Hořec panonský (Gentiana pannonica) je druh vzácně se vyskytující středně vysoké rostliny s modrofialovými květy, lze ji u nás spatřit převážně jen v chráněných územích Šumavy.
Osídluje výhradně horské až vysokohorské biotopy, které musí splňovat mnohé specifické faktory. Pochází z Alp v jejíchž prostoru se vyskytuje dodnes, roste ve Švýcarsku, Německu, Rakousku, Itálii a Slovinsku. Mimo to ještě i v České republice na Šumavě; ojediněle se vyskytuje i v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, kde byl vysazen uměle. Neúspěšně byl vysazen i na Králickém Sněžníku.[2]
Na Šumavu se hořec panonský, glaciální relikt, dostal počátkem holocénu (asi před 10 000 tis. léty), koncem poslední doby ledové, kdy odlesněné území dovolovalo této světlomilné rostlině úspěšnou migraci z Alp. Následné nové přírodní podmínky, vznik zapojeného lesa, vyhradily hořci panonskému pro přežití jen kotle ledovcových jezer, kde geologické vlastnosti nedovolily vyrůst mohutnějším rostlinám. S příchodem lidí dochází k odlesňování, tento druh se počal spontánně šířit a v 19. století rostl téměř na všech šumavských loukách.
Po poznání léčivého účinku jeho kořene začal být hromadně sbírán a ve 30. létech 20. století již zůstalo jen pár zbytkových lokalit. Po vysídlení Šumavy koncem 50. let se opět pomalu areál jeho výskytu rozšiřoval, to ale pravděpodobně následkem plošných emisí v 70. létech ustalo. V poslední době je jeho počet i velikost populací poměrně stabilní. Mimo relativně větších počtů rostlin v oblastech Šumavských plání jsou ještě menší v Královském hvozdu na česko-bavorském pomezí a Trojmezenské hornatině na jihovýchodě Šumavy, na těchto lokalitách se hořec panonský rozmnožuje převážně jen vegetativně. Uchycení mladých semenáčků bylo pozorováno jen v karech Černého a Plešného jezera a meandru Modravského potoka.
Šumavská místa s největším výskytem hořce panonského jsou horské pastviny a louky svazu Violion caninae, roztroušeně je také k nalezení v údolích horských potoků a karech ve společenstvech svazů Calamagrostion villosae a Dryopterido-Athyrion. Nejvíce lokalit se nachází v nadmořské výšce 1000 až 1100 m. Šumava je jeho nejsevernějším přirozeným výskytem.[3][4][5]
Je to vytrvalá bylina se šikmo rostoucím silným nahnědlým oddenkem a s mnoha pevnými kořeny. Z vícehlavého oddenku vyrůstá přízemní růžice, mající v průměru až 150 cm, dlouze řapíkatých listů s úzkou podlouhlou čepelí. Z růžice vybíhá přímá nevětvená lodyha, která dosahuje výšky od 10 až po 85 cm, vyrůstají z ní až 10 cm dlouhé lodyžní listy s čepelemi souběžně žilkovanými.
Květy vyrůstají po 5 až 8 ve strboulu na konci lodyhy a dále ještě v obdobném počtu ve shlucích v paždích jednoho až čtyř hořejších lodyžních listů. Zvonkovitý kalich je srostlý, většinou s pěti až šesti nazpět ohnutými cípy. Nálevkovitá, nejčastěji pěticípá až šesticípá koruna dlouhá 25 až 50 mm bývá tmavě nachová až nachově fialová s temně fialovými tečkami. Nitky stejného počtu tyčinek jsou přirostlé k dolní části koruny a prašníky jsou srostlé v trubku obklopující čnělky. Svrchní semeník je tvořen dvěma plodolisty, blizny vyčnívají nad prašníky. Kvete od července do září, opylován je hmyzem s dlouhým sosákem, nejčastěji čmeláky. Plodem je jednopouzdrá tobolka obsahující 200 až 300 semen čočkovitého tvaru o velikosti 5×3 mm.[5][6]
Kořen hořce panonského se v minulosti sbíral pro své léčivé účinky, odstraňoval nadýmání a pomáhal při zánětu žaludku a žaludeční slabosti. Obsažené glykosidní hořčiny (hlavně gentiopikrin a gentiamarin), silice a třísloviny působí povzbudivě při vylučování trávicích šťáv a zvyšují tvorbu žluče. V současnosti je jeho sběr zakázán zákonem.[7]
Hořec panonský se vyskytuje v České republice pouze na několika málo lokalitách Šumavy a jeho počty se nezvyšují. Proto je v "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR" uváděn hořec panonský jako silně ohrožený druh C2 – (EN).[8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hořec panonský ve Wikimedia Commons
Galerie hořec panonský ve Wikimedia CommonsHořec panonský (Gentiana pannonica) je druh vzácně se vyskytující středně vysoké rostliny s modrofialovými květy, lze ji u nás spatřit převážně jen v chráněných územích Šumavy.
Der Ostalpen-Enzian (Gentiana pannonica, auch Pannonischer Enzian, Ungarischer Enzian oder Ungarn-Enzian[1] genannt) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Enziane (Gentiana) in der Familie der Enziangewächse (Gentianaceae).
Der Ostalpen-Enzian ist eine ausdauernde, krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 20 bis 60 Zentimetern erreicht. Alle oberirdischen Pflanzenteile sind kahl. Der Stängel ist aufrecht und kräftig.
Die fünf- bis siebennervigen Laubblätter sind kreuzgegenständig angeordnet. Die unteren Laubblätter besitzen einen Blattstiel und sind elliptisch geformt, die oberen sind sitzend und spitz-lanzettlich.
Die Blütezeit erstreckt sich von Juli bis September. Die Blüten sitzen in den oberen Blattachseln oder gehäuft am Stängelende.
Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch mit doppelter Blütenhülle. Die grünen Kelchblätter sind verwachsen. Der Kelch ist glockig und besitzt fünf bis acht nach außen gebogene Kelchzähne. Die glockenförmige Krone ist 25 bis 50 Millimeter lang. Sie ist nach oben erweitert und etwa bis zur Mitte fünf- bis neunteilig, die Kronzipfel sind eiförmig. An ihrer Außenseite sind die Kronblätter rotviolett gefärbt und schwarzrot punktiert, die Innenseite ist gewöhnlich gelblich.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 40.[2]
Der Ostalpen-Enzian ist besonders dem Purpur-Enzian (Gentiana purpurea) ähnlich.
Der Ostalpen-Enzian ist in den Ostalpen, Bergamasker Alpen, Karpaten und Siebenbürgen verbreitet. Die Westgrenze des Ostalpen-Enzian (Allgäu, Ostschweiz) fällt mit der Ostgrenze des Purpur-Enzians zusammen.
Der Ostalpen-Enzian gedeiht am besten auf kalkhaltigen, aber auch kalkarmen Böden. Er kommt in Mitteleuropa in Hochstauden- und Karfluren, Mooren und Latschengebüschen bevorzugt vor. Der Ostalpen-Enzian ist eine Charakterart des Nardion-Verbands, kommt aber auch in Pflanzengesellschaften des Unterverbands Rhododendro-Vaccinienion vor.[2]
In Österreich ist der Ostalpen-Enzian zerstreut bis mäßig häufig verbreitet (beispielsweise am Krippenstein/Dachstein). Sie fehlt in Wien und dem Burgenland. In Deutschland kommt er außer in den Alpen im Bayerischen Wald vor.
Die Erstveröffentlichung von Gentiana pannonica erfolgte durch Giovanni Antonio Scopoli. Das Artepitheton pannonica leitet sich von der römischen Provinz Pannonien ab. Synonyme für Gentiana pannonica Scop. sind: Gentiana semifida Hoffmanns. ex Rchb., Coilantha pannonica G.Don.
Der Ostalpen-Enzian gilt als alte Arzneipflanze und wird wie der Gelbe Enzian genutzt. Da sie in früherer Zeit intensiv genutzt wurde, sind ihre Bestände auf kleinere Restpopulationen zusammengeschrumpft. Daher führt die IUCN diese Art in der Kategorie „Near Threatened“ = „potenziell gefährdet“[3]. Zum Schutz dieser Art sind Lebensraummanagementpläne vorgesehen oder werden umgesetzt.
Der Ostalpen-Enzian (Gentiana pannonica, auch Pannonischer Enzian, Ungarischer Enzian oder Ungarn-Enzian genannt) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Enziane (Gentiana) in der Familie der Enziangewächse (Gentianaceae).
Gentiana pannonica, the Hungarian gentian or brown gentian (German: Ostalpen-Enzian, Pannonischer Enzian, Ungarischer Enzian or Ungarn-Enzian[2]), is a species of flowering plant of the genus Gentiana in the family of Gentianaceae.
The Hungarian gentian is a perennial, herbaceous plant, which grows to a height of 20 to 60 centimetres. All the above-ground parts of the plant are hairless. Its stem is upright and strong.
The five to seven-veined leaves are decussate. The lower leaves are petiolate and elliptic in shape; the upper ones are sessile and lanceolate.
The Hungarian gentian flowers from July to September. Its flowers are located in the upper leaf axils or grouped at the end of the stem.
The hermaphroditic flowers are radially symmetrical with double perianths. The green sepals are fused. The calyx is bell-shaped and has five to eight outward curving teeth. The bell-shaped corolla is 25 to 50 millimetres long. It is wider at the top and, towards the middle, has five to nine petals. The corolla tip is ovate. On their outer side, the petals are red and violet with black and red spots, the inside is usually yellowish.
Its chromosome count is 2n = 40.[3]
The first publication of Gentiana pannonica was by Giovanni Antonio Scopoli. The species epithet pannonica derives from the Roman province of Pannonia. Synonyms for Gentiana pannonica SCOP. are: Gentiana semifida HOFFMANSS. EX RCHB. and Coilantha pannonica G.DON.
The Hungarian gentian is very similar to the purple gentian (Gentiana purpurea).
The Hungarian gentian is found in the Eastern Alps, Bergamasque Alps, Carpathians and Transylvania. The western boundary of the gentian (Allgäu, eastern Switzerland) is coincident with the eastern boundary of the purple gentian.
In Austria the Hungarian gentian is scattered to moderately common (e.g. on the Krippenstein/Dachstein). It does not occur in Vienna or the Burgenland. In Germany it occurs in the alms of the Bavarian Forest, including within the Bavarian Forest National Park.
The Hungarian gentian thrives best on calcareous soil, but also on soils poor in calcium. It occurs in Central Europe in perennial meadows and cirques, bogs and mountain pine bush. The Hungarian gentian is a character species of the Nardion community, but also occurs in plant communities of the sub-group rhododendro-vaccinienion.[3]
The Hungarian gentian is an old medicinal herb and is used like the yellow gentian. Because it was intensively used in former times, its stocks shrank to just small residual populations. As a result the IUCN placed it in the "near threatened" category.[4] For the conservation of this species habitat management plans were created or adjusted.
Gentiana pannonica, the Hungarian gentian or brown gentian (German: Ostalpen-Enzian, Pannonischer Enzian, Ungarischer Enzian or Ungarn-Enzian), is a species of flowering plant of the genus Gentiana in the family of Gentianaceae.
Wuherski hórkowc (Gentiana pannonica) je rostlina ze swójby hórkowcowych rostlinow (Gentianaceae).
Wuherski hórkowc docpěwa wysokosć wot 30 hač do 60 cm.
Zrunany stołpik je horjeka purpurowje přeběžany.
Přećiwostejne łopjena su eliptiske a maja 5-7 nerwow. Delnje su stołpikate, mjeztym zo hornje su sedźace.
Kćěje wot julija hač do septembra. Keluch ma 5-7 wróćo skřiwjenych kónčkow. Króna je mutnje purpurowa, na spódku žołtozelena a čornočerwjenje dypkata a nutřka žołtojta.
Rosće na małowapnitych suchich trawnikach.
Rostlina je we wuchodnych Alpach a Šumawje rozšěrjena.
Wuherski hórkowc. W: FloraWeb.de. (němsce)
Wuherski hórkowc (Gentiana pannonica) je rostlina ze swójby hórkowcowych rostlinow (Gentianaceae).
Multimedia w Wikimedia Commons Goryczka panońska (Gentiana pannonica Scop.) – gatunek rośliny z rodziny goryczkowate (Gentianaceae Juss.). Występuje naturalnie w Północnych Alpach Wapiennych (w Bawarii i Austrii)[3] oraz w Szumawie[4].
Rośnie na łąkach alpejskich, wśród wysokich bylin i w górskich lasach. Występuje na wysokości od 1300 do 2300 m n.p.m. Najlepiej rośnie na glebach wapiennych, bogatych w próchnicę. Kwitnie od czerwca do września[3].
Dawniej korzenie tego gatunku były używane w medycynie ludowej. Ponadto korzenie służyły do produkcji wódki goryczkowej. W wyniku tej działalności roślina wyginęła w wielu swoich naturalnych siedliskach. Obecnie w krajach alpejskich znajduje się pod ochroną[3].
Goryczka panońska (Gentiana pannonica Scop.) – gatunek rośliny z rodziny goryczkowate (Gentianaceae Juss.). Występuje naturalnie w Północnych Alpach Wapiennych (w Bawarii i Austrii) oraz w Szumawie.
Panonski svišč (znanstveno ime Gentiana pannonica) je trajnica iz družine sviščevk.
Ta vrsta svišča doseže v višino do pol metra in ima po steblu nasprotno razporejene stebelne liste. V cev zrasli venčni listi so škrlatne barve, cvetovi pa so sedeči in imajo zvonasto čašo z zavihanimi zobci. Zgoščeni so v ovršnem socvetju, v katerega je zbranih od 5 do 8 cvetov. Cvetni venec je valjast in ima zaobljene roglje. Močna korenika ima zdravilne lastnosti.
Uspeva na gorskih travnikih, kjer cveti julija in avgusta. Vrsto je prvi odkril idrijski zdravnik in naravoslovec Giovanni Antonio Scopoli na Poreznu. V Sloveniji je od leta 1922 zavarovan.
Panonski svišč (znanstveno ime Gentiana pannonica) je trajnica iz družine sviščevk.
Gentiana pannonica là một loài thực vật có hoa trong họ Long đởm. Loài này được Scop. mô tả khoa học đầu tiên năm 1771.[1]
Bài viết liên quan Họ Long đởm này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Gentiana pannonica là một loài thực vật có hoa trong họ Long đởm. Loài này được Scop. mô tả khoa học đầu tiên năm 1771.
.jpg)
_IMG_29162.JPG)
_IMG_3365.JPG)
.jpg)
_IMG_29162.JPG)
_IMG_3365.JPG)
_IMG_3381.JPG)
