nimet breadcrumb-navigoinnissa
Byblis gigantea (česky někdy byblida obří nebo byblis obří) je masožravá rostlina z rodu byblida (Byblis). Podle IUCN je považována za kriticky ohrožený druh.[3]
Je to australský endemit, roste pouze v jihozápadní Austrálii okolo města Perth. Její výskyt je ohraničen zeměpisnými šířkami 29° 15’ až 33° 15’ (asi 450 km) a vzdálenosti od pobřeží 50 km.
Roste v teplotně mírné oblasti, v podnebí podobném středomořskému (vlhká mírná zima s obdobím dešťů a suché teplé léto), na vlhčích vřesovištích v tmavším bílém písku (jižní populace) nebo v bílém křemičitém písku v oblasti severnějších písečných plání (severní populace). Vyhledává mokřady, slatiniště, kyselé výrazně písčité či humózní substráty. Období letního sucha přečkává v klidovém stavu.
Je to vytrvalá keříčková bylina s dlouhými čárkovitými žláznatými listy s tmavě fialovými květy. Má dřevnaté lodyhy a dobře vyvinuté kořeny. Dorůstá výšky okolo 50 cm. Ve svém domově roste ve skupinách, v přírodě je velká variabilita jedinců. Předpokládá se rozdělení na dva poddruhy – severní a jižní populace.
Květy jsou velké a atraktivně zbarvené. Jsou symetrické, ale jen na prvý pohled. Čnělka i tyčinky jsou ohnuté vždy na stranu tak, aby do nich nebyl jednoduchý přístup. Vibracemi křídel přilétajícího hmyzu se tyčinky rozkmitají a pyl se sám vysypává na opylující hmyz.[4]
Je to pasivní masožravá rostlina, na lovu hmyzu se nijak aktivně nepodílí, neprojevuje žádné známky pohybu. Její past je anatomicky jednoduchá, jsou to jakoby orosené, stříbřité lepkavé listy. Na listech, i na kališních lístcích, vyrůstají chloupky, tentakule, dvou typů. Jedny, tentakule marginální, produkují lepkavý sliz který přilepí hmyz usedlý na list. Druhé, tentakule diskální, začnou po podráždění pohybem hmyzu vylučovat trávicí enzymy které měkké orgány hmyzu rozloží a ty jsou vstřebány.
Je zajímavé, že po povrchu listu, aniž by se sami přilepili, se pohybují ploštice rodu Setocoris, které svým bodacím ústrojím sají tělní tekutiny lapeného hmyzu. Jsou to parazité rostliny nebo její symbionte?
Byblis gigantea je víceletá rostlina a lze ji množit řízky nebo semeny. Při množení semeny musíme vzít v úvahu, že rostlina je pyrofyt, roste na místech kde dochází k samovolným požárům a semeno je schopno vyklíčit jen po projití ohněm. V semeni jsou látky které spustí proces klíčení, až v přírodě všechna okolní vegetace shoří a klíčící semeno nebude utlačováno okolními rostlinami. Zřejmě ten požár nemusí být nikterak důkladný, protože při pěstování v domácích podmínkách se to řeší zapálením papíru na substrátu se semeny.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Byblis gigantea ve Wikimedia Commons
Galerie Byblis gigantea ve Wikimedia CommonsByblis gigantea (česky někdy byblida obří nebo byblis obří) je masožravá rostlina z rodu byblida (Byblis). Podle IUCN je považována za kriticky ohrožený druh.
Byblis gigantea ist eine fleischfressende Pflanzenart aus der Gattung der Regenbogenpflanzen in der Familie der Regenbogenpflanzengewächse (Byblidaceae). Sie wurde 1839 durch John Lindley erstbeschrieben und ist eine der beiden mehrjährigen, westaustralischen Byblisarten, die als „Byblis gigantea-Komplex“ zusammengefasst werden.
Byblis gigantea ist ein mehrjähriger, meist unverzweigt wachsender Halbstrauch und wächst aus einem dicken und fleischigen Rhizom. Er erreicht eine Höhe von bis zu 60 Zentimetern und ist damit der größte Vertreter der Gattung.
Byblis gigantea wächst und blüht im Winter, über den Sommer fallen ihre Habitate vollständig trocken. Diese Zeit überdauern die Pflanzen unterirdisch, oberirdisch sterben sie ab und treiben erst mit den ersten Regenfällen im Herbst wieder neu aus dem Rhizom aus.
Die gelblich-grünen Blätter sind zwei bis vier Zentimeter lang, linear, im Querschnitt nierenförmig und enden in einer Verdickung an der Blattspitze. Auf der Oberfläche sind sie haarlos, an den Rändern und der Unterseite jedoch dicht besetzt mit gestielten Drüsen, die eine klebrige Flüssigkeit absondern.
Aus Blattachseln wachsen oberhalb des Blattansatzes Blütenstiele, die sich kaum von den Blättern unterscheiden, allerdings mit 15 Zentimetern deutlich kürzer sind. An ihren Spitzen blühen zwischen September und Januar (im australischen Sommer) endständig fünfzählige Einzelblüten, allerdings nur wenige zu gleicher Zeit.
Die lanzettlichen, behaarten Kelchblätter sind 8 bis 15 Millimeter lang und am Ansatz 2,5 bis 3,5 Millimeter breit. Die umgekehrt-eiförmigen Kronblätter sind 15 bis 20 Millimeter lang und bis zu 15 Millimeter breit und am Außenrand gezähnt. Sie sind hell bis dunkel purpurn, äußerst selten finden sich weiß oder cremefarben blühende Exemplare. Die Staubfäden sind 2,5 bis 3,5 Millimeter, die Staubbeutel 5 bis 6 Millimeter lang und gelb mit brauner Spitze. Der weiße Griffel ist 7 bis 9 Millimeter lang.
Byblis gigantea gibt ihre Pollen erst durch die Schallfrequenz eines anfliegenden Bestäubers frei.
Die 5 bis 7 Millimeter lange und 3,5 bis 4 Millimeter breite Samenkapsel ist breit eiförmig und zweifächrig, durch Austrocknung reißt sie allmählich auf, so dass die enthaltenen Samen zu Boden fallen (Barochorie). Die schwarzen, 1 Millimeter langen Samen sind längs gefurcht mit deutlich hervorstehenden Erhebungen. Die Art ist pyrophil, die Keimhemmung der Samen wird erst durch Stoffe im Rauch der jährlichen Buschbrände aufgehoben.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 12, 14 oder 18.[1]
Die Art hat ein ausgesprochen kleines Verbreitungsgebiet in Westaustralien, sie ist endemisch um Perth, dort wächst sie in Sandböden oder Heideland. Allen Lowrie und John Godfrey Conran verzeichneten 2002 nur noch vier Standorte der Art, sämtlich nahe dem Canning River, ein weiterer am Flughafen von Perth wurde später bekannt. Das Team wies auch darauf hin, dass Byblis gigantea zweifellos vor der Gründung der Stadt Perth erheblich weiter verbreitet war.
Bis 2000 stand Byblis gigantea mit der gesamten Gattung im Anhang II des Washingtoner Artenschutzabkommens, auf Antrag Australiens wurde der Schutz aufgehoben. Byblis gigantea steht auf der Roten Liste der International Union for Conservation of Nature und gilt als vom Aussterben bedroht.
2002 wurde Byblis lamellata als eigene Art von Byblis gigantea abgetrennt. Ausschlaggebend waren die Unterschiede in der Samengestalt, während die Samen von Byblis gigantea längs gefurcht sind mit deutlich hervorstehenden Erhebungen, sind die von Byblis lamellata lamellenartig gefurcht. Als weitere diagnostische Merkmale dienen die disjunkten Verbreitungsgebiete, das unterschiedliche Wiederaustreiben sowie variierende Standortbedingungen, Byblis lamellata bevorzugt trockenere Habitate als Byblis gigantea.
Byblis gigantea ist eine fleischfressende Pflanzenart aus der Gattung der Regenbogenpflanzen in der Familie der Regenbogenpflanzengewächse (Byblidaceae). Sie wurde 1839 durch John Lindley erstbeschrieben und ist eine der beiden mehrjährigen, westaustralischen Byblisarten, die als „Byblis gigantea-Komplex“ zusammengefasst werden.
Byblis gigantea, commonly known as rainbow plant,[2] is a carnivorous species of plant[3] in the Byblidaceae family. It is endemic to Australia.
The small perennial herb or sub-shrub has many branches and typically grows to a height of 0.45 metres (1.5 ft) in height.[2] It is a tall leafy plant with the leaf bases closely spaced. It has deep, woody perennial rootstock that the plant is able to resprout from the rhizomes after fire.[4] It blooms between September and January producing pink-purple and white flowers.[2] It has three nerved sepals and forms an obtuse subglobose shaped capsule with many faint nerves. The seeds have highly corrugated and ribbed sculptured plates. Seeds have a length of 0.6 to 1.5 millimetres (0.024 to 0.059 in) and a width of 0.6 to 1.0 mm (0.024 to 0.039 in) with shallow transverse ridges.[4]
The species was first formally described by the botanist John Lindley in 1839 as part of the work A Sketch of the Vegetation of the Swan River Colony. The only known synonym is Byblis lindleyana as described by Jules Émile Planchon in 1848.[5]
The type specimen was collected by James Drummond in 1839 from around the Swan River. The specific epithet is taken from the Latin word giganteus meaning giant referring to the larger size of this species compared to Byblis liniflora.
B. gigantea is closely related to Byblis lamellata but they have different seed morphology.[4]
It has a scattered distribution from the Wheatbelt region around Dandaragan in the north down through the suburbs of Perth, Western Australia on the Swan Coastal Plain and into the Darling Range then south as far as Boddington in the Peel region. The plant is often found in and around swamps and seasonally wet areas growing in sandy peaty soils[2] and is usually part of low Leptospermum and Restionaceae dominated shrubland communities.[4]
The species was listed a Critically Endangered on the International Union for Conservation of Nature red list in 2000.[1]
In 2002 the species was listed as a "Priority Two" flora, mostly as a result of it being absent over much of its former range due to urban expansion throughout the Perth metropolitan area.[4]
B. gigantea prefers drier conditions than most sundews. It grows well in large pots containing a very sandy soil mix and is top-watered only. These plants are prone to fungal death until they become established. To germinate the seeds for this plant gibberellic acid treatment or pot fire treatment may be required. The age of the seeds is not important, seeds over 22 years of age have germinated after fire treatment.[3]
Byblis gigantea, commonly known as rainbow plant, is a carnivorous species of plant in the Byblidaceae family. It is endemic to Australia.
Byblis gigantea es una especie de planta de flores perteneciente a la familia Byblidaceae. Es endémica de Australia.
Es una planta perenne que alcanza los 70 cm de altura, con flores con cinco pétalos de color violeta.
Byblis gigantea es una especie de planta de flores perteneciente a la familia Byblidaceae. Es endémica de Australia.
Es una planta perenne que alcanza los 70 cm de altura, con flores con cinco pétalos de color violeta.
Byblis gigantea est une espèce de plante dicotylédone de la famille des Byblidaceae du genre Byblis. Elle est endémique à l'Australie de l'ouest (Perth, Badgingarra, Eneabba).
C'est une plante carnivore qui pousse dans les marais, sur des sables blancs dans un climat tempéré.
Elle mesure 60 cm de haut et ses feuilles linéaires font 20 cm de long. Ses fleurs sont rose ou pourpre et très rarement blanches[2].
Byblis gigantea est une espèce de plante dicotylédone de la famille des Byblidaceae du genre Byblis. Elle est endémique à l'Australie de l'ouest (Perth, Badgingarra, Eneabba).
C'est une plante carnivore qui pousse dans les marais, sur des sables blancs dans un climat tempéré.
Elle mesure 60 cm de haut et ses feuilles linéaires font 20 cm de long. Ses fleurs sont rose ou pourpre et très rarement blanches.
Найбільший вид роду бібліс, який може досягати 70 см заввишки. Забарвлення квіток варіює від гарного темно-рожевого до лілово-блакитного. Вузькі листя рослини суцільно вкриті липкими волосками і залозками; підраховано, що на одному кущику — до 300 тис. волосків і 2 млн залозок. Залозки виділяють сік, що допомагає перетравлювати жертву. Гілочки і листя рослини утворюють щільну липку перешкоду для комах. Іноді жертвами Бібліса стають равлики та жаби. Про нього ходили і продовжують поширюватися чутки як про рослину-людожера.
Поширений цей вид в Західній Австралії, на схід від міста Перт, на кількох низинних ділянках, а також на піщаній рівнині в межиріччі Мур-Рівер і Енеабба. Для цих районів характерний середземноморський тип клімату з холодними вологими зимами і жаркими сухими літніми періодами. Коли болота, в яких вони мешкають, пересихають в літні місяці, рослини йдуть на період спокою, але з початком дощів восени вони знову відростають.
Страждає від колекціонування любителями-садівниками. Щорічний попит на світовому ринку на бібліс гігантський зростає. Місцеві жителі використовували листя замість клею.
Бібліс гігантський входить до Червоного списку Міжнародного союзу охорони природи на межі зникнення (CR).
Місця знаходження цієї рослини охороняються в національному парку Мур-Рівер.
Бібліс гігантський, як й всі інші види Біблісових входять до списку СІТЕС.[1]
Byblis gigantea là một loài thực vật thuộc họ Byblidaceae. Đây là loài đặc hữu của Úc.
Bài viết Bộ Hoa môi này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Byblis gigantea Lindl.
Синонимы
Би́блис гига́нтский (лат. Byblis gigantea) — вид хищных многолетних растений из рода Библис семейства Библисовые (Byblidaceae). О нём ходили слухи как о растении-людоеде[2].
Это довольно крупные (высотой около 0,5 м) многолетники с древеснеющими корневищами.
Листья тонкие и длинные, сплошь покрыты липкими волосками и железками; подсчитано, что на одном кустике до 300 тысяч волосков и 2 млн. железок. Железки выделяют сок, помогающий переваривать жертву.
Цветки некрупные, имеют пять чашелистиков и пять голубовато-фиолетовых или розовато-красных лепестков.
Цветение начинается весной.
Растение насекомоядное, клейкая жидкость, выделяемая волосиками, захватывает жертву, переваривание происходит с помощью пищеварительных ферментов, выделяемых железками. Питается насекомыми, улитками, лягушками, иногда попадаются небольшие птицы.
Распространен этот вид в Западной Австралии, к востоку от города Перт, на влажных кислых почвах по берегам рек, болотам или на песках, заболачивающихся в зимний период и пересыхающих летом, а также на песчаной равнине в междуречье Мур-Ривер и Энеабба. Библис гигантский нередко поселяется также на гарях и нарушенных местообитаниях, исчезая из этих мест по мере восстановления естественной растительности.
Страдает от коллекционирования любителями-садоводами. Ежегодный спрос на мировом рынке на библис гигантский возрастает. Места нахождения этого растения охраняются в национальном парке Мур-Ривер.
Би́блис гига́нтский (лат. Byblis gigantea) — вид хищных многолетних растений из рода Библис семейства Библисовые (Byblidaceae). О нём ходили слухи как о растении-людоеде.
大腺毛草（學名：Byblis gigantea）為腺毛草科家族的多年生食肉植物。本種為澳洲所特有。降雨期生長乾季時期，乾季期以枯萎狀的殘存莖幹度夏。目前判定是瀕危物種。
