Kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum) je v české přírodě nejrozšířenější ze všech tří druhů rodu kopretina. Jsou to druhy vzhledově si velmi podobné a vytvářejí tzv. "skupinu druhů z okruhu kopretiny bílé (Leucanthemum vulgare agg.)". Společně tvoří polyploidní komplex, diploidním druhem je teplomilná a ve Střední Evropě ne příliš častá kopretina bílá. Tetraploidní je kopretina irkutská, která je nejhojnější a hexaploidní pak kopretina panonská, která je z nich nejvzácnější. Původně byly tyto tři druhy souhrnně uváděny jako kopretina bílá (Chrysanthemum vulgare).[1][2]
Areál kopretiny irkutské je velmi rozlehlý, na severu začíná na Islandu a přes Britské ostrovy se dále rozkládá přes celou Evropu až na Sibiř, do Střední Asie a dále až na východoasijský Dálný východ. Druhotně se dostala do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland.
V české přírodě je poměrně hojná, roste na loukách, pastvinách, v lesních lemech i na lidmi pozměněných stanovištích, v příkopech, okolo silnic nebo na skládkách. Dává přednost středně vlhkým, popř. mírně vysychajícím stanovištím, obvykle se vyskytuje na slunném místě, postačí ji běžná půda s malým množstvím živin. Na loukách snáší i dvojí sečení, více ji vadí sešlapávání při pastvě.[1][2][3]
Kopretina irkutská je vytrvalá, 30 až 80 cm vysoká bylina s jednoduchou, nebo vzácně v horní části větvenou lodyhou s odstálými chlupy. Vyrůstá z krátce plazivého oddenku se silnými adventivními kořeny. Lodyha je porostlá střídavými listy, přízemní s dlouhými řapíky jsou růžicovitě shloučené a jejich čepele jsou obkopinaté a po obvodě rovnoměrně zoubkované. Výše postavené listy jsou přisedlé, víceméně obdélníkovité, po obvodě mělce pilovité až zubaté, dlouhé 4 až 6 a široké 1 až 1,5 cm.
Na konci lodyhy vyrůstají jednotlivě nebo v řídkém chocholíku úbory velké od 3 do 5 cm. V úboru je v terči 120 až 200 žlutých, trubkovitých kvítků, které jsou oboupohlavné. Po obvodě terče bývá 10 až 30 kvítků samičích s 1,5 až 2,5 cm dlouhými, bílými ligulami. Široce miskovitý, 3 až 4řadý zákrov má střechovitě uspořádané kopinaté listeny vroubené úzkým blanitým, bezbarvým až hnědočerným lemem. Rostliny začínají kvést v květnu a končí v září, květy obsahují jen málo nektaru, opylovány jsou hmyzem.
Plody jsou protáhlé nažky velké 1,5 až 2,5 mm, které jsou bez chmýru a pouze nažky z jazykovitých kvítků mají nepravidelný blanitý lem. V půdě si podržují klíčivost nejméně šest let. V létě u kopretin převažuje vegetativní rozmnožování pomoci oddenků.[1][2][4][5]
Na mezofilních loukách kopretina irkutská často vytváří rozsáhlé porosty a její výskyt má mnohdy až plevelný charakter. V Severní Americe jsou evropské druhy kopretin označené jako invazní rostliny, rychle se tam šíří a působí ekonomické škody. Rostliny obsahují četné flavonové glykosidy a anthokyanový glykosid chrysanthemin které způsobují, že skot se kopretinám přímo vyhýbá, koním a ovcím nevadí a kozy je naopak přímo vyhledávají. Mají nízkou výživnou hodnotu a proto jsou v čerstvé i sušené píci přímo nežádoucí. Jejích kořeny jsou schopné dlouhodobě žít v symbióze s endofytními houbami, které po odstranění kopretin setrvávají v půdě a poškozují následně pěstované rostliny z čeledi lilkovitých, jež jsou vůči houbovým chorobám málo odolné.
Kopretiny irkutské se někdy pěstují jako okrasné rostliny. Mimo nich bývají v zahradách vysazovány také velkokvěté nebo plnokvěté kopretiny vzniklé křížením s dalšími druhy původem z jihozápadní Evropy. V lidovém léčitelství slouží pro výrobu sirupů proti dávivému kašli a astma. Svými nápadnými úbory se spolupodílejí na idealizovaném charakteristickém vzhledu českého venkova.[1][5][6]
Kopretina na jaře
Rozkvetlý záhon
Zákrov
Úbor
Kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum) je v české přírodě nejrozšířenější ze všech tří druhů rodu kopretina. Jsou to druhy vzhledově si velmi podobné a vytvářejí tzv. "skupinu druhů z okruhu kopretiny bílé (Leucanthemum vulgare agg.)". Společně tvoří polyploidní komplex, diploidním druhem je teplomilná a ve Střední Evropě ne příliš častá kopretina bílá. Tetraploidní je kopretina irkutská, která je nejhojnější a hexaploidní pak kopretina panonská, která je z nich nejvzácnější. Původně byly tyto tři druhy souhrnně uváděny jako kopretina bílá (Chrysanthemum vulgare).
Die Fettwiesen-Margerite (Leucanthemum ircutianum)[1] ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Margeriten (Leucanthemum) innerhalb der Familie der Korbblütengewächse (Asteraceae). Die Unterarten sind in Europa und Zentralasien weitverbreitet.
Die Fettwiesen-Margerite ist eine ausdauernde krautige Pflanze,[1] die Wuchshöhen von 10 bis 85, selten bis zu 100 Zentimetern erreicht. Der längs geriefte und grüne Stängel ist in der Regel in der oberen Hälfte verzweigt, in Mitteleuropa meist unverzweigt.[2]
Die Laubblätter sind grün, behaart oder kahl. Die Grundblätter sind gestielt; ihre Blattspreite ist rundlich, breit-elliptisch oder breit verkehrt-eiförmig, gekerbt oder gesägt, abrupt in den leicht geflügelten und am Grund etwas verbreiterten Stiel verschmälert. Die mittleren Stängelblätter sind sitzend, länglich elliptisch, schmal verkehrt-eiförmig oder verkehrt-eiförmig, ganzrandig bis fiederschnittig, basal ganzrandig oder kurz bis lang gezähnt. Die oberen Stängelblätter sind sitzend, elliptisch oder länglich, gesägt oder ganzrandig.[2]
Die Blütezeit reicht je nach Standort von April bis Juli;[2] oder der Blühbeginn ist im Juni und das Blühende im Oktober[1]. Die Fettwiesen-Margerite kann zwei bis sechs, selten bis 15 körbchenförmige Blütenstände an einem Pflanzenexemplar bilden und in Mitteleuropa wird meist nur ein Blütenkorb gebildet. Die Blütenkörbe weisen einen Durchmesser von meist 3 bis 5 (2,5 bis 6) Zentimetern auf. In der schüsselförmigen Hülle sind die Hüllblätter in vier bis fünf Reihen dachziegelartig angeordnet. Die Hüllblätter sind häutig berandet; die äußeren Hüllblätter sind eiförmig oder dreieckig, schmal braun, dunkelbraun oder bleich berandet; die mittleren Hüllblätter bei einer Länge von 5 bis 8,5 Millimetern sowie einer Breite von 1,7 bis 3 Millimetern länglich oder schmal-länglich, braun, dunkelbraun oder bleich berandet, in der oberen Hälfte breit häutig und zur Peripherie hin heller; die inneren Hüllblätter sind wieder kleiner, schmal verkehrt-eiförmig oder schmal-länglich, in der oberen Hälfte braun oder bleich berandet. Der Korbboden ist flach oder leicht gewölbt und kahl.[2]
In einem Blütenkorb befinden sich meist 20 bis 30 Zungenblüten = Strahlenblüten und Röhrenblüten = Scheibenblüten. Die Zungenblüten = Strahlenblüten sind zygomorph, weiblich und fertil; die Zunge ist weiß, bei einer Länge von 10 bis 20 Millimetern sowie einer Breite von 3 bis 5, selten bis zu 6,5 Millimetern länglich oder schmal elliptisch mit dreizähnigem oder gerundetem oberen Ende; der röhrige Teil ihrer Blütenkrone ist etwa 1,5 Millimeter lang und seitlich etwas geflügelt. Die Röhrenblüten = Scheibenblüten sind radiärsymmetrisch, zwittrig, fertil, ihre Blütenkrone ist gelb.[2]
Die Achänen der Scheibenblüten sind schmal verkehrt-eiförmig bis ± zylindrisch, gerade oder leicht gekrümmt, meist 2 bis 2,5 (l,8 bis 3) Millimeter lang, zehnrippig und ohne Pappus.[2]
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 9; es liegt Tetraploidie mit einer Chromosomenzahl von 2n = 36 vor.[3][1][2]
Im Gegensatz zur ähnlichen Art Fiederöhrchen-Margerite, Magerwiesen-Margerite, Frühe Wucherblume (Leucanthemum vulgare Lam.) sind wichtige Unterscheidungsmerkmale bei Leucanthemum ircutianum: Die Blattspreite der mittleren Stängelblätter ist zum Grund hin wenig verschmälert, im unteren Drittel mit Zähnen, die kürzer sind als die Breite des ungeteilten Mittelabschnitts, die untersten Blattzähne sind kaum öhrchenartig. Zähne der vorderen Hälfte der unteren Stängelblätter sind meist breiter als lang. Die äußere Hüllblätter schmal hell- bis dunkelbraun berandet.[1]
Bei der Fettwiesen-Margerite handelt es sich um einen mesomorphen Hemikryptophyten.[3] Es werden Ausläuferrhizome gebildet, über die manchmal vegetative Vermehrung erfolgen kann.[3][1]
Es liegt Proterandrie vor und es sind sowohl Selbst- als auch Fremdbefruchtung häufig.[1] Blütenökologisch handelt es sich um Köpfchenblumen mit völlig verborgenem Nektar. Typische Bestäuber sind: Bienen, Hummeln, Wespen, Wollschweber, Schwebfliegen.[3]
Die Diasporen sind die Achänen und ihre Ausbreitung erfolgt auf vielfältige Weise.[1]
Die Fettwiesen-Margerite kommt in Europa von Portugal bis Russland und in Zentralasien vor. Ihr genaues Verbreitungsgebiet ist wegen der Ähnlichkeit mit nahe verwandten Arten nicht bekannt.
Die Fettwiesen-Margerite gedeiht hauptsächlich auf Fettwiesen und in Fettweiden auf mehr oder weniger frischen, mäßig nährstoffreichen und basenreichen Böden. Sie ist eine schwache Charakterart der Ordnung Arrhenatheretalia. Im Schwarzwald steigt sie bis in eine Höhenlage von 1400 Metern auf.[4]
Die Erstbeschreibung von Leucanthemum ircutianum erfolgte 1838 durch Augustin-Pyrame de Candolle in Prodromus systematis naturalis regni vegetabilis ..., Pars 6: Sistens Compositarum continuationem. S. 47. Das Artepitheton ircutianum bedeutet „aus Irkutsk“. Synonyme für Leucanthemum ircutianum DC. sind: Leucanthemum vulgare subsp. ircutianum (DC.) Tzvelev, Chrysanthemum leucanthemum subsp. triviale Gaudin[5] und Chrysanthemum ircutianum (DC.) Turcz.
Leucanthemum ircutianum gehört mit mehreren anderen ähnlichen Arten zusammen in die Artengruppe der Wiesen-Margeriten (Leucanthemum vulgare agg.)[6][7]
Je nach Autor gibt es beispielsweise in Europa mehrere Unterarten:
Die Fettwiesen-Margerite (Leucanthemum ircutianum) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Margeriten (Leucanthemum) innerhalb der Familie der Korbblütengewächse (Asteraceae). Die Unterarten sind in Europa und Zentralasien weitverbreitet.
Leucanthemum ircutianum is a herbaceous perennial plant species in the family Asteraceae,[2] that can be found growing in Eurasian (mostly European) countries and North America.[1] Just like the similar L. vulgare, it is commonly known as the oxeye daisy.[3]
Species name and the first formal description were given to this plant by Swiss botanist Augustin Pyramus de Candolle in year 1838.[1]
Even though taxonomy of this species and related taxa is complicated,[2] there are currently three recognized subspecies:[1]
Some authors list additional two subspecies:[4]
This upright-growing herbaceous perennial daisy can reach from 20 to 80 centimetres of height. Its stem is usually firm, covered with short trichomes and only rarely spread out. Alternately arranged leaves are simple, they are sessile (without leafstalk) and serrated or shallowly lobed, while being lanceolate to spatulate in shape.[2] There are no stipules.[5]
Like other species of the family Asteraceae, L. ircutianum has flowers united into so-called pseudanthium (calathidium), with outer layer consisting of multiple whiteish strap-shaped ray flowers and inner area being of numerous yellowish circular-shaped tiny disc flowers. Bracts are present; the inflorescence is surrounded with lanceolate involucral leaves. Calyx is modified into a pappus.[2]
This species ovary is inferior. Seed is enclosed into a brown dry fruit that is called an achene (more specifically cypsela).[2][5] L. ircutianum is an entomophilous species, that attracts various insect pollinators with its big and noticeable inflorescences that imitate a single flower.[2] This daisy flowers between May and October.[6][7]
Species L. ircutianum is very similar to L. vulgare. Besides some morphological (such as size, pollen) and ecological differences (eg. flowering time, type of habitats), species also differ in their genome, with L. ircutianum being tetraploid and L. vulgare exhibiting diploidy. They have mostly similar distribution area in Europe, but L. vulgare is more common in North America.[8][9] In Canada, where both daisies can be found growing, L. ircutianum occurs primarily in the east parts of the country.[8][10]
The oxeye daisy is a plant of Eurasia (mostly Europe, with some parts of Asia) and North America.[1][4] European countries that fall into species' distribution area are Germany, France, former Soviet Union, Spain and Italy,[1] as well as Albania, Austria, Baltic States, Belgium, Bulgaria, Finland, Great Britain, Portugal, Romania, Sardinia, Sicily, Sweden, Switzerland and former Yugoslavian countries.[4] In America L. ircutianum can be found in both USA and eastern parts of Canada.[1][10]
This daisy flower usually grows in various habitats, including some anthropologically modified urban areas. Commonly the species can be found on different meadows, forest edges, near paths and roads, as well as in various other ruderal landscapes.[2]
The Raunkiær system classifies it as a hemicryptophyte species.[5]
.jpg)
{{cite web}}: CS1 maint: url-status (link) {{cite web}}: CS1 maint: url-status (link) Leucanthemum ircutianum is a herbaceous perennial plant species in the family Asteraceae, that can be found growing in Eurasian (mostly European) countries and North America. Just like the similar L. vulgare, it is commonly known as the oxeye daisy.
La Margherita tetraploide (nome scientifico Leucanthemum ircutianum Turcz. ex DC., 1838) è una pianta erbacea della famiglia delle Asteracee molto comune nei prati della Penisola italiana.
Il nome generico (Leucanthemum) deriva da due parole greche ”leucantha” (= bianco) e ”anthemon” (= fiore) e fa ovviamente riferimento al colore dei fiori.[1] Il nome comune (tetraploide) si riferisce alla particolare configurazione (poliploidia) del corredo cromosomico delle sue cellule.
Il binomio scientifico attualmente accettato (Leucanthemum ircutianum) è stato proposto inizialmente dal botanico e micologo svizzero Augustin Pyrame de Candolle (1778 – 1841) e perfezionato in seguito dal botanico russo Porphir Kiril Nicolai Stepanowitsch Turczaninow (1796 – 1863).
Sono piante alte 2 – 8 dm (massimo 100 cm). La forma biologica della specie è emicriptofita scaposa (H scap); ossia sono piante perennanti con gemme poste al livello del suolo con fusto allungato e poco foglioso.
Le radici sono secondarie a partire dal rizoma.
Le foglie sono sia basali che caulinari a consistenza tenue (specialmente dopo la raccolta). Quelle basali sono picciolate, quella caulinari sono sessili e amplessicauli. Lungo il fusto sono disposte in modo alterno. La forma è diversa a seconda della posizione delle foglie:
Le infiorescenze sono formate da capolini terminali unici (o pochi). La struttura dei capolini è quella tipica delle Asteraceae: un peduncolo sorregge un involucro campanulato composto da più squame (o brattee) in 3 – 4 serie disposte in modo embricato che fanno da protezione al ricettacolo piano-convesso e nudo (senza pagliette)[2] sul quale s'inseriscono due tipi di fiori: quelli esterni ligulati di colore bianco, disposti in un unico rango e quelli interni tubulosi molto più numerosi di colore giallo. I margini delle squame sono membranosi, quasi scariosi e di colore bruno o verde scuro (a volte sono bianco-verdicci). Diametro dei capolini: 4 – 5 cm
I fiori sono simpetali, zigomorfi (quelli ligulati) e attinomorfi (quelli tubulosi); sono inoltre tetra-ciclici (formati cioè da 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (calice e corolla formati da 5 elementi). Sono inoltre ermafroditi, più precisamente i fiori del raggio (quelli ligulati) sono femminili; mentre quelli del disco centrale (quelli tubulosi) sono bisessuali.
I frutti sono degli acheni ovali, bislunghi, neri e rigati di bianco: ai lati sono presenti 10 coste contenenti cellule micillaginifere e canali resiniferi.[4] Gli acheni dei fiori del raggio esterno hanno un pappo rudimentale a forma di anello; ma in genere la sommità è nuda. Lunghezza degli acheni: 1,7 – 2,3 mm.
Dal punto di vista fitosociologico la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale[6]:
La famiglia di appartenenza della Leucanthemum ircutianum (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) è la più numerosa del mondo vegetale, comprende oltre 23000 specie distribuite su 1535 generi[8] (22750 specie e 1530 generi secondo altre fonti[9]). Il genere di appartenenza (Leucanthemum) è composto da 40-50 specie, una decina delle quali fanno parte della flora spontanea italiana.
Il numero cromosomico di L. ircutianum è: 2n = 36 (tetraploide)[10][11]
La sistematica di questa specie è problematica in quanto i diversi caratteri morfologici variano in modo indipendente e secondo gradazioni continue. Utile per una più proficua tassonomia è utilizzare il numero cromosomico come elemento di distinzione. In effetti la “Margherita” s.l. si presenta con ben sei livelli di ploidia: 2x, 4x, 6x, 8x, 10x e 12x, ossia 2n=18 (specie diploidi), 2n=36, 54, 72, 90, 108 (specie poliploidi). Inoltre è stato dimostrato che più di qualche carattere morfologico è collegato ad un dato numero cromosomico (come la forma delle foglie o la dimensione degli acheni).[12]
I diversi studi fatti su questa pianta hanno individuato un gruppo tassonomico denominato “Gruppo di Leucanthemum vulgare”. Sandro Pignatti nella ”Flora d'Italia ” descrive 16 tra specie e sottospecie appartenenti a questo gruppo; attualmente questo gruppo è stato ridotto a 9 taxa[6] qui brevemente descritte:
A questi problemi di tipo tassonomico si aggiungono anche quelli sulla concordanze della nomenclatura delle varie specie. A parte la denominazione “linneana” generica di questa specie ( Chrysanthemum leucanthemum), Pignatti nella ”Flora d'Italia” usa il nominativo Leucanthemum vulgare Lam. var. vulgare per le specie tetraploidi (e quindi anche per quella di questa voce). Alla fine della descrizione della specie, comunque mette una nota[13] nella quale osserva che alcuni Autori preferiscono per le specie diploidi (per motivi di “lectotipificazione”) il binomio Leucanthemum vulgare, mentre per la specie tetraploidi usano il nominativo Leucanthemum ircutianum. Scambio di nominativi, questo, che attualmente è proposto nelle ultime pubblicazioni sulla flora spontanea italiana[6]. Altre pubblicazioni preferiscono usare termini più generici come “Leucantemum vulgare aggr.”[7].
Delle varie “checklist” straniere quella della “Global Compositae Checklist”[14] accetta come nominativo valido Leucanthemum ircutianum. Mentre la checklist europea della Royal Botanic Garden Edinburgh[15] non riconosce come valido il nominativo L. ircutianum e lo considera un sinonimo di Leucanthemum praecox (Horvatic) Horvatic che generalmente viene considerato specie diploide e a sua volta sinonimo di Leucanthemum vulgare Lam subsp. vulgare.
Per completare la documentazione su questa specie è da aggiungere che attualmente sono descritte tre varietà presenti nella flora spontanea italiana:
Altri taxa inclusi in Leucanthemum ircutianum (non presenti nella flora italiana) sono:[16]
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:
Un genere molto simile è Bellis. Gli esemplari più alti di Bellis perennis L. possono essere confusi con la specie di questa voce. Si distinguono comunque per l'assenza di foglie cauline e l'involucro formato da una/due serie di squame.
Nell'ambito dello stesso genere le differenze sono meno marcate. Tra le specie diploidi e quelle poliploidi una certa diversità può essere riscontrata nella forma delle foglie cauline: i lobi delle foglie di Leucanthemum ircutianum sono meno marcati (vedi disegno a lato tratto da Pignatti[13]) e la consistenza è più tenue.
I germogli primaverili possono essere aggiunti alle insalate, ma devono essere usati con parsimonia.[18]
È una pianta facile da coltivare e di sicuro effetto. Viene utilizzata per bordure o tappeti erbosi. Si può moltiplicare per seme (in primavera) o per divisione dei cespi in autunno. Predilige zone da soleggiate a lievemente ombrose con terreni normali da giardino, possibilmente sciolti e leggeri (sia acidi che basici). Evita l'acqua stagnante.
La Margherita tetraploide in altre lingue viene chiamata nei seguenti modi:
La Margherita tetraploide (nome scientifico Leucanthemum ircutianum Turcz. ex DC., 1838) è una pianta erbacea della famiglia delle Asteracee molto comune nei prati della Penisola italiana.
Leucanthemum ircutianum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é DC., tendo sido publicada em Prodromus Systematis Naturalis Regni Vegetabilis 6: 47. 1837 (1838).[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente os seguintes táxones infraespecíficos:[2]
Leucanthemum ircutianum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é DC., tendo sido publicada em Prodromus Systematis Naturalis Regni Vegetabilis 6: 47. 1837 (1838).
Leucanthemum ircutianum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Turcz.) Turcz. ex DC. mô tả khoa học đầu tiên năm 1838.[1]
Leucanthemum ircutianum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Turcz.) Turcz. ex DC. mô tả khoa học đầu tiên năm 1838.
