Viburnum lentago (lat. Viburnum lentago) - adokskimilər fəsiləsinin başınağacı cinsinə aid bitki növü.
Viburnum lentago (lat. Viburnum lentago) - adokskimilər fəsiləsinin başınağacı cinsinə aid bitki növü.
Kalina severoamerická (Viburnum lentago) je opadavý keř pocházející ze Severní Ameriky. Jako okrasná dřevina se pěstuje zřídka.
Kalina severoamerická je rozměrný opadavý keř dorůstající výšky asi 5 metrů, ve své domovině ojediněle i strom až 10 metrů vysoký. Větve jsou často téměř vodorovně postavené. Letorosty jsou tenké. Zimní pupeny jsou šedé, kryté 2 páry šupin a pokryté šedavými šupinovitými chlupy, koncové pupeny jsou protažené, špičaté. Listy jsou vstřícné, bez palistů, vejčité až obvejčité, 5 až 10 cm dlouhé a 3 až 5 cm široké, na okraji jemně ostře pilovité, svrchu pololeskle zelené, naspodu světlejší. Listy jsou na rubu přinejmenším na žilkách pokryty šupinovitými chlupy. Žilnatina je zpeřená, postranní žilky neprobíhají až k okraji listu. Na podzim se zbarvují do živých červenohnědých odstínů. Řapík je 10 až 25 mm dlouhý, široce křídlatý se zvlněným okrajem. Květy jsou smetanově bílé, vonné, asi 6 mm široké, v 6 až 12 cm širokých přisedlých vrcholících. Zralé plody jsou modročerné, ojíněné, elipsoidní, 1,2 až 1,5 cm dlouhé. Kvete v květnu až červnu.[1][2]
Kalina severoamerická pochází z východních oblastí Severní Ameriky, kde roste zejména ve vlhkých lesích a pobřežních křovinách.[2]
Kalina severoamerická - skupina keřů
Kvetoucí kalina severoamerická
Kmeny kaliny severoamerické
Detail pupenu kaliny severoamerické
Kalina severoamerická je v ČR jako okrasný keř pěstována spíše zřídka a lze se s ní setkat především ve sbírkách arboret a botanických zahrad. Je uváděna ze sbírek Dendrologické zahrady v Průhonicích, Pražské botanické zahrady v Tróji, z Průhonického parku a Arboreta Žampach.[3] Jedním z mála okrasných kultivarů této kaliny je 'Pink Beauty', vyznačující se růžovými plody.[1]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kalina severoamerická ve Wikimedia Commons
Kalina severoamerická (Viburnum lentago) je opadavý keř pocházející ze Severní Ameriky. Jako okrasná dřevina se pěstuje zřídka.
Der Kanadische Schneeball[1] (Viburnum lentago), auch als Schafsbeere[2] bezeichnet, ist ein großer Strauch oder kleiner Baum aus dem Osten Nordamerikas, wo er sowohl in den Vereinigten Staaten als auch in Kanada heimisch ist.
Der Kanadische Schneeball wächst als sommergrüner, straff aufrechter Strauch oder bis zu 10 Meter hoher Baum. Einjährige Zweige sind mit braunen Schildhaaren bedeckt. Die Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist 1 bis 2,5 Zentimeter lang und hat einen mehr oder weniger breiten, wellig geflügelten Saum. Vor allem die Unterseite kann mit braunen Schildhaaren bedeckt sein. Die Blattspreite ist einfach, eiförmig bis elliptisch-verkehrt-eiförmig, 5 bis 10 Zentimeter lang und zugespitzt. Die Blattbasis ist breit keilförmig oder abgerundet, der Blattrand fein aber deutlich gezähnt. Die Blattoberseite ist glänzend hellgrün, die Unterseite ist heller als die Oberseite. Die Blätter färben sich im Herbst lebhaft rotbraun.[3][4]
Die Blüten sind cremeweiß, etwa 6 Millimeter breit und angenehm duftend. Sie wachsen in endständigen, ungestielten, meist vierstrahligen, seltener drei- oder fünfstrahligen Schirmrispen mit Durchmessern von bis zu 10 Zentimetern. Die Früchte sind ellipsoid, 1,2 bis 1,5 Zentimeter lang, ausgereift blauschwarz und bereift. Die Art blüht im Mai und Juni.[3][4]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18.[5]
Der Kanadische Schneeball ist giftig.[3][4]
Blütenstände und Blätter
Früchte
Das natürliche Verbreitungsgebiet liegt in Kanada in der Provinz Ontario, im Südwesten von Québec, in Manitoba und im Südosten von Saskatchewan und in den Vereinigten Staaten im Bundesstaat Connecticut, in Indiana, Maine, Massachusetts, Michigan, New Hampshire, New Jersey, New York, Ohio, Pennsylvania, Rhode Island, Vermont, West Virginia, Illinois, Iowa, Minnesota, im Nordosten von Missouri, im Osten und Nordwesten von Nebraska, in North Dakota, South Dakota, Wisconsin, Colorado, Montana, Wyoming, im Osten von Kentucky, in Maryland und im Südwesten von Virginia.[6]
Das Verbreitungsgebiet liegt damit im Warmgemäßigten Klima des östlichen Nordamerika,[3] es wird der Winterhärtezone 5b zugerechnet mit mittleren jährlichen Minimaltemperaturen zwischen −26,0° und −23,4° Celsius (−15 bis −10° Fahrenheit). Die Art wächst als Auen- oder Ufergehölz auf mäßig trockenen, frischen bis feuchten, neutralen bis alkalischen, sehr nährstoffreichen, sandig-kiesigen Böden an halbschattigen, kühlen bis kalten Standorten. Sie ist frosthart.[4]
Der Kanadische Schneeball (Viburnum lentago) ist eine Art aus der Gattung Schneeball in der Familie der Moschuskrautgewächse (Adoxaceae, Synonym Viburnaceae). Die Gattung wird gelegentlich auch der Familie der Geißblattgewächse (Caprifoliaceae) zugeordnet. Die Art wurde 1753 von Carl von Linné im ersten Teil seiner Species Plantarum erstbeschrieben.[7] Es sind keine Synonyme bekannt.[8]
Der Kanadische Schneeball wird trotz seiner dekorativen Blüten, den auffallenden Früchten und der bemerkenswerten Herbstfärbung nur selten kultiviert.[4]
Der Kanadische Schneeball (Viburnum lentago), auch als Schafsbeere bezeichnet, ist ein großer Strauch oder kleiner Baum aus dem Osten Nordamerikas, wo er sowohl in den Vereinigten Staaten als auch in Kanada heimisch ist.
Viburnum lentago, the nannyberry, sheepberry, or sweet viburnum, is a species of Viburnum native to North America.
It is a large shrub or small tree growing upwards to 9 m (30 ft) tall with a trunk up to 25 cm (10 in) in diameter and a short trunk, round-topped head, pendulous, flexible branches. The bark is reddish- to grayish-brown, and broken into small scales. The twigs are pale green and covered with rusty down at first, later becoming dark reddish brown, sometimes glaucous, smooth, tough, flexible, and produce an offensive odor when crushed or bruised. The winter buds are light red, covered with pale scurfy down, protected by a pair of opposing scales. Flower-bearing buds are 2 cm (3⁄4 in) long, obovate, long pointed; other terminal buds are acute, 8.5 to 12.7 mm (1⁄3 to 1⁄2 in) long, while lateral buds are much smaller. The bud scales enlarge with the growing shoot and often become leaf-like.
Like all viburnums, the leaves are arranged in opposite pairs on the twigs; they are oval, 5–10 cm (2–4 in) long and 2–5 cm (3⁄4–2 in) broad, wedge-shaped, rounded or subcordate at base, with an acuminate apex and a finely serrated margin, and a winged petiole. They open from the bud involute, bronze green and shining, hairy and downy; when full grown are bright green and shining above, pale green and marked with tiny black dots beneath. In autumn they turn a deep red, or red and orange.
The flowers are small, 5–6 mm (0.20–0.24 in) in diameter, with five whitish petals, arranged in large round terminal cymes 5–12 cm (2–4+3⁄4 in) in diameter; flowering is in late spring. The calyx is tubular, equally five-toothed, persistent; the corolla is equally five-lobed, imbricate in the bud, cream-white, one-quarter of an inch across; lobes acute, and slightly erose. There are five stamens, inserted on the base of the corolla, alternate with its lobes, exserted; filaments slender; anthers bright yellow, oblong, introrse, versatile, two-celled; cells opening longitudinally. The pistil has a one-celled inferior ovary, the style thick, short, light green, and the stigma broad; there is one ovule in each cell. The fruit is a small round blue-black drupe, 8–16 mm (0.31–0.63 in) long on a reddish stem; it is thick-skinned, sweet, and rather juicy. The stone is oblong oval, flattened.
The roots are fibrous. The wood is ill-smelling, dark orange brown, heavy, hard, close-grained, with a specific gravity of 0.7303.
Nannyberry is native to the northeastern and midwestern United States, and to southern Canada from New Brunswick west to southeastern Saskatchewan. Isolated populations are found in the Dakotas, Wyoming, Colorado, and the Appalachian Mountains as far south as Kentucky and Virginia.[1][2] It grows in wet soil along the borders of the forest, often found in fence corners and along roadsides.
Mammals, game birds and songbirds consume the fruit during the winter.[3]
As suggested by the alternative name sweet viburnum, the fruit is (unlike that of many viburnums) edible.[4] The bark and leaves were also used by Native Americans in the preparation of herbal medicines.
It is admired for its compact habit, its lustrous foliage which insects rarely disfigure, its beautiful and abundant flowers, its handsome edible fruit and its brilliant autumnal color. It readily adapts itself to cultivation, and is one of the best of the small trees of eastern America for the decoration of parks and gardens in all regions of extreme winter cold. It is easily raised from seeds which, like those of the other American species, do not germinate until the second year after they are planted.[5]
It has been hybridized with Viburnum prunifolium in gardens to give the hybrid Viburnum × jackii.
Viburnum lentago, the nannyberry, sheepberry, or sweet viburnum, is a species of Viburnum native to North America.
La Viorne lentago[1] ou Viorne flexible (Viburnum lentago), alisier ou bourdaine est une espèce d’arbres de la famille des Caprifoliacées selon la classification classique de Cronquist (1981) ou des Adoxacées selon la classification phylogénétique APG III (2009)[2].
La viorne lentago est un petit arbre avec une hauteur de 1 à 4 m.Les feuilles sont ovales et mesurent de cinq à dix centimètres de longueur. À l’été, elles sont vertes et à l’automne, elles deviennent rouge pourpre. Les fleurs d’un blanc crème sont regroupées en grappes qui leur donnent une forme de petits parasols de 8 à 12 cm de diamètre[2],[3].
La Viorne lentago ou Viorne flexible (Viburnum lentago), alisier ou bourdaine est une espèce d’arbres de la famille des Caprifoliacées selon la classification classique de Cronquist (1981) ou des Adoxacées selon la classification phylogénétique APG III (2009).
Kanadska hudika (lat. Viburnum lentago) je vrsta biljke iz roda Viburnum. Potječe iz Sjeverne Amerike. Raste u staništima gdje je tlo vlažno, duž granice šume, a često se nalazi i u kutovima ograda, te uz ceste.
Ova biljka raste u obliku velikog grma ili manjeg stabla. Naraste do 9 m visine. Kora joj je crvenkastosmeđe do sive boje. Na početku su grančice blijedozelene boje, ali kasnije postaju crvenkastosmeđe. Kada se slome ili rane, stvori se jako neprijatan miris.
Listovi su raspoređeni u suprotnim parovima. Ovalnog su oblika. Dugi su 5-10 cm, a široki 2-5 cm. Imaju bodljikave ivice. U jesen postaju tamnocrvene ili crvenonarančaste boje.
Cvjetovi su mali, promjer im je 5-6 mm. Bijele su boje i imaju 5 latica. Narastu u kasno proljeće.
Plod je okrugla plavocrna koštunica. Duga je 8-16 mm. Ima debelu kožu, jako je slatka i sočna. Također je i jestiva.
Često se uzgaja kao ukrasno drvo u parkovima i vrtovima SAD-a, posebno u istočnom dijelu, jer dobro podnosi hladnoću i štetni kukci je ne napadaju. Koru i lišće ove biljke su koristili Indijanci kao sastojak u pripremi biljnih lijekova.
Kanadska hudika (lat. Viburnum lentago) je vrsta biljke iz roda Viburnum. Potječe iz Sjeverne Amerike. Raste u staništima gdje je tlo vlažno, duž granice šume, a često se nalazi i u kutovima ograda, te uz ceste.
Kanadinis putinas (lot. Viburnum lentago, angl. Nannyberry arba Sheepberry) – sausmedinių (Caprifoliaceae) šeimos krūmas ar nedidelis medelis.
Vietinė rūšis JAV šiaurės rytų bei vidurio vakarų valstijose. Taip pat savaime auga Kanadoje nuo Naujojo Bransviko rytuose iki pietryčių Saskačevano provincijos. Izoliuotos populiacijos aptinkamos Šiaurės ir Pietų Dakotoje, Vajominge, Kolorade, Apalačų kalnuose ir iki Kentukio bei Virdžinijos valstijų pietuose.
Rūšis introdukuota Lietuvoje. Lietuvos gamtinės sąlygos palankios, žiemą nenušala. Gerai auga daugelyje dirvožemių, atsparus kenkėjams bei ligoms.
Auga lėtai kaip krūmas arba retai kaip nedidelis medelis (per 20 metų ir brandos amžiuje) užauga iki 8,5 m aukščio ir iki 25 cm skersmens kamienais. Žydi gegužės pabaigoje ir birželį. Žiedai gelsvai balti, smulkūs 5–6 mm skersmens išaugantys susitelkę skėtiškose 7–12 cm skersmens kekėmis. Lapai blizgantys su nusmailėjusiomis viršūnėmis, rudenį raudoni. Uogos (Kaulavaisis) – smulkios, melsvai juodos 8–16 mm ant rausvų kotelių.
Uogos valgomos. Šiaurės Amerikos Indėnai žievę ir lapus naudoja tradicinėje medicinoje kaip fitoterapijai. Kanadinis putinas yra sukryžmintas su Viburnum prunifolium ir išvesta hibridinė Viburnum × jackii veislė.
Žiedai ir lapai
Kanadinis putinas (lot. Viburnum lentago, angl. Nannyberry arba Sheepberry) – sausmedinių (Caprifoliaceae) šeimos krūmas ar nedidelis medelis.
Viburnum lentago é uma espécie do gênero botânico Viburnum, da família das Adoxaceae
É nativo do nordeste dos Estados Unidos e sul do Canadá.
É um grande arbusto ou pequena árvore que pode crescer até 9 m de altura, com um tronco que pode alcançar até 25 cm de diâmetro; com uma casca de cor cinza-marron. Os galhos são lisos, resistentes, flexíveis e produzem um odor forte quando esmagados ou machucados. Como todas as viburnuns, as folhas se distribuem nos ramos em pares opostos. São ovais com 5 a 10 cm de comprimento e 2 a 5 cm de largura, finamente serrilhadas. As flores são pequenas com 5 a 6 mm de diâmetro, com cinco pétalas esbranquiçadas formando uma grande cimeira circular de 5 a 12 cm de diâmetro. A fruta é uma drupa pequena e redonda de cor azul-negro, de 8 a 16 mm, numa haste avermelhada.
O fruto desta espécie, diferentemente de outros viburnuns, é doce e comestível. A casca e as folhas foram utilizadas pelos índios norte-americanos para a preparação de chás medicinais.
Viburnum lentago é uma espécie do gênero botânico Viburnum, da família das Adoxaceae
É nativo do nordeste dos Estados Unidos e sul do Canadá.
É um grande arbusto ou pequena árvore que pode crescer até 9 m de altura, com um tronco que pode alcançar até 25 cm de diâmetro; com uma casca de cor cinza-marron. Os galhos são lisos, resistentes, flexíveis e produzem um odor forte quando esmagados ou machucados. Como todas as viburnuns, as folhas se distribuem nos ramos em pares opostos. São ovais com 5 a 10 cm de comprimento e 2 a 5 cm de largura, finamente serrilhadas. As flores são pequenas com 5 a 6 mm de diâmetro, com cinco pétalas esbranquiçadas formando uma grande cimeira circular de 5 a 12 cm de diâmetro. A fruta é uma drupa pequena e redonda de cor azul-negro, de 8 a 16 mm, numa haste avermelhada.
O fruto desta espécie, diferentemente de outros viburnuns, é doce e comestível. A casca e as folhas foram utilizadas pelos índios norte-americanos para a preparação de chás medicinais.
