Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis (MAP) je intracelulární patogen. Napadá v první řadě buňky imunitního systému. Vyskytuje se u všech savců včetně lidí, způsobuje fatální onemocnění, které lze draze a dlouhodobě léčit, ale nelze je zcela vyléčit. Paratuberkulóza má dlouhou inkubační dobu (3 roky), po kterou ho nelze u nakažených spolehlivě detekovat. Endemický charakter (endemie) MAP znamená, že se vyskytuje trvale (po staletí) na rozsáhlých územích jako je střední a jižní Evropa či velká část Ameriky. Jediný obydlený kontinent, jehož území je téměř MAP prosté, je Austrálie.
První případ nákazy MAP byl popsán u skotu. Šíření a výskyt MAP je s hovězím dobytkem úzce svázán i dnes.
23. října 1894 v Olenburgu, což je region Německa, koupil farmář krávu. Ztrácela mléko, chudla, proto se domníval, že ho prodejce okradl, rozhodl se zavolat veterináře. Místní veterinář pan Frederick Harmes prohlédl krávu, konstatoval průjem a vyhublost, předpokládal, že má střevní tuberkulózu. Provedl kožní alergický test bovinním tuberkulinem, ale ten vyšel negativně. Kráva uhynula následujícího jara a Dr. Harmes poslal střevo, žaludek a omentum na prohlídku do Společnosti veterinárních patologů v Drážďanech. Zde tkáně prohlédnul Dr. H. A. Johne a lékaři z Patologické společnosti z Bostnu z Massachusetts, konkrétně Dr. L. Frothingham. Popis nemoci v odborné literatuře vyvolal vlnu ohlasů, které ukázaly, jak široce je rozšířena. Na počest objevitele se paratuberkulóze říká v anglicky mluvících zemích Johne's disease.
Roku 1913 vědec jménem Dalziel poprvé napsal, že Crohnova nemoc u lidí je natolik klinicky podobná PTB u zvířat, že budou mít společného původce.
V roce 1939 došlo k fatální chybě, která zkoumání PTB na 30 let zkomplikovala. Nezávislá laboratoř na výzkum mykobakterií izolovala původce nemoci a nechala si ho zaregistrovat jako ATCC 12227, nazývaný také kmen 18 (K18). Tento kmen se stal základem mnoha dalších studií, byl považován za původce nemoci až do roku 1968, kdy bylo dokázáno, že se jedná o kontaminaci, ve skutečnosti je K18 M. avium serovar 2. Tato chyba zmařila podstatnou část výzkumů PTB.
Problémy s diagnostikou přetrvávaly i v 70. letech minulého století. Teprve ve chvíli, kdy se začalo po laboratořích striktně vyžadovat, aby zveřejnily specificitu a senzitivitu testů (validita laboratorního testu), se diagnostika zpřesnila.
V roce 1983 bylo uspořádáno první setkání specialistů na PTB (The International Colloquium on Research in Paratuberculosis), které pomohlo sjednotit postupy proti této nemoci.
Roku 1989 byla objevena vložená sekvence DNA, která je pro původce nemoci typická, nazvala se IS 900 (insert sequence). To umožnilo zlepšit diagnostiku, zavést nové metody přímého průkazu původce.
Roku 1990 práce Dr. Marie -Francois Thorelové a jejich kolegů, kteří popsali biochemické testy a numerickou taxonomii jako diferenciální diagnostiku subtypů mycobacterium avium, vedly k označení původce nemoci za Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis. Vědecké kruhy převzaly nové názvosloví, název MAP je od té doby jediný správný.
Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis patří mezi mycobacterie, konkrétně do mycobacterium avium complex (MAC). Jedná se o nepočetnou skupinu netuberkulózních mykobakterií. Mycobacterium avium se dělí na poddruhy (subspecies), které vyvolávají onemocnění převážně dýchacích cest a zažívacího traktu.
1. Mycobacterium avium subspecies avium. Trvalým zdrojem infekce jsou volně žijící ptáci, u některých hejn se vyskytuje ve vysokém procentu. U domácí drůbeže se vyskytuje pouze u hejn s výběhem (velkochovy v halách nakazit nelze), nejčastěji starších dvou let, u kterých neprobíhá turnusové naskladňování a vyskladňování (mají kontinuální provoz). Od drůbeže se nejčastěji infikují domácí prasata (u velkochovů je infekce vyloučena), od prasat se nakazí člověk. Tuberkulóza lidí způsobená touto bakterií napadá často kosti, probíhá velice dlouho, úporně, po vyléčení zanechá celoživotní následky na skeletu pacienta. Tento způsob přenosu je typický pro ekofarmáře, kteří na dvoře chovají slepice i prasata, vejce a maso prodávají na trzích. Samotné nakažení člověka přímo z vajec nakažených nosnic (chovaných mimo haly s výběhem) je také možné, ovšem méně časté. Nakažení člověka od volně žijících ptáků je zcela okrajové.
2. Mycobacterium avium subspecies hominisuis. Způsobuje onemocnění člověka i prasat, je v prostředí trvale přítomna. Značné komplikace způsobuje u lidí s imunosupresí, konkrétně u pacientů AIDS, kde se vyskytuje jako jedna z prvních komplikací v podobě diseminových ložisek nemoci jako atypická pneumonie. Výskyt atypických pneumonií v populaci stoupá, jsou typické pro pacienty v pokročilém věku či pacienty oslabené jinými nemocemi.
3. Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis. Způsobuje paratuberkulózu. Trvalým zdrojem infekce je lesní zvěř a pasoucí se dobytek, v prostředí přežívá dále než dva roky, zdroji infekce bývají mokřady či napajedla se stojatou vodou. Lidé se nejčastěji nakazí pitím čerstvého mléka, pojídáním nepasterovaných sýrů či tepelně neopracovaným masem. V první řadě je poškozen imunitní systém, až poté zažívací orgány a to hltanem počínaje a konečníkem konče.
4. Mycobacterium avium-intracellulare. Způsobuje chronické plicní onemocnění u lidí, patřící mezi atypické pneumonie. Léčba je zdlouhavá, nejistá, u pacientů s poruchami imunity často neúspěšná.
MAP je grampozitivní bakterie tyčinkovitého tvaru. Gram pozitivní znamená, že se barví dle Grama modře. Bakteriální stěna je složena z tlusté voskovité vrstvy lipidů a polysacharidů. Zatímco mnoho mykobacterií produkuje glykolipidy, které umožňují jejich serotypizaci (sérotyp), MAP to nedělá. Voskovitá charakteristika stěny ztěžuje imunitnímu systému patogen rozeznat, po dlouhé období se pro něj stává „neviditelným“. Stejně tak je neviditelná po základním obarvení dle Grama (stěna odpuzuje činidla).
Chceme-li ji v mikroskopu zachytit, musí se obarvit acidoresistentním barvivem například dle Ziehl-Neelsena, zde se barví červeně stejně jako všechny mykobakterie. Nejčastější obrázek MAP je poroto červený, ačkoli se jedná o g+ bakterii.
Tyčinka má shodnou velikost s nejčastějším saprofytem střev, bakterií Escherichia coli.
Vyjádřeno v mikrometrech je to 0,5x1,5 mikronů.
Při průkazu MAP pomocí kultivace (živná půda) je třeba vědět, že trvá dlouho, většinou déle než 3 měsíce.
Ideální médium, které zamezí růstu jiných bakterií kromě MAP, je kultura z vaječných žloutků dle Harolda (Harold’s egg yolk medium = HEYM), musí obsahovat mycobactin. Daší z používaných agarů je Lowenstein-Jensen (LJ), do něj se přidává kromě mycobactinu i koktejl antibiotik jako je polymyxin B, amphotericin B, carbenicilin, plus sulfonamid trimetoprim na potlačení růstu kontaminačních kultur. Používají se i média typická pro izoloci mycobacterium tuberculosis jako je MB7H11, s přídavkem mykobaktinu a antibiotik.
Celý genom MAP byl přečten na kmenu K10 (izolován v polovině 70. let). Má 4 829 781 bp (páry nukleotidů = base pairs) . MAP má v genomu vysoké procento guaninu a cytosinu (69%). Přečtením celého genomu bylo odhaleno dalších 362 sekvencí, které lze použít při diagnostice bakterie.
Kompletní sekvence genomu MAP kmen K10 je zveřejněna národním centrem pro biotechnologické informace (National Center for Biotechnology Information = NCBI) na GenBank pod číslem (accession number) AE016958. To umožňuje laboratořím po celém světě napojit se na databázi, načíst ji a pomocí ní identifikovat MAP.
Instituce NCBI je součástí americké národní knihovny pro medicínu (United States National Library of Medicine), která je složkou nádorního institutu zdraví (National Institutes of Health), který spravuje federální ministerstvo zdravotnictví (United States Department of Health and Human Services). Vědecká databáze je tak uložena v těch nejlepších rukou.
Pro průkaz MAP ve vzorcích se používají sekvence DNA typické pro tuto bakterii, nikdy se nečte větší část genomu. Ze stovek specifických sekvencí je dobré vyjmenovat alespoň 3, které se nejčastěji používají pro diagnostiku v laboratořích.
Sekvence F 57, která obsahuje 620bp, 59%CG a je to jediná kopie v MAP genomu.
ISMAP02 patří mezi vložené sekvence (IS), je jí v genomu 6 kopií, má 1674bp. Velká část sekvence (80%) je podobná s jinými mycobacteriemi, což může způsobovat nespecifické reakce.
IS900 má 1451bp, má specifické umístění (open reading frame), což ji činí nezaměnitelnou. Laboratorní testy nikdy neprokazují celou IS 900, ale jen její malou část (například sekvenci IS1, která má jen 155 nukleotidů), dochází k chybám při průkazu (testy nemají specificitu 100%, ale jen 98-99%).
Za přímý průkaz MAP se dnes považuje jakýkoli průkaz DNA pomocí PCR (Polymerase chain reaction). MAPDT (MAP detection tests) se provádí z trusu, mléka, tkání, krve či kultivačních kultur. Lze testovat i potraviny jako je mléko a výrobky z něj jako jsou sýry, smetana atd., maso a jeho výrobky. U tohoto průkazu však nezjistíme, zda se jedná o infekční materiál, tedy o živé MAP či o inaktivované například pasterací. Nikdy se neprokazuje celá DNA, dokonce ani celá vložená sekvence se neprokazuje, většinou se dokazují jen malé útržky DNA. Takovýto průkaz je zcela automatizovaný, počítačově zpracovaný.
PCR IS900 PCR testy pracující s původními sekvencemi IS900 se dnes používají zřídka, mají velice nízkou specificitu (hodně výsledku vyjde falešně pozitivních).Je to způsobeno značnou podobností s dalšími mycobacteriemi MAC .
Testování dvou sekvencí v reálném čase se poavažuje za zesílenou kontrolu (internal amplification control = IAC) a ve světových laboratořích se běžně používá. Patří sem Real time PCR (RT-PCR) kde se současně prokazuje sekvence MAP F57 (specifická) a sekvence ISMav2 (nespecifická). Přítomny musí být obě, jinak je reakce negativní (MAP se neprokáže).
U průkazu MAP se používají tyto přímé průkazy částí DNA:
Restriction fragment length polymorphism (RFLP) je levná a široce používaná. Jedná se o první metodu k určování detekce MAP, kterou si mohly dovolit běžné laboratoře. K určení sekvence nukleotidů se použije restriction enzym, který rozezná patřičný úsek DNA a rozdělí ho (restriction digest). Vzniknou fragmenty DNA (restriction fragment), které se následně rozdělí podle délky v gelové elektroforéze. Fragmenty se čtou pomocí fluorescenčního barviva a vytváří se mapa genů, respektive se hledá specifická sekvence genů. Pokud zkoumáme například sekvenci IS900 touto metodou, pak se test jmenuje IS900-RFLP. K jejímu provedení je potřeba velké množství DNA, tím se liší od novějších metod, kde je zapotřebí třeba i jediné molekuly DNA. Jinými slovy pro tuto metodu je třeba předchozí kultivace MAP (trvá 3 měsíce i déle), kdežto novější metody se provádí přímo z infikovaného materiálu (výsledek je znám ihned).
Variable Number Tandem Repeat (VNTR) je název pro úseky genomu, kde se opakuje stejná sekvence krátkých nukleotidů za sebou a to v neměnném pořadí (tandem). Při čtení úseků DNA získaných z terénní vzorků se zjišťuje, zda mají VNTR typickou pro MAP. Sekvenci krátkých nukleotidů (9-100 bp.) se říká minisatelity. Minisatelity jsou v jednotlivých fragmentech DNA nalezeny v různém počtu, například tři za sebou, pět za sebou atd. Opakující se DNA tvoří značné procento DNA (u lidí 40%). Opakující se tandemy jsou pro průkaz MAP typické.
Mycobacterial Interspersed Repetitive Unit (MIRU) je metoda, která zkoumá opakující se fragmenty řetězce DNA o počtu 40-100bp. (minisatelity). Opakující se minisatelity, které však nejsou za sebou, ale v různých částech řetězce, jsou typické pro MAP. Je zdokumentováno 18 míst na DNA, kde se minisatelity vyskytují. Shoda mezi genotypem K10 a vyšetřovaným vzorkem se považuje za přímý průkaz MAP. Existuje kombinovaná metoda VNTR-MIRU, kdy se zkoumají všechny minisatelity, jak ty tandemové tak ty rozprostřené po celé DNA, vzájemnou kombinací se upřesní výsledek (zvýší se specificita testu).
Multilocus Short Sequence Repeats (MLSSR) je metoda, která zkoumá opakující se fragmenty řetězce DNA o počtu 2-5bp. (mikrosatelity), které jsou umístěny na více místech. Mikrosatelity jsou mnohem kratší než minisatelity, zato se opakují častěji, tedy 2 až 50 krát v jednom lokusu (útržku DNA). Pokud bychom měli k dispozici celý genom, opakovali by se v něm řádově v tisícovkách lokusů. U MAP bylo identifikováno 185 mono, di a trinukleotidových mikrosatelitů, které se opakují na různých částech genomu, z toho 78 je považováno za zcela specifických a pro MAP nezaměnitelných.
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis (MAP) je intracelulární patogen. Napadá v první řadě buňky imunitního systému. Vyskytuje se u všech savců včetně lidí, způsobuje fatální onemocnění, které lze draze a dlouhodobě léčit, ale nelze je zcela vyléčit. Paratuberkulóza má dlouhou inkubační dobu (3 roky), po kterou ho nelze u nakažených spolehlivě detekovat. Endemický charakter (endemie) MAP znamená, že se vyskytuje trvale (po staletí) na rozsáhlých územích jako je střední a jižní Evropa či velká část Ameriky. Jediný obydlený kontinent, jehož území je téměř MAP prosté, je Austrálie.
Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis (MAP) ist ein obligat pathogenes Bakterium der Gattung Mycobacterium.[1] Es wird häufig mit M. paratuberculosis oder M. avium ssp. paratuberculosis abgekürzt. Die Stammbezeichnung ist ATCC 19698 (äquivalent zu CIP 103963 or DSM 44133).[2]
Es ist der verursachende Keim der sogenannten Johne’schen Krankheit bei Wiederkäuern. Es wird vermutet, dass es einen Zusammenhang zwischen M. avium ssp. paratuberculosis und Morbus Crohn beim Menschen gibt.[3][4]
Kürzlich veröffentlichte Studien zeigten, dass MAP-Keime die Pasteurisierung von Milch überleben können, was die gesundheitliche Bedenken bzgl. einer ungeahnten Verbreitung von MAP in der aktuellen Milchviehwirtschaft bedeuten würde. Abhängig vom D72C-Wert der nachgewiesenen Stämme und deren Konzentration in der Milch, war ein Überleben der Pasteurisation wahrscheinlicher. Die Hitzebeständigkeit und die Fähigkeit zur Einnistung in weiße Blutzellen korrelierten dabei mit dem Überleben in der Milch.[5]
MAP ist ein langsam wachsender Organismus und schwierig zu kultivieren. Die bakterielle Kultivierung gilt als „Goldstandard“ für den Nachweis von MAP. Die Detektion in Geweben, Nahrungsmitteln und Wasser ist sehr begrenzt. Der Nachweis von MAP in humanen Blutkulturen wurde kürzlich vorgestellt und wird weiterentwickelt.[6]
Aufgrund der relativ zeitintensiven Kultivierung von Mycobacterium avium ssp. paratuberculosis bzw. langer Inkubationsphasen kommt es häufig zu einem verzögerten Nachweis der Paratuberkulose-Infektion bei Wiederkäuer-Populationen. Aus diesem Grunde wird mittlerweile (in vitro[7] und in vivo[8]) untersucht, ob Hinweise auf Paratuberkulose-Infektionen durch die Detektion spezischer Konzentrationsänderungen volatiler organischer Verbindungen (VOCs) gestützt werden können.
Des Weiteren werden mittlerweile auch neue Vektoren für Impfstoffe gegen MAP entwickelt, die sowohl präventiv als auch kurativ eingesetzt werden könnten. Die Phase 1 der Humanversuche wurde im Januar 2017 gestartet.[9]
Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis (MAP) ist ein obligat pathogenes Bakterium der Gattung Mycobacterium. Es wird häufig mit M. paratuberculosis oder M. avium ssp. paratuberculosis abgekürzt. Die Stammbezeichnung ist ATCC 19698 (äquivalent zu CIP 103963 or DSM 44133).
Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis (MAP) is an obligate pathogenic bacterium in the genus Mycobacterium.[1] It is often abbreviated M. paratuberculosis or M. avium ssp. paratuberculosis. It is the causative agent of Johne's disease, which affects ruminants such as cattle, and suspected causative agent in human Crohn's disease and rheumatoid arthritis.[2] The type strain is ATCC 19698 (equivalent to CIP 103963 or DSM 44133).[3]
MAP causes Johne's disease in cattle and other ruminants. It has long been suspected as a causative agent in Crohn's disease in humans,[4][5] but studies have been unable to show definite correlation.[6] One study has argued that the presence of antibodies against Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis is associated with increased propensity of patients with Crohn's disease to receive biological therapy.[7]
Recent studies have shown that MAP present in milk can survive pasteurization, which has raised human health concerns due to the widespread nature of MAP in modern dairy herds. MAP survival during pasteurization is dependent on the D72C-value of the strains present and their concentration in milk.[8] It is heat resistant and is capable of sequestering itself inside white blood cells, which may contribute to its persistence in milk. It has also been reported to survive chlorination in municipal water supplies.
MAP is a slow growing organism and is difficult to culture. Bacterial cultures were regarded as Gold standards for detection of MAP. Detection is very limited in fresh tissues, food, and water. Recently, John Aitken and Otakaro Pathways have discovered a method to culture MAP from human blood. Testing is ongoing. Professor John Hermon-Taylor of King's College London is developing a new vector type anti MAP vaccine which he claims is both curative and preventative. Stage 1 human trials began in January 2017 and concluded successfully in September 2019. He is also developing a companion MAP blood test.
It is not susceptible to antituberculosis drugs (which can generally kill Mycobacterium tuberculosis). MAP is susceptible to antibiotics used to treat Mycobacterium avium disease, such as rifabutin and clarithromycin, however the capacity of these antibiotics to eradicate MAP infection in vivo has not been established.
MAP is recognized as a multi-host mycobacterial pathogen with a proven specific ability to initiate and maintain systemic infection and chronic inflammation of the intestine of a range of histopathological types in many animal species, including primates.[9]
MAP has been found in larger numbers within the intestines of Crohn's disease patients[10] and in significant amount of irritable bowel syndrome patients[11] compared to those with ulcerative colitis or otherwise healthy controls. One study concluded that MAP "may act as a causative agent, have a role in the context of secondary infection, which may exacerbate the disease, or represent non-pathogenic colonisation."[6] The Crohns MAP Vaccine is an experimental vaccine based on this hypothesis.[12]
The genome of MAP strain K-10 was sequenced in 2005 and found to consist of a single circular chromosome of 4,829,781 base pairs, and to encode 4,350 predicted ORFs, 45 tRNAs, and one rRNA operon.[13]
Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis (MAP) is an obligate pathogenic bacterium in the genus Mycobacterium. It is often abbreviated M. paratuberculosis or M. avium ssp. paratuberculosis. It is the causative agent of Johne's disease, which affects ruminants such as cattle, and suspected causative agent in human Crohn's disease and rheumatoid arthritis. The type strain is ATCC 19698 (equivalent to CIP 103963 or DSM 44133).
Mycobacterium avium paratuberculosis es un bacilo Gram positivo ácido resistente (se tiñen con la tinción de Ziehl Neelssen), [1] que puede provocar enfermedad intestinal crónica en diferentes especies animales, principalmente en bovinos. Está emparentada con el mycobacterium tuberculosis, agente causante de la tuberculosis humana. Se clasifica como una subespecie de Mycobacterium avium.[2]
Mycobacterium avium paratuberculosis puede causar enfermedad en diferentes especies animales, incluyendo bovinos, camélidos, ovinos, caprinos, carnívoros silvestres y primates. En los bovinos provoca la enfermedad denominada paratuberculosis bovina, que consiste en una lesión de carácter crónico en el intestino que debilita considerablemente al animal y provoca perdidas en las explotaciones ganaderas por disminución en la producción de leche.[3]
Debido a las similitudes entre la paratuberculosis bovina y la enfermedad de Crohn en humanos, se ha postulado que mycobacterium avium paratuberculosis pudiera ser la causa de esta última enfermedad, sin embargo esta teoría no pasa de ser una hipótesis sin confirmación.
Datos: Q6946990
Especies: Mycobacterium avium subsp. paratuberculosis
Mycobacterium avium paratuberculosis es un bacilo Gram positivo ácido resistente (se tiñen con la tinción de Ziehl Neelssen), que puede provocar enfermedad intestinal crónica en diferentes especies animales, principalmente en bovinos. Está emparentada con el mycobacterium tuberculosis, agente causante de la tuberculosis humana. Se clasifica como una subespecie de Mycobacterium avium.
Il Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis (MAP) è un batterio patogeno obbligato del genere Mycobacterium.[1] Viene spesso abbreviato come M. paratuberculosis or M. avium ssp. paratuberculosis. È l'agente causativo della paratubercolosi, che infetta i ruminanti come i bovini, e potrebbe essere un agente causativo della malattia di Crohn umana. Il ceppo batterico è ATCC 19698 (equivalente a CIP 103963 o DSM 44133).[2]
Il genoma del ceppo batterico K-10 del MAP è stato sequenziato nel 2005 e consiste di un singolo cromosoma di forma circolare di 4.829.781 coppie di base, e codifica 4.350 ORFs, 45 tRNAs, e un operone rRNA.[3]
Il MAP causa la paratubercolosi nei bovini e in altri ruminanti, ed è da tempo sospettato di essere un agente causativo della malattia di Crohn negli umani;[4] questo collegamento è considerato controverso.[5]
Studi recenti hanno mostrato come il MAP presente nel latte potrebbe sopravvivere alla pastorizzazione[6][7], il che ha sollevato preoccupazioni per la salute umana vista la diffusione notevole del MAP nei moderni allevamenti. La sopravvivenza del MAP durante la pastorizzazione è dipendente dal valore D72C-dei ceppi presenti e la loro concentrazione nel latte.. Resiste al calore ed è capace di introdursi nei leucociti, il che può contribuire alla sua persistenza nel latte. Ci sono state anche segnalazioni della sua capacità di sopravvivere alla clorazione delle riserve d'acqua municipali.
Il MAP è un organismo che cresce lentamente ed è difficile da coltivare. Le culture batteriche erano considerate lo standard per la rilevazione del MAP. La rilevazione ha dei limiti per quanto riguarda le biopsie, il cibo e l'acqua.
Non è suscettibile alle droghe anti tubercolosi (che generalmente possono uccidere il Mycobacterium tubercolosis). Il MAP è suscettibile agli antibiotici utilizzati per le malattie da Mycobacterium avium, come la rifabutina e la claritromicina, ma la capacità di questi antibiotici di rimuovere il MAP in vivo non è stata stabilita con certezza.
Il MAP è riconosciuto come un patogeno micobatterico multi-ospite con un'abilità specifica e provata di iniziare e mantenere infezione sistemica e infiammazione cronica dell'intestino in un raggio di tipi istopatologici in molte specie animali, inclusi i primati.[8][9]
Il MAP è stato trovato in numeri maggiori nell'intestino di malati di Crohn[10] rispetto a pazienti con rettocolite ulcerosa e controlli sani.
Sull'assunzione che il MAP possa essere un agente causativo nella malattia di Crohn, Giaconda, una compagnia biotecnologica australiana voleva commercializzare una combinazione di rifabutina, claritromicina e clofazimina per una terapia combinata, chiamata Myoconda, per la malattia di Crohn. A partire da aprile 2007, Giaconda aveva ricevuto il permesso della FDA statunitense per un trial clinico di fase 2/3.[11]. Nel 2007 è stato condotto il più grande trial clinico su vasta scala per verificare l'efficacia della terapia antibiotica anti-MAP. Le conclusioni tratte dagli autori sono state negative: nonostante i risultati promettenti delle prime settimane, non c'è stato alcun beneficio sostenuto.[12] Le conclusioni di questo studio sono state, comunque, molto discusse.
Il Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis (MAP) è un batterio patogeno obbligato del genere Mycobacterium. Viene spesso abbreviato come M. paratuberculosis or M. avium ssp. paratuberculosis. È l'agente causativo della paratubercolosi, che infetta i ruminanti come i bovini, e potrebbe essere un agente causativo della malattia di Crohn umana. Il ceppo batterico è ATCC 19698 (equivalente a CIP 103963 o DSM 44133).
Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis (MAP) là một loại vi khuẩn gây bệnh bắt buộc trong chi Mycobacterium.[1] Nó thường được viết tắt là M. paratuberculosis hoặc M. avium ssp. paratuberculosis. Nó là tác nhân gây bệnh của Johne, ảnh hưởng đến động vật nhai lại như gia súc, và nghi ngờ tác nhân gây bệnh trong bệnh Crohn của con người và viêm khớp dạng thấp.[2]
MAP gây bệnh Johne ở gia súc và các động vật nhai lại khác. Nó từ lâu đã bị nghi ngờ là một tác nhân gây bệnh trong bệnh Crohn ở người,[3][4] nhưng các nghiên cứu đã không thể hiển thị mối tương quan rõ ràng.[5] Các nghiên cứu gần đây đã chỉ ra rằng MAP có trong sữa có thể tồn tại trong quá trình thanh trùng, đã làm tăng mối quan tâm về sức khỏe con người do tính chất phổ biến của MAP trong đàn bò sữa hiện đại. Sự tồn tại của MAP trong quá trình thanh trùng phụ thuộc vào giá trị D 72C của các chủng hiện tại và nồng độ của chúng trong sữa.[6] Nó có khả năng chịu nhiệt và có khả năng tự cô lập bên trong các tế bào bạch cầu, điều này có thể góp phần vào sự tồn tại lâu trong trong sữa. Nó cũng đã được báo cáo có thể tồn tại sau quá trình clo hóa trong nguồn cung cấp nước đô thị. MAP là một sinh vật phát triển chậm và khó nuôi cấy. Nuôi cây định danh vi khuẩn được coi là tiêu chuẩn vàng để phát hiện MAP. Phát hiện rất hạn chế trong các mô tươi, thực phẩm và nước. Gần đây, John Aitken và Otakaro Pathways đã phát hiện ra một phương pháp để cấy MAP từ máu người. Thử nghiệm đang diễn ra. Giáo sư John Hermon-Taylor của Kings College London đang phát triển một loại vắc-xin chống COP loại vectơ mới mà ông tuyên bố là cả thuốc chữa bệnh và phòng ngừa. Giai đoạn 1 thử nghiệm trên người bắt đầu vào tháng 1 năm 2017. Ông cũng đang phát triển một xét nghiệm máu MAP đồng hành. Nó không dễ bị các loại thuốc chống lao (thường có thể giết chết Mycobacterium tuberculosis). MAP dễ bị kháng sinh được sử dụng để điều trị bệnh Mycobacterium avium, chẳng hạn như rifabutin và clarithromycin, tuy nhiên khả năng của các kháng sinh này để diệt trừ nhiễm MAP trong cơ thể chưa được thiết lập.
MAP được công nhận là một tác nhân gây bệnh đa vi khuẩn có khả năng khởi đầu và duy trì nhiễm trùng toàn thân và viêm mãn tính trong ruột của nhiều loại mô bệnh học ở nhiều loài động vật, bao gồm cả động vật linh trưởng.[7] MAP đã được tìm thấy với số lượng lớn hơn trong ruột của bệnh nhân bệnh Crohn [8] và số lượng đáng kể bệnh nhân bị hội chứng ruột kích thích [9] so với những người bị viêm loét đại tràng hoặc kiểm soát sức khỏe khác. Một nghiên cứu kết luận rằng MAP "có thể hoạt động như một tác nhân gây bệnh, có vai trò trong bối cảnh nhiễm trùng thứ phát, có thể làm trầm trọng thêm bệnh, hoặc đại diện cho sự xâm nhập không gây bệnh." [5]
Bộ gen của biến dạng MAP K-10 được giải trình tự vào năm 2005 và tìm thấy bao gồm một nhiễm sắc thể hoàn toàn của 4.829.781 cặp base, và ORF dự đoán 4.350 mã, 45 tRNA, và một operon rRNA.[10]
Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis (MAP) là một loại vi khuẩn gây bệnh bắt buộc trong chi Mycobacterium. Nó thường được viết tắt là M. paratuberculosis hoặc M. avium ssp. paratuberculosis. Nó là tác nhân gây bệnh của Johne, ảnh hưởng đến động vật nhai lại như gia súc, và nghi ngờ tác nhân gây bệnh trong bệnh Crohn của con người và viêm khớp dạng thấp.
Mycobacterium avium subsp. paratuberculosis
(Bergey et al. 1923) Thorel et al. 1990
Mycobacterium avium subsp. paratuberculosis (лат.) (MAP) — подвид патогенных микобактерий, вызывающий болезнь Йоне у различных животных, в том числе у приматов (ближайших родственников человека в царстве животных). Предположительно ответственен за развитие болезни Крона у человека.
Достоверно доказана способность бактерии MAP инициировать и поддерживать инфекционный и воспалительный процессы в желудочно-кишечном тракте многих видов животных, включая приматов[1]. Некоторые животные, подверженные болезни Йоне вследствие заражения бактерией MAP:
Бактерия MAP также была обнаружена в значительно бо́льших количествах в тканях пациентов-людей с болезнью Крона по сравнению с пациентами с язвенным колитом и со здоровой популяцией[3].
В данный момент проводится третья (финальная) фаза клинических испытаний комбинированного препарата для лечения болезни Крона, нацеленного на уничтожение бактерии MAP и содержащего в одной капсуле антибиотики и антибактериальные препараты:
Ежедневная дозировка — 5 капсул, продолжительность приёма — минимум 12 месяцев[4]. По итогам третьей фазы клинических испытаний, препарат показал отличные результаты в улучшении самочувствия и достижении ремиссии у пациентов с Болезнью Крона [5]. Протокол разработан австралийским гастроэнтерологом Томасом Бороди, ранее участвовавшим в разработке инновационной комбинированной терапии язвенной болезни желудка, нацеленной на уничтожение бактерии Helicobacter pylori.
Mycobacterium avium subsp. paratuberculosis (лат.) (MAP) — подвид патогенных микобактерий, вызывающий болезнь Йоне у различных животных, в том числе у приматов (ближайших родственников человека в царстве животных). Предположительно ответственен за развитие болезни Крона у человека.
ヨーネ菌（ヨーネきん、Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis）とはマイコバクテリウム属に属する偏性病原性真正細菌の一亜種[1]。ヨーネ菌はMap、M. paratuberculosis、M. avium sub. paratuberculosisとも表記される。標準株はATCC 19698 (equivalent to CIP 103963 or DSM 44133)[2]。
ヨーネ菌はウシや他の反芻動物にヨーネ病を引き起こす。また、ヨーネ菌感染成立後の免疫反応がヒトのクローン病の原因であることが示唆されているが、この説には議論がある[3]。
この項目は、真正細菌（バクテリア）に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（Portal:生き物と自然／ウィキプロジェクト 生物）。 
この項目は、獣医学に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（P:生物学/PJ:獣医学）。 ヨーネ菌（ヨーネきん、Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis）とはマイコバクテリウム属に属する偏性病原性真正細菌の一亜種。ヨーネ菌はMap、M. paratuberculosis、M. avium sub. paratuberculosisとも表記される。標準株はATCC 19698 (equivalent to CIP 103963 or DSM 44133)。
