nimet breadcrumb-navigoinnissa
Puštička pouzdernatá (Lindernia procumbens), někdy také s českým jménem puštička rozprostřená, je drobná a nenápadná bylina, kriticky ohrožený hygrofyt. Roste na místech dlouhodobě zaplavených vodou, které jen na krátkou dobu vysychají. Je to druh rodu puštička a je chráněný v celé Evropské unii v rámci projektu Natura 2000.
Vyskytuje se mimo Britské ostrovy a Skandinávii téměř v celé Evropě, od Španělska na západě až po Ural na východě. Dále je východním směrem rozšířena přes Sibiř až do oblasti Altaje a přes střední Čínu jak do Přední a Zadní Indie, tak i do Japonska. Druhotně roste také v Austrálii, na Havaji i v Severní Americe.
V České republice byla puštička pouzdernatá vždy vzácná, v současnosti je rozšířena hlavně v Třeboňské pánvi. Dále se v menší míře vyskytuje v Českobudějovické pánvi a kolem soutoku řeky Moravy s Dyjí. Občasně bývá přechodně zaznamenávána také na omezených mokřadních lokalitách kolem řek Labe, Vltavy, Moravy nebo Odry. Od roku 2004 také roste po managementovém zásahu v přírodní rezervaci Novořecké močály v inundaci Nové řeky v okrese Jindřichův Hradec. Puštička pouzdernatá se tam spontánně rozšířila po vyhloubení mělkých tůní pro vodní ptactvo.
Je to jeden z mála druhů rostlin české flory prospívajících na humózních, bahnitých nebo písčitých obnažovaných dnech vodních nádrží, které jsou pravidelně odvodňovány (rybníky s rybím plůdkem nebo rybí sádky) či letněny nebo ve slepých říčních ramenech s kolísavou výškou vody. Nepravidelně se objevuje i v přirozených mokřadech, ve kterých se při déle trvajícím suchu snižuje hladina vody. Za všeobecně vhodná místa jsou považována plytce zaplavená stanoviště, na kterých ale nehrozí konkurence jiných rostlin. Pokud je hladina vody trvale vysoká nastává situace, že na své lokalitě i několik let nevyroste.
Jednoletá, nízká rostlina s početnými tenkými kořínky. Ze středu růžice přízemních listů vyrůstá čtyřhranná 5 až 15 cm dlouhá, přímá, vystoupavá nebo poléhavá lodyha které se od báze silně větví a je v uzlinách schopna zakořenit. Je porostlá protistojnými přisedlými listy s čepelemi elipsovitými až podlouhlými, celokrajnými nebo jemně pilovitými a na konci tupě zakončenými. Bývají dlouhé asi 20 mm a široké 10 mm, jsou zelené nebo modrozelené a při žilkách jsou žláznatě chlupaté.
Oboupohlavné květy na stopkách 10 mm dlouhých vyrůstají jednotlivě z paždí drobných listenů. Často se 2,5 až 4 mm dlouhé květy vůbec neotvírají a koruna setrvává na plodu, řidčeji se 5 až 6 mm dlouhé květy otvírají a koruna je pak opadavá. Kalich je hluboce dělený na pět čárkovitě kopinatých a na okraji jemně zoubkovaných lístků asi 4 mm dlouhých. Dvoupyská koruna má světle růžový horní pysk dvoulaločný a větší nažloutlý spodní trojlaločný (střední lalok je největší), trubka koruny je bílá. Tyčinky jsou dvoumocné, dvě přední jsou umístěny v ústí korunní trubky a dvě zadní v horní polovině trubky. Vejčitý horní semeník má tenkou bliznu s dvoulaločnou čnělkou. Květy rozkvétají v červenci a srpnu.
Plodem je podlouhlá, mnohosemenná kulovitá až vejčitá tobolka, zhruba stejně dlouhá jako trvalý kalich. Otevírá se dvěma chlopněmi, obsahuje žlutohnědá, mírně ohnutá semena dlouhá 0,3 mm s pěti tupými příčnými žebry. Druh se rozmnožuje semeny, která se nejčastěji šíří vodou.
Zachování puštičky pouzdernaté i pro budoucnost je závislé na pravidelném letnění rybníků, výskytu mokřadů s kolísavou hladinou spodní vody a litorálních pásem střídavě zaplavovaných a vysychajících. Biotopy ve kterých vyrůstá jsou v Česku poměrně vzácné, převážná část jich byla v minulosti zlikvidována při regulování břehů řek.
Na přírodních stanovištích lze jen stěží poskytovat druhu přímou péči. Mohou být však monitorovány nepravidelné výskyty závislé na přírodních podmínek. Jednou z možností jak přispět k zachování druhu je požadovat na rybích sádkách a rybnících v jarních měsících obnažování dna, případně za vyšších finančních nákladů vytvářet na příhodných místech podmínky obdobné těm na Novořeckých močálech a snažit se tam puštičku pouzdernatou rozšířit.
Druhu je poskytována nejvyšší možná právní ochrana, je zahrnut mezi druhy chráněné evropskou Bernskou úmluvou. VEvropské unii je chráněn v rámci projektu Natura 2000 a v České republice je v „Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin“ stanoveném vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb., stejně jako v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky“ z roku 2012, považován za druh kriticky ohrožený (§1) a (C1t). Obdobně je i na Slovensku ((slovensky) lindernia puzdierkatá) hodnocená jako druh kriticky ohrožený.
Obrázky, zvuky či videa k tématu puštička pouzdernatá ve Wikimedia Commons
Puštička pouzdernatá (Lindernia procumbens), někdy také s českým jménem puštička rozprostřená, je drobná a nenápadná bylina, kriticky ohrožený hygrofyt. Roste na místech dlouhodobě zaplavených vodou, které jen na krátkou dobu vysychají. Je to druh rodu puštička a je chráněný v celé Evropské unii v rámci projektu Natura 2000.
Das Niederliegende Büchsenkraut (Lindernia procumbens), meist Gewöhnliches Büchsenkraut[1] genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Büchsenkräuter (Lindernia) innerhalb der Familie der Büchsenkrautgewächse (Linderniaceae).
Das Niederliegende Büchsenkraut ist eine einjährige krautige Pflanze, die Wuchshöhen von meist 8 bis 15 (2 bis 25) Zentimetern erreicht.[1][2] Die niederliegenden, verzweigten Stängel sind vierkantig und sehen kahl aus, sind aber mit winzigen Drüsenhaaren besetzt;[2] sie sind meist violett überlaufen, bläulich-grün.[1]
Die meist gegenständig angeordneten Laubblätter sind sitzend. Die einfache Blattspreite ist bei einer Länge von etwa 2 Zentimetern sowie einer Breite von etwa 0,8 Zentimetern elliptisch mit stumpfem oberen Ende. Sie sind ganzrandig. Sie werden von drei oder seltener fünf Nerven durchzogen.[1][2]
Die Blütezeit ist August bis September.[3] Im traubigen Blütenstand steht in jeder oberen Blattachsel eine gestielte Blüte. Der Blütenstiel ist gerade und mit einer Länge von 4 bis 20 Millimetern länger als die Tragblätter.[1][2]
Die zwittrige Blüte ist fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Der Kelch ist bei einem Durchmesser von 4 bis 6 Millimetern radiärsymmetrisch. Die Kelchblätter sind linealisch-lanzettlich und bewimpert.[2] Die Blütenkrone ist bei einer Länge von 6 bis 6, selten bis zu 9 Millimetern[1] zygomorph und bleibt in Mitteleuropa meist unentfaltet. Die Oberlippe ist lilarötlich mit zwei Zipfeln, die Unterlippe ist gelblich mit rundlichen Zipfeln. Die Kronröhre ist weiß. Alle vier Staubblätter sind fertil.[1][2] Der Fruchtknoten ist eiförmig und endet in einem längeren Griffel.[2]
Die Kapselfrucht ist länglich-eiförmig.[1]
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 7; es liegt Tetraploidie vor, aber die Chromosomenzahl ist 2n = 30.[1][4][3]
Das Gewöhnliche Büchsenkraut in Deutschland oft kleistogam.[1]
Das Gewöhnliche Büchsenkraut ist in Europa, außer im Norden, und in Asien weitverbreitet.[3] Es gibt Fundortangaben für Deutschland, Österreich, die Schweiz, Italien, Frankreich, Spanien, Portugal, Tschechien, Ungarn, Polen, die Slowakei, Serbien, Slowenien, Rumänien, Bulgarien, Griechenland, die Türkei, Armenien, Aserbaidschan, Georgien, den europäischen Teil Russlands, Belarus, die Ukraine, Iran, Afghanistan, das westliche Sibirien, Altay, Kasachstan, Tadschikistan, Russlands Fernem Osten, weite Gebiete Chinas, Taiwan, Korea, die japanischen Inseln Hokkaidô, Honshū, Kyūshū sowie Shikoku, Indien, Nepal, Pakistan, Thailand, Laos, Vietnam und die Insel Java.[5]
In Deutschland ist das Gewöhnliche Büchsenkraut selten und ist unbeständig und kommt hauptsächlich in der Umgebung des Oberrheingebiets, im Donauraum von Regensburg bis Passau und im Gebiet der Elbe vor. Das Gewöhnliche Büchsenkraut gilt in der Roten Liste der gefährdeten Pflanzenarten Deutschlands 2018 als „stark gefährdet“ und ist durch das Bundesnaturschutzgesetz seit 1998 „streng geschützt“[6].[1]
Das Gewöhnliche Büchsenkraut gedeiht am Rand von Teichen, in Gräben und auf dem Schlamm abgelassener Teiche. Es gedeiht meist auf zeitweise überschwemmten, nährstoffreichen, meist kalkfreien, neutralen, humosen, sandigen Tonböden. Lindernia procumbens ist eine Charakterart des Verbands Nanocyperion.[3]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 4+w+ (nass aber stark wechselnd), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 4+ (warm-kollin), Nährstoffzahl N = 4 (nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 2 (subozeanisch).[7]
Die Erstbeschreibung erfolgte 1790 unter dem Namen (Basionym) Anagalloides procumbens durch Anton Johann Krocker in Flora Silesiaca, 2, 1, S. 398–400, Tafel 26.[8] Die Neukombination zu Lindernia procumbens (Krock.) Philcox wurde 1965 durch David Philcox in Taxon, Volume 14, S. 30 veröffentlicht.[8] Weitere Synonyme für Lindernia procumbens (Krock.) Philcox sind: Lindernia pyxidaria L., Pyxidaria nervosa (Hassk.) Kuntze, Pyxidaria procumbens (Krock.) Borbás, Vandellia pyxidaria (All.) Maxim.
Nach der Binären Nomenklatur botanischer Artnamen setzt sich Lindernia procumbens zusammen aus: dem Gattungsnamen Lindernia, der den elsässischen Arzt und Botaniker Franz Balthasar von Lindern (1682–1755) ehrt, der diese Pflanzenart 1727 bei Straßburg fand[9] und dem Artepitheton procumbens, der sich von procumbere = „liegen“ ableitet.
Das Niederliegende Büchsenkraut (Lindernia procumbens), meist Gewöhnliches Büchsenkraut genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Büchsenkräuter (Lindernia) innerhalb der Familie der Büchsenkrautgewächse (Linderniaceae).
Lindernie couchée, Lindernie pyxidaire, Lindernie rampante, Lindernie des marais
Lindernia procumbens, la Lindernie couchée, Lindernie pyxidaire, Lindernie rampante ou Lindernie des marais, est une espèce de plantes à fleurs annuelles de la famille des Linderniaceae, répandue en Eurasie et en Océanie, où elle pousse dans les milieux humides.
C'est une petite plante annuelle, glabre, à croissance diffuse, haute de 5 à 25 cm, à tiges plus ou moins étalées, quadrangulaires et feuillées. Ses feuilles sont opposées, généralement entières, ovales, à trois à cinq nervures principales[1].
Les fleurs sont axillaires, longuement pédicellées, discrètes. Les cinq pétales rosâtres forment une corolle à deux lèvres très inégales, la supérieure petite, bilobée, l'inférieure plus grande et trilobée. Il y a quatre étamines fertiles. Le fruit est une capsule ovoïde, pratiquement de la longueur du calice, à deux loges et s'ouvrant par deux valves. La floraison a lieu de juin à septembre[1].
La Lindernie couchée peut être confondue avec Lindernia dubia, une espèce originaire des Amériques et introduite en Europe et en Asie, qui s'en distingue par des pédicelles floraux plus courts, une corolle plus grande, et deux étamines fertiles associées à deux staminodes (étamines stériles)[1].
L'espèce est largement répandue en Eurasie et se rencontre jusqu'en Australie[2],[3]. Elle est absente des îles britanniques et du nord de l'Europe, de la Mongolie et de la Chine intérieure, du nord-est de l'Asie[2].
C'est une plante thérophyte, parfois cléistogame, et parfois donc autoféconde. Elle pousse dans les milieux humides, en bordure d'étangs ou de rivières, sur la vase ou les alluvions[1], jusqu'à 1 200 mètres d'altitude[4]. On la rencontre en particulier dans les groupements d'herbes rases, sur les grèves, de l’Isoetion ou du Nanocyperion. Comme un certain nombre de petites plantes annuelles des mêmes milieux, elle peut parfois former des peuplements denses, mais elle est en général plutôt rare[1].
L'espèce porte en français les noms vulgaires « Lindernie couchée »[3],[4],[5],[6], « Lindernie pyxidaire »[5], « Lindernie des marais »[6], « Lindernie rampante »[6].
Elle a été initialement classée comme la seule espèce du genre Anagalloides, sous le basionyme Anagalloides procumbens, par le botaniste Anton Johann Krocker en 1790[7]. Elle est déplacée en 1965 dans le genre Lindernia par David Philcox[8], sous le nom correct Lindernia procumbens. Elle a aussi été classée selon les auteurs dans les genres Bonnaya, Gratiola, Ilyogeton, Pyxidaria, Tittmannia, Torenia, Vandellia et Vriesea[3],[2],[6].
Lindernia procumbens a pour synonymes[2] :
Il s'agit en France d'une espèce rare, dont les populations sont faibles et dont les habitats se raréfient ; elle est aussi de petite taille et fugace, elle peut donc passer inaperçue. L'artificialisation des rivières est en partie responsable de la régression de l'espèce. Également, l'espèce exotique L. dubia, qui occupe les mêmes milieux, a tendance à la remplacer voire à l'éliminer[1]. Lindernia procumbens est classée par l'UICN (22 février 2022)[4] en préoccupation mineure au niveau mondial et européen, mais elle est classée « en danger » (EN) sur la Liste rouge de la flore vasculaire de France métropolitaine (2019) ; au niveau régional, elle est « en danger critique d'extinction » (CR) en Auvergne et dans la région Centre-Val-de-Loire, et « en danger » (EN) en Aquitaine, Bourgogne, Franche-Comté, Alsace et Rhône-Alpes[6]. L'espèce est éteinte en Espagne[2].
Cette espèce a des propriétés médicinales d'élimination de la chaleur du foie, de refroidissement du sang, de diminution de l'inflammation et de détumescence. Elle peut être propagée par culture de tissus. Elle est aussi utilisée comme un remède pour la gonorrhée et le jus est donné aux enfants qui font des selles de couleur verte[4].
Lindernie couchée, Lindernie pyxidaire, Lindernie rampante, Lindernie des marais
Lindernia procumbens, la Lindernie couchée, Lindernie pyxidaire, Lindernie rampante ou Lindernie des marais, est une espèce de plantes à fleurs annuelles de la famille des Linderniaceae, répandue en Eurasie et en Océanie, où elle pousse dans les milieux humides.
Ležaca baničkowka je rostlina ze swójby trudownikowych rostlinow (łaćonsce: Lindernia procumbens, Scrophulariaceae).
Ležaca baničkowka je rostlina ze swójby trudownikowych rostlinow (łaćonsce: Lindernia procumbens, Scrophulariaceae).
La vandellia palustre (nome scientifico Lindernia procumbens (Krock.) Philcox, 1965) è una pianta spontanea dai piccoli fiori della famiglia Linderniaceae.[1]
Il nome comune italiano della pianta, catalogato nel genere Vandellia, fu dato per riconoscimento dell'opera dello scienziato naturalista Domenico Agostino Vandelli che per primo ne diede pubblica ed accademica catalogazione scientifica.[2][3]
Il nome generico (Lindernia) è stato dato in onore del botanico tedesco Franz Balthasar von Lindern (1682-1755)[4]; quello specifico (procumbens) fa riferimento agli steli prostrati, distesi a terra o procombenti di questa pianta.[5][6]
Il nome scientifico della specie è stato definito inizialmente dal botanico slesiano-boemo Anton Johann Krocker (1744-1823), perfezionato successivamente dal botanico contemporaneo David Philcox (1926-2003) nella pubblicazione "Taxon; Official News Bulletin of the International Society for Plant Taxonomy. Utrecht - 14(1): 30. 1965" del 1965.[7]
Cfr.: In acta plantarum - Scheda IPFI[8]
Queste piante arrivano ad una altezza massima di 5 – 20 cm. La forma biologica è terofita scaposa (T scap), ossia in generale sono piante erbacee che differiscono dalle altre forme biologiche poiché, essendo annuali, superano la stagione avversa sotto forma di seme e sono munite di asse fiorale eretto e spesso privo di foglie.[9][10][11][12]
Le radici sono snelle e sottili.
La parte aerea del fusto è prostrata e ascendente. La ramosità in genere è nella parte inferiore del fusto. Il fusto nelle maggioranza delle specie ha una sezione quadrangolare a causa della presenza di fasci di collenchima posti nei quattro vertici.
Le foglie si dividono in basali e cauline. Quelle basali sono raccolte in una rosetta ed hanno delle lamine intere (non lobate) ellittico-spatolate. Quelle cauline sono sessili e disposte in modo opposto (a 2 a 2 e ogni verticillo è ruotato di 90° rispetto a quello sottostante); le lamine hanno delle forme da ellittiche a più o meno lanceolate, i bordi sono interi e l'apice è ottuso o arrotondato. La superficie è glabra, a parte sui bordi e sulle nervature (3 - 5 venature parallele dalla base a disposizione longitudinale) per brevi setole ghiandolari. Dimensione delle foglie cauline: larghezza 3 – 12 mm; lunghezza 7 – 25 mm.
Le infiorescenze sono formate da verticilli ascellari sovrapposti di fiori solitari (1 o 2) lungamente peduncolati (i peduncoli sono più lunghi delle foglie ascellanti) e cleistogami. Ogni verticillo poggia su due grandi brattee fogliose (o semplicemente delle foglie) lievemente staccate dall'infiorescenza vera e propria. Le brattee del verticillo seguente sono disposte in modo alternato. Le bratteole sono assenti. Lunghezza del peduncolo: 5 – 15 mm.
Dal punto di vista fitosociologico alpino la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[15]
La posizione tassonomica della famiglia di appartenenza di questa specie (Linderniaceae) è stata a lungo ambigua. Tradizionalmente la Lindernia procumbens veniva descritta all'interno della famiglia Scrophulariaceae. Più recentemente è stata posizionata nella tribù Lindernieae Richb. (inclusa nella famiglia Veronicaceae, sottofamiglia Gratioloideae (Benth.) Luerss.)[10] nell'ordine delle Scrophulariales (secondo il "Sistema Cronquist"). Più recentemente ancora è stata descritta nella famiglia Plantaginaceae.[12] Attualmente con i nuovi sistemi di classificazione filogenetica (classificazione APG), con le analisi del DNA, tutte le specie del genere Lindernia sono state descritte nella nuova famiglia (Linderniaceae) e assegnata all'ordine delle Lamiales, cambiando anche i livelli tassonomici superiori.[10][17][18]
Il numero cromosomico di L. procumbens è: 2n = 30.[19]
Il basionimo per questa specie è: Anagalloides procumbens Krock., 1790[15]
In altre checklist[14] questa specie è denominata diversamente: Lindernia palustris Hartmann.
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[1]
La linderna sdraiata in altre lingue è chiamata nei seguenti modi:
url (aiuto). URL consultato il 30 novembre 2017. La vandellia palustre (nome scientifico Lindernia procumbens (Krock.) Philcox, 1965) è una pianta spontanea dai piccoli fiori della famiglia Linderniaceae.
Il nome comune italiano della pianta, catalogato nel genere Vandellia, fu dato per riconoscimento dell'opera dello scienziato naturalista Domenico Agostino Vandelli che per primo ne diede pubblica ed accademica catalogazione scientifica.
Multimedia w Wikimedia Commons Lindernia mułowa (Lindernia procumbens (Krock.) Borbás) – gatunek roślin z rodziny linderniowatych (Linderniaceae). Występuje w południowej i środkowej Europie oraz na znacznej części Azji[2]. W Polsce rzadki. Po 1980 r. potwierdzono tylko 9 stanowisk, położonych na południu i południowym zachodzie[3].
Roślina jednoroczna o bardzo krótkim okresie wegetacji. Kwitnie w lipcu i sierpniu. Rośnie najczęściej na dnach wysychających stawów. Gatunek charakterystyczny zespołu Eleocharetum ovatae[5].
Roślina objęta w Polsce ścisłą ochroną gatunkową.
Kategorie zagrożenia:
Lindernia mułowa (Lindernia procumbens (Krock.) Borbás) – gatunek roślin z rodziny linderniowatych (Linderniaceae). Występuje w południowej i środkowej Europie oraz na znacznej części Azji. W Polsce rzadki. Po 1980 r. potwierdzono tylko 9 stanowisk, położonych na południu i południowym zachodzie.
Lindernia erecta é uma espécie botânica do gênero Lindernia pertencente à família Linderniaceae.[1]
Lindernia erecta é uma espécie botânica do gênero Lindernia pertencente à família Linderniaceae.
Однорічна рослина 3–15(20) см заввишки. Рослина гола. Стебло гіллясте, 4-гранне. Листки супротивні, сидячі, овально-довгасті. Квітки пазушні, поодинокі, на ніжках, що перевищують листки. Віночок білуватий, вгорі червонуватий, 6–8 мм завдовжки[2]. Коріння тонке. Листки 1–2.5 X 0.6–1.2 см; краї цільні або слабо тупо зубчасті; верхівки від тупих до закруглених; жилок 3–5, паралельні, від основи. Квітоніжка тонка, 1.2–2 см. Частки чашечки розділені майже до основи, лінійно-ланцетні, ≈ 4 мм, зовні рідко опушені, верхівка тупа. Віночок від рожевого до багрового забарвлення. Коробочка від кулястої до яйцеподібно-кулястої форми, така ж чи трохи довша, ніж чашечка. Насіння довгасте[5].
Європа: Австрія, Чехія, Німеччина, Угорщина, Польща, Словаччина, Швейцарія, Білорусь, Росія, Україна, Болгарія, Греція, Італія, Румунія, Сербія, Словенія, Франція, Португалія, Іспанія; Азія: Афганістан, Іран, Туреччина, Вірменія, Азербайджан, Грузія, Росія, Казахстан, Таджикистан, Китай, Японія, Корея, Тайвань, Індія, Непал, Пакистан, Лаос, Таїланд, В'єтнам, Індонезія [Ява]. Росте поруч з водою, населяє вологі зони (до 1200 м н.р.м. в Азії)[6][7][5].
В Україні зростає у вологих місцях, на берегах річок, боліт і в канавах, розсіяно — у Закарпатті, Поліссі, Лісостепу і Степу (Херсонська обл., Асканія-Нова)[2]. Входить у переліки видів, які перебувають під загрозою зникнення на територіях Дніпропетровської, Закарпатської, Київської областей[3].
Однорічна рослина 3–15(20) см заввишки. Рослина гола. Стебло гіллясте, 4-гранне. Листки супротивні, сидячі, овально-довгасті. Квітки пазушні, поодинокі, на ніжках, що перевищують листки. Віночок білуватий, вгорі червонуватий, 6–8 мм завдовжки. Коріння тонке. Листки 1–2.5 X 0.6–1.2 см; краї цільні або слабо тупо зубчасті; верхівки від тупих до закруглених; жилок 3–5, паралельні, від основи. Квітоніжка тонка, 1.2–2 см. Частки чашечки розділені майже до основи, лінійно-ланцетні, ≈ 4 мм, зовні рідко опушені, верхівка тупа. Віночок від рожевого до багрового забарвлення. Коробочка від кулястої до яйцеподібно-кулястої форми, така ж чи трохи довша, ніж чашечка. Насіння довгасте.
陌上草（学名：Lindernia procumbens），又名陌上菜，为玄參科母草屬下的一种一年生草本植物，分布于北半球温带及热带的潮湿地区。
|access-date=中的日期值 (帮助) 
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
アゼナ（畔菜、学名: Lindernia procumbens[1]）はアゼナ属の一年草。水田の畔などの湿った場所に生える雑草。
![[icon]](http://ja.wikipedia.org/wiki/%E3%83%95%E3%82%A1%E3%82%A4%E3%83%AB:Wiki_letter_w_cropped.svg){kind=small}
北半球の熱帯から温帯に広く分布する[2]。日本では本州，四国，九州に分布する[3]。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。
밭뚝외풀(Lindernia procumbens)은 경기도 이남의 들, 밭이나 밭둑에 나는 한해살이풀로 높이는 7-15cm이다. 전체에 털이 없으며, 줄기는 밑에서 가지가 갈라진다. 잎은 마주나며 긴 타원형, 길이 1.5-3cm, 폭 5-12mm, 끝이 둔하고, 가장자리는 밋밋하며, 잎자루가 없고, 3-5개의 평행한 맥이 있다. 꽃은 연한 홍자색, 잎겨드랑이에 1송이씩 달리고, 꽃자루는 길다. 꽃받침은 길이 3-4mm, 깊게 5갈래, 갈래는 선상 피침형이다. 화관은 길이 6mm, 통부의 끝이 입술 모양이다. 열매는 삭과, 타원형, 폐쇄화도 있다.
밭뚝외풀(Lindernia procumbens)은 경기도 이남의 들, 밭이나 밭둑에 나는 한해살이풀로 높이는 7-15cm이다. 전체에 털이 없으며, 줄기는 밑에서 가지가 갈라진다. 잎은 마주나며 긴 타원형, 길이 1.5-3cm, 폭 5-12mm, 끝이 둔하고, 가장자리는 밋밋하며, 잎자루가 없고, 3-5개의 평행한 맥이 있다. 꽃은 연한 홍자색, 잎겨드랑이에 1송이씩 달리고, 꽃자루는 길다. 꽃받침은 길이 3-4mm, 깊게 5갈래, 갈래는 선상 피침형이다. 화관은 길이 6mm, 통부의 끝이 입술 모양이다. 열매는 삭과, 타원형, 폐쇄화도 있다.
