nimet breadcrumb-navigoinnissa
Pinus pseudostrobus (lat. Pinus pseudostrobus) - şamkimilər fəsiləsinin şam ağacı cinsinə aid bitki növü.
_at_Bhandakthathaatch_(8000_ft)_I_IMG_7363.jpg){kind=small}
İynəyarpaqlılar ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Etdiyiniz redaktələri mənbə və istinadlarla əsaslandırmağı unutmayın.
Pinus pseudostrobus (lat. Pinus pseudostrobus) - şamkimilər fəsiləsinin şam ağacı cinsinə aid bitki növü.
Borovice pavejmutka (Pinus pseudostrobus) je středoamerická pětijehličná borovice, velmi proměnlivá ve stavbě těla.
Ve starořečtině Pseudḗs znamená falešný, lživý, klamný, nepravdivý, nesprávný a podobně, proto vědecké jméno Pinus pseudostrobus znamená doslovně: Nepravá borovice vejmutovka (Pinus strobus). Tyto dva stromy ovšem spolu nesdílejí žádné společné znaky, až na společný rod - borovice.[2]
Synonyma pro Pinus pseudostrobus varieta pseudostrobus forma pseudostrobus:
Stálezelený, jehličnatý, ve své domovině rychle rostoucí, strom, dorůstající do výšky 50 m. Kmen je kulatý a přímý a dosahuje průměru 1,5 m. Větve prvního řádu (hlavní větve) jsou dlouhé, stoupající, rozložité a obvykle v přeslenech, větve vyšších řádů (vedlejší větve) jsou stoupající nebo klesající, štíhlé a rozložité. Koruna je u mladých stromů otevřená a pyramidální, u starších stromů je kulatá nebo se zploštělým vrcholem. Borka je u mladých stromů hladká a červenošedohnědá, později tmavnoucí, silná a šupinovitá, s protáhlými pláty a hlubokými, podélnými prasklinami. Letorosty jsou štíhlé, hladké, stříbrnomodrošedozelené nebo bělavé, s krátkými a dolů směřujícími kolénky listové stopky (Pulvinus). Šupiny (Kataphylla) jsou 10-15 mm dlouhé, brzy se zakřivují, s řasinkovitými okraji, červenohnědé, odpadávající téměř hned za svazečky. Pupeny jsou 12-20 mm dlouhé, bez pryskyřice.
Jehlice jsou zelenomodrostříbrnošedé barvy, vyskytují se v chomáčích na koncích vzhůru směřujících větví; jsou tenké, rozprostřené nebo se sklánějící, rovné, pružné, s nepatrně vroubkovanými okraji. Rostou ve svazečcích (Fasciculus) po 5 (vzácně též po 4 a 6 a 8); jsou 18-40 cm dlouhé a 0,8-1,3 mm široké; s průduchy (Stomata) na všech 3 površích, na vnějších površích jsou ve 2-7 řadách a na vnitřních površích ve 2-5 řadách; se 2-6 pryskyřičnými kanálky v rozích a okolo dvojvláknité středové žíly. Svazečkové pochvy jsou červenohnědé, dozráváním šedohnědé, 15-35 mm dlouhé, neopadavé; jehlice zůstávají na stromě 2-3 roky.
Samčí šištice se vyskytují v hojném počtu ve shlucích blízko bazálních konců nových letorostů, jsou vejčitě podlouhlé až válcovité, nejprve žluté a později hnědé, 20-35 mm dlouhé a 5-7 mm široké. Samičí šištice - šišky se vyskytují blízko konců větví; jsou umístěny na krátkých a silných, 1-2 cm dlouhých, stopkách, které zůstávají po opadu šišek s několika šiškovými šupinami na větvi. Šišky rostou většinou po jedné, někdy po dvou, a vzácně také v přeslenech po 3-4. Nezralé šišky jsou zelené, vejčité, 20 mm dlouhé a 12 mm široké, s malými, rozprostřenými trny a dozrávají 2 roky; zralé šišky jsou žlutohnědočervené, vejčitě podlouhlé, nesymetrické, u základny zakřivené, v otevřeném stavu podlouhle vejčité až široce vejčité, v otevřeném stavu jsou 7-16 cm dlouhé a 6-13 cm široké. Šupin šišek je 100-200; šupiny se oddělují, aby uvolnily semena, s výjimkou neplodných proximálních šupin; šupiny jsou tlusté, dřevnaté, podlouhlé, rovné nebo mírně zakřivené, červenohnědopurpurové. Štítky (Apophysis) jsou extrémně proměnlivé, od téměř plochých až po prodloužené, více na jedné straně šišky a blízko její základně, s příčným kýlem, zužující se do tupého nebo špičatého přírůstku prvního roku, kosočtverečné nebo pětiúhelníkové, s hranatým horním okrajem, nepravidelně zvlněné nebo zakulacené, v barvě zahrnující různé odstíny hnědi. Přírůstek prvního roku (Umbo) je hřbetní, proměnlivý, tupý až vyčnívající, 3-15 mm dlouhý, 5-10 mm široký u základny, bez trnu či s opadavým trnem, většinou tmavší než štítky. Semena jsou šikmo vejčitá, mírně zploštělá, 5-7 mm dlouhá a 3-4,5 mm široká; žlutooranžová až šedohnědá, s nebo bez tmavších míst. Křídla semen jsou členitá, účinná, přichycená k semenům dvěma drápy, tence pokrývající část jedné strany semene, šikmo vejčitá, s rovnou částí, 20-25 mm dlouhá a 7-10 mm široká, žlutohnědá, průsvitná, s tmavšími okrajovými částmi. Semenáče mají hypokotyl (Hypocotylus) dlouhý 31,8 mm, Děložních lístků (Cotyledon) mají 7-13 . Strom kvete únor-duben, v závislosti na místě a na nadmořské výšce.
Pinus pseudostrobus je blízce příbuzná s borovicí Pinus montezumae, se kterou se v přírodě kříží, čímž vznikají nové druhy borovic a zároveň neexistuje typový (vzorový, modelový) exemplář, ani neexistují příliš podrobné morfologické popisy tohoto typového exempláře a všech jeho variet či poddruhů, podle kterých by bylo možné druh vymezit. Taxonomie Pinus pseudostrobus je proto velmi sporná, postrádá spolehlivý předmětný základ a existuje velký počet různých názorů.[3]
Pinus pseudostrobus se vyskytuje ve 2 či 3 varietách (existují různé názory)[4]:
Domovinou stromu je: Střední Amerika: státy Guatemala, Honduras, Salvador a (Severní Amerika): Mexiko.
Pinus pseudostrobus je horská až vysokohorská borovice, roste ve velmi širokém rozsahu nadmořských výšek: 850-3250 m a v klimatických podmínkách od mírně chladných až po mírně teplé. Ročních srážkové úhrny jsou od minimálních 800 mm ročně až po více než 2000 mm ročně v Guatemale a v Hondurasu. Strom je mrazuvzdorný do –6 °C. Půdy jsou hluboké, sopečného původu. Pinus pseudostrobus roste v monokulturních porostech, nebo roste dohromady s ostatními druhy borovic: Pinus montezumae, borovicí Douglasovou, Pinus devoniana, Pinus maximinoi, Pinus leiophylla, Pinus ayacahuite, Pinus patula, Pinus cembroides, Pinus hartwegii, Pinus pringlei, a jinými rostlinami, například jedlí Abies religiosa, rostlinami z rodu trávovník Dasylirion, z rodu komule Buddleja, z rodu dub Quercus, z rodu planika Arbutus, z rodu jalovec Juniperus, v Mexiku z rodu agáve Agave a rodu opuncie Opuntia a rodu ambroň Liquidambar, a dalšími. V prostředí s častými požáry mohou semenáče tohoto stromu procházet „trávovou etapou“ (jedná se o zpožděný růst stromu, doprovázený tvorbou hustých jehlic, chránících pupeny před ohněm; zpožděný růst trvá několik let, je následovaný rychlým růstem, při příznivých podmínkách životního prostředí). Pinus pseudostrobus varieta pseudostrobus forma pseudostrobus je nejvíce rozšířenou varietou v celé oblasti výskytu tohoto druhu borovice, zbývající dvě variety se s ní často vyskytují sympatricky.
Strom je někdy také napadán celou řadou parazitických rostlin z čeledi santálovitých Santalaceae, z rodu Arceuthobium - Arceuthobium vaginatum poddruh vaginatum, vůči které byl dříve strom mylně považován za imunní [5]; a dále Arceuthobium aureum poddruh aureum (v Guatemale), Arceuthobium aureum poddruh petersonii (v Oaxace a Chiapasu), Arceuthobium durangense (v Jaliscu), Arceuthobium globosum poddruh grandicaule (v jižním Mexiku a Guatemale), Arceuthobium oaxacanum (vzácně v Oaxace). Mladé stromy a semena jsou náchylné k napadení houbou Sphaeropsis sapinea. Naopak je snášenlivý k houbě srpovničce Fusarium circinatum (způsobuje Fusariové vadnutí). Semena stromu požírá vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis), brouk Conophthorus ponderosae podvrtává a vyžírá šišky, ploštice Tetyra bipunctata se živí semeny stromu. Bejlomorka Cecidomyia bisetosa útočí na šišky a pak je požírá. Semeny stromu se též živí larvy obaleče Cydia montezuma a krásenky Megastigmus albifrons.
Světle žluté, lehké, odolné a málo pryskyřičnaté dřevo, s malým množstvím suků, je jedno z nejvíce používaných dřev v Guatemale, v Hondurasu a v Mexiku. Je používáno na lehké konstrukce, v tesařství a truhlářství, na dýhy, na obklady zdí, na krabice, na přepravky, na zápalky, jako palivové dříví a na dřevovinu. V Mexiku se také ze stromu získává pryskyřice. Strom je značně vysazován v lesnictví v Africe a méně také v Indii. V hortikuluře je vzácný a použitelný jen v oblastech s mírným klimatem.
Strom je místně hojný, není ohrožen, jeho populace je stabilní. Některé místní lesy byly vytěženy přílišnou těžbou dřeva a byla vykácena nejlepší krajová stanoviště, z těchto důvodu je potřeba sledovat míru těžby. Strom se vyskytuje v mnoha chráněných oblastech v Guatemale, v Hondurasu a v Mexiku.
Samičí šištice - šišky v národním parku Haleakalā National Park, ostrov Maui, stát Havaj, USA
Pinus pseudostrobus varieta apulcensisː velmi odlišná varieta, mnohými botaniky považována za samostatný druh Pinus apulcensis, v botanické zahradě Mendocino Coast Botanical Gardens, Kalifornie, USA
Obrázky, zvuky či videa k tématu borovice pavejmutka ve Wikimedia Commons
Borovice pavejmutka (Pinus pseudostrobus) je středoamerická pětijehličná borovice, velmi proměnlivá ve stavbě těla.
Pinus pseudostrobus ist eine in Mexiko und Guatemala heimische Pflanzenart der Gattung Kiefern (Pinus).
Pinus pseudostrobus ist ein Baum, der Wuchshöhen von 30 bis 40 m hoch, selten bis 45 m, und Stammdurchmesser von 40 bis 80 cm, selten auch 100 cm erreicht. Der Stamm ist meist gerade und astfrei bis in 20 oder 30 m Höhe. Die Äste stehen meist waagrecht. Bei alten Bäumen ist die Krone rund, junge Bäume haben eine offene, pyramidenförmige Krone mit entfernt stehenden Ästen. Die Borke ist bei alten Bäumen dunkelbraun, dick und durch tiefe senkrechte Risse in raue, schuppige Platten geteilt. Im oberen Stammbereich ist die Borke glatt und rotbraun. Bei jungen Bäumen ist die Borke glatt und rötlich- bis grau-braun. Die Zweige sind schlank, leicht aufrecht und glatt.
Die Nadelblätter stehen in Bündeln an Kurztrieben zu fünft. Die Scheiden sind bleibend, hell- bis dunkelbraun und 12 bis 15 mm lang. Die Nadelblätter sind schlank, biegsam, 20 bis 25 cm lang. Der Rand ist fein gesägt. Es sind meist drei (selten zwei bis vier) Harzkanäle vorhanden. Es gibt zwei Leitbündel, die benachbart, aber abgegrenzt sind.
Die Blütenzapfen sind länglich-kegelförmig, die kleinen Zapfenschuppen tragen kleine, aufrechte Dornen. Sie stehen einzeln oder in Gruppen von 2 bis 3 an steifen, schuppigen Stielen.
Die Zapfen sind eiförmig bis lang-eiförmig, leicht gekrümmt. Sie sind 8 bis 10 cm lang und geöffnet 5 bis 7 cm breit. Die Farbe ist hellbraun. Die Zapfen öffnen sich zur Reife und fallen bald danach ab. Wenn sie abfallen, bleiben der Stiel und einige der untersten Zapfenschuppen am Zweig. Die Zapfenschuppen sind dünn, mittelhart. Die Apophyse ist leicht erhaben bis flach, quer gekielt, der Umbo sitzt dorsal, ist klein, und mit einem kleinen, abfallenden Dorn bewehrt.
Die Samen sind rund 6 mm lang, dunkelbraun. Der Samenflügel ist 20 bis 23 mm lang, dunkelbraun. Die Zahl der Keimblätter beträgt meist acht (selten sechs bis neun).
Das Holz ist hellgelb, recht weich, aber stark und etwas harzig. Die Bäume werden zu Schnittholz verarbeitet, teilweise auch für Feuerholz und zur Harzgewinnung genutzt.
Pinus pseudostrobus kommt vorwiegend in Mexiko vor, das Areal reicht jedoch bis Guatemala. Die größten Vorkommen sind in der Zentralen Vulkangebirgskette, die auf der geographischen Breite von Mexiko-Stadt von West nach Ost durch Mexiko zieht. Die Vorkommen liegen in den Bundesstaaten Jalisco, Michoacán, México, Distrito Federal de México, Morelos, Hidalgo, Puebla, Tlaxcala, Veracruz, Oaxaca, Guerrero und Chiapas. In Guatemala kommt sie in den südlichen Landesteilen vor.
Die Art wächst in Höhenlagen von 1600 bis 3200 m vorwiegend an Berghängen. Der jährliche Niederschlag variiert im Gebiet von 800 bis 1500 mm. Die größten Bäume wachsen in Michoacán in 2000 bis 2400 m auf tiefgründigem Vulkanboden. In weiten Gebieten ihres Areals, wächst die Art zusammen mit verschiedenen Tannen-Arten (Abies spp.) sowie Pinus montezumae, Pinus douglasiana, Pinus michoacana, Pinus maximinoi und Pinus pringlei.
Pinus pseudostrobus wurde 1839 von John Lindley erstbeschrieben.[1]
Synonyme sind Pinus orizabae Gordon, Pinus protuberans Roezl, Pinus angulata Roezl, Pinus regeliana Roezl, Pinus protuberans var. angulata (Roezl) Carrière, Pinus pseudostrobus var. estvezii Martínez, Pinus pseudostrobus var. coatepecensis Martínez, Pinus pseudostrobus var. apulcensis (Lindl.) Martínez, Pinus pseudostrobus forma megacarpa Loock, Pinus estevezii (Martínez) J.P.Perry, Pinus pseudostrobus subsp. apulcensis (Lindl.) Stead, Pinus nubicola J.P.Perry, Pinus pseudostrobus var. laubenfelsii Silba, Pinus yecorensis Debreczy & I.Rácz, Pinus yecorensis var. sinaloensis Debreczy & I.Rácz, Pinus apulcensis Lindl., Pinus pseudostrobus var. apulcensis (Lindl.) Martínez, Pinus pseudostrobus forma megacarpa Loock, Pinus pseudostrobus subsp. apulcensis (Lindl.) Stead, Pinus pseudostrobus var. oaxacana Martínez, Pinus oaxacana Mirov, Pinus pseudostrobus var. oaxacana (Mirov) S.G.Harrison und Pinus oaxacana var. diversiformis Debreczy & I.Rácz.
Es werden zwei Varietäten und eine Form unterschieden:[2]
Jesse P. Perry: The Pines of Mexico and Central America. Timber Press, Portland 1991, ISBN 0-88192-174-2, S. 137ff.
Pinus pseudostrobus ist eine in Mexiko und Guatemala heimische Pflanzenart der Gattung Kiefern (Pinus).
Pinus pseudostrobus (лат. Pinus pseudostrobus) – быдмассэзлӧн пожум котырись пожум увтырын (Pinus субувтырын) торья вид. Пожумыс быдмӧ 30-40 см вылына да овлӧ 40-80 метра кыза диаметрын. Пожум пантасьӧ Мексикаын.
Pinus pseudostrobus, known in English as the smooth-bark Mexican pine and in Spanish as chamite or pacingo, is a tree found in forests of Mexico and Central America.[1][2][6] It is 8 to 25 m tall with a dense and round top.It is threatened by logging and wood harvesting.[1] The bark is brown and fissured and smooth when young. It is subject to ex-situ conservation.[1] It grows at altitudes between 850 and 3250 m. from 26° to 15° north latitude, from Sinaloa, Mexico to Nicaragua and Honduras. It occurs within a rainfall regime that rains mostly in summer.
A stand of about 15 fully mature smooth-bark Mexican pines is in Imperial County, California, at the Palo Verde County Park, in a narrow strip of land between Hwy 78 and the Colorado River.
English botanist John Lindley described the species in 1839. It is divided into Pinus pseudostrobus var.apulcensis (Lindl.)Shaw (Apulco pine), Pinus pseudostrobus f.protuberans Martínez and Pinus pseudostrobus var.pseudostrobus.[2][6]
It has been introduced in New Zealand near sea level and has done well.
.jpg)
Male cones at San Francisco Botanical Garden
Pinus pseudostrobus, Cerro Pelón, Mexico
Pinus pseudostrobus, known in English as the smooth-bark Mexican pine and in Spanish as chamite or pacingo, is a tree found in forests of Mexico and Central America. It is 8 to 25 m tall with a dense and round top.It is threatened by logging and wood harvesting. The bark is brown and fissured and smooth when young. It is subject to ex-situ conservation. It grows at altitudes between 850 and 3250 m. from 26° to 15° north latitude, from Sinaloa, Mexico to Nicaragua and Honduras. It occurs within a rainfall regime that rains mostly in summer.
A stand of about 15 fully mature smooth-bark Mexican pines is in Imperial County, California, at the Palo Verde County Park, in a narrow strip of land between Hwy 78 and the Colorado River.
English botanist John Lindley described the species in 1839. It is divided into Pinus pseudostrobus var.apulcensis (Lindl.)Shaw (Apulco pine), Pinus pseudostrobus f.protuberans Martínez and Pinus pseudostrobus var.pseudostrobus.
It has been introduced in New Zealand near sea level and has done well.
Male cones at San Francisco Botanical Garden
Pinus pseudostrobus, Cerro Pelón, Mexico
El pino lacio (Pinus pseudostrobus) es un pino también llamado pacingo y chamite, pinabete en Honduras. Es nativo de México, Guatemala, El Salvador y Honduras[4] donde vive en el bosque templado, a 1300-3250 msnm desde 26° a 15°N. Pinus pseudostrobus fue descrita por John Lindley y publicado en Edwards's Botanical Register 25: Misc. 63. 1839.[5] Pinus: nombre genérico dado en latín al pino.[6] pseudostrobus: epíteto. El pino lacio es altamente variable, sus conos que por lo regular miden 7.6 a 11 cm, llegan a variar desde 3.2 a 16 cm dependiendo de la región y de las características del sitio donde viva.[7] Es utilizado para plantaciones comerciales ya que se aprecia por su follaje semicolgante y aroma agradable a resina.
Árbol con altura promedio de 20 a 40 metros, (incluso se habla de ejemplares de hasta 50 metros) y un diámetro de 40 a 80 cm. El tronco es recto, libre de ramas entre los primeros 4 y 6 m de altura. Las ramas generalmente tienen ubicación horizontal, yemas oblongas-cónicas de color anaranjado. Su corteza en árboles jóvenes es lisa, se torna áspera y de color grisáceo en árboles adultos, cerca de la copa la corteza se hace suave y es de color rojiza. El follaje es verde oscuro, las acículas en grupos de 5, cuyo tamaño varía de 16 a 35 cm de largo y de 0.75 a 1.25 cm de ancho, se encuentran extendidas o en forma de péndulo, con vainas persistentes de 15 a 25 mm de largo. Provisto de canales resiníferos de 2 a 4. La madera es de color amarillo claro y textura fina, es liviana suave y poco resinosa. Fruto. Conos de ovoides a cilíndricos de color café claro, de 10 a 15 cm de largo y curveados, estos se agrupan entre dos y tres en las puntas de la rama. Semillas, son pequeñas, de 6 mm de largo, de color café oscuro, con un ala articulada de 20 a 23 mm de largo.[8][9]
Fue introducido exitosamente en Nueva Zelanda.
Se distribuye en México, Guatemala, El Salvador y Honduras. En México, se localiza en los estados de Sinaloa, Jalisco, Chihuahua, Coahuila, Nuevo León, Durango, Zacatecas, San Luis Potosí, Aguascalientes, Guanajuato, Querétaro, Hidalgo, México, Tlaxcala, Puebla, Jalisco, Michoacán, Veracruz y el Distrito Federal, así como en el estado de Chiapas.[10]
Esta especie forma parte de los bosques templados, a 1300-3250 msnm desde. En bosques de pino encino su rango altitudinal es de 1000 a 3250 msnm. También es frecuente en bosques de otras coníferas, particularmente oyamel. Es común en sitios con suelos profundos y húmedos con influencia tropical. En Michoacán y Jalisco ocupa gran parte de los sitios entre los 2000 y 2800 msnm.[11]
Ecológicamente, esta especie y las coníferas en general, tienen un papel importante en los ecosistemas, pues algunas de sus especies, particularmente los pinos, son elementos dominantes de los bosques templados. Por lo tanto se consideran importantes prestadoras de servicios ambientales como captación de humedad atmosférica, fijación de carbono y retención de suelo. Además, son de gran importancia económica, principalmente por su madera, resina y los diferentes usos medicinales que tiene. A pesar de su aprovechamiento existente en los estados donde se encuentra esta especie, existen plantaciones con fines de explotación y reforestación. Actualmente no se encuentra en ninguna categoría de la norma 059-ECOL-2010 de la SEMARNAT en México.
En Puebla, le dan más importancia a su aplicación en enfermedades respiratorias como resfrío o frialdad y ronquera. Mientras que en Michoacán la utilizan para limpiar y desinfectar la vista. Con este fin, muelen las hojas para extraer su jugo y lo ponen como colirio.[12]
El pino lacio (Pinus pseudostrobus) es un pino también llamado pacingo y chamite, pinabete en Honduras. Es nativo de México, Guatemala, El Salvador y Honduras donde vive en el bosque templado, a 1300-3250 msnm desde 26° a 15°N. Pinus pseudostrobus fue descrita por John Lindley y publicado en Edwards's Botanical Register 25: Misc. 63. 1839. Pinus: nombre genérico dado en latín al pino. pseudostrobus: epíteto. El pino lacio es altamente variable, sus conos que por lo regular miden 7.6 a 11 cm, llegan a variar desde 3.2 a 16 cm dependiendo de la región y de las características del sitio donde viva. Es utilizado para plantaciones comerciales ya que se aprecia por su follaje semicolgante y aroma agradable a resina.
Pinus pseudostrobus est une espèce de conifères de la famille des Pinaceae.
Selon Catalogue of Life (19 juin 2013)[1] :
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (19 juin 2013)[2] :
Selon NCBI (19 juin 2013)[3] :
Selon Tropicos (19 juin 2013)[4] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Pinus pseudostrobus[4] er furutegund einlend í Mexíkó.
Hún verður 8 til 25 m há, með þétta og ávala krónu, börkurinn er brúnn og sprunginn þegar hann er ungur. Barrnálarnar eru 5 saman í búnti, 20 til 25 sm langar. Hún vex á milli 1300–3250 m. frá 26° til 15° N, frá Sinaloa í Mexíkó til El Salvador og Hondúras. Hún er þar sem úrkoma er að mestu að sumarlagi.
Tegundin skiftist í eftirfarandi undirtegundir:[5]
Hún hefur verið flutt til Nýja-Sjálands við sjávarmál og hefur þrifist vel.
Pinus pseudostrobus er furutegund einlend í Mexíkó.
Hún verður 8 til 25 m há, með þétta og ávala krónu, börkurinn er brúnn og sprunginn þegar hann er ungur. Barrnálarnar eru 5 saman í búnti, 20 til 25 sm langar. Hún vex á milli 1300–3250 m. frá 26° til 15° N, frá Sinaloa í Mexíkó til El Salvador og Hondúras. Hún er þar sem úrkoma er að mestu að sumarlagi.
Multimedia w Wikimedia Commons Pinus pseudostrobus Lindl. – gatunek drzewa iglastego z rodziny sosnowatych (Pinaceae).
Gatunek obejmuje swoim zasięgiem[2]: północ Salwadoru, wyżyny Gwatemali, zachodni Honduras, Meksyk: obszar graniczny między stanami Sinaloa i Durango, Nuevo León, południowo-wschodnia Coahuila, Jalisco, Michoacán, Meksyk (z dystryktem federalnym), Morelos, Hidalgo, Puebla, Tlaxcala, zachodnie i centralne Veracruz, Guerrero, Oaxaca i Chiapas.
Zasięg nie jest ciągły, populacje północno-zachodnie (Sinaloa, Durango) są odseparowane od północno-wschodnich (Nuevo León) o kilkaset kilometrów. Podobnie populacje meksykańskie oddziela od mezoamerykańskich przesmyk Tehuantepec.
Forma typowa pseudostrobus występuje na przestrzeni całego zasięgu gatunku. Pozostałe dwa taksony są często sympatryczne. Forma protuberans jest rzadziej spotykana i według Farjona[3] występuje tylko w stanie Meksyk i górach Sierra de Ajusco-Chichinauhtzin. Odmiana apulcensis występuje[4] w Meksyku (Chiapas, Guerrero, Hidalgo, México, Oaxaca, Puebla, Tlaxcala, zachodnie i centralne Veracruz), na wyżynach Gwatemali i w północnym Salwadorze.
Roślina wykształca (7)8–12(13) liścieni. Igły pozostają na drzewie przez 2–3 lata[3].
Drzewa tego gatunku są zdolne do reprodukcji po osiągnięciu 6–7 lat. Pylenie następuje od lutego do kwietnia, w zależności od położenia geograficznego i wysokości n.p.m. Szyszki nasienne dojrzewają w ciągu dwóch sezonów, następnie otwierają się i opadają. Szypułki, razem z kilkoma łuskami, pozostają na drzewie. Obfite plony pojawiają się co 3–5 lat. Pojedyncza szyszka produkuje zwykle 25–82 nasiona[5].
Kora wykształca się późno[6]. Zewnętrzne ściany endodermy liści są grube. Przewody żywiczne w liściach położone pośrodku.
Pozycja gatunku w obrębie rodzaju Pinus[2]:
Systematyka gatunku jest kontrowersyjna i różnie ujmowana. Pinus pseudostrobus traktowana sensu lato jest bardzo zróżnicowanym taksonem. Problematyczne jest, że nie został ustalony, ani nawet dobrze opisany okaz typowy, co sprawia, że nie ma obiektywnych podstaw do definicji gatunku. W tej sytuacji według Earle'a[7] można mówić o dużym i różnorodnym zbiorze populacji, które wprawdzie względnie łatwo odróżnić od innych pokrewnych taksonów, jednak łącznie mogą cechować się bardzo dużą zmiennością genetyczną.
Wyróżnia się trzy podtaksony[7][3]
Gatunek tworzy naturalne hybrydy z P. montezumae.
Nazwa naukowa pseudostrobus dosłownie oznacza fałszywą sosnę wejmutkę (o nazwie naukowej Pinu strobus). Gatunki te jednak trudno ze sobą pomylić, gdyż występują na odrębnych obszarach i różnice morfologiczne między nimi są znaczne.
Nazwa naukowa odmiany apulcensis oznacza "z Apulco", gdzie Apulco to miasto w meksykańskim stanie Zacatecas, w którym po raz pierwszy okaz tej sosny został znaleziony przez Karla Theodora Hartwega (1812–1871).
Najlepsze stanowiska tej sosny to głębokie wulkaniczne gleby na wysokości 2500 m n.p.m. Występuje także na glebach wapiennych. W obrębie jej zasięgu panuje klimat umiarkowany, od chłodnego do umiarkowanego ciepłego. Temperatury w ciągu zimowych miesięcy mogą spaść poniżej zera i wahają się od -9 do 40 °C. Forma pseudostrobus występuje na wysokościach (850)1900–2400(3250) m n.p.m.
W warunkach częstych pożarów siewki mogą wykształcać karłowatą formę trawiastokształtną.
Pinus pseudostrobus tworzy czystogatunkowe lasy lub towarzyszą jej P. montezumae, P. douglasiana, P. devoniana, P. leiophylla, P. maximinoi, P. ayacahuite, P. patula, P. pringlei, P. cembroides, P. hartwegii. Poza sosnami występuje z jodłą Abies religiosa, dębami (Quercus sp.), chruściną (Arbutus sp.), jałowcami (Juniperus sp.), budleją (Buddleja sp.) oraz Dasylirion sp.[5] Forma pseudostrobus często jest drzewem dominującym w mieszanych lasach iglastych, lasach sosnowych i sosnowo-dębowych.
Gatunek jest gospodarzem 6 taksonów roślin pasożytniczych, należą do nich[8]:
Międzynarodowa organizacja IUCN umieściła ten gatunek w Czerwonej księdze gatunków zagrożonych, przyznając mu kategorię zagrożenia LR/lc (lower risk/least concern), uznając go za gatunek najmniejszej troski, o niskim ryzyku wymarcia[9]. Po ponownej ocenie w 2011 r. klasyfikację tę utrzymano i opublikowano w roku 2013[10].
Sosna powszechnie wykorzystywana w południowym Meksyku, Gwatemali i Hondurasie jako źródło drewna. Drewno jest jasne, żółte, miękkie ale mocne, mało żywiczne[5]. Eksploatacja doprowadziła do regionalnego wyczerpania najlepszych stanowisk.
Pinus pseudostrobus Lindl. – gatunek drzewa iglastego z rodziny sosnowatych (Pinaceae).
Pinus pseudostrobus é uma espécie de pinheiro originária do Novo Mundo. Faz parte do grupo de espécies de pinheiros com área de distribuição na América Central, Caraíbas, México, sul do Arizona e Novo México.
Pinus pseudostrobus é uma espécie de pinheiro originária do Novo Mundo. Faz parte do grupo de espécies de pinheiros com área de distribuição na América Central, Caraíbas, México, sul do Arizona e Novo México.
Поширення: Сальвадор; Гватемала; Гондурас; Мексика. Займає гірські, помірно холодні зони між 1300 і 3250 метрами з 26° до 15° північної широти.
Вид успішно інтродукований у Новій Зеландії близько рівня моря.
Це дерево від 8 до 25 м у висоту, щільною і круглою кроною, кора коричнева і потріскана у зрілих дерев, але гладка й червонувато-бура у молодих. Стовбур від 40 до 80 см рідко до навіть 100 см. Стовбур зазвичай прямий. Гілки в основному по горизонталі. У верхній області кора стовбура гладка і червонувато-коричнева. Голки зібрані в пучки по 5, рідко 4 або 6. Шишки світло-коричневі, 8-10 см завдовжки і 5-7 см шириною. Насіння приблизно 6 мм у довжину, темно-коричневе.
Це один з найбільш часто використовуваних сосен для деревини в південній Мексиці і гірських районах Гватемали і частині Гондурасу. Легка, м'яка, відносно без сучків, сильна, блідо-жовта деревина має питому масу від 0,32 до 0,51 і лише трохи смолиста. Завдяки цьому деревина широко використовується для загального будівництва, тесаного бруса, декоративних елементів, а також дров.
Загрозою є локальна надмірна експлуатація. Цей вид зустрічається в багатьох охоронних територіях в своєму діапазоні поширення.
Це незавершена стаття про родину Соснові.Pinus pseudostrobus là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Lindl. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1839.[1]
Pinus pseudostrobus là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Lindl. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1839.
.jpg)
