Matucana és un gènere de cactus de la família de les cactàcies, que conté aproximadament 20 espècies, la majoria són plantes globulars. El gènere es coneix únicament al Perú, al llarg del Riu Marañón.
La primera espècie va ser descoberta a prop de la ciutat de Matucana al Perú i descrita com a Echinocactus haynii per Otto en 1849. Matucana va ser confirmada per Britton & Rose en 1922. El gènere Eomatucana F.Ritter ha estat classificat com a sinònim d'aquest gènere.
Les espècies de Matucanes són rarament conreades. Algunes espècies es troben en perill d'extinció a causa de la seva venda al mercat especialitzat.
És una planta baixa, globosa o cilíndrica amb cos petit, es troba solitària o en grups. Les flors són simètriques, diürnes, en diversos colors, però principalment vermell, groc o rosat.
El gènere va ser descrit per Britton & Rose i publicat a The Cactaceae; descriptions and illustrations of plants of the cactus family 3: 102. 1922.[1] L'espècie tipus és: Echinocactus haynei Otto exSalm-Dyck.
Matucana: nom genèric que va ser nomenat per la ciutat de Matucana.
Matucana és un gènere de cactus de la família de les cactàcies, que conté aproximadament 20 espècies, la majoria són plantes globulars. El gènere es coneix únicament al Perú, al llarg del Riu Marañón.
La primera espècie va ser descoberta a prop de la ciutat de Matucana al Perú i descrita com a Echinocactus haynii per Otto en 1849. Matucana va ser confirmada per Britton & Rose en 1922. El gènere Eomatucana F.Ritter ha estat classificat com a sinònim d'aquest gènere.
Les espècies de Matucanes són rarament conreades. Algunes espècies es troben en perill d'extinció a causa de la seva venda al mercat especialitzat.
Matucana je rod jihoamerických, středně velkých, kulovitých až válcovitých kaktusů. Rostou v horských oblastech Peru. Vyznačují se zajímavými pestrými květy. Patří mezi méně pěstované rody kaktusů. K prozkoumání nalezišť rodu významně přispěl Karel Kníže.
Vyskytují se pouze v Peru. Centrem výskytu je department Cajamarca v severozápadním cípu Peru s přesahem do departmentu Amazonas sousedící na východě a na jihu areál několika málo druhy zasahuje do departmentů La Libertad a Ancash. Oblastí protéká Río Maraňón, která pramení v horách středního Peru, odtud teče na severozápad a v departmentu Cajamarca se stáčí na východ a přes department Amazonas spadá do oblasti amazonských nížin na východě. Matukány osídlují dva odlišné typy biotopů. Jednak jsou to vysokohorské náhorní planiny a západní horské svahy. Podnebí je chladnější a sušší, denní teploty nepřekračují 25 °C, noční teploty jsou nízké. Osídlují kamenné lavice a výspy se štěrky nebo chudá travnatá společenství. Z náhorních planin další druhy sestupují do hlubokých údolí řeky Río Maraňón a několika menších řek a na východní svahy And spadající do Amazonie. Zde je podnebí teplejší, v nižších polohách až tropické, s vyššími nočními teplotami. Srážky jsou vyšší, ale s nepravidelnou periodou sucha. Matukány zde rostou na sušších místech svahů údolí. Nejníže sestupuje Matucana madisoniorum až do 400 m n. m., kde roste na pahorcích tropické Amazonie na východním břehu Río Maraňón.
Rozsáhlou oblast výskytu má Matucana haynei. Obývá západní svahy And v dlouhém pásu od Cajamarca na rozhraní severu až po department Arequipa na jihu. Roste převážně v pásmu výšek 3000 - 4000 m n. m., v některých údolích sestupuje až k 2000 m n. m. Byla nalezena u jezera Yanguanuco na svazích Huascaránu ve výšce 4300 m n. m. a patří tak mezi nejvýše rostoucí kaktusy. V této oblasti roste také příbuzný rod Oroya.
Jednotlivé druhy jsou solitérní nebo odnožují na bázi. Matucana fruticosa tvoří až 1 m velké trsy dlouhých, ale úzkých stonků. Stonek je zpočátku kulovitý, u mnoha druhů se později prodlužuje a je oválný, nebo až válcovitý. Velké druhy dorůstají asi 30 cm výšky při průměru 10 - 18 cm. Nejvyšší Matucana comacephala může dosáhnout výšky až 75 cm.
Stonek je rozdělen do 10 až 30 žeber, která jsou tvarově velmi různorodá, Mohou být přímá nebo spirálovitá, plochá, oblá, s výraznými hrboly nebo až rozpadlá do jednotlivých bradavek. Areoly jsou jen málo vlnaté. Otrnění je variabilní, častěji je jen řídké, z málo trnů. Velmi husté a dlouhé otrnění mají Matucana comacephala, Matucana haynei, Matucana weberbaueri, trny rostlinu zcela zahalují. Některé formy Matucana madisoniorum jsou beztrnné a připomínají peyotl. Trny jsou přímé nebo mírně prohnuté, tenčí šídlovité, většinou špatně odlišitelné na okrajové a střední, převažují světlejší barvy.
Květy mají charakteristický tvar, na dlouhou vzpřímenou trubku nasedá nepravidelné okvětí. Vyrůstají ze střední části temene stonku. Jsou delší než širší, asi 5 až 10 cm dlouhé a 3 až 7 cm široké. Jsou žluté, oranžové, narůžovělé, červené až s fialovými odstíny. Dlouhá trubka nese šupiny a trochu vlny a je stejné barvy jako vnější okvětní lístky. Okvětní lístky se rozevírají nepravidelně a květy jsou více či méně souměrné - zygomorfní. Vnitřní okvětní lístky mohou být různě barevné na špičce, ve středu a na bázi. Květy opylují drobní kolibříci, případně velké můry. Odlišné květy má Matucana aureiflora (syn. Incaica aureiflora), jsou krátce přisedlé a radiálně souměrné, podobné rodu Oroya, který připomíná i tvarem stonku a otrněním. Svým tvarem jsou uzpůsobeny opylování včelami. Plody jsou malé bobule 1 až 2 cm velké. Jsou kulovité až podlouhlé, zelené, červené až nahnědlé, karmínové, u Matucana fruticosa žloutnoucí. Ve zralosti pukají podélně. Semena jsou 1 až 2 mm velká, značně tvarově různorodá..
Rod Matucana vytvořili Britton a Rose v roce 1922 pro jediný druh Echinocactus haynei, známý již od roku 1849. Jméno rodu je vytvořeno podle města Matucana, kde daný druh roste. V roce 1913 popsal ještě Vaupel druh Echinocactus aurantiacus, do rodu Matucana byl však zařazen až mnohem později. Další druh byl objeven až v roce 1953 (Matucana ritteri) a objevy pokračovaly v 60. až 80. letech. K prozkoumání nalezišť rodu významně přispěli Karel Kníže, A. B. Lau, Friedrich Ritter.
Pro různé skupiny byly vytvořeny samostatné rody Submatucana (aurantiaca, aureiflora, formosa, intertexta, paucicostata, ritteri), Eomatucana (madisoniorum, oreodoxa), Incaica (aureiflora), ale toto oddělení druhů se neujalo.
Naopak rod Matucana byl slučován s rody Borzicactus, Loxanthocereus, Oreocereus, Cleistocactus a dokonce Arequipa. Řazení do rodu Borzicactus je rozšířené u amerických kaktusářů. Příbuzenské vztahy vykazuje také k rodům Oroya a Denmoza.
V současnosti je uznáváno okolo 20 druhů a poddruhů. Druhy jsou značně variabilní. Matucana haynei zahrnuje dalších 16 dříve samostatně popsaných druhů, přitom jednotlivé populace jsou mnohdy odděleny vysokými horskými hřebeny a nemísí se.
Druhy uznané v klasifikaci kaktusů podle International Cactaceae Systematics Group. (Podle: Anderson E. F., 2001)
Horské matukany ze západních horských svahů jsou odolné rostliny. Vyhovuje jim umístění ve volné kultuře a střídání denního tepla s nočním chladem. Druhy z nižších poloh a tropických oblastí východních svahů jsou více teplomilnější, vyhovuje jim i vyšší zálivka a přezimování při teplotách nad 10 °C. Suché a horké skleníky vhodné pro mexické druhy vedou v létě k zastavení růstu. Matukány pěstují především kaktusáři, v běžných květinářstvích jsou nabízeny jen vzácně.
Matucana weberbaueri patří mezi často pěstované.
Variabilita trnů Matucana haynei.
Matucana madisoniorum má i beztrné varianty.
Matucana madisoniorum Poněkud špatně pěstovaný exemplář přestává vytvářet trny.
Otrněná varianta Matucana madisoniorum na emisi známek.
Matucana paucicostata má řidší otrnění.
Krásné květy Matucana tuberculata.
Matucana formosa se vyznačuje středně hustými trny.
Matucana haynei subsp. herzogiana má husté trny a oranžové květy.
Matucana haynei subsp. myriacantha má meně častou růžovofialovou barvu květů.
Typické zygomorfní květy Matucana paucicostata.
Matucana aureiflora má kruhově symetrické květy s krátkou trubkou.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Matucana ve Wikimedia Commons
Matucana je rod jihoamerických, středně velkých, kulovitých až válcovitých kaktusů. Rostou v horských oblastech Peru. Vyznačují se zajímavými pestrými květy. Patří mezi méně pěstované rody kaktusů. K prozkoumání nalezišť rodu významně přispěl Karel Kníže.
Matucana ist eine Pflanzengattung aus der Familie der Kakteengewächse (Cactaceae). Der botanische Name der Gattung verweist auf die am Westhang der Anden-Kordilleren gelegene peruanische Stadt Matucana, in deren Nähe die ersten Pflanzen gefunden wurden.
Die einzeln wachsenden oder an der Basis verzweigenden Arten der Gattung Matucana bilden manchmal Polster. Ihre kugelförmigen bis zylindrischen Triebe erreichen Wuchshöhen von bis 50 Zentimetern. Ihre wenigen bis zahlreichen Rippen sind niedrig, breit und gehöckert. Die sehr variablen Dornen sind fein bis stechend. Manchmal sind sie zahlreich vorhanden, meist sind es wenige oder sie fehlen.
Die trichterförmigen bis schmal röhrenförmig-trichterartigen, leuchtend roten bis orangen oder rosafarbenen oder gelben Blüten erscheinen in der Nähe der Triebspitze und öffnen sich am Tag. Sie sind häufig zygomorph, d. h. spiegelsymmetrisch, können aber auch radiärsymmetrisch sein. Ihr Perikarpell und die Blütenröhre sind mit kahlen oder behaarten Areolen besetzt.
Die kugelförmigen bis länglichen Früchte reißen entlang von 1 bis 3 Schlitzen auf. Sie besitzen einen ausdauernden Blütenrest und enthalten ovale bis mützenförmige Samen.
Die Gattung Matucana ist ausschließlich in Peru verbreitet.
Nathaniel Lord Britton und Joseph Nelson Rose stellten 1922 für die Art Echinocactus haynii Otto in Salm-Dyck die neue, damals monotypische Gattung Matucana auf.[1] Diese ist damit Typusart der Gattung.
Zur Gattung Matucana gehören die folgenden Arten:[2]
Synonyme sind Eomatucana F.Ritter und Submatucana Backeb.
Die Gattung umfasst folgenden Arten:[3]
Matucana ist eine Pflanzengattung aus der Familie der Kakteengewächse (Cactaceae). Der botanische Name der Gattung verweist auf die am Westhang der Anden-Kordilleren gelegene peruanische Stadt Matucana, in deren Nähe die ersten Pflanzen gefunden wurden.
Matucana is a genus of cacti (family Cactaceae), containing approximately 20 species of mostly globular plants.[1] The genus is only known from Peru,[2] mostly along the Marañón River.
The first species was discovered near the town of Matucana and described as Echinocactus haynii by Otto in 1849. Matucana was erected by Britton & Rose in 1922.[2] The genus Eomatucana F.Ritter has been brought into synonymy with this genus.
Some species are endangered due to collection for the specialist market.
Low, globose or shortly cylindrical bodies, either solitary or clustering. The flowers are subapical, usually more or less zygomorphic, diurnal, in various colours, but mainly red, yellow or pink.[3] However, a few species, notably M. oreodoxa, have actinomorphic flowers and were placed in a separate genus - Eomatucana - by F. Ritter. They are reported to flower easily at a young age.[4]
All members of the genus cannot tolerate too much moisture and must be watered only during their growing season and when the substrate is dry.[2] They must also be kept warm through the winter or risk losing their roots.[2] Members of Matucana grow quickly and may be grown from seed.[2]
As of 2021 species include:[5]
Matucana is a genus of cacti (family Cactaceae), containing approximately 20 species of mostly globular plants. The genus is only known from Peru, mostly along the Marañón River.
The first species was discovered near the town of Matucana and described as Echinocactus haynii by Otto in 1849. Matucana was erected by Britton & Rose in 1922. The genus Eomatucana F.Ritter has been brought into synonymy with this genus.
Some species are endangered due to collection for the specialist market.
Matucana es un género de cactus de la familia Cactaceae, que contiene aproximadamente 20 especies, la mayoría plantas globulares. El género se conoce únicamente en Perú, a lo largo del Río Marañón.
La primera especie fue descubierta cerca de la ciudad de Matucana en Perú y descrita como Echinocactus haynii por Otto en 1849. Matucana fue confirmada por Britton & Rose en 1922. El género Eomatucana F.Ritter ha sido clasificado como sinónimo de este género.
Las especies de Matucanas son raramente cultivadas. Algunas especies se encuentran en peligro de extinción debido a su venta en el mercado especializado.
Es una planta baja (aunque algunas especies pueden llegar a medir hasta 50 cm como M. haynei, M. comacephala y M. myriacantha); globosa o cilíndrica; sin ramificación o ramificado desde la base y rara vez ramificación lateral. Las flores son subapicales, zigomorfa con simetría bilateral, solo actinomorfa en M. aureiflora y M. oreodoxa; diurnas que duran entre 2 a 3 días abiertas; en varios colores desde amarillo, naranja, rosado, rojo y diversos matices de estos, la mayoría de las especies son rojas. Por las semillas, se puede clasificar en 4 grandes grupos: Grupo Aurantiaca (M. aurantiaca, M. fruticosa, M. polzii, M. ritteri y M. weberbaueri), Grupo Haynei (M. haynei, M. oreodoxa y M. aureiflora), Grupo Paucicostata (M. madisoniorum, M. pujupatii, M. formosa, M. paucicostata y M. tuberculata) y Grupo Myriacantha (M. celendinensis, M. myriacantha, M. intertexta, M. huagalensis y M. klofenstii). Sus raíces pueden ser fibrosas o tuberosas.
El género fue descrito por Britton & Rose y publicado en The Cactaceae; descriptions and illustrations of plants of the cactus family 3: 102. 1922.[1] La especie tipo es: Echinocactus haynei Otto ex Salm-Dyck.
Matucana: nombre genérico que fue nombrado por la ciudad de Matucana, ubicada en la Región de Lima - Perú.
Matucana es un género de cactus de la familia Cactaceae, que contiene aproximadamente 20 especies, la mayoría plantas globulares. El género se conoce únicamente en Perú, a lo largo del Río Marañón.
La primera especie fue descubierta cerca de la ciudad de Matucana en Perú y descrita como Echinocactus haynii por Otto en 1849. Matucana fue confirmada por Britton & Rose en 1922. El género Eomatucana F.Ritter ha sido clasificado como sinónimo de este género.
Las especies de Matucanas son raramente cultivadas. Algunas especies se encuentran en peligro de extinción debido a su venta en el mercado especializado.
Toppakaktukset (Matucana) on eteläamerikkalainen, vajaat 20 lajia käsittävä kaktuskasvisuku, jonka pallomaisilla lajeilla on enimmäkseen punaiset, kolibrien pölyttämät kukat. Tieteellinen nimi tulee sen perulaisen kaupungin nimestä, jonka läheisyydestä suvun tyyppilaji (M. haynei) löytyi. Lähimpiä sukulaisia ovat suvut Oreocereus ja Oroya sekä mahdollisesti Denmoza.[1]
Toppakaktukset ovat matalakasvuisia, yksi- tai monivartisia ja toisinaan mätästäviä. Varsi on pallomainen tai lieriömäinen, enintään puolen metrin korkuinen. Varressa on muutama tai paljon matalia uurteita ja kyhmyjä (podarioita). Areoleissa eli kääpiöversoissa on sekä karvoja että piikkejä, joita voi olla paljon tai joissakin tapauksissa ei yhtään. Kukat sijaitsevat kasvin latvan tuntumassa ja ovat suppilomaisia tai kapean putkimaisia ja enimmäkseen vastakohtaisia, väriltään kirkkaanpunaisia, oranssisia, vaaleanpunaisia tai keltaisia. Kasvi kukkii päivisin. Pohjuksen areolit ovat joko kaljuja tai karvaisia. Hetiö on toisinaan tyveltään kasvanut yhteen, ja joskus siinä on karvamaisia joutoheteitä. Hedelmä on pallomainen tai pitkänomainen, lähes mehevä, ontto ja pitkittäin avautuva; kehälehtien jäänteet ovat siinä jäljellä. Siemenet ovat muodoltaan vaihtelevia.[2]
Toppakaktukset ovat kotoisin Perun Andeilta.[3]
Toppakaktuslajeja on seuraavat 17:[4]
Anderson E. F. 2001: The Cactus Family. – Timber Press. Portland, Oregon. ISBN 0-88192-498-9
Toppakaktukset (Matucana) on eteläamerikkalainen, vajaat 20 lajia käsittävä kaktuskasvisuku, jonka pallomaisilla lajeilla on enimmäkseen punaiset, kolibrien pölyttämät kukat. Tieteellinen nimi tulee sen perulaisen kaupungin nimestä, jonka läheisyydestä suvun tyyppilaji (M. haynei) löytyi. Lähimpiä sukulaisia ovat suvut Oreocereus ja Oroya sekä mahdollisesti Denmoza.
Matucana est un genre de plantes de la famille des Cactaceae.
Matucana Britton & Rose è un genere di piante succulente della famiglia delle Cactacee, endemico del Perù.[1]
Il nome deriva dal luogo di origine, la città di Matucana.
I loro fusti si presentano sia a forma globulare che cilindrica; composta da numerose costolature, la pianta è anche molto spinosa.
La matucana non è molto fiorifera, ma quando emette fiori questi spuntano all'apice della pianta e sono di un bel colore rosso o giallo[2].
Il genere comprende le seguenti specie:[1]
Queste piante necessitano di un terriccio molto poroso e drenante normalmente composto da terra concimata e molta sabbia. L'esposizione dovrà essere di pieno sole e le annaffiature, regolari dall'inizio della primavera, dovranno essere sospese del tutto nel periodo invernale, periodo in cui la pianta andrà conservata ad una temperatura non inferiore ai 7 °C.
La riproduzione viene effettuata per seme depositando gli stessi in un letto umido di terra fine e sabbia e mantenuti alla temperatura di 21 °C. Quando le piantine inizieranno ad emettere spine all'apice sarà il momento di invasarle.
Matucana Britton & Rose è un genere di piante succulente della famiglia delle Cactacee, endemico del Perù.
Il nome deriva dal luogo di origine, la città di Matucana.
Matukana (Matucana) – kaktusinių (Cactaceae) šeimos augalų gentis, kuriai priklauso rutuliškos išvaizdos kaktusai.
Paplitusi Peru. Gentyje yra apie 20 rūšių:
Matucana polzii
Matucana madisoniorum
Matucana is een geslacht van cactussen. Een geslacht met deze wetenschappelijke naam werd in 1922 voorgesteld door Nathaniel Lord Britton en Joseph Nelson Rose, waarbij ze Echinocactus haynei Otto als de typesoort aanwezen.[1] De soorten komen voor in Peru.
Matucana is een geslacht van cactussen. Een geslacht met deze wetenschappelijke naam werd in 1922 voorgesteld door Nathaniel Lord Britton en Joseph Nelson Rose, waarbij ze Echinocactus haynei Otto als de typesoort aanwezen. De soorten komen voor in Peru.
Toppkaktussläktet (Matucana) är ett växtsläkte inom familjen kaktusväxter med 21 arter[3] i andinska Sydamerika [2].
Toppkaktusar är suckulenta växter och är till början klotrunda, senare kort cylindriska till formen. De blir upp till 60 centimeter höga och 15 centimeter i diameter. På de flesta arter är taggarna många och areolerna sitter mycket tätt. Blommorna är trattformade och finns i färger från gult, orange till rött, men även violett. De efterföljande frukterna är grönaktiga.
Toppkaktusar trivs bäst i direkt solljus och tål inte frost. Som de flesta kaktusar bör de planteras i en väldränerad jord bestående av en del grov sand och en del humus. Toppkaktussläktet förökas enklast med frön. Angrepp av sköldlöss och spinnkvalster är vanliga hos detta släkte.
Toppkaktussläktet (Matucana) är ett växtsläkte inom familjen kaktusväxter med 21 arter i andinska Sydamerika .
_1983,_MiNr_2805.jpg)
