Cheilopogon melanurus (Valenciennes, 1847) je druh mořské ryby z čeledi letounovitých, která se obecně označuje nesprávně společně s přibližně dalšími 40 druhy jako létající ryba, k čemuž došlo díky tomu, že je schopna vyskočit nad hladinu a krátký čas nad ní setrvat plachtěním. Pomocí tohoto manévru se snaží uniknout predátorům.
Ryba dorůstá délky okolo 32 cm a vyskytuje se v oblasti větší části Atlantického oceánu v oblasti se subtropů.
Cheilopogon dorůstá zpravidla délky okolo 32 cm. Nejeví známky pohlavního dimorfismu, samec i samice jsou přibližně stejně velcí.[3] Tělo má symetrický protáhlý tvar. Na hlavě se nachází drobná tlama a dvě veliké oči. Za hlavou jsou umístěny párové prsní ploutve, které jsou zvětšené a slouží pro klouzavý let nad vodní hladinou. Za nimi se nachází menší břišní ploutve, na vrcholku těla hřbetní ploutev. Tělo je zakončeno heterocerkní ocasní ploutví. Spodní část této ploutve je delší než horní.
Tělo má na hřbetě tmavě modrou barvu, která může přecházet až do černé. Na břišní straně je cheilopogon stříbrnomodrý. Ploutve mají stříbrně bílou barvu.
Cheilopogon využívá svojí schopnosti vyskočit nad hladinu a setrvat zde po krátký čas k úniku před predátory, jako jsou delfíni či žraloci. Nad hladinu se dostává tak, že rychlostí 30 km/h vyrazí směrem k hladině. Těsně nad hladinou se mocně odrazí ocasem, který je stále částečně ponořený do vody. V době výstupu má k tělu přitažené prsní a řitní ploutve, které nad hladinou roztáhne a s jejich pomocí začne plachtit. Po čase ryba začne ztrácet rychlost, což vede k jejímu pádu. K jeho oddálení je schopna rozkmitat ocas, čímž se prodlouží doba strávená nad hladinou.[4]
Cheilopogon melanurus se vyskytuje v celé oblasti Atlantického oceánu, jak na jeho západním tak i východním pobřeží. Obývá tak pobřežní vody Jižní Ameriky, Severní Ameriky, celého pobřeží západní Afriky, oblasti západní Evropy až k severní části Norska až k jižnímu pobřeží Islandu. Hlavní výskyt se zhruba vymezuje mezi 40° severní šířky a 25° jižní šířky.[3]
Výskyt ryby v oblasti Středozemního moře a ani Baltského moře nebyl dosud zaznamenán.[3] Cheilopogon obývá nejčastěji subtropické vody.[3]
Často se vyskytuje v pobřežních vodách, ale její výskyt není omezen jen na tyto oblasti a je možné ji pozorovat i na širém moři.[3]
V roce 2003 došlo nedaleko Cape Fear k prvnímu pozorování rozmnožování tohoto druhu. Bylo zjištěno, že tření probíhá v létě v červnu, červenci i srpnu. Během této doby samec i samice mění svoje zbarvení těla, současně se mění i jejich obvyklé chování.[5]
Během oplodnění obeplouvá samec samičku a následně ji oplodní.[5] Samice později vypouští poměrně velká vajíčka, ze kterých se po určité době líhne potěr. Nejmenší pozorovaný jedinec po vykulení dosahoval velikost 12 mm.
Cheilopogon není systematicky lovena a zůstává na okraji zájmů rybářů.[3] Občas během výskoku nad hladinu, kdy uniká před predátory, dopadne na palubu lodi, kde následně umírá. Její hospodářské využití je velmi malé.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cheilopogon melanurus ve Wikimedia Commons
Cheilopogon melanurus (Valenciennes, 1847) je druh mořské ryby z čeledi letounovitých, která se obecně označuje nesprávně společně s přibližně dalšími 40 druhy jako létající ryba, k čemuž došlo díky tomu, že je schopna vyskočit nad hladinu a krátký čas nad ní setrvat plachtěním. Pomocí tohoto manévru se snaží uniknout predátorům.
Ryba dorůstá délky okolo 32 cm a vyskytuje se v oblasti větší části Atlantického oceánu v oblasti se subtropů.
The Atlantic flyingfish (Cheilopogon melanurus) is a flying fish in the family Exocoetidae. It was first described by the French zoologist, Achille Valenciennes in a 22-volume work entitled Histoire naturelle des poissons (Natural History of Fish), which was a collaboration with fellow zoologist Georges Cuvier.
Like many other flyingfishes, the Atlantic flyingfish has a cylindrical body and large tail and pectoral fins that it uses for flight. To fly, the Atlantic flyingfish jumps out of the water, uses its pectoral fins to catch air currents and provide lift, and beats its tail back and forth to provide thrust.[2] The longest recorded individual was 32 cm (12.6 in) long,[3] but most adults are roughly 25 cm (10 in) long.[2] Atlantic flyingfish are generally green to blue dorsally, and white or silver ventrally.[2] After reaching a speed of 30 km/h (19 mph),[4]: 124 Atlantic flyingfish can jump out of the water and glide about 3 to 12 m (10 to 40 ft).[4]: 32 This is presumably done to avoid ocean-going predators.[5]
As its name suggests, the Atlantic flyingfish is only found in the pelagic zone to the neritic zone[6] in the Atlantic Ocean. In the western Atlantic, they are known to live in Gulf Stream waters from Massachusetts south to Brazil.[6] They are found in the Caribbean Sea and around the Antilles,[7] while in the north, they are found off the coast of Canada.[8] Off Africa, Atlantic flyingfish are known from Senegal to Liberia,[9] and have been reported from São Tomé and Príncipe.[10] They are found in surface waters near shore,[3] where Atlantic flyingfish are preyed upon by several species of larger fishes and seabirds, such as the Wahoo[11] and Sooty tern.[12] Young Atlantic flyingfish up to 15 centimetres (5.9 in) in length have transparent pectorals and often swim in harbors or bays.[4]: 124
.jpg)
Beached Atlantic flyingfish in Fort Pierce, Florida
Beached flying fish being eaten by Atlantic blue crabs (Fort Pierce)
The Atlantic flyingfish (Cheilopogon melanurus) is a flying fish in the family Exocoetidae. It was first described by the French zoologist, Achille Valenciennes in a 22-volume work entitled Histoire naturelle des poissons (Natural History of Fish), which was a collaboration with fellow zoologist Georges Cuvier.
El pez volador atlántico, volador blanquito o volador banda estrecha es la especie Cheilopogon melanurus, un pez marino de la familia exocétidos, distribuida por toda la costa oeste del océano Atlántico, desde Canadá hasta el sur de Brasil, incluidos el golfo de México y mar Caribe,[1] así como también en la costa este del océano desde Senegal hasta Liberia.[2]
Es pescado para alimentación, pero solo en pesca de subsistencia y tiene un precio medio en el mercado.[3]
Con el cuerpo característico de los peces voladores de la familia, tiene una longitud máxima descrita de 32 cm, aunque la longitud máxima normal es de unos 25 cm.[4]
Habitan las aguas marinas subtropicales pelágicas-neríticas, donde se comporta de tipo oceanódromo.[2] Se encuentra principalmente en aguas superficiales cerca de la costa.[4] Capaz de saltar fuera del agua y deslizarse por largas distancias por encima de la superficie.[5]
El pez volador atlántico, volador blanquito o volador banda estrecha es la especie Cheilopogon melanurus, un pez marino de la familia exocétidos, distribuida por toda la costa oeste del océano Atlántico, desde Canadá hasta el sur de Brasil, incluidos el golfo de México y mar Caribe, así como también en la costa este del océano desde Senegal hasta Liberia.
Cheilopogon melanurus Cheilopogon generoko animalia da. Arrainen barruko Exocoetidae familian sailkatzen da.
Cheilopogon melanurus Cheilopogon generoko animalia da. Arrainen barruko Exocoetidae familian sailkatzen da.
L'Exocet atlantique (Cheilopogon melanurus) est un poisson volant de la famille des Exocoetidae. Il a d'abord été décrit par le zoologiste français Achille Valenciennes dans un ouvrage en 22 volumes intitulé Histoire naturelle des poissons, écrit en collaboration avec un autre zoologiste, Georges Cuvier.
Comme beaucoup d'autres poissons-volants, l'Exocet atlantique a un corps cylindrique, une grande queue et de grandes nageoires pectorales qu'il utilise pour le vol. Pour voler, l'Exocet atlantique saute hors de l'eau et utilise ses nageoires pectorales pour attraper des courants d'air et se maintenir à la surface, tandis que les battements de sa queue d'avant en arrière permettent la poussée[2]. Le plus grand spécimen recensé mesurait 32 cm de long[3], mais la plupart des adultes mesurent environ 25 cm de long. L'Exocet atlantique est généralement de couleur verte à bleue sur le dos et blanc ou argenté sur le ventre. Après avoir atteint une vitesse de 30 km/h:124, l'Exocet atlantique peut sauter hors de l'eau et y glisser sur 3 à 12 m:32. Cela lui permet sans doute d'éviter les prédateurs marins.
Comme son nom l'indique, l'Exocet atlantique vit uniquement de la zone pélagique à la zone néritique[4] dans l'océan Atlantique. Dans l'Atlantique ouest, il est connu pour vivre dans les eaux du Gulf Stream du Massachusetts au sud au Brésil. On le trouve dans la Mer des Caraïbes et partout dans les Antilles[5], tandis que dans le nord, il vit au large de la côte du Canada[6]. Au large de l'Afrique, l'Exocet atlantique peut être observé du Sénégal au Libéria[7], et il a été signalé au large de São Tomé et Príncipe[8]. On le trouve généralement dans les eaux de surface et près de la rive, où il peut être la proie de plusieurs espèces de grands poissons et d'oiseaux de mer, comme le Thazard noir[9] et la Sterne Fuligineuse[10]. Les jeunes de 15 centimètres de long ont des nageoires pectorales transparentes et sont souvent vus nageant dans les ports ou les baies[11]:124.
Exocet atlantique échoué sur une plage de Fort Pierce, en Floride.
Exocet atlantique échoué sur une plage et en train d'être mangé par un Crabe bleu.
L'Exocet atlantique (Cheilopogon melanurus) est un poisson volant de la famille des Exocoetidae. Il a d'abord été décrit par le zoologiste français Achille Valenciennes dans un ouvrage en 22 volumes intitulé Histoire naturelle des poissons, écrit en collaboration avec un autre zoologiste, Georges Cuvier.
Il pesce volante atlantico (Cheilopogon melanurus (Valenciennes, 1847)) è un pesce osseo della famiglia Exocoetidae che vive nell'Oceano Atlantico.[1]
Raggiunge i 35 centimetri di lunghezza ed è dotato di lunghe pinne pettorali (circa il 75% della lunghezza del corpo) che sembrano ali.
Raggiunge i 60 chilometri all'ora e, quando salta fuori dall'acqua, usa la pinna caudale come propulsore, allarga le pinne pettorali e, così facendo, riesce a planare. Usa le correnti d'aria per planare per tratti che possono arrivare a misurare, nelle giuste condizioni, fino a 300 metri e 45 secondi. Si nutre esclusivamente di zooplancton, che tritura con i piccoli denti appuntiti.
Il pesce volante atlantico (Cheilopogon melanurus (Valenciennes, 1847)) è un pesce osseo della famiglia Exocoetidae che vive nell'Oceano Atlantico.
Cheilopogon melanurus is een straalvinnige vissensoort uit de familie van vliegende vissen (Exocoetidae).[2] De wetenschappelijke naam van de soort is voor het eerst geldig gepubliceerd in 1847 door Valenciennes.
Bronnen, noten en/of referenties
Cá chuồn Đại Tây Dương (tên khoa học Cheilopogon melanurus) là một loài cá chuồn trong họ Exocoetidae. Nó được miêu tả lần đầu tiên bởi nhà động vật học người Pháp, Achille Valenciennes trong một tác phẩm 22 tập có tựa Histoire Naturelle des poissons (Lịch sử tự nhiên của cá), đây là một sự hợp tác với nhà động vật học Georges Cuvier.
Giống như nhiều loài cá chuồn khác, cá chuồn Đại Tây Dương có một cơ thể hình trụ, và đuôi và vây ngực lớn mà nó sử dụng khi bay. Để bay, cá chuồn Đại Tây Dương nhảy ra khỏi nước, sử dụng vây ngực để đón luồng không khí và cung cấp lực nâng, và đập đuôi qua lại để cung cấp lực đẩy. Cá thể dài nhất từng được ghi nhận là dài 32 cm, nhưng hầu hết các con trưởng thành đều có chiều dài khoảng 25 cm.
Bài viết Lớp Cá vây tia này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Cá chuồn Đại Tây Dương (tên khoa học Cheilopogon melanurus) là một loài cá chuồn trong họ Exocoetidae. Nó được miêu tả lần đầu tiên bởi nhà động vật học người Pháp, Achille Valenciennes trong một tác phẩm 22 tập có tựa Histoire Naturelle des poissons (Lịch sử tự nhiên của cá), đây là một sự hợp tác với nhà động vật học Georges Cuvier.
Giống như nhiều loài cá chuồn khác, cá chuồn Đại Tây Dương có một cơ thể hình trụ, và đuôi và vây ngực lớn mà nó sử dụng khi bay. Để bay, cá chuồn Đại Tây Dương nhảy ra khỏi nước, sử dụng vây ngực để đón luồng không khí và cung cấp lực nâng, và đập đuôi qua lại để cung cấp lực đẩy. Cá thể dài nhất từng được ghi nhận là dài 32 cm, nhưng hầu hết các con trưởng thành đều có chiều dài khoảng 25 cm.
.jpg)
.jpg)
