Hladěnka hajní (Anthocoris nemorum) je druh ploštice z čeledi hladěnkovití.
Velikost těla této ploštice je 3,5–4,5 mm. To je nahoře zploštělé a podlouhle vejčité. Tykadla jsou segmentovaná do čtyř článků, které jsou všechny stejně silné. Má na předním okraji límečkovitě zaškrcený a dopředu značně zúžený štít, jenž je dvakrát širší než dlouhý. Štítek je přibližně stejně dlouhý jako štít, na konci je mírně vtisklý. Polokrovky jsou dlouhé, celé lesklé, korium je rovnoběžné, kuneus oddělen neúplně, klavus je vzadu rozšířen. Na membráně má čtyři žilky. Nohy jsou krátké, chodidla tříčlenná, délka třetího článku je stejná jako první dvou dohromady.
Hladěnka hajní se rozmnožuje na podzim, samička klade vajíčka ne spodní stranu okrajů čepele listů. Je dravá, živí se drobným hmyzem, vajíčky hmyzu a sviluškami, z toho důvodu je všestranně užitečná. Vyskytuje se od nížin do hor.[1]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hladěnka hajní ve Wikimedia Commons
Hladěnka hajní (Anthocoris nemorum) je druh ploštice z čeledi hladěnkovití.
Velikost těla této ploštice je 3,5–4,5 mm. To je nahoře zploštělé a podlouhle vejčité. Tykadla jsou segmentovaná do čtyř článků, které jsou všechny stejně silné. Má na předním okraji límečkovitě zaškrcený a dopředu značně zúžený štít, jenž je dvakrát širší než dlouhý. Štítek je přibližně stejně dlouhý jako štít, na konci je mírně vtisklý. Polokrovky jsou dlouhé, celé lesklé, korium je rovnoběžné, kuneus oddělen neúplně, klavus je vzadu rozšířen. Na membráně má čtyři žilky. Nohy jsou krátké, chodidla tříčlenná, délka třetího článku je stejná jako první dvou dohromady.
Hladěnka hajní se rozmnožuje na podzim, samička klade vajíčka ne spodní stranu okrajů čepele listů. Je dravá, živí se drobným hmyzem, vajíčky hmyzu a sviluškami, z toho důvodu je všestranně užitečná. Vyskytuje se od nížin do hor.
Anthocoris nemorum ist eine Wanze aus der Familie der Blumenwanzen (Anthocoridae).
Die Wanzen werden 3,5 bis 4,4 Millimeter lang.[1] Die Arten der Gattung Anthocoris sind teilweise sehr schwer bestimmbar. Die Hemielytren von Anthocoris nemorum sind komplett glänzend und das Pronotum ist komplett schwarz. Die Beine sind überwiegend orange-braun und besitzen variable kleine dunkle Flecken nahe der Spitze der Schenkel (Femora), insbesondere der Hinterbeine. Die Fühler sind am zweiten und dritten Glied überwiegend blass, mit dunkler Spitze. Das erste und vierte Segment ist dunkel. Die beiden dunklen Flecken auf den Hemielytren sind gemeinsam typisch sanduhrförmig.[2]
Die Art ist in ganz Europa verbreitet und kommt im Osten bis zum Kaukasus, nach Sibirien und über Zentralasien nach China vor. In Mitteleuropa ist sie weit verbreitet und häufig. Sie zählt zu den häufigsten Wanzenarten überhaupt. In den Alpen findet man sie bis etwa 2000 Meter Seehöhe.[1] In Großbritannien ist die Art weit verbreitet und häufig. Sie ist hier häufiger als Anthocoris nemoralis.[2] Besiedelt werden vor allem mäßig feuchte, offene bis halbschattige Lebensräume.[1]
Die Tiere leben sowohl in der Krautschicht, etwa auf Großer Brennnessel (Urtica dioica), als auch auf Gehölzen, einschließlich Obstbäumen. Die räuberischen Wanzen ernähren sich von verschiedensten Gliederfüßern wie etwa von Blattläusen, Blattflöhen oder Spinnmilben und deren Präimaginalstadien, aber auch von Honigtau, Pollen und Pflanzensäften. Sie können ausnahmsweise auch den Menschen stechen, tun dies aber vermutlich nur auf der Suche nach Wasser. Die Art gilt im Obstanbau als Nützling. Sie haben keine ektoparasitische Lebensweise. Die Überwinterung erfolgt als Imago an diversen trockenen Orten, wie etwa unter loser Rinde oder Rindenschuppen, in der lockeren Bodenstreu oder in Grashorsten. Bei höheren Temperaturen können sie auch im Winter aktiv werden. Die Paarung erfolgt im Herbst und die meisten Männchen überleben den Winter nicht. Die Ovarien der Weibchen bilden sich erst nach der Überwinterung aus, sodass die Eiablage erst zwischen April und Juni erfolgt. Sie stechen insgesamt etwa 200 Eier in die Epidermis der jungen Blätter von Gehölzen und krautigen Pflanzen ein. Dies erfolgt nahe dem Blattrand. In Mitteleuropa treten pro Jahr zwei Generationen auf, die zweite tritt ab Juni auf, die überwinternde erste Generation erscheint ab September. Man kann die Imagines aber das ganze Jahr über finden.[1]
Anthocoris nemorum ist eine Wanze aus der Familie der Blumenwanzen (Anthocoridae).
The common flowerbug (Anthocoris nemorum) is a common minute pirate or flower bug.[1]
The common flowerbug is found across Europe and the Palearctic to China. [2][3] It is common in Great Britain and Ireland.[1] In the Alps it is found to about 2000 meters above sea level'
It more commonly inhabits lower moist, shaded vegetation than trees, [4] and especially nettles in the later half of the growing season. [5]
Anthocoris nemorum is typically 3–4 mm in length. These bugs have soft elongated flat bodies, with reflective forewings and black pronotum. The legs are mostly orange-brown, with small dark patches close to the tips of the femora. The antennae are mainly orange, with dark tips. In particular, antennal segments I and IV are usually dark, while II and III are pale with dark apices. The front wing is shiny transparent with a distinctive black dot in the center. The membrane shows an hourglass-shaped characteristic black spot at the wing tip. Nymphs of Anthocoris nemorum are dark brown or reddish brown .[4][5]
Adults can be found all year. [6] They are predatory insects, feeding on small insects including greenfly and red spider mites.[1] A. nemorum lays its eggs inside plant leaves.[7] It has been used as a biological pest control since 1992, primarily to control Cacopsylla pyri.[8] It is capable of biting humans.[9]
The common flowerbug (Anthocoris nemorum) is a common minute pirate or flower bug.
La punaise des peupliers (Anthocoris nemorum) est une espèce de petits insectes hémiptères, une punaise de la famille des Anthocoridae.
Long de 4 à 5 mm, c'est un prédateur d'acariens, pucerons et thrips qui est commercialisé à cet effet.
La punaise des peupliers (Anthocoris nemorum) est une espèce de petits insectes hémiptères, une punaise de la famille des Anthocoridae.
Long de 4 à 5 mm, c'est un prédateur d'acariens, pucerons et thrips qui est commercialisé à cet effet.
De gewone bloemwants (Anthocoris nemorum) is een wants uit de familie van de bloemwantsen (Anthocoridae). De soort werd voor het eerst wetenschappelijk beschreven door Carolus Linnaeus in 1761.
Het diertje is 3,5 tot 4,5 millimeter groot. Het pronotum is zwart. De voorvleugel is glimmend transparant met oranjebruin en een opvallende zwarte stip in het midden. Op de achtervleugel bevindt zich aan de vleugelpunt een zandlopervormige kenmerkende zwarte vlek.
De soort leeft van bladluizen.
De gewone bloemenwants komt verspreid over Europa voor, en is in Nederland en België algemeen. De soort leeft vrijwel het gehele jaar rond.
De gewone bloemwants (Anthocoris nemorum) is een wants uit de familie van de bloemwantsen (Anthocoridae). De soort werd voor het eerst wetenschappelijk beschreven door Carolus Linnaeus in 1761.
Het diertje is 3,5 tot 4,5 millimeter groot. Het pronotum is zwart. De voorvleugel is glimmend transparant met oranjebruin en een opvallende zwarte stip in het midden. Op de achtervleugel bevindt zich aan de vleugelpunt een zandlopervormige kenmerkende zwarte vlek.
De soort leeft van bladluizen.
De gewone bloemenwants komt verspreid over Europa voor, en is in Nederland en België algemeen. De soort leeft vrijwel het gehele jaar rond.
Multimedia w Wikimedia Commons Dziubałek gajowy (Anthocoris nemorum) – gatunek drapieżnego owada z podrzędu pluskwiaków różnoskrzydłych (Heteroptera), z rodziny dziubałkowatych (Anthocoridae). Występuje w prawie całej Europie, w wielu miejscach pospolity. W Polsce najliczniejszy gatunek z rodzaju Anthocoris.
Przebywa zarówno na drzewach jak i roślinach zielnych, z których preferuje pokrzywy. Na drzewach przebywa w pobliżu kwiatów i owoców. Zarówno owady dorosłe (imago) jak i nimfy żywią się drobnymi owadami, przede wszystkim mszycami[2]. Potrafi także boleśnie nakłuwać ludzką skórę. Owady dorosłe występują od lipca do maja roku następnego. W ciągu roku przychodzą na świat dwa-trzy pokolenia[3].
Długość 3,5-4,5 mm[3][2]. Skórzasta nasada pierwszej pary skrzydeł koloru brązowego, dalej przepasana czarną, nieregularną wstęgą, a na końcu błoniasta, barwy mlecznej z niewyraźnym rysunkiem. Pomiędzy oczami złożonymi posiada dwa przyoczka[3].
Dziubałek gajowy (Anthocoris nemorum) – gatunek drapieżnego owada z podrzędu pluskwiaków różnoskrzydłych (Heteroptera), z rodziny dziubałkowatych (Anthocoridae). Występuje w prawie całej Europie, w wielu miejscach pospolity. W Polsce najliczniejszy gatunek z rodzaju Anthocoris.
Przebywa zarówno na drzewach jak i roślinach zielnych, z których preferuje pokrzywy. Na drzewach przebywa w pobliżu kwiatów i owoców. Zarówno owady dorosłe (imago) jak i nimfy żywią się drobnymi owadami, przede wszystkim mszycami. Potrafi także boleśnie nakłuwać ludzką skórę. Owady dorosłe występują od lipca do maja roku następnego. W ciągu roku przychodzą na świat dwa-trzy pokolenia.
Długość 3,5-4,5 mm. Skórzasta nasada pierwszej pary skrzydeł koloru brązowego, dalej przepasana czarną, nieregularną wstęgą, a na końcu błoniasta, barwy mlecznej z niewyraźnym rysunkiem. Pomiędzy oczami złożonymi posiada dwa przyoczka.
.JPG)
