The most important fast-growing timber tree of the warm regions S of the Chang Jiang valley; it is propagated by seed, cuttings, or suckers. The wood is strongly resistant to rot, is not eaten by termites, and is easily worked; it is used in constructing buildings, bridges, ships, and lamp posts, in furniture manufacture, and for wood fiber.
Bu cinsə daxil olan növlərin sırasında neştəryarpaq kunninqamiya daha geniş yayılmısdır. Vətəni Cənubi və Mərkəzi Çindir. Hündürlüyü 30 m-ə çatan iri gövdəli, dekorativ ağacdır. Gövdəsi düz olub, çətiri ensiz-piramidal formalıdır. Budaqları topa-topa düzülmüşdür. İynəyarpaqları ensiz neştərvarıdır, ucuna getdikcə daha da itiləşir, 2-7 sm-ə qədər uzunluqda olur, olduqca bərk, yaşıl və parlaqdır, budaq üzərində aşağıya doğru meyl edir. Erkəkcikləri üç tozcuqdan ibarət olur. Erkək qozaları uzunsov-silindrik, enli, ucu bizdir, biruclu tumurcuqdan bir neçə erkək qozaları inkişaf edir. Qozaların uzunluğu 2-4, yumurtavarı, qulcuqları nazik qabıqlı, üçbucaqlı və yuxarı hissədən iti olur. Dişi qozaları yumru, qaidəsi qısa yarpaqlarla əhatə olunmuşdur. Yumurtavarı toxumları hər tərəfdən nazik qanadla əhatə olunur. Toxumla, mədəni şəraitdə qələmlərlə çoxaldılır. Toxum pulcuqları örtük pulcuqlarla birlikdə inkisaf edir və uc hissəsi sivriləşmişdir.
Azərbaycanın Lənkəran, Astara bölgəsində yaxşı inkişaf edir, dekorativ məqsədlə istifadə olunur, xüsusilə tək-tək əkildikdə çox yaraşıqlı görünür.
Oduncağı yüngül, yumşaq, ətirlidir və inşaat materilaı kimi istifadə edilir. Ondan kağız hazırlanır və efir yağı alınır. Çinlilər kunninqamiyanı “həyat ağacı” adlandırırlar.
Bu cinsə daxil olan növlərin sırasında neştəryarpaq kunninqamiya daha geniş yayılmısdır. Vətəni Cənubi və Mərkəzi Çindir. Hündürlüyü 30 m-ə çatan iri gövdəli, dekorativ ağacdır. Gövdəsi düz olub, çətiri ensiz-piramidal formalıdır. Budaqları topa-topa düzülmüşdür. İynəyarpaqları ensiz neştərvarıdır, ucuna getdikcə daha da itiləşir, 2-7 sm-ə qədər uzunluqda olur, olduqca bərk, yaşıl və parlaqdır, budaq üzərində aşağıya doğru meyl edir. Erkəkcikləri üç tozcuqdan ibarət olur. Erkək qozaları uzunsov-silindrik, enli, ucu bizdir, biruclu tumurcuqdan bir neçə erkək qozaları inkişaf edir. Qozaların uzunluğu 2-4, yumurtavarı, qulcuqları nazik qabıqlı, üçbucaqlı və yuxarı hissədən iti olur. Dişi qozaları yumru, qaidəsi qısa yarpaqlarla əhatə olunmuşdur. Yumurtavarı toxumları hər tərəfdən nazik qanadla əhatə olunur. Toxumla, mədəni şəraitdə qələmlərlə çoxaldılır. Toxum pulcuqları örtük pulcuqlarla birlikdə inkisaf edir və uc hissəsi sivriləşmişdir.
Azərbaycanın Lənkəran, Astara bölgəsində yaxşı inkişaf edir, dekorativ məqsədlə istifadə olunur, xüsusilə tək-tək əkildikdə çox yaraşıqlı görünür.
Oduncağı yüngül, yumşaq, ətirlidir və inşaat materilaı kimi istifadə edilir. Ondan kağız hazırlanır və efir yağı alınır. Çinlilər kunninqamiyanı “həyat ağacı” adlandırırlar.
Ostrolistec kopinatý (Cunninghamia lanceolata) je vzácný strom atraktivního vzhledu, jediný druh rodu ostrolistec. Vývojově starobylá rostlina je třetihorním reliktem a ve volné přírodě roste v jižní Číně, na Tchaj-wanu, v severním Vietnamu a Laosu.
Roste ve vlhkých subtropických lesích, kde jsou téměř pravidelné vydatné srážky a zimní teploty tam jen krátkodobě klesají těsně pod bod mrazu. Roste ve středně těžké a spíše kyselejší půdě s dobrou drenáži a v prostředí s velkou vzdušnou vlhkostí v nadmořské výšce až 2000 m. Nejlépe mu prospívá stanoviště chráněná před silným větrem a s dostatkem slunečního svitu, v mládí se spokojí i s polostínem, nesnáší ale dlouhodobé vyschnutí půdy nebo zaplavení vodou a při přesazování se špatně ujímá. Je to dlouhověký strom, prvé šišky se u něj v domovině objevují asi v osmi létech.
Uvádí se rozdílně, že snáší mrazy od -18 °C až po -25 °C. Ve středoevropských podmínkách obvykle přežívají jedinci na místech chráněných před mrazy a zimními větry, nežijí však dlouho. Někdy se druh pěstuje v přenosných nádobách a stěhuje se do nemrznoucích míst, v Evropě většinou šišky nevytváří.
Nejvyšší strom rostoucí mimo Čínu se nachází v Kalifornii, je vysoký 32 m a průměr jeho kmene je 88 cm, v České republice roste v Liberci asi 40 let starý strom vysoký 10 m s korunu širokou 3 m.
Stálezelený, neopadavý, jednodomý strom, který dorůstá (v ideálních podmínkách své domoviny) do výšky až 50 m, má výčetní tloušťku kmene blízkou 3 m a korunu širokou 10 až 25 m; ve středoevropských podmínkách obvykle bývá mnohem menší. Stará kůra na kmeni je hnědá, podélně rýhovaná a uvolňuje se v pásech pod kterými prosvítá mladá načervenalá kůra. Řídká koruna je kuželovitá, ve stáři nepravidelná a její větve částečně vyrůstají v přeslenech. Některý jedinec má tendenci vytvářet více kmenů.
Spirálovitě vyrůstající listy jsou úzce čárkovitě kopinaté a někdy srpovitě zahnuté, jsou tmavozelené a lesklé, silné a bývají dlouhé 30 až 70 mm a široké 1,5 až 5 mm. Na spodní straně mají dva světlejší pásky, střední žebro je nazelenalé, stomatální pruhy jsou oboustranně a v mnoha řadách, po obvodě mají na každé straně 20 až 90 drobných zoubků a vrcholek listu je zašpičatělý. Na větévkách jsou listy rozmístěny ve dvou řadách, před zimou se jejich sytě zelená barva mění na bronzovou. Listy bývají tvarově i barevně variabilní, závisí na jejich umístění na stromě i na množství slunečního svitu který na ně dopadá.
Žlutohnědé samčí šištice na 3 mm stopkách jsou podlouhle kuželovité, vyrůstají po 8 až 20 ve svazečcích na koncích letorostů. Žlutozelené samičí šištice vyrůstají osamoceně nebo až po čtyřech na koncích letorostů, při opylování jsou krátce cylindrické, asi 12 mm dlouhé a 8 mm tlusté, při zrání semen dostávají kulovitý tvar o průměru 30 až 40 mm a obsahují asi 15 mm velké plodní šupiny. Semena jsou tmavě hnědá, podlouhlá či úzce vejčitá, 5 × 4 mm velká a po stranách úzce křídlatá. K opylování dochází od ledna do května, semena dozrávají v srpnu až listopadu.
Rozmnožuje se semeny, řízky nebo odnožemi vyrůstajícími z kořenů. Při množení řízky z postranních větviček vyrostou nepravidelné dřeviny spíše keřovitého charakteru. Pokud chceme vypěstovat rostliny vzhlednější, vybíráme výhonky koncové, které se tvoří místy na kmeni nebo i na větvích. Někteří dospělí jedinci poměrně silně odnožují kořenovými výmladky, z kterých lze vypěstovat nový strom. Nejhezčí pravidelné stromy však vyrostou ze semen.
U ostrolistce kopinatého jsou uznávány dva poddruhy nebo někdy dvě variety:
Nominátní Cunninghamia lanceolata lanceolata má zespodu listu 16 až 18 řad průduchů a šišky bývají velké 2,5 až 4,5 × 2,5 až 4 cm. Cunninghamia lanceolata konishii má jen 7 až 15 řad průduchů a menší šišky o rozměrech 1,3 až 3 × 1,2 až 2,5 cm.
Dřevo stromu Cunninghamia lanceolata je aromatické, má bílou až žlutou barvu a dobře se opracovává. Je měkké, ale odolné proti hmyzu i termitům a vyrábí se z něj nábytek, podlahy, lodě, sloupy veřejného osvětlení a různé dřevěné transportní obaly. V minulosti sloužila jeho kůra jako střešní krytina. Je jedním z nejdůležitějších rychle rostoucích stromů v Číně a používá se jako součást smíšených lesů při zalesňování holin v subtropických oblastech.
Pokud je pěstován jako okrasný strom, bývá vysazován do větších zahrad a parků, nevadí mu znečištěné městské ovzduší. Pro menší prostory byl vyšlechtěn kultivar 'Glauca', který je menšího, kompaktního vzrůstu, má našedlé jehlice a je i více mrazuvzdorný.[2][3][4][5][6]
Mladé větvičky
Listy
Kůra kmene
Samčí šištice
Samičí šištice
Zralé šišky
Semena
Obrázky, zvuky či videa k tématu ostrolistec kopinatý ve Wikimedia Commons
Ostrolistec kopinatý (Cunninghamia lanceolata) je vzácný strom atraktivního vzhledu, jediný druh rodu ostrolistec. Vývojově starobylá rostlina je třetihorním reliktem a ve volné přírodě roste v jižní Číně, na Tchaj-wanu, v severním Vietnamu a Laosu.
Cunninghamia lanceolata er et stedsegrønt nåletræ af Cypres-familien, som kan blive op til 15m her i Danmark, og op til 40 meter under gunstige omstændigheder i hjemlandet, Kina. På dansk bruges nogen gange navnet kinesisk ligkistetræ
Det er normalt ikke hårdført, men da Nordisk Kabel og Tråd lavede en telegraflinje i Kina i 1920'erne, så var der en ingeniør som havde nogen frø med hjem. Rent tilfældigt var de fra en nordlig bestand uden for artens normale udbredelse.
Disse planter har vist sig rimeligt hårdføre, selv om unge planter nyplantede planter er lidt sarte.
Arten minder meget om kridttidens nåletræer.
Hun kogle
Han kogler
Die Spießtanne (Cunninghamia lanceolata) ist die einzige Pflanzenart der Gattung Cunninghamia und auch die einzige Art der Unterfamilie Cunninghamioideae in der Familie der Zypressengewächse (Cupressaceae). Sie ist in Südasien heimisch, in China ist sie eine der wirtschaftlich wichtigsten Baumarten.
Die Spießtanne wächst als geradestämmiger, immergrüner Baum, der Wuchshöhen von 30 bis 38 m und Stammdurchmesser von 1 bis 2,5 m erreicht. Die dunkelgrüne Krone ist anfangs pagodenförmig, wird später aber kegelförmig. Es werden dicht beastete und locker beastete Kronentypen unterschieden. Die Äste stehen in Quirlen zu fünf bis sechs in einem Winkel von circa 80° vom Stamm ab. Die Enden der Zweige sind hängend. Selbst freistehende Bäume sind nicht bis zum Boden beastet.[1]
Die Spießtanne ist ein Flachwurzler. Der Großteil ihres Wurzelsystems befindet sich in einer Tiefe von 10 bis 50 cm. Das intensivste Wurzelwachstum findet in einem Alter von 5 bis 10 Jahren statt.
Die Rinde der jungen Zweige ist grün und unbehaart. Äste und Stämme von Jungbäumen weisen eine bräunliche und raue Rinde auf, die in kleine Teilen abschilfert. Die Borke der Altbäume ist grau bis dunkelbraun oder rotbraun, dick und faserig. Sie löst sich in unregelmäßigen, aromatisch riechenden Stücken ab, und die gelbliche oder rötliche innere Rinde wird sichtbar.
Sowohl Kern- als auch Splintholz sind von hellgelber bis brauner Farbe. Sie unterscheiden sich nur in der Farbintensität voneinander. Das leichte und zähe Holz der Spießtanne ist gleichmäßig aufgebaut, geradfaserig und verströmt einen spezifischen Geruch. Harzkanäle fehlen. Es gilt als wetterfest.
Die oberseits dunkelgrünen Nadeln sind etwa 2 bis 6 cm lang und 3 bis 5 mm breit. An der Oberseite befinden sich zwei schmale nur undeutlich erkennbare Stomatabänder. Bei jungen Nadeln sind die Stomatabänder noch deutlich zu erkennen. Die Unterseite ist hellgrün und weist zwei breite, weißliche Stomatabänder entlang der Mittelrippe auf. Die Nadeln sind derb ledrig und verjüngen sich gleichmäßig von der Basis zu einer scharfen und stechenden Spitze. Die Blattränder sind deutlich gesägt. Die Nadeln sind spiralig um den Haupttrieb angeordnet. Sie stehen an den Seitenzweigen dichter und durch eine Drehung an der Basis scheinbar zweizeilig. Sie verfärben sich im Herbst durch Rhodoxanthin.
Die Spießtanne ist einhäusig (monözisch). Die Blütezeit liegt im April.
Die kurzstieligen, länglich-zylindrischen männlichen Blütenzapfen werden 0,5 bis 1,5 cm lang. Sie stehen in Gruppen von bis zu 40 Zapfen an den Spitzen von jungen Zweigen.
Die grünen weiblichen Zapfen stehen einzeln an den Zweigenden und sind nach unten ausgerichtet. Häufig sind durchgewachsene Zapfen zu beobachten, bei denen oben aus dem Zapfen ein kurzer beblätterter Zweig steht. Zur Reife im Oktober und November wird der Zapfen gelblich-braun, 2,5 bis 5 cm lang und 3 bis 4 cm dick. Die ledrigen Zapfenschuppen sind circa 1,7 cm lang und 1,5 cm breit und gestielt. Sie enden in einer stechend scharfen Spitze, die Ränder sind ungleichmäßig gezähnt. Pro Zapfenschuppe entwickeln sich meist drei Samenanlagen. Jede Samenanlage steht dabei auf einem deutlichen Wulst[2]. Die flach-unregelmäßig eiförmigen und dunkelbraunen Samen sind 6 bis 8 mm lang und etwa 4 bis 5 mm breit und schmal geflügelt. Das Tausendkorngewicht liegt zwischen 7 und 8 g. Die Keimlinge bilden zwei Keimblätter (Kotyledonen) aus. Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 22.
Illustration: Zweig mit weiblichen Zapfen
Illustration: Zweig mit männlichen Blütenzapfen
Männliche Blütenzapfen
Weiblicher Zapfen zur Blütezeit am Ende eines Zweiges von Blättern überdeckt
Weiblicher, durchgewachsener Zapfen
Das Verbreitungsgebiet erstreckt sich von China, Vietnam, Laos bis Kambodscha. Sie wurden schon früh in Japan und China durch den Menschen verbreitet, so dass ihre natürliche Verbreitung nicht genau bekannt ist. Ihre natürliche Heimat war wahrscheinlich das Tal des Jangtsekiang und das südlich anschließende Bergland.
Die Spießtanne gedeiht im feucht-warmen subtropischen Klima. Sie kommt in Höhenlagen von bis zu 1.500 m ü. NN vor. Die Jahresniederschläge liegen zwischen 1.200 und 2.000 mm. Mischwälder werden mit Eichen (Quercus), Scheinkastanien (Castanopsis), Südeichen (Lithocarpus), Cinnamomum und Schima gebildet.
Sie ist mit einer Frosthärte bis −17 °C (Z7)[3] nur in Regionen mit milden Wintern vollständig winterhart.
Es sind keine bestandesbedrohenden biotischen Schädlinge bekannt. Wirtschaftliche Bedeutung haben Pilze der Gattungen Rhizoctonia und Fusarium sowie die Art Pestalotia shiraiana die Blätter und Triebspitzen befallen. Botryosphaeria cunninghamiae und Pestalotiopis apiculatus führen bei Altbäumen zu Triebschäden. Als Schadinsekten werden die Arten Semanotus bifasciatus und Polychrosis cunninghamicola genannt.
Das Holz der Spießtanne ist ein wichtiges Bauholz in den subtropischen Regionen Chinas. Es findet zudem Verwendung im Brücken-, Schiffs- und Möbelbau. Schon im Altertum wurden aus dem Holz Särge hergestellt. Die Borke wird als Brennmaterial genutzt.
Die Gattung Cunninghamia wurde 1826 durch Robert Brown in Achille Richard: Commentatio botanica de Conifereis et Cycadeis, 80, S. 149 aufgestellt. Sie enthält die einzige Art Cunninghamia lanceolata (Lamb.) Hook., die als Pinus lanceolata durch Aylmer Bourke Lambert 1803 erstbeschrieben wurde. Der wissenschaftliche Gattungsname ehrt den britischen Arzt und Pflanzensammler James Cunningham († 1709), der diese Pflanzenart in China entdeckte.[4][5]
Es gibt zwei Varietäten:
In China werden drei Kulturvarietäten unterschieden:
Die Spießtanne (Cunninghamia lanceolata) ist die einzige Pflanzenart der Gattung Cunninghamia und auch die einzige Art der Unterfamilie Cunninghamioideae in der Familie der Zypressengewächse (Cupressaceae). Sie ist in Südasien heimisch, in China ist sie eine der wirtschaftlich wichtigsten Baumarten.
Chinska rožonowa jedła (Cunninghamia lanceolata) jo rostlina ze swójźby cypresowych rostlinow (Cupressaceae). Družyna bu něga do swójźby bagnocypresowych rostlinow (Taxodiaceae) pśirědowana. Źinsa jo jadnučka družyna w roźe (Cunninghamia) znutśika pódswójźby (Cunninghamioideae).
Chinska rožonowa jedła (Cunninghamia lanceolata) jo rostlina ze swójźby cypresowych rostlinow (Cupressaceae). Družyna bu něga do swójźby bagnocypresowych rostlinow (Taxodiaceae) pśirědowana. Źinsa jo jadnučka družyna w roźe (Cunninghamia) znutśika pódswójźby (Cunninghamioideae).
Chham-é-su (杉仔樹) he yit chúng su.
Chham-é-su (杉仔樹) he yit chúng su.
模板:IUCN2011.1Faexsamoeg, lij heuh faexsacoengz、samoeg、faexsa、faexcamh、faexvag, dwg cungj faex ndeu.
Cunninghamia lanceolata is a species of tree in the cypress family, Cupressaceae. It is native to south-central and southeast China.[2] Ornamentally C. lanceolata is commonly planted as a specimen tree in temperate zones.[3]
Cunninghamia konishii is treated as a distinct species by some sources, although it has also been suggested that it is conspecific with C. lanceolata.[4][5] Though C. konishii may be treated as the same species, its primary distribution is in Taiwan, where as C. lanceolata is found in mainland China.[6] Cunninghamia lanceolata was originally described in 1827 by English botanist William J. Hooker.[7]
Cunninghamia lanceolata, commonly known as Chinese fir, is a tall conifer able to reach heights of 150 feet (46 meters) in mild climates. In North America, the height typically ranges from 30 to 50 feet (9.1 to 15.2 meters).[3] In native forest land in China heights can reach up to 150 feet (46 meters) and 30 to 70 feet (9.1 to 21.3 meters) in a cultivated forest. The crown of the China Fir forms a pyramidal shape. The bark color typically ranges from dark gray to dark browns.[8] Foliage consist of spiral leaf arrangements of green lanceolate shaped leaves.[9] Male cones form in clusters of 10 to 30 while female cones form in clusters of 2 to 3. Seed cones are small and almost unnoticeable when first pollinated. The cones are mature after 7 months and range in size from 1 to 1.8 inches (2.5 to 4.6 centimetres) in length.[10]
Cunninghamia lanceolata is found in central China stretching towards the East Coast of China (including the Fujian, Guangdong, Guangxi, Guizhou, Hubei, Hunan, Jiangxi, Sichuan, Yunnan, Zhejiang regions).[11]
In China, C. lanceolata is sought after for its soft yet highly durable wood and having a scent similar to the coast redwood (Sequoia sempervirens) and sugi (Cryptomeria japonica).[10] Cunninghamia lanceolata has been included in Chinese folklore for over 1000 years and the roots, branches, leaves and bark from the tree have been used for pain relief. Recent studies support the use of various parts of C. lanceolata to treat pain as well as rheumatic conditions.[12] Cunninghamia lanceolata heartwood is also notable for its resistance to termites, rot, and numerous fungi.
In China, roughly 30 percent of all timber plantations are composed of C. lanceolata, which covers an estimated 9 million hectares, primarily in southern China. The China fir is responsible for around 25 percent of all Chinese commercial timber production. Within the past 70 years plantations have tripled in area due to widespread planting and reforestation.[13] Cunninghamia lanceolata is also used for carbon sequestration. Under the use of near natural forest management (NNFM), soils have the ability sequester carbon, and can be utilized to combat climate change. Carbon sequestration from NNFM has been shown to increase carbon stocks in soils with the aid of litter decomposition in topsoil.[14]
Cunninghamia lanceolata 'Glauca', blue China fir, is a horticultural variety that is differentiated by it blueish foliage.[15] It grows similarly to China fir with the exception of better winter hardiness.[16] There are no known pests or diseases of major concern for C. lanceolata.[17] Brown foliage near the bole is caused from the tree holding onto dead needles for a number of years as the autumn season approaches.[18] As China fir matures and grows in height as well as width, the crown opens and spaces out and branches become more pendulous despite forming a pyramidal crown at a younger age.[19]
Cunninghamia lanceolata is a species of tree in the cypress family, Cupressaceae. It is native to south-central and southeast China. Ornamentally C. lanceolata is commonly planted as a specimen tree in temperate zones.
Cunninghamia lanceolata, la cunninghamia[1] o abeto de la Cochinchina,[2] es una especie de conífera en la familia Taxodiaceae.
Árbol originario del centro y sur de China, en su estado natural. Tiene una gran capacidad para rebrotar de cepa, la madera es de regular calidad.
Es de hábito monopodial, posee copa piramidal, angosta, conserva sus ramas inferiores, que se extienden horizontalmente. Su tronco es recto. su altura oscila entre los 10 y los 25 m. Sus hojas son simples, dispuestas en espiral o en dos planos más o menos divergentes, lineares lanceoladas, falcadas (2,5 -7 cm x 0,4-0,7 cm), haz verde brillante, envés claro, con anchas bandas estomáticas blanquecinas separadas por la nervadura media, margen finamente aserrado. Es un Árbol de follaje perenne.
Sus frutos son conos (estróbilos) ovoide globosos, de 3 a 5 cm de largo, terminales, formados por numerosas escamas triangulares, agudas e imbricadas y subleñosas dentadas.
Esta especie de árbol no es hermafrodita, por lo tanto se puede diferenciar el sexo de cada uno según sus conos.
Soporta clima cálido y lluvioso, con precipitaciones uniformes. Soporta algo el frío. prefiere suelos livianos, profundos, pero también crece en los pobres, siempre que estén bien provistos de humedad.
Tiene una madera duramen castaño amarillento, de textura fina y homogénea, grano derecho, veteado suave, sin olor, blanda, liviana, estable, fácil de trabajar y poco durable en contacto con el suelo.
Durante los Primeros años su crecimiento es lento, luego se acelera.
Cunninghamia lanceolata fue descrita por (Lamb.) Hook. y publicado en Botanical Magazine 54: , pl. 2743. 1827.[3]
Datos: Q149115
Multimedia:
Especies: Cunninghamia lanceolata
Cunninghamia lanceolata, la cunninghamia o abeto de la Cochinchina, es una especie de conífera en la familia Taxodiaceae.
Kiinankeihäskuusi (Cunninghamia lanceolata)[4] on havupuulaji sypressikasvien (Cupressaceae) heimon keihäskuusten (Cunninghamia) suvussa. Laji kasvaa luonnonvaraisena itäisen ja kaakkoisen Aasian vuoristometsissä. Kiinankeihäskuuseen luokitellaan usein kuuluvaksi kaksi muunnosta ja lajia pidetään usein keihäskuusten suvun ja siten koko alaheimon Cunninghamhioideae ainoana nykyisin elävänä lajina.[5][2] Eräät kasvitieteilijät luokittelevat kuitenkin lajin muunnoksen Cunninghamia lanceolata var. konishii omaksi lajikseen taiwaninkeihäskuusi (Cunninghamia konishii).[5]
Kiinankeihäskuusi on kasvuympäristöstä riippuen puu tai pensas. Se voi kasvaa 50 metriä korkeaksi ja rungon rinnankorkeusläpimitaltaan kolme metriä leveäksi. Latvus on yleensä kartiomainen.[3] Oksat haarautuvat yleensä säteittäin, ja ne ovat kärjistään riippuvia.[5] Kiinankeihäskuuset ovat usein monirunkoisia, mutta voivat olla myös yksirunkoisia.[6][7]
Kaarna on pitkittäin uurteista ja hilseilee epäsäännöllisinä liuskoina. Sen väri vaihtelee tummanharmaasta punaruskeaan.[3] Kaarnan hilseilevän ulkokerroksen alta paljastuva sisempi kerros on tuoksuvaa ja väriltään punertavaa tai kellertävää.[5]
Kapeat lehdet ovat tasasoukan suikeita, jäykkiä ja suoria tai hieman sirppimäisiä. Ne ovat tavallisesti 0,8–6,5 senttimetriä pitkiä ja 1,5–5 millimetriä leveitä. Lehdet ovat usein piikkikärkisiä ja laidoiltaan hienohampaisia. Hampaita on tavallisesti 18–55 lehden kummallakin sivulla. Lehdillä on erottuva 0,3–1,2 millimetriä leveä keskisuoni.[3][5][6] Lehdet ovat asettuneet kierteisesti, mutta yleensä kääntyneet verson sivuille kaksirivisesti.[5] Lehtien kummallakin pinnalla on ilmarakojuovia. Muunnoksella var. lanceolata ilmaraot muodostavat tavallisesti 16–28 juovaa lehtien alapinnalla. Taiwaninkeihäskuusella eli muunnoksella var. konishii juovia on yleensä vähemmän. Lehtien kanta on johteinen.[3][5]
Kiinankeihäskuusi on yksikotinen ja erilliset hede- ja emikukinnot eli kävyt kasvavat samoissa kasviyksilöissä.[8] Hedekävyt kasvavat tavallisesti 1–3, joskus viidessäkin 8–20 kävyn ryhmässä versojen kärjissä. Ne ovat pitkänpyöreän kartiomaisia ja koostuvat useista kierteisesti asettuneista hedelehdistä.[5][3] Emikävyt kasvavat 1–4 kävyn ryhmissä versojen kärjissä. Ne ovat pölytysvaiheessa noin 12 millimetriä pitkiä ja 8 millimetriä leveitä. Siementen kypsyessä kävyt ovat munanmuotoisia tai lähes pallomaisia, 1,8–4,5 senttimetriä pitkiä ja 1,2–4 senttimetriä leveitä. Muunnoksen var. lanceolata kävyt ovat tavallisesti yli 2,5 senttimetriä pitkiä ja muunnoksen var. konishii pienempiä, yleensä alle 3 senttimetriä pitkiä.[3][5] Keihäskuusten emikävyissä on pienet emilehdet ja suuret suojuslehdet, joita on usein kutsuttu kirjallisuudessa epätarkasti käpysuomuiksi.[8] Suojuslehdet ovat usein vahapintaisia, teräväkärkisiä ja muodoltaan leveänpuikeita tai kolmiomaisia. Siemenet ovat pitkänpyöreitä tai kapeanpuikeita. Ne ovat kyljistään lenninsiivellisiä ja 5–6 millimetriä pitkiä.[3][5]
Hedekäpyjä.
Nuori emikäpy.
Kypsiä käpyjä.
Johteisia lehtikantoja ja vaaleita ilmarakojuovia.
Keihäskuusten sukua on perinteisesti yleensä pidetty kaksilajisena, jolloin mantereisen Aasian populaatiot on luokiteltu kiinankeihäskuusiksi ja Taiwanin saaren kanta taiwaninkeihäskuuseksi. Molekyylibiologisten tutkimusten perusteella kuitenkin osa Manner-Aasian puista on taiwaninkeihäskuusia, eikä lajeilla ole suurta geneettistä eroa. Nykyisin taiwaninkeihäskuusi luokitellaan usein kiinankeihäskuusen muunnokseksi Cunninghamia lanceolata var. konishii ja kiinankeihäskuusen muut populaatiot muunnokseksi Cunninghamia lanceolata var. lanceolata. Tässä luokituksessa kiinankeihäskuusi on keihäskuusten suvun ainoa nykyisin elävä laji.[5][2]
Kiinankeihäskuusi kasvaa luontaisena eteläisessä Kiinassa, Taiwanissa, Vietnamissa, Laosissa sekä mahdollisesti Kambodžassa. Sitä esiintyy 200–2 800 metrin korkeudella merenpinnasta. Lajia on pitkään kasvatettu laajalti itäisessä Aasiassa, eikä sen alkuperäisestä levinneisyysalueesta ole varmuutta.[5]
Muunnos Cunninghamia lanceolata var. lanceolata kasvaa eteläisessä Kiinassa ja Vietnamissa. Muunnos var. konishii kasvaa Taiwanilla, Kiinan Fujianin maakunnassa, Vietnamissa sekä Laosissa.[5][9]
Kiinankeihäskuusi kasvaa monenlaisilla paikoilla. Muunnos var. lanceolata kasvaa usein valtapuulajina elinalueensa metsissä. Sitä kasvaa myös kivikkoisilla rinteillä ja teiden varsilla. Se menestyy parhaiten hyvin vettä läpäisevillä hiekkaisilla ja hiesuisilla mailla, ja kestää alimmillaan noin −18 – −12 celsiusasteen lämpötilaa. Taiwaninkeihäskuusi eli muunnos var. konishii kestää alimmillaan vain noin −7 – −1 celsiusasteen lämpötilaa.[5]
Kiinankeihäskuusi on taloudellisesti arvokas nopeakasvuinen puu. Se on yksi Etelä-Kiinan tärkeimmistä sahapuista. Puuaines on helposti työstettävää, hyvin lahonkestävää, eivätkä termiitit vahingoita sitä. Puuta käytetään talojen, siltojen ja veneiden rakennukseen, valopylväisiin sekä huonekalujen valmistukseen. Siitä valmistetaan myös puukuitua.[3]
Kiinankeihäskuusta käytetään myös laajalti koristepuuna.[6] Sitä lisätään usein pistokkaista, mutta sitä voidaan kasvattaa myös siemenestä. Latvapistokkaista kasvatetut puut kasvattavat lajille tyypillisen kartiomaisen latvuksen, mutta sivuoksista otetut pistokkaat tuottavat leveälatvuksisia puita.[7]
Kiinankeihäskuusi (Cunninghamia lanceolata) on havupuulaji sypressikasvien (Cupressaceae) heimon keihäskuusten (Cunninghamia) suvussa. Laji kasvaa luonnonvaraisena itäisen ja kaakkoisen Aasian vuoristometsissä. Kiinankeihäskuuseen luokitellaan usein kuuluvaksi kaksi muunnosta ja lajia pidetään usein keihäskuusten suvun ja siten koko alaheimon Cunninghamhioideae ainoana nykyisin elävänä lajina. Eräät kasvitieteilijät luokittelevat kuitenkin lajin muunnoksen Cunninghamia lanceolata var. konishii omaksi lajikseen taiwaninkeihäskuusi (Cunninghamia konishii).
Cunninghamia lanceolata est une espèce de conifère persistant de la famille des Taxodiaceae selon la classification classique, ou de celle des Cupressaceae selon la classification phylogénétique. C'est la seule espèce actuellement acceptée dans le genre Cunninghamia
Ce grand conifère est originaire des régions tempérées à subtropicales de Chine. On le trouve aussi à Taïwan et nord du Vietnam. Il atteint jusqu'à 50-55 mètres de haut. Sa forme est conique, avec des branches horizontales retombantes aux extrémités.
Habitus
Cône femelle mature
Muséum de Toulouse
Cône mâle
Aspect de l'écorce
Cunninghamia lanceolata est une espèce de conifère persistant de la famille des Taxodiaceae selon la classification classique, ou de celle des Cupressaceae selon la classification phylogénétique. C'est la seule espèce actuellement acceptée dans le genre Cunninghamia
Ce grand conifère est originaire des régions tempérées à subtropicales de Chine. On le trouve aussi à Taïwan et nord du Vietnam. Il atteint jusqu'à 50-55 mètres de haut. Sa forme est conique, avec des branches horizontales retombantes aux extrémités.
Chinska hlebjojta jědla (Cunninghamia lanceolata) je rostlina ze swójby cypresowych rostlinow (Cupressaceae). Družina bu prjedy do swójby ćisowcowych rostlinow (Taxodiaceae) přirjadowana. Dźensa je jenička družina w rodźe (Cunninghamia) znutřka podswójby (Cunninghamioideae).
Chinska hlebjojta jědla (Cunninghamia lanceolata) je rostlina ze swójby cypresowych rostlinow (Cupressaceae). Družina bu prjedy do swójby ćisowcowych rostlinow (Taxodiaceae) přirjadowana. Dźensa je jenička družina w rodźe (Cunninghamia) znutřka podswójby (Cunninghamioideae).
Cunninghamia lanceolata[2] er sígrænt barrtré sem var fyrst lýst af Aylmer Bourke Lambert, og fékk sitt núverandi nafn af William Jackson Hooker[3] IUCN skráir tegundina sem þróttmikla.[1] Engar undirtegundir eru skráðar í Catalogue of Life.[4]
Tegundin vex í Kína, Víetnam og Laos.
Cunninghamia lanceolata er sígrænt barrtré sem var fyrst lýst af Aylmer Bourke Lambert, og fékk sitt núverandi nafn af William Jackson Hooker IUCN skráir tegundina sem þróttmikla. Engar undirtegundir eru skráðar í Catalogue of Life.
Stroigła chińska, kuningamia lancetowata, kuningamia chińska (Cunninghamia lanceolata) – gatunek drzewa iglastego z rodziny cyprysowatych występujący naturalnie na terenie Chin, poza tym rozpowszechniony w uprawie. Jest jednym z dwóch gatunków z rodzaju stroigła. W obszarze naturalnego występowania roślina ceniona[przez kogo?] ze względu na drewno, poza tym sadzona jest jako ozdobna i kolekcyjna.
Drzewa o lekkim, miękkim i jasnym drewnie, bardzo trwałym i wolno rozkładającym się. W obszarze naturalnego występowania są cenionymi drzewami użytkowymi. Drewno ma wiele zastosowań, w tym m.in. używane jest często do wyrobu trumien. W obszarach o odpowiednich warunkach klimatycznych stroigły bywają uprawiane, jednak ze względu na obfite zaśmiecanie powierzchni gruntu zrzucanymi pędami – raczej nie są zbyt cenione jako rośliny ozdobne. Są wrażliwe na silne mrozy i dlatego mogą być uprawiane w co najwyżej 8 strefie mrozoodporności[5]. W Polsce pędy przemarzają i duże uszkodzenia powstają z powodu okiści[6].
Stroigła chińska, kuningamia lancetowata, kuningamia chińska (Cunninghamia lanceolata) – gatunek drzewa iglastego z rodziny cyprysowatych występujący naturalnie na terenie Chin, poza tym rozpowszechniony w uprawie. Jest jednym z dwóch gatunków z rodzaju stroigła. W obszarze naturalnego występowania roślina ceniona[przez kogo?] ze względu na drewno, poza tym sadzona jest jako ozdobna i kolekcyjna.
Cunninghamia lanceolata é uma espécie de árvore vulgarmente conhecida como pinhão chinês.[1] É originária das regiões sul e central da China e cresce em altitudes de 600 a 1500 metros.[1]
Cunninghamia lanceolata é uma espécie de árvore vulgarmente conhecida como pinhão chinês. É originária das regiões sul e central da China e cresce em altitudes de 600 a 1500 metros.
Ostrolistec čínsky (Cunninghamia lanceolata) je vždyzelený ihličnatý strom z čeľade cyprusovité (Cupressaceae). Je jediným žijúcim druhom rodu ostrolistec (Cunninghamia). Bol opísaný aj druh Cunninghamia konishii[1] ktorý ale môže byť len odrodou Cunninghamia lanceolata alebo totožným druhom.
Strom sa vyskytuje od južnej Číny po severný Vietnam.
Má plytké zakorenenie, najvyššie jedince dorastajú nad 50 m. Ihličie je šupinaté, trojuholníkové, strom kvitne v júli, šišky dozrievajú v októbri až novembri.
Poskytuje ľahké, trvanlivé, svetlé, voňavé drevo, veľmi dôležité v čínskom hospodárstve, využívané v stavebníctve, nábytkárstve. Strom sa vo svete pestuje aj na dekoračné účely.
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Ostrolistec čínsky
Wikidruhy ponúkajú informácie na tému Ostrolistec čínsky
Ostrolistec čínsky (Cunninghamia lanceolata) je vždyzelený ihličnatý strom z čeľade cyprusovité (Cupressaceae). Je jediným žijúcim druhom rodu ostrolistec (Cunninghamia). Bol opísaný aj druh Cunninghamia konishii ktorý ale môže byť len odrodou Cunninghamia lanceolata alebo totožným druhom.
Mandaringran (Cunninghamia lanceolata)[2] är en cypressväxtart som först beskrevs av Aylmer Bourke Lambert, och fick sitt nu gällande latinska namn av William Jackson Hooker. Mandaringranen ingår i släktet Cunninghamia, och familjen cypressväxter.[3][4] IUCN kategoriserar arten globalt som livskraftig.[1] Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.[3]
Arten förekommer i Kina, Vietnam och Laos.
Wikimedia Commons har media som rör Cunninghamia lanceolata.
Wikispecies har information om Cunninghamia lanceolata.
Mandaringran (Cunninghamia lanceolata) är en cypressväxtart som först beskrevs av Aylmer Bourke Lambert, och fick sitt nu gällande latinska namn av William Jackson Hooker. Mandaringranen ingår i släktet Cunninghamia, och familjen cypressväxter. IUCN kategoriserar arten globalt som livskraftig. Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.
Arten förekommer i Kina, Vietnam och Laos.
Sa mu hay còn gọi sa mộc, thông mụ (danh pháp khoa học: Cunninghamia lanceolata) là một loài thực vật hạt trần trong họ Cupressaceae. Loài này được Lamb. Hook. mô tả khoa học đầu tiên năm 1827.[1]
Sa mu hay còn gọi sa mộc, thông mụ (danh pháp khoa học: Cunninghamia lanceolata) là một loài thực vật hạt trần trong họ Cupressaceae. Loài này được Lamb. Hook. mô tả khoa học đầu tiên năm 1827.
Cunninghamia lanceolata (Lamb.) Hook.
Охранный статус
Куннингамия ланцетовидная (лат. Cunninghamia lanceolata) — вечнозеленое хвойное дерево из рода Куннингамия (Cunninghamia) в семействе Кипарисовые (Cupressaceae).
В естественных условиях растёт в Центральном и Южном Китае, изредка на севере Вьетнама. Достигают 50 м в высоту. Плотная древесина дерева устойчива против гниения, имеет хорошие механические свойства.
В Европе введен в широкую культуру как парковое растение .
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её. Куннингамия ланцетовидная (лат. Cunninghamia lanceolata) — вечнозеленое хвойное дерево из рода Куннингамия (Cunninghamia) в семействе Кипарисовые (Cupressaceae).
В естественных условиях растёт в Центральном и Южном Китае, изредка на севере Вьетнама. Достигают 50 м в высоту. Плотная древесина дерева устойчива против гниения, имеет хорошие механические свойства.
В Европе введен в широкую культуру как парковое растение .
杉木（學名：Cunninghamia lanceolata）又稱福州杉、刺杉，为柏科杉木屬植物。原產於中國及越南，並有一變種巒大杉，分布在台灣，模式標本採自浙江舟山。
常绿乔木，高可达30米以上；树冠常呈尖塔形；树皮鳞状，褐色，内皮红色；大枝平展，小枝近轮生；线状披针形叶子，革質，稍硬而刺手，先端漸尖，少微鈍，葉緣有細齒，葉面深綠色，有光澤，除葉先端及基部外兩側有窄氣孔帶，微具白粉或白粉不明顯，葉底淡綠色，沿中脈兩側各有1條明顯白色氣孔帶；老樹之葉通常較窄短、較厚，上面無氣孔線。[2]长2.5～6厘米，基部扭转成二列；雌雄同株，花期4月；圆卵形球果，当年十月下旬成熟，每种鳞有种子3粒，暗褐色，有光澤，种子两侧有翅，果期10月。[3][4]
树
叶
雄果
雌果
天然分布于中国秦岭、淮河以南地区，越南、老挝北部，變種巒大杉則分布在台湾山区。[4]中國垂直分佈的上限隨地形和氣候條件的不同而有所差異。在東部大別山區海拔700米以下，福建戴雲山區1000米以下，在四川峨眉山海拔1800米以下，雲南大理則在海拔2500米以下。
喜溫暖濕潤氣候及深厚、肥沃、排水良好、含腐殖质较多的酸性土壤中，幼樹較耐陰。[5]，不耐水淹和鹽鹼，在陰坡生長較好，淺根性，生長較快。[6]
主要利用扦插及播種繁殖。
杉木生长迅速，是山区绿化的重要树种，材质优良，木材黄白色，有时心材带淡红褐色，有香气，材質軟硬適中，紋理直，易加工，較耐腐，供建築、橋樑等用，15至20年即可成材。[4]杉木的心材及树枝、根、树皮、叶、种子、油脂均可入药。[3]樹皮及根、葉能祛風燥濕、收斂止血；種子含油約20%，供製肥皂。[7]由於杉木用途眾多，被稱為萬能之木。
杉木首见于《唐本草》，别名杉（《南方草木状》），柀、煔（《尔雅》），沙木、檠木（《本草纲目》），杉树、沙树、刺杉、廣州杉、福州杉、廣葉杉、正杉等。[3] [8]
分類 界 : 植物界 Plantae 門 : 球果植物門 Pinophyta 綱 : マツ綱 Pinopsida 目 : マツ目 Pinales 科 : ヒノキ科 Cupressaceae 属 : コウヨウザン属 Cunninghamia 種 : コウヨウザン C. lanceolata 学名 Cunninghamia lanceolata (Lamb.) Hook., 1827 和名 コウヨウザン（広葉杉） 変種 本文参照
コウヨウザン（広葉杉、檆、学名：Cunninghamia lanceolata）は、中国南部原産のヒノキ科（またはスギ科）コウヨウザン属の常緑針葉樹。大きいものでは樹高30m以上、直径1m以上に成長する。日本には江戸時代後期に渡来。
本来、漢字の「杉」は広葉杉（コウヨウザン）のことを指したといわれる。現在でも中国においては日本の杉の仲間を「柳杉」と呼び、杉（コウヨウザン）と分けて呼ぶ。世界的にはコウヨウザン、ラクウショウ、セコイアなどの広葉型の杉が主流であり狭葉型のものは少数である。
台湾に変種のランダイスギ（巒大杉）C. lanceolata var. konishii がある。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 コウヨウザン（広葉杉、檆、学名：Cunninghamia lanceolata）は、中国南部原産のヒノキ科（またはスギ科）コウヨウザン属の常緑針葉樹。大きいものでは樹高30m以上、直径1m以上に成長する。日本には江戸時代後期に渡来。
本来、漢字の「杉」は広葉杉（コウヨウザン）のことを指したといわれる。現在でも中国においては日本の杉の仲間を「柳杉」と呼び、杉（コウヨウザン）と分けて呼ぶ。世界的にはコウヨウザン、ラクウショウ、セコイアなどの広葉型の杉が主流であり狭葉型のものは少数である。
.jpg)
