nimet breadcrumb-navigoinnissa
Vločkovci (Placozoa) jsou pravděpodobně nejjednodušší kmen ze všech živočichů. Jejich drobné tělo (do 3 mm) se skládá jen z několika typů buněk, které ani netvoří tkáně (pouze dvě vrstvy, mezi kterými je syncitiální mezenchym). Poprvé byli pozorováni v 80. letech 19. století, a to pouze v akváriích. Donedávna byl vločkovec znám jen od pobřeží Anglie a Francie, pak ze Středozemního a Rudého moře, ale později byl objeven také v Japonském moři. Je pravděpodobné, že se vyskytuje i jinde.
Jediným v současnosti uznávaným druhem je Trichoplax adhaerens, známý z různých míst po celém světě. Pouze jeden pochybný nález z roku 1896 bývá označován Treptoplax reptans.
Poslední molekulárně genetické analýzy však ukazují, že v případě Trichoplax adhaerens se jedná o více fylogenetických linií, které se stovky milionů let vyvíjejí nezávisle a zaujímají odlišné geografické i ekologické niky - lze hovořit o přinejmenším 16 různých druzích zařazených do několika různých rodů i čeledí.[1]
Jejich tělo je ploché, průhledné, na ventrální straně tvořeno válcovitými bičíkatými buňkami a žláznatými buňkami, na dorzální straně pak bičíkatými krycími buňkami. Vnitřní buňky jsou vláknité. Chromozomy vločkovců jsou velmi malé a množstvím DNA se rovnají chromozomům mnohých prvoků.
Pohybují se pomocí bičíků nebo amébovitě.
Potravou jsou jim v akváriích řasy. Trávení je nejspíš vnější - vytvoří jakousi polokomůrku na spodní straně, ze které vylijí trávicí enzymy. Veškerá látková výměna probíhá povrchem těla, chybí tedy soustavy jako vylučovací, oběhová, dýchací apod.
Rozmnožují se nepohlavně pučením či dělením, pohlavní rozmnožování není dostatečně prozkoumáno. Při velké hustotě jedinci degenerují a přeměňují se na buňky podobné gametám. Vlastní oplození však nebylo nikdy zjištěno, i když byly pozorovány zárodečné buňky (zygoty), které se rýhovaly a dělily až do velikosti 32 nebo 64 buněk.
Obrázky, zvuky či videa k tématu vločkovci ve Wikimedia Commons
Vločkovci (Placozoa) jsou pravděpodobně nejjednodušší kmen ze všech živočichů. Jejich drobné tělo (do 3 mm) se skládá jen z několika typů buněk, které ani netvoří tkáně (pouze dvě vrstvy, mezi kterými je syncitiální mezenchym). Poprvé byli pozorováni v 80. letech 19. století, a to pouze v akváriích. Donedávna byl vločkovec znám jen od pobřeží Anglie a Francie, pak ze Středozemního a Rudého moře, ale později byl objeven také v Japonském moři. Je pravděpodobné, že se vyskytuje i jinde.
Jediným v současnosti uznávaným druhem je Trichoplax adhaerens, známý z různých míst po celém světě. Pouze jeden pochybný nález z roku 1896 bývá označován Treptoplax reptans.
Poslední molekulárně genetické analýzy však ukazují, že v případě Trichoplax adhaerens se jedná o více fylogenetických linií, které se stovky milionů let vyvíjejí nezávisle a zaujímají odlišné geografické i ekologické niky - lze hovořit o přinejmenším 16 různých druzích zařazených do několika různých rodů i čeledí.
