dcsimg

Associations ( Inglês )

fornecido por BioImages, the virtual fieldguide, UK
Plant / resting place / on
adult of Cryptocephalus hypochaeridis may be found on Picris hieracioides
Remarks: season: 4-9

In Great Britain and/or Ireland:
Foodplant / internal feeder
larva of Ensina sonchi feeds within capitulum of Picris hieracioides

Foodplant / parasite
Golovinomyces cichoracearum parasitises live Picris hieracioides

Foodplant / spot causer
amphigenous colony of Ramularia hyphomycetous anamorph of Mycosphaerella hieracii causes spots on live leaf of Picris hieracioides

Foodplant / false gall
larva of Noeeta pupillata causes swelling of capitulum of Picris hieracioides

Foodplant / parasite
uredium of Puccinia hieracii var. hieracii parasitises live leaf of Picris hieracioides
Other: minor host/prey

Foodplant / internal feeder
larva of Trupanea amoena feeds within capitulum of Picris hieracioides
Remarks: Other: uncertain

Foodplant / internal feeder
larva of Trupanea stellata feeds within capitulum of Picris hieracioides
Remarks: Other: uncertain

licença
cc-by-nc-sa-3.0
direitos autorais
BioImages
projeto
BioImages

Comments ( Inglês )

fornecido por eFloras
In Alaska, Picris hieracioides is known only from the Aleutian Islands, where it may be native. This species is evidently no longer present in British Columbia.
licença
cc-by-nc-sa-3.0
direitos autorais
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
citação bibliográfica
Flora of North America Vol. 19: 303, 304 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
fonte
Flora of North America @ eFloras.org
editor
Flora of North America Editorial Committee
projeto
eFloras.org
original
visite a fonte
site do parceiro
eFloras

Description ( Inglês )

fornecido por eFloras
Biennials or perennials. Leaf blades 50–150(–300) × 10–25(–50+) mm. Involucres 8–15 × 10–16+ mm, larger in fruit. Phyllaries proximally ± flat, not each enfolding its subtended floret, usually bristly and/or tomentulose abaxially. Cypselae 3–4(–6) mm; pappi 5–7 mm. 2n = 10.
licença
cc-by-nc-sa-3.0
direitos autorais
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
citação bibliográfica
Flora of North America Vol. 19: 303, 304 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
fonte
Flora of North America @ eFloras.org
editor
Flora of North America Editorial Committee
projeto
eFloras.org
original
visite a fonte
site do parceiro
eFloras

Synonym ( Inglês )

fornecido por eFloras
Picris hieracioides var. alpina Koidzumi; P. hieracioides subsp. kamtschatica (Ledebour) Hultén
licença
cc-by-nc-sa-3.0
direitos autorais
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
citação bibliográfica
Flora of North America Vol. 19: 303, 304 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
fonte
Flora of North America @ eFloras.org
editor
Flora of North America Editorial Committee
projeto
eFloras.org
original
visite a fonte
site do parceiro
eFloras

Parraca ( Catalão; Valenciano )

fornecido por wikipedia CA

La parraca (Picris hieracioides) és una espècie de planta amb flor dins la família asteràcia. A la Catalunya Central és una de les poques plantes silvestres florides que hi ha a mitjans d'agost.

L'epítet del seu nom científic: hieracioides fa referència a la seva semblança amb les plantes del gènere Hieracium.

Descripció

 src=
Flors i involucres de la parraca

Involucre de 8 a 13 mm de longitud;aquenis de 3 a 6 mm;planta de 15 a 100 cm, amb tiges folioses en general ramificades. És una herba biennal (o perenne) erecta o difusa;fulles oblongues de 6-20 x 1-5 cm, irregularment dentades o pinnatifides. Flors grogues. Floreix de maig a setembre. És una espècie polimorfa amb cinc subespècies als Països Catalans: spinulosa, longifolia, villarsii, rielii, hieracioides.

Hàbitat

Fenassars, pedrusques, etc. Des del nivell del mar a 2000 m d'altitud. Es troba a tot Europa en general per sota dels 60º de latitud. Manca a les illes Balears

Enllaços externs

 src= A Wikimedia Commons hi ha contingut multimèdia relatiu a: Parraca

Referències

  • O. Bolòs i J. Vigo Flora dels Països Catalans
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autors i editors de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CA

Parraca: Brief Summary ( Catalão; Valenciano )

fornecido por wikipedia CA

La parraca (Picris hieracioides) és una espècie de planta amb flor dins la família asteràcia. A la Catalunya Central és una de les poques plantes silvestres florides que hi ha a mitjans d'agost.

L'epítet del seu nom científic: hieracioides fa referència a la seva semblança amb les plantes del gènere Hieracium.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autors i editors de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CA

Tafod y llew ( Galês )

fornecido por wikipedia CY

Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Tafod y llew sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Picris hieracioides a'r enw Saesneg yw Hawkweed ox-tongue.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwylaeth yr Hebog, Gwylaeth Chwerw, Tafod y Llew, Tafod y Llew Heboglysaidd.

Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.

Gweler hefyd

Cyfeiriadau

  1. Gerddi Kew; adalwyd 21 Ionawr 2015
Comin Wikimedia
Mae gan Gomin Wikimedia
gyfryngau sy'n berthnasol i:
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Awduron a golygyddion Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CY

Tafod y llew: Brief Summary ( Galês )

fornecido por wikipedia CY

Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Tafod y llew sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Picris hieracioides a'r enw Saesneg yw Hawkweed ox-tongue. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwylaeth yr Hebog, Gwylaeth Chwerw, Tafod y Llew, Tafod y Llew Heboglysaidd.

Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Awduron a golygyddion Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CY

Hořčík jestřábníkovitý ( Checo )

fornecido por wikipedia CZ
 src=
Rozkvetlé úbory

Hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides) je středně vysoká, obvykle dvouletá, planě rostoucí rostlina kvetoucí v letních měsících zlatožlutými květy v asi 2 cm úborech. Je původním druhem české květeny a jediným druhem rodu hořčík vyskytujícím se v české krajině.[1]

Rozšíření

Původní areál druhu je velmi široký, obsahuje téměř celou Evropu (vyjma severních částí), s těžištěm ve středozemí. Mimo Evropu zahrnuje také Kavkaz, západní Sibiř, jihozápadní Asii, Střední Asii, sever a západ Číny a indický subkontinent. Druhotně byl zavlečen do Severní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie i na Nový Zéland.

V České republice roste hlavně v teplejších oblastech, kde je hojný zejména v termofytiku a výhřevných místech mezofytika. V chladnějších oblastech se objevuje pouze roztroušeně a ve vyšších polohách je jeho výskyt často sekundárního, přechodného charakteru. Hojně se šíří podél železničních tratí, v současnosti je shledáván v jižních a západních Čechách, kde se v minulosti nikdy nevyskytoval.[1][2][3]

Ekologie

Ekologicky plastický druh preferující občasně vlhké louky, pastviny, meze polí, lesní lemy i světliny, suché a skalnaté svahy, místa podél cest, rumiště, navážky i ruderalizované plochy v obcích. Nejčastěji roste na živinami bohatých, zásaditých, suchých až přerušovaně vlhkých jílovitých půdách.

Rostlina vytvoří prvním rokem listovou růžici a po získání živin následným rokem vyroste z růžice květonosná lodyha. Špatně roste na zastíněných místech, tam přežívá i po několik let ve formě listové růžice a netvoří lodyhu s květy. Je hemikryptofyt kvetoucí od července do začátku října. Ploidie druhu je 2n = 10.[1][2][4]

Popis

Dvouletá, někdy krátce vytrvalá bylina s přímou, jednoduchou nebo větvenou lodyhou vysokou 60 až 90 cm. Vyrůstá z vřetenovitého kořene s větvenou hlavou a dlouhými, postranními kořeny. Lodyha je zelená nebo fialově naběhlá a podélně rýhovaná, štětinatě chlupatá a u vrcholu mívá háčkovité a kotvičkovité chlupy. Listy s řapíky vyrůstají v přízemní růžici a listy přisedlé střídavě na lodyze. Mají úzce kopinatou čepel dlouhou 7 až 11 cm a širokou 2 až 3 cm, po obvodě celistvou nebo oddáleně vykrajovanou, zelenou až nafialovělou, oboustranně štětinatě chlupatou a někdy porostlou háčkovitými chlupy.

Sytě žluté květy vyrůstají v asi 2 cm velkých úborech, které vytvářejí květenství mnohoramenný vrcholík. Úbory se 30 až 50 květy se rozvíjejí v časných ranních hodinách a před deštěm zavírají. Květy jsou oboupohlavné, s redukovaným kalichem a se žlutou, srostlou jazykovitou korunou obsahující pět tyčinek a bliznu s dlouhými laloky. Okrajové květy mají korunu prodlouženou v plochou, na vrcholu pětizubou ligulu, jenž má na svrchní straně žloutkově žlutou barvu a na spodní hnědočervený pruh. Zákrov je víceřadý, před rozkvětem válcovitý a později baňkovitý, řídce štětinatý a přitiskle hvězdovitě chlupatý. Jeho kratší vnější listeny jsou přímo odstálé a obloukovitě vzhůru prohnuté, delší vnitřní jsou hrubé a hustě chlupaté. Květy obvykle opyluje létající hmyz, někdy ale vznikají semena též apomikticky.

Plod je vřetenovitá, vrásčitá, mírně prohnutá nažka asi 4 mm dlouhá, hnědě zbarvená a vybavená rozvětveným dvouřadým chmýrem. Rostlina se rozmnožuje nažkami, které na kratší vzdálenosti roznáší vítr a na dlouhé vzdálenosti se stávají nevyžádanou přísadou převážených zemědělských produktů.[1][2][4][5][6]

Taxonomie

Hořčík jestřábníkovitý je variabilní rostlinou a v jeho rozlehlém areálu bývá uznáváno více poddruhů lišících se velikosti úborů a délkou jejích stopek, tvarem listů, zákrovními listeny, délkou i hustotou chlupů. V české přírodě roste pouze nominátní poddruh.

  • Picris hieracioides subsp. hieracioides
  • Picris hieracioides subsp. grandiflora (Ten.) Arcang.
  • Picris hieracioides subsp. kamtschatica (Ledeb.) Hultén
  • Picris hieracioides subsp. longifolia (Boiss. & Reut.) P.D.Sell
  • Picris hieracioides subsp. rielii (Sennen) O.Bolòs & Vigo
  • Picris hieracioides subsp. spinulosa (Guss.) Arcang.
  • Picris hieracioides subsp. umbellata (Schrank) Ces.
  • Picris hieracioides subsp. villarsii (Jord.) Nyman.[1][7]

Možnost záměny

Hořčík jestřábníkovitý se od vzhledově podobných rostlin rodů škarda (Crepis) a jestřábník (Hieracium) nezaměnitelně odlišuje přítomností drsných háčkovitých a kotvičkovitých chlupů na lodyze a rozvětveným chmýrem nažek.[4]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. a b c d e SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Picris hieracioides, s. 720-722.
  2. a b c CIBULKA, Radim. BOTANY.cz: Hořčík jestřábníkovitý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 19.08.2009 [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. (česky)
  3. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Picris hieracioides [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. (anglicky)
  4. a b c HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Hořčík jestřábníkovitý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 06.08.2016 [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. (česky)
  5. KILIAN, Norbert; HAND, Ralf; RAAB-STRAUBE, Eckhard. Cichorieae Portal: Picris hieracioides [online]. EDIT - European Distributed Institute of Taxonomy [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. (anglicky)
  6. SHI, Zhu; KILIAN, Norbert. Flora of China: Picris hieracioides [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. (anglicky)
  7. The Plant List: Picris hieracioides [online]. Collaboration between the Royal Botanic Gardens, Kew and Missouri Botanical Garden [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia autoři a editory
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CZ

Hořčík jestřábníkovitý: Brief Summary ( Checo )

fornecido por wikipedia CZ
 src= Rozkvetlé úbory

Hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides) je středně vysoká, obvykle dvouletá, planě rostoucí rostlina kvetoucí v letních měsících zlatožlutými květy v asi 2 cm úborech. Je původním druhem české květeny a jediným druhem rodu hořčík vyskytujícím se v české krajině.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia autoři a editory
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia CZ

Gewöhnliches Bitterkraut ( Alemão )

fornecido por wikipedia DE

Das Gewöhnliche Bitterkraut (Picris hieracioides) oder Habichtskraut-Bitterkraut ist eine Pflanzenart, die in die Gattung der Bitterkräuter (Picris) und zur Familie der Korbblütler (Asteraceae) gehört.

Beschreibung

 src=
Die Haare besitzen meist ankerförmige Widerhaken.
 src=
Illustration

Das Gewöhnliche Bitterkraut ist eine zweijährige bis ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 30 bis 90 Zentimetern erreicht und borstig behaart ist. Dieser Hemikryptophyt hat ein kurzes, Knospen bildendes Rhizom. Das Rhizom schmeckt bitter. Der Stängel ist aufrecht, oben verzweigt, borstig behaart, selten oben kahl, die Pflanze trägt Milchsaft.

Die Laubblätter sind länglich bis lanzettlich, ungeteilt, gezähnelt bis buchtig gezähnt, beiderseits zerstreut bis dicht borstig behaart, obere mit abgerundetem Grund sitzend.

In einem lockeren, doldig rispigen Blütenstand stehen die körbchenförmigen Teilblütenstände. Die Blütenkörbchen weisen einen Durchmesser von etwa 1 cm auf und enthalten nur Zungenblüten. Köpfchenstiele und Hülle sind mit weißlichen, oft gegabelten Borstenhaaren besetzt oder kahl. Es sind zwei Reihen Hüllblätter vorhanden; sie sind 10 bis 15 mm lang, mit kleinen, länglich-lanzettlichen, widerhakig behaarten, schwarzgrünen Außenhüllblättern. Die zygomorphen Zungenblüten sind gelb, außen etwas rot überlaufen und doppelt so lang wie die Hüllblätter. Die Blütezeit liegt, je nach Unterart, Mai bis Oktober.

Die Achänen sind 2,5 bis 5 mm lang, etwas gebogen. Der Pappus besitzt ungleiche federige und schneeweiß Pappushaare, die etwa 6 mm lang sind.

Die Chromosomenzahl der Art ist 2n = 10.[1]

 src=
Gewöhnliches Bitterkraut am Standort in Spanien

Ökologie

Die Bestäubung erfolgt durch Insekten (Hymenoptera, Diptera) auch Selbstbestäubung ist möglich. Ebenso kommt vegetative Vermehrung durch Wurzelsprosse vor. Die Früchte werden durch den Wind ausgebreitet.

Vorkommen

Das Gewöhnliche Bitterkraut kommt ursprünglich in Europa, in den gemäßigten Zonen Asiens und in Indien, Nepal und Bhutan vor.[2] Im südlichen Afrika, in Australien, Neuseeland, auf Hawaii, in Kanada und in den Vereinigten Staaten ist es ein Neophyt.[2] Das Gewöhnliche Bitterkraut ist in Mitteleuropa häufig und wächst collin bis montan (bis 1600 Meter) in lückigen Rasengesellschaften, an Wegen, Dämmen, Wiesen, Waldrändern, in Steinbrüchen, Ödland, Dünengebüschen und Flusskies, ruderal beeinflussten Halbtrockenrasen und im Saum von Büschen. Es liebt basen- und meist kalkreiche, stickstoffhaltige, wenig humose, nicht zu trockene Lehm- oder Tonböden.

Das Gewöhnliche Bitterkraut ist eine Pionierpflanze und ein Kulturbegleiter. Nach Ellenberg ist es eine Lichtpflanze, intermediär kontinental wachsend, und eine Ordnungscharakterart wärmebedürftiger und Trockenheit ertragender Ruderalfluren (Onopordetalia acanthii) bzw. eine Verbandcharakterart halbruderaler kontinentaler Halbtrockenrasen (Artemisio absinthii-Elymion hispidi).

In den Allgäuer Alpen steigt es in Gipfelnähe der Kanzelwand in Bayern in der Unterart Picris hieracioides subsp. grandiflora bis zu 2030 Metern Meereshöhe auf.[3]

Die Sippe ist ein eurasisch (kontinentales)-submediterranes Florenelement.

Systematik

Der wissenschaftliche Name Picris hieracioides wurde 1753 von Carl von Linné in Species Plantarum erstveröffentlicht.[4] Es ist eine sehr variable Art.

Man unterscheidet in Mitteleuropa vier Unterarten:

  • Großblütiges Bitterkraut oder Gebirgs-Habichtskraut-Bitterkraut, Geöhrtes Bitterkraut (Picris hieracioides subsp. grandiflora (Ten.) Arcang., Syn.: Picris hieracioides subsp. paleacea (Vest) Domin & Podp.): Es kommt in Italien, Deutschland, Polen und in der Slowakei vor.[5]
  • Gewöhnliches Bitterkraut s. str. oder Gewöhnliches Habichtskraut-Bitterkraut s. str. (Picris hieracioides subsp. hieracioides): Es kommt in Europa, in der Türkei, im Kaukasusgebiet, in Kasachstan, im westlichen Sibirien und in Indien vor.[2]
  • Dorniges Bitterkraut oder Stacheliges Habichtskraut-Bitterkraut (Picris hieracioides subsp. spinulosa (Guss.) Arcang., Syn.: Picris hieracioides subsp. setulosa (Ces. & al.) Arcang.): Es kommt ursprünglich in Spanien, Frankreich, auf den Kanal-Inseln, in Italien, Sizilien, Malta, Kroatien, Slowenien, Albanien, Bosnien-Herzegowina, Griechenland, Rumänien, Bulgarien, Slowakei, Tschechien und in der Türkei vor.[5] In Deutschland kommt es eingeschleppt vor, in der Schweiz und in Ungarn ist die Ursprünglichkeit fraglich.[5]
  • Stängelumfassendes Bitterkraut oder Pippau-Habichtskraut-Bitterkraut (Picris hieracioides subsp. umbellata (Schrank) Ces.; Syn.: Picris hieracioides subsp. villarsii (Jordan) Nyman, Picris hieracioides subsp. auriculata (Sch. Bip.) Hayek, Picris hieracioides subsp. crepoides (Saut.) Nyman, Picris hieracioides subsp. sonchoides (Vest) Thell., Picris hieracioides subsp. tatrae (Borbás) Domin & Podp.): Es kommt in Spanien, Andorra, Frankreich, Deutschland, in der Schweiz, Liechtenstein, Italien, Österreich, Ungarn, Tschechien, Serbien, in der Slowakei, in Bulgarien und in Rumänien vor.[5]

Außerhalb Mitteleuropas werden unterschieden (Auswahl):

  • Picris hieracioides subsp. japonica (Thunb.) Krylov; mit der Varietät:
    • Picris hieracioides subsp. japonica var. koreana Kitam.
  • Picris hieracioides subsp. kamtschatica (Ledeb.) Hultén
  • Picris hieracioides subsp. longifolia (Boiss. & Reut.) P.D.Sell: Sie kommt in Portugal und in Spanien vor.[5]
  • Picris hieracioides subsp. rielii (Sennen) O. Bolòs & Vigo: Sie kommt in Spanien und in Frankreich vor.[5]

Bilder

Picris hieracioides subsp. japonica:

Quellen

Literatur

  • Siegmund Seybold (Hrsg.): Schmeil-Fitschen. Die Flora von Deutschland interaktiv. Sehen – Bestimmen – Wissen. Der Schlüssel zur Pflanzenwelt. CD-ROM, Version 2.0. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2004, ISBN 3-494-01368-3.
  • Henning Haeupler, Thomas Muer: Bildatlas der Farn- und Blütenpflanzen Deutschlands. Herausgegeben vom Bundesamt für Naturschutz (= Die Farn- und Blütenpflanzen Deutschlands. Band 2). 2. korrigierte und erweiterte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2007, ISBN 978-3-8001-4990-2.
  • Oskar Sebald, Siegmund Seybold, Georg Philippi, Arno Wörz (Hrsg.): Die Farn- und Blütenpflanzen Baden-Württembergs. Band 6: Spezieller Teil (Spermatophyta, Unterklasse Asteridae): Valerianaceae bis Asteraceae. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 1996, ISBN 3-8001-3343-1.
  • Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. Unter Mitarbeit von Angelika Schwabe und Theo Müller. 8., stark überarbeitete und ergänzte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2001, ISBN 3-8001-3131-5.
  • H. H. Allan: Flora of New Zealand. Volume I: Indigenous Tracheophyta – Psilopsida, Lycopsida, Filicopsida, Gymnospermae, Dicotyledons. 1961, Nachdruck 1982. ISBN 0-477-01056-3, Picris hieracioides (online). (engl.)
  • John L. Strother: Picris. In: Flora of North America Editorial Committee (Hrsg.): Flora of North America North of Mexico. Volume 19: Magnoliophyta: Asteridae, part 6: Asteraceae, part 1 (Mutisieae–Anthemideae). Oxford University Press, New York / Oxford u. a. 2006, ISBN 0-19-530563-9, S. 303 (englisch, online). (Abschnitt Beschreibung)
  • Gewöhnliches Bitterkraut. FloraWeb.de

Einzelnachweise

  1. Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. 8. Auflage. Stuttgart, Verlag Eugen Ulmer, 2001. ISBN 3-8001-3131-5
  2. a b c Picris im Germplasm Resources Information Network (GRIN), USDA, ARS, National Genetic Resources Program. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland. Abgerufen am 11. April 2018.
  3. Erhard Dörr, Wolfgang Lippert: Flora des Allgäus und seiner Umgebung. Band 2, IHW, Eching 2004, ISBN 3-930167-61-1, S. 663.
  4. Carl von Linné: Species Plantarum. Band 2, Lars Salvius, Stockholm 1753, S. 792 (http://vorlage_digitalisat.test/1%3Dhttp%3A%2F%2Fwww.biodiversitylibrary.org%2Fopenurl%3Fpid%3Dtitle%3A669%26volume%3D2%26issue%3D%26spage%3D792%26date%3D1753~GB%3D~IA%3D~MDZ%3D%0A~SZ%3D~doppelseitig%3D~LT%3D~PUR%3D).
  5. a b c d e f Werner Greuter (2006+): Compositae (pro parte majore). – In: W. Greuter & E. von Raab-Straube (ed.): Compositae. Euro+Med Plantbase - the information resource for Euro-Mediterranean plant diversity. Datenblatt Picris hieracioides In: Euro+Med Plantbase - the information resource for Euro-Mediterranean plant diversity.

Weblinks

 src=
– Album mit Bildern, Videos und Audiodateien
 title=
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia DE

Gewöhnliches Bitterkraut: Brief Summary ( Alemão )

fornecido por wikipedia DE

Das Gewöhnliche Bitterkraut (Picris hieracioides) oder Habichtskraut-Bitterkraut ist eine Pflanzenart, die in die Gattung der Bitterkräuter (Picris) und zur Familie der Korbblütler (Asteraceae) gehört.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia DE

Picris hieracioides ( Inglês )

fornecido por wikipedia EN

Picris hieracioides, or hawkweed oxtongue,[3] is a species of flowering plant in the family Asteraceae.

References

  1. ^ 1885 illustration from Prof. Dr. Otto Wilhelm Thomé Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz 1885, Gera, Germany
  2. ^ Linnaeus 1753, p. 792.
  3. ^ BSBI List 2007 (xls). Botanical Society of Britain and Ireland. Archived from the original (xls) on 2015-06-26. Retrieved 2014-10-17.
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia authors and editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia EN

Picris hieracioides: Brief Summary ( Inglês )

fornecido por wikipedia EN

Picris hieracioides, or hawkweed oxtongue, is a species of flowering plant in the family Asteraceae.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia authors and editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia EN

Kare mõrkjas ( Estônio )

fornecido por wikipedia ET

Kare mõrkjas (Picris hieracioides) on korvõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.

Taim on kantud Eesti ohustatud liikide punasesse nimestikku.[1]

Viited

  1. Eesti punane nimestik, eElurikkus (vaadatud 25.07.2019)

Välislingid

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Vikipeedia autorid ja toimetajad
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia ET

Kare mõrkjas: Brief Summary ( Estônio )

fornecido por wikipedia ET

Kare mõrkjas (Picris hieracioides) on korvõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.

Taim on kantud Eesti ohustatud liikide punasesse nimestikku.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Vikipeedia autorid ja toimetajad
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia ET

Picris hieracioides ( Francês )

fornecido por wikipedia FR

Picride fausse épervière

La Picride fausse épervière ou Picris fausse épervière (Picris hieracioides L.) est une espèce de plantes herbacées de la famille des astéracées, de la sous-famille des Lactucoidea et de la tribu des Lactuceae.

Description

  • Plante rameuse à la tige feuillée haute de 30 à environ 100 cm
  • Feuilles allongées sinuées, dentées ou entières, pubescentes.
  • Les bractées extérieures sont demi-étalées. Les languettes du pourtour sont rougeâtre dessous[1].
  • Feuilles luisantes, embrassant la tige en pointe sagittée[1].
  • Floraison de juillet à octobre.

L'espèce est fréquemment confondue avec la Picride Fausse Vipérine (Helminthotheca echioides) qui s'en distingue notamment en examinant la forme de l'involucre, la partie verte située sous le capitule.

Habitat

Cultures, friches, bords de chemins, prés.

Utilisation culinaire

Elle est désignée par certains jardiniers comme étant une « mauvaise herbe »., car elle pousse au milieu des pelouses. Cependant, son goût tendant vers le sucré lui confère un usage culinaire. Elle peut s'utiliser seule ou accompagnée d'autres plantes spontanées. Si les feuilles sont excessivement duveteuses, on pourra les faire bouillir avec des pommes-de-terre, ou les sauter à la poêle.

Répartition

Europe médiane et méridionale. Espèce à l'origine considérée comme peu fréquente en France mais dont l'aire semble s'étendre vers l'Est de l'Europe où elle devient adventice.

Littérature

Jean-Jacques Rousseau indique qu'il en trouva à Ménilmontant dans Les Rêveries du promeneur solitaire.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia FR

Picris hieracioides: Brief Summary ( Francês )

fornecido por wikipedia FR

Picride fausse épervière

La Picride fausse épervière ou Picris fausse épervière (Picris hieracioides L.) est une espèce de plantes herbacées de la famille des astéracées, de la sous-famille des Lactucoidea et de la tribu des Lactuceae.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia FR

Teanga bhó ( Irlandês )

fornecido por wikipedia GA

Is planda í an teanga bhó.

 src=
Is síol é an t-alt seo. Cuir leis, chun cuidiú leis an Vicipéid.
Má tá alt níos forbartha le fáil i dteanga eile, is féidir leat aistriúchán Gaeilge a dhéanamh.


licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Údair agus eagarthóirí Vicipéid
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia GA

Picris hieracioides ( Italiano )

fornecido por wikipedia IT

L'aspraggine comune (nome scientifico Picris hieracioides L., 1753) è una specie di pianta angiosperma dicotiledone della famiglia delle Asteraceae.[1][2]

Etimologia

Il nome del genere (Picris) deriva da una parola greca (pikros) il cui significato è "amaro" e si riferisce al sapore aspro della pianta.[3] L'epiteto specifico (hieracioides) deriva dall'unione di sue parole: dal nome "Hieracium", un genere di piante appartenenti alla stessa famiglia, e la parola greca eidos (= simile di aspetto) intendendo quindi che le specie del genere Picris sono molto simili a quelle del genere Hieracium.[4]
Il binomio scientifico della pianta di questa voce è stato proposto da Carl von Linné (1707 – 1778) biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum" del 1753.[5]

Descrizione

 src=
Descrizione delle parti della pianta
 src=
Il portamento
 src=
Il fusto
 src=
La foglia
 src=
L'infiorescenza
 src=
I fiori ligulati

Habitus. Le piante di questa specie sono erbacee perenni o biennali la cui altezza può variare da 3 dm fino a 8 dm (massimo 1 metro). La forma biologica prevalente della specie è emicriptofita scaposa (H scap), ossia sono piante perennanti con gemme poste al livello del suolo con fusto allungato e mediamente foglioso; ma si possono trovare anche piante con la forma biologica emicriptofita bienne (H bienn). Tutta la pianta è ispida e sul fusto, sulle foglie e sulle squame sono presenti delle setole a forma d'ancora (ispide setole a due punte).[6][7][8][9][10][11][12][13][14]

Radici. Le radici sono del tipo fascicolato.[15]

Fusto. La parte aerea del fusto è eretta e ramoso-corimbosa nella parte apicale; la sezione può essere angolosa.

Foglie. Le foglie si dividono in basali e in cauline e sono disposte in modo alterno. Quelle basali sono picciolate ed hanno una lamina a contorno spatolato; i bordi sono grossolanamente dentati oppure sono decisamente lobati. Le foglie cauline variano da sessili a amplessicauli con la lamina a contorno da ellittico a lanceolato e bordo dentato; quelle superiori sono minori di tipo lineare-lanceolato e con bordi più o meno interi. Dimensione delle foglie basali: larghezza 1 – 5 cm; lunghezza 6 – 14 cm (massimo 30 cm). Dimensione delle foglie cauline ellittiche: larghezza 4 cm; lunghezza 9 cm. Dimensione delle foglie cauline lanceolate: larghezza 2 cm; lunghezza 9 cm.

Infiorescenza. Le infiorescenze sono composte da diversi capolini peduncolati disposti in modo corimboso (o lassi racemi). I peduncoli sono gracili. I capolini sono formati da un involucro a forma di bicchiere (svasato nella parte alta) composto da brattee (o squame) disposte in modo embricato (o a spirale) su più serie all'interno delle quali un ricettacolo fa da base ai fiori tutti ligulati. Le squame tutte verdi hanno le punte rivolte verso l'esterno (quelle più esterne) e sono provviste di setole ispide. Il ricettacolo è nudo (privo di pagliette a protezione della base dei fiori). Diametro medio dei capolini: 2 - 3 cm. Dimensioni dell'involucro: larghezza 10 – 16 mm; lunghezza 8 – 15 mm.

Fiore. I fiori sono tutti del tipo ligulato[16] (il tipo tubuloso, i fiori del disco, presente nella maggioranza delle Asteraceae, qui è assente), sono tetra-ciclici (ossia sono presenti 4 verticilli: calicecorollaandroceogineceo) e pentameri (ogni verticillo ha 5 elementi). I fiori sono ermafroditi e zigomorfi.

*/x K ∞ {displaystyle infty } infty , [C (5), A (5)], G 2 (infero), achenio[17]
  • Corolla: i petali alla base sono saldati a tubo e terminano con una ligula a 5 denti (è la parte finale dei cinque petali saldati fra di loro). La corolla è gialla; la parte abassiale delle ligule più esterne è sfumata di rossastro. Dimensione della corolla dei fiori esterni: larghezza 3 mm; lunghezza 15 mm.

Frutti. I frutti sono degli acheni con pappo facilmente caduco (almeno nei fiori centrali). Gli acheni possiedono delle striature trasversali e nella parte apicale sono strozzati (ma non è presente un becco vero e proprio). Il pappo è formato da diversi peli disposti su due serie. Dimensione dell'achenio: 3 – 6 mm. Dimensione del pappo: 5 – 7 mm.

Biologia

  • Impollinazione: l'impollinazione avviene tramite insetti (impollinazione entomogama tramite farfalle diurne e notturne).
  • Riproduzione: la fecondazione avviene fondamentalmente tramite l'impollinazione dei fiori (vedi sopra).
  • Dispersione: i semi (gli acheni) cadendo a terra sono successivamente dispersi soprattutto da insetti tipo formiche (disseminazione mirmecoria). In questo tipo di piante avviene anche un altro tipo di dispersione: zoocoria. Infatti gli uncini delle brattee dell'involucro si agganciano ai peli degli animali di passaggio disperdendo così anche su lunghe distanze i semi della pianta.

Distribuzione e habitat

La specie Picris hieracioides s.s. (per i dati relativi alle varie sottospecie vedere il paragrafo Variabilità) ha come area di origine il tipo corologico Eurosiberiano; la distribuzione sul territorio italiano è totale ed è considerata specie comune; l'habitat tipico sono le zone incolte e le aree lungo le vie fino ad una altitudine di 2.200 m s.l.m.. Le varie sottospecie sono presenti anche nel resto dell'Europa e in Asia; in America del nord e in Australia sono considerate specie naturalizzate.

Sistematica

La famiglia di appartenenza di questa voce (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) probabilmente originaria del Sud America, è la più numerosa del mondo vegetale, comprende oltre 23.000 specie distribuite su 1.535 generi[21], oppure 22.750 specie e 1.530 generi secondo altre fonti[22] (una delle checklist più aggiornata elenca fino a 1.679 generi)[23]. La famiglia attualmente (2021) è divisa in 16 sottofamiglie.[1][12][11]

Il genere Picris contiene 46 specie, quattro delle quali sono presenti nella flora spontanea italiana.

Magnifying glass icon mgx2.svgLo stesso argomento in dettaglio: Specie di Picris.

Filogenesi

Il genere di questa voce appartiene alla sottotribù Hypochaeridinae della tribù Cichorieae (unica tribù della sottofamiglia Cichorioideae). In base ai dati filogenetici la sottofamiglia Cichorioideae è il terz'ultimo gruppo che si è separato dal nucleo delle Asteraceae (gli ultimi due sono Corymbioideae e Asteroideae).[1] La sottotribù Hypochaeridinae fa parte del "quarto" clade della tribù; in questo clade è posizionata nel "core" del gruppo , vicina alle sottotribù Crepidinae e Chondrillinae.[12]

La tassonomia di questo genere nel corso del tempo ha subito più di qualche aggiornamento in quanto le sue specie sono molto polimorfe (sono presenti specie diploidi, tetraploidi e esaploidi). Attualmente il genere è diviso in due cladi individuati biogeograficamente: (1) un primo centro di diversità nella regione del Mediterraneo occidentale-meridionale e nell'Asia mediterranea (fino al Sinai), e un secondo centro più orientale diviso a sua volta in due subcladi: (2a) Levante e Asia sud-occidentale; (2b) Asia orientale tropicale fino all'Australia e alla Nuova Zelanda. Dalle analisi di datazione molecolare Picris si è separato dal suo "gruppo fratello" (Leontodon e Helminthotheca) durante il Miocene superiore (circa 10 milioni di anni fa) e si è diviso attraverso un evento di vicarianza (isolamento geografico[24]) in due cladi in gran parte allopatrici (Nord Africa e Mediterraneo orientale-Asia sud-occidentale).[13]

I caratteri distintivi per la specie di questa voce sono:[14]

  • i fusti sono angolosi e più o meno ispidi;
  • i peduncoli non sono ingrossati sotto i capolini;
  • il diametro dell'involucro varia tra 10 - 16 mm:
  • le brattee dell'involucro sono scarsamente setoloso-ispide (lunghezza 3 - 8 mm);
  • gli acheni sono lunghi 3 - 6 mm.

Il numero cromosomico di P. hieracioides è: 2n = 10.[7][25]

Variabilità

Questa pianta è molto polimorfa con diverse sottospecie. I caratteri più soggetti a variabilità, tra gli altri, sono i seguenti:[6]

  • la pelosità del fusto e delle foglie (si possono avere piante da densamente ispide fino a quasi glabre);
  • le setole possono avere più o meno pronunciata la caratteristica morfologica dell'apice a forma di ancora con due punte;
  • il colore delle setole (chiaro o scuro);
  • la forma degli involucri;
  • la forma delle squame;
  • la disposizione dei capolini.

A causa della spiccata polimorfia, questa specie ha una tassonomia infraspecifica molto controversa. Dalle analisi sia morfologiche che genetiche si possono distinguere fondamentalmente due taxa infraspecifici: (1) uno limitato ad altitudini più elevate (dalla fascia montana alla fascia alpina); il suo habitat si trova nelle comunità delle erbe alte su pendii relativamente asciutti e caldi; eventualmente questo taxon si può trovare in comunità subalpine di arbusti decidui, con penetrazione anche in habitat sinantropici (sottospecie tipica: subsp. umbellata); (2) l'altro è distribuito nelle pianure fino alla fascia submontana in tutta Europa; si trova in una varietà di habitat aperti come praterie xeroterme secche e habitat sinantropici disturbati come i margini stradali, ferrovie, terrazze fluviali di pianura, frutteti, vigneti, ecc. (corrisponde alla sottospecie tipica). Quest'ultimo gruppo si è evoluto fino nella regione del Mediterraneo orientale-Asia sudoccidentale.[13]

Qui di seguito sono indicate le sottospecie della flora spontanea italiana.[14]

Sottospecie hieracioides

 src=
Distribuzione della sottospecie hieracioides
(Distribuzione regionale[26] – Distribuzione alpina[27])
Formazione: comunità perenni nitrofile
Classe: Artemisietea vulgaris
Ordine: Onopordetalia acanthii
Alleanza: Dauco-Melilotion
  • Per l'areale completo italiano la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[28]
Macrotipologia: vegetazione erbacea sinantropica, ruderale e megaforbieti.
Classe: Artemisietea vulgaris Lohmeyer, Preising & Tüxen ex Von Rochow, 1951
Ordine: Agropyretalia intermedii-Repentis Oberdorfer, Müller & Görs in Müller & Görs, 1969
Alleanza: Convolvulo arvensis-Agropyrion repentis Görs, 1966
Descrizione. L'alleanza Convolvulo arvensis-Agropyrion repentis è relativa alle comunità a ciclo biologico perenne formate in maggioranza da graminacee di tipo semiruderale e mesofile. Le distribuzione di questa alleanza è eurasiatica (o eurosiberiana). In Italia è presente nei territori con bioclima temperato.[29]
Specie presenti nell'associazione: Elytrigia repens, Inula conyza, Echium vulgare, Lactuca perennis, Anthemis tinctoria, Dactylis glomerata, Diplotaxis tenuifolia, Falcaria vulgaris, Picris hieracioides e Poa compressa.[29]

Sottospecie spinulosa

 src=
Distribuzione della sottospecie spinulosa
(Distribuzione regionale[26] – Distribuzione alpina[27])
  • Nome scientifico: Picris hieracioides subsp. spinulosa (Guss.) Arcang., 1882.
  • Basionimo: Picris spinulosa (Guss.) Arcang., 1844.
  • Nome comune: picride spinulosa;
  • Descrizione: i fusti sono semplici o poco ramosi (i rami sono brevi); i capolini sono brevemente peduncolati; le squame dell'involucro sono scarsamente setolose (con setole chiare e brevi); diametro del capolino: 20 – 25 mm.
  • geoelemento: il tipo corologico (area di origine) è Sud Est Europeo.
  • Distribuzione: questa sottospecie sul territorio italiano è presente soprattutto al sud; nelle Alpi si trova in alcune province (AO, BS e BZ); oltre il confine italiano (sempre nelle Alpi) si trova in alcuni dipartimenti francesi (Alpes-de-Haute-Provence, Hautes-Alpes e Drôme); sugli altri rilievi europei è presente nel Massiccio Centrale, nei Pirenei e nei Carpazi.[27]
  • Habitat: l'habitat tipico sono gli ambienti rudearali, pietrosi e lungo i margini stradali; il substrato preferito è sia calcareo che siliceo con pH basico, medi valori nutrizionali del terreno che deve essere arido.
  • Distribuzione altitudinale: da un punto di vista altitudinale questa specie frequenta il piano vegetazionale collinare (oltre a quello planiziale).
  • Fitosociologia: dal punto di vista fitosociologico alpino la presente sottospecie appartiene alla seguente comunità vegetale:[27]
Formazione: delle comunità perenni nitrofile
Classe: Artemisietea vulgaris
Ordine: Onopordetalia acanthii
Alleanza: Onopordion acanthii

Sottospecie grandiflora

 src=
Distribuzione della sottospecie grandiflora
(Distribuzione regionale[26] – Distribuzione alpina[27])
  • Nome scientifico: Picris hieracioides subsp. grandiflora (Ten.) Arcang., 1882.
  • Basionimo: Picris grandiflora Ten., 1830.
  • Nome comune: picride a fiori grandi.
  • Descrizione: i fusti sono densamente ispidi; le foglie sono pennatofide (quelle cauline sono lanceolato-lineari e sessili); le squame dell'involucro sono densamente setolose (con setole scure/nere e lunghe); diametro del capolino: 25 – 35 mm; gli acheni sono lunghi 5 - 6 mm.
  • geoelemento: il tipo corologico (area di origine) è Orofita - Sud Europeo.
  • Distribuzione: questa sottospecie sul territorio italiano è presente specialmente al Centro e al Sud; nelle Alpi si trova nella provincia di Bolzano e in Austria (Länder della Stiria e Austria Inferiore); sugli altri rilievi europei si trova nella Foresta Nera, Vosgi e Carpazi.
  • Habitat: l'habitat tipico sono i prati freschi e i pascoli mesofili; il substrato preferito è sia calcareo che siliceo con pH neutro, medi valori nutrizionali del terreno che deve essere mediamente umido.
  • Distribuzione altitudinale: da un punto di vista altitudinale questa specie frequenta il piano vegetazionale montano e in parte quello subalpino.
  • Fitosociologia: dal punto di vista fitosociologico alpino la sottospecie grandiflora appartiene alla seguente comunità vegetale:[27]
Formazione: comunità delle macro- e megaforbie terrestri
Classe: Molinio-Arrhenatheretea
Ordine: Arrhenatheretalia elatioris
Alleanza: Triseto-Polygonion

Sottospecie umbellata

 src=
Distribuzione della sottospecie umbellata
(Distribuzione regionale[26] – Distribuzione alpina[27])
Formazione: comunità delle macro- e delle megaforbie terrestri;
Classe: Mulgedio-Aconitetea;
Ordine: Calamgrostietalia villosae;
Alleanza: Adenostylion.
  • Sinonimi: nella "Flora d'Italia" questa sottospecie è denominata subsp. villarsii (Jord.) Nyman.

Altre sottospecie

Oltre alle sottospecie della flora spontanea italiana sono presente le seguenti entità:[2]

  • Picris hieracioides subsp. alinoorii Abedin & Ghafoor, 2017 - Distribuzione: Himalaya occidentale.
  • Picris hieracioides var. janalamii Abedin & Ghafoor, 2017 - Distribuzione: Himalaya occidentale.
  • Picris hieracioides subsp. kaimaensis (Kitam.) Kitam., 1957 - Distribuzione: Nepal, Pakistan, Tibet e Himalaya occidentale.
  • Picris hieracioides subsp. rielii (Sennen) O.Bolòs & Vigo, 1987 - Distribuzione: Pirenei.

Sinonimi

Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[2]

Sinonimi per la subsp. grandiflora

  • Picris grandiflora Ten.
  • Picris paleacea Vest

Sinonimi per la subsp. hieracioides

  • Apargia hieracioides Willd.
  • Apargia rigens Mart. ex Rchb.
  • Closirospermum asperum Bubani
  • Crepis aspera Lam.
  • Crepis hieracioides Lam.
  • Crepis lappacea Lapeyr.
  • Crepis scabra Lapeyr.
  • Crepis virgata Lapeyr.
  • Hedypnois hieracioides Huds.
  • Hieracium muricellum Fr.
  • Hieracium picris E.H.L.Krause
  • Leontodon hieracioides DC.
  • Picris altissima Desf.
  • Picris angustissima Arv.-Touv. ex Chenevard
  • Picris arvalis Jord. ex Boreau
  • Picris attenuata A.Cunn.
  • Picris corymbosa Gren. & Godr.
  • Picris crinita Reut.
  • Picris dahurica DC.
  • Picris flagellaris Timb.-Lagr.
  • Picris gracilis Jord.
  • Picris hamulosa Wall.
  • Picris hieracioides var. arenaria (Nyár.) P.D.Sell
  • Picris hieracioides var. leteae (Nyár.) P.D.Sell
  • Picris hieracioides subsp. tsekouensis Kitam.
  • Picris hieracium With.
  • Picris hispidissima Lecoq & Lamotte ex Boiss.
  • Picris kelleriana Arv.-Touv. ex Schroet.
  • Picris kochiana Rouy
  • Picris lappacea Rchb.
  • Picris monticola Lamotte
  • Picris nepalensis W.H.Baxter
  • Picris oligocephala Schur
  • Picris pauciflora Guss. ex Ten.
  • Picris pinnatifida Jord.
  • Picris prenanthoides Schur
  • Picris pyrenaica Vill.
  • Picris rigida Ledeb. ex Spreng.
  • Picris ruderalis F.W.Schmidt ex Willd.
  • Picris sonchoides var. arenaria Nyár.
  • Picris sonchoides var. leteae Nyár.
  • Picris stricta Jord.
  • Picris strigosa Wall.
  • Picris transsilvanica Schur
  • Picris undulata Dulac

Sinonimi per la subsp. kaimaensis

  • Picris japonica var. kaimaensis (Kitam.) H.S.Pak
  • Picris kaimaensis Kitam.

Sinonimi per la subsp. rielii

  • Picris rielii Sennen

Sinonimi per la subsp. spinulosa

  • Picris spinulosa Bertol. ex Guss.

Sinonimi per la subsp. umbellata

  • Apargia umbellata Schrank
  • Leontodon corymbosus Borkh.
  • Leontodon umbellatus Schrank
  • Picris auriculata Sch.Bip.
  • Picris benearnensis Rouy
  • Picris crepoides Saut.
  • Picris hieracioides var. villarsii (Jord.) P.D.Sell
  • Picris orophila Timb.-Lagr.
  • Picris sonchoides Vest
  • Picris umbellata Nees ex Bluff & Fingerh.
  • Picris villarsii Jord.

Usi

Farmacia

Secondo la medicina popolare le foglie possono essere usate come febbrifugo; mentre un impiastro sulla fronte può servire per il mal di testa.[30]

Cucina

Per questa pianta le parti commestibili sono le giovani foglie soprattutto cotte (crude sono abbastanza amare).[30]

Altre notizie

Il picride falso sparviere in altre lingue è chiamato nei seguenti modi:

  • (DE) Gewöhnliches Bitterkraut
  • (FR) Picride fausse épervière
  • (EN) Hawkweed Oxtongue

Note

  1. ^ a b c (EN) The Angiosperm Phylogeny Group, An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the ordines and families of flowering plants: APG IV, in Botanical Journal of the Linnean Society, vol. 181, n. 1, 2016, pp. 1–20.
  2. ^ a b c World Checklist - Royal Botanic Gardens KEW, su powo.science.kew.org. URL consultato il 2 aprile 2022.
  3. ^ Botanical names, su calflora.net. URL consultato il 21 novembre 2012.
  4. ^ Botanical names, su calflora.net. URL consultato il 21 novembre 2012.
  5. ^ The International Plant Names Index, su ipni.org. URL consultato il 21 novembre 2012.
  6. ^ a b Pignatti 1982, Vol. 3 - pag. 248.
  7. ^ a b eFloras - Flora of North America, su efloras.org. URL consultato il 26 novembre 2012.
  8. ^ Pignatti 1982, vol.3 pag.1.
  9. ^ Strasburger 2007, pag. 860.
  10. ^ Judd 2007, pag.517.
  11. ^ a b Kadereit & Jeffrey 2007, pag.197.
  12. ^ a b c Funk & Susanna 2009, pag. 352.
  13. ^ a b c Cichorieae Portal, su cichorieae.e-taxonomy.net. URL consultato il 18 dicembre 2021.
  14. ^ a b c Pignatti 2018, Vol. 3 - pag. 1073.
  15. ^ Catalogazione floristica - Università di Udine, su flora.uniud.it. URL consultato il 26 novembre 2012.
  16. ^ Pignatti 1982, Vol. 3 - pag. 12.
  17. ^ Judd-Campbell-Kellogg-Stevens-Donoghue, Botanica Sistematica - Un approccio filogenetico, Padova, Piccin Nuova Libraria, 2007, p. 520, ISBN 978-88-299-1824-9.
  18. ^ Pignatti 1982, Vol. 3 - pag. 1.
  19. ^ Strasburger 2007, Vol. 2 - pag. 760.
  20. ^ Judd 2007, pag. 523.
  21. ^ Judd 2007, pag. 520.
  22. ^ Strasburger 2007, pag. 858.
  23. ^ World Checklist - Royal Botanic Gardens KEW, su powo.science.kew.org. URL consultato il 18 aprile 2021.
  24. ^ Judd 2007, pag. 136.
  25. ^ Tropicos Database, su tropicos.org. URL consultato il 26 novembre 2012.
  26. ^ a b c d Conti et al. 2005, pag. 43.
  27. ^ a b c d e f g h i j k Aeschimann et al. 2004, Vol. 2 - pag. 636.
  28. ^ Prodromo della vegetazione italiana, su prodromo-vegetazione-italia.org. URL consultato il 2 aprile 2022.
  29. ^ a b Prodromo della vegetazione italiana, su prodromo-vegetazione-italia.org, p. 34.2.1 ALL. CONVOLVULO ARVENSIS-AGROPYRION REPENTIS GÖRS 1966. URL consultato il 15 aprile 2019.
  30. ^ a b Plants For A Future, su pfaf.org. URL consultato il 26 novembre 2012.

Bibliografia

 title=
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autori e redattori di Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia IT

Picris hieracioides: Brief Summary ( Italiano )

fornecido por wikipedia IT

L'aspraggine comune (nome scientifico Picris hieracioides L., 1753) è una specie di pianta angiosperma dicotiledone della famiglia delle Asteraceae.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autori e redattori di Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia IT

Paprastasis kartylis ( Lituano )

fornecido por wikipedia LT

Paprastasis kartylis (lot. Picris hieracioides, vok. Gewöhnliche Bitterkraut) – astrinių (Asteraceae) šeimos augalas, priklausantis kartylio (Picris) genčiai.

Stiebas 30-100 cm aukščio, viršutinė dalis šakota. Visas apaugęs šiurkščiais plaukeliais. Lapai su šereliais, ypaš pakraščiuose ir apatinėje pusėje palei gyslas. Graižai susitelkę į skėtišką kekę. Žydi lieposrugpjūčio mėn. Auga užliejamose pievose, šlaituose, miškuose. Praktinė reikšmė menka – vidutinės pašarinės vertės žolė.


Vikiteka

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Vikipedijos autoriai ir redaktoriai
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia LT

Echt bitterkruid ( Neerlandês; Flamengo )

fornecido por wikipedia NL

Echt bitterkruid of ossetong-havikskruid (Picris hieracioides, synoniem: of Helmintia echioides) is een tweejarige of meerjarige plant die behoort tot de composietenfamilie (Compositae of Asteraceae). De plant komt van nature voor in Eurazië en Australië. Echt bitterkruid lijkt veel op dubbelkelk (Picris echioides), maar bij dubbelkelk zijn de buitenste drie tot vijf omwindselblaadjes breed en bladachtig. Op echt bitterkruid parasiteert de plant bitterkruidbremraap (Orobanche picridis).

De plant wordt 30-90 cm hoog, vormt een korte, bitter smakende wortelstok en heeft ruw behaarde, donkergroene stengels. De stijfbehaarde rozetbladeren hebben geen welvingen. De stengelbladeren zijn halfstengelomvattend.

 src=
Stengelblad

Echt bitterkruid bloeit van juli tot september met gele bloemen, die in een 2,-3,5 cm groot hoofdje staan. De buitenste bloemen hebben aan de onderkant soms rode strepen. De hoofdjes staan in een schermvormige tros. De buitenste omwindselblaadjes zijn teruggekromd. De langwerpige, 10-15 mm lange buitenste en binnenste omwindselblaadjes hebben dezelfde breedte en zijn bezet met zwarte haren die weerhaakjes hebben.

De vrucht is een kort gesnaveld, bruinzwart, iets gebogen, 2-5 mm lang nootje met roomwit vruchtpluis.

De plant komt tussen het gras voor op droge, kalkhoudende grond.

Ondersoorten

In Midden-Europa kunnen de volgende ondersoorten onderscheiden worden:

  • Picris hieracioides subsp. auriculata
  • Picris hieracioides subsp. grandiflora
  • Picris hieracioides subsp. hieracioides
  • Picris hieracioides subsp. villarsii
  • Picris hieracioides subsp. japonica, synoniemen: Picris japonica en Picris hieracioides var. glabrescens (met vijfpuntige lintbloemen)

Namen in andere talen

De namen in andere talen kunnen vaak eenvoudig worden opgezocht met de interwiki-links.

  • Duits: Gewöhnliches Bitterkraut
  • Engels: Oxtongue Hawkweed, Hawkweed Oxtongue
  • Frans: Picris fausse-épervière

Externe link

Wikimedia Commons Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Picris hieracioides op Wikimedia Commons.
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia NL

Echt bitterkruid: Brief Summary ( Neerlandês; Flamengo )

fornecido por wikipedia NL

Echt bitterkruid of ossetong-havikskruid (Picris hieracioides, synoniem: of Helmintia echioides) is een tweejarige of meerjarige plant die behoort tot de composietenfamilie (Compositae of Asteraceae). De plant komt van nature voor in Eurazië en Australië. Echt bitterkruid lijkt veel op dubbelkelk (Picris echioides), maar bij dubbelkelk zijn de buitenste drie tot vijf omwindselblaadjes breed en bladachtig. Op echt bitterkruid parasiteert de plant bitterkruidbremraap (Orobanche picridis).

De plant wordt 30-90 cm hoog, vormt een korte, bitter smakende wortelstok en heeft ruw behaarde, donkergroene stengels. De stijfbehaarde rozetbladeren hebben geen welvingen. De stengelbladeren zijn halfstengelomvattend.

 src= Stengelblad

Echt bitterkruid bloeit van juli tot september met gele bloemen, die in een 2,-3,5 cm groot hoofdje staan. De buitenste bloemen hebben aan de onderkant soms rode strepen. De hoofdjes staan in een schermvormige tros. De buitenste omwindselblaadjes zijn teruggekromd. De langwerpige, 10-15 mm lange buitenste en binnenste omwindselblaadjes hebben dezelfde breedte en zijn bezet met zwarte haren die weerhaakjes hebben.

De vrucht is een kort gesnaveld, bruinzwart, iets gebogen, 2-5 mm lang nootje met roomwit vruchtpluis.

De plant komt tussen het gras voor op droge, kalkhoudende grond.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia-auteurs en -editors
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia NL

Goryczel jastrzębcowaty ( Polonês )

fornecido por wikipedia POL
 src=
Kwiatostan

Goryczel jastrzębcowaty (Picris hieracioides L.) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Rodzimy obszar jego występowania to Europa i znaczna część Azji[2]. Rozprzestrzenił się jako gatunek zawleczony również w Nowej Zelandii i niektórych rejonach Ameryki Północnej i Afryki[2]. W Polsce jest dość pospolity.

Morfologia

Łodyga
Wzniesiona, o wysokości 30-80 cm, w dole porośnięta bardzo szorstkimi, haczykowatymi szczecinkami.
Liście
Ulistnienie skrętoległe. Liście lancetowate, lub jajowatopodługowate o żółtozielonym kolorze i całe szorstko owłosione oraz faliste.
Kwiaty
Zebrane w duże koszyczki (średnica 2,5-4 cm) tworzące wiechę lub baldachogrono. Listki okrywy koszyczka są ciemnozielone lub szare, jasno owłosione, odstające i zachodzą dachówkowato na siebie. Wszystkie kwiaty są języczkowe, złocistożółte, po zewnętrznej stronie zwykle czerwono nabiegłe. Włoski puchu kielichowego są wolne.
Owoc
Silnie pomarszczone niełupki o długości 3-6 mm z bardzo krótkim dzióbkiem i odpadającym puchem kielichowym.

Biologia i ekologia

Roślina dwuletnia lub bylina, hemikryptofit. Kwitnie od lipca do października. Siedlisko: obrzeża lasów, przydroża, ugory, zarośla. W górach występuje po regiel dolny. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla rzędu (O.) Onopordetalia[3]. Liczba chromosomów 2n= 10.

Zmienność

Podgatunki występujące w Polsce:

  • P. hieracioides L subsp. hieracioides. Okrywa koszyczka o długości 10-12 mm oraz szypułki są pokryte sztywnymi, białymi szczecinami. Jest pospolity.
  • P. hieracioides L subsp. grandiflora (Ten.) Arcang. Okrywa koszyczka o długości 12-15 mm oraz szypułki są pokryte ciemnymi, gęstymi szczecinami. Rzadki.

Przypisy

  1. Stevens P.F.: Angiosperm Phylogeny Website (ang.). 2001–. [dostęp 2010-04-15].
  2. a b Germplasm Resources Information Network (GRIN). [dostęp 2010-05-05].
  3. Władysław Matuszkiewicz: Przewodnik do oznaczania zbiorowisk roślinnych. Warszawa. ISBN 83-01-14439-4.

Bibliografia

  1. Lucjan Rutkowski: Klucz do oznaczania roślin naczyniowych Polski niżowej. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14342-8.
  2. Jakub Mowszowicz: Flora jesienna. Przewodnik do oznaczania dziko rosnących jesiennych pospolitych roślin zielnych. Warszawa: WSiP, 1986. ISBN 83-02-00607-6.
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia POL

Goryczel jastrzębcowaty: Brief Summary ( Polonês )

fornecido por wikipedia POL
 src= Kwiatostan

Goryczel jastrzębcowaty (Picris hieracioides L.) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Rodzimy obszar jego występowania to Europa i znaczna część Azji. Rozprzestrzenił się jako gatunek zawleczony również w Nowej Zelandii i niektórych rejonach Ameryki Północnej i Afryki. W Polsce jest dość pospolity.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia POL

Picris hieracioides ( Português )

fornecido por wikipedia PT

Picris hieracioides é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.

A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 792. 1753.[1]

Os seus nomes comuns são rapa-saias ou raspa-saias.[2]

Portugal

Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente os seguintes táxones infraespecíficos:[3]

Referências

  1. Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. 29 de setembro de 2014 http://www.tropicos.org/Name/2701140>
  2. Picris hieracioides - Flora Digital de Portugal. jb.utad.pt/flora.
  3. Sequeira M, Espírito-Santo D, Aguiar C, Capelo J & Honrado J (Coord.) (2010). Checklist da Flora de Portugal (Continental, Açores e Madeira). Associação Lusitana de Fitossociologia (ALFA).

Bibliografia

 title=
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autores e editores de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia PT

Picris hieracioides: Brief Summary ( Português )

fornecido por wikipedia PT

Picris hieracioides é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.

A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 792. 1753.

Os seus nomes comuns são rapa-saias ou raspa-saias.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Autores e editores de Wikipedia
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia PT

Bitterfibbla ( Sueco )

fornecido por wikipedia SV

Bitterfibbla, Snokbittra eller Bittermjölke (Picris hieracioides) är en växtart i familjen korgblommiga växter.

Bitterfibblan är en 4–7 decimeter hög, strävhårig ört och förekommer på Gotland, i Skåne, Blekinge och Uppland. Den liknar flera klofibblearter men skiljer sig från dessa genom sin fjäderpensel.[1]

Källor

  1. ^ Svensk uppslagsbok, andra upplagan 1947 Arkiverad 19 augusti 2015 hämtat från the Wayback Machine.

Externa länkar

Rödklöver.png Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia författare och redaktörer
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia SV

Bitterfibbla: Brief Summary ( Sueco )

fornecido por wikipedia SV

Bitterfibbla, Snokbittra eller Bittermjölke (Picris hieracioides) är en växtart i familjen korgblommiga växter.

Bitterfibblan är en 4–7 decimeter hög, strävhårig ört och förekommer på Gotland, i Skåne, Blekinge och Uppland. Den liknar flera klofibblearter men skiljer sig från dessa genom sin fjäderpensel.

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Wikipedia författare och redaktörer
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia SV

Горлюха ястребинковая ( Russo )

fornecido por wikipedia русскую Википедию
Царство: Растения
Подцарство: Зелёные растения
Отдел: Цветковые
Надпорядок: Asteranae
Порядок: Астроцветные
Семейство: Астровые
Подсемейство: Цикориевые
Триба: Цикориевые
Подтриба: Hypochaeridinae
Род: Горлюха
Вид: Горлюха ястребинковая
Международное научное название

Picris hieracioides L., 1753

Wikispecies-logo.svg
Систематика
на Викивидах
Commons-logo.svg
Изображения
на Викискладе
ITIS 38248NCBI 212690EOL 509379GRIN t:28339IPNI 237848-1TPL gcc-41781

Горлю́ха ястреби́нковая, также ястребинкови́дная, ястребинколи́стная (лат. Pícris hieracioídes), — многолетнее травянистое растение семейства Сложноцветные, вид рода Горлюха (Picris).

Ботаническое описание

 src=
Ботаническая иллюстрация из книги О. В. Томе Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz, 1885

Охранный статус NatureServe
Status TNC G5 ru.svg

Находящиеся в надёжном состоянии
Secure: Picris hieracioides

Двулетнее или многолетнее травянистое растение с толстым стержневым корнем. Стебель (15)30—100(145) см высотой, прямостоячий, бледно-зелёный, иногда коричневато-фиолетовый, жёсткий, бороздчатый, облиственный, ветвистый, покрытый редкими до многочисленных жёсткими разветвлёнными и якоревидными волосками.

Листья желтовато-зелёные сверху, снизу более светлые, иногда с сиреневым оттенком, покрыты обычно многочисленными простыми, разветвлёнными и якоревидными волосками. Пластинка прикорневых и нижних стеблевых листьев 6—20 см длиной и 1—5 см шириной, ланцетная, яйцевидная, узкоэллиптическая или продолговатая, цельнокрайная или выемчато-зубчатая, суженная в короткий черешок. Средние и верхние стеблевые листья сидячие и в той или иной степени стеблеобъемлющие, сходные с нижними, меньше их по размеру.

Корзинки 2—4 см в диаметре, верхушечные, цветоносы с короткими извилистыми и различной длины простыми, ветвистыми и якоревидными волосками. Обёртка многорядная, листочки её 9—15 мм длиной, зелёные, иногда черноватые, линейно-ланцетные до узкоэллиптических, голые или с извилистыми и простыми, ветвистыми или якоревидными, иногда черноватыми, волосками. Цветки все язычковые, ярко-жёлтые, краевые — с внешней стороны часто с красноватой прожилкой.

Плодысемянки красно-коричневого цвета, веретеновидные, немного изогнутые, 3—6 мм длиной, тонкоморщинистые, с двурядным кремовым хохолком 5—6 мм длиной.

Диплоидный набор хромосом — 2n = 10.

Распространение

Евроазиатское растение, в России встречающееся от Европейской части до Западной Сибири. Завезено в Северную Америку и Юго-Восточную Африку.

Таксономия

Синонимы

и другие.

Примечания

  1. Об условности указания класса двудольных в качестве вышестоящего таксона для описываемой в данной статье группы растений см. раздел «Системы APG» статьи «Двудольные».
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Авторы и редакторы Википедии

Горлюха ястребинковая: Brief Summary ( Russo )

fornecido por wikipedia русскую Википедию

Горлю́ха ястреби́нковая, также ястребинкови́дная, ястребинколи́стная (лат. Pícris hieracioídes), — многолетнее травянистое растение семейства Сложноцветные, вид рода Горлюха (Picris).

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
Авторы и редакторы Википедии

毛连菜 ( Chinês )

fornecido por wikipedia 中文维基百科
二名法 Picris hieracioides
L. 亚种
  • 毛连菜 P. h. subsp. hieracioides
  • 单毛毛连菜 P. h. subsp. fuscipilosa

毛连菜学名Picris hieracioides)为菊科毛连菜属的植物,是中国的特有植物。分布于哈萨克斯坦地中海欧洲俄罗斯伊朗以及中国大陆云南湖南西藏湖北山东河南陕西甘肃青海贵州吉林四川山西河北等地,生长于海拔560米至3,400米的地区,多生长于田间、沟边、山坡草地、撂荒地、林下或沙滩地,目前尚未由人工引种栽培。

异名

  • Picris hieracioides L. ssp. fuscipilosa Hand.-Mazz.
  • Picris hieracioides L. ssp. morrisonensis (Hayata) Kitamura
  • Picris hieracioides L. ssp. ohwiana (Kitamura) Kitamura

参考文献


外部連結

  • 毛連菜 Maoliancai 藥用植物圖像資料庫 (香港浸會大學中醫藥學院) (繁体中文)(英文)



小作品圖示这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
 title=
licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
维基百科作者和编辑
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia 中文维基百科

毛连菜: Brief Summary ( Chinês )

fornecido por wikipedia 中文维基百科

毛连菜(学名:Picris hieracioides)为菊科毛连菜属的植物,是中国的特有植物。分布于哈萨克斯坦地中海欧洲俄罗斯伊朗以及中国大陆云南湖南西藏湖北山东河南陕西甘肃青海贵州吉林四川山西河北等地,生长于海拔560米至3,400米的地区,多生长于田间、沟边、山坡草地、撂荒地、林下或沙滩地,目前尚未由人工引种栽培。

licença
cc-by-sa-3.0
direitos autorais
维基百科作者和编辑
original
visite a fonte
site do parceiro
wikipedia 中文维基百科