nimet breadcrumb-navigoinnissa
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Blodyn-pigwrn blewog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Rudbeckia hirta a'r enw Saesneg yw Black-eyed susan.[1]
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Blodyn-pigwrn blewog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Rudbeckia hirta a'r enw Saesneg yw Black-eyed susan.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Třapatka srstnatá (Rudbeckia hirta) je druh až 1 m vysoké rostliny pěstované na záhonech v zahradách nebo parcích pro své barevné květy o velikosti do 8 cm.
Je to bylina pocházející ze Severní Ameriky, kde roste od jihu Kanady přes Spojené státy severoamerické až po sever Mexika. Pro své velké svítivé květy se začala pěstovat v mírném klimatu téměř po celém světě. V mnoha oblastech Evropy i Austrálie zplaněla a rozšiřuje se sama ve volné přírodě. Ve své domovině roste na okrajích lesů a křovinatých porostů, na loukách, pastvinách i polích. Zplanělé rostliny se nejčastěji uchycují na propustných, vlhčích půdách podél vodních toků, cest, železničních tratí, v blízkosti lidských sídel, na rumištích a skládkách. Potřebuje hodně slunečního svitu, v polostínu roste s méně vybarvenými květy. Snáší i silný občasný vítr, ne však trvale větrnou polohu.
V České republice lze třapatku srstnatou nejčastěji spatřit v teplejších oblastech, kde je považována za invazivní neofyt vytlačující původní floru. Na území nynější ČR byla poprvé zaznamenána, rostoucí v přírodě bez lidského přičinění, již v roce 1873.[1][2][3]
Je to dvouletá až krátce vytrvalá chlupatá rostlina dorůstající do výšky, v závislosti na výživnosti a vlhkosti půdy, od 30 do 100 cm. Z hlavního kořene bez oddenku vyrůstá přímá lodyha, která je pouze někdy v horní části rozvětvená a celá je řídce střídavě porostlá šedě zelenými listy. Spodní listy mají křídlatý řapík a jejich čepel je eliptická až kopinatá. Horní listy jsou bez řapíku, tvar mají kopinatý až čárkovitě kopinatý, bývají dlouhé 16 a široké 5 cm. Všechny listy jsou oboustranně chlupaté, celistvé, celokrajné nebo mělce vroubkovaně pilovité, zřetelně žilnaté. Rostlina je běžně mrazuvzdorná do -20 °C.
Úbory na stopkách dlouhých 5 až 20 cm vyrůstající na koncích lodyh dosahují velikosti 6, max. 8 cm. Trubkovité oboupohlavné květy ve vypouklém, půlkulovitým terči květního lůžka jsou hnědočerné až tmavě purpurové. Plevy jsou tmavě fialové. Neplodné jazykovité květy na obvodu disku, nejčastěji jich bývá 8 až 20, mají jazýčky, dlouhé až 3 cm, barvy bledě žluté až oranžově žluté, někdy mají u báze tmavou skvrnu. Zákrov je dvouřadý, vnější drsné listeny o délce do 3 cm jsou ohnuté zpět, vnitřní jsou rovné. Květy opyluje létající hmyz, nejčastěji včely, mouchy a motýli. Kvete od července do října,
Semena jsou černé, 4hranné nažky dlouhé 1,5 až 2,5 mm, jemné chlupaté. Tisíc semen váží asi 2 gramy. Rostlina se rozmnožuje výhradně semeny. Chromozómové číslo: 2n = 38.[1][3][4][5]
Třapatka srstnatá se vysazuje do zahrad a parků kde její květy upoutávají pozornost. Pěstuje se řada kultivarů, které se od sebe odlišují především barvou květů. Šlechtěním se zahradníci především snaží o sytost barev, pestrost vybarvení, velikost a uspořádání jazykovitých květů, důležitá je také odolnost rostlin proti nemocem, hlavně plísním.
Při výsadbě se vysévají počátkem března do skleníku a přepichované sazeničky se vysazují v půli května na záhony. Semeno klíčí i na světle, ale po vysetí ze přikrývá slabou vrstvou substrátu. Rostliny vykvétají asi za 12 až 4 týdnů po výsevu, tj. od poloviny června až poloviny července. Nejčastěji jsou u nás vysazované nízké odrůdy (do 30 cm) 'Becky', 'Toto' a vysoké 'Cordoba', 'Corona', 'May', 'Moreno' a 'Sonora'.
Kořenů se používá v lékařství, infuze z nich jsou vhodné k léčbě nachlazení, vodnatelnosti, a proti červům u dětí, teplý nálev z kořene se používá na mytí otevřených ran, vředů a na proplachování rány po uštknutí hadem a konečně extrakt z kořene v podobě kapek se užívá proti bolestem uší. Z květů lze získat žluté barvivo na tkaniny. Rostlina je pokládána za zdraví škodlivou pro skot, ovce a prasata. Semena jsou pochoutkou pro některé ptáky, např. stehlíky.[6][7]
V místech svého původu, v Severní Americe, rozlišují čtyři variety třapatky srstnaté:
Obrázky, zvuky či videa k tématu třapatka srstnatá ve Wikimedia Commons
Galerie třapatka srstnatá ve Wikimedia CommonsTřapatka srstnatá (Rudbeckia hirta) je druh až 1 m vysoké rostliny pěstované na záhonech v zahradách nebo parcích pro své barevné květy o velikosti do 8 cm.
Håret solhat (Rudbeckia hirta) er en staude med en opret vækst og gule blomster. På grund af dens bunddækkende evne og de holdbare, gule blomster er den almindeligt dyrket i haverne.
Håret solhat er en to- til flerårig, urteagtig plante, der danner udløbere. Væksten er opret og tæppedannende. Hele planten er dækket af børsteagtige hår. Det første år dannes der en grundstillet roset af forholdsvis smalle blade. Senere skyder stænglerne til vejrs med spredtstillede blade, der er hele og ægformede med takket rand. Oversiden er græsgrøn med nedsænkede bladribber, mens undersiden er lysegrøn.
Blomstringen foregår i juli-september, hvor man finder blomsterne samlet i endestillede kurve med gule randblomster og sorte skiveblomster. Frugterne er nødder med en kort fnok.
Rodsystemet består af de vandrette jordstængler og grove rødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 1,00 x 0,25 m (100 x 25 cm/år), heri dog ikke medregnet skud fra udløberne.
Håret solhat hører hjemme i Nordamerika med undtagelse af de vestlige dele. Her findes den langs skovbryn og lysninger i de blandede løv- og nåleskove i fuld sol til let skygge og på en jordbund, som er fugtig, men veldrænet.
I den bøge-løn dominerede Ginn Woods, som ligger ca. 20 km nord for Muncie, Indiana, USA, vokser arten sammen med bl.a. Giftsumak, skyggeblomst, Amelanchier arborea (en art af bærmispel), amerikansk bøg, amerikansk knapbusk, askebladet løn, blodurt, blomsterkornel, canadisk gyldenris, canadisk hasselurt, dværghjerteblomst, glansbladet hæg, hjertebladet asters, hvid druemunke, hvidask, høstfloks, kardinallobelie, klatrevildvin, kæmpesilkeplante, morgenstjernestar, nyengelsk asters, præriefodblad, rævevin, rød hjortetrøst, rødløn, skarlagenjordbær, smalbladet blåøje, sort valnød, storblomstret uvularia, sumpeg, toårigt natlys og virginsk vinterbær[1]
Håret solhat (Rudbeckia hirta) er en staude med en opret vækst og gule blomster. På grund af dens bunddækkende evne og de holdbare, gule blomster er den almindeligt dyrket i haverne.
Die Schwarzäugige Rudbeckie (Rudbeckia hirta), auch Rauer Sonnenhut genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Gattung der Rudbeckien (Rudbeckia) in der Familie der Korbblütengewächse (Asteraceae).[1]
Der Raue Sonnenhut ist eine zweijährige oder ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 10 bis 50, selten bis zu 100 Zentimetern. Der aufrechte, wenig verzweigte Stängel ist abstehend rau behaart und locker beblättert.
Die Laubblätter sind alle ungeteilt, beiderseits lang rau behaart, grob gezähnt, fein gesägt oder ganzrandig und mehr oder weniger deutlich dreinervig. Die grundständigen Laubblätter sind breit-elliptisch bis lanzettlich und lang gestielt. Die Stängelblätter sind eiförmig, eilanzettlich oder länglich spatelig bis fast linealisch; die unteren sind gestielt, die mittleren stielartig verschmälert und die oberen sitzend.
Die Blütezeit liegt zwischen Juli und September. Die Blütenkörbe sind lang gestielt und stehen einzeln am Ende des Stängels oder der wenigen Seitenäste. Die Blütenkörbchen weisen einen Durchmesser von 4 bis 6 Zentimetern auf. Die zwei- bis dreireihig angeordneten Hüllblätter sind abstehend oder zurückgebogen, etwa 10 bis 15 Millimeter lang, 2 bis 3 Millimeter breit und rau behaart. Der Köpfchenboden ist halbkugelig bis kegelförmig gewölbt, er ist mit spitzen, lineal-lanzettlichen Spreublättern besetzt, die etwa so lang wie die Röhrenblüten sind. Die Zungenblüten sind orange-gelb mit am Grunde manchmal purpurfarbener Zunge. Die Zunge ist unterseits kurz anliegend behaart. Die zahlreichen Scheibenblüten sind dunkel purpurfarben bis braunschwarz.
Die Achänen sind vierkantig und ein Pappus fehlt.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 38.[2]
Rudbeckia hirta ist Nordamerika vom südlichen Kanada bis zur südöstlichen USA verbreitet.
Sie ist in Europa, in China und Kuba ein Neophyt.
In Mitteleuropa wird sie häufig kultiviert und ist daraus an grasigen Wegrändern, auf Ödland und an Ufern verwildert und seltener eingebürgert.[3] In Mitteleuropa ist Rudbeckia hirta erstmals 1860 bei Bischwitz am Berge bei Breslau verwildert beobachtet worden. Danach folgten in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts zahlreiche weitere Beobachtungen besonders im norddeutschen Flachland, in Bayern, Österreich und in der Schweiz. Nur an wenigen Stellen hat sich die Art auch längere Zeit gehalten.[4] Sie gedeiht in Mitteleuropa auf mäßig trockenen bis frischen, nährstoffreichen, kiesig-sandigen oder reinen Lehm- oder Tonböden. Sie wächst in Pflanzengesellschaften der Verbände Arction lappae, Onopordion und Dauco-Melilotion oder der Unterklasse Galio-Urticenea.[3]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3w (mäßig feucht aber mäßig wechselnd), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 4+ (warm-kollin), Nährstoffzahl N = 4 (nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 3 (subozeanisch bis subkontinental).[5]
Die Erstveröffentlichung von Rudbeckia hirta erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, Tomus II, S. 907.[6] Ein Synonym für Rudbeckia hirta L. ist beispielsweise Rudbeckia serotina Nutt.
Die Art Rudbeckia hirta gehört zur Section Rudbeckia aus der Gattung Rudbeckia.
Die Art Rudbeckia hirta ist recht variabel und es gibt mehrere Varietäten:[1][7]
Einige Sorten wie beispielsweise ‘Becky’, ‘Irish Eyes’, ‘Sonora’, ‘Toto’[8] werden in den Gemäßigten Gebieten als Zierpflanzen in Parks und Gärten verwendet.
Die Schwarzäugige Rudbeckie ist die Staatsblume von Maryland.
Die Schwarzäugige Rudbeckie (Rudbeckia hirta), auch Rauer Sonnenhut genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Gattung der Rudbeckien (Rudbeckia) in der Familie der Korbblütengewächse (Asteraceae).
Rudbeckia hirta, commonly called black-eyed Susan, is a North American flowering plant in the family Asteraceae, native to Eastern and Central North America and naturalized in the Western part of the continent as well as in China. It has now been found in all 10 Canadian Provinces and all 48 of the states in the contiguous United States.[2][3][4]
Rudbeckia hirta is the state flower of Maryland.[5]
Rudbeckia hirta is an upright annual (sometimes biennial or perennial) growing 30–100 cm (12–39 in) tall by 30–45 cm (12–18 in) wide. It has alternate, mostly basal leaves 10–18 cm long, covered by coarse hair, with stout branching stems and daisy-like, composite flower heads appearing in late summer and early autumn. In the species, the flowers are up to 10 cm (4 in) in diameter, with yellow ray florets circling conspicuous brown or black, dome-shaped cone of many small disc florets.[6] However, extensive breeding has produced a range of sizes and colours, including oranges, reds and browns.[3][7]
The specific epithet hirta is Latin for “hairy”, and refers to the trichomes occurring on leaves and stems.[8] Other common names for this plant include: brown-eyed Susan, brown betty, gloriosa daisy, golden Jerusalem, English bull's eye, poor-land daisy, yellow daisy, and yellow ox-eye daisy.[9]
There are four varieties[10][3]
Rudbeckia hirta is widely cultivated in parks and gardens, for summer bedding schemes, borders, containers, wildflower gardens, prairie-style plantings and cut flowers. Numerous cultivars have been developed, of which 'Indian Summer'[11] and 'Toto'[12] have gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[13] Other popular cultivars include 'Double Gold' and 'Marmalade'.
Gloriosa daisies are tetraploid cultivars having much larger flower heads than the wild species, often doubled or with contrasting markings on the ray florets. They were first bred by Alfred Blakeslee of Smith College by applying colchicine to R. hirta seeds; Blakeslee's stock was further developed by W. Atlee Burpee and introduced to commerce at the 1957 Philadelphia Flower Show.[14] Gloriosa daisies are generally treated as annuals or short-lived perennials and are typically grown from seed, though there are some named cultivars.
The black-eyed Susan was designated the state flower of Maryland in 1918.[5][15] In this capacity it is used in gardens and ceremonies to celebrate, memorialize and show affection for the state of Maryland and its people. The Preakness Stakes in Baltimore, Maryland, has been termed "The Run for the Black-Eyed Susans" because a blanket of Viking Poms, a variety of chrysanthemums resembling black-eyed Susans, is traditionally placed around the winning horse's neck (actual black-eyed Susans are not in bloom in May during the Preakness).[16]
In 1912, the black-eyed Susan became the inspiration for the University of Southern Mississippi school colors (black and gold), suggested by Florence Burrow Pope, a member of the university's first graduating class. According to Pope: “On a trip home, I saw great masses of Black-Eyed Susans in the pine forests. I decided to encourage my senior class to gather Black-Eyed Susans to spell out the name of the class on sheets to be displayed during exercises on Class Day. I then suggested black and gold as class colors, and my suggestion was adopted."[17]
Butterflies are attracted to Rudbeckia hirta.[18] It is a larval host to the bordered patch, gorgone checkerspot, and silvery checkerspot species.[19]
The plant is thought to be an herbal medicine by Native American for various ailments.[20] The roots but not the seedheads of Rudbeckia hirta can be used much like the related Echinacea purpurea with unsubstantiated claims to boost immunity and fight colds, flu and infections. The Ojibwa people used it as a poultice for snake bites and to make an infusion for treating colds and worms in children.[21]
The species is toxic to cats when ingested.[22]
Rudbeckia hirta 'Indian Summer'
Northern Crescent (Phyciodes cocyta) butterfly
Rudbeckia hirta, commonly called black-eyed Susan, is a North American flowering plant in the family Asteraceae, native to Eastern and Central North America and naturalized in the Western part of the continent as well as in China. It has now been found in all 10 Canadian Provinces and all 48 of the states in the contiguous United States.
Rudbeckia hirta is the state flower of Maryland.
Rudbeckia bicolor[1] es una planta herbácea perenne, nativa del este de EE. UU., alcanzando 1,6 m de altura, con hojas algo glaucas, flores compuestas. Los discos florales son amarillento rojizos, y los rayos mitad rojos y resto amarillos.
La especie nombrada, bicolor, refiere al doble color de los rayos florales.
Germplasm Resources Information Network - (GRIN) National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland. https://web.archive.org/web/20090508181606/http://www.ars-grin.gov/cgi-bin/npgs/html/taxon.pl?404818 (19 nov. 2007)
Rudbeckia bicolor es una planta herbácea perenne, nativa del este de EE. UU., alcanzando 1,6 m de altura, con hojas algo glaucas, flores compuestas. Los discos florales son amarillento rojizos, y los rayos mitad rojos y resto amarillos.
La especie nombrada, bicolor, refiere al doble color de los rayos florales.
Karvane päevakübar (Rudbeckia hirta) on korvõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim on kantud Eesti ohustatud liikide punasesse nimestikku.[1]
Karvane päevakübar (Rudbeckia hirta) on korvõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim on kantud Eesti ohustatud liikide punasesse nimestikku.
Rudbeckia hirta[1] ou Rudbeckie hérissée[N 1] est une espèce de plante appartenant au genre Rudbeckia de la famille des Asteraceae, originaire d'Amérique du Nord où elle est dénommée « Black-eyed Susan » (« Suzanne aux yeux noirs »). Elle est cultivée comme plante ornementale dans les régions tempérées.
Le nom de genre Rudbeckia a été attribué par Linné en hommage à Olof Rudbeck (1630-1702), un anatomiste, botaniste et antiquaire suédois qui fonda le jardin botanique d'Uppsala et à son fils Olof Rudbeck le Jeune (1660-1740), premier protecteur de Linné. Rudbeck prit Linné comme tuteur de ses fils et lui confia sa chaire de botanique à l'université d'Uppsala.
Le nom d'espèce hirta vient du latin hirtus « hérissé (en parlant du poil) » (Gaffiot).
Rudbeckia hirta est une plante herbacée qui peut être annuelle, bisannuelle ou vivace[2]. Elle atteint dans la nature un mètre de haut et plus pour les plants cultivés. La tige est couverte de gros poils rigides, dressés, parfois rêches au toucher (hispides). Le feuillage est caduc.
La feuille, portée par un long pétiole, est elliptique-ovale et possède une base cunée (en forme de coin) et une marge entière ou serretée. Le limbe est hispide ou hirsute, de taille variable, 8-30 × 0,5-7 cm,.
L'inflorescence est un capitule porté à l'extrémité d'un rameau, sous-tendu par deux séries de grandes bractées hispides, de 3 cm de long. Le capitule, de type radié, est formé au centre par une protubérance marron (le cœur), couvert de fleurons tubulés, entourées de 8 à 12 longues fleurs périphériques ligulées jaunes. Les ligules 15 à 45 mm de long, peuvent être entièrement jaune ou lavées à la base de rouge lie de vin marron. Le réceptacle est hémisphérique à ovoïde. La floraison s'étale de juin à octobre aux États-Unis.
Le fruit est formé à partir d'un ovaire infère (on dit une cypsèle) de 1,5-2,7 mm, sans pappus (aigrette).
Quatre variétés ont été décrites[2] :
Rudbeckia hirta est originaire d'Amérique du Nord. Elle croît dans les prairies, les pâturages et comme adventices dans les champs[3].
C'est aussi une plante ornementale largement cultivée et qui s'est naturalisée dans certaines localités de Chine et d'Europe[4].
Les rudbeckies hirsutes sont de culture facile. Elles se plaisent dans une terre bien drainée et fertile, dans une zone ensoleillée. Elles ont une croissance rapide.
Les rudbeckies peuvent être utilisées en fleurs coupées.
À l'automne après la floraison, coupez les feuilles et divisez la souche de trois à quatre ans en parties que vous pouvez replanter.
Il existe de nombreux cultivars[5] :
Attention Rudbeckia purpurea L. est maintenant nommée Echinacea purpurea (L.) Moench.
La Rudbeckie hérissée a été utilisée par les Ojibwés, en cataplasme contre les morsures de serpents[6] et en infusion pour les rhumes et les vers des enfants. Les Menominee l'ont utilisé comme diurétique.
Elle contient des anthocyanes[7].
Rudbeckia hirta (rudbeckies hérissées) dans un champ au sud du Québec.
Rudbeckia hirta (rudbeckies hérissées) dans un champ au sud du Québec dans une friche qui longe une plaine d'aviation.
Cherry brandy, variété de Rudbeckia hirta à fleur rouge, dans le jardin de l’École Du Breuil.
Orange Fudge, variété de Rudbeckia hirta aux fleurs jaunes, prise au Jardin des plantes de Paris.
Rudbeckia hirta ou Rudbeckie hérissée est une espèce de plante appartenant au genre Rudbeckia de la famille des Asteraceae, originaire d'Amérique du Nord où elle est dénommée « Black-eyed Susan » (« Suzanne aux yeux noirs »). Elle est cultivée comme plante ornementale dans les régions tempérées.
La Rudbeckia irta (nome scientifico Rudbeckia hirta L., 1753) è una pianta erbacea, biennale a fiori gialli, simile alle margherite, appartenente alla famiglia delle Asteraceae.
L'etimologia del nome generico (Rudbeckia) deriva dal cognome di due botanici svedesi (padre e figlio) Olaus Johannis Rudbeck (1630-1702) e Olaus Olai Rudbeck (1660-1740)[1]; il promotore di questa dedica fu Carl von Linné. L'epiteto specifico (hirta) deriva dall'habitus di questa pianta: cosparsa di peli irti.
Il binomio scientifico attualmente accettato (Rudbeckia hirta) è stato proposto da Carl von Linné (1707 – 1778) biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione Species Plantarum del 1753[2].
L'altezza di queste piante può variare da 1 a 10 dm. La forma biologica della specie è emicriptofita scaposa/bienne (H scap/H bienn); ossia sono piante perennanti (o biennali, raramente annue) con gemme poste al livello del suolo con fusto allungato e mediamente foglioso. Tutta la pianta è cigliato-ispida.
Le radici sono secondarie da rizoma di tipo fibroso.
Le foglie sono a disposizione opposta con superfici ruvide e peli ispidi. La forma è lanceolata e intera (eventualmente trilobate) con margini grossolanamente dentati. Quelle basali sono picciolate, mentre quelle superiori sono sessili. Dimensione delle foglie basali: larghezza 0,5 – 7 cm; lunghezza 8 – 30 cm. Dimensione delle foglie foglie cauline: larghezza 0,4 – 4 cm; lunghezza 20 – 30 cm.
L'infiorescenza è formata da medio-grandi capolini alla sommità di lunghi peduncoli terminali. La struttura dei capolini è quella tipica delle Asteraceae: un peduncolo sorregge un involucro semisferico composto da più squame (o brattee) ispide a disposizione embricata e poste in 3 - 4 serie che fanno da protezione al ricettacolo conico, assai elevato e provvisto di pagliette acute e persistenti[3][4] sul quale s'inseriscono due tipi di fiori: quelli esterni ligulati (da 8 a 16) di colore giallo brillante con a volte una macchia marrone o rosso scuro basale, molto più lunghi dell'involucro disposti in modo patente; quelli interni brevemente tubulosi (da 250 a 500) di colore bruno scuro (inizialmente verde giallastro) sporgenti verso l'alto. Diametro dei capolini: 6 – 10 cm. Lunghezza delle squame: 3 cm. Diametro del disco centrale: 12 – 20 mm.
I fiori sono zigomorfi (quelli ligulati), attinomorfi(quelli tubulosi); sono inoltre tetra-ciclici (formati cioè da 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (calice e corolla formati da 5 elementi). Sono inoltre ermafroditi, più precisamente i fiori del raggio (quelli ligulati) sono sterili; mentre quelli del disco centrale (tubulosi) sono bisessuali.
I frutti sono degli acheni glabri a forma tetragona e senza pappo. Dimensione dei frutti: 1,5 – 2,7 mm.
Dal punto di vista fitosociologico la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale[7]:
La famiglia di appartenenza della R. hirta (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) è la più numerosa del mondo vegetale, comprende oltre 23000 specie distribuite su 1535 generi[8] (22750 specie e 1530 generi secondo altre fonti[9]). Il genere di appartenenza (Rudbeckia) è composto da una ventina di specie.
Anche se il genere non è molto corposo, i botanici comunque lo suddividono in varie sezioni secondo caratteristiche sia morfologiche che anatomiche più interne al fiore stesso. La specie di questa voce appartiene al gruppo delle “Rudbeckie” con foglie composte e picciolate e disco centrale (del capolino) di colore bruno, che rimane ovoide anche dopo la fioritura (nell'altro gruppo il disco centrale si allunga fino a diventare cilindraceo)[4].
Il numero cromosomico di R. hirta è: 2n = 38[2].
Alcuni autori (specialmente nel passato) accomunano in uno stesso gruppo sia le specie del genere Rudbeckia che quelle del genere Echinacea. Ma recenti studi filogenetici basati tra l'altro sul DNA nucleare ribosomale[10] indicano che Rudbeckia insieme ai generi Dracopis e Ratibida (escluso quindi il genere Echinacea) formano un gruppo monofiletico (corrispondente alla sottotribù Rudbeckiinae sensu H. Robinson).
Nell'America del nord sono presenti quattro varietà (non presenti in Italia), qui descritte brevemente[11]:
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:
Le due specie di Rudbeckia presenti sul territorio italiano (Rudbeckia laciniata e Rudbeckia hirta) sono molto simili tra di loro. Si distinguono in quanto la R. hirta è completamente cosparsa di peli irti, mentre le foglie di R. laciniata sono profondamente incise o sono pennato-composte.
In passato questa pianta veniva usata (secondo la medicina popolare) nel trattamento del raffreddore, nell'idropisia e nel trattamento di piaghe in genere[12].
L'uso principale che attualmente viene fatto di queste piante è nel giardinaggio. Se messe in zone soleggiate o parzialmente ombreggiate su qualsiasi tipo di terreno crescono bene senza grandi problemi. L'effetto migliore si ottiene producendo delle grandi macchie decorative in giardini ampi e piuttosto rustici.
La Rudbeckia irta (nome scientifico Rudbeckia hirta L., 1753) è una pianta erbacea, biennale a fiori gialli, simile alle margherite, appartenente alla famiglia delle Asteraceae.
Sommarrudbeckia (Rudbeckia hirta), är en art i familjen korgblommiga växter. Den växer naturligt i Kanada och USA. Arten är vanlig som prydnadsväxt i svenska trädgårdar.
Sommarrudbeckia (Rudbeckia hirta), är en art i familjen korgblommiga växter. Den växer naturligt i Kanada och USA. Arten är vanlig som prydnadsväxt i svenska trädgårdar.
Rudbeckia hirta là một loài thực vật có hoa thuộc họ Cúc (Asteraceae), bản địa miền Đông và Trung Bắc Mỹ và đã lan rộng sang phần phía Tây, và Trung Quốc. Nó hiện sinh sống ở 10 Tỉnh của Canada và 48 bang của Hoa Kỳ.[2][3][4]
Rudbeckia hirta là một loài thực vật có hoa thuộc họ Cúc (Asteraceae), bản địa miền Đông và Trung Bắc Mỹ và đã lan rộng sang phần phía Tây, và Trung Quốc. Nó hiện sinh sống ở 10 Tỉnh của Canada và 48 bang của Hoa Kỳ.
Rudbeckia hirta L., 1753
Рудбе́кия (рудбеккия) волоси́стая (лат. Rudbéckia hírta) — травянистое растение, вид рода Рудбекия семейства Сложноцветные (Compositae).
Популярное декоративное растение, покрытое жёстким опушением, с жёлто-коричневыми краевыми ложноязычковыми цветками и фиолетово-коричневыми срединными трубчатыми цветками, расположенными на выпуклом цветоложе.
Однолетнее, двулетнее или многолетнее травянистое растение до 90—100 см высотой, стебли простые или ветвящиеся, покрыты жёстким оттопыренным опушением 1 мм и более длиной. Листья очерёдные, эллиптические, ланцетные или яйцевидные в очертании, в основании клиновидные, с цельным или городчато-зубчатым краем, на конце острые; прикорневые листья черешчатые, 8—30 см длиной и 0,5—7 см шириной, стеблевые — черешчатые или сидячие, 3—20×0,4—4 см.
Корзинки одиночные или по 2—5 в щитковидном общем соцветии, листочки обёртки травянистые, до 3 см длиной, с обеих сторон жёсткоопушённые. Цветоложе от полушаровидного до яйцевидного. Ложноязычковые цветки в числе 8—16, их язычок 1,5—4,5×0,5—1 см, эллиптический, продолговатый или обратноланцетный, целиком жёлтого или жёлто-оранжевого цвета либо большей частью жёлтый, а ближе к основанию каштаново-коричневый, у некоторых форм полностью каштаново-коричневый. Срединные трубчатые цветки в числе 250—500 и более, венчик 3—4 мм длиной, ближе к основанию жёлто-зелёный, основная часть фиолетово-коричневая.
Семянки 1,5—2,7 мм длиной, без хохолка.
Родина растения — Северная Америка (точный первоначальный ареал не установлен), в настоящее время широко распространено по всему континенту по лесам, лугам, обочинам дорог. В Евразии нередко встречается в качестве сорного.
Декоративное растение, часто выращиваемое в садах по всему миру, введено в культуру в Англии в 1714 году. Сорта 'Toto' и 'Indian Summer' были удостоены премии Award of Garden Merit.
Ядовитое для свиней и скота растение. У людей с чувствительной кожей может вызывать раздражение.
Рудбе́кия (рудбеккия) волоси́стая (лат. Rudbéckia hírta) — травянистое растение, вид рода Рудбекия семейства Сложноцветные (Compositae).
Популярное декоративное растение, покрытое жёстким опушением, с жёлто-коричневыми краевыми ложноязычковыми цветками и фиолетово-коричневыми срединными трубчатыми цветками, расположенными на выпуклом цветоложе.
黑心金光菊（学名：Rudbeckia hirta）是菊科金光菊属的植物，为北美洲的特有植物。分布于美洲等地，目前已由人工引种栽培。
黑心金光菊（江苏南部种子植物手册）
黑心金光菊，英文俗称＂黑眼苏珊＂（＂黑眼苏珊藤＂是另外一种植物：翼叶山牵牛Thunbergia Alata），菊科，原产于美国东部和中部。是美国马里兰州的州花。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_dans_un_champ.jpg)
_le_long_d%27une_plaine_d%27aviation.jpg)
