Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) je nejběžnější evropský zástupce čeledi rackovitých. Je typickým obyvatelem mořských i vnitrozemských pobřeží v západní, severní, střední i jižní Evropě a na velkém území Asie.
Racek chechtavý patří se svou délkou 35–38 cm a hmotností kolem 260–350 g mezi malé druhy racků. Má štíhlou postavu, oranžové až červené nohy, bílé břicho, ocas a hrdlo, křídla svrchu světle šedá, s převážně černými konci, v zimě i bílou hlavu s minimálně jednou černou skvrnou za okem. V létě je pro něj typické čokoládově hnědé opeření na hlavě, které pomalu s příchodem zimy mizí. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Mladí ptáci mají hnědá křídla, tmavý ocas a v létě méně viditelné hnědé opeření na hlavě.
Racek chechtavý se živí podobnou potravou jako ostatní racci. V létě vyhledává drobné bezobratlé (žížaly, hmyz), občas i části rostlin, v zimě pak především odpadky, ale nepohrdne ani potravou, kterou mu u pobřeží nabízejí lidé.
Racek chechtavý patří k opravdu hlasitým dlouhokřídlým ptákům. Jeho hlas se nicméně chechtání příliš nepodobá. Nejčastěji u něj můžeme zaslechnout chraptivé „krrrjéé“, „kik“ nebo „kikikik“, kterým se ozývá při hledání potravy. Vžitý název racka chechtavého vznikl zřejmě omylem v době národního obrození, a to nesprávným překladem z německého Lachmöwe. Německé jméno je totiž odvozeno od podstatného jména die Lache (kaluž, tůň) a nikoli od slovesa lachen (smát se).
Hnízdí mnohdy i ve velkých koloniích v močálech nebo v rákosí. Hnízdo, které je umístěno na zemi, je tvořeno z rostlinného materiálu mezi řídkou vegetací nebo na trsu trávy. Samice do něj mezi dubnem a červnem klade obvykle 3 špinavě bílá až nazelenalá vejce, na kterých sedí 20–24 dní. Hnízdní péče trvá 35–42 dnů a mláďata dosahují pohlavní dospělosti po dvou letech života.
Racek chechtavý hnízdí v mírném pásu Evropy a Asie od Velké Británie po Kamčatku. Ve 20. století rozšířil svůj areál k západu – zahnízdil na Islandu (1911), v Grónsku (1969) a v roce 1977 v Kanadě, kde nyní hnízdí na atlantském pobřeží západně po Québec. Populace jsou zčásti stálé, část ptáků táhne přezimovat na jih na atlantské pobřeží Evropy a do oblasti Středozemního moře, asijské populace na severním pobřeží Tichého oceánu. Méně početně zimují v Africe severně rovníku. Vzácně, ale pravidelně zimuje v oblasti Karibského moře, zatoulaní ptáci byli zjištěni až v severní Austrálii, jižní Africe a na Havajských ostrovech.[2]
Již v dávné minulosti byl racek chechtavý na území Česka početně hnízdícím druhem, především v jižních Čechách (na jediném rybníce bylo ročně uloveno na 3.000 mladých ptáků). Po polovině 19. století se jeho početnost snížila, takže bylo dokonce zakázáno sbírat jeho vejce.[3]
Od první poloviny 20. století se začala početnost racků chechtavých na českém území rapidně zvyšovat, nejvíce párů (200–350 tisíc) hnízdilo v 70. letech. Tento trend však v 80. letech skončil a od té doby počty hnízdících párů v Česku klesají až na 50–100 tisíc hnízdících párů v letech 2001–2003. Druh je tedy hodnocen pro Česko jako silně ubývající a je zařazen do kategorie zranitelných druhů. Naše největší kolonie se nachází na střední nádrži vodního díla Nové Mlýny na jižní Moravě.[4]
Počet racků chechtavých se do 80. let 20. století zvyšoval na území celé Evropy, zřejmě díky stále menší početnosti dravců a jejich přizpůsobivosti lidské společnosti. Poté však došlo na mnoha místech areálu k výraznému poklesu – mimo České republiky např. v Dánsku (zde o 50 %), Švédsku, Finsku a Lotyšsku. Důvody tohoto poklesu nejsou známy.[5]
V roce 2008 byl Českou společností ornitologickou vyhlášen ptákem roku.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Black-headed Gull na anglické Wikipedii a Lachmöwe na německé Wikipedii.
Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) je nejběžnější evropský zástupce čeledi rackovitých. Je typickým obyvatelem mořských i vnitrozemských pobřeží v západní, severní, střední i jižní Evropě a na velkém území Asie.