Zöhrəotu, zümrüdçiçəyi, meşəçiçəyi (lat. Mercurialis)[1] — südləyənkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Zöhrəotu, zümrüdçiçəyi, meşəçiçəyi (lat. Mercurialis) — südləyənkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Mercurials (Mercurialis) és un gènere de plantes de la família Euphorbiaceae o euforbiàcies.
Hi ha 8 - 10 espècies a Europa i una a Àsia. Als Països Catalans es troben 4 espècies i 3 subespècies.[1] La més comuna és el malcoratge, melcoratge o morquerol.
El nom "mercurial", amb què de vegades es coneixen aquestes plantes, no és el veritable nom comú en català, car està derivat de la nomenclatura científica o nom llatí del gènere (Mercurialis).
Mercurialis fa referència a Mercuri, déu del comerç en la mitologia romana, a qui hom atribueix el descobriment de les propietats medicinals d'aquesta planta.
Mercurials (Mercurialis) és un gènere de plantes de la família Euphorbiaceae o euforbiàcies.
Bažanka (Mercurialis) je rod dvouděložných bylin z čeledě pryšcovitých.
Deset druhů se vyskytuje převážně v mírném podnebném pásmu, patří mezi mezofyty i xerofyty. Jsou rozšířeny v západní, střední a jižní Evropě, v jižních oblastech Skandinávie, v Pobaltí, Bělorusku a v Rumunsku. Areál výskytu zasahuje na sever Afriky, do Malé Asie, na Blízký východ, pod Himálaj, do Thajska, Číny, Taiwanu a Japonska. Jako zavlečená rostlina vyrůstá na jihozápadě i jihovýchodě Austrálie, na Novém Zélandu a dále na severozápadě a severovýchodě USA a východě Kanady.[1]
V ČR rostou ve volné přírodě v nižších a středních polohách tři druhy, hojně, roztroušeně i vzácně. Nejlépe jim vyhovují humózní křoviny nebo listnaté a smíšené lesy, objevují se často v souvislých kobercích poblíž vodních toků. Nejsou však všechny stejně hojné, např. bažanka vejčitá je v České republice považována za kriticky ohrožený druh a na Slovensku se nevyskytuje vůbec.[2]
Bažanka je jedním ze dvou rodů rostlin čeledě pryšcovitých vyskytujících se na území ČR, druhým rodem je pryšec.
Rod bažanka je tvořen jednoletými i vytrvalými bylinami nebo polokeři vysokými 10 až 50 cm, v převážné většině dvoudomými. U některých druhů, rostoucích mimo ČR, rostlinné pletivo obsahuje buňky s latexem. Mívají vřetenovitý kořen, vytrvalé druhy se rozmnožují i oddenky. Čtyřhranná lodyha bývá nevětvená i větvená. Řapíkaté nebo přisedlé vstřícné listy s drobnými šupinatými, listnatými nebo ostnatými palisty jsou kopinaté až podlouhle vejčité, tupě pilovitě zubaté, nervatura listů je zpeřená.
Samčí květy jsou uspořádány v klasnatá nebo hroznovitá květenství, jejich drobné žluté nebo zelené květy nemají korunu, kalich je vytvořen pouhými třemi lístky. V květu bývá 8 až 20 volných tyčinek. Samičí květenství vyrůstají z úžlabí listů, nejsou větvená, žlutozelené květy mají krátké stopky a shlukují se ve 1 až 3 květých klubkách, jejich květy také nemají korunu, kalich je opět vytvořen třemi šupinovitými lístky, mají 2 až 3 patyčinky. Svrchní semeník má 2 až 3 pouzdra a 2 až 3 čnělky opatřené uvnitř po celé délce bliznami.
Opylování je závislé na hmyzu. Vykvétá většinou v dubnu a květnu. Plody jsou dvoupouzdré pukající tobolky se semenem vejčitého nebo kulovitého tvaru. Rostlina se nejčastěji rozmnožuje autochorně, svá semena rozstřeluje do okolí.[3][4]
Jako téměř všechny rostliny z čeledě pryšcovitých obsahuje bažanka toxické látky, které se mohou u lidí při požití většího množství čerstvé rostliny projevit nechutenstvím, průjmem nebo narušením srdeční činnosti, následky nebývají smrtelné. Sušením se toxicita drogy výrazně snižuje. V lidovém léčitelství se natě bažanky vytrvalé používalo vně jako prostředku s projímavým a močopudným účinkem nebo zevně na špatně se hojící rány.[5]
Některé druhy, např. bažanka roční, jsou hodnoceny jako obtížný polní plevel, zapleveluje převážně okopaniny, zeleniny a ostatní širokořádkové plodiny nevytvářející zapojený porost.[6]
Rod bažanka se dělí na 10 druhů, z toho 3 druhy bažanka roční, b. vejčitá a b. vytrvalá jsou původní druhy flóry České republiky.
Obrázky, zvuky či videa k tématu bažanka ve Wikimedia Commons
Bažanka (Mercurialis) je rod dvouděložných bylin z čeledě pryšcovitých.
Bingelurt (Mercurialis) er en lille slægt, som er udbredt i Europa, Mellemøsten og Nordafrika. Her omtales kun de arter, som er vildtvoksende i Danmark.
Arter
Die Bingelkräuter (Mercurialis) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Wolfsmilchgewächse (Euphorbiaceae). Die acht bis zehn Arten sind in Eurasien, mit einem Schwerpunkt im Mittelmeerraum verbreitet.
Bei Bingelkraut-Arten handelt sich um einjährige oder ausdauernde krautige Pflanzen, seltener auch um verholzende Pflanzen, die keinen weißen Milchsaft enthalten. Die gegenständigen, ganzrandigen bis gezähnten Laubblätter sind je nach Art eiförmig bis -lanzettlich. An der Stielbasis können kleine Drüsen vorkommen. Oft sind beständige Nebenblätter vorhanden.
Die meisten Arten sind zweihäusig getrenntgeschlechtig (diözisch), selten sind sie einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch). Die männlichen Blüten stehen geknäuelt in blattachselständigen Ähren, die weiblichen Blüten stehen in Ähren oder in blattachselständigen Knäueln. Da die obersten Laubblätter oft etwas gedrängt stehen, überragen die Ähren sie allerdings meist weit, so dass der Eindruck von endständigen Ähren entsteht. Die Blüten mit einfacher Blütenhülle, die Kronblätter fehlen, sind unauffällig grün oder gelblich-grün und haben nur einen drei- oder vierzähligen Blütenhüllblattkreis. Die männlichen Blüten besitzen meist acht bis 15 (selten bis 20) Staubblätter. Die weiblichen Blüten enthalten außer dem oberständigen zwei- bis dreiteiligen Fruchtknoten, mit federigen Narbenästen, ein paar Staminodien oder, je nach Interpretation, längliche Diskuslappen.
Es werden Kapselfrüchte, mit teils beständiger „Columella“ gebildet. Die Samen besitzen teils einen Arillus oder eine Caruncula.
Die Gattung Mercurialis wurde 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum aufgestellt.[1] Synonyme für Mercurialis L. sind Cynocrambe Hill, Discoplis Raf. Synema Dulac.[2][3] Der wissenschaftliche Gattungsname Mercurialis leitet sich vom römischen Gott Mercurius ab, der der Sage nach die Heilkräfte der Pflanze entdeckt haben soll.
Die Gattung Mercurialis gehört zur Subtribus Mercurialinae aus der Tribus Acalypheae in der Unterfamilie Acalyphoideae innerhalb der Familie Euphorbiaceae.[4]
Die meisten Arten kommen im westlichen Mittelmeergebiet vor, zwei bis drei Arten im gemäßigten Europa (Mercurialis annua, Mercurialis perennis und Mercurialis ovata), und eine Art (Mercurialis leiocarpa Siebold & Zucc.) ist in Süd- und Ostasien verbreitet.
Die Gattung Mercurialis enthält je nach Autor acht bis zehn Arten:[2][3]
Dazu kommen die Hybriden[3]:
Der deutsche Trivialname "Bingelkraut" stammt vermutlich von Bunge=Knolle bzw. Bingel=Hoden, und bezieht sich auf die stachelig-haarigen Früchte, die oft paarweise stehen. Man findet es auch unter den Volksnamen Schuttbingel, Wintergrün, Hundskohl sowie Büngelkraut.
Bingelkräuter finden heute kaum noch als Heilpflanze Verwendung. Ihre abführende Wirkung ist belegt.[5][6]
Einzig dem Wald-Bingelkraut wird eine leichte Giftigkeit zugeschrieben. Der höchste Wirkstoffgehalt wird bei der Fruchtreife erreicht. Vergiftungen beim Menschen sind kaum möglich. Aufgrund dessen, dass Tiere größere Mengen mit Nahrung aufnehmen, reagieren Pferde, Schweine oder Wiederkäuer eher sensibel.[5]
Die Bingelkräuter (Mercurialis) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Wolfsmilchgewächse (Euphorbiaceae). Die acht bis zehn Arten sind in Eurasien, mit einem Schwerpunkt im Mittelmeerraum verbreitet.
Mercurialis /mərˌkjʊəriˈælɪs/ is a genus of plants in the family Euphorbiaceae, the spurges, known commonly as the mercuries. These are slender herbs (forbs), rhizomatious perennials and woody perennials, native to Europe, North Africa, and Asia.[3][4][5]
transferred to other genera (Acalypha Adenocline Claoxylon Leidesia Micrococca Seidelia Speranskia )
Mercurialis /mərˌkjʊəriˈælɪs/ is a genus of plants in the family Euphorbiaceae, the spurges, known commonly as the mercuries. These are slender herbs (forbs), rhizomatious perennials and woody perennials, native to Europe, North Africa, and Asia.
Species Mercurialis annua L. – most of Europe, North Africa, the Middle East (from Turkey to Iran and Qatar), and islands of the eastern Atlantic (Canary Islands, Azores, Madeira, etc.) Mercurialis canariensis Obbard & S.A.Harris – Canary Islands Mercurialis corsica Coss. & Kralik – Corsica, Sardinia Mercurialis elliptica Lam. – Spain, Portugal, Morocco Mercurialis huetii Hanry – Spain, France, Morocco Mercurialis leiocarpa Siebold & Zucc. – China, Japan, Korea, Ryukyu Islands, Thailand, Assam, Bhutan, Nepal Mercurialis × longifolia Lam. – Spain, Portugal, France (M. annua × M. tomentosa) Mercurialis ovata Sternb. & Hoppe – C + E Europe and SW Asia from Germany + Italy to Russia + Syria Mercurialis × paxii Graebn. – C + E Europe from Germany to Crimea (M. ovata × M. perennis) Mercurialis perennis L. – most of Europe plus Algeria, Caucasus, Turkey, Iran Mercurialis reverchonii Rouy – Spain, Morocco Mercurialis tomentosa L. – Spain, Portugal, France, Balearic Islands formerly includedtransferred to other genera (Acalypha Adenocline Claoxylon Leidesia Micrococca Seidelia Speranskia )
M. abyssinica – Micrococca mercurialis M. acanthocarpa – Speranskia cantonensis M. alternifolia Lam. 1797 not Hochst. ex Baill. 1858 – Micrococca mercurialis M. alternifolia Hochst. ex Baill. 1858 not Lam. 1797 – Acalypha hochstetteriana M. androgyna – Leidesia procumbens M. angustifolia – Claoxylon angustifolium M. australis – Claoxylon australe M. bupleuroides – Adenocline pauciflora var. bupleuroides M. caffra – Adenocline acuta M. capensis – Leidesia procumbens M. cucullata – Acalypha segetalis M. dregeana – Adenocline acuta M. indica – Claoxylon hainanense M. pauciflora – Adenocline pauciflora M. procumbens – Leidesia procumbens M. pumila – Seidelia triandra M. serrata – Adenocline pauciflora var. ovalifolia M. subcordata – Adenocline acuta M. tenella – Adenocline pauciflora var. tenella M. tenerifolia – Claoxylon tenerifolium M. triandra – Seidelia triandra M. tricocca Eckl. & Zeyh. ex Krauss 1845 not E.Mey. ex Sond. 1850 – Leidesia procumbens M. tricocca E.Mey. ex Sond. 1850 not Eckl. & Zeyh. ex Krauss 1845 – Adenocline violifolia M. violifolia – Adenocline violifolia M. Mercurialis zeyheri – Adenocline pauciflora var. transiens
Merkurialo (Mercurialis) estas planta genro de eŭforbiacoj kun unu- aŭ plurjaraj dioikaj herboj, kiuj ne havas blankan laktosukon. Ili estas ĝardenaj trudherboj kaj arbaraj fundoplantoj.
Mercurialis annua: por brutoj venena fiherbo
Merkurialo en ReVo folio kaj floro de merkurialo
Mercurialis es un género de plantas con flores perteneciente a la familia Euphorbiaceae que incluye hierbas delgadas, rizomatosas y leñosas perennes. Hay 8-10 especies de Europa (dependiendo de la clasificación) y una especie en Asia.[1][2]
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 1035–1036. 1753.[3] La especie tipo es Mercurialis perennis.
Mercurialis: nombre genérico que hace referencia a Mercurio, dios del comercio en la mitología romana, a quien se atribuye el descubrimiento de las propiedades medicinales de esta planta.
Mercurialis es un género de plantas con flores perteneciente a la familia Euphorbiaceae que incluye hierbas delgadas, rizomatosas y leñosas perennes. Hay 8-10 especies de Europa (dependiendo de la clasificación) y una especie en Asia.
Sinijuuret (Mercurialis) ovat tyräkkikasveihin kuuluva pieni kasvisuku. Ne ovat ruohovartisia, monivuotisia kasveja, joilla on paksu maavarsi ja hyvin vaatimattomat kukat[1]. Sinijuuret ovat myrkyllisiä. Sukuun kuuluu laskutavasta riippuen kahdeksasta kymmeneen eurooppalaista ja yksi aasialainen laji.
Kasvisuvun edustajista kasvaa Ahvenanmaalla sekä Etelä- ja Lounais-Suomessa harvinaisena esiintyvä lehtosinijuuri (Mercurialis perennis). Laji kukkii toukokuussa ja sen siemeniä levittävät muurahaiset. Toista kasvisuvun edustajaa eli rikkasinijuurta (Mercurialis annua) on löydetty satunnaisesti Suomesta vanhoilta satamien painolastialueilta sekä puutarhoista rikkaruohona.
Sinijuuret (Mercurialis) ovat tyräkkikasveihin kuuluva pieni kasvisuku. Ne ovat ruohovartisia, monivuotisia kasveja, joilla on paksu maavarsi ja hyvin vaatimattomat kukat. Sinijuuret ovat myrkyllisiä. Sukuun kuuluu laskutavasta riippuen kahdeksasta kymmeneen eurooppalaista ja yksi aasialainen laji.
Kasvisuvun edustajista kasvaa Ahvenanmaalla sekä Etelä- ja Lounais-Suomessa harvinaisena esiintyvä lehtosinijuuri (Mercurialis perennis). Laji kukkii toukokuussa ja sen siemeniä levittävät muurahaiset. Toista kasvisuvun edustajaa eli rikkasinijuurta (Mercurialis annua) on löydetty satunnaisesti Suomesta vanhoilta satamien painolastialueilta sekä puutarhoista rikkaruohona.
Mercurialis
Mercurialis (les « mercuriales ») est un genre de plantes dicotylédones de la famille des Euphorbiaceae, originaire de l'Ancien Monde.
En France, on rencontre communément trois espèces :
Ce sont des plantes herbacées, dioïques.
L'aire de répartition du genre Mercurialis comprend l'Europe, l'Asie occidentale jusqu'à l'Himalaya et le bassin méditerranéen[1].
Le genre Mercurialis a été décrit par Linné et publié dans son Species plantarum 2: 1035–1036 en 1753[2]. L'espèce-type du genre est Mercurialis perennis.
Le nom générique Mercurialis fait référence à Mercure, dieu du commerce dans la mythologie romaine, à qui est attribuée la découverte des propriétés médicinales de cette plante.
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (23 juin 2016)[3] :
Selon Tropicos (23 juin 2016)[4] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Mercurialis
Mercurialis (les « mercuriales ») est un genre de plantes dicotylédones de la famille des Euphorbiaceae, originaire de l'Ancien Monde.
En France, on rencontre communément trois espèces :
mercuriale vivace (Mercurialis perennis L.), plante rhizomateuse, traçante, des sous-bois, mercuriale annuelle (Mercurialis annua L.), plante adventice fréquente dans les jardins et les champs cultivés. Mercurialis tomentosa présente en région méditerranéenne.Ce sont des plantes herbacées, dioïques.
Resulja (prosinac, mrkvjela, bingulja, lat. Mercurialis), Rod ljekovitih jednogodišnjeg raslinja i trajnica iz porodica Euphorbiaceae. latinsko ime roda dolazi po bogu Merkuru, koji je otkrio ljekovitost biljke.[1]
Od 12 priznatih vrsta[2] koji su rašireni po Europi, Aziji i sjevernoj Africi, u Hrvatskoj rastu tri[3]: jednogodišnji prosinac (M. annua), jajoliki prosinac (M. ovata) i višegodišnji prosinac ili višegodišnja resulja (M. perennis), čiji su mladi listovi u sirovom stanju otrovni, ali nakon kuhanja postaju jestivi, i djeluju blago purgativno.
Resulja (prosinac, mrkvjela, bingulja, lat. Mercurialis), Rod ljekovitih jednogodišnjeg raslinja i trajnica iz porodica Euphorbiaceae. latinsko ime roda dolazi po bogu Merkuru, koji je otkrio ljekovitost biljke.
Od 12 priznatih vrsta koji su rašireni po Europi, Aziji i sjevernoj Africi, u Hrvatskoj rastu tri: jednogodišnji prosinac (M. annua), jajoliki prosinac (M. ovata) i višegodišnji prosinac ili višegodišnja resulja (M. perennis), čiji su mladi listovi u sirovom stanju otrovni, ali nakon kuhanja postaju jestivi, i djeluju blago purgativno.
Šćěr[1][2] (Mercurialis) je ród ze swójby mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Šćěr (Mercurialis) je ród ze swójby mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
jejkojty šćěr (Mercurialis ovata) jednolětny šćěr (Mercurialis annua) trajacy šćěr (Mercurialis perenni)Laiškenis (lot. Mercurialis, vok. Bingelkräuter) – karpažolinių (Euphorbiaceae) šeimos augalų gentis, kuriai priklauso žoliniai augalai su plonais priešiniais lapais. Gentis pavadinta senovės romėnų prekybos dievo Merkurijaus vardu.
Europoje auga 8-10 rūšių, Azijoje – viena. Lietuvoje auga dvi rūšys:
Bingelkruid (Mercurialis) is een geslacht uit de wolfsmelkfamilie (Euphorbiaceae). Het geslacht omvat zowel kruidachtige planten als overblijvende, verhoutende planten. Er zijn afhankelijk van het taxonomische gezichtspunt acht tot tien soorten die in Europa voorkomen. Een soort komt in Azië voor.
Bingelkruid (Mercurialis) is een geslacht uit de wolfsmelkfamilie (Euphorbiaceae). Het geslacht omvat zowel kruidachtige planten als overblijvende, verhoutende planten. Er zijn afhankelijk van het taxonomische gezichtspunt acht tot tien soorten die in Europa voorkomen. Een soort komt in Azië voor.
Szczyr (Mercurialis L.) – rodzaj roślin jednorocznych i bylin należący do rodziny wilczomleczowatych. Obejmuje 12 gatunków[3] występujących w Europie, północnej Afryce, wschodniej Azji[4]. Jako rośliny introdukowane rosną w Kalifornii (Ameryka Północna), w południowych częściach Ameryki Południowej i Afryki oraz na Nowej Zelandii[5]. Do flory Polski należą dwa gatunki: szczyr roczny (M. annua) i szczyr trwały (M. perennis)[6].
Cynocrambe J. Hill, Synema Dulac
Rodzaj szczyr należy do podrodziny Euphorbiaceae, rodziny wilczomleczowatych, która jest rodziną siostrzaną dla bukietnicowatych (Rafflesiaceae), zaliczaną do obszernego rzędu malpigiowców (Malpighiales) i wraz z nim do kladu różowych w obrębie okrytonasiennych.
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa ukęślowe (Dilleniidae Takht. ex Reveal & Tahkt.), nadrząd Euphorbianae, rząd wilczomleczowce (Euphorbiales Lindl.), rodzina wilczomleczowate (Euphorbiaceae Juss.), rodzaj szczyr (Mercurialis L.)[8].
Szczyr (Mercurialis L.) – rodzaj roślin jednorocznych i bylin należący do rodziny wilczomleczowatych. Obejmuje 12 gatunków występujących w Europie, północnej Afryce, wschodniej Azji. Jako rośliny introdukowane rosną w Kalifornii (Ameryka Północna), w południowych częściach Ameryki Południowej i Afryki oraz na Nowej Zelandii. Do flory Polski należą dwa gatunki: szczyr roczny (M. annua) i szczyr trwały (M. perennis).
Mercurialis é um género botânico pertencente à família Euphorbiaceae.[1]
São plantas européias e asiáticas.
Formado por 53 espécies:
Mercurialis é um género botânico pertencente à família Euphorbiaceae.
Mercurialis L., 1753
Синонимы
Проле́сник (лат. Mercuriális) — род однолетних или многолетних травянистых растений семейства Молочайные (Euphorbiaceae).
Представители рода произрастают в Средиземноморье, а также умеренных и субтропических областях Евразии.
В России 3 вида — в европейской части и на Кавказе, в том числе Пролесник многолетний (Mercurialis perennis), который можно увидеть практически повсеместно в российских лесах.
В отличие от большинства родов семейства Молочайные, пролесники не имеют млечного сока.
Это невысокие травянистые растения с супротивными листьями.
Цветки двудомные, редко однодомные, невзрачные, мелкие, зеленоватые, не имеют лепестков. Околоцветник простой, трёхраздельный. Тычиночные цветки в прерванных колосьях, с шаровидной трёхраздельной чашечкой, без лепестков, с 8—20 (чаще 8—12) тычинками, нити свободные; пестичные — по 1—2 в пазухах прицветного листа или в малоцветковом кистевидном или колосовидном соцветии, с 3 черепичато расположенными чашелистиками, с 2 нитевидными железками, чередующимися с плодолистиками. Завязь обычно двугнездная, в каждом гнезде одна семяпочка. Опыляются преимущественно ветром.
Плоды дробные, с двумя односемянными долями.
Все части растения ядовиты.
Род Пролесник входит в трибу Acalypheae подсемейства Acalyphoideae семейства Молочайные (Euphorbiaceae) порядка Мальпигиецветные (Malpighiales).
ещё 3 подсемейства ещё 26 родов семейство Молочайные триба Acalypheae 8—11 видов порядок Мальпигиецветные подсемейство Acalyphoideae род Пролесник ещё 36 семейств (согласно Системе APG II) ещё 15 трибРод насчитывает по разным классификациям 8—11 видов. Приведённый список составлен на основе данных сайта Ботанических садов в Кью[2][3]
Пролесник многолетний (Mercurialis perennis)
Пролесник однолетний (Mercurialis annua) наряду со шпинатом был одним из первых объектов в опытах Камерариуса в 1691 году по доказательству наличия половых функций у растений.
Проле́сник (лат. Mercuriális) — род однолетних или многолетних травянистых растений семейства Молочайные (Euphorbiaceae).
Представители рода произрастают в Средиземноморье, а также умеренных и субтропических областях Евразии.
В России 3 вида — в европейской части и на Кавказе, в том числе Пролесник многолетний (Mercurialis perennis), который можно увидеть практически повсеместно в российских лесах.
山靛属（学名：Mercurialis）是大戟科下的一个属，为一年生草本或根茎多年生植物。该属共有8种，分布于地中海区、欧洲和东亚。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
