Monocotyledon a phlanhigyn blodeuol yw Clwbfrwynen wrychog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Cyperaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Isolepis setacea a'r enw Saesneg yw Bristle club-rush.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Clwbfrwynen Fach, Clwbfrwynen Fechan, Clwbfrwynen Gwychog, Clwpfrwynen Fach, Clwp-frwynen Fechan.
Mae'r planhigyn hwn yn tarddu o Asia a throfannau De America. O ran ffurf, mae'n eithaf tebyg i wair, glaswellt neu frwyn, ond y prif nodwedd sy'n eu gwahaniaethu yw bonyn y planhigyn. Mae gan y bonion hyn - o'u croes-dorri - siap triongl ac mae'r dail yn sbeiralu mewn tair rheng - dwy sydd gan wair.[2][3]
Monocotyledon a phlanhigyn blodeuol yw Clwbfrwynen wrychog sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Cyperaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Isolepis setacea a'r enw Saesneg yw Bristle club-rush. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Clwbfrwynen Fach, Clwbfrwynen Fechan, Clwbfrwynen Gwychog, Clwpfrwynen Fach, Clwp-frwynen Fechan.
Mae'r planhigyn hwn yn tarddu o Asia a throfannau De America. O ran ffurf, mae'n eithaf tebyg i wair, glaswellt neu frwyn, ond y prif nodwedd sy'n eu gwahaniaethu yw bonyn y planhigyn. Mae gan y bonion hyn - o'u croes-dorri - siap triongl ac mae'r dail yn sbeiralu mewn tair rheng - dwy sydd gan wair.
Bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea) je planě rostoucí, vlhkomilná, drobná bylinka. Je jediným druhem rodu bezosetka rostoucí v české přírodě.
Druh je disjunktně rozšířen v Evropě, Asii, Africe, Severní Americe i Austrálii. V Evropě je výskyt omezen ze severu linii Britských ostrovů, jihem Skandinávie a Pobaltím, z jihu pak severem Španělska, Alpami, severem Apeninského poloostrova a Balkánským poloostrovem. Směrem na východ zasahuje v malých arelách až do Střední Asie, Číny a do západní Sibiře.
V České republice se vyskytuje nerovnoměrně a nepravidelně, nejvíce lokalit se nachází v západní části republiky a v rybnikářských oblastech.
Typická rostlina často zaplavovaných míst nebo obnažených den rybníků. Vyrůstá na vlhkých lesních cestách, holých březích vodních toků nebo nádrží i na místech v rozlivových oblastech potoků a řek. Vyhovují ji těžké, ulehlé a nevápněné půdy. Často se na stanovištích vyskytuje jako pionýrská rostlina která mezi vzrostlejšími a agresivnějšími druhy neobstojí.
Jednoletá rostlina rostoucí v hustém trsu a vyrůstající obvykle do výšky 5 až 15 cm. Z kratičkého oddenku roste trs přímých, niťovitých a na průřezu oblých lodyh. U báze jsou načervenalé listové pochvy bez čepelí, výše postavené mají čepele krátké a štětinovité. Fotosyntézu zajišťují jen zelené lodyhy.
Tenké lodyhy jsou nahoře zakončené jedním až čtyřmi vejčitými, nahnědlými klásky které tvoří stažený vrcholový kružel. Pod květenstvím je dlouhý listen rostoucí vzhůru a přerůstající kružel působící dojmem bočního. Přisedlé, vejčité klásky bývají dlouhé asi 3 mm a obsahují 10 až 40 květů. Plevy jsou vejčité, tupé, krátce špičaté, červenohnědé a mají zelený kýl. Oboupohlavné květy jsou bezobalné a mají tři tyčinky a čnělku s trojklanou bliznou. Kvetou od červnu do září.
Plodem je světle hnědá, trojboká nažka, menší než 1 mm, která je podélně vynikle žebrovatá. Rostlina se rozmnožuje výhradně pomoci těchto nažek, ty si podržují schopnost vyklíčit i za několik let, až nastanou příhodné klimatické podmínky. Ploidie je 2n = 28. Druh je jen těžko zaměnitelný, hlavními poznávacími znameními jsou drobné rozměry, trávovitý vzhled a zdánlivé postranní klásky.
Bezosetka štětinovitá se vyskytuje na svých stanovištích velmi nepravidelně. V závislosti na vhodných klimatických podmínkách může některým rokem vyrůst ve větším množství, naopak v suchých létech se nemusí objevit ani jediná rostlinka. Tyto celkem nenápadné populace mohou být lehce zničené vysušením dané mokřiny, stavební činnosti nebo užitím většího množství chemickým přípravků na okolních polích.
V „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky“ je bezosetka štětinovitá zařazena mezi ohrožené druhy (C3) květeny ČR.[2][3][4][5]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bezosetka štětinovitá ve Wikimedia Commons
Bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea) je planě rostoucí, vlhkomilná, drobná bylinka. Je jediným druhem rodu bezosetka rostoucí v české přírodě.
Die Borstige Schuppensimse oder Borstige Moorbinse (Isolepis setacea) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie ist in der Alten Welt weit verbreitet. Sie wird manchmal als Zierpflanze verwendet.
Die Borstige Schuppensimse wächst in Horsten oder dichten Matten als einjährige oder nur wenige Jahre ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von meist 2 bis 10 (selten bis zu 30) Zentimeter. Sie bildet kriechende Rhizome. Der gerade oder etwas gebogene Stängel ist stielrund mit einem Durchmesser von nur 0,3 bis 0,5 Millimeter. Die Blattspreiten sind flach oder rinnig und nur bis zu 0,5 Millimeter breit und bis zu 9 Zentimeter lang.
Das bis 3 Zentimeter lange Hüllblatt des Blütenstandes setzt den Stängel fort, steht aufrecht und kann später etwas gekrümmt sein. Der scheinbar seitenständige, köpfchenförmige Blütenstand enthält ein bis vier (maximal bis zu zehn) Ährchen. Die Ährchen sind eiförmig mit einer Länge von 2 bis 3 Millimeter sowie einer Breite bis zu 2 Millimeter und enthalten 10 bis 40 Blüten. Die Spelzen sind kahl, länglich-eiförmig, 1,3 bis 2,1 Millimeter lang und 0,6 bis 1,2 Millimeter breit, bräunlich oder purpurn, mit etwa sieben Nerven und einem breiten, grünen Kiel. Die Blüte enthält ein bis zwei Staubblätter und drei Narben.
Die zusammengedrückt-dreikantige Nuss besitzt konvexe Seiten, ist 0,5 bis 1,2 Millimeter lang und trägt eine kurze Stachelspitze. Sie ist längsseits mit Rippen versehen und zart quer gestreift; ihre Farbe ist graubraun bis rotbraun.
Die Blütezeit reicht von Juli bis Oktober.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 28.
Das Verbreitungsgebiet der Borstigen Schuppensimse umfasst Europa (außer im äußersten Süden und Norden), Afrika, West- und Zentralasien mit Sibirien, Indien, China, außerdem Australien. Eingeschleppt kommt sie auch in Nordamerika vor.
In Mitteleuropa kommt sie in den Mittelgebirgen und in den Alpen über Silikatgestein nur bis etwa 1200 m[1] vor, hier ist sie selten, über Kalk fehlt sie fast überall. Sie kommt im mitteleuropäischen Tiefland östlich der Weser zerstreut vor, westlich davon ist sie aber selten.[2]
Die Borstige Schuppensimse wächst gern als Pionierpflanze auf nassen, mäßig sauren Sand- oder Torfböden.[1] Sie bevorzugt Ufer von Gräben in Hoch- und Zwischenmooren, sie geht aber auch in niedere, nasse Streuwiesen oder auf sandige, auch im Sommer nicht vollkommen austrocknende Waldwege. Gelegentlich tritt sie hier als einer der ersten Besiedler auf dem noch nackten Boden auf.[2] Sie ist eine Kennart des Stellario uliginosae-Scirpetum setacei im Unterverband Juncenion bufonii des Verbandes Nanocyperion.[1]
Die Borstige Schuppensimse wird durch Wasser- und Watvögel verbreitet, und sie findet sich, bei sonst zusagenden Standortverhältnissen, bevorzugt entlang der großen Vogelstraßen.[2]
Diese Art wurde 1753 unter dem Namen Scirpus setaceus durch Carl von Linné in Species Plantarum erstveröffentlicht.[3] Robert Brown stellte 1810[4] die Gattung Isolepis auf, deren Typusart sie ist. Weitere Synonyme für Isolepis setacea (L.) R.Br. sind: Isolepis gracillima (Kohts) Nyman, Isolepis lenticularis Nees ex Boeck., Isolepis pleurocarpa Hochst. ex C.B.Clarke, Isolepis saviana Link, Isolepis setacea var. aberdarica R.W.Haines & Lye, Mariscus setaceus (L.) Moench, Schoenoplectus setaceus (L.) Palla, Scirpus gracillimus Kohts.[5] Sie wurde früher in die größere Gattung der Simsen (Scirpus) gestellt, wird heute aber meist zur Gattung Isolepis gestellt.
Die Borstige Schuppensimse oder Borstige Moorbinse (Isolepis setacea) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie ist in der Alten Welt weit verbreitet. Sie wird manchmal als Zierpflanze verwendet.
Tekst üüb Öömrang At swinsbas (Isolepis setacea) as en plaantenslach uun det famile raidgäärs (Cyperaceae).
At swinsbas (Isolepis setacea) as en plaantenslach uun det famile raidgäärs (Cyperaceae).
Isolepis setacea (syn. Scirpus setaceus) is a species of flowering plant in the sedge family known by the common names bristle club-rush[1] and bristleleaf bulrush.[2] It is native to Eurasia and Africa, and possibly Australasia. It can be found in other places, including some areas in North America, where it is an introduced species. It grows in many types of moist and wet habitat, often in coastal regions, and sometimes inland. It is a perennial herb which forms mats of very thin, grooved, erect or arching stems up to about 20 centimeters tall. The leaves sheath the stem bases and have short, flat, thick blades. The inflorescence is a solitary spikelet just a few millimeters long, or a cluster of up to three spikelets. These are accompanied by a stiff bract extending past the flowers.
Isolepis setacea (syn. Scirpus setaceus) is a species of flowering plant in the sedge family known by the common names bristle club-rush and bristleleaf bulrush. It is native to Eurasia and Africa, and possibly Australasia. It can be found in other places, including some areas in North America, where it is an introduced species. It grows in many types of moist and wet habitat, often in coastal regions, and sometimes inland. It is a perennial herb which forms mats of very thin, grooved, erect or arching stems up to about 20 centimeters tall. The leaves sheath the stem bases and have short, flat, thick blades. The inflorescence is a solitary spikelet just a few millimeters long, or a cluster of up to three spikelets. These are accompanied by a stiff bract extending past the flowers.
Isolepis setacea
L'isolépis sétacé, encore appelé isoete sétiforme, souchet sétacé ou scirpe sétacé (Isolepis setacea ou Schoenoplectus setaceus) est une espèce de plantes du genre Isolepis et de la famille des Cyperaceae.
Mólička syć (Isolepis setacea) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae).
Mólička syć docpěwa wysokosć wot 2 hač do 15 cm.
Stołpik je kulojty a na spódku łopjenowaty.
Łopjena su seršćikojte.
Kćěje wot julija hač do oktobra. Kłosy docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 4 mm. Pluwizny su brunojte a njesu zeleny kosač. Wysoke łopjena kwětnistwo daloko přesahuja.
Rosće na mokrych lěsnych pućach, na brjohach, w łuhojtych hrjebjach.
Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, při čimž sewjernje hač do južneje Skandinawiskej wustupuje.
Mólička syć (Isolepis setacea) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae).
Šerinis meldelis (Isolepis setacea) – viksvuolinių (Cyperaceae) šeimos meldelių genties augalas. Paplitęs Europoje, Pietvakarių ir Centrinėje Azijoje. Šiaurės Amerikoje laikoma adventyvine (iš kitur perkelta) rūšimi.
Tai vienmetis ar daugiametis žolinis augalas, siekiančiais 20 cm aukštį stiebais. Dauginasi sėklomis, bet gali plisti ir šakniastiebiais. Auga atvirose, drėgnose, dažniausiai laikinai užliejamose augavietėse: vandens telkinių pakrantėse, antropogeninėse augavietėse su pažeista žolių danga. Prieraišus Isoeto–Nanojuncetea bendrijoms. Labiausiai tinkantis dirvožemis – padengtas dumblu smėlis arba priemolis, turtingas maisto medžiagų.
Šerinis meldelis neatlaiko kitų žolinių ir sumedėjusių augalų konkurencijos, kuomet vystosi velėna, susiveria žolinių augalų danga.
Lietuvoje šerinis meldelis nuo 2000 m. įrašytas į Lietuvos raudonąją knygą.[2]
Literatūroje nurodoma šio meldelio radavietė Paluknyje (Trakų raj.), tačiau naujų patvirtinančių duomenų nėra. 1993 m. surastas Ruklos apylinkėse, kur išaiškintos 2 nedidelės populiacijos, siekusios apie keliasdešimt augalų. Vėliau jie išnyko.[3] Grėsmę kelia augaviečių eutrofizacija, kuomet vystosi nustelbiantys nitrofiliniai augalai, mėgstantys azoto gausų dirvožemį.
Šerinis meldelis (Isolepis setacea) – viksvuolinių (Cyperaceae) šeimos meldelių genties augalas. Paplitęs Europoje, Pietvakarių ir Centrinėje Azijoje. Šiaurės Amerikoje laikoma adventyvine (iš kitur perkelta) rūšimi.
Borstelbies (Isolepis setacea, synoniem Scirpus setaceus) is een in pollen groeiende of een dichte zode vormende plant, die behoort tot de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). De plant is eenjarig, maar kan ook enkele jaren oud worden. Borstelbies komt van nature voor in Europa, Afrika, West- en Centraal-Azië, Siberië, India en China. De plant is ingevoerd in Noord-Amerika, Australië en Nieuw-Zeeland. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als een soort die in Nederland algemeen voorkomt en stabiel of toegenomen is. Het aantal chromosomen is 2n = 28.
De plant wordt 2 - 20 (30) cm hoog en vormt kruipende wortelstokken. De rechte of iets gebogen, gevulde stengel is 0,3 - 0,5 mm dik. De tot 9 cm lange en tot 0,5 mm brede bladschijf is vlak of gootvormig.
De plant bloeit vanaf juni tot in de herfst. De bloeiwijze bestaat uit 1 - 3, 2 - 4 mm lange en tot 2 mm brede, eivormige aren en heeft een tot 3 cm lang, rechtopstaand schutblad bovenaan de stengel. Een aar heeft 10 - 40 bloemen. De kafjes staan in een spiraal. De bruine of purpere, elliptische, zeer stompe, kale, 1,3 - 2,1 mm lange en 0,6 - 1,2 mm brede kafjes hebben meestal een stekelpuntje. Het kafje heeft een brede, groene kiel. Er zijn geen borstels. De bloem heeft 3 stempels en 1 - 2 meeldraden.
De grijsbruine tot roodbruine vrucht is een overlangs geribd, driekantig, 0,5 - 1,2 mm lang en 0,5 - 0,6 mm breed nootje en heeft bolle kanten. Het nootje heeft een korte stekelpunt en is licht dwarsgestreept.
Borstelbies komt voor als pioniersoort op matig voedselarme, natte tot vochtige, vaak venige of lemige zandgrond grond.
Borstelbies (Isolepis setacea, synoniem Scirpus setaceus) is een in pollen groeiende of een dichte zode vormende plant, die behoort tot de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). De plant is eenjarig, maar kan ook enkele jaren oud worden. Borstelbies komt van nature voor in Europa, Afrika, West- en Centraal-Azië, Siberië, India en China. De plant is ingevoerd in Noord-Amerika, Australië en Nieuw-Zeeland. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als een soort die in Nederland algemeen voorkomt en stabiel of toegenomen is. Het aantal chromosomen is 2n = 28.
De plant wordt 2 - 20 (30) cm hoog en vormt kruipende wortelstokken. De rechte of iets gebogen, gevulde stengel is 0,3 - 0,5 mm dik. De tot 9 cm lange en tot 0,5 mm brede bladschijf is vlak of gootvormig.
De plant bloeit vanaf juni tot in de herfst. De bloeiwijze bestaat uit 1 - 3, 2 - 4 mm lange en tot 2 mm brede, eivormige aren en heeft een tot 3 cm lang, rechtopstaand schutblad bovenaan de stengel. Een aar heeft 10 - 40 bloemen. De kafjes staan in een spiraal. De bruine of purpere, elliptische, zeer stompe, kale, 1,3 - 2,1 mm lange en 0,6 - 1,2 mm brede kafjes hebben meestal een stekelpuntje. Het kafje heeft een brede, groene kiel. Er zijn geen borstels. De bloem heeft 3 stempels en 1 - 2 meeldraden.
De grijsbruine tot roodbruine vrucht is een overlangs geribd, driekantig, 0,5 - 1,2 mm lang en 0,5 - 0,6 mm breed nootje en heeft bolle kanten. Het nootje heeft een korte stekelpunt en is licht dwarsgestreept.
Multimedia w Wikimedia Commons Sitniczka szczecinowata (Isolepis setacea (L.) R.Br.) – gatunek rośliny z rodziny ciborowatych. Jako gatunek rodzimy występuje w Europie, Azji i Afryce, skąd został zawleczony do Ameryki Północnej i Południowej oraz Nowej Zelandii i Tasmanii[2]. W Polsce rośnie w rozproszeniu na obszarze całego kraju, z wyjątkiem części północno-wschodniej[3].
Roślina jednoroczna lub hemikryptofit. Kwitnie od lipca do października. Rośnie na wilgotnych, piaszczystych polach, ugorach i brzegach wód. Liczba chromosomów 2n = 28[5]. Gatunek charakterystyczny zbiorowisk terofitów z rzędu Cyperetalia fusci[6].
Roślina umieszczona na polskiej czerwonej liście w kategorii NT (bliski zagrożenia)[7]. Znajduje się także w czerwonej księdze gatunków zagrożonych w kategorii LC (najmniejszej troski)[8].
Sitniczka szczecinowata (Isolepis setacea (L.) R.Br.) – gatunek rośliny z rodziny ciborowatych. Jako gatunek rodzimy występuje w Europie, Azji i Afryce, skąd został zawleczony do Ameryki Północnej i Południowej oraz Nowej Zelandii i Tasmanii. W Polsce rośnie w rozproszeniu na obszarze całego kraju, z wyjątkiem części północno-wschodniej.
Isolepis setacea é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cyperaceae.
A autoridade científica da espécie é (L.) R. Br., tendo sido publicada em Prodromus Florae Novae Hollandiae 222. 1810.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.
Em termos de naturalidade é nativa das três regiões atrás referidas.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Isolepis setacea é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cyperaceae.
A autoridade científica da espécie é (L.) R. Br., tendo sido publicada em Prodromus Florae Novae Hollandiae 222. 1810.
Однорічник 3—15 см. Рослини маленькі. Стебла волосоподібні, при основі з коричневими піхвами; верхні — закінчуються коротенькою щетиновидною пластинкою. Колосків 2–3, рідко більше, 2–3 мм завдовжки. Тичинок 2. Горішок 3-гранний, поздовжньо-ребристий і тонко поперечно-зморшкуватий, близько 0.8 мм завдовжки[1].
Європа (у т.ч. Україна), Північна Америка (введений вид, східне узбережжя США й Британської Колумбії), Азія, Африка, Австралія, Нова Зеландія.
Зростає біля води і на вологому піщаному ґрунті — на заході Полісся, в Правобережному Лісостепу (смт Саврань Одеської обл.), Донецькому Лісостепу (заказник «Грабова балка» недалеко від м. Торез Донецької обл.), в Криму (села Соколине і Щасливе Бахчисарайського р-ну, витік р. Салгір, оз. Караголь над Ялтою), дуже рідко[1].
Це незавершена стаття про Холодкові.Isolepis setacea là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được (L.) R.Br. mô tả khoa học đầu tiên năm 1810.[1]
Bài viết liên quan đến phân họ cói Cyperoideae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Isolepis setacea là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được (L.) R.Br. mô tả khoa học đầu tiên năm 1810.
