Dischidie[1] (Dischidia) je rod rostlin z čeledi toješťovité. Jsou to vesměs epifytní, silně dužnaté byliny s popínavými nebo visícími stonky a vstřícnými dužnatými listy. Květy jsou drobné a často baňkovitého tvaru. Rod zahrnuje asi 100 druhů a je rozšířen v Asii, Austrálii a Oceánii. Dischidie jsou pěstovány jako zajímavost ve sklenících botanických zahrad a někdy i jako pokojové rostliny. Mnohé druhy jsou myrmekofilní, žijí v symbiotickém vztahu s mravenci.
Dischidie jsou dužnaté byliny, rostoucí jako epifyty, případně jako epility (na skalnatých podkladech). Stonky jsou dužnaté, štíhlé a dlouhé a obvykle popínavé pomocí adventivních kořenů, někdy ovíjivé nebo visící. Adventivní kořeny se tvoří na nodech nebo u některých druhů i nepravidelně po celé délce stonku. Listy jsou vstřícné nebo v přeslenech po 3 či 4 (výjimečně vstřícné i střídavé v rámci jedné rostliny), dužnaté, okrouhlé, vejčité až eliptické, celokrajné, lysé. Čepele listů mohou být ploché, čočkovité, vypouklé nebo i vakovitě vyduté. Některé druhy mohou být i bezlisté. Květenství jsou hroznovitá, dlouhověká a postupně rozkvétající, přičemž zároveň kvete vždy jen několik květů. Květy jsou často velmi drobné. Kalich je pětičetný a na bázi má 5 žlázek. Koruna je bílá, červená nebo fialová, dužnatá, vejcovitá až baňkovitá, často chlupatá, s úzkým ústím a krátkými korunními cípy. Cípy pakorunky jsou drobné, přirostlé ke gynostegiu, vzpřímené nebo rozestálé, na vrcholu celistvé, dvouklané nebo se zahnutými ostny. Prašníky jsou vzpřímené, s vrcholovou blánou překrývající bliznovou hlavu. Plodem je souplodí 2 kopinatých nebo válcovitých měchýřků.[2][3]
Rod dischidie zahrnuje asi 80 až 116 druhů.[2][4] Je rozšířen v tropické a subtropické Asii, Austrálii a Oceánii. Druh Dischidia nummularia má velký areál rozšíření, sahající od Indie po Austrálii a Oceánii.[2]
V Malajsii rostou dischidie v nížinných i horských lesích. Obzvláště hojné jsou na světlých stanovištích. Často roste pospolu na jednom stromě i několik druhů.[3]
Mnohé druhy dischidií rostou v symbiotickém vztahu s mravenci, známém jako myrmekofilie. Listy některých druhů jsou přitisklé ke kmeni či větvím hostitelské dřeviny a střechovitě se překrývají. Vzniklý prostor je obýván mravenci, kteří zde rovněž pečují o potomstvo. U druhů Dischidia major a D. complex mravenci obývají přímo duté vakovité čepele listů, přičemž vstupní otvor do dutiny se nachází na listovém řapíku. Mravenci dutinu v listu postupně zanášejí humusem a když se stane příliš těsnou, stěhují se do mladších listů. Kořen z nejbližší stonkové uzliny proniká do listu stejným otvorem, kterým vstupují mravenci a rostlina z nahromaděného humusu získává živiny. Navíc rostlina využívá zvýšenou koncentraci oxidu uhličitého, produkovaného mravenci. To jí umožňuje snížit transpiraci a ztráty vláhy skrze průduchy v pokožce, díky čemuž rostliny přežívají i na stanovištích, kde nemyrmekofilní epifyty již růst nemohou. Některé druhy, např. často pěstovaná Dischidia ovata, myrmekofilní nejsou. Dischidie někdy rostou v komplexním vztahu s jinými myrmekofilními epifytními rostlinami, jako je např. Hydnophytum formicarum. V blízkosti dischidií také rostou některé epifytní orchideje, např. Grammatophyllum elegans.[5][6]
Dischidie jsou opylovány motýli a můrami. Květy také často navštěvují mravenci.[3] Semena dischidií jsou opatřena chmýrem který umožňuje šíření větrem, navíc mají olejnaté masíčko, které láká mravence. Jedná se tedy o kombinovaný způsob šíření semen.[7]
Listy nížinných druhů na přímém slunci blednou, zatímco listy druhů z horských stanovišť se na slunci zbarvují do červena.[3]
Rod Dischidia je v rámci čeledi Apocynaceae řazen do podčeledi Asclepiadoideae a tribu Marsdenieae. Mezi blízce příbuzné rody náleží např. hoja (Hoya), marsdenie (Marsdenia) a gymnema (Gymnema).
Různé druhy dischidií jsou pěstovány jako zajímavost ve sklenících českých botanických zahrad.[8] Pěstují se rovněž jako pokojové rostliny.
Dischidie se pěstují v dobře propustném substrátu pro epifyty. Druhy Dischidia ovata a D. pectinoides v bytových podmínkách nejlépe prospívají na jasném ale rozptýleném světle na východním okně. Při nedostatku světla nekvetou, při jeho nadbytku mají bledé listy. Nesnášejí trvale zamokřený substrát, vrchní vrstva půdy by měla mezi zálivkami vyschnout. Rostlinám prospívá vlhčí vzduch. Snadno se množí pomocí stonkových řízků.[9]
Dischidie (Dischidia) je rod rostlin z čeledi toješťovité. Jsou to vesměs epifytní, silně dužnaté byliny s popínavými nebo visícími stonky a vstřícnými dužnatými listy. Květy jsou drobné a často baňkovitého tvaru. Rod zahrnuje asi 100 druhů a je rozšířen v Asii, Austrálii a Oceánii. Dischidie jsou pěstovány jako zajímavost ve sklenících botanických zahrad a někdy i jako pokojové rostliny. Mnohé druhy jsou myrmekofilní, žijí v symbiotickém vztahu s mravenci.
Kresba myrmekofilní dischidie Dischidia majorDischidia, auch Urnenpflanzen genannt, ist eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Seidenpflanzengewächse (Asclepiadoideae), die zur Familie der Hundsgiftgewächse (Apocynaceae) gerechnet wird. Derzeit sind etwa 80 Arten der Gattung Dischidia bekannt.
Die Arten der Gattung Dischidia sind meist krautige oder sukkulente Epiphyten mit rankenden Sprossachsen, seltener auch epilithisch wachsend, in diesem Fall auf Steinen kriechend. Sie besitzen meist ausgeprägte Adventivwurzeln. Andernfalls sitzen die Wurzeln an den Knoten (Nodien). Die Sprossachsen messen 1 bis 4 mm im Durchmesser und sind kahl, rau behaart oder filzig. Der Milchsaft (Latex) ist weiß.
Die gegenständigen oder wechselständigen Laubblätter besitzen nur kurze Stiele. Die Blattspreite variiert innerhalb der Gattung. Es kommen länglich-elliptische, ovale bis invers-lanzettförmige Blattspreiten, die flach, linsenförmig und ganzrandig sind, oder runde und schildförmige Blätter vor. Die Blattspreiten sind dünn und nicht sukkulent, oder auch ledrig oder dick sukkulent. Eine Besonderheit sind die Arten mit krug- oder schlauchförmigen Blättern (sogenannte „Urnenblätter“), die sich mit der Zeit mit Humus füllen und in die eine oder zwei Adventivwurzeln hineinwachsen.
Der vielblütige Blütenstand ist häufig traubig, schraubelig oder in Teilblütenstände unterteilt. Die Blüten öffnen sich meist asynchron; nur wenige öffnen sich synchron. Häufig ist eine Blütenstandsachse mehr oder weniger deutlich ausgebildet, seltener auch mehrere. Die Blütenstiele sind kurz oder fehlen nahezu. Die Blütenkrone ist relativ schmal und urnenförmig, häufig sehr klein (wenige Millimeter), aber manchmal auch glockenförmig und relativ groß. Meist ist sie weiß, grünlich-weiß, gelblich-weiß, cremefarben, leicht rötlich, dunkelrot bis bläulich-grün. Die Blüten vieler Arten von Dischidia erscheinen auch während der Anthese geschlossen, während bei anderen Arten die Blüten weit offen sind. Die Nebenkrone ist ringförmig oder fünfzipfelig, wobei die Nebenkronenzipfel mit den Kronenzipfeln alternieren. Dabei sind die Nebenkronenzipfel apikal meist zweizipfelig und nach innen gebogen. Die Nebenkrone kann auch ganz fehlen. Das meist konische Gynostegium ist sitzend oder gestielt. Der Griffelkopf ist konisch und wird von den Antherenfortsätzen umhüllt. Die länglich-ovalen Pollinien stehen aufrecht; die Caudiculae sind meist breit dreieckig. Die schlanken, spindelförmigen und kahlen Früchte sind rund oder etwas abgeflacht und am Ende zugespitzt. Sie stehen einzeln oder paarig. Die abgeflachten, braunen Samen sind länglich bis oval und besitzen einen weißen Haarschopf.
Die Chromosomenzahl beträgt 2 n = 22 {displaystyle 2n=22} (bei Dischidia bengalensis Colebr., Dischidia hirsuta L. und Dischidia nummularia Blume).
Die Arten der Gattung Dischidia wachsen als Epiphyten auf Bäumen und Steinen. Sie haben allerdings recht unterschiedliche Ansprüche an Licht, Temperatur und Feuchtigkeit. Dies spiegelt auch ihr großes geographisches Verbreitungsgebiet und ihre Verbreitung in der Vertikalen.
Viele Arten der Gattung Dischidia leben in Symbiose mit Ameisen. Die Ameisen leben in den schlauch- oder taschenförmigen Blättern oder unter den schildförmigen Blättern. Sie tragen Material in die schlauchförmigen Blätter hinein, in die dann eine oder zwei Adventivwurzeln hineinwachsen, welche sich dort verzweigen. Die Ausbildung der schlauch- oder urnenförmigen Blätter ist bei einigen Arten aber auch vom Ernährungszustand bzw. Standort der Pflanze abhängig. Gut gedüngte Pflanzen bzw. Pflanzen an einem sehr günstigen Standort bilden diese Blätter unter Umständen gar nicht aus. Bei anderen Arten mit Blättern, die schildartig oder napfschneckenartig auf Steinen aufliegen, sammeln Ameisen darunter Material an. Auch hier wachsen dann die Adventivwurzeln hinein. Die schildartigen Blätter haben noch eine weitere Funktion: Unter diesen Blättern hält sich die Feuchtigkeit sehr lange. Sie helfen damit der Pflanze, Trockenzeiten zu überstehen[1]. Aber auch andere Arten ohne taschen- oder schildartigen Blätter leben myrmekophil. Die Ameisen sammeln die Samen und tragen sie in ihre Baumnester. Dort keimen die Samen und die Sämlinge wachsen aus diesen Nestern.
Die Blüten von vielen Dischidia-Arten erscheinen auch während der Blütezeit geschlossen; nur bei wenigen Arten ist die Blüte ganz geöffnet. Über die Bestäubung der Blüten ist bisher wenig bekannt. Die Pollen sind nicht lose auf den Staubgefäßen verteilt, wie bei vielen anderen Pflanzen, sondern in relativ kompakten Pollinien konzentriert, die als Ganze von einer Pflanze zur anderen transportiert werden. Die Pollinien sitzen relativ fest und werden durch Insektenbeine losgerissen. Die Blüten funktionieren nach dem Prinzip einer Klemmfalle: Die Insekten bleiben mit ihren Beinen in der Nebenkrone hängen. Beim Versuch sich zu befreien, reißen die Pollinien ab und bleiben an den Beinen kleben. Rintz (1980) vermutet, dass Tag- und Nachtschmetterlinge die Blüten bestäuben[2]. Jones (2008) beobachtete Nacht- und Tagschmetterlinge, Ameisen, Wespen, Bienen und Fliegen, wie sie Nektar, den die Blüten absondern, aufsaugten. Er betont jedoch, dass dies nicht bedeutet, dass sie auch die Bestäuber der Blüten sind[1].
Die Dischidia-Arten kommen in Südostasien (Südchina, Philippinen, Sri Lanka, Thailand, Vietnam, Laos, Indonesien, Malaysia und Indien), Australien, Ozeanien und Neuguinea vor. Sie wachsen in tropischen bis subtropischen Regenwäldern in Höhenlagen zwischen Meereshöhe und etwa 2000 Meter[1].
Die Gattung Dischidia wurde 1810 vom britischen Botaniker Robert Brown aufgestellt. Die Typusart ist Dischidia nummularia R.Br. Im Laufe der Forschungsgeschichte haben sich einige Synonyme für Dischidia R.Br. angesammelt: Collyris M.Vahl, Conchophyllum Blume, Dischidiopsis Schltr., Dolichostegia Schltr., Hoyella Ridl., Leptostemma Blume, Oistonema Schltr., Spathidolepis Schltr.
Jones unterscheidet drei Sektionen[1]:
Viele Arten sind nur ungenügend bekannt und ihr Status ist unsicher. Hier eine Auswahl der etwa 119 Dischidia-Arten:[3]
Nicht mehr zu dieser Gattung wird gerechnet:
Dischidia, auch Urnenpflanzen genannt, ist eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Seidenpflanzengewächse (Asclepiadoideae), die zur Familie der Hundsgiftgewächse (Apocynaceae) gerechnet wird. Derzeit sind etwa 80 Arten der Gattung Dischidia bekannt.
Dischidia is a genus of plants in the “dog-bane” family Apocynaceae, collectively known as the “milkweeds” (true perennial milkweeds in the Apocynaceae are found in the genus Asclepias). They are epiphytes, native to tropical areas of China, India as well as Bhutan’s southern borders, wherever minimal frost occurs. Additionally, they are known from most areas of Indo-China, including forested areas of Myanmar, Thailand, Vietnam, Cambodia, Laos, and some parts of Malaysia and Singapore.
Dischidia are closely related to their sister-genus Hoya, whose range they overlap in some regions. Unlike Hoya, the genus Dischidia is poorly-known and has not been studied as closely.
Most Dischidia grow in arboreal ant nests, of various species, and several have developed a symbiotic relationship with the insects. The plants have even evolved modified leaves to provide the ants housing and/or storage, in exchange for pollination of their blooms. Of these symbiotic adaptations, there are two types of modification to the leaves:
Three species are known to have evolved bullate leaves (hollow, bulbous structures housing the plant's root); Dischidia complex Griff, Dischidia major (Vahl) Merr. and Dischidia vidalii Becc. Both produce normal leaves (cordate in shape), in addition to the bullate ones. These bullate leaves are formed when the outer margins of a leaf stop growing, while the center of the leaf continues to grow. As time progresses, the leaf margins curl under (to close the gap), which creates a small hole.[2]
A number of species develop imbricate leaves, which adhere tightly to the growing surface. The underside of the leaf has a space which is filled with roots, and that the ants take advantage of, such as Dischidia major, Dischidia astephana, Dischidia imbricata and Dischidia platyphylla, including many more. Plants with this type of growth habit are referred to as shingling plants, as their leaves will tend to overlap in a row as they climb up a tree, wall, or rock face, giving the appearance of tiles or roof shingles. This adaptation is evident in many other plant species, especially in the family Araceae, including Monstera dubia, some species of Epipremnum, Rhaphidophora hayi, R. cryptantha, and Scindapsus. Other clear examples of shingling can be found with the growth habits of English ivy, Marcgravia, and Ficus pumila (creeping fig).[3]
A few of the species are in widespread cultivation, and can be kept as houseplants in temperate regions, or in protected conditions. At some point, between the years 2015–2020, a few species and cultivars became known via the houseplant trade, especially D. ovata, D. nummularia, and D. ioantha, along with several more. Awareness of the genus, as well as its overall popularity, has steadily increased among tropical plant growers and enthusiasts.
The following is an alphabetical listing of the 125 species in this genus that are accepted by Plants of the World Online as of 24 March 2023 .[4]
Dischidia is a genus of plants in the “dog-bane” family Apocynaceae, collectively known as the “milkweeds” (true perennial milkweeds in the Apocynaceae are found in the genus Asclepias). They are epiphytes, native to tropical areas of China, India as well as Bhutan’s southern borders, wherever minimal frost occurs. Additionally, they are known from most areas of Indo-China, including forested areas of Myanmar, Thailand, Vietnam, Cambodia, Laos, and some parts of Malaysia and Singapore.
Dischidia es un género de plantas fanerógamas de la familia Apocynaceae. Comprende unas 80 especies conocidas que crecen como epifitas y son nativas de las zonas tropicales de China, la India y de Indochina. Dischidia están estrechamente emparentada con el género hermano Hoya. A diferencia de Hoya, Dischidia es poco conocida y no ha sido estudiada profundamente.
La mayoría de las especies de Dischidia crecen en los nidos de hormigas arbóreas de diferentes especies y algunas han desarrollado una relación simbiótica donde la planta ha desarrollado hojas modificadas para que le proporcionen la vivienda o el almacenamiento a las hormigas. De estas modificaciones de hojas hay dos tipos. Tres especies se desarrollan en hojas abultadas desde la raíz que son huecas y llenas de estructuras. Estas son Dischidia complex Griff, Dischidia major (Vahl) Merr. y Dischidia vidalii Becc.. Todas producen hojas normales, además de las abultadas. Estas hojas huecas se forman cuando los bordes exteriores de una hoja deja de crecer mientras que el centro de la hoja sigue creciendo. Conforme pasa el tiempo los márgenes de las hojas se doblan para cerrar la brecha y se crea un pequeño agujero.
Un número de especies desarrollan hojas imbricadas que se mantienen firmemente en la superficie. El envés de la hoja tiene un espacio que se llena de raíces que las hormigas pueden aprovechar. Ejemplos de estas son las especies Dischidia astephana Scort. ex King & Gamble, Dichidia imbricata (BL)Steud. ex King & Gamble, y Dischidia platyphylla Schlecther, pero hay muchas más. Las plantas con este tipo de hábito de crecimiento a veces se llaman plantas Teja, que reciben este nombre porque las hojas tienden a superponerse al crecer hacia arriba o abajo de la superficie y dar la apariencia de tejas en el techo.
De las 80 especies del género, hay pocas en el cultivo generalizado. La lista de especies a continuación es una lista preliminar de especies que han sido nombrados en alguna fuente, pero no puede ser válidamente publicados. Para ello debe ser visto como una lista de trabajo.
El género fue descrito por Robert Brown y publicado en Prodromus Florae Novae Hollandiae 461. 1810.[2]
Dischidia es un género de plantas fanerógamas de la familia Apocynaceae. Comprende unas 80 especies conocidas que crecen como epifitas y son nativas de las zonas tropicales de China, la India y de Indochina. Dischidia están estrechamente emparentada con el género hermano Hoya. A diferencia de Hoya, Dischidia es poco conocida y no ha sido estudiada profundamente.
Diskiidia (Dischidia) on taimede perekond angervarreliste sugukonnast.
Diskiidia (Dischidia) on taimede perekond angervarreliste sugukonnast.
Dischidia er ættkvísl í ættinni Apocynaceae. Þetta eru ásetar sem eru frá hitabeltissvæðum Kína, Indlands og flestum svæðum Indókína. Dischidia er náskyld, og lík Hoya. Dischidia er lítið þekkt og lítt rannsökuð.
Flestar Dischidia vaxa í búum trjámaura af mismunandi tegundum og hafa sumar þróað samlífi þar sem plönturnar hafa umbreytt blöð til að veita skjól eða geymslu fyrir maurana.[2][3]
Fáeinar tegundir eru nokkuð ræktaðar.
Dischidia er ættkvísl í ættinni Apocynaceae. Þetta eru ásetar sem eru frá hitabeltissvæðum Kína, Indlands og flestum svæðum Indókína. Dischidia er náskyld, og lík Hoya. Dischidia er lítið þekkt og lítt rannsökuð.
Flestar Dischidia vaxa í búum trjámaura af mismunandi tegundum og hafa sumar þróað samlífi þar sem plönturnar hafa umbreytt blöð til að veita skjól eða geymslu fyrir maurana.
Fáeinar tegundir eru nokkuð ræktaðar.
Dischidia R.Br. è un genere di piante tradizionalmente attribuito alla famiglia della Asclepiadaceae, che la classificazione APG colloca tra le Apocynaceae (sottofamiglia Asclepiadoideae)[1].
Il genere comprende circa 80 specie che crescono come epifite, native delle zone tropicali della Cina, dell'India e di molte aree dell'Indocina.
La maggior parte delle specie cresce epifita con le radici che si insinuano nei nidi di diverse specie di formiche arboree; alcune specie hanno sviluppato relazioni simbiotiche in cui la pianta ha sviluppato foglie modificate per fornire alloggio o depositi (mirmecofilia).[2]
Il genere comprende le seguenti specie[3]:
Dischidia R.Br. è un genere di piante tradizionalmente attribuito alla famiglia della Asclepiadaceae, che la classificazione APG colloca tra le Apocynaceae (sottofamiglia Asclepiadoideae).
Dischidia is een geslacht uit de maagdenpalmfamilie. De soorten komen voor in India, China en Indochina.
Dischidia is een geslacht uit de maagdenpalmfamilie. De soorten komen voor in India, China en Indochina.
Dischidia er ei planteslekt i gravmyrtfamilien.
Artene er epifyttiske eller steinlevende urter. Stengel og greiner er kjøttfulle, og de klatrer som regel ved hjelp av luftrøtter. Bladene sitter motsatt eller 3-4 sammen i en krans. De små blomstene sitter flere sammen. Frukten er en belgkapsel.
De fleste artene har et mutalistisk forhold til maur. De vokser over maurkolonier, og mange har spesialiserte blader som maur kan leve under. Til gjengjeld beskytter mauren planten og etterlater næringsstoffer.
De omtrent 80 artene er utbredt i tropiske og subtropiske deler av Asia og Oseania fra India og Sør-Kina til Australia, Ny-Guinea og stillehavsøyene. Av og til brukes noen arter som potteplanter, men de krever høy luftfuktighet og konstant varme.
Dischidia er ei planteslekt i gravmyrtfamilien.
Artene er epifyttiske eller steinlevende urter. Stengel og greiner er kjøttfulle, og de klatrer som regel ved hjelp av luftrøtter. Bladene sitter motsatt eller 3-4 sammen i en krans. De små blomstene sitter flere sammen. Frukten er en belgkapsel.
De fleste artene har et mutalistisk forhold til maur. De vokser over maurkolonier, og mange har spesialiserte blader som maur kan leve under. Til gjengjeld beskytter mauren planten og etterlater næringsstoffer.
De omtrent 80 artene er utbredt i tropiske og subtropiske deler av Asia og Oseania fra India og Sør-Kina til Australia, Ny-Guinea og stillehavsøyene. Av og til brukes noen arter som potteplanter, men de krever høy luftfuktighet og konstant varme.
Chi Song ly, tên khoa học Dischidia, là chi thực vật có hoa trong họ Apocynaceae.[1]
Chi Song ly, tên khoa học Dischidia, là chi thực vật có hoa trong họ Apocynaceae.
眼树莲属(学名:Dischidia)是龙胆目夾竹桃科中的一个属,目前已知的它有约80个种。
眼树莲属的植物大多数是草本或者多肉著生爬藤植物,少数生长和爬行在石头上。它们多有明显的附加根。根均生长在节上。藤的直径在1至4毫米间,上面被有粗糙的毛。乳胶白色。叶成对生长在茎的两侧,或者交替生长,柄短。叶的形状按照种不同,有长椭圆形的、圆形的、倒尖形的、盾形的。有的种叶很薄,不多肉,也有皮质或者厚而多肉的。特别有些种的叶呈袋状或管状,里面慢慢堆积土壤,然后会有附加根生长进去。
眼树莲属的花序往往如同葡萄,或者是螺旋式的,或者分数个亚花序。每束花上开许多花,但是大多数种不是同时开花,只有少数种是同时开花的。往往多少有一花轴,少数种有多个花轴。花梗很短,或者完全没有。花瓣窄,呈罐状,往往非常小(仅数毫米),但也有些种是钟状和比较大的。大多数种的花是白色、淡绿色、淡黄色、奶油色、淡红色、深红色至棕绿色的。许多种的花即使在开花的时候也关闭着,也有些种则大大开放。花萼是环状的,也有些呈五个尖端,花萼的尖端和花瓣的尖端交替。也有些种完全没有花萼。大多数种的雄蕊躺着或有柄,其花粉囊是锥状的。花粉是长椭球状的。果实瘦长,如同纺锤,在末端是尖的,截面是圆的,有些种有点扁。它们或成对或单一。钟子是棕色的,发匾,长状或椭球状,在一段有一簇白毛。
眼树莲属植物的染色体数为22个。
眼树莲属的物种生活在东南亚(中国南部、菲律宾、斯里兰卡、泰国、越南、老挝、印度尼西亚、马来西亚和印度)、澳大利亚、大洋洲和新几内亚。它们生长在热带或亚热带雨林中,最高可达海拔2000米[1]。
眼树莲属的物种著生在树木或者石头上。但是各个物种对于光线、温度和湿度的要求各不相同,这也体现在它们广泛的地理分布和高度分布上。许多物种与蚂蚁共生。蚂蚁生活在管状或袋状叶子的植物的袋子里或者生活在盾状叶子的下面。它们把各种各样的土壤和营养搬到叶子形成的袋子里,然后植物会形成一或两根附加根生长进去并在里面分支。一些物种只有在营养不足的时候形成管状或袋状的叶子,在营养充分的时候不形成这样的叶子。一些物种的叶子像一块盾牌或者一个盖子一样覆盖在石头上,蚂蚁会在它们下面收集土壤等物质,这里也会有附加根生长进取。盾状的叶子还有一个作用:潮湿可以在它们的下面保存很长时间,它们能够帮助植物度过干旱的时期[1]。但是一些没有管状或盾状叶子的植物也是蚁栖植物。蚂蚁收集它们的种子,把它们带进自己在树里的巢里,而种子就可以在这些巢里发芽生长。
许多眼树莲属物种的花即使在开花时期也关着,只有少数物种会完全打开,它们怎样传粉不很清楚。眼树莲属植物的花粉不像其它植物那样松散地待在雄蕊上,而是被包在非常密集的花粉囊中,整个花粉囊要从一朵花传到另一朵花上。而且这些花粉囊也不是松散地待在雄蕊上,需要被传粉的昆虫从上面扯下来。整朵花如同一个绊脚陷阱:昆虫的脚会被花掐住,它们要用力挣脱,与此同时把花粉囊挣脱,粘附在它们的腿上。林茨怀疑蛾和蝴蝶传粉[2]。约翰斯观察到蛾、蝴蝶、蚂蚁、黄蜂、蜜蜂和蝇在花上吸分泌出来的蜜,但是他强调这并不意味着这些昆虫也帮助传粉[1]。
1810年英国植物学家罗伯特·布朗设立了眼树莲属这个属。其标准种为Dischidia nummularia。此后其他许多学者为它起了许多同意名。
约翰斯把眼树莲属分三类:
许多眼树莲属物种的状态今天还不确定。以下列出的物种并不完全:
디스키디아는 협죽도과의 일속이다. 국내에서는 디시디아라고도 불리는데 이는 올바른 라틴어 발음이 아니다. 중국, 인도, 대부분의 인도차이나반도의 열대지역에 자생하는 착생식물이며 근연속 호야와 상당히 가깝다. 디스키디아는 호야와는 달리 잘 알려지지 않았으며 상세하게 연구되지 않았다.
대부분의 디스키디아는 다양한 수목성 개미의 둥지에서 자라나며 몇몇은 특수한 형태의 이파리를 가지고 있어 개미들이 주거지, 저장고로 사용한다. Dischidia complex Griff, Dischidia major (Vahl) Merr., Dischidia vidalii Becc.의 세 종이 빈 속 안에 뿌리가 난 수포상bullate 이파리를 발달시켰다. 이뿐만 아니라 심장모양의 평범한 이파리도 자라난다. 이 수포상 이파리들은 이파리의 가장자리가 성장을 멈추는 반면 이파리의 중심부는 계속해서 자라나서 생겨난다. 시간이 지나면서 이파리의 가장자리는 아래로 말려서 바깥과는 작은 구멍으로 연결된 공간이 생겨난다.[2]
수많은 종들이 착생하는 표면을 꽉 붙잡는 imbricate 이파리를 발달시켰다. 이파리의 밑부분에는 뿌리로 채워진 공간이 있어서 개미들이 이를 이용할 수 있는데, 예를 들면 Dischidia major, Dischidia astephana, Dichidia imbricata, Dischidia platyphylla 등등이 있다. 이러한 유형의 습성을 가진 식물들은 때로 Shingle Plant라고 불리는데, 식물이 자라나면서 이파리들이 표면을 뒤덮은 모양이 마치 지붕의 shingle처럼 보이기 때문이다.[3]
몇몇 종은 널리 재배된다. 밝은 곳에서 기르는 것이 좋으며, 높은 습도에서 잘 살아가기 때문에, 실내에서 기를 때는 매일마다 분무하거나 근처에 물그릇을 두는 게 좋다.[4]
디스키디아는 협죽도과의 일속이다. 국내에서는 디시디아라고도 불리는데 이는 올바른 라틴어 발음이 아니다. 중국, 인도, 대부분의 인도차이나반도의 열대지역에 자생하는 착생식물이며 근연속 호야와 상당히 가깝다. 디스키디아는 호야와는 달리 잘 알려지지 않았으며 상세하게 연구되지 않았다.
대부분의 디스키디아는 다양한 수목성 개미의 둥지에서 자라나며 몇몇은 특수한 형태의 이파리를 가지고 있어 개미들이 주거지, 저장고로 사용한다. Dischidia complex Griff, Dischidia major (Vahl) Merr., Dischidia vidalii Becc.의 세 종이 빈 속 안에 뿌리가 난 수포상bullate 이파리를 발달시켰다. 이뿐만 아니라 심장모양의 평범한 이파리도 자라난다. 이 수포상 이파리들은 이파리의 가장자리가 성장을 멈추는 반면 이파리의 중심부는 계속해서 자라나서 생겨난다. 시간이 지나면서 이파리의 가장자리는 아래로 말려서 바깥과는 작은 구멍으로 연결된 공간이 생겨난다.
수많은 종들이 착생하는 표면을 꽉 붙잡는 imbricate 이파리를 발달시켰다. 이파리의 밑부분에는 뿌리로 채워진 공간이 있어서 개미들이 이를 이용할 수 있는데, 예를 들면 Dischidia major, Dischidia astephana, Dichidia imbricata, Dischidia platyphylla 등등이 있다. 이러한 유형의 습성을 가진 식물들은 때로 Shingle Plant라고 불리는데, 식물이 자라나면서 이파리들이 표면을 뒤덮은 모양이 마치 지붕의 shingle처럼 보이기 때문이다.
몇몇 종은 널리 재배된다. 밝은 곳에서 기르는 것이 좋으며, 높은 습도에서 잘 살아가기 때문에, 실내에서 기를 때는 매일마다 분무하거나 근처에 물그릇을 두는 게 좋다.