El citró, herba groga o ravenissa negra (Hirschfeldia incana) és una planta amb flors de la família de les Brassicàcies.
Hirschfeldia és un gènere monotípic, és a dir, que conté una sola espècie, anomenada Hirschfeldia incana, que abans rebia el nom de Brassica geniculata..[1] És un gènere molt pròxim al gènere Brassica.[2] Aquesta espècie és originària de la conca del Mediterrani i també és autòctona als Països Catalans.[3] En una gran part del món ha estat introduïda com a espècie adventícia.[4] És molt semblant a Brassica nigra (pebre negre), però és més baixa i, a més, és biennal.[5]
Herba erecta de 20 a 80 cm d'alt, que viu en vores de camins o solars abandonats, molt ramificada, pilosa sobretot a la base, amb les fulles inferiors peciolades i les superiors subsèssils oblongo-linears. Flors d'un groc pàl·lid, amb pètals de 6 a 9 mm. Fruits en síliqües amb bec de 4 a 7 mm, inflats a la part superior. Floreix de març a octubre. Als Països Catalans es troba des de nivell del mar fins als 1.300 m d'altitud.
El citró, herba groga o ravenissa negra (Hirschfeldia incana) és una planta amb flors de la família de les Brassicàcies.
Planhigyn blodeuol bychan yw Mwstard llwyd sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Brassicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Hirschfeldia incana a'r enw Saesneg yw Hoary mustard.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Cedw Penllwyd.
Mae'r dail ar ffurf 'roset' a chaiff y planhigyn ei flodeuo gan wenyn.
Planhigyn blodeuol bychan yw Mwstard llwyd sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Brassicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Hirschfeldia incana a'r enw Saesneg yw Hoary mustard. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Cedw Penllwyd.
Mae'r dail ar ffurf 'roset' a chaiff y planhigyn ei flodeuo gan wenyn.
Huseničák šedý (Hirschfeldia incana) je jediným druhem monotypického rodu huseničák (Hirschfeldia)[2], rostliny, která byla do Československa zavlečena v 60. létech 20. století.
Je původem z jižní Evropy, kde se zcela běžně vyskytuje v zemích okolo Středozemního moře. V některých zemích severní Evropy již také zdomácněla, ve střední Evropě se však vyskytuje jen přechodně, na Slovensku ještě nebyla zaznamenána. Dále hojně roste v Malé Asii, na Blízkém východě i na Kavkazu, v severních oblastech Afriky i v Makaronézii. Byla zavlečena na východ Severní Ameriky, do severních oblastí Argentiny a Chile, jakož i na jihovýchod Austrálie a Nový Zéland.
V České republice byl huseničák šedý nalezen poprvé v roce 1956. Do severní a střední Evropy bývá importován hlavně s obilovinami a olejninami, kde je nežádoucí příměsí. V sekundárním areálu výskytu se nachází hlavně u cest nebo železničních tratí, případně v okolí přístaviště. K nalezení je také na obdělávaných polích i rumištích, kde je sušší půda zásobena živinami.[2][3][4]
Huseničák šedý je jednoletou až dvouletou šedozelenou bylinou dosahující výšky 30 až 80 cm. Jeho převážně přímé lodyhy jsou široce rozvětvené, hlavní lodyha je však znatelně nejvyšší; ve spodní části jsou pokryty krátkými chlupy, stejně jako našedlé listy z obou stran. Řapíkaté listy v přízemní listové růžici mohou být dlouhé i 20 až 30 cm, jsou peřenosečné s 2 až 7 páry postranních laloků. Spodní lodyžní listy bez palistů vyrůstající střídavě bývají dlouhé od 7 do 16 cm. Listové čepele jsou obkopinaté nebo lyrovitě peřenosečné až peřenodílné, mívají až 5 párů postranních úkrojků a podlouhlý srdčitý koncový úkrojek o délce 4 až 7 cm. Podlouhlé až kopinaté horní lodyžní listy mívají řapík jen zcela krátký nebo jsou přisedlé a jsou vůči spodním relativně malé. Kořen je kůlovitý se širokou sítí drobných kořínků.
Bisymetrické oboupohlavné bledě žluté květy jsou sestaveny do hroznovitých květenství, která se při tvorbě plodů prodlužují, většinou jsou bez listenů. Květy jsou sice malé, velikost květu se pohybuje od 6 do 12 mm, ale současně jich rozkvétá velký počet. Mají 4 kališní lístky i 4 korunní lístky. V květu je 6 tyčinek (2 jsou z nich kratší), pyl je trikolpátní, květní lůžko má zelená nektaria. Parakarpní gyneceum je složeno ze dvou plodolistů. Svrchní semeník má 8 až 14 dvouobalných vajíček s nástěnnou placentaci, blizna je paličková. Kvete v červnu až říjnu.
Plod je podlouhlá, vztyčená, pukavá šešule se zobánkem nahoře, má 2 lysé nebo krátce chlupaté chlopně. Je na stopce dlouhé 4 mm a měří až 10 mm. V plodu může být v jedné řadě 10 i 60 válcovitých až vejčitých semen velkých asi 1 mm, která jsou červenohnědá, hladká, síťovaná a při navlhčení neslizovatí.[3][5]
Semena huseničáku vyklíčí brzy po vysemeněni, nemají období dormance. Přestože optimální teplota je 10 až 15 °C, klíčí v širokém rozmezí teplot, stačí i něco málo nad 0 °C. Semena dozrávají od července a brzy nato šešule pukají. Mladé rostliny tak většinou vzejdou ještě v létě nebo brzy na podzim, i v našich klimatických podmínkách úspěšně přečkají zimu. Část semen vyklíčí až na jaře, uchovávají si klíčivost po dlouhou dobu.
Na lokalitách v České republice se vyskytuje většinou jen v jednom nebo v několika málo kusech. To je také asi důvodem, že v našich podmínkách neprodukují téměř žádná životaschopná semena, jen nepatrná množství jsou řádně vyvinutá. Pravděpodobným důvodem je nezajištění požadavku na cizosprašné opylování.[3]
Zajímavý je názor, že huseničák šedý je dávno zapomenutým kultivarem, jeho semena obsahují kyselinu erukovou (37 %), kyselinu linolovou (17 %) a kyselinu linolenovou (16 %).[3]
Invazní druhy rostlin jsou většinou nenáročné na živiny a uchytí se i ve značně nepříznivých podmínkách. Při přestěhování do cizích oblastí ztratí své přirozené nepřítele i nemoci a tím získají podmínky pro nerušený rozvoj. Mohou tak nejen škodit při pěstování kulturních plodin, ale také nekontrolovaně vytlačují domácí druhy rostlin z jejich původních stanovišť.[6]
U huseničáku šedého je známo, že se v ČR vyskytuje hlavně okolo dopravních cest nebo manipulačních míst se semeny. Proto je doporučeno jeho průběžné sledování na celém území ČR, tj. preventivně kontrolovat lokality jeho dřívějšího výskytu a vyhledávat perspektivně nové.[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématu huseničák šedý ve Wikimedia Commons
Huseničák šedý (Hirschfeldia incana) je jediným druhem monotypického rodu huseničák (Hirschfeldia), rostliny, která byla do Československa zavlečena v 60. létech 20. století.
Hall lõunasinep (Hirschfeldia incana) on ristõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim kasvab ka Eestis.[1]
Hall lõunasinep (Hirschfeldia incana) on ristõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim kasvab ka Eestis.
Rigača (lat. Hirschfeldia), monotipski rod jednogodišnjeg raslinja iz porodice kupusovki ili krstašica[1], čiji je jedini predstavnik sivkasta rigača ili gorušica pritisnuta (H. incana).
Raširena je po Mediteranu, uključujući i Hrvatsku.[2]
H. incana
H. incana
H. incana
Rigača (lat. Hirschfeldia), monotipski rod jednogodišnjeg raslinja iz porodice kupusovki ili krstašica, čiji je jedini predstavnik sivkasta rigača ili gorušica pritisnuta (H. incana).
Raširena je po Mediteranu, uključujući i Hrvatsku.
Šěry pažonop (Hirschfeldia incana) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).
Šěry pažonop (Hirschfeldia incana) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).
Gråsenap (Hirschfeldia incana) är en växtart i familjen korsblommiga växter.
Wikimedia Commons har media som rör Gråsenap.
Gråsenap (Hirschfeldia incana) är en växtart i familjen korsblommiga växter.
Багаторічна рослина, дуже схожий за зовнішнім виглядом на Brassica nigra, але, як правило, коротша. Досягає висоти зростання від 20 до 100 сантиметрів. Є широка базальна розетка лопатевого біло-зеленого листя. Стебло і листя мають м'яке біле волосся. Квіти навесні і влітку, мають 4 жовті пелюстки, 6-9 мм. Плоди подовжені, 8–16 мм, тонкі, прямі або скручені. Насіння 0,7–1 мм, червонувато-коричневого кольору.
Батьківщина. Північна Африка: Алжир; Лівія; Марокко; Туніс. Кавказ: Вірменія; Азербайджан; Росія — Дагестан. Азія: Кіпр; Іран; Ірак; Ізраїль; Йорданія; Ліван; Сирія; Туреччина; Саудівська Аравія; Ємен. Європа: Україна — Крим; Албанія; Хорватія; Греція; Італія; Франція; Португалія; Іспанія. Натуралізований. ПАР; Японія; Австралія; Нова Зеландія; США; Аргентина; Чилі; Уругвай; Європа: Білорусь; Естонія; Латвія; Литва; Росія — європейська частина; Бельгія; Чехія; Німеччина; Нідерланди; Польща; Швейцарія; Ірландія; Норвегія; Велика Британія; Сербія; Словенія. Рослина є рідною для Середземномор'я, але може бути знайдена в багатьох частинах світу, як інтродукований вид. Росте в модифікованих людиною місцях проживання: дороги, канави, пустирі, поля.
Листя їстівне і традиційно використовувалося в деяких областях, як листовий овоч.
Hirschfeldia incana là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được (L.) Lagr.-Foss. mô tả khoa học đầu tiên năm 1847.[1]
Hirschfeldia incana là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được (L.) Lagr.-Foss. mô tả khoa học đầu tiên năm 1847.
Hirschfeldia Moench
Синонимы Единственный вид
Гиршфе́льдия (лат. Hirschfeldia) — монотипный род цветковых растений семейства Капустные (Brassicaceae), включает единственный вид — Гиршфе́льдия се́рая (Hirschfeldia incana). Очень близок к роду Горчица (Brassica)[2].
По внешнему виду гиршфельдия серая очень похожа на горчицу чёрную (Brassica nigra), но, как правило, мельче размерами и является многолетним, а не однолетним растением[3]. Формирует розетку прикорневых листьев, дольчатых, плоско лежащих на земле; листья сохраняются во время цветения[4]. Стебель и листья покрыты короткими белыми волосками.
Вид родом из Средиземноморья, но может также встречаться и в других частях мира как интродуцированный вид, а часто даже как инвазивный вид и многочисленное сорное растение[5].
Листья гиршфельдии съедобны и в некоторых областях употребляются в пищу как листовой овощ[7].
Гиршфе́льдия (лат. Hirschfeldia) — монотипный род цветковых растений семейства Капустные (Brassicaceae), включает единственный вид — Гиршфе́льдия се́рая (Hirschfeldia incana). Очень близок к роду Горчица (Brassica).
