Barigona[1] (Colpothrinax) je malý rod palem, zahrnující pouze 3 druhy. Je rozšířen ve Střední Americe a na Kubě. Jsou to středně vysoké, beztrnné palmy s dlanitými listy a solitérním přímým kmenem. Květenství jsou větvená, vyrůstají v koruně a svojí délkou nepřesahují listy. Plodem je peckovice. Tyto palmy jsou v tropech pěstovány jako okrasné rostliny a mají lokální využití. Kubánský druh Colpothrinax wrightii má zajímavě tvarovaný ztlustlý kmen.
Barigony jsou středně velké, beztrnné, jednodomé stromovité palmy. Kmen je přímý, solitérní, zpočátku pokrytý vláknitými listovými pochvami, později holý. Druh C. wrightii má kmen nápadně vřetenovitě ztlustlý. Listy jsou dlanitozpeřené s krátkým středním žebrem, induplikátní. Listové pochvy jsou vláknitě rozpadavé. Řapík je dlouhý, s ostrým, beztrnným, hustě šupinatým okrajem. Čepel listu je v obrysu okrouhlá, nepravidelně členěná na úzké, jednoduše přeložené segmenty. Na rubu čepele je voskovitý povlak.
Květenství jsou jednotlivá, dlouze stopkatá, hustě plstnatá, s listeny, vyrůstající z listové růžice a kratší než listy. Jsou větvená až do 4. řádu. Květy jsou přisedlé, v květenství jednotlivé, oboupohlavné, s trojčetným okvětím. Kalich je číškovitý, zakončený 3 krátkými laloky. Koruna je dužnatá, na bázi trubkovitá, přesahující kalich a zakončená 3 protáhlými laloky. Tyčinek je 6, nitky jsou na bázi srostlé v číšku spojenou s korunou. Gyneceum je složené ze 3 plodolistů. Pestíky jsou na bázi volné, se srostlými čnělkami. Blizna je tečkovitá. Plody jsou kulovité, na povrchu hladké peckovice. Dužnina (mezokarp) je dužnatá, s podélnými vlákny, pecka (endokarp) tvrdá. Semena jsou kulovitá, s homogenním endospermem.[2]
Rod zahrnuje 3 druhy a je rozšířen ve Střední Americe a v Karibiku. Druh C. wrightii je endemit Kuby a roste především na savanách s křemičitým písčitým podkladem. Ostatní 2 druhy rostou ve Střední Americe: C. cookii v Guatemale, Belize a Hondurasu, C. aphanopetala v Kostarice, Nikaragui a Panamě. Středoamerické druhy rostou v horských a podhorských tropických deštných lesích v nadmořských výškách od 700 do 1600 metrů.[2]
Český název barigona je odvozen od kubánského názvu barrigona pro druh C. wrightii.[3] Barrigona v překladu znamená břicho či pupek a vztahuje se ke tvaru kmene.
Rod Colpothrinax je v rámci taxonomie palem řazen do podčeledi Coryphoideae a tribu Livistoneae. Mezi blízce příbuzné rody náleží podle výsledků molekulárních studií např. Washingtonia, Pritchardia, Serenoa nebo Brahea.[4] Po morfologické stránce je velmi podobný zejména rodu Pritchardia.[2]
Kubánský druh Colpothrinax wrightii je v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN veden jako zranitelný druh. Je ohrožován zejména nadměrnou těžbou dřeva, listů a plodů pro lokální využití. Přirozená obnova je slabá.[5]
Kmeny C. wrightii jsou místně využívány k výrobě kánoí, z listů se vyrábějí došky ke krytí střech a plody slouží jako krmivo prasat. Všechny 3 druhy jsou pěstovány jako okrasné palmy s estetickou hodnotou.[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Colpothrinax ve Wikimedia Commons
Barigona (Colpothrinax) je malý rod palem, zahrnující pouze 3 druhy. Je rozšířen ve Střední Americe a na Kubě. Jsou to středně vysoké, beztrnné palmy s dlanitými listy a solitérním přímým kmenem. Květenství jsou větvená, vyrůstají v koruně a svojí délkou nepřesahují listy. Plodem je peckovice. Tyto palmy jsou v tropech pěstovány jako okrasné rostliny a mají lokální využití. Kubánský druh Colpothrinax wrightii má zajímavě tvarovaný ztlustlý kmen.
Colpothrinax ist eine in Zentralamerika und auf Kuba heimische Palmengattung.
Die Vertreter sind mäßig große, solitäre, zwittrige, mehrmals blühende baumförmige Fächerpalmen. Der Stamm ist aufrecht und zunächst mit den faserigen Blattscheiden bedeckt, später dann frei. Der Stamm ist bei Colpothrinax cookii säulenförmig, bei Colpothrinax wrightii stark bauchig.
Die Chromosomenzahl ist unbekannt.
Die Blätter sind induplicat gefaltet und kurz costapalmat. Die Blattscheide zerfasert in ein grobes, faseriges Netzwerk oder in lange, feine, hängende Fasern. Der Blattstiel ist lang, an der Oberseite flach oder leicht gefurcht, an der Unterseite abgerundet. Die Stielränder sind spitz und dicht beschuppt. Die adaxiale Hastula ist deutlich entwickelt, dreieckig oder unregelmäßig gelappt. Die abaxiale Hastula fehlt.
Die Blattspreite ist kreisförmig, und unregelmäßig, manchmal bis über die Hälfte in linealische, einfach gefaltete Segmente geteilt. Die Segmente sind kurz bifid an der Spitze, dick, an der Oberseite kahl und wachsüberzogen, außer an entlang der Rippen, die beschuppt sind. Die Unterseite ist dicht mit kleinen Schuppen besetzt.
Die Blütenstände stehen einzeln zwischen den Blättern (interfoliar), es sind mehrere gleichzeitig vorhanden. Sie sind kürzer als die Blätter und bis zu vierfach verzweigt. Der Blütenstandsstiel ist lang und im Querschnitt rund. Er ist von überlappenden Hochblättern eingeschlossen und dicht behaart. Das Vorblatt ist kurz, röhrig, seitlich zweikielig und reißt apikal auf. Es sind vier bis neun Hochblätter am Blütenstandsstiel vorhanden. Sie sind röhrig, einkielig und reißen apikal auf. Die Blütenstandsachse ist etwa gleich lang wie der Stiel und ebenso behaart. Es gibt mehrere (meist 4 bis 7) Hochblätter, die denen am Stiel gleichen.
Die Seitenachsen erster Ordnung haben ein auffälliges, etwas aufgeblasenes, braun behaartes zweikieliges Vorblatt und ein ähnliches leeres Hochblatt. Die folgenden Hochblätter sind häutig, dreieckig, sehr klein. Die blütentragenden Achsen (Rachillae) sind abstehend, dicht behaart oder kahl und tragen in spiraliger Anordnung kleine Hochblätter, die jede einzelne, sitzende Blüte tragen.
Die Blüten sind zwittrig. Der Kelch ist becherförmig, fleischig und trägt drei kurze Spitzen. Die Krone überragt den Kelch deutlich, ist fleischig, an der Basis röhrig und weiter oben in drei längliche valvate Zipfel geteilt. Diese bilden ein zur Blüte abfallende Kappe. Die Krone kann auch kürzer als der Kelch sein; dann schließen sie den Staubblätter in der Knospe nicht ein und fallen zur Blüte nicht ab. Es sind sechs Staubblätter vorhanden. Ihre Filamente sind an der Basis zu einem epipetalen Becher verwachsen, sind mit der Kronröhre verbunden und gleich lang oder etwas länger als diese. Die freien Filamentteile sind an der Basis breit und dann stark verschmälert. Die Antheren sind länglich, dorsifix nahe der Basis. Die Konnektive sind sehr schmal.
Es gibt drei Fruchtblätter, die im Bereich des Fruchtknotens frei sind, im Bereich des länglichen Griffels verwachsen. Die Narbe ist punktförmig. Die Samenanlage sitzt basal, ist aufrecht und anatrop.
Der Pollen ist ellipsoidisch und meist leicht asymmetrisch. Die Keimöffnung ist ein distaler Sulcus.
Die Frucht ist kugelig und entwickelt sich meist aus einem Fruchtblatt. Sie trägt apikal Narbenreste sowie die Reste der abortiven Fruchtblätter. Die Blütenhülle verbleibt an der Frucht. Das Exokarp ist dünn und glatt, das Mesokarp ist fleischig mit anastomosierenden Fasern, die am krustenartigen Endokarp anliegen. Der Samen ist ungefähr kugelig, nicht mit dem Endokarp verbunden, außer im Bereich des kleinen, basalen Nabels (Hilum). Die Raphe ist so lang wie der Same, eher breit und ohne Verzweigungen. Das Endosperm ist homogen.
Die Gattung Colpothrinax Schaedtler wird innerhalb der Familie Arecaceae in die Unterfamilie Coryphoideae, Tribus Trachycarpeae gestellt, hier jedoch keiner Subtribus zugeordnet (incertae sedis). Die Monophylie der Gattung wurde noch nicht untersucht.
In der World Checklist of Selected Plant Families der Royal Botanic Gardens, Kew, werden folgende Arten anerkannt:[1]
Colpothrinax wurde von August Grisebach und Hermann Wendland 1879 erstbeschrieben, Typusart ist Colpothrinax wrightii. Der Gattungsname leitet sich vom griechischen kolpos Schwellung und dem Gattungsnamen Thrinax ab, und bezieht sich auf den verdickten Stamm der Typusart.
Colpothrinax ist eine in Zentralamerika und auf Kuba heimische Palmengattung.
Colpothrinax is a genus of palms native to Central America and the Caribbean. Colpothrinax is a member of subfamily Coryphoideae, tribe Trachycarpeae, although its placement within the subtribe is uncertain, on the basis of plastid DNA[1]
Colpothrinax is a genus of palms native to Central America and the Caribbean. Colpothrinax is a member of subfamily Coryphoideae, tribe Trachycarpeae, although its placement within the subtribe is uncertain, on the basis of plastid DNA
Colpothrinax es un género con 3 especies de plantas con flores perteneciente a la familia de las palmeras (Arecaceae).
Son palmeras nativas de América Central y el Caribe. C. aphanopetala se encuentra en el sur de América Central (sureste de Nicaragua a Panamá), mientras que C. cookii se encuentra en el norte de América Central (desde Belice a Honduras). La tercera especie, C. wrightii , es endémica en el suroeste de Cuba incluyendo la Isla de la Juventud.[2]
El género fue descrito por Griseb. & H.Wendl. y publicado en Botanische Zeitung (Berlin) 37(10): 148. 1879.[3] La especie tipo es: Colpothrinax wrightii Griseb. & H.Wendl.
Colpothrinax: nombre genérico que combina kolpos = "hinchazón", con en nombre del género Thrinax, en referencia al tronco hinchado de Colpothrinax wrightii.[4]
Colpothrinax es un género con 3 especies de plantas con flores perteneciente a la familia de las palmeras (Arecaceae).
Colpothrinax est un genre de la famille des Arecaceae (Palmiers).
Ce genre partage cette tribu (des "non encore placés") avec six autres genres : Acoelorrhaphe, Brahea, Copernicia, Pritchardia, Serenoa, Washingtonia [1].
Selon Plants of the World online (POWO) (7 fevrier 2021)[2] :
Leur habitat naturel se trouve en Amérique centrale et dans les Caraïbes.
Colpothrinax is een geslacht van waaierpalmen uit de palmenfamilie (Arecaceae). De soorten uit het geslacht komen voor in Zuid-Amerika en het Caraïbisch gebied.
Colpothrinax is een geslacht van waaierpalmen uit de palmenfamilie (Arecaceae). De soorten uit het geslacht komen voor in Zuid-Amerika en het Caraïbisch gebied.
Colpothrinax é um género botânico pertencente à família Arecaceae[1].
Colpothrinax é um género botânico pertencente à família Arecaceae.
«Colpothrinax — World Flora Online». www.worldfloraonline.org. Consultado em 19 de agosto de 2020
