Verbascum nigrum, comúnmente llamáu cordollobu negru ye una planta de la familia Scrophulariaceae natural d'Europa, crez en llugares secos y baldíos.
Ye una planta coles mesmes carauterístiques y propiedaes que Verbascum thapsus estremándose en que la vellosidá que cubre la planta ye de color púrpura.
Verbascum nigrum describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 178. 1753.[1]
Verbascum: nome xenéricu que remanez del vocablu llatín Barbascum (barba), refiriéndose a la vellosidá que cubre la planta.
nigrum: epítetu llatín que significa "negru".[2]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Verbascum nigrum, comúnmente llamáu cordollobu negru ye una planta de la familia Scrophulariaceae natural d'Europa, crez en llugares secos y baldíos.
Planhigyn blodeuol yw Pannog dywyll sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Scrophulariaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Verbascum nigrum a'r enw Saesneg yw Dark mullein.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pannog Tywyllddu.
Maent yn frodorol o rannau cynnes a throfannol Cyfandir America.
Planhigyn blodeuol yw Pannog dywyll sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Scrophulariaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Verbascum nigrum a'r enw Saesneg yw Dark mullein. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pannog Tywyllddu.
Maent yn frodorol o rannau cynnes a throfannol Cyfandir America.
Divizna černá (Verbascum nigrum) je rostlina vytrvalá, až 120 cm vysoká, která se od ostatních, v české přírodě žlutě kvetoucích divizen, odlišuje uspořádáním květů do svazečků. Tato planě rostoucí rostlina je v České republice poměrně hojná v nížinách i pahorkatinách do nadmořské výšky okolo 900 m. Zcela ale chybí v teplých jihomoravských oblastech, v Pavlovských vrších a Jihomoravské pahorkatině.[1]
Je euroasijskou bylinou, která se, mimo nejjižnějších částí Pyrenejského a Apeninského poloostrova a nejsevernější části Skandinávského poloostrova, vyskytuje snad ve všech státech Evropy. Východním směrem její areál dále vede přes severní oblast evropského Ruska do Asie, kde pokračuje až po jezero Bajkal ve východní Sibiři.[1][2]
Divizna černá dává přednost místům dobře osvětleným, s půdou dostatečně výživnou, hlinitou nebo štěrkovitou, která je často vlhká a zcela vysychá jen občas; rostlině nevadí ani nedlouhé zaplavení vodou. Daří se jí na loukách, mezích, lesních pasekách, na březích potoků a vodních nádrží, v příkopech podél cest, na zamokřených železničních náspech nebo na rumištích a navážkách zeminy.[3][4]
Štíhlá, vytrvalá bylina s pevnou, přímou lodyhou dorůstající, v závislosti na kvalitě půdy, až do výše 120 cm. Hranatá, chlupatá lodyha je většinou nevětvená, někdy bývá nafialovělá a vyrůstá z hrubého, vytrvalého kořene. Listy v přízemní růžici mají dlouhé řapíky a na rubu jsou světlejší a řídce chlupaté. Jejich čepele bývají dlouhé 15 až 35 cm a široké 5 až 25 cm, jsou vejčité až podlouhlé, na bázi srdčité, na vrcholu tupé až zahrocené a po obvodě nepravidelně zubaté. Lodyžní listy jsou přízemním podobné, pouze spodní mají krátké řapíky, horní jsou přisedlé a směrem vzhůru se zmenšují a přecházejí v čárkovité listeny 5 až 10 mm dlouhé.
Květenství je hustý lichoklas složený ze svazečků tvořených třemi až osmi, 2 až 3 cm velkými, žlutými květy s tmavým středem. Květenství je ve spodní části přetrhované a v horní naopak nahuštěné, u jeho spodu někdy vyrůstají krátké větvičky. Terminální květ ve svazečku má stopku dvakrát tak delší než je kalich, který je hluboce dělený do pěti kopinatých cípů. Kolovitá koruna s pěti světle žlutými lístky měří v průměru asi 25 mm a má trubku zvenku chlupatou a uvnitř tečkovanou s červenohnědou nebo tmavofialovou skvrnou v ústí. Tyčinek s ledvinovitými oranžovými prašníky je pět, dvě spodní mají nitky delší a všechny nitky jsou porostlé fialovými chlupy. Čnělka je holá a nese světlou paličkovitou bliznu. Květy postupně kvetou od června do září, opylovány jsou létajícím hmyzem. Ploidie druhu je 2n = 30. Plod je vejčitá, asi 5 mm dlouhá, hnědá tobolka obsahující podélně rýhovaná semena.[1][3][5][6]
Rostlina se na nová stanoviště rozšiřuje semeny, která jsou nejčastěji šířena větrem nebo po deštích vodou. Prvním rokem vyroste listová růžice a teprve v následujícím lodyha s květy, která po odkvětu na podzim usychá. Divizna černá je hemikryptofyt a na jaře z přezimujícího pupenu vyraší nová listová růžice a následně květní lodyha, u dobře "živené" rostliny jich bývá i několik.[1][7]
Divizna černá obsahuje ve svých květech, tak jako ostatní divizny, léčivé látky usnadňující odkašlávání. Jsou to hlavně slizovité látky, karotenoidy, saponiny, třísloviny, éterické oleje a další. Nálev z květů pomáhá při zánětech průdušek a průduškovém astmatu, má i protizánětlivé účinky, uvolňuje křeče a působí močopudně, nejúčinnější je z květů trhaných bez kalichů. Obklady z drcených květů a listů působí na uklidnění bércových vředů. V semenech je obsažen flavonid rotenon, podezřelý, že je spouštěčem Parkinsonovy nemoci.[6][8]
Rostliny v typickém prostředí
Husté květenství
Ojedinělá rostlina s bílými květy
Listová růžice
Obrázky, zvuky či videa k tématu divizna černá ve Wikimedia Commons
Divizna černá (Verbascum nigrum) je rostlina vytrvalá, až 120 cm vysoká, která se od ostatních, v české přírodě žlutě kvetoucích divizen, odlišuje uspořádáním květů do svazečků. Tato planě rostoucí rostlina je v České republice poměrně hojná v nížinách i pahorkatinách do nadmořské výšky okolo 900 m. Zcela ale chybí v teplých jihomoravských oblastech, v Pavlovských vrších a Jihomoravské pahorkatině.
Mørk kongelys (Verbascum nigrum) er en op til en meter høj urt, der i Danmark vokser eksempelvis langs veje og på skrænter. Den danner først en bladroset og derfra skyder den høje stængel op med de mange, gule blomster. Arten er tørketålende og bruges en del i havens tørkeprægede bede.
Til forskel fra de to andre vildtvoksende Kongelys-arter, er bladene mørkegrønne og glatte på oversiden. Plantens frøspredning er meget effektiv, hvad der kan gøre arten til et plagsomt ukrudt.
Mørk kongelys er en flerårig, urteagtig plante med en opret og stiv vækst. Planten danner en grundstillet bladroset, og derfra skyder stænglen til vejrs. Den er firkantet i tværsnit, svagt rødfarvet og næsten hårløs. Bladene sidder spredtstillet, og mens de grundstillede blade og de nederste stængelblade er ægformede, så er de øvrige stængelblade elliptiske. Alle blade har bugtet-tandet rand, mørkegrøn og næsten blank overside, men lyst grågrøn og håret underside.
Blomstringen foregår i juli-august, hvor man ser blomsterne samlet i en endestillet stand på den enlige stængel. De enkelte blomster er 5-tallige og svagt uregelmæssige med gule kronblade og violette støvdragere. Frugterne er kapsler med mange frø.
Rodsystemet består af en kraftig og dybtgående pælerod, der har mange siderødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 1,00 x 0,25 m (100 x 25 cm/år).
Mørk kongelys har sin naturlige udbredelse i Sibirien og det meste af Europa. I Danmark er den almindelig over det meste af landet, men sjælden i Vestjylland. Arten er knyttet til lysåbne eller let skyggede voksesteder med en jord, der er let fugtig til tør og rig på humus, kalk og næringsstoffer. Derfor findes den oftest på udyrkede arealer, skrænter og overdrev.
I de varmeprægede egeskove ved Zdrojowa Góra i nationalparken Puszcza Kampinoska vest for Warszawa, findes arten sammen med bl.a. svalerod, forskelligbladet svingel, grenet edderkopurt, kranslilje, melittis, storblomstret fingerbøl og vortebirk[1]
Mørk kongelys (Verbascum nigrum) er en op til en meter høj urt, der i Danmark vokser eksempelvis langs veje og på skrænter. Den danner først en bladroset og derfra skyder den høje stængel op med de mange, gule blomster. Arten er tørketålende og bruges en del i havens tørkeprægede bede.
Til forskel fra de to andre vildtvoksende Kongelys-arter, er bladene mørkegrønne og glatte på oversiden. Plantens frøspredning er meget effektiv, hvad der kan gøre arten til et plagsomt ukrudt.
Die Schwarze Königskerze (Verbascum nigrum), auch Dunkel-Königskerze genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Königskerzen (Verbascum).
Die Schwarze Königskerze ist eine mehrjährige oder zweijährige krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 50 bis 120, manchmal bis 150 Zentimetern erreicht. Der Stängel ist nach oben scharfkantig und oft dunkelrot überlaufen.
Die Laubblätter sind unterseits graufilzig, oberseits – im Gegensatz zu vielen anderen Verbascum-Arten – jedoch fast kahl und dadurch frisch-grün wirkend. Die grundständigen Laubblätter sind meist langgestielt, am Grund herzförmig und ungleichmäßig gekerbt, die mittleren Stängelblätter sind einfach gekerbt und länglich eiförmig.
Im verlängerten, drüsenlosen Blütenstand sitzen in ähnlich angeordneten Knäueln die Blüten. Der Blütenstand ist ährenförmig und unverzweigt, höchstens am Grund können einige wenige seitliche Trauben entspringen. Die längsten Blütenstiele sind jeweils doppelt so lang wie der Kelch.
Die zwittrigen Blüten besitzen eine doppelte Blütenhülle. Die gelbe, am Grund oft rot gefleckte Blütenkrone ist außen dicht behaart und hat einen Durchmesser von manchmal über 2 Zentimetern. Die Staubfäden sind purpurviolett wollig behaart.
Die Blütezeit reicht von Mai bis Oktober.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 30.[1]
Die Schwarze Königskerze ist eine Halbrosettenpflanze mit Wurzelrübe. Blütenökologisch handelt es sich um homogame „Pollen-Scheibenblumen“. Die Nektarabsonderung ist gering und vermutlich ökologisch ohne Bedeutung.
Die Schwarze Königskerze kommt zerstreut bis verbreitet in weiten Teilen Europas mit Ausnahme von Portugal, Irland und Südosteuropa vor. Darüber hinaus kommt sie auch in Sibirien vor.[2] Sie wächst auf Schuttplätzen, Böschungen, Straßen- und Wegrändern, Trockenwiesen und in lichten Wäldern. In Österreich ist sie in allen Bundesländern häufig anzutreffen, nur im pannonischen Gebiet fehlt sie. In den Allgäuer Alpen steigt sie an der Pointalpe in Bayern in eine Höhenlage von bis zu 1300 Meter auf.[3] Die Schwarze Königskerze kommt in Mitteleuropa in Gesellschaften der Verbände Atropion und Arction oder der Ordnung Origanetalia vor.[1]
Die Schwarze Königskerze und die Eigentliche Österreich-Königskerze (Verbascum chaixii Vill.) vikariieren ökogeographisch, d. h. in einem bestimmten Gebiet kommt entweder (fast ausschließlich) die eine Art vor oder die andere. Während die Österreich-Königskerze vor allem in trocken-warmen Lagen auftritt, wird sie in kühl-feuchteren Gegenden großteils durch die Schwarze Königskerze ersetzt.
Die Erstveröffentlichung von Verbascum nigrum erfolgte 1753 durch Carl von Linné. Ein Synonym von Verbascum nigrum L. ist Verbascum minutiflorum Stef.[4]
Von Verbascum nigrum gibt es etwa zwei Unterarten:[4]
Die Schwarze Königskerze (Verbascum nigrum), auch Dunkel-Königskerze genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Königskerzen (Verbascum).
Verbascum nigrum, the black mullein[1] or dark mullein,[2] is a species of biennial or short-lived perennial herbaceous plant in the mullein genus Verbascum, native to dry open sites in temperate Europe. It grows to 0.5–1.5 m (1.6–4.9 ft).
Verbascum nigrum forms clumps of leaves from which arise multiple tall stems of yellow flowers with purple stamens, blooming over a long period in summer and early autumn. It is cultivated as an ornamental plant, and prefers a calcareous or neutral soil in full sun.[2]
A tentative seed identification of V. nigrum has been made from substage II of the Hoxnian interglacial at Clacton in Essex, UK.[3]
Verbascum nigrum, the black mullein or dark mullein, is a species of biennial or short-lived perennial herbaceous plant in the mullein genus Verbascum, native to dry open sites in temperate Europe. It grows to 0.5–1.5 m (1.6–4.9 ft).
Verbascum nigrum forms clumps of leaves from which arise multiple tall stems of yellow flowers with purple stamens, blooming over a long period in summer and early autumn. It is cultivated as an ornamental plant, and prefers a calcareous or neutral soil in full sun.
Verbascum nigrum, comúnmente llamado gordolobo negro es una planta de la familia Scrophulariaceae natural de Europa, crece en lugares secos y baldíos.
Es una planta con las mismas características y propiedades que Verbascum thapsus diferenciándose en que la vellosidad que cubre la planta es de color púrpura.
Verbascum nigrum fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 178. 1753.[1]
Verbascum: nombre genérico que deriva del vocablo latino Barbascum (barba), refiriéndose a la vellosidad que cubre la planta.
nigrum: epíteto latino que significa "negro".[2]
Verbascum nigrum, comúnmente llamado gordolobo negro es una planta de la familia Scrophulariaceae natural de Europa, crece en lugares secos y baldíos.
Must vägihein (Verbascum nigrum) on taime liik vägiheina perekonnast ja mailaseliste sugukonnast.
Vägiheina nimetus on tuntud ja kasutusel üle Eesti. Nimetus "vägihein" tuleneb taime omadustest. Vägiheinaks hakati kutsuma taime tema imelise väe järgi inimkeha hädade ehk vaeguste vastu.
Rahvasuus on mustal vägiheinal erinevaid nimetusi. Üks neist tuleneb musta vägiheina sarnasusest ühe teise vägiheinaliigi esindaja üheksavägisega (Verbascum thapsus). Seega kutsutakse ka musta vägiheina teinekord "üheksavägiseks" või "üheksaväeliseks". Teine rahvasuus levinud nimetus pärineb musta vägiheina õite sarnasusest lõvilõua õitega. Sellest rahvapärane nimetus "hobuse-lõvirohi". Kuid rahvapäraselt on levinud ka veel nimetused "metsatubak" ja "üdisma".
Must vägihein on laialdaselt levinud Põhja-Aafrikas, Siberis ja Euroopas. Looduslikult kasvab ka Ida- ja Lääne-Siberis, Vahemere maades ning valdavas osas Lääne-Euroopas. Eesti tingimustes on tegemist tavalise taimega, kuid ta ei esine meil massiliselt. Kasvukohana eelistab liivapinnast.
Kasvukohana eelistab must vägihein avatud ja päikselist paika, kuid samas suudab leppida ka varjulisema paigaga. Tegemist on põuakindla taimega. Seega eelistab ta mõõdukalt kuiva kuni kuiva, toitainetevaest mulda. Kasvamas võib teda näha jõekallastel, teeservadel, nõlvadel, kõrgendikel, raiesmikel. Tema silmapaistvuse ja ilu tõttu leiab teda ka aedadest ja parkidest.
Tegemist on kahe- või mitmeaastase ühekojalise rohttaimega. Kasvab 0,5–1,5 meetri pikkuseks.
Vars on püstine ning oma värvilt punakas kuni mustjas. Varred on kaetud tähtkarvadega. Vart katavad hõredalt tumerohelised lehed, mis on pealt paljad, alt sageli heledamad ning valgeviltjate karvadega kaetud. Eristatakse nii juurmisi kodarikulehti kui ka varrelehti. Lehed on täkilise servaga, tömbi tipuga ning munaja kujuga. Lehtede pikkus võib ulatuda 30 cm-ni. Musta vägiheina õitel on eristavad nii tupp- kui ka kroonlehed. Kroonlehed on kollased ning kaetud värvitute täppidega. Tolmukad on väga omanäolised ning on kaetud violetsete, näsajate villkarvadega. Just need violetsed õieosad eristavad teda üheksavägise õitest. Tegemist on putuktolmleja taimega. Seetõttu pakub must vägihein oma õitsemise ajal ilusat värvide mängu. Õied on koondunud varre tippu kuni 40 cm pikkusse kobarõisikusse. Must vägihein õitseb juunis ja juulis.
Mustal vägiheinal on sügavale ulatuv sammasjuurestik. Juurestikul esineb mükoriisa.
Must vägihein paljuneb seemnete abil. Seemned on paigutunud vilja.
Musta vägiheina viljaks on elliptiline umbes 5 mm pikkune paljuseemneline kupar.
Kui soovida musta vägiheina ise kasvatada, siis piisab seemnete külvamisest avamaale maikuus. Kuna tegemist on mitmeaastase taimega, siis esimesel aastal areneb välja suur lehtedest rosett. Õitseb must vägihein alles teisel aastal.
Musta vägiheina raviomadused on sarnased üheksavägisega. Droogina kasutatakse õie kroonlehti. Sarnaselt teistele kollaste õitega taimedele on ka must vägihein sekreeti veeldav ja röga lahtistav. Kasutatakse peamiselt köha hingamisteede põletike korral.
Kuid paraku on musta vägiheina raviomadused oluliselt nõrgemad kui üheksavägisel.
Droogi kuivatamiseks tuleb asetada õie kroonlehed ühe kihina varjulisse ning sobiva temperatuuriga paika. Kuivatamise vältel tuleb droogi aeg-ajalt segada, et kuivamine oleks ühtlane.
Musta vägiheina lehed sisaldavad ohtralt C-vitamiini.
Mustav vägiheinal on ka muid kasutusalasid. Nimelt sisaldab ta toksilist ainet (iridoide), mis on inimestele ohutu, kuid surmav putukatele. Seega võib teda kasutada loodusliku putukamürgina. Kui musta vägiheina äraõitsenud varred kasta pigi ja tõrva sisse, saab neid kasutada tõrvikute valmistamiseks.
Must vägihein (Verbascum nigrum) on taime liik vägiheina perekonnast ja mailaseliste sugukonnast.
Tummatulikukka (Verbascum nigrum) on kaksi- tai monivuotinen pystykasvuinen ruohokasvi.
Tummatulikukka kasvaa 50–100 senttimetriä korkeaksi. Varsi on tummanvihreä ja harvakarvainen. Lehdet ovat ehyitä, aluslehdet ruusukkeena, varsilehdet kierteisesti. Aluslehtien lapa on herttatyvinen, hammaslaitainen ja varsilehdet johteettomia, lapa puikea. Kukinto on pitkä kerrannaiskukinto, tavallisesti haaraton. Verhiö 5-liuskainen, säteittäinen. Teriö ratasmainen, melkein säteittäinen, lyhyttorvinen, 18–25 millimetriä leveä, keltainen, harvoin valkoinen. Hetiö 5-lehtinen, säteittäinen tai vastakohtainen, palhot sinipunakarvaisia. Hedelmä on laitaluomainen, monisiemeninen kota. Tummatulikukka kukkii Suomessa heinä–syyskuussa.[1] Laji voi risteytyä ukontulikukan ja purppuratulikukan kanssa. Risteymä ukontulikukan kanssa (Verbascum × semialbum) on melko yleinen.[2]
Tummatulikukka kasvaa Suomessa niityillä, töyräillä ja kalliomäillä vanhan asutuksen piirissä.[1]
Tummatulikukka (Verbascum nigrum) on kaksi- tai monivuotinen pystykasvuinen ruohokasvi.
Verbascum nigrum
La Molène noire (Verbascum nigrum) ou Bouillon-noir est une plante herbacée vivace de la famille des Scrofulariacées.
Plante atteignant 1,2 m de haut, à fleurs en épi, jaunes avec les filets des étamines violets et densément velus. Les feuilles sont pétiolées, vert sombre, légèrement velues. La tige est anguleuse.
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Clairières vivaces médioeuropéennes, eutrophiles, mésohydriques, neutrophiles : coupes forestières, terrains vagues, friches, bords de chemins, ballast des voies ferrées.
Espèce eurasiatique : Europe sauf nord et sud ; Asie médiane.
Une infusion de feuilles est utilisée pour le traitement de divers problèmes respiratoires dont la toux, la bronchite, l'asthme et les irritations de la gorge[1].
Verbascum nigrum
La Molène noire (Verbascum nigrum) ou Bouillon-noir est une plante herbacée vivace de la famille des Scrofulariacées.
Čorna dźiwizna (Verbascum nigrum) je rostlina ze swójby trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae). Dalše serbske mjeno je champ.
Čorna dźiwizna je dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 50 hač 120 cm.
Stołpik je zrunany, často brunofijałkojće přeběžany a horjeka mało wobšěrny a čwačkaće kosmaty.
Ćěmnozelene łopjena su horjeka nimale nahe.
Kćěje wot junija hač septembra. Króna často ma na spódku čerwjene blečki. Rostlina njese dołhe, huste abo wotměnjace kwětnistwo. Stameny su fijałkojće kosmate .
Rosće na lěsowych zahonach, smjećowych městnach, pućowych kromach a skłoninach. Preferuje čerstwe, wutkate, humozne pódy we słóncu abo połsćinje.
Čorna dźiwizna (Verbascum nigrum) je rostlina ze swójby trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae). Dalše serbske mjeno je champ.
Il verbasco nero (Verbascum nigrum L.) è una pianta angiosperma dicotiledone della famiglia delle Scrophulariaceae[1].
È una pianta erbacea bienne il cui stelo è glabro e piuttosto spigolato nella parte superiore, mentre è feltrato in quella inferiore. I fiori sono raggruppati in un racemo terminale che spesso porta ramificazioni laterali. Sono di colore giallo con petali maculati rosso sangue. La pianta può raggiungere dai 50 ai 100 cm di altezza. Il periodo di fioritura va da giugno a settembre.
Il verbasco nero è diffuso nelle zone temperate e temperate-fredde d'Europa, con un areale che va dalla Spagna all'Ucraina. Lo si può trovare in pascoli magri e cespugliosi, prati e bordi delle strade, dalla pianura fino a circa 1600 metri di altitudine.
Il verbasco era anticamente impiegato nella preparazione di farmaci in virtù delle sue proprietà tossifughe, emollienti, lenitive e antinfiammatorie.
Il verbasco nero (Verbascum nigrum L.) è una pianta angiosperma dicotiledone della famiglia delle Scrophulariaceae.
Juodoji tūbė (lot. Verbascum nigrum, angl. Dark mullein, vok. Schwarze Königskerze, Dunkel-Königskerze) – bervidinių (Scrophulariaceae) šeimos tūbių (Verbascum) genties augalas. Liaudyje žinomas kaip devyneriopas, devynjėgė, devynių vyrų spėka, devynmacė, devynsylė, devynvaistė, dievana, šventrožė, šventaropė ir kt. Savaime auga Europoje, taip pat ir Lietuvoje.
Auga pakelėse, pakrantėse, šlaituose, žvyrynuose, kirtimuose, upių slėniuose. Mėgsta sausas, saulėtas vietas, nekalkingus dirvožemius.
Žiedus apdulkina vabzdžiai. Sėklas išnešioja vėjas.
Tai dažniau daugiametis, rečiau dvimetis, iki 1,2 m aukščio augalas. Šaknis stora, sumedėjusi. Stiebai paprastai keli, statūs, aukščiau briaunoti, juostuoti, beveik nešakoti, juodai raudoni, plaukuoti. Viršutinė lapų pusė būna plika, žalia, apatinė – labai plaukuota, šviesesnė. Pamatiniai lapai stambūs, širdiški, karbuoti, sudaro skrotelę. Juos laiko 5-20 cm ilgio lapkočiai ir 5-15 cm ilgio lapalakščiai. Link viršūnės lapai smulkėja, kotai trumpėja, viršūnė smailėja.
Ilgas, siauras tūbės žiedynas nuo apačios ligi viršaus nusagstytas kuokštais žiedų. Kuokštai sudaryti iš 5-10 žiedų. Apatiniai kuokštai atitolę vienas nuo kito, viršutiniai esti tankesni. Žiedkočiai išauga plaukuoti. Taurelė nedidelė, žalia. Vainikėlis geltonas, retai baltas, išorėje plaukuotas, žiotys išmargintos rausvai rudomis dėmėmis, iki 2,5 cm skersmens. Kuokeliai penki, jų koteliai tankiai apaugę ilgais, violetiniais plaukeliais.
Pradeda žydėti birželio viduryje, žydi iki rugpjūčio mėnesio. Vaisius – plati, ruda dėžutė, apaugusi žvaigždiškais plaukeliais. Sėklos smulkios.
Yra išskiriami du juodosios tūbės porūšiai:
Žiedai
Žiedas iš šono
Žiedynas
Porūšis abietinum
Juodoji tūbė (lot. Verbascum nigrum, angl. Dark mullein, vok. Schwarze Königskerze, Dunkel-Königskerze) – bervidinių (Scrophulariaceae) šeimos tūbių (Verbascum) genties augalas. Liaudyje žinomas kaip devyneriopas, devynjėgė, devynių vyrų spėka, devynmacė, devynsylė, devynvaistė, dievana, šventrožė, šventaropė ir kt. Savaime auga Europoje, taip pat ir Lietuvoje.
Zwarte toorts (Verbascum nigrum) is een vaste plant die behoort tot de helmkruidfamilie (Scrophulariaceae). De soort komt overal in Europa voor, behalve in Scandinavië, Schotland en Ierland. In het oosten van Vlaanderen is de plant vrij algemeen, maar elders vrij zeldzaam. In Nederland komt zwarte toorts vrij algemeen voor in het zuidoosten en het midden van het land en in de duinen.
Zwarte toorts is in afwijking tot de andere toortsen een vaste plant met winterknoppen waarin reservevoedsel wordt opgeslagen voordat de bovengrondse delen afsterven. Het is een kruidachtige plant die 60-150 cm lang kan worden.
De centrale stengel is rechtopstaand en de meeste gekartelde eironde en gepunte bladen staan met een 5 tot 20 cm lange bladstengel in een bladrozet. De bladen boven in de stengel zijn kleiner en nauwelijks gesteeld.
De plant bloeit van juni tot eind september met gele bloemen en violette meeldraden. De plant bloeit over de gehele lengte van de aar en niet van onder naar boven of omgekeerd. In de aar staan de bloemen in kluwens bij elkaar. De lange stengel kan zich bovenin vertakken, waardoor de bloeiwijze wat lijkt op een meerarmige kandelaar met kaarsen. De vrucht is een tweehokkige doosvrucht. In een gram zaad zitten ongeveer 8300 zaden.
De zwarte toorts groeit op zwak zure tot kalkrijke bodem in bermen, langs spoorbanen, op dijken en in ruigtes.
De soort is waardplant voor onder meer Chamaesphecia masariformis, Shargacucullia gozmanyi, Shargacucullia lychnitis en Shargacucullia thapsiphaga.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Verbascum nigrum op Wikimedia Commons. Zwarte toorts (Verbascum nigrum) is een vaste plant die behoort tot de helmkruidfamilie (Scrophulariaceae). De soort komt overal in Europa voor, behalve in Scandinavië, Schotland en Ierland. In het oosten van Vlaanderen is de plant vrij algemeen, maar elders vrij zeldzaam. In Nederland komt zwarte toorts vrij algemeen voor in het zuidoosten en het midden van het land en in de duinen.
Mørkkongslys (Verbascum nigrum) er en inntil 100 cm høy, flerårig plante i kongslysslekta i brunrotfamilien (etter tidligere systematikk Scrophulariaceae s.l.).
Bladrosetten har dypt grønne eller mørkegrønne og hjerteformede blader med spiss ytterst. Grunnbladene har hårete underside men glatt overside.
Blomstringen skjer fra juni til september. Planten har en karakteristisk lang stengel fra bladrosetten. Stengelen er ofte rødlig og den er besatt besatt med femflika, sterkt gule blomster med en purpurflekk innerst og kraftige, oransje pollenbærere med fiolette hårete pollentråder.
Mørkkongslys vokser i skogkanter, tørrbakker og veikanter.[1] I Norge er mørkkongslys vanlig på Østlandet og i fjord og dalstrøk nord til Steinkjer og Hadsel, med registrert høyderekord på 1050 moh.[1]
Mørkkongslys (Verbascum nigrum) er en inntil 100 cm høy, flerårig plante i kongslysslekta i brunrotfamilien (etter tidligere systematikk Scrophulariaceae s.l.).
Dziewanna pospolita (Verbascum nigrum L.) – gatunek rośliny należący do rodziny trędownikowatych. Występuje w Europie oraz na Syberii[2]. W Polsce jest pospolity na całym niżu i w niższych położeniach górskich.
Roślina dwuletnia, hemikryptofit. Siedliska ruderalne; przydroża, nasypy kolejowe, rumowiska. W uprawach rolnych jest chwastem. Preferuje gleby piaszczysto-kamieniste i ubogie w wapń. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla All. Atropion belladonnae i Ass. Verbasco-Epilobietum[3].
Tworzy mieszańce z dziewanną kutnerowatą i dz. firletkową i in.[4].
Uprawiana jako roślina ozdobna. Nadaje się na rabaty. Strefy mrozoodporności 5-10, źle toleruje mokre zimy.Wymaga słonecznego lub nieco tylko zacienionego stanowiska i przepuszczalnych gleb. Rozmnaża się przez nasiona wysiewane wiosną lub późnym latem (zaraz po zbiorze). Można też późną jesienią dzielić rozrośnięte kępy[5].
Dziewanna pospolita (Verbascum nigrum L.) – gatunek rośliny należący do rodziny trędownikowatych. Występuje w Europie oraz na Syberii. W Polsce jest pospolity na całym niżu i w niższych położeniach górskich.
Mörkt kungsljus (Verbascum nigrum) är en växtart i familjen flenörtsväxter. Den når en höjd av 50–150 cm.
Den förekommer naturligt från Europa till Sibirien och Alataj. Arten är relativt vanlig i södra och mellersta Sverige, medan den är sällsynt i norr och saknas helt i fjälltrakterna. Den växer på torr, öppen mark, till exempel backar och vägkanter. Mörkt kungsljus odlas ibland som trädgårdsväxt.
På Balkan, samt i västra och centrala Rumänien förekommer underarten subsp. abietinum.
Subsp. nigrum
Subsp. abietinum (Borbás) I. K. Ferguson
Wikimedia Commons har media som rör Mörkt kungsljus.
Mörkt kungsljus (Verbascum nigrum) är en växtart i familjen flenörtsväxter. Den når en höjd av 50–150 cm.
Den förekommer naturligt från Europa till Sibirien och Alataj. Arten är relativt vanlig i södra och mellersta Sverige, medan den är sällsynt i norr och saknas helt i fjälltrakterna. Den växer på torr, öppen mark, till exempel backar och vägkanter. Mörkt kungsljus odlas ibland som trädgårdsväxt.
Рослина росте у сухих відкритих місцевостях в Європі і Середземномор'ї. Зустрічається у більшій частині України на лісових галявинах, узліссях, серед чагарників, на схилах пагорбів, насипах, у садах (крім Криму). У Степу зустрічається дуже рідко. Натуралізована в Північній Америці.[1]
Рослина виростає до 0,5-1,5 м заввишки. Цвіте з червня до осені. Злегка зигоморфні квітки на довгих квітконіжках у густій довгій верхівковій китиці з плейохазіїв та монохазіїв. Чашечка опушена, 6-роздільна, з лінійними, вузькими гострими частками. Віночок жовтий з бурими плямамми, колесоподібний, з дуже короткою трубкою і злегка ввігнутим, ззовні опушеним, 5-роздільним відгином. Вільні верхівки двох задніх пелюсток вужчі і коротші від передніх. Тичинок 5, нитки зігнуті, опушені фіолетовими, довгими волосками. Пиляки ниркоподібні, розкриваються однією щілиною. Зав'язь сильно опушена, в обрисі широкоовальна, з м'ясистими плацентами і численними насінними зачатками. Стовпчик довший від зав'язі, дуже зігнутий, під випуклою приймочкою розширений. Плід — багатонасінна коробочка. Насіння дрібне з ямчатою поверхнею.
Verbascum nigrum L., 1753
Коровя́к чёрный (лат. Verbáscum nígrum) — многолетнее, реже двулетнее травянистое растение, вид рода Коровяк (Verbascum) семейства Норичниковые (Scrophulariaceae).
Стебель 50—120 см высотой, прямостоячий, при основании почти цилиндрический, выше ребристо-полосатый, облиственный, нередко черновато-красный, негусто покрытый ветвистыми волосками, вверху иногда разветвлённый, причём ветви никогда не достигают вершины главного стебля.
Листья сверху зелёные, усаженные рассеянными звездчатыми волосками, снизу более густо опушённые, реже голые или почти голые или же беловойлочные. Прикорневые листья длинно черешчатые, черешок достигает иногда 20 см длиной, пластинка их 15—30 см длиной, 5—15 см шириной, сердцевидно-яйцевидная или сердцевидно-продолговатая, при основании слегка сердцевидная или по крайней мере округлённая, по краям двоякогородчато-зубчатая. Средние стеблевые листья черешчатые; верхние почти сидячие, из сердцевидного или обрубленного основания яйцевидные или ланцетные, по краю городчато-зубчатые.
Соцветие — верхушечная, довольно густая кисть, обыкновенно не разветвлённая, иногда с боковыми ветвями. Цветки собраны в пучки по 5—10, отдельные пучки расставленные или же сближенные. Прицветники линейные, одинаковой длины с более длинными цветоножками или даже их превышающие. Цветоножки, подобно прицветникам, опушённые, не утолщающиеся, более длинные, достигают 5—12 мм длины. Чашечка 3,5—4 мм длиной, почти до основания разделённая на узкие, линейные доли. Венчик жёлтый (очень редко белый), в зеве с буроватыми пятнами, с просвечивающими точками, снаружи усаженный звездчатыми волосками. Нити передних тычинок на верхушке голые, при основании густо усаженные фиолетовыми сосочковидными волосками; три задних тычинки усажены такими же волосками по всей длине; пыльники все почковидные. Столбик голый или же при основании рассеянно волосистый. Рыльце прижато, полушаровидное. Цветение в июне—июле.
Коробочка широкоэллиптически-обратноовальная, 4—5 мм длиной, тупая, без носика, превышающая чашечку немного или почти вдвое; опушение коробочки не опадающее.
Вид описан из Западной Европы.
Европа: Дания, Финляндия, Норвегия, Швеция, Великобритания, Австрия, Бельгия, Чехословакия, Германия, Венгрия, Нидерланды, Польша, Швейцария, Албания, Болгария, Югославия, Греция, Италия, Румыния, Франция, Испания (включая Балеарские острова); территория бывшего СССР: Белоруссия, Эстония, Латвия, Литва, Молдавия, Украина, Европейская часть России, Западная Сибирь, запад Восточной Сибири[2].
Растёт по обрывам, крутым берегам рек, реже по лугам.
Коровя́к чёрный (лат. Verbáscum nígrum) — многолетнее, реже двулетнее травянистое растение, вид рода Коровяк (Verbascum) семейства Норичниковые (Scrophulariaceae).
.jpg)
