia Commons har media som rör Tulbaghiasläktet.Bilder & media
Tulbaghia là chi thực vật có hoa trong họ Amaryllidaceae.[2]
Bài viết liên quan đến phân họ Hành này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Tulbaghia là chi thực vật có hoa trong họ Amaryllidaceae.
Tulbaghia L. (1771), nom. cons.
Синонимы
Тульбагия (лат. Tulbaghia) — род многолетних травянистых растений подсемейства Луковые (Allioideae) семейства Амариллисовые (Amaryllidaceae), единственный представитель трибы Tulbaghieae.
Название растения происходит от латинизированной формы имени Рейка Тюльбаха, нидерландского губернатора Капской провинции и друга Карла Линнея, отправившего ему более 200 образцов редких растений.
Многолетние травянистые корневищные растения. Околоцветник кувшинковидный или цилиндрический с 3 мясистыми придатками у внутренних сегментов. Тычинки срастаются с трубкой околоцветника, пыльники длинные. Рыльце цельное[3].
Встречается в Южной и тропической Африке[3].
Некоторые виды используются в качестве декоративных садовых растений: наиболее часто выращивают тульбагию душистую (Tulbaghia simmleri), поскольку она, в отличие от других видов рода, не обладает чесночным запахом[4].
Род Тульбагия включает 26 видов[5]:
Тульбагия (лат. Tulbaghia) — род многолетних травянистых растений подсемейства Луковые (Allioideae) семейства Амариллисовые (Amaryllidaceae), единственный представитель трибы Tulbaghieae.
.jpg)
