Sassafras albidum (Nutt.) Nees

Sassafras albidum ye una especie d'árbol perteneciente a la familia de les lauracees. Ye orixinaria del este de Norteamérica, dende'l sur de Maine y sur d'Ontario hasta Iowa, y al sur a Florida y este de Texas. Alcuéntrase nos bosqjues caducifoliu a una altitú de 1,500 metros.^[1][2][3] Enantes tamién se produció nel sur de Wisconsin, pero escastóse ellí como un árbol nativu.^[4]

Ilustración

Inflorescencia

Ilustración

Detalle de la flor

Fueyes

Descripción

Ye un árbol caducifoliu de tamañu medianu qu'algama un tamañu d'hasta 15-20 m d'altor,^[5][6][7] con un tueru d'hasta 60 cm de diámetru, y una corona con munches cañes delgaes. La corteza nel tueru de los árboles maduros ye gruesa, de color coloráu escuru-marrón, y derrota fondamente. La ramificación ye simpodial. Los biltos son de color verde mariellu brilloso de primeres con corteza mucilaginosa, volviéndose de color marrón acoloratáu, y en dos o tres años empiecen a amosar fisuras superficiales. Les fueyes son alternes, de color verde a mariellu verde, ovaes o obovaes, de 10-16 cm de llargu y 5-10 cm d'anchu con un curtiu pecíolu delgáu, llixeramente acanaláu. Vienen en trés formes distintos, toes los cualos pueden tar na mesma caña, de tres fueyes, lobulaes, enteres elíptiques, y les fueyes de dos lóbulos, escasamente, nun puede haber más de tres lóbulos. Na seronda, volver a tonos de tinte mariellu, de colloráu. Les flores prodúcense sueltes, colgantes, con pocos recímanos de flores d'hasta 5 cm de llargu, en primavera poco primero de que apaezan les fueyes, son de color mariellu a mariellu verdoso, con cinco o seis tépalos . Polo xeneral ye dioica, con flores masculines y femenines n'árboles separaos, les flores masculines tienen nueve estames, les flores femenines con estaminodios (seis estames albortaos) y un estilu de 2-3 mm nun ovariu cimeru. La polinización ye por inseutos. La fruta ye un azul escuro-negru en forma de drupes de 1 cm de llongura que contienen una sola grana , maurez a finales de branu, coles granes tremaes por aves, con cotiledones gruesos y carnosos. Toles partes de la planta son arumoses y picantes. Los raigaños son grueses y carnoses, y con frecuencia producen rebrotes que pueden convertise en nuevos árboles.^[1][2][3][8]

Ecoloxía

Prefier suelu ricu y bien drenáu, arenosu o limoso con un pH de 6-7, pero va crecer en tou suelu húmedu. Les plántulas toleren la solombra, pero los árboles nuevos y vieyos esixen la plena lluz del sol pa una bon crecedera nos montes, y polo xeneral refacer nos espacios creaos por airaes. La crecedera ye rápido, sobremanera colos biltos de raigañu, que pueden llegar a 1,2 m nel primer añu y de 4,5 m en 4 años. Los biltos de raigañu de cutiu conviértense en carbes trupes, y un solu árbol, si déxase-y estendese ensin llendes, llueu va tar arrodiáu d'una considerable colonia clonal, yá que los sos raigaños estoloníferas estender en toles direiciones y producen un ensame de biltos.^[2][3][8]

Cultivu

Sassafras albidum de cutiu cultívase como árbol ornamental poles sos fueyes inusuales y golor arumoso. Fora de la so área nativa, n'ocasiones cultivar n'Europa y otros llugares.^[2]

Usos

La madera ye marrón opacu naranxa, dura y durable en contautu col suelu, y que s'utilizó nel pasáu pa los postes y los raíles, pequeñes embarcaciones y xugos, anque la escasez y pequeñu tamañu llinda l'usu actual. Dalgunos inda s'utiliza pa la fabricación de muebles.^[9]

Melecinales

Usáu como un arume n'arumes y xabones, alimentos (té de sasafrás y saborizante de carambelu) y para aromaterapia. El golor del aceite de sasafrás dizse que fai un escelente empuste pa mosquitos y otros inseutos, lo que la fai una planta de xardín. Los ácidos pueden ser estrayíos de la corteza pa fabricación d'arumes.

L'aceite esencial utilízase como analxésicu y como antisépticu en odontoloxía.

Aceite de sasafrás ye la fonte preferida de safrol, que ye'l componente principal (75-80%) de los aceites esenciales.^[10]

La corteza del raigañu utilizar pa faer el té, anque la mayor parte de calter comercial "té de sasafrás" agora realízase con sabores artificiales, como resultáu de la prohibición de la FDA. Un colorante mariellu llograr de la madera. Los biltos usar pa faer cerveza, una bébora tradicional refrescu carbonatada col lleldu, que debe'l so carauterísticu golor y sabor al estractu de sasafrás. Cerveces de raigañu más comerciales sustituyeron l'estractu d'azafrán con salicilato de metilu, el éster alcuéntrase na corteza de gualteria y abeduriu negru ( Betula lenta ).

Taxonomía

Sassafras albidum describióse por (Nutt.) Nees y espublizóse en Systema Laurinarum 490. 1836.^[11]

Etimoloxía

Sassafras: nome xenéricu dau por Nicolas Monardes nel sieglu XVI, que se diz que nes una corrupción de la pallabra española saxifraga.

albidum: epítetu llatín que significa "de color blancu".^[12]

Sinonimia

• Laurus sassafras L.
• Sassafras albidum var. molle (Raf.) Fernald
• Sassafras officinalis T. Nees & C.H. Eberm.
• Sassafras sassafras (L.) H. Karst.
• Sassafras triloba var. mollis Raf.
• Sassafras variifolium Kuntze^[13]

Ver tamién

• Terminoloxía descriptiva de les plantes
• Cronoloxía de la botánica
• Hestoria de la Botánica
• Carauterístiques de les lauracees

Referencies

Bibliografía

1. Anonymous. 1986. List-Based Rec., Soil Conserv. Serv., O.S.D.A. Database of the O.S.D.A., Beltsville.
2. Correll, D. S. & M. C. Johnston. 1970. Man. Vasc. Pl. Texas i–xv, 1–1881. The University of Texas at Dallas, Richardson.
3. Fernald, M. 1950. Manual (ed. 8) i–lxiv, 1–1632. American Book Co., New York.
4. Gleason, H. A. 1968. The Choripetalous Dicotyledoneae. vol. 2. 655 pp. In H. A. Gleason Ill. Fl. N. O.S. (ed. 3). New York Botanical Garden, New York.
5. Gleason, H. A. & A. J. Cronquist. 1991. Man. Vasc. Pl. N.Y. O.S. (ed. 2) i–910. New York Botanical Garden, Bronx.
6. Great Plains Flora Association. 1986. Fl. Great Plains i–vii, 1–1392. University Press of Kansas, Lawrence.
7. Radford, A. Y., H. Y. Ahles & C. R. Bell. 1968. Man. Vasc. Fl. Carolinas i–lxi, 1–1183. University of North Carolina Press, Chapel Hill.
8. Scoggan, H. J. 1978. Dicotyledoneae (Saururaceae to Violaceae). 3: 547–1115. In Fl. Canada. National Museums of Canada, Ottawa.
9. Voss, Y. G. 1985. Michigan Flora. Part II Dicots (Saururaceae-Cornaceae). Bull. Cranbrook Inst. Sci. 59. xix + 724.
10. Werff, H. v. d. 1993. Sassafras (Lauraceae). 4 pp.
11. Wunderlin, R. P. 1998. Guide Vasc. Pl. Florida i–x, 1–806. University Press of Florida, Gainseville.

Enllaces esternos

• Wikimedia Commons acueye conteníu multimedia sobre Sassafras albidum.

Nákres větvičky s plody

Kašťa bělavá (Sassafras albidum) je středně vysoký strom nebo jen rozložitý keř, který je původem ze Severní Ameriky a je jedním ze tří druhů rodu kašťa. Druh pochází ze Spojených států, kde roste od Atlantského pobřeží po východ Texasu, druhé dva druhy se vyskytují ve východní Asii. Počátkem 16. století byl kvůli léčivým vlastnostem i efektnímu vzhledu dovezen do Evropy.

Popis

Tato dvoudomá, opadavá dřevina se vyskytuje ve formě stromu nebo keře s množstvím zahušťujících kořenových výběžků vyrůstajících z plytkých, široce rozložených kořenů. Jako strom s rozbrázděnou, oranžově hnědou kůrou dorůstá do výšky 10 až 20 m a mívá poměrně úzkou korunu, ta bývá pyramidální, oválná nebo zcela nepravidelná. Letorosty jsou leskle zelené až žlutozelené a střídavě porůstají řapíkatými listy vejčitého tvaru. Listy s klínovitou bázi bývají variabilní, na jednom stromu se současně vyskytují celokrajné, dvoulaločné (nesymetrické) i trojlaločné (symetrické). Jsou dlouhé 10 až 15 a široké 5 až 10 cm a mají vždy zaoblené konce. Mají barvu svěže zelenou a na podzim se zbarvují žlutě, oranžově nebo červeně. V reakci na poškození kořene nebo kmene vyrůstá u paty stromu velké množství kořenových odnoží, které jsou vhodné pro množení stromů. Rozemnuté listy stejně jako poraněná kůra vydávají zvláštní, ne všem příjemné kořeněné aroma.

Zelenožluté samčí nebo samičí květy rostou na oddělených stromech v malokvětých koncových převislých hroznech, které jsou s počátku zkrácené a květy směstnané do svazečků. Vonné květy, mívající v průměru asi 7 mm, rozkvétají v březnu a dubnu, obvykle ještě před vyrašením listů. Jednopohlavnost květů je dána zakrněním tyčinek nebo pestíků. Jejich okvětí, rostoucí ve dvou kruzích, má šest okvětních plátků. Samčí květ obsahuje šest nebo devět tyčinek přirostlých u ústí květní trubky, jejich prašníky se otvírají chlopněmi. Samičí květ má svrchní semeník s jednoduchou čnělkou s hlavičkovitou bliznou. Ploidie druhu je 2n = 48.

Opylené samičí květy vytvářejí jednosemenné plody, což jsou tmavě modré, asi 1 cm velké a masité peckovice mající vespod šarlatově zbarvenou číšku na rudých stopkách. Dozrávají v září a jsou oblíbenou potravou pro ptáky a hlodavce.

Ekologie

Kašťa bělavá je dřevinou žádající plné oslunění, ve skupině ostatních stromů roste velmi rychle a většinou bývá nejvyšší. Je velmi citlivá i na malý požár který ji může snadno zahubit. Nejlépe roste v propustné, vlhké, kyselé, jílovité půdě; snáší však i půdy písčité a suché. Protože obvykle produkuje velká množství kořenových výhonků, vyroste bez jejich odstraňování široký, mnohokmenný jedinec, na volném prostranství tak vytvoří rozlehlou kolonii pocházející z jediného exempláře.

Stromy začínají kvést ve věku asi 10 let a nejvíce plodů produkují ve 25 až 50 létech, některé plodí ob jeden rok. Zralá semena jsou s plody šířena hlavně ptáky nebo vodou při záplavách. Dormance semen obvykle končí až na jaře, jejich klíčivost je asi 35 %. Dormance se může se uspíšit stratifikaci po dobu čtyř měsíců ve vlhkém písku při teplotě 5 °C. Semena klíčí ještě i po šesti létech.

V přírodě se stromy mnohem častěji šíří odnožemi než semeny, také pařezy stromů silně obrůstají. Dobře se množí kořenovými řízky, ne však řízky z větví. Starší rostliny se velmi špatně přesazují. V případě nevyhovujících půdních nebo klimatických podmínek je kmen krátký nebo vyrůstá jen keř. U mladých dřevin bývají šťavnaté větvičky v zimě a mladé listy na jaře okousávány vysokou zvěří.

Význam

Kašťa bělavá má světlé, lehké a měkké dřevo, vyrábí se z něj nábytek, dýhy a drobné předměty. Je prosáklé éterickým olejem obsahujícím asi 80 % safrolu, ten mj. působí insekticidně a proto dřevo není napadáno hmyzem. V minulosti se tento olej extrahoval z kořenů i kůry a přidával do kosmetických výrobků, toaletních mýdel, napouštěl se jim vonný tabák nebo se ochucovaly likéry, cukrářské výrobky, čaje, limonády a byl také důležitou součásti ve Spojených státech populárního kořenového piva. V současnosti, po zjištěné potenciální karcinogenity, je používání safrolu u výrobků zakázáno a jeho vůně je vyráběna synteticky.^{[2][3][4][5][6][7]}

Galerie

• Samčí (vlevo) a samičí květ

• Samičí květenství

• Plody

• Listy

• Podzimní listy

Synonyma

• Sasafras lékařský
• Kušťa (lidový název)

Reference

1. ↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
2. ↑ Dendrologie.cz: Kašťa bělavá [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2015-09-15]. Dostupné online. (česky)
3. ↑ POLÍVKA, František. Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí: Sassafras lékařský [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1908 [cit. 2015-09-15]. Dostupné online. (česky)
4. ↑ GRIGGS, Margene M. Sassafras albidum [online]. United States Forest Service, Washington, D. C., USA [cit. 2015-09-15]. Dostupné online. (anglicky)
5. ↑ Plant Finder: Sassafras albidum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2015-09-15]. Dostupné online. (anglicky)
6. ↑ CHRISTMAN, Steve. Plant Encyclopedia: Sassafras albidum [online]. Floridata.com, Tallahassee, FL, USA, rev. 27.09.2006 [cit. 2015-09-15]. Dostupné online. (anglicky)
7. ↑ Flora of North America: Sassafras albidum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-09-15]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kašťa bělavá ve Wikimedia Commons
• Taxon Sassafras albidum ve Wikidruzích

Der Sassafrasbaum (Sassafras albidum), auch Fenchelholzbaum oder Nelkenzimtbaum genannt, ist eine Pflanzenart in der Familie der Lorbeergewächse (Lauraceae). Sie ist im östlichen Nordamerika weit verbreitet.

Beschreibung

Stamm mit Borke

Illustration

Vegetative Merkmale

Zweig mit Laubblättern

Sassafras albidum wächst als sommergrüner Baum und erreicht Wuchshöhen von 20 bis zu 35 Metern. Die Borke ist gräulich bis bräunlich, dick und bei älteren Bäumen auch gefurcht. Die stielrunden Zweige besitzen eine hellgrüne Rinde mit dunkel olivfarbenen Flecken.

Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind sehr unterschiedlich geformt. Die Blattspreite ist mit einer Länge von 10 bis 16 Zentimetern und einer Breite von 5 bis 10 Zentimetern im Umriss eiformig bis elliptisch und ungelappt oder zwei- bis drei-, selten mehrlappig mit stumpfem bis spitzem oberem Ende. Die dreigelappte Blattspreite erinnert entfernt an ein Feigenblatt. Der Blattrand ist ganz. Die Blattoberseite ist frischgrün und die Blattunterseite blau-grün sowie kahl. Im Herbst verfärben sich die Laubblätter gelb bis orange- oder purpurfarben. Die Nervatur ist dreizählig.

Generative Merkmale

Die Blütezeit liegt im Frühjahr meist zwischen April und Mai. Sassafras albidum ist zweihäusig getrenntgeschlechtig (diözisch). Mehrere Blüten stehen in Büscheln oder rispigen Blütenständen zusammen, die eine Länge von bis zu 5 Zentimetern und eine seidig-flaumige Behaarung aufweisen. Die Deckblätter sind bis zu 1 Zentimeter lang.

Die relativ kleinen, süß-lemonig duftenden, kahlen und gestielten Blüten sind funktionell eingeschlechtig mit einfacher Blütenhülle. Die sechs petaloiden Blütenhüllblätter sind grünlich-gelb. In den männlichen Blüten sind drei Kreise mit je drei Staubblättern vorhanden, wobei die des inneren Kreises jeweils zwei deutlich gestielte Drüsen an der Basis der dünnen Staubfäden besitzen. In der obersten Blüte eines männlichen Blütenstandes kann auch ein steriler Stempel vorhanden sein. Weibliche Blüten enthalten sechs kurze Staminodien und einen oberständigen Fruchtknoten mit schlankem 2 bis 3 Millimeter langen Griffel der in einer kopfigen Narbe endet.

Der mehr oder weniger fleischige „Fruchtbecher“ ist rötlich. Die bei Reife blau-schwarzen und einsamigen, glatten Steinfrüchte sind eiförmig und werden bis zu 1 Zentimeter lang.

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 48.

• Laubblätter am Baum

• Laubblatt

• Blütenstand

• Männliche und weibliche Blüte

• Früchte

Vorkommen

Verbreitungskarte

Im östlichen Nordamerika kommt Sassafras albidum in Ontario sowie in den US-Bundesstaaten: Alabama, Arkansas, Connecticut, Delaware, Washington D.C., Florida, Georgia, Illinois, Indiana, Iowa, Kansas, Kentucky, Louisiana, Maine, Maryland, Massachusetts, Michigan, Mississippi, Missouri, New Hampshire, New Jersey, New York, North Carolina, Ohio, Oklahoma, Pennsylvania, Rhode Island, South Carolina, Tennessee, Texas, Vermont, Virginia, West Virginia vor. Auch im venezolanischen Urwald gibt es Vorkommen.

Sassafras albidum gedeiht in unterschiedlichen Habitaten: Wäldern, Erosionsgebieten, Brachen und Ruderalflächen in Höhenlagen zwischen 0 und 1500 Metern.

Systematik

Diese Art wurde im Jahr 1818 unter dem Namen Laurus albida durch Thomas Nuttall in The Genera of North American Plants, 1, S. 259–260 gültig erstbeschrieben. Der aktuell gültige Name Sassafras albidum wurde im Jahr 1836 durch Christian Gottfried Daniel Nees von Esenbeck in Systema Laurinarum, S. 490 veröffentlicht.

Weitere Synonyme sind: Laurus sassafras L., Sassafras albidum var. molle (Raf.) Fernald, Sassafras officinalis T.Nees ex C.H.Ebermaier, Sassafras sassafras (L.) H.Karsten, Sassafras variifolium Kuntze.^[1] Es wurden Varietäten beschrieben, die sich beispielsweise in der Behaarung unterscheiden, aber die Gültigkeit dieser Varietäten ist nicht geklärt.

Nutzung

Aus der Wurzelrinde und den Früchten lässt sich durch Wasserdampfdestillation Sassafrasöl gewinnen, das 80 % Safrol enthält und als Parfüm und Aromastoff dient. Die Wurzelrinde wurde auch zur Herstellung von Root Beer verwendet, bevor dies verboten wurde.^[2] Einige indigene Völker Nordamerikas benutzten die Zweige als Kauhölzchen.^[2] Manchmal werden Inhaltsstoffe der Wurzelrinde in Zahnpasta verwendet.^[2] Aus den getrockneten Blättern wird Filé-Pulver gewonnen, das in der Cajun-Küche als Gewürz und Bindemittel verwendet wird.

Safrol liefert auch einen Rohstoff zur Herstellung von MDMA (Ecstasy), der Handel mit Extrakten aus Sassafras ist daher in der EU verboten. In der Schweiz gelten Sassafrasöl und Safrol als so genannte Vorläuferstoffe,^[3] die zur Herstellung von Betäubungsmitteln und psychotropen Stoffen verwendet werden können. Der Bezug ist bewilligungspflichtig und die Verwendung von mehr als 10 g pro Jahr führt zu einer behördlichen Kontrollpflicht^[4] im Sinne der Betäubungsmittelkontrollverordnung.^[5]

Von Safrol wird behauptet, dass es halluzinogene Wirkungen besitze und Kontaktdermatitis verursache, besonders in höheren Dosen; außerdem soll es Karzinome verursachen und hepatotoxisch sein.^[2]

Quellen

• Henk van der Werff: Sassafras.: Sassafras albidum – textgleich online wie gedrucktes Werk, Flora of North America Editorial Committee (Hrsg.): Flora of North America North of Mexico. Volume 3: Magnoliophyta: Magnoliidae and Hamamelidae, Oxford University Press, New York und Oxford, 1997, ISBN 0-19-511246-6. (Abschnitte Beschreibung, Vorkommen und Systematik).

Einzelnachweise

1. ↑ Sassafras albidum bei Tropicos.org. Missouri Botanical Garden, St. Louis.
2. ↑ ^{a b c d} Henk van der Werff: Sassafras.: Sassafras albidum – textgleich online wie gedrucktes Werk, Flora of North America Editorial Committee (Hrsg.): Flora of North America North of Mexico. Volume 3: Magnoliophyta: Magnoliidae and Hamamelidae, Oxford University Press, New York und Oxford, 1997, ISBN 0-19-511246-6.
3. ↑ Verzeichnis f: „Vorläuferstoffe“ der Betäubungsmittelverzeichnisverordnung. (PDF; 237 kB) In: Systematische Gesetzessammlung des Bundes. Abgerufen am 21. Februar 2012.
4. ↑ Art. 5 Betäubungsmittelverzeichnisverordnung. In: Systematische Gesetzessammlung des Bundes. Abgerufen am 21. Februar 2012.
5. ↑ Betäubungsmittelkontrollverordnung. (PDF; 292 kB) In: Systematische Gesetzessammlung des Bundes. Abgerufen am 21. Februar 2012.

Sassafras albidum (sassafras, white sassafras, red sassafras, or silky sassafras) is a species of Sassafras native to eastern North America, from southern Maine and southern Ontario west to Iowa, and south to central Florida and eastern Texas. It occurs throughout the eastern deciduous forest habitat type, at altitudes of up to 1,500 m (4,900 ft) above sea level.^[3][4][5] It formerly also occurred in southern Wisconsin, but is extirpated there as a native tree.^[6]

Description

Sassafras albidum is a medium-sized deciduous tree growing to 15–20 m (49–66 ft) tall, with a canopy up to 12 m (39 ft) wide,^[7] with a trunk up to 60 cm (24 in) in diameter, and a crown with many slender sympodial branches.^[8][9][10] The bark on trunk of mature trees is thick, dark red-brown, and deeply furrowed. The shoots are bright yellow green at first with mucilaginous bark, turning reddish brown, and in two or three years begin to show shallow fissures. The leaves are alternate, green to yellow-green, ovate or obovate, 10–15 cm (4–6 in) long and 5–10 cm (2–4 in) broad^[11] with a short, slender, slightly grooved petiole. They come in three different shapes, all of which can be on the same branch; three-lobed leaves, unlobed elliptical leaves, and two-lobed leaves; rarely, there can be more than three lobes. In fall, they turn to shades of yellow, tinged with red. The flowers are produced in loose, drooping, few-flowered racemes up to 5 cm (2 in) long in early spring shortly before the leaves appear; they are yellow to greenish-yellow, with five or six tepals. It is usually dioecious, with male and female flowers on separate trees; male flowers have nine stamens, female flowers with six staminodes (aborted stamens) and a 2–3 mm style on a superior ovary. Pollination is by insects. The fruit is a dark blue-black drupe 1 cm (0.39 in) long containing a single seed, borne on a red fleshy club-shaped pedicel 2 cm (0.79 in) long; it is ripe in late summer, with the seeds dispersed by birds. The cotyledons are thick and fleshy. All parts of the plant are aromatic and spicy. The roots are thick and fleshy, and frequently produce root sprouts which can develop into new trees.^[4][5][12]

Ecology

It prefers rich, well-drained sandy loam with a pH of 6–7, but will grow in any loose, moist soil. Seedlings will tolerate shade, but saplings and older trees demand full sunlight for good growth; in forests it typically regenerates in gaps created by windblow. Growth is rapid, particularly with root sprouts, which can reach 1.2 m (3.9 ft) in the first year and 4.5 m (15 ft) in 4 years. Root sprouts often result in dense thickets, and a single tree, if allowed to spread unrestrained, will soon be surrounded by a sizable clonal colony, as its roots extend in every direction and send up multitudes of shoots.^[4][5][13]

S. albidum is a host plant for the caterpillar of the promethea silkmoth, Callosamia promethea.^[14]

Laurel wilt

Laurel wilt is a highly destructive disease initiated when the invasive flying redbay ambrosia beetle (Xyleborus glabratus) introduces its highly virulent fungal symbiont (Raffaelea lauricola) into the sapwood of Lauraceae host shrubs or trees. Sassafras's volatile terpenoids may attract X. glabratus.^[15] Sassafras is susceptible to laurel wilt and capable of supporting broods of X. glabratus. Underground transmission of the pathogen through roots and stolons of Sassafras without evidence of X. glabratus attack is suggested. Studies examining the insect's cold tolerance showed that X. glabratus may be able to move to colder northern areas where sassafras would be the main host. The exotic Asian insect is spreading the epidemic from the Everglades through the Carolinas in perhaps less than 15 years by the end of 2014.^[16]

Uses

Parc Oberthür, Rennes

All parts of the Sassafras albidum plant have been used for human purposes, including stems, leaves, bark, wood, roots, fruit, and flowers. Sassafras albidum, while native to North America, is significant to the economic, medical, and cultural history of both Europe and North America. In North America, it has particular culinary significance, being featured in distinct national foods such as traditional root beer, filé powder, and Louisiana Creole cuisine. Sassafras albidum was an important plant to many Native Americans of the southeastern United States and was used for many purposes, including culinary and medicinal purposes, before the European colonization of North America. Its significance for Native Americans is also magnified, as the European quest for sassafras as a commodity for export brought Europeans into closer contact with Native Americans during the early years of European settlement in the 16th and 17th centuries, in Florida, Virginia, and parts of the Northeast.

Use by Native Americans

Sassafras with all 3 lobe variations seen.

Sassafras albidum was a well-used plant by Native Americans in what is now the Southeastern United States prior to the European colonization. The Choctaw word for sassafras is "Kvfi," and it was by them principally as a soup thickener.^[17] It was known as "Winauk" in Delaware and Virginia and is called "Pauame" by the Timuca.

Some Native American tribes used the leaves of sassafras to treat wounds by rubbing the leaves directly into a wound, and used different parts of the plant for many medicinal purposes such as treating acne, urinary disorders, and sicknesses that increased body temperature, such as high fevers. They also used the bark as a dye, and as a flavoring.^[18]

Sassafras wood was also used by Native Americans in the Southeastern United States as a fire-starter because of the flammability of its natural oils.^[19]

In cooking, sassafras was used by some Native Americans to flavor bear fat, and to cure meats.^[20] Sassafras is still used today to cure meats.^[21] Use of filé powder by the Choctaw in the Southern United States in cooking is linked to the development of gumbo, a signature dish of Louisiana Creole cuisine.^[22]

Modern culinary use and legislation

Sassafras twig and terminal bud

Sassafras albidum is used primarily in the United States as the key ingredient in home brewed root beer and as a thickener and flavouring in traditional Louisiana Creole gumbo.^[23]

Filé powder, also called gumbo filé, for its use in making gumbo, is a spicy herb made from the dried and ground leaves of the sassafras tree. It was traditionally used by Native Americans in the Southern United States, and was adopted into Louisiana Creole cuisine. Use of filé powder by the Choctaw in the Southern United States in cooking is linked to the development of gumbo, the signature dish of Louisiana Creole cuisine that features ground sassafras leaves.^[22] The leaves and root bark can be pulverized to flavor soup and gravy, and meat, respectively.^[11]

Sassafras roots are used to make traditional root beer, although they were banned for commercially mass-produced foods and drugs by the U.S. Food and Drug Administration in 1960.^[24] Laboratory animals that were given oral doses of sassafras tea or sassafras oil that contained large doses of safrole developed permanent liver damage or various types of cancer.^[24] In humans, liver damage can take years to develop and it may not have obvious signs. Along with commercially available sarsaparilla, sassafras remains an ingredient in use among hobby or microbrew enthusiasts. While sassafras is no longer used in commercially produced root beer and is sometimes substituted with artificial flavors, natural extracts with the safrole distilled and removed are available.^[25][26] Most commercial root beers have replaced the sassafras extract with methyl salicylate, the ester found in wintergreen and black birch (Betula lenta) bark.

Sassafras tea was also banned in the U.S. in 1977, but the ban was lifted with the passage of the Dietary Supplement Health and Education Act in 1994.^[24][27][28]

Safrole oil, aromatic uses, MDA

S. albidum is a host plant for the spicebush swallowtail.

Safrole can be obtained fairly easily from the root bark of Sassafras albidum via steam distillation. It has been used as a natural insect or pest deterrent.^[21] Godfrey's Cordial, as well as other tonics given to children that consisted of opiates, used sassafras to disguise other strong smells and odours associated with the tonics. It was also used as an additional flavouring to mask the strong odours of homemade liquor in the United States.^[29]

Chemical structure of safrole, a constituent of sassafras essential oil

Commercial "sassafras oil," which contains safrole, is generally a byproduct of camphor production in Asia or comes from related trees in Brazil. Safrole is a precursor for the manufacture of the drug MDMA, as well as the drug MDA (3-4 methylenedioxyamphetamine) and as such, its transport is monitored internationally. Safrole is a List I precursor chemical according to the U.S. Drug Enforcement Administration.

The wood is dull orange brown, hard, and durable in contact with the soil; it was used in the past for posts and rails, small boats and ox-yokes, though scarcity and small size limits current use. Some is still used for making furniture.^[30]

History of commercial use

Europeans were first introduced to sassafras, along with other plants such as cranberries, tobacco, and American ginseng, when they arrived in North America.^[20][31]

The aromatic smell of sassafras was described by early European settlers arriving in North America. According to one legend, Christopher Columbus found North America because he could smell the scent of sassafras.^[29] As early as the 1560s, French visitors to North America discovered the medicinal qualities of sassafras, which was also exploited by the Spanish who arrived in Florida.^[32] English settlers at Roanoke reported surviving on boiled sassafras leaves and dog meat during times of starvation.^[33]

Upon the arrival of the English on the Eastern coast of North America, sassafras trees were reported as plentiful. Sassafras was sold in England and in continental Europe, where it was sold as a dark beverage called "saloop" that had medicinal qualities and used as a medicinal cure for a variety of ailments. The discovery of sassafras occurred at the same time as a severe syphilis outbreak in Europe, when little about this terrible disease was understood, and sassafras was touted as a cure. Sir Francis Drake was one of the earliest to bring sassafras to England in 1586, and Sir Walter Raleigh was the first to export sassafras as a commodity in 1602. Sassafras became a major export commodity to England and other areas of Europe, as a medicinal root used to treat ague (fevers) and sexually transmitted diseases such as syphilis and gonorrhea, and as wood prized for its beauty and durability.^[34][35] Exploration for sassafras was the catalyst for the 1603 commercial expedition from Bristol of Captain Martin Pring to the coasts of present-day Maine, New Hampshire, and Massachusetts. During a brief period in the early 17th century, sassafras was the second-largest export from the British colonies in North America behind tobacco.^[36]

Since the bark was the most commercially valued part of the sassafras plant due to large concentrations of the aromatic safrole oil, commercially valuable sassafras could only be gathered from each tree once. This meant that as significant amounts of sassafras bark were gathered, supplies quickly diminished and sassafras become more difficult to find. For example, while one of the earliest shipments of sassafras in 1602 weighed as much as a ton, by 1626, English colonists failed to meet their 30-pound quota. The gathering of sassafras bark brought European settlers and Native Americans into contact sometimes dangerous to both groups.^[37] Sassafras was such a desired commodity in England, that its importation was included in the Charter of the Colony of Virginia in 1610.^[38]

Through modern times the sassafras plant, both wild and cultivated, has been harvested for the extraction of safrole, which is used in a variety of commercial products as well as in the manufacture of illegal drugs like MDMA; yet, sassafras plants in China and Brazil are more commonly used for these purposes than North American Sassafras albidum.^[39]

Gallery

• 

  Unilobed leaf

• 

  Bilobed leaf

• 

  Trilobed leaf

• 

  Flowers

• 

  Flowers

• 

  Bark

• 

  The fruit

• 

  Autumn foliage closeup

• 

  Seedling

See also

• Filé powder
• Root beer
• Sarsaparilla
• Sassafras hesperia
• Sassafras randaiense
• Sassafras tzumu

References

Sassafras albidum es una especie de árbol perteneciente a la familia de las lauráceas. Es originaria del este de Norteamérica, desde el sur de Maine y sur de Ontario hasta Iowa, y al sur a Florida y este de Texas. Se encuentra en los bosques caducifolios a una altitud de 1500 metros.^[1]​^[2]​^[3]​ Anteriormente también se dio en el sur de Wisconsin, pero allí se extinguió como árbol autóctono.^[4]​

Ilustración

Inflorescencia

Ilustración

Detalle de la flor

Hojas

Descripción

Es un árbol caducifolio de tamaño medio que alcanza un tamaño de hasta 15-20 m de altura,^[5]​^[6]​^[7]​ con un tronco de hasta 60 cm de diámetro, y una corona con muchas ramas delgadas. La corteza en el tronco de los árboles maduros es gruesa, de color rojo oscuro-marrón, y surcada profundamente. La ramificación es simpodial. Los brotes son de color verde amarillo brillante al principio con corteza mucilaginosa, volviéndose de color marrón rojizo, y en dos o tres años comienzan a mostrar fisuras superficiales. Las hojas son alternas, de color verde a amarillo-verde, ovadas u obovadas, de 10-16 cm de largo y 5-10 cm de ancho con un corto pecíolo delgado, ligeramente acanalado. Vienen en tres formas diferentes, todas los cuales pueden estar en la misma rama, de tres hojas, lobuladas, enteras elípticas, y las hojas de dos lóbulos, rara vez, no puede haber más de tres lóbulos. En otoño, se vuelven a tonos de tinte amarillo, de rojo. Las flores se producen sueltas, colgantes, con pocos racimos de flores de hasta 5 cm de largo, en primavera poco antes de que aparezcan las hojas, son de color amarillo a amarillo verdoso, con cinco o seis tépalos. Por lo general es dioica, con flores masculinas y femeninas en árboles separados, las flores masculinas tienen nueve estambres, las flores femeninas con estaminodios (seis estambres abortados) y un estilo de 2-3 mm en un ovario superior. La polinización es por insectos. La fruta es un azul oscuro-negro en forma de drupas de 1 cm de largo que contienen una sola semilla , madura a finales de verano, con las semillas dispersadas por aves, con cotiledones gruesos y carnosos. Todas las partes de la planta son aromáticas y picantes. Las raíces son gruesas y carnosas, y con frecuencia producen rebrotes que pueden convertirse en nuevos árboles.^[1]​^[2]​^[3]​^[8]​

Ecología

Prefiere suelo rico y bien drenado, arenoso o limoso con un pH de 6-7, pero crecerá en todo suelo húmedo. Las plántulas toleran la sombra, pero los árboles jóvenes y viejos exigen la plena luz del sol para un buen crecimiento en los bosques, y por lo general se regenera en los espacios creados por vendavales. El crecimiento es rápido, sobre todo con los brotes de raíz, que pueden llegar a 1,2 m en el primer año y de 4,5 m en 4 años. Los brotes de raíz a menudo se convierten en matorrales densos, y un solo árbol, si se le permite extenderse sin límites, pronto estará rodeado de una considerable colonia clonal, ya que sus raíces estoloníferas se extienden en todas las direcciones y producen una multitud de brotes.^[2]​^[3]​^[8]​

Cultivo

Sassafras albidum a menudo se cultiva como árbol ornamental por sus hojas inusuales y olor aromático. Fuera de su área nativa, en ocasiones se cultiva en Europa y otros lugares.^[2]​

Usos

La madera es marrón opaco naranja, dura y durable en contacto con el suelo, y que se utilizó en el pasado para los postes y los raíles, pequeñas embarcaciones y yugos, aunque la escasez y pequeño tamaño limita el uso actual. Algunos todavía se utiliza para la fabricación de muebles.^[9]​

Medicinales

Usado como una fragancia en perfumes y jabones, alimentos (té de sasafrás y saborizante de caramelo) y para aromaterapia. El olor del aceite de sasafrás se dice que hace un excelente repelente para mosquitos y otros insectos, lo que la hace una planta de jardín. Los ácidos pueden ser extraídos de la corteza para fabricación de perfumes.

El aceite esencial se utiliza como analgésico y como antiséptico en odontología.

Aceite de sasafrás es la fuente preferida de safrol, que es el componente principal (75-80%) de los aceites esenciales.^[10]​

La corteza de la raíz se utiliza para hacer el té, aunque la mayor parte de carácter comercial "té de sasafrás" ahora se realiza con sabores artificiales, como resultado de la prohibición de la FDA. Un colorante amarillo se obtiene de la madera. Los brotes se usa para hacer cerveza, una bebida tradicional refresco carbonatada con la levadura, que debe su característico olor y sabor al extracto de sasafrás. Cervezas de raíz más comerciales han sustituido el extracto de azafrán con salicilato de metilo, el éster se encuentra en la corteza de gualteria y abedul negro ( Betula lenta ).

Taxonomía

Sassafras albidum fue descrita por (Nutt.) Nees y publicado en Systema Laurinarum 490. 1836.^[11]​

Etimología

Sassafras: nombre genérico otorgado por Nicolás Monardes en el siglo XVI, que se dice que es una corrupción de la palabra española saxifraga.

albidum: epíteto latino que significa "de color blanco".^[12]​

Sinonimia

• Laurus sassafras L.
• Sassafras albidum var. molle (Raf.) Fernald
• Sassafras officinalis T. Nees & C.H. Eberm.
• Sassafras sassafras (L.) H. Karst.
• Sassafras triloba var. mollis Raf.
• Sassafras variifolium Kuntze^[13]​

Referencias

Le Laurier des Iroquois, Laurus albida, est une plante ornementale de la famille des Lauracées originaire d’Amérique du Nord, du sud du Maine et du sud-ouest de l’Ontario dans l’Iowa et du sud de la Floride centrale et l’est du Texas. Il se produit dans tout le type d’habitat de forêt décidue orientale, à une altitude de mer niveau jusqu'à 1 500 m. Précédemment s’est produite aussi dans le sud du Wisconsin, elle est disparue il comme un arbre indigène. C'est un arbre qui peut atteindre 15 ou 20 mètres de haut dans sont milieu d'origine. Il résiste à des températures de -20 °C.

Description

Sassafras albidum est un arbre à feuilles caduques moyennes 15 à 20 m de haut, avec un tronc supérieur à 60 cm de diamètre et une couronne avec de nombreuses branches sympodiales minces. L’écorce sur le tronc des arbres matures est épais, rouge-brun foncé et profondément sillonnée. Les pousses sont vert jaune vif à tout d’abord avec l’écorce mucilagineux, tournant brun rougeâtre et dans deux ou trois ans commence à montrer des fissures superficielles. Les feuilles sont alternes, vert à jaune-vert, ovale ou obovale, de 10 à 16 cm de long et de 5 à 10 cm de large avec un pétiole court, mince, légèrement cannelé. Ils viennent en trois formats différents, qui peuvent être sur la même branche ; feuilles trilobées, unlobed feuilles elliptiques et les feuilles bilobées ; rarement, il peut y avoir plus de trois lobes. En automne, ils se tournent vers les tons de jaune, teintée de rouge.

Les fleurs sont regroupées en grappes lâches, retombantes, fleurs peu nombreuses jusqu'à 5 cm de long au début du printemps avant que les feuilles apparaissent ; ils sont de couleur jaunes à jaune-verdâtre, avec cinq ou six tépales. Il est généralement dioïque, avec des fleurs mâles et femelles sur des arbres séparés ; les fleurs mâles ont neuf sta-mens, des fleurs femelles avec six staminodes (étamines avortées) et un style de 2 – 3 mm sur un ovaire supère. La pollinisation est par les insectes.

Le fruit est une drupe bleu foncée 1 cm de long contenant une seule graine, portées par un pédicelle rouge de massue charnu 2 cm de long ; Il est venu en fin d’été, avec les graines dispersées par les oiseaux. Les cotylédons sont épais et charnues. Toutes les parties de la plante sont aromatiques et épicés. Les racines sont épaisses et charnues et souvent produisent des germes de racine qui peuvent évoluer vers de nouveaux arbres.

Liste des variétés

Selon Tropicos (27 mars 2018)^[4] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :

• variété Sassafras albidum var. albidum
• variété Sassafras albidum var. glaucum Nieuwl.
• variété Sassafras albidum var. molle (Raf.) Fernald

Notes et références

Il sassofrasso^[1] o sassafrasso^[2] (Sassafras albidum L. ex Nees) è una pianta arbustiva della famiglia delle Lauracee^[3], diffusa in America settentrionale

Dalla sua radice si ricava un olio essenziale di colore giallo arancio, contenente safrolo, usato per profumare saponi, aromatizzare bevande e in preparati farmaceutici. Viene utilizzato per la fabbricazione della MDMA, droga semisintetica nota come ecstasy.

• Sassafras albidum, foglie della varietà più comune

• Sassafras albidum, foglie della varietà lobata

• Sassafras albidum, foglie della varietà trilobata

Note

Sassafras albidum (Anglice: sassafras, white sassafras, red sassafras, silky sassafras) est species generis Sassafras, in America Septentrionali endemica, a Cenomannica meridiana Ontarioneque meridiano occidentem versus ad Iovam, et meridiem versus ad Floridam mediam Texiamque orientalem. Habitat in silvis orientalibus deciduis, altitudinibus a maris aequore ad 1500 m.^[1][2][3] Ea in Visconsinia meridiana olim habitabat, sed ut arbor endemica ibi exstirpata est.^[4]

Descriptio

Planta est media arbor decidua, quae ad 15–20 m alta crescit,^[5][6][7] trunco ad 60 cm lato, et corona multis ramis tenuibus. Cortex trunci est crassus, atrofuscus, profunde exaratus. Ramificatio^? (Anglice: branching) est sympodialis. Surculi primo sunt clari flavovirides, cortice mucilagino. Folia sunt alternata, viridia ad flavo-virentia, ovata aut obovata, 10–16 cm longa et 5–10 cm lata, petiolo brevi, gracili, leviter sulcato. Foliis sunt tres formae diversae, quarum omnes in eodem ramo gigni possunt: folia trilobata, folia elliptica non lobata, et folia bilobata. (Raro sunt plus quam tres lobi.) Autumno, fiunt flava, rubro suffusa. Flores sunt in racemis laxis, pendulosis, parvi-floriferis ad 5 cm longis primo vere, antequam appareant folia; ei sunt flavi ad flavoviridem, tepalis quinque vel sex. Pollinatio est ab insectis effecta. Fructus est drupa corvina 1 cm longa, unum semen continens. Omnes plantae partes sunt aromaticae et conditae. Radices, crassae et carnosae, surculos saepe gignunt qui novae fieri possunt arbores.^[1][2][3][8]

Usus

Sassafras albidum in Horto Oberthür (Francice: Parc Oberthür) Redonibus crescit.

Cultus

Sassafras albidum saepe ut arbor ornamentalis colitur, praecipue pro foliis inusitatibus et odore aromatico. Praeter suam regionem indigenam, ea nonnumquam in Europa et alibi colitur.^[2]

Materia

Materia est obscura fusca, dura, et firma cum solo congreditur; olim adhibita est pro palis et tignis transversis, parvis navibus, et iugis boum. Iam adhibentur materia pro supellecte facta.^[9]

Pinacotheca

• Folium non lobatum

• Folium bilobatum

• Folium trilobatum

• Planta iuvenis tribus foliorum varietatibus

• Flores

• Cortex

• "Fructus"

• Folia autumno

• Plantula

Notae

Nexus externi

Vicimedia Communia plura habent quae ad Sassafras albidum spectant.

Sassafras (Sassafras albidum) er et løvfellende tre i laurbærfamilien som vokser i østlige Nord-Amerika.

Det blir opptil 35 meter høyt. Krona har mange tettsittende, snodde greiner. Rotskudd er vanlig. Barken er grå med korte, vertikale furer. Bladene har varierende form; de kan være ovale, eller ha to eller tre lapper. De er 10–16 cm lange og 5–10 cm brede, og om høsten blir de rødgule. Sassafras er som regel særbu, med hann- og hunnblomster på ulike trær. Blomstringstida er i april–mai. Blomstene sitter noen få sammen i en hengende klase. De dufter og har seks gulgrønne blomsterblad. Hannblomstene har 9 pollenbærere med purpurfarget støvknapp, og hunnblomstene har 6 reduserte pollenbærere (staminodier). Frukten er en blåsvart steinfrukt som er ca. 1 cm i diameter og sitter på en rød stilk.

Sassafras vokser best på veldrenert grunn i åpen skog, men den er også en vanlig pionerplante, som gror fram i store mengder på forlatt dyrket mark, eller etter skogbrann. Som pionerplante vokser den som regel sammen med Diospyros virginiana. I mer moden skog finnes den sammen med ambratre, blomsterkornell, alm, virginiaeiner, eik, hickory, amerikabøk, ask, sukkerlønn, tulipantre, amerikaagnbøk, virginiahumlebøk, Asimina triloba, robinia, rødlønn og syretre.

Nordgrensen for utbredelsen går fra sørvestre Maine vestover gjennom New York, aller sørligste Ontario og sentrale Michigan. Vestgrensen går fra Illinois gjennom aller sørøstligste Iowa, Missouri, sørøstlige Kansas, østlige Oklahoma og østlige Texas. Arten mangler lengst sør på kystsletta i Texas og Louisiana og i sørlige Florida. Den er utdødd i sørøstlige Wisconsin.

Tørkede blad fra sassafras benyttes som fortykningsmiddel og krydder i Lousiana-matretten gumbo. Røttene ble brukt til å lage drikken root beer, men er ikke lenger tillatt brukt i kommersiell produksjon på grunn av at røttene inneholder et kreftfremkallende stoff.

Galleri

• Gammelt tre

• Bark

• Blomster

• Frukt

• Bladverk i slutten av august

Kilder

• A. Mitchell (1977). Trær i skog og hage. Oversatt av I. Gjærevoll. Tiden. s. 269. ISBN 82-10-01282-7.
• M.M. Griggs. «Sassafras». Silvics of North America. Besøkt 15. mai 2017.
• «Sassafras albidum». Flora of North America. Besøkt 15. mai 2017.

Eksterne lenker

• (en) Sassafras i Encyclopedia of Life
• (en) Sassafras i Global Biodiversity Information Facility
• (en) Sassafras hos NCBI
• (en) Sassafras hos ITIS
• (en) Sassafras hos Tropicos
• (en) Sassafras hos The International Plant Names Index
• (en) Kategori:Sassafras albidum – bilder, video eller lyd på Wikimedia Commons
• (en) Sassafras albidum – galleri av bilder, video eller lyd på Wikimedia Commons
• Sassafras albidum – detaljert informasjon på Wikispecies

Sasafras lekarski, sasafrzan lekarski, sassafras lekarski (Sassafras albidum) – gatunek drzewa z rodziny wawrzynowatych (Lauraceae). Występuje we wschodniej części Ameryki Północnej.

Morfologia

Pokrój

Drzewo do 15 m wysokości.

Liście

Jajowate całobrzegie lub klapowane. Z wierzchu żywozielone, od spodu modre.

Kwiaty

Zebrane w kwiatostany (podbaldachy) szczytowe, zwisające. Okwiat z 6 listków, błoniastych, zielonkawożółtych i zrośniętych u nasady. Kwiaty rozdzielnopłciowe: w męskich jest 9 pręcików, w żeńskich wykształca się 9 prątniczków i jeden słupek.

Owoc

Jagoda jednonasienna.

Zastosowanie

Drewno białe i miękkie ma zapach, którego nie znoszą mole i dlatego używane jest do wyrobu szaf i kufrów na ubrania. Z kory i z korzeni sasafrasu otrzymuje się aromatyczny olejek eteryczny (sasafrzanowy, sasafrasowy). Stosowany jest on do wyrobu kosmetyków. Z liści uzyskuje się czerwony barwnik. Roślina stosowana jest także jako lecznicza.

Przypisy

Bibliografia

1. Zbigniew Podbielkowski: Słownik roślin użytkowych. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Rolnicze i Leśne, 1964.

Sassafras albidum é uma espécie do género Sassafras, uma árvore nativa do leste da América do Norte, tradicionalmente cultivada pelo seu perfume^[1]. Em algumas referências, esta espécie é chamada em língua portuguesa "canela-de-sassafrás", embora este nome seja mais utilizado para a espécie brasileira Ocotea odorifera, que tem algumas das mesmas propriedades químicas (e de que é um parente próximo).

Na Louisiana, o pó obtido das folhas secas, localmente chamado "filé", é usado para engrossar o gumbo, e o óleo extraído da casca das raízes era tradicionalmente usado para preparar uma bebida não-alcoólica, chamada "cerveja-de-raiz" ("root beer", em língua inglesa)^[2][3].

Descrição

O sassafrás norte-americano é uma árvore que pode crescer até 25 m, tem um tronco fino e piramidal, que produz ramos em andares horizontais. As folhas são caducas e apresentam uma grande variedade de formas, mesmo numa única árvore. As flores abrem antes de nascerem as novas folhas, no início da primavera, e são pequenas e verde-amareladas. Os frutos são pequenas drupas (com cerca de 1 cm de diâmetro)^[3].

A planta cresce rapidamente, cerca de um metro por ano, num local soalheiro.

Distribuição

O sassafrás norte-americano ocorre naturalmente em toda a costa leste dos Estados Unidos da América, nas florestas de meseta, tendo a tendência de ocupar terrenos abandonados; cresce bem em solos arenosos e é resistente à seca. Foi introduzida na Europa no século XVI pelos espanhois, onde era utilizada para fins medicinais e como saborizante^[3].

Propriedades medicinais e tóxicas

O Sassafras albidum possui vários alcaloides, compostos aromáticos (como o anetol, típico do anis e o eugenol, típico do cravo-da-índia e da canela), mucilagem, tanino e outras substâncias. Por essas razões, preparados de várias partes desta planta são tradicionalmente indicadas como anti-reumáticos, anti-espasmódicos, anti-inflamatórios e antissépticos.^[4]

Nos anos 60 provou-se que o safrol, uma das principais substâncias encontradas no óleo de sassafrás, é cancerígeno e o seu uso foi descontinuado, mesmo na "cerveja-de-raiz", onde o sabor típico é conferido por saborizantes sintéticos; no entanto, o "filé", ou pó-de-sassafrás tem quantidades diminutas de safrol, pelo que continua a ser comercializado nos EUA^[3].

Referências

Sassafras (Sassafras albidum) är en art i familjen lagerväxter från centrala och nordöstra USA, samt sydöstra Kanada. Sassafras är ett av aromämnena i drycken root beer.

Sassafrasolja

Sassafrasolja är en eterisk olja, som kan utvinnas av rötterna från Sassafras albidum, vilken växer i USA och i norra Mexiko. Roten skördas i långa, upp till armstjocka stycken, som har en brun- till rödfärgad, mjuk, lätt och svampig ved.

Framställning

Oljan utvinns genom destillation med vattenånga, varvid barken ger ett utbyte av 6 – 9 % olja och veden något mindre än 1 %.

Egenskaper

Oljan är en gul till gulröd vätska med mycket behaglig doft. Den innehåller ca 80 % safrol, något kamfer, flera kolväten och en liten mängd eugenol, som finns i nejlikolja.

Användning

Sassafrasolja kommer till användning för parfymtillverkning och vid framställning av likörer.

Källor

• Meyers varulexikon, Forum, 1952

Externa länkar

• Svensk Kulturväxtdatabas

Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.

Sassafras albidum là loài thực vật có hoa trong họ Nguyệt quế. Loài này được (Nutt.) Nees miêu tả khoa học đầu tiên năm 1836.^[1]

Chú thích

Liên kết ngoài

• Phương tiện liên quan tới Sassafras albidum tại Wikimedia Commons
• Dữ liệu liên quan tới Sassafras albidum tại Wikispecies
• Vườn thực vật hoàng gia Kew; Đại học Harvard; Australian Plant Name Index (biên tập). “Sassafras albidum”. International Plant Names Index. Truy cập ngày 14 tháng 6 năm 2013.

Bài viết liên quan đến họ Nguyệt quế (Lauraceae) này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.

• x
• t
• s

北美檫樹（學名：Sassafras albidum）或稱美國檫樹、美洲檫木、白檫、紅檫、黃樟^[2]等，為樟科檫樹屬，原產於北美洲東部，以美國緬因州、加拿大安大略省為北界，南至佛羅里達州，西至愛荷華州及德克薩斯州東部，常見於海拔1500公尺左右的落葉林中^[3][4][5]，北美檫樹原本曾是威斯康辛州的原生植物，但現今此樹種已於該地區消失。^[6]

參考資料

• 腳註

• 文獻
  1. 歐辰雄、呂福原. 《觀霧台灣檫樹自然保護區植物相調查研究》 (PDF). 台灣: 農委會林務局. 1998年12月 [2014-03-19]. （原始内容 (PDF)存档于2014-03-12） （中文）.

미국찰나무(美國檫--, 학명: Sassafras albidum 사사프라스 알비둠^[*])는 녹나무과의 나무이다.^[1] 미국과 캐나다에 분포한다.

이름

종소명 "알비둠"은 "흰색의"라는 뜻의 라틴어이다.

영어권에서는 "사사프라스(sassafras)"로 알려져 있으며, "화이트 사사프라스(white sassafras, 흰찰나무)", "레드 사사프라스(red sassafras, 붉은찰나무)", "실키 사사프라스(silky sassafras, 비단찰나무)" 등으로도 불린다.

사진

• 나무줄기

• 잎

• 꽃송이

• 꽃

• 씨

각주