Pittosporum, paraula que deriva del grec i significa llavor que es projecta, és un gènere de plantes amb flors dins la família Pittosporaceae. L'origen d'aquest gènere està probablement a l'antic continent de Gondwana. Actualment es presenta a Australàsia, Oceania, est d'Àsia i algunes parts d'Àfrica. El gènere Citriobatus normalment s'inclou però podria ser un gènere diferenciat.
Les espècies del gènere adopten la forma d'arbres i arbusts amb alçades de 2 a 30 m d'alt. El fruit és en forma de càpsula amb nombroses llavors. Les llavors estan cobertes per una substància resinosa.
Diverses espècies del gènere Pittosporum es cultiven com planta ornamental: Pittosporum eugenioides i Pittosporum tenuifolium ambdós originaris de Nova Zelanda i P. tobira del sud del Japó. També se'n fan bonsais. Pittosporum resiniferum proporciona un oli vegetal per a biodièsel
La cotxinilla Icerya purchasi és una plaga comuna sobre aquesta planta i el fong Nectriella pironii sovint infecta el P. tobira.
Pittosporum, paraula que deriva del grec i significa llavor que es projecta, és un gènere de plantes amb flors dins la família Pittosporaceae. L'origen d'aquest gènere està probablement a l'antic continent de Gondwana. Actualment es presenta a Australàsia, Oceania, est d'Àsia i algunes parts d'Àfrica. El gènere Citriobatus normalment s'inclou però podria ser un gènere diferenciat.
Les espècies del gènere adopten la forma d'arbres i arbusts amb alçades de 2 a 30 m d'alt. El fruit és en forma de càpsula amb nombroses llavors. Les llavors estan cobertes per una substància resinosa.
Diverses espècies del gènere Pittosporum es cultiven com planta ornamental: Pittosporum eugenioides i Pittosporum tenuifolium ambdós originaris de Nova Zelanda i P. tobira del sud del Japó. També se'n fan bonsais. Pittosporum resiniferum proporciona un oli vegetal per a biodièsel
La cotxinilla Icerya purchasi és una plaga comuna sobre aquesta planta i el fong Nectriella pironii sovint infecta el P. tobira.
Slizoplod (Pittosporum) je rod rostlin z čeledi slizoplodovité. Jsou to stromy a keře s jednoduchými, zpravidla kožovitými listy a pravidelnými pětičetnými květy. Plodem je pukavá tobolka, semena bývají charakteristicky obalená lepkavou hmotou. Rod zahrnuje asi 200 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa od Afriky po Japonsko, Austrálii a Tichomoří.
Slizoplody mají význam zejména jako subtropické okrasné dřeviny. Nejznámějším druhem je slizoplod tobira, druh pocházející z Japonska a běžně pěstovaný v řadě okrasných kultivarů i ve Středomoří. Pěstuje se i celá řada jiných druhů. Plody některých druhů mají význam v domorodé medicíně.
Slizoplody jsou stálezelené stromy, keře nebo řidčeji i polokeře, dorůstající výšky od 1 do 20 metrů. Listy jsou jednoduché, střídavé, téměř nebo zcela vstřícné nebo přeslenité, obvykle nahloučené na koncích větévek, bez palistů. Čepele listů jsou zpravidla kožovité, celokrajné nebo se zvlněně zubatým okrajem. Květy jsou převážně oboupohlavné (někdy funkčně jednopohlavné), pravidelné, pětičetné, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových okolících, chocholících nebo latách, případně jednotlivé. Kalich bývá krátký a drobný, složený z 5 volných lístků. Korunní lístky jsou volné nebo na bázi srostlé. Tyčinek je 5 a jsou volné. Semeník je svrchní, přisedlý nebo stopkatý, srostlý ze 2 až 3 (řidčeji z 5) plodolistů. Obsahuje jedinou komůrku nebo je jen nedokonale rozdělený na 2 až 5 komůrek. Vajíček může být různý počet, zpravidla jsou četná. Čnělka je krátká, za plodu zpravidla vytrvalá, jednoduchá nebo členěná do 2 až 5 laloků. Plodem je dřevnatá nebo kožovitá, elipsoidní nebo kulovitá tobolka pukající 2 až 5 chlopněmi. Semena jsou obvykle obalená lepkavou nebo slizkou hmotou.[1][2][3]
P. balfourii s plody
Detail květů P. confertiflorum
Květenství P. phylliraeoides
Puklý plod P. bicolor
P. napaliense s plody
Rod slizoplod zahrnuje asi 200 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa od Afriky po východní Asii a přes jihovýchodní Asii, Austrálii a Nový Zéland po Tichomoří včetně Havaje. V Americe se přirozeně nevyskytuje. V rámci rodu je vysoký endemismus. Z Tichomoří (mimo Novou Kaledonii, kde také roste množství endemických druhů) je uváděno 24 druhů, z toho 32 endemických. Převážná většina tichomořských druhů je svým výskytem omezena na jediný ostrov nebo souostroví. Jedinou výjimkou je druh Pittosporum ferrugineum, rozšířený i v jihovýchodní Asii, Papuasii a v Austrálii.[4] Z Číny je uváděno 46 druhů, z toho 33 endemických.[1] Slizoplody jsou rozšířeny v téměř celé subsaharské Africe včetně Madagaskaru, druh P. viridiflorum zasahují i do jižní Arábie a na Sokotru. Druh Pittosporum coriaceum se jako jediný zástupce rodu vyskytuje v Makaronézii, konkrétně na Madeiře. V minulosti rostl i na Kanárských ostrovech, zde však již vymřel.[5]
Slizoplody rostou zejména v horských oblastech. Malajské druhy rostou vesměs v podrostu tropických deštných lesů.[6] Některé druhy mohou růst i jako epifyty.[2] V některých oblastech, např. na Nové Guineji a Borneu, vystupují slizoplody až do subalpínského stupně (okolo 4000 metrů).[6][7]
V Austrálii se ve slizoplodech vyvíjejí larvy tesaříka Strongylurus thoracicus a jsou živnými rostlinami modráskovitých motýlů Paralucia pyrodiscus, Paralucia aurifer a Deudorix diovis. Často také hostí červce Icerya purchasi. Tito červci pocházejí z Austrálie a s kulturou citrusů se rozšířili do teplých oblastí celého světa.[8][9][10] Na listech slizoplodů se živí také dospělci i larvy mandelinek rodu Lamprolina.[11] Na Novém Zélandu se v květech slizoplodů vyvíjejí larvy nosatců Aneuma rubricale a Aneuma fulvipes, zatímco dospělci poškozují listy.[12]
Mandelinka Lamprolina impressicollis na Pittosporum undulatum
Modráskovitý motýl Paralucia aurifer
Červec Icerya purchasi
Nosatec Aneuma rubricale
V listech i plodech různých druhů slizoplodů jsou obsaženy hořké saponiny, které při požití rostliny způsobují podráždění trávicího traktu. Otrava se projevuje zejména sliněním, bolestmi břicha a zvracením. Může se objevit i u zvířat, např. u koček okusujících listy.[13]
Slizoplody jsou zejména v subtropech a teplých oblastech mírného pásu pěstovány jako okrasné dřeviny. Jsou ceněné zejména pro dekorativní olistění a vonné květy, některé druhy jsou ozdobné i plody.[6][14] Nejčastěji pěstovaným a také nejznámějším druhem, s nímž se lze setkat i v celém Středomoří, je slizoplod tobira, pocházející z Japonska a Koreje. Byly vypěstovány různé okrasné kultivary včetně panašovaných a zakrslých.[15] Pěstují se také různé jiné druhy, z australských zejména Pittosporum phillyraeoides a P. undulatum, z novozélandských např. P. dalli, P. patulum, P. ralphii, P. eugenioides, P. crassifolium aj. Velmi dekorativní olistění má P. tenuifolium z Nového Zélandu, od něhož existují i kultivary s panašovanými listy.[16][17][18][14] Kultivar ‘Garnettii’, hybrid mezi Pittosporum ralphii a Pittosporum tenuifolium, má pohledné panašované listy a je komerčně pěstován k řezu a do vazeb.[18]
Z plodů filipínského druhu Pittosporum resiniferum je získáván olej, který filipínští domorodci tradičně používali ke svícení do lamp. Hoří jasným a stálým plamenem. Obsahuje především dihydroterpen a heptan a má poměrně vysoký obsah oktanu. Japonci jej v průběhu 2. světové války používali jako palivo do tanků. Plody voní po petroleji a lze je i zeleném stavu snadno zapálit. Od těchto vlastností je odvozen anglický název dřeviny petroleum nut tree.[19][20][14] Dřevo slizoplodů nemá velký ekonomický význam, není příliš trvanlivé a zpravidla také není k dispozici ve větším množství.[6] Rozdrcené listy a plody P. ferrugineum jsou v Malajsii tradičně využívány jako jed pro lov ryb (tzv. barbasko).[14] Semena australského druhu P. phillyraeoides jsou velmi hořká, přesto z nich domorodí Aboridžinci připravovali mouku k jídlu.[21] Plody některých druhů mají význam v domorodé medicíně.[6]
P. resiniferum s plody
Živý plot z P. tenuifolium 'Silver Sheen'
Pittosporum dallii
Panašovaný kultivar slizoplodu tobira
Obrázky, zvuky či videa k tématu slizoplod ve Wikimedia Commons
Slizoplod (Pittosporum) je rod rostlin z čeledi slizoplodovité. Jsou to stromy a keře s jednoduchými, zpravidla kožovitými listy a pravidelnými pětičetnými květy. Plodem je pukavá tobolka, semena bývají charakteristicky obalená lepkavou hmotou. Rod zahrnuje asi 200 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa od Afriky po Japonsko, Austrálii a Tichomoří.
Slizoplody mají význam zejména jako subtropické okrasné dřeviny. Nejznámějším druhem je slizoplod tobira, druh pocházející z Japonska a běžně pěstovaný v řadě okrasných kultivarů i ve Středomoří. Pěstuje se i celá řada jiných druhů. Plody některých druhů mají význam v domorodé medicíně.
Die Klebsamen (Pittosporum) sind eine Pflanzengattung in der Familie der Klebsamengewächse (Pittosporaceae). Sowohl der botanische als auch der deutsche Trivialname der Gattung leitet sich von dem klebrigen „Fruchtfleisch“ ab, in die ihre Samen eingebettet sind.
Die Klebsamen-Arten wachsen als immergrüne meist Sträucher oder Bäume, manchmal Halbsträucher, die je nach Art Wuchshöhen von etwa 1 bis 20 Metern erreichen. Die Pflanzenteile sind kahl oder flaumig behaart.
Die Laubblätter sind wechselständig angeordnet und an den jüngeren Zweigen aber oft so gedrängt, dass sie gegenständig oder quirlig erscheinen. Die oft ledrigen oder manchmal häutigen, einfachen (ungeteilten) Blattspreiten besitzen einen glatten, gewellt und gezähnten oder runzeligen Blattrand.
Die Blüten stehen einzeln oder in end- oder seitenständigen, doldigen, schirmrispigen oder rispigen Blütenständen zusammen. Die gestielten Blüten sind meist funktionell eingeschlechtlich oder zwittrig. Die Pflanzen sind oft ein- oder zweihäusig.[1] Die Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf freien Kelchblätter sind meist kurz und klein. Die fünf Kronblätter sind frei oder teilweise verwachsen. Es ist ein Kreis mit fünf fertilen Staubblättern oder Staminodien vorhanden. Die Staubfäden sind kahl. Zwei bis drei, selten bis fünf Fruchtblätter sind zu einem (synkarpen) oberständigen, ein- oder unvollständig zwei bis fünfkammerigen Fruchtknoten oder einem Pistillode verwachsen, der kahl oder flaumig behaart ist. Es sind meist viele, manchmal nur ein bis vier Samenanlagen in parietaler Plazentation vorhanden. Der kurze, meist haltbare Griffel kann zwei bis fünf geteilt sein.
Die ellipsoiden bis kugeligen, manchmal abgeflachten Kapselfrüchte besitzen eine holziges oder ledriges Perikarp. Häufig springen die Kapselfrüchte mit zwei bis fünf Klappen auf und präsentieren die farbigen, klebrigen Samen (Myxotesta, Sarkotesta, Arillus), um Vögel anzulocken.
Die Gattung Pittosporum ist in der Paläotropis verbreitet.
Einige Arten der Gattung Pittosporum werden als Zierpflanzen kultiviert. Mehrere Arten können auf den Britischen Inseln im Freien kultiviert werden; in den meisten Gegenden Mitteleuropas sind die Klebsamen jedoch nicht winterhart.
Die Gattung Pittosporum wurde durch den englischen Botaniker Joseph Banks in Joseph Gärtner: De Fructibus et Seminibus Plantarum ...., Band 1, S. 286, Tafel 59, Figur 7 aufgestellt.[2] Synonyme für Pittosporum Banks sind Auranticarpa L.W.Cayzer et al., Senacia Lam. und Tobira Adans.[3]
Die Gattung der Klebsamen (Pittosporum) ist die artenreichste innerhalb der Familie der Klebsamengewächse (Pittosporaceae).
Es gibt etwa 150 Pittosporum-Arten. Hier eine Artenauswahl:[3]
Folgende zeitweise in die Gattung eingeordnete Arten werden anderen Gattungen zugeordnet:
Die Klebsamen (Pittosporum) sind eine Pflanzengattung in der Familie der Klebsamengewächse (Pittosporaceae). Sowohl der botanische als auch der deutsche Trivialname der Gattung leitet sich von dem klebrigen „Fruchtfleisch“ ab, in die ihre Samen eingebettet sind.
Pittosporum (/pɪˈtɒspərəm/[1] or /ˌpɪtəˈspɔːrəm, -toʊ-/[2][3]) is a genus of about 200 species of flowering plants in the family Pittosporaceae. The genus is probably Gondwanan in origin; its present range extends from Australasia, Oceania, eastern Asia and some parts of Africa. Citriobatus can be included here, but might be a distinct (though closely related) genus.[4] They are commonly known as pittosporums or, more ambiguously, cheesewoods.
The species are trees and shrubs growing to 2–30 m tall. The leaves are spirally arranged or whorled, simple, with an entire or waved (rarely lobed) margin. The flowers are produced singly or in umbels or corymbs, each flower with five sepals and five petals; they are often sweetly scented. The fruit is a woody seed capsule, which bursts on ripening to release the numerous seeds. The seeds are coated with a sticky resinous substance. The genus is named after their sticky seeds, from the Greek meaning "pitch-seed".
Tarata (P. eugenioides) and kohuhu (P. tenuifolium) – both from New Zealand – and the Japanese cheesewood (P. tobira) from southern Japan are widely cultivated as ornamental plants in subtropical regions; pittosporums can also be grown indoors as bonsai. The petroleum nut (P. resiniferum) yields petroleum nut oil, which is sometimes proposed as biofuel; due to its excessive n-heptane content and consequent low octane rating, it is better suited as a source of n-heptane, which is otherwise produced from crude oil.
Many herbivores detest the resinous pittosporums, in particular their seeds, which will stick anywhere. But some animals eat them with relish, for example the kea (Nestor notabilis), which likes P. anomalum fruit and seeds. The cottony cushion scale (Icerya purchasi) is a common pest on ornamental pittosporums (in particular the New Zealand species); the sac fungus Nectriella pironii often infects Japanese cheesewood.
Pittosporum (/pɪˈtɒspərəm/ or /ˌpɪtəˈspɔːrəm, -toʊ-/) is a genus of about 200 species of flowering plants in the family Pittosporaceae. The genus is probably Gondwanan in origin; its present range extends from Australasia, Oceania, eastern Asia and some parts of Africa. Citriobatus can be included here, but might be a distinct (though closely related) genus. They are commonly known as pittosporums or, more ambiguously, cheesewoods.
The species are trees and shrubs growing to 2–30 m tall. The leaves are spirally arranged or whorled, simple, with an entire or waved (rarely lobed) margin. The flowers are produced singly or in umbels or corymbs, each flower with five sepals and five petals; they are often sweetly scented. The fruit is a woody seed capsule, which bursts on ripening to release the numerous seeds. The seeds are coated with a sticky resinous substance. The genus is named after their sticky seeds, from the Greek meaning "pitch-seed".
Tarata (P. eugenioides) and kohuhu (P. tenuifolium) – both from New Zealand – and the Japanese cheesewood (P. tobira) from southern Japan are widely cultivated as ornamental plants in subtropical regions; pittosporums can also be grown indoors as bonsai. The petroleum nut (P. resiniferum) yields petroleum nut oil, which is sometimes proposed as biofuel; due to its excessive n-heptane content and consequent low octane rating, it is better suited as a source of n-heptane, which is otherwise produced from crude oil.
Many herbivores detest the resinous pittosporums, in particular their seeds, which will stick anywhere. But some animals eat them with relish, for example the kea (Nestor notabilis), which likes P. anomalum fruit and seeds. The cottony cushion scale (Icerya purchasi) is a common pest on ornamental pittosporums (in particular the New Zealand species); the sac fungus Nectriella pironii often infects Japanese cheesewood.
Pittosporum es un género de cerca de 200 especies de fanerógamas en la familia Pittosporaceae. El origen probable del género sería Gondwana; su rango actual se extiende por Australasia, Oceanía, este de Asia y algunas partes de África.
Las especies son árboles y arbustos creciendo de 2-30 m de altura. Las hojas son espiraladas o enroscadas, simples, con márgenes enteros u ondulados (raramente lobulados). Las flores se presentan simples o en umbelas o en corimbos, cada flor con 5-sépalos y 5-pétalos; con frecuencia con esencias dulces. El fruto es una semilla leñosa tipo cápsula, que se quema al madurar para la dehiscencia de las numerosas semillas; éstas están recubiertas de una sustancia pegajosa resinosa.
Pittosporum undulatum (Pittosporum dulce) del este de Australia es una maleza en algunas áreas. Pittosporum tenuifolium y P. eugenioides, ambas de Nueva Zelanda, y Pittosporum tobira del sur de Japón se cultivan mucho como plantas ornamentales en áreas subtropicales y de clima templado con inviernos suaves.
Pittosporum: del idioma griego πίττα (por πίσσα) 'resina' y σπόρος, 'semilla, simiente', o sea 'simientes pegajosas', pues las semillas están embebidas en una sustancia resinosa-viscosa blanquecina.
Pittosporum es un género de cerca de 200 especies de fanerógamas en la familia Pittosporaceae. El origen probable del género sería Gondwana; su rango actual se extiende por Australasia, Oceanía, este de Asia y algunas partes de África.
Las especies son árboles y arbustos creciendo de 2-30 m de altura. Las hojas son espiraladas o enroscadas, simples, con márgenes enteros u ondulados (raramente lobulados). Las flores se presentan simples o en umbelas o en corimbos, cada flor con 5-sépalos y 5-pétalos; con frecuencia con esencias dulces. El fruto es una semilla leñosa tipo cápsula, que se quema al madurar para la dehiscencia de las numerosas semillas; éstas están recubiertas de una sustancia pegajosa resinosa.
Pittosporum undulatum (Pittosporum dulce) del este de Australia es una maleza en algunas áreas. Pittosporum tenuifolium y P. eugenioides, ambas de Nueva Zelanda, y Pittosporum tobira del sur de Japón se cultivan mucho como plantas ornamentales en áreas subtropicales y de clima templado con inviernos suaves.
EtimologíaPittosporum: del idioma griego πίττα (por πίσσα) 'resina' y σπόρος, 'semilla, simiente', o sea 'simientes pegajosas', pues las semillas están embebidas en una sustancia resinosa-viscosa blanquecina.
Pittosporum Pittosporaceae familiako generoa da, 200 Fanerogamo espezie inguruk osatua. Gaur egungo barrutia Australasia, Ozeania, Asia ekialdea eta Afrikako lurralde batzuetara hedatzen da.
Espezie hauek zuhaitz eta zuhaixkak dira, 2-30m artean hazten direnak. Hostoak berriz, galkorrak eta espiral itxurakoak edo hariztatuak dauzka.[1]
Pittosporum Pittosporaceae familiako generoa da, 200 Fanerogamo espezie inguruk osatua. Gaur egungo barrutia Australasia, Ozeania, Asia ekialdea eta Afrikako lurralde batzuetara hedatzen da.
Espezie hauek zuhaitz eta zuhaixkak dira, 2-30m artean hazten direnak. Hostoak berriz, galkorrak eta espiral itxurakoak edo hariztatuak dauzka.
Kielopuut (Pittosporum) on kasvisuku kielopuukasvien heimossa ja kielopuukasvien tyyppisuku. Siihen kuuluu 110 lajia.[1] Madeiralla kasvava madeirankielopuu (Pittosporum coriaceum) on Euroopassa ainoa alkuperäisenä kasvava laji.[2] Muita kielopuita esiintyy Afrikasta Aasiaan ja Oseaniaan.
Monia suvun lajeja käytetään huonekasvina.[3]
Kielopuut (Pittosporum) on kasvisuku kielopuukasvien heimossa ja kielopuukasvien tyyppisuku. Siihen kuuluu 110 lajia. Madeiralla kasvava madeirankielopuu (Pittosporum coriaceum) on Euroopassa ainoa alkuperäisenä kasvava laji. Muita kielopuita esiintyy Afrikasta Aasiaan ja Oseaniaan.
Pittosporum, en français Pittospore ou Pittosporum[1], est un genre de plantes à fleurs de la famille des Pittosporaceae, comprenant environ 200 espèces d'arbustes, dont 45 sont endémiques à la Nouvelle-Calédonie. C'est un genre très probablement issu de l'ancien supercontinent Gondwana[réf. nécessaire].
Les espèces sont des arbres ou arbustes de 2 à 30 m de haut.
Certaines espèces (Pittosporum tobira ou Pittosporum tenuifolium) sont cultivées pour l'ornement. Les fleurs de ces arbustes dégagent parfois une odeur de miel et de vanille.
Pittosporum se traduit par goudronneux - pittos - graine - sporum, [2] une référence au liquide collant qui enveloppe les graines.
La plupart des plantes du genre Pittosporum se multiplient facilement à partir de graines, mais la germination peut être lente. En production horticole, la substance collante enrobant les graines est éliminée avant le semis, car elle agit comme un inhibiteur de germination. Les graines sont traitées pour simuler des conditions naturelles pendant six semaines afin d'améliorer les taux de germination.
Selon GBIF (11 juin 2021)[3] :
De la liriodendrine, un lignane anti-arythmie, a été isolé de Pittosporum brevicalyx[4].
Pittosporum tenuifolium est l'espèce type, décrite par le botaniste allemand Joseph Gärtner en 1788, à partir des travaux du naturaliste britannique Joseph Banks[5].
Les genres suivants sont synonymes de Pittosporum selon GBIF (11 juin 2021)[3] :
Pittosporum, en français Pittospore ou Pittosporum, est un genre de plantes à fleurs de la famille des Pittosporaceae, comprenant environ 200 espèces d'arbustes, dont 45 sont endémiques à la Nouvelle-Calédonie. C'est un genre très probablement issu de l'ancien supercontinent Gondwana[réf. nécessaire].
Les espèces sont des arbres ou arbustes de 2 à 30 m de haut.
Certaines espèces (Pittosporum tobira ou Pittosporum tenuifolium) sont cultivées pour l'ornement. Les fleurs de ces arbustes dégagent parfois une odeur de miel et de vanille.
Pitosporum (Pitosporum) je ród ze swójby pitosporowych rostlinow (Pittosporaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Il pittosporo[1] (nome scientifico Pittosporum tobira (Thunb.) W.T. Aiton) è una pianta della famiglia delle Pittosporaceae, originaria della Cina meridionale, del Giappone, di Taiwan e della Corea. Per la sua fioritura profumata, per il suo decorativo fogliame lucido e per la sua resistenza a varie condizioni ambientali, questa specie è utilizzata come pianta ornamentale in Italia e in molti paesi del mondo con inverno mite, come quelli mediterranei.
È una pianta sempreverde a portamento arboreo o arbustivo e può raggiungere dieci metri d'altezza nelle zone d'origine[2], mentre in Italia raramente supera tre o quattro metri[3].
Produce delle piccole capsule, non velenose ma neanche commestibili. Tuttavia, in Giappone vengono mangiati dai bulbul (uccelli della famiglia dei Picnonotidi) e da altri uccelli. La sostanza appiccicosa di cui sono rivestiti permette ai semi di attaccarsi al becco degli uccelli e di essere trasportati per lunghe distanze.
Le foglie sono alternate, lucide e oblunghe.
I fiori sono molto profumati; bianchi all'apertura, assumono poi color crema e infine giallo chiaro. In Italia la pianta fiorisce in maggio. Al tatto, i petali sono cerosi. Sono riuniti in cime a ombrello che compaiono nella tarda primavera[4][5].
In Italia, il pittosporo è coltivato come pianta ornamentale, sia tenuto ad alberello, sia per costruire siepi in località marine, in Italia centrale, nel Mezzogiorno, in Sardegna e in Sicilia e in Liguria. Sopporta senza problemi il caldo estivo, e anche il freddo invernale, ma non sotto i -10 °C. Teme i ristagni idrici. Richiede poche e sporadiche cure colturali ed è naturalmente resistente agli attacchi parassitari.
Nei climi con inverni rigidi e prolungati, si può coltivare in vaso sui terrazzi, in modo da poterlo riparare nei periodi più freddi[3].
Sono piante molto visitate dalle api per il loro nettare,[6][7] e se presenti in quantità sufficiente possono dare un ottimo miele.[8]
Desiderano esposizione in pieno sole, terriccio di medio impasto tendente al compatto.
Con una potatura di formazione iniziale, il pittosporo assume in pochi anni l'aspetto di un alberello; esemplari ottenuti in tal modo sono utilizzati anche per ombreggiare viali cittadini. A Messina c'è un esemplare ad alberello tutelato dalla Soprintendenza per la sua età e per la sua bellezza; ha una chioma ad ampio ombrello, è alto quattro metri ed ha un diametro di più di sei metri[9]
Se non sottoposto a potature, la chioma assume forma molto compatta e produce abbondantemente fiori da ogni rametto. Le potature, utilizzate quando si vuole mantenere l'alberello in forme obbligate, devono essere effettuate subito dopo la fioritura e prima della fine del mese di giugno; devono essere moderate, per non perdere la fioritura dell'anno successivo e per non esporre la pianta, altrimenti molto resistente, ad attacchi parassitari. A fine inverno, se necessario, si effettua la rimonda dei rami secchi[3].
Il pittosporo è utilizzato anche come cespuglio in mezzo ai prati; anche in questo caso, se non sottoposto a potatura, cresce con forma armoniosa, globosa e compatta, producendo ogni anno un'abbondante fioritura[3].
Tipico è anche l'uso come pianta da siepe. In questo caso, la potatura è obbligata e deve essere effettuata ogni anno, dopo la fine della fioritura ed entro il mese di giugno. I tagli drastici annullano la naturale resistenza agli attacchi parassitari e se ripetuti per vari anni portano la pianta alla morte[3].
Se la potatura è effettuata in altri periodi, il pittosporo non fiorisce nel maggio successivo; se poi l'intervento è stato drastico, i fiori non appaiono per molti anni di seguito, fino a quando non si sarà ristabilito un equilibrio tra apparato radicale e chioma, sempre che la pianta sopravviva agli attacchi parassitari causati dai tagli eccessivi.
La moltiplicazione avviene con la semina o, nelle varietà a fogliame variegato, per mezzo di talea.
Il nome Pittosporum deriva dal greco pitta = "pece" e sporos = "seme"; significa quindi "semi resinosi", per alludere al fatto che i semi di questo genere sono ricoperti da una sostanza appiccicosa simile alla resina. Il nome specifico tobira è la trascrizione del termine giapponese tobira, abbreviazione dell'espressione tobira no ki (in Kanji 扉の木), che significa "albero della porta", in quanto era usanza attaccare rametti di questa pianta sugli stipiti delle porte, come talismano apotropaico[4]
Lo stesso argomento in dettaglio: Specie di Pittosporum. Tra le specie più coltivate come piante ornamentali si ricordano:
Il pittosporo (nome scientifico Pittosporum tobira (Thunb.) W.T. Aiton) è una pianta della famiglia delle Pittosporaceae, originaria della Cina meridionale, del Giappone, di Taiwan e della Corea. Per la sua fioritura profumata, per il suo decorativo fogliame lucido e per la sua resistenza a varie condizioni ambientali, questa specie è utilizzata come pianta ornamentale in Italia e in molti paesi del mondo con inverno mite, come quelli mediterranei.
Pittosporum is een geslacht uit de familie Pittosporaceae. Het geslacht bestaat uit ongeveer 200 soorten, voornamelijk bomen en struiken. Het verspreidingsgebied van de soorten strekt zich uit van Australazië en Oceanië tot in Oost-Azië en sommige delen van Afrika.
Pittosporum is een geslacht uit de familie Pittosporaceae. Het geslacht bestaat uit ongeveer 200 soorten, voornamelijk bomen en struiken. Het verspreidingsgebied van de soorten strekt zich uit van Australazië en Oceanië tot in Oost-Azië en sommige delen van Afrika.
Pittosporum é um género que agrupa cerca de 200 espécies de fanerógamas da família Pittosporaceae. A origem provável do género será o paleo-continente Gondwana, tendo actualmente distribuição natural na Australásia, Oceania, leste da Ásia e algumas partes de África.
As espécies são árvores e arbustos que crescem de 2–30 m de altura. As folhas são espiraladas ou enroscadas, simples, com márgens inteiras ou onduladas (raramente lobuladas).As flores apresentam-se simples ou em umbelas ou corimbos, cada flor com 5-sépalas e 5-pétalas; com frequência com essências doces. O fruto é um lenhoso, do tipo cápsula, que se abre na maturação para a deiscência das numerosas sementes recobertas por uma substância pegajosa resinosa.
Pittosporum undulatum do leste da Austrália é uma espécie invasora em algumas regiões. As espécies Pittosporum tenuifolium e P. eugenioides, ambas da Nova Zelândia, e Pittosporum tobira do sul do Japão são cultivadas como plantas ornamentais em regiões subtropicais e de clima temperado com invernos suaves.
O nome genérico tem como etimologia a palavra grega πίττα (por πίσσα) 'resina' e σπόρος, 'semente', ou seja 'sementes pegajosas', pois as sementes das espécies incluídas no género estão geralmente embebidas numa substância resinosa viscosa de coloração esbranquiçada.
O género Pittosporum inclui, entre outras, as seguintes espécies:
Pittosporum é um género que agrupa cerca de 200 espécies de fanerógamas da família Pittosporaceae. A origem provável do género será o paleo-continente Gondwana, tendo actualmente distribuição natural na Australásia, Oceania, leste da Ásia e algumas partes de África.
Pittosporum là một chi thực vật có hoa trong họ Zygophyllaceae.[1]
Chi này gồm các loài:
Pittosporum là một chi thực vật có hoa trong họ Zygophyllaceae.
Смолосемя́нник (лат. Pittospórum) — род растений семейства Смолосемянниковые (Pittosporaceae), включающий в себя около двухсот видов, распространённых в тропиках и субтропических областях восточного полушария: в прибрежных влажных лесах, на склонах гор в Восточной и Юго-Восточной Азии, Австралии, Океании и частично в Африке.
Вечнозеленые деревья и кустарники высотой от 2 до 30 метров. Листья очередные, простые, цельнокрайные или слабо зубчатые, кожистые, длиной 10-15 см, зелёной с светлым краем окраски; расположены спирально. Цветки мелкие одиночные или собраны в соцветия (на верхушке побегов или пазушные), образующие зонтики или щитки. Каждый цветок состоит из пяти чашелистиков и пяти лепестков белого или жёлтого цвета (у некоторых видов красного цвета). Цветки часто обладают сладким ароматом. Плод — коробочка с липким смолообразным содержимым, содержащая множество семян, раскрывается при созревании. Семена покрыты липким смолистым веществом.
По информации базы данных The Plant List, род включает 110 видов[2]:
Некоторые из представителей рода являются декоративными растениями с ароматными цветками. В культуре растения предпочитают рассеянный свет (без прямых солнечных лучей) и потому часто используется для озеленения зимних садов. Плохо переносят пересадку, поэтому у взрослых растений пересадку заменяют сменой верхнего слоя грунта. Подвержены фузариозу и поражениям вредителями (японской восковой ложнощитовкой, лавровой листоблошкой и трипсом).
Смолосемя́нник (лат. Pittospórum) — род растений семейства Смолосемянниковые (Pittosporaceae), включающий в себя около двухсот видов, распространённых в тропиках и субтропических областях восточного полушария: в прибрежных влажных лесах, на склонах гор в Восточной и Юго-Восточной Азии, Австралии, Океании и частично в Африке.
海桐花属（学名：Pittosporum）是海桐花科下的一个属，为常绿灌木或乔木植物。该属共有约160种，分布于东半球的热带和亚热带地区。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
トベラ属（学名：Pittosporum）は、トベラ科の属の一つ。トベラ科の中では唯一日本に自生種のある属である。
ギリシャ語の「べたべたしたタネ」に由来し、種子が樹脂状の粘液に覆われ、小鳥がついばんだときに嘴や羽毛などに付着し、遠くに運ばれて行くことに由来する。
その分布域から、ゴンドワナ大陸で発展した植物群と見られている。自生種は200種を超え、トベラ科の8割以上を占める。オーストラリアに最も多く、東アジア、アフリカ南東部、太平洋諸島などの熱帯から温帯にかけて分布している。日本でも、東北地方南部から南にトベラが分布するほか、小笠原諸島などにも6種が自生する。
樹高2-30 mくらいになる常緑または落葉の木本で、葉は単葉で、輪生または互生し、通常革質で、鋸歯や切れ込みのあるものはほとんどない。花は単生するか、円錐花序または散房花序を造り、花弁・蕚片・おしべは5つある。花色は白・黄色・紫などのものがあり、香りの良いものが多い。
日本ではトベラが庭木として栽植され、斑入り葉腫などの園芸種もできている。欧米では、オーストラリアやニュージーランドなどに原産する種が、数種園芸植物として栽培されている。性質の強いシマトベラ（P. undulatum）は、アメリカ合衆国などで雑草化している。
P. confertiflorum
P. crassifolium
P. glabrum
P. phillyreoides
P. spinescens
P. tenuifolium
シマトベラ
P. undulatum
トベラ
P. tobira
P. viridiflorum
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
