Pazerav (Calocedrus) je malý rod stálezelených jehličnatých stromů z čeledi cypřišovitých. Je to rod s východoasijskou a západoamerickou disjunkcí čtyř sobě podobných druhů.
Fosilní nálezy potvrzují podobnost prehistorických druhů rodu pazerav nalezených v Asii i v Americe a naopak odlišnost prehistorických druhů z Evropy. Z těchto nálezů se odvozuje, že druhy v Americe i Asii jsou stejného původu a k jejich oddělení došlo pravděpodobně v eocénu, při zrušení pevninského mostu přes Beringův průliv (asi před 35 mil. roků).
Rod pazerav je tvořen čtyřmi druhy:
Druhy rodu pazerav jsou dlouhověké, stálezelené stromy s vysokými, sloupovitými kmeny a úzkou korunou. Jejich poměrně řídce rostoucí větve mají ploché, v jedné řadě rostoucí větévky s protistojnými, dimorfními, šupinatými lístky vyrůstajícími ve čtyřech řadách. Lístky jsou zašpičatělé, k větévce přitisklé a střechovitě se navzájem překrývají.
Terminální šištice jsou jednodomé a rostou jednotlivě. Samčí jsou podlouhlé a obsahují 6 až 8 párů mikrosporofylu se dvěma až pěti mikrosporangii. Samičí šištice, 20 až 30 mm velké, jsou podlouhlé nebo elipsovité a obsahují tři páry vstřícných semenných šupin, z nich jen střední je fertilní. Ve zralosti jsou dřevnaté a obsahují nejvýše čtyři semena s nestejně dlouhými křídly, uzrávají a vypadávají již prvým rokem.
Chromozomové číslo rodu je x = 11. Rod získal své jméno z řečtiny, kde ‚Callos‘ značí krásný a ‚Kedros‘ je cedr.
Tyto stromy mají dřevo sice měkké, ale odolné proti hnilobě, voňavé a snadno opracovatelné. Dřevo z druhů Calocedrus decurrens a Calocedrus macrolepis je používáno pro výrobu nábytku nebo drobnější stavební práce ve venkovním prostředí, kde se využívá jejich odolnosti vůči vlhkosti. Jsou také vysazovány jako okrasné stromy do měst, parků a zahrad. Druhy Calocedrus formosana a Calocedrus rupestris mají dřevo obdobných vlastností, ale pro nízké početní stavy jsou vzácné a pro komerční využití nejsou dostupné.[1][2][3][4]
Pazerav sbíhavý, větvičky se šupinovitými lístky
Samičí šištice pazeravu sbíhavého
Zralé šišky pazeravu sbíhavého
Okřídlená semena pazeravu sbíhavého
Obrázky, zvuky či videa k tématu pazerav ve Wikimedia Commons
Pazerav (Calocedrus) je malý rod stálezelených jehličnatých stromů z čeledi cypřišovitých. Je to rod s východoasijskou a západoamerickou disjunkcí čtyř sobě podobných druhů.
Flodceder (Calocedrus) er en lille planteslægt med tre arter. Flodceder er ikke et ceder-træ i botanisk forstand, det er kun arter i slægten Cedrus, som hører til Gran-familien. Navnet Calocedrus til trods hører flodceder til Cypres-familien lige som f.eks. Livstræ, med hvilket det er nært beslægtet.
Beskrevne arter
Alan Mitchell: "Træer i Nordeuropa" ISBN 87-12-23331-5
Die Weihrauchzedern (Calocedrus) sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie Cupressoideae innerhalb der Familie der Zypressengewächse (Cupressaceae). Die vier Arten kommen von den westlichen USA bis Mexiko und in Asien vor.
Weihrauchzedern sind immergrüne Bäume, die eine Wuchshöhe von 15 bis 46 (selten 57) m und einen Stammdurchmesser von 1,0 bis 1,5 (selten 3,6) m erreichen. Durch die dicke Borke sind sie relativ widerstandsfähig gegen Feuer. Die schuppenförmigen Blätter sind bis zu 3 mm lang.
Weihrauchzedern sind einhäusig (monözisch). Weibliche und männliche Zapfen befinden sich auf unterschiedlichen Zweigen. Die männlichen Zapfen sind länglich. Die holzigen weiblichen Zapfen sind oval und 17 bis 30 mm groß. Pro fertiler Zapfen-Schuppe entwickeln sich ein oder zwei geflügelte Samen, mit einem langen und einem kurzen Flügel[1]. Der Pollenflug ist im Frühjahr, und die Samenreife erfolgt im gleichen Jahr. Die Sämlinge besitzen zwei Keimblätter (Kotyledonen).
Die einzelnen Arten haben Areale sowohl in den westlichen USA und Mexiko als auch in Myanmar, China, Taiwan und Vietnam. (Genauere Angaben zur Verbreitung bei den einzelnen Arten.)
Die Gattung Calocedrus wurde 1873 durch Sulpiz Kurz in Journal of Botany, British and Foreign, 11, S. 196. aufgestellt. Synonyme für Calocedrus Kurz sind Heyderia K.Koch und Libocedrus sensu Benth. et Hook.[2] Der botanische Gattungsname Calocedrus leitet sich aus den griechischen Wörtern: kallos für „schön“ und kedros für „Zeder“ ab.
In der Gattung Weihrauchzedern (Calocedrus) gibt es etwa vier Arten:
In den Heimatländern und vielen anderen Ländern der Welt werden sie als Zierpflanzen verwendet.
Das witterungsbeständige Holz wird zum Beispiel zur Möbelherstellung genutzt.
Die Weihrauchzedern (Calocedrus) sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie Cupressoideae innerhalb der Familie der Zypressengewächse (Cupressaceae). Die vier Arten kommen von den westlichen USA bis Mexiko und in Asien vor.
Калоцедрус ( лат. Calocedrus ) — Cupressaceae семьяысь Уйпал Америкалэн лысо писпу. Дуннеын тодмо ог 4 пӧртэм.
Калоцедрус ( лат. Calocedrus ) — кипарис котырись лыса пу увтыр. Калоцедрус увтырӧ пырöны 4 вид. Калоцедрус пантасьӧ Ойвыв Америкаын.
Калоцедрус ( латин Calocedrus ) — кипарис котырса лыса пу увтыр. Сійӧ быдмӧ Войвыв Америкаын.
Калоцедрус ( латин Calocedrus ) — кипарис котырса лыса пу увтыр. Сійӧ быдмӧ Войвыв Америкаын.
Калоцедрус ( лат. Calocedrus ) — Cupressaceae семьяысь Уйпал Америкалэн лысо писпу. Дуннеын тодмо ог 4 пӧртэм.
Калоцедрус ( лат. Calocedrus ) — кипарис котырись лыса пу увтыр. Калоцедрус увтырӧ пырöны 4 вид. Калоцедрус пантасьӧ Ойвыв Америкаын.
Calocedrus, the incense cedar (alternatively spelled incense-cedar), is a genus of coniferous trees in the cypress family Cupressaceae first described as a genus in 1873.[2][3] It is native to eastern Asia and western North America.[1] The generic name Calocedrus means "beautiful cedar".
The genus is related to the Thuja, and has similar overlapping scale-leaves. Calocedrus differs from Thuja in the scale leaves being in apparent whorls of four (actually opposite decussate pairs like Thuja, but not evenly spaced apart as in Thuja, instead with the successive pairs closely then distantly spaced), and in the cones having just 2–3 pairs of moderately thin, erect scales, rather than 4–6 pairs of very thin scales in Thuja.
Cladograms showing the evolutionary relationships.
Incense cedar was one of the favored varieties of wood used to make bows by Native Americans in California. Like Juniper, and Pacific Yew, the other two coveted bow woods among Pacific Natives, this wood has excellent flexibility and compression strength-weight ratio. When backed with sinew, it produces extremely flexible, fast, hard-hitting bows, which are rivaled only by horn-sinew composite bows for their ability to store and release elastic energy. The archer Saxton Pope observed that Ishi used this wood to produce short bows.[10]
The wood of Calocedrus is soft, moderately decay-resistant, and with a strong spicy-resinous fragrance. That of C. decurrens is the primary material for wooden pencils, because it is soft and tends to sharpen easily without forming splinters. The two Asian species were (at least in the past) in very high demand for coffin manufacture in China, due to the scent of the wood and its decay resistance. It is likely that past over-exploitation is responsible for their current rarity.
Incense cedar was the preferred hearth board of the Native Peoples of Northern California for lighting fires by friction.
Calocedrus decurrens, the California incense cedar, is a popular ornamental tree, grown particularly in locations with cool summer climates like Britain, Washington and British Columbia. Its very narrow columnar crown in landscape settings, an unexplained consequence of the climatic conditions in these areas, is not shown by trees in their native 'wild' habitat. The California incense cedar is also valued for its drought tolerance. The Asian species are rarely cultivated.[11]
{{cite journal}}: Cite journal requires |journal= (help) California incense cedar, in Lassen Volcanic National Park. Calocedrus, the incense cedar (alternatively spelled incense-cedar), is a genus of coniferous trees in the cypress family Cupressaceae first described as a genus in 1873. It is native to eastern Asia and western North America. The generic name Calocedrus means "beautiful cedar".
Calocedrus es un género de coníferas perteneciente a la familia Cupressaceae. Comprende 14 especies descritas y de estas, solo 4 aceptadas.[1]
El género fue descrito por Wilhelm Sulpiz Kurz y publicado en Journal of Botany, British and Foreign 11: 196. 1873.[2] La especie tipo es: Calocedrus macrolepis Kurz
Calocedrus: nombre genérico que procede del griego: καλλος, "callos", hermoso y de χέδρος, "cedros", el cedro, significando entonces "cedro hermoso".
Nota: A pesar de su nombre, el árbol tiene solo un lejano parentesco con el género Cedrus, pues es un miembro de la familia Cupressaceae y los cedros pertenecen a la de las Pinaceae. Lo único que tienen en común es pertenecer al orden botánico Pinales.
A continuación se brinda un listado de las especies del género Calocedrus aceptadas hasta marzo de 2015, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor, abreviado según las convenciones y usos.
Datos: Q765246
Multimedia:
Especies: Calocedrus
Calocedrus es un género de coníferas perteneciente a la familia Cupressaceae. Comprende 14 especies descritas y de estas, solo 4 aceptadas.
Tuoksusetrit (Calocedrus)[2] on sypressikasvien (Cupressaceae) heimoon kuuluva havupuusuku. Sukuun kuuluu neljä lajia, joista kolme kasvaa luontaisena itäisessä Aasiassa ja yksi läntisessä Pohjois-Amerikassa.
Suvun lajit luokiteltiin aiemmin sukuun Libocedrus, sittemmin monet tämän suvun lajeista on jaettu omiin sukuihinsa. Nykyään niitä ei pidetä läheisinä sukulaisina. Tuoksusetrit kuuluvat sypressikasvien alaheimoon Cupressoideae ja suku Libocedrus alaheimoon Callitroideae. Tästä huolimatta eräät lähteet saattavat vieläkin käyttää vanhoja nimiä.[1][3] Nimistään huolimatta puut eivät ole sukua varsinaisille setreille (Cedrus), jotka puolestaan kuuluvat mäntykasvien heimoon.
Tuoksusetrit ovat ainavihantia 15–50 metriä korkeita puita, ja niiden kasvutapa on yleensä avoimen kartiomainen. Kaarna on paksu ja uurteinen. Oksat ovat kärjistään viuhkamaisesti sivusuunnassa haarautuvia. Versot lehtineen ovat vaakasuuntaisesti litteät. Lehdet ovat ruodittomia ja suomumaisia, paitsi kapeita ja neulasmaisia hyvin nuorilla taimilla. Niiden pituudesta on yleensä yli puolet johteista lehtikantaa. Lehdet ovat asettuneet vastakkaisesti neljään riviin. Puut ovat yksikotisia. Sekä hede- että siemenkävyt ovat yksittäin versojen päädyissä. Pienissä, 14–25 mm pitkissä siemenkävyissä on 4–6 ohutta käpysuomua. Siemenillä on kaksi siipeä.[1][4]
Lisäksi fossiileista tunnetaan sukupuuttoon kuolleita lajeja, kuten oligoseenikautinen Calocedrus huashanensis.[5]
Oregonintuoksusetri esiintyy luonnostaan läntisessä Pohjois-Amerikassa Yhdysvaltain länsirannikolta Meksikon pohjoisosiin, kolme muuta lajia itäisessä Aasiassa lähinnä vuoristoalueilla Etelä-Kiinasta Vietnamiin sekä Taiwanin saarella. Kaikki kolme Aasialaista lajia ovat uhanalaisia; erittäin uhanalaiseksi luokiteltu laji Calocedrus rupestris löydettiin vasta 2004 Koillis-Vietnamin Bắc Kạnin maakunnan karstivuorilta, ja yksilöitä arvioidaan olevan alle 2 500.[6][7]
Oregonintuoksusetriä ja vähemmässä määrin myös kiinantuoksusetriä käytetään koristepuuna lauhkealla ja subtrooppisella vyöhykkeellä. Kumpaakin lajia käytetään myös puutavarana; oregonintuoksusetriä on erityisesti käytetty lyijykynien valmistamiseen. Kaksi muuta lajia ovat varsin harvinaisia sekä luonnossa että viljelyssä.[1]
Tuoksusetrit (Calocedrus) on sypressikasvien (Cupressaceae) heimoon kuuluva havupuusuku. Sukuun kuuluu neljä lajia, joista kolme kasvaa luontaisena itäisessä Aasiassa ja yksi läntisessä Pohjois-Amerikassa.
Suvun lajit luokiteltiin aiemmin sukuun Libocedrus, sittemmin monet tämän suvun lajeista on jaettu omiin sukuihinsa. Nykyään niitä ei pidetä läheisinä sukulaisina. Tuoksusetrit kuuluvat sypressikasvien alaheimoon Cupressoideae ja suku Libocedrus alaheimoon Callitroideae. Tästä huolimatta eräät lähteet saattavat vieläkin käyttää vanhoja nimiä. Nimistään huolimatta puut eivät ole sukua varsinaisille setreille (Cedrus), jotka puolestaan kuuluvat mäntykasvien heimoon.
Calocèdre, Cèdre à encens
Calocedrus (les cèdres à encens) est un genre comprenant trois espèces de conifères, appartenant à la famille des Cupressacées. Originaires de l'ouest des États-Unis, indigènes également en Chine et en Birmanie, ces arbres sont naturalisés en Europe depuis le XIXe siècle et souvent plantés dans les parcs, où ils se détachent par leur haute stature et leur port conique. Malgré leur nom populaire, ils sont beaucoup plus proches des thuyas que des cèdres, en raison notamment de leurs feuilles.
Arbres étroitement coniques, à ramure dense, avec de nombreuses branches sinueuses au rameaux aplatis en éventail. Le feuillage est persistant, composé d'écailles assez longues, décurrentes à la base, de couleur vert sombre brillant, dégageant une assez forte odeur de résine au froissement. Ces arbres sont monoïques, avec des fleurs mâles d'environ 3 mm, globulaires et dorées, et des fleurs femelles devenant des petits cônes pointus, étroits et ovoïdes. D'abord d'un vert intense, ces cônes deviennent bruns à maturité (environ un an), libérant des petites graines ailées.
Les rameaux sont semblables à ceux des thuyas et chamaecyparis, mais s'en distinguent par des écailles plus allongées, deux à trois fois plus longues que larges.
Leur bois léger est utilisé pour la confection de crayons ou de lambris. Tendre et de structure homogène, il est utilisé en sculpture. Comme leur nom l'indique, l'écorce peut être brûlée comme encens.
Calocèdre, Cèdre à encens
Calocedrus (les cèdres à encens) est un genre comprenant trois espèces de conifères, appartenant à la famille des Cupressacées. Originaires de l'ouest des États-Unis, indigènes également en Chine et en Birmanie, ces arbres sont naturalisés en Europe depuis le XIXe siècle et souvent plantés dans les parcs, où ils se détachent par leur haute stature et leur port conique. Malgré leur nom populaire, ils sont beaucoup plus proches des thuyas que des cèdres, en raison notamment de leurs feuilles.
Calocedrus é un xénero de coníferas da familia das cupresáceas, subfamilia das cupresoideas, que comprende catro especies admitidas actualmente, unha propia de Norteamérica e as outras tres de Asia oriental.
As principais características das especies deste xénero son:[1]
A especie foi descrita en 1873 polo botánico alemán Wilhelm Sulpiz Kurz nun traballo publicado en J. Bot. 11: 196, t. 133.[2][3]
O nome científico Calocedrus está formado pola unión dos elementos do latín científico calo- e -cedrus. O primeiro deriva do grego antigo καλός kalós, "fermoso", e o segundo do latín cedrus, tirado do grego antigo κέδρος kédros, "cedro". Literalmente: "cedros fermosos".
Na actualidade recoñécense dentro do xénero as seguintes catro especies:[2][7]
Destas catro especies, en Galicia a única cultivada en parques e xardíns é a C. decurrens, o cedro de California,[4] que, a pesar da súa elegancia, só se encontra no parque de Padrón (tres exemplares moi antigos), no paseo da da Ferradura de Santiago,[4] e no xardín do Pazo de Torrecedeira en Redondela, que figura no catálogo de árbores senlleiras de Galicia elaborado pola Xunta de Galicia.
Calocedrus é un xénero de coníferas da familia das cupresáceas, subfamilia das cupresoideas, que comprende catro especies admitidas actualmente, unha propia de Norteamérica e as outras tres de Asia oriental.
Il Calocedrus Kurz 1873 (sin. Heyderia, K. Koch; Libocedrus Bentham et Hooker) è un genere appartenente alla famiglia delle Cupressaceae originario dell'America settentrionale occidentale e dell'Estremo oriente meridionale.[1] Gli alberi appartenenti a questo genere sono spesso indicati come "alberi dell'incenso" e la distinzione tra le specie è ottenuta attraverso l'indicazione della zona di provenienza.
Il nome del genere è stato coniato combinando le parole greche kalós, bello, e kédros, cedro.[1]
Il Calocedrus decurrens è nativo delle regioni occidentali dell'America settrionale, dove è un elemento comune nella foresta mista di conifere della Sierra Nevada ed è presente in California ed Oregon, con limitate enclave in Nevada e Messico.[2]
Il Calocedrus macrolepis è nativo delle regioni sud-occicentali della Cina, dalla provincia di Guangdong sul Mar Cinese Meridionale a quella di Yunnan ad ovest. Più a sud è presente nelle regioni settentrionali di Laos, Vietnam, Birmania e Thailandia.[3] È piuttosto raro come specie selvatica, così come il Calocedrus formosana, specie endemica dell'isola di Taiwan (Formosa), da alcuni considerata una varietà della precedente.[4]
Nel 2004 è stata inoltre identificata una nuova specie appartenente a questo genere, il Calocedrus rupestris, anch'esso presente nel Vietnam settentrionale. Il suo areale, tuttavia, non è stato completamente identificato.[5]
Tale distribuzione è comune ad altre specie di conifere del Cenozoico sopravvissute fino ai nostri giorni: fra queste Chamaecyparis, Thuja ed il gruppo Metasequoia-Sequoia-Sequoiadendron. Inoltre, tali gruppi presentano caratteristiche spiegabili come conseguenze della deriva genetica successiva alla separazione del supercontinente Laurasia, verificatasi nel Fanerozoico, ed a sporadici contatti avvenuti attraverso lo stretto di Bering tra le popolazioni sviluppatesi sulle due coste opposte del Pacifico.[1]
Il legno è tenero, come quello di altre Cupressaceae, e si presta alla lavorazione da parte dell'uomo.[1] È uno dei principali materiali utilizzati per la realizzazione di matite negli Stati Uniti, perché facile da temperare.
A causa del gradevole odore del legno, in passato le due principali specie asiatiche furono utilizzate in Cina per la costruzione di bare. È probabile che lo sfruttamento associato a tale pratica sia responsabile della loro attuale rarità.
Sono inoltre utilizzati a scopo ornamentale.[1]
Il Calocedrus Kurz 1873 (sin. Heyderia, K. Koch; Libocedrus Bentham et Hooker) è un genere appartenente alla famiglia delle Cupressaceae originario dell'America settentrionale occidentale e dell'Estremo oriente meridionale. Gli alberi appartenenti a questo genere sono spesso indicati come "alberi dell'incenso" e la distinzione tra le specie è ottenuta attraverso l'indicazione della zona di provenienza.
Il nome del genere è stato coniato combinando le parole greche kalós, bello, e kédros, cedro.
Calocedrus is de botanische naam van een geslacht uit de cipresfamilie (Cupressaceae).
Røkelsessederslekten (latin: Calocedrus) er en gruppe av bartrær i sypressfamilien (Cupressaceae), som er nær beslektet med tuja. Slekten har 3 arter, en i Nord-Amerika og to i Kina og Taiwan.
Et viktig kjennetegn er at konglene bare har 2-4 skjell, som er lysebrune eller rødbrune. Den amerikanske arten er 40-60 meter høy, de asiatiske når 20-40 meter. Artene har mykt, bestandig trevirke som motstår forråtnelse. Trevirket har god lukt, og har vært beskattet i jakt på trevirke til møbler og pyntegjenstander.
De tre artene i slekten omfatter:
Enkelte mener at de svært like artene taiwansk og kinesisk spøkelsessider, er varianter av samme art (macrolepis).
Californisk røkelsessider (Calocedrus decurrens) eller bare røkelsesseder brukes til blyanter, siden virket er mykt og lar seg spisse uten å trevles eller sprekke. Den vokser i det vestre Nord-Amerika, fra Oregon i nord til Baja California i sør. Den er et stort tre, inntil 60 meter, diameter inntil 3-4 meter. Kronen er bredt konisk, grenene spredte. Bladene lysegrønne eller klargrønne uten stomatabånd, konglene inntil 25 mm. Den amerikanske arten er vertsplante for skogvepsen Syntexis libocedrii.
Kinesisk røkelsesseder (Calocedrus macrolepis) blir 25-35 meter høyt, og er sårbart mot hogst og skogrydding, men ikke en truet art. Vokser fra Guangdong til Yunnan i sørvestre Kina, videre i nordre Vietnam, Laos, Thailand og Burma. Bladene klargrønne eller skinnende grønne på oversiden og med hvite stomatabånd på undersiden. Konglene er purpurfargede og 1-2 cm lange, konglestilken er med bare 5 mm en del kortere enn hos den taiwanske varianten.
Taiwansk spøkelsessider (Calocedrus formosana) er svært sjelden i vill tilstand, vokser kun på Taiwan og truet av utryddelse. Diameteren er opp til 3 meter, høyden 25-40 meter. Hele vekstområdet er på knappe 5 000 km², og trues både av hogst og av skogrydding for jordbruksformål. Har med 15 mm en klart lengre konglestilk enn den kinesiske arten.
Røkelsessederslekten (latin: Calocedrus) er en gruppe av bartrær i sypressfamilien (Cupressaceae), som er nær beslektet med tuja. Slekten har 3 arter, en i Nord-Amerika og to i Kina og Taiwan.
Et viktig kjennetegn er at konglene bare har 2-4 skjell, som er lysebrune eller rødbrune. Den amerikanske arten er 40-60 meter høy, de asiatiske når 20-40 meter. Artene har mykt, bestandig trevirke som motstår forråtnelse. Trevirket har god lukt, og har vært beskattet i jakt på trevirke til møbler og pyntegjenstander.
Multimedia w Wikimedia Commons Cedrzyniec (Calocedrus) – rodzaj drzew należących do rodziny cyprysowatych. Obejmuje trzy gatunki występujące we wschodniej Azji i jeden rosnący w Ameryce Północnej.
Drzewa osiągające do 46 m (C. decurrens). Pędy mają rozgałęzione i spłaszczone w jednej płaszczyźnie, o kształcie i ulistnieniu podobnym do żywotników. Liście łuskowate są spłaszczone i mają wyrównaną długość. Męskie strobile są owalne lub wydłużone, składają się z 6–16 szerokoowalnych mikrosporofili. Strobile żeńskie zwisają na krótkich, okrytych łuskami szypułach. Podłużnie owalne drewnieją w ciągu jednego roku. Szyszki zawierają 6 łusek, z których te w dolnej parze mają kształt owalny i są odwinięte, środkowe są wydłużone, a górne równowąskie i zrośnięte. Nasiona są spłaszczone i zaopatrzone w dwa nierówne skrzydełka. Powstają po dwa na płodnych łuskach nasiennych[4].
Drewno roślin z tego rodzaju jest miękkie, łatwe do obróbki i odporne na rozkład. Znajduje w związku z tym wszechstronne zastosowanie. Ze względu na szersze rozpowszechnienie istotne znaczenie gospodarcze ma cedrzyniec kalifornijski i Calocedrus macrolepis. Oba te gatunki uprawiane są także jako rośliny ozdobne[6].
Cedrzyniec (Calocedrus) – rodzaj drzew należących do rodziny cyprysowatych. Obejmuje trzy gatunki występujące we wschodniej Azji i jeden rosnący w Ameryce Północnej.
Calocedrus (designações vernáculas: cedro - do-incenso e cipreste) é um género de coníferas pertencente à família Cupressaceae. É um género relacionado com o género Thuja, pelas suas folhas escamiformes sobrepostas.
Calocedrus (designações vernáculas: cedro - do-incenso e cipreste) é um género de coníferas pertencente à família Cupressaceae. É um género relacionado com o género Thuja, pelas suas folhas escamiformes sobrepostas.
Su sediri, servigiller (cupressaceae) familyasından Calocedrus cinsinden iğne yapraklı, 40-50 metreye kadar boylanabilen ağaç türlerinin ortak adı.
2–3 m uzunluğunda, sivri uçlu yaprakları vardır. Kırmızımsı kahverengi kozalakları açıldığında biçimi ördek gagası şeklini alır. Gövde rengi, kırmızı kahverengi ya da tarçın renginde olur. Yaz kış yeşil kalır. Kuraklığı sevmeyen, soğuklara dayanıklı olan, nemli ortamlarda iyi gelişebilen bir ağaçlardır. Besin maddelerince zengin toprakları sever.
Pinopsida ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. 
Ağaç ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. Su sediri, servigiller (cupressaceae) familyasından Calocedrus cinsinden iğne yapraklı, 40-50 metreye kadar boylanabilen ağaç türlerinin ortak adı.
2–3 m uzunluğunda, sivri uçlu yaprakları vardır. Kırmızımsı kahverengi kozalakları açıldığında biçimi ördek gagası şeklini alır. Gövde rengi, kırmızı kahverengi ya da tarçın renginde olur. Yaz kış yeşil kalır. Kuraklığı sevmeyen, soğuklara dayanıklı olan, nemli ortamlarda iyi gelişebilen bir ağaçlardır. Besin maddelerince zengin toprakları sever.
Calocedrus Kurz
Виды
Калоцедрус (лат. Calocedrus) — род хвойных деревьев семейства Кипарисовые (Cupressaceae).
По информации базы данных The Plant List (на июль 2016) род включает 5 видов[1]:
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её. Калоцедрус (лат. Calocedrus) — род хвойных деревьев семейства Кипарисовые (Cupressaceae).
翠柏属又名肖楠屬（学名：Calocedrus）是柏科下的一个属，在1873年首次被描述為一個屬[1][2]。为常绿乔木植物。该属有6種植物，現存4种、滅絕2種；現存物種分布于北美、東亞[3]及南亚[4]。英語俗名為「incense cedar（香雪松）」，屬名的拉丁文字義為「美麗的雪松」。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 翠柏属又名肖楠屬（学名：Calocedrus）是柏科下的一个属，在1873年首次被描述為一個屬。为常绿乔木植物。该属有6種植物，現存4种、滅絕2種；現存物種分布于北美、東亞及南亚。英語俗名為「incense cedar（香雪松）」，屬名的拉丁文字義為「美麗的雪松」。
